TG - 11. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Domluvila jsem si s Holli setkání v kavárně, do které se zamilovala, dole přes řeku z Île de la Cité.

Neil pro mě na recepci zjistil cestu.

"Jsi si jistá, že nechceš, aby tě tam dovezlo auto?" zeptal se mě Neil z postele, když mě sledoval, jak

si kolem krku vážu světle růžový kostkovaný šátek.

Zavrtěla jsem hlavou. "Ne. Jsi si jistý, že nechceš jít se mnou?"

Nebyl oblečený na to, aby se mnou šel. Vlastně na sobě nic neměl a jeho teplá, ospalá kůže mě

přišla tak lákavá. Ale už týdny jsem neviděla svoji nejlepší kamarádku, takže pro mě bylo o něco

snazší tomu pokušení odolat?

"A vnucovat se na vaši schůzku?" Zvedl oči od displeje svého iPadu, a zíral na mě přes tlusté

obroučky svých brýlí. "Nikdy. Kromě toho mi tady bude dobře. Potřebuji ještě něco dořešit na náš

zítřejší program."

Zatočila jsem se kolem dokola a kolem mě se roztočila moje rozšiřující se vzdušná sukně. Pod

bílým sakem s hráškovým vzorem jsem měla růžové přiléhavé tričko s hlubokým výstřihem a sukni

skládající se z vrstev slonovinově zbarveného hedvábí potištěného třešňovými květy.

"Jak vypadám?"

Předstíral, že si mě chvíli kriticky prohlíží. "Jako někdo, kdo až se vrátí, si chce zahrát roli ve velmi

nestydatém scénáři o "nevinné panně"."

Zakřenila jsem se na něho a vzala si svoji kabelku.

"Jsi si jistá, že se ve městě neztratíš?" zeptal se a v jeho hlase jsem slyšela tón nervózního otce.

"Hele, uplynulých šest let jsem žila v New Yorku. Myslím, že Paříž zvládnu." Došla jsem k němu a

sklonila se dolů, abych ho políbila. Měla jsem na mysli jen rychlý polibek, ale rukou mě objal

zezadu kolem krku a přitáhl si mě níž. Překvapením jsem otevřela ústa a on toho využil a začal mi

oždibovat horní ret.

Neochotně jsem se odtáhla. "Nechci přijít pozdě."

"Jestli se ztratíš nebo budeš mít nějaké problémy, stačí, když najdeš stanoviště taxi, sedneš si do

taxíku a řekneš "emmenez-moi Á hotel Plaza Helene s'il vous cop."" řekl mi.

"Co to znamená?" Na ústech se mi objevil nejistý úsměv.

"Ztratila jsem se. Při pomoci prosím nezneužijte mého mladého těla na vdávání."

Odfrkla jsem si. "Co to znamená ve skutečnosti?"

"Odvezte mě do hotelu Plaza Helene, prosím." Znovu mě rychle políbil a pustil. "Běž a užij si to."

Cestou výtahem dolů jsem cítila směsici vzrušení a úzkosti. Představa procházky městem, jehož

jazyk jsem neznala, byla mnohem víc skličující, než v době, kdy jsem se jako teenager chystala

utéct do Tokia. Teď už jsem chápala důležitost komunikace. Rozhodla jsem se, že až se vrátíme do

Londýna, měla bych si vyzvednout Rosetskou desku či něco podobného a začít studovat. Začít bych

asi měla s islandštinou.

Sáhla jsem si do kabelky, abych zkontrolovala, že sebou mám svoji růžovou peněženku a pas.

Mohla jsem si od vrátného nechat objednat taxík, ale chtěla jsem si užít města, ne být od něj

izolována sklem a ocelí. Takže jsem se pěšky vydala hledat stanici metra.

Podzemní dráhy jsou všude skoro samé, takže jsem ji našla. Netrvalo mi dlouho pochopit systém

barevného značení různých tras a destinací. Jako nejlepší jsem vyhodnotila zastávku s názvem

Saint-Michel, protože byla jen kousek od kavárny na Rue de la Harpe.

Nic mě nemohlo připravit na nádheru pařížských stanic metra. Vychutnávala jsem si jeho krásu a

málem mi kvůli tomu ujel vlak. Když jsem, pak dorazila na zastávku Saint-Michel, skoro mi to

přišlo, jako bych se ocitla ve starém stylovém filmu.

Po zdolání schodů mě přivítalo veselé zimní slunce. Šla jsem ulicí směrem k červeným markýzám,

které mi Holli popsala do telefonu. Zase jsem přemýšlela o těch podivných zvratech a změnách,

které se v poslední době udály v mém životě. Byla jsem v Paříži. Před šesti měsíci jsem si

rezervovala lístky na oslavu Nového roku ve svém oblíbeném baru v New Yorku. Kdybych

pomyslela na něco takového... Asi bych si myslela, že jsem se zbláznila a vrátila se domů do

Calumetu.

Vešla jsem do dveří a rozhlédla se po Holli, nicméně nikde jsem ji neviděla. V kavárně bylo docela

mrtvo, u malého stolku sedělo jen pár mužů, kteří se hrbili nad malými šálky espressa. U jiného

stolu seděla blondýna v těsném přiléhavém svetru s nakrátko ostříhanými vlasy a dívala se do

zrcadlové zadní stěny. Pak se otočila, vytřeštila svoje obrovské oči vypískla: "Sophie!", když vstala

ze židle.

"Ó můj bože! Holli!" Vrhla jsem se k ní a nestarala se o zničující pohledy mužů, kteří si tiše

povídali u svého stolu. "Ty ses nechala ostříhat!"

"Ostříhali je kvůli přehlídce." Obrátila oči v sloup. "Líbí se mi to, ale budu vypadat jak děvka než to

doroste. Sophie, můj bože! Podívej se na sebe!"

Podívala jsem se na sebe. "Já... nijak jsem se nezměnila."

"Vypadáš mnohem šťastnější, než jsi byla, když jsem odjížděla," namítla a pevně mě objímala.

"Jsem šťastnější." Ach můj bože, chyběla mi. "Jsem teď šťastnější, že tě můžu vidět."

"Ehm, mohla jsi použít Skype, ty děvko," připomněla mi, když jsme si sedly. "Deja mi skypuje

každý den."

"To se klidně vsadím, že ano." Zvedla jsem obočí. Poté, co jsem si užila velice prostopášný sex s

Neilem po Skypu, Holli mi svěřila o všechna své internetové eskapády a historky o sexu. Věděla

jsem, že se svou přítelkyní si to užívaly online. "Takže jak to jde?"

"Jde to úžasně." Začervenala se a usmála. "Řekla tu větu Miluji-tě."

"Tušila jsem to. Bylo to na letišti?" Už, když odešla Holli doprovodit na letiště, představovala jsem

si v duchu tu scénu.

Holli nadšeně přikývla. "Bylo to velice romantické."

Objevil se číšník, aby převzal naše objednávky a Holli mi pomohla s nějakým skutečně

impozantním francouzským výrazem.

"Wow, podívejme se na tebe - tohle je ta tvoje špatná francouzština, že?" Svlékla jsem si kabát a

přehodila ho přes opěradlo své židle.

"Dobře, měla jsem na vysoké školy nějaké hodiny a teď, když jsem tady, vrátilo se mi to." Pokrčila

rameny. "Hele. Když už mluvíme o románku, doplň mi informace o tobě a Neilovi."

"Dobře, dítě jsme si nenechali," řekla jsem jí, i když to už věděla, že? "A má rakovinu, takže... je to

dost těžké."

"To si dokážu představit. Vlastně, nedokážu." Holli se zatvářila vážně. "Jak moc je to špatné?"

"Leukémii má čtyři roky a právě se dostal do fáze, kdy s tím musí něco nutně udělat." Pokrčila jsem

rameny. Věděla jsem, že to Holli zní příšerně a šokuje ji to, ale už jsem si na tu realitu začala

zvykat. "Bude muset podstoupit transplantaci kostní dřeně a chemoterapii."

"Jejda. Jsi v pořádku?" Holli přes malý stolek natáhla ruku a já ji vděčně stiskla.

"Ne," přiznala jsem s roztřeseným nadechnutím. "Jsem bez práce, s přítelem, se kterým chodím dva

měsíce, přestěhovala jsem se a on by se přitom nemusel ani dožít konce tohohle roku. Jsem strašně

vyděšená."

"Nechápu, jak dokážeš nevypadat na první pohled naprosto vyděšeně a nevyšilovat." Holli zavrtěla

hlavou. "Zatím jsem s nikým nebyla tak vážně jako je to teď s Dejou a o tobě vím, že to máš s

Neilem podobné. Nedokážu si představit, že bych o ni přišla, zvlášť teď, když jsem konečně našla

někoho, o kom uvažuji, že bych s ním dokázala strávit zbytek života."

"Takhle o tom nepřemýšlím. Nemám tušení, co se stane, až odtud odjedeme, takže se nezabývám

tím, jak smutně by to nakonec mohlo skončit." Totální lež. Nedokázala jsem na to přestat myslet.

Mohla bych si na tom založit celou kariéru.

"Tak nějak jsem si myslela, že by dneska sem mohl přijít s tebou." Svraštila rty. "Nelíbím se mu?"

"Ne. Jsem si jistá, že si myslí, že jsi nádherná." Zachichotala jsem se. "Vlastně si myslí, že jsi dost

žhavá."

"Já jsem dost žhavá," souhlasila.

"Nechtěl nás vyrušovat a brát nám náš společný čas. Myslím, že to bylo sladké."

"Jo, to jo," souhlasila Holli.

Číšník nám přinesl naši kávu a my jsme si povídaly, dokud jsme si nepotřebovaly objednat další a

pak zase další. Holli v Paříži prožívala báječné časy, i když jí Deja chyběla jak blázen. Mezi

jednotlivými castingy a přehlídkami na Fashion Week se účastnila mnoha party s významnými

návrháři a editory mezinárodních publikací. Její agent ji domluvil natáčení reklamy pro značku

ruské vodky. Šťastně mi ukazovala video na svém mobilním telefonu.

"To je bláznivé," řekla jsem, když jsem sledovala, jak obraz pomalu přejíždí po Hollině těle

oblečeném v bikinách. "Ty jsi v ruské televizi a tak všude?"

"Budu. Je to naprosto vzrušující. Myslím tím, časopisy jsou jedna věc... a já jsem dělala

dokumentární pořad pro BBC - a ach můj bože, až budeš doma, pravděpodobně ho uvidíš!"

"Rozhodně!" Na okamžik jsem při tom pomyšlení, že v televizi uvidím svoji nejlepší kamarádku,

pocítila vzrušení. "Dějí se ti úžasné věci."

"To ano." Na chvilku uvažovala. "Všechno se mění, co?"

Nenáviděla jsem, že si to musím přiznat, ale bylo to tak. Cítila jsem to. Bylo mnohem příjemnější to

popírat. "No. Příští rok touhle dobou budeme obě zpátky v New Yorku a dohadovat se, kdo z nás

nechal v dřezu neumyté talíře."

Zasmála se se mnou, ale pak řekla, tišeji. "Ne, nebudeme."

Přikývla jsem, srdce v hrudi mi přeskočilo. "Já vím."

Ozval se Hollin telefon s připomínkou a ona zasténala. Chtěla jsem zasténat taky, ale věděla jsem,

že má hodně moc práce a že jsme tady spolu strávily téměř tři hodiny.

"Už?" Vydala znechucený zvuk. "Skutečně se to tu pro mě vyvíjí dobře. Jen nemám žádný

zatracený čas na to, abych mohla dělat, co chci. Což znamená, že bych tu jen tak chtěla sedět a

povídat si s tebou navěky."

"Hele, ještě existuje Skype, ty děvko," připomněla jsem ji se smíchem a papouškovala její dřívější

prohlášení.

"A bude to ještě snazší, až budu zpátky ve Státech. Myslím, že změna času bude -"

"Ale budeme si spolu skypovat i dřív," slíbila jsem.

"Samozřejmě." Dokonce rukou naznačila gesto "přísahám".

Když jsme se s plačtivým objetím rozloučily, šla jsem zase na stanici metra. Měla pravdu. Všechno

se mění. Pokud Neil přežije chemoterapie a podaří se transplantace, skutečně bych se bez něj

dokázala vrátit do New Yorku? Chtěli bychom dál spolu žít?

Co by se stalo s mým bytem? Přestěhovala by se tam Deja? Nebo by se chtěla Holli odstěhovat?

Našly by se dvě jiné nové dívky, čerstvě po dokončení vysoké školy, nadšené tím, že budou žít ve

velkoměstě? Zdědily by ten obydlený prostor a navázaly stejnou formu přátelství, jako jsme měly

my dvě? Bolelo by je pak tak moc jako nás, pokud by se jejich životy rozdělily?

Po večeři, kterou nám připravil soukromý kuchař a naservíroval nám ji v jídelně našeho apartmá,

Neil řekl: "Myslím, že dnes večer vyrazíme ven."

Usrkla jsem ze své sklenice vody. Věděla jsem, že to, že se nepodává víno, je znamení toho, že něco

plánuje. Neil neměl rád hry, pokud jsem byla opilá.

"Ano?" Předstírala jsem nezájem, ale napadlo mě, zda půjdeme tam, kam jsem očekávala.

"Stále ještě máš zájem o návštěvu mého klubu?" Tu otázku se snažil položit nenuceně, ale věděla

jsem, že umírá touhou mě tam vzít. Po našem prvním rozhovoru na toto téma o vánocích, jsme o

tom mluvili ještě několikrát. Ta myšlenka mě ještě víc nažhavila - zvědavost a pocity zakázaného

rozjitřily moje libido víc než cokoli jiného.

"Jistě. Ale nevím, co bych si měla obléknout." Podívala jsem se na sebe a oblečení, které jsem měla

na sobě již ráno. Nebyla jsem si jistá, zda ten vzhled, který Neil popsal jako "nevinná panna" je

vhodný do kobky pro hrátky BDSM.

"Nezačni na mě zuřit," opatrně začal. "Dneska jsem ti něco koupil."

Vstal a já jsem si odsunula svoji židli, složila ubrousek na talíř a po očku po něm pokukovala. I

když jsem dala volnou ruku ohledně utrácení peněz za mě, nikdy jsem si nemohla být přesně jistá

tím, co by mohl vymyslet.

Táhl mě směrem k ložnici a přitom říkal: "Doufám, že se ti to bude líbit. Moc rád bych tě v tom

viděl."

Přes postel byly položeny šaty. Krátké, několik vrstev černého čistého šifonu. Připadalo mi to spíš

než šaty jako noční košile. Delikátní, třpytící se našité korálky podél spodního lemu většiny vrstev

budily dojem, jako by se jednalo o obrácenou květinu s kapky rosy. Vrchní část šatů byla ozdobena

podobně. Výstřih byl do tvaru V a půvabně přecházel do dvou tenkých ramínek.

"Ach, wow. Skoro se to bojím vzít na sebe," řekla jsem v uctivém obdivu. "Vypadají tak křehce,

mohla bych je roztrhnout."

"S tím ti můžu pomoc," zavrčel mi do krku a zezadu mě objal oběma rukama kolem pasu.

"Převlékni se a připrav za hodinu k odchodu. Bude ti to stačit?"

"Víc než dost," slíbila jsem, i když jsem věděla, že bych si potřebovala rychle udělat vlasy a nanést

tmavší make-up. Tuhle noc jsem chtěla vypadat po jeho boku neuvěřitelně sexy.

Za hodinu a patnáct minut - ne moc dlouho po jeho stanoveném termínu - jsem vešla do obývacího

pokoje. Neil roztržitě procházel na televizi jednotlivé kanály. Když si stoupl, vyschlo mi v krku.

Černý oblek mu dokonale padl, zdůrazňoval jeho široká ramena a záda. Pod sakem na jeden knoflík

měl bílou černou košili s rozhalenkou, bez kravaty. Kalhoty byly pečlivě nažehlené, v přesné délce

a zpod nich mu vykukovaly černé špičky bot. Vlasy měl nedbale rozcuchané. Jediné, na co jsem

zvládla, bylo myslet na to, jak moc jsem se ho chtěla dotknout, prohrábnout mu je trochu nebo

rozcuchat na polštáři, pokud bych ho měla osedlaného.

"Vypadáš úžasně," řekl tiše svým hlubokým hlasem. "Věděl jsem to."

Vzhledem k tomu, jak vzdušný je šifon, se mi šaty překvapivě držely u linií těla. Dole našité

korálky je pomáhaly držet stažené dole, a když jsem vešla, okvětní lístky sukně se pohnuly a

odhalily záblesk mého světlého stehna.

"Dobře, můžeš mi vybírat oblečení pořád," unaveně jsem si povzdechla. "Máš výborný vkus."

"Vlastním dva časopisy zabývající se módou," připomněl mi.

"Ach, pak se tedy skláním před tvými vynikajícími znalostmi." Obrátila jsem oči v sloup. "Já mám

jen titul z módní žurnalistiky."

Neil přešel pokojem až ke mně. Pak natáhl ruce, přejel mi jimi přes ramena až k pasu a objal mě v

náručí. "Podle mého odborného názoru bys měla nosit minimum oblečení."

"Uvidím, co se s tím dá dělat." Zaklonila jsem se pro polibek. Pak mi pomohl obléknout si kabát a

sám si ho vzal též. Na chodníku před hotelem už čekal Rolls Royce Phantom a on mi otevřel dvířka.

"Rande v Římě (= romantický film)," vysvětlil mi.

"V tuhle chvíle se spíš cítím jako Popelka, takže mi nevadí, když si zahraješ na sluhu," zavtipkovala

jsem a opatrně jsem nasedala do auta, abych si neponičila šaty. "Pokud se tedy později neproměníš

v myš."

"Ach, to poslední, co ode mě dnes večer můžeš očekávat, je to, že budu plachý." Zavřel za sebou

dvířka, udal řidiči adresu a opřel se do sedadla. "Ale potřebuji vědět, co je dneska naprosto mimo

nabídku?"

"Nic na veřejnosti," automaticky jsem odpověděla. Dokázala jsem si sama sebe představit v

různých sexuálních situacích, ale exhibicionismus nebyl můj šálek kávy. "Stále můžu použít

bezpečnostní slovo, že?"

"Přesně tak." Rukou sklouzl z mého kolena výš na stehno, pod sukni a stiskl ho.

Klub se nacházel v suterénu historické budovy, blízko u Bastily. Podle mého názoru to bylo pro ten

žalář ironické. Poté, co Neil vsunul prázdnou červenou kartu pod čtečku, vstoupili jsme do

honosného foyer. Předtím Neil stejnou kartou umožnil řidiči projet branou na nádvoří ke vchodu.

"Tohle je vážně jak v zatraceném Eyes Wide Shut (=erotický film)," zašeptala jsem v závrati, když

jsem se rozhlížela a viděla stěny potažené červeným brokátem. Na jedné straně byl stylově zařízený

pokoj s bílou mramorovou podlahou, černým a červeným nábytkem, a další černě orámované

skleněné dveře, před kterými byla zavřená černá brána z tepaného železa. Na druhé straně byl výtah

s další čtečkou karet.

"Majitel klubu vlastní také budovu. Myslím, že apartmány nahoře jsou používány jako přechodný

domov pro zahraniční diplomaty," řekl Neil a přiložil svoji kartu ke čtečce a přivolal výtah.

"V tom případě, ehm, žije nebezpečně? Pokud americký politik vlastní tajnou kobku, ve které

probíhají sexuální akce. Kdyby se to dozvěděl tisk, bylo by jeho kariéře, ještě dřív než by stihl

zaschnout inkoust." Když jsme nastoupili do výtahu a za námi se zavřely dveře, zůstala jsem stát

Neilovi po boku.

Dal mi ruku kolem pasu a přitáhl si mě blíž. "Nemusíš být kvůli ničemu nervózní. Jsme tady,

abychom si odpočinuli, pobavili se a vypnuli. Jestli se stane něco víc, stane se. Ale nemusíš se cítit

být povinna splnit všechna moje očekávání."

Dveře výtahu se otevřely a my vstoupili do další haly, podobné jako té nahoře, ale s tlumenějším

osvětlením, recepcí a šatnou. Neil mi pomohl sundat si kabát a pak si odložil i ten svůj. Chlapec,

který je dostal na starosti, si mě diskrétně přejel působivým pohledem a já se sama pro sebe

ušklíbla. Věděla jsem, že vypadám úžasně.

Na recepci nás s profesionální vřelostí pozdravila krásná žena s tmavou pletí, s nakrátko

ostříhanými vlasy. Na očích měla nanesené kovově černé stíny. Řekla něco Neilovi a ten znovu

vytáhl červenou kartu. Projela jí skenerem. Vzhledem k tomu, že jsme na obrazovku jejího počítače

neviděli, předpokládala jsem, že se jedná o identifikaci podle karty. Neil můj odhad potvrdil, když

řekl: "Leif Arden, avec un invité."

Leif, jo? Donutila jsem se pomalu zhluboka nadechnout. Byla jsem tak nervózní, až se mi třásla

kolena. Neměla jsem žádné tušení, co má pro dnešní noc v plánu. Díky konverzaci v autě během

cesty sem se mi představivost rozjela na plný plyn. Nic není smeteno ze stolu? Na co jsem při tom

myslela? Neil dokázal být velice kreativní, takže v prostředí, kde je umožněno vyřádit se na plný

plyn možná udělá víc, než dokážu zvládnout. Tak nějak jsem doufala, že mám pravdu.

Žena Neilovi něco řekla. Podíval se na mě. "Chystá se ti vysvětlit pravidla. Přeložím ti to."

Usmála jsem se, abych jí naznačila, že jsem pochopila. "Oui."

Neil mi říkal pravidla klubu, trpělivě překládal, zatímco je žena z paměti recitovala. Žádné dotýkání

se někoho bez jeho nebo jejího entuziastického souhlasu. Bezpečnostní slovo bylo doslova

"Bezpečí" francouzsky, ale žena mě ujistila, že zaměstnanci žaláře ho úplně stejně uznávají i

anglicky. "A žádné hry s krví ani jinými tekutinami mimo vyhrazené prostory pro mokré hrátky,"

dokončila a já zbledla. Neil rychle dodal: "To není můj šálek kávy a vím, že ani tvůj."

"Budeš se mnou celou dobu, že?" zeptala jsem se ho nejistě.

"Neopustím tě," slíbil. "Nemusíš dělat nic, co dělat nechceš. Chceš uvnitř používat své skutečné

jméno?"

"Chceš, Leife?" zeptala jsem se a zvedla obočí.

Ušklíbl se na mě. "Nebuď drzá, Chloe."

"Aspoň, že to není žádná islandská zrůdnost." Tohle mi vysloužilo políček na zadek.

Žena stiskla bzučák, který otevřel dveře. Neil mě jimi provedl, ruku měl na mém pozadí.

Myslím, že jsem asi viděla příliš mnoho filmů na tohle téma nebo tak nějak, protože klub se

nepodobal ničemu, co jsem očekávala. Čekala jsem hlasitou industriální hudbu a záblesky světel

jako na party v nočním klubu. Zde však bylo místo docela dobře osvětlené měkkou zlatavou září,

takže spíš než v klasickém sex klubu, jsem si připadala jako v nóbl restauraci. Byl tam bar, celý v

černém, nad kterým bylo obrovské zrcadlo a za ním byli dva hezcí muži v černých košilích s

kravatami a pracovními zástěrami, který obsluhovali klienty odpočívající na vysokých

polstrovaných stoličkách.

Všichni lidé uvnitř byli velice dobře oblečení a byli různě staří. Míjeli jsme sedící skupinku

několika mladých mužů s tmavými vlasy a olivovou pletí, kteří spolu mluvili jazykem, kterému

jsem nerozuměla. Zdálo se, že úplně zapomněli na tu skutečnost, že ve středu hlavní místnosti byl

na obrovském svatoondřejském kříži přivázán štíhlý muž a žena v černém PVC oděvu ho vyplácela

bambusovou holí po stehnech.

"Rákoska, co?" zeptala jsem se Neila tichým hlasem. "Nikdy jsi na mně nepoužil."

"Nechtěl bych," řekl a vedl mě místností. "Nemám s nimi zkušenosti. I když myslím, že ona je

profesionál," téměř odborně zhodnotil, když ji pozoroval. "Všimni si, jak s ní pohybuje, než udeří.

Nikdy to nepřehání s údery na jedno místo."

Jak přistála další rána, muž zakřičel a přes zuby těžce vydechl.

"Existuje velice tenká hranice mezi balancováním na hraně a pádem přes ni," poznamenal Neil.

A ona vypadá, že přesně ví, jak ji najít," řekla jsem. Zaregistrovala jsem, že i když pod vysokým

límcem z obleku z PVC a vysokých bot až ke stehnům ji koukal jen ždibec holého těla, byla její

postava pevná jak skála. Svoje černé rovné vlasy měla stažené do toho nejpřísnějšího ohonu, který

jsem kdy viděla a na rtech měla nanesenou jasně červenou lesklou rtěnku. Kdybych už nevěděla, že

je profesionální dominou, tušila bych to už jen podle jejího vzhledu.

"To ano," souhlasil Neil a zdánlivě od ní nebyl schopen odtrhnout oči. Pak se otočil ke mně a usmál

se. "Až skončí, mohli bychom si s ní promluvit, pokud bys měla zájem."

Zavrtěla jsem hlavou. "Nejsem na holky. Ale nechme zatím všechno otevřené."

"Leife," zvolal muž u baru a Neil se k němu obrátil s přátelským výrazem ve tváři. Měla bych si

zapamatovat a promluvit si o tom zatraceném jménu později - Leif byl to falešné jméno, kterým se

mi při našem prvním setkání na letišti před šesti lety představil.

"Musím se s ním pozdravit. Nebude ti to vadit?" zeptal se omluvně. "Nerad ti to dělám. Pět minut,

slibuji."

"Neboj. Není tam nic zajímavého, na co bych se chtěla dívat." Přešla jsem s ním k baru, a jak jsme

se blížili k vysokému štíhlému muži s řídnoucími černými vlasy, majetnicky mě objímal kolem

pasu. Ten muž byl oblečený ještě nedbaleji než Neil - měl na sobě hnědý rolák s koženými

záplatami na loktech a něco, co vypadalo jako polyesterové kalhoty. Vedle něj byla štíhlá, vyzáblá

žena se zlatými vlasy a modelkovsky bledou pletí, která vypadala znuděně. Na rtech měla bledý

lesk a nepřítomně si pohrávala se svými natočenými vlasy. Potisk jejích zavinovacích šatů vytvářel

iluzi, že sem přicestovala z roku 1980. Oba vypadali v tom prostředí naprosto v pohodě.

Neil mě muži francouzsky představil a pak si chvíli povídali, ale jejich diskusi jsem nerozuměla. Tu

a tam jako by Neil na okamžik zesílil sevření ruky, kterou mě objímal kolem pasu a já si přešlápla,

protože ty boty na podpatcích byly až příliš vysoké a nepohodlné pro dlouhé stání.

"Omlouvám se, sedni si," všiml si Neil a odtáhl mi stoličku. Sedla jsem si a zkřížila nohy.

Otočila jsem se od baru a pohledem přejela po místnosti. Pár s rákoskou již skončil a několik lidí

zdvořile zatleskalo, jako by se jednalo o nějaké divadelní představení. A myslím, že to i tak

doopravdy bylo. Neil mi řekl, že účelem tohoto místa je setkání s podobně smýšlejícími lidmi a

rozpálit je. Tohle prostředí to určitě dokázalo. Každý na tohle místo přijel s pomyšlením na sex. Ve

většině BDSM klubů, ve kterých jsem byla v New Yorku, to tak nebylo, ale tady to bylo otevřené.

Nic zde nebylo tabu. Ta potenciální sexuální svoboda mi stoupla do hlavy rychleji, než jakýkoli

panák tequily, který jsem si kdy dala.

Když si Neil povídal s mužem na baru, sledovala jsem lidi. Dva muži ze skupiny, které jsem si

všimla již dříve, vstali a odešli. Další dva, kteří tam zůstali, pokračovali v rozhovoru a já jsem

zjistila, že jeden z nich, tmavovlasý muž v černém obleku mě fascinuje. Klidně by mohl být

zpěvákem v hudebním klipu, který se tady mimochodem natáčí ve svém drahém oblečení ve

stylovém zařízení. Když promluvil, příležitostně gestikuloval velkýma rukama. Když se zasmál,

ukazoval rovné bílé zuby. Musela jsem zamrkat, přišel mi jako zvlášť sebevědomý princ v nějaké

Disneyovce.

Věděla jsem, že bych měla odvrátit zrak a dívat se jinam. Jsem jeden z těch lidí, kteří když se na ně

někdo upřeně dívá, cítí váhu jejich pohledu. Ale už bylo moc pozdě - v polovině věty se přerušil,

zvedl oči a podíval se přímo na mě. Než se vrátili k hovoru, jeho přítel mě také přejel pohledem.

Na okamžik jsem oči sklopila do klína, a když jsem je pak zvedla, ten první muž se stále díval

směrem ke mně a na ústech mu byl vidět jemný úsměv. Chvíli jsem jeho pohled směle opětovala,

ale pak upoutal moji pozornost Neil.

"Pro tebe," řekl Neil a přisunul ke mně sklenici na stopce. "Tedy pokud ses nerozhodla dneska v

noci nepít?"

"Nebudu moc pít," řekla jsem mu se sladkým úsměvem. Nervy jsem však měla ze vzrušení napnuté

k prasknutí, takže jsem potřebovala a vítala něco, díky čemuž bych se trochu uklidnila.

Po krátkém rozhovoru se Neilův přítel zvedl. Po rychlém rozloučení se pak Neil obrátil ke mně.

"Všiml jsem si, že ti někdo padl do oka."

V obličeji jsem zrudla. Ten chlap na pohovce mě stále sledoval. Mohlo by to Neila naštvat.

Nechtěla jsem, aby si myslel, že tu někoho jdu lovit, když jsem tu s ním.

"My jsme... pohledem flirtovali," přiznala jsem s nervózním smíchem. Upila jsem trochu svého

vína. To však nepomohlo tomu, abych se ještě víc nečervenala.

"Vy jste pohledem šukali," upravil Neil můj komentář. "Nemám mu to za zlé, vzhledem k tomu, co

máš na sobě."

Na koleni jsem cítila jeho majetnický stisk. Srdce mi bušilo. Neil se nikdy neprojevoval jako

žárlivec. Řekl mi, že by se mu líbilo sledovat mě, jak mám sex s jiným mužem, ale přemýšlela jsem

o tom, co by z toho mohl mít on.

"Můžu se zeptat... co je v tom pro tebe za výzvu? V té myšlence, že se díváš, jak mě šuká jiný

muž?" Měla jsem strach, aby si nemyslel, že mluvím o tom konkrétním muži na pohovce, takže

jsem pro jistotu dodala: "Už předtím ses o tom zmínil, ale teď je tam chlap, který mě přejíždí

pohledem. Jsem docela zvědavá, protože teď mi to z tvé strany přijde trochu jako žárlivost nebo tak

nějak."

"Taky v tom trochu je," přiznal. "Jedna moje část ráda dává najevo, že ostatní lidé vidí a prahnou po

tom, co je moje. Ne, že mi patříš, ale když jsme takhle..."

"Když jde o náš sexuální vztah. Věděla jsem, co myslíte, Pane." Milovala jsem, že mě to přiměl

rozlišovat. Na tomhle výletě jsem byla na celou dobu jeho subinka. Patřila jsem mu. Ale až se

vrátíme do Anglie, už nebudu. Budu znovu Sophie Scaife, se vší tou osobní autonomií, kterou jsem

vždy uplatňovala. Díky tomu to pro mě bylo snazší se mu naprosto podat. Nemyslím si, že bych mu

dovolila dělat minimálně polovinu věcí, které mi dělal, pokud bych mu nevěřila, že mě bere jako

sobě rovnou a ne jako jeho vlastnictví. Ale právě teď, uprostřed té hry, jsem se v té pozici cítila tak,

tak dobře.

"Líbí se ti?" zeptal se Neil a navázal oční kontakt s tím mužem. Ten mu na oplátku přikývl a zvedl

svůj drink.

"Nevím, jestli líbí nebo ne, ale jsem si jistá, že mě něčím přitahuje." Usmála jsem se na toho

cizince, když mě očima pomalu přejel po těle od shora dolů.

"Chtěla by ses s ním setkat?" Neilova ruka sklouzla z mého kolena po stehnu až nahoru, pod sukni.

"Eh... ne plnohodnotný sex," zašeptala jsem a naklonila jsem se rty k jeho čelisti. "Ale jsem pro ty

další věci."

Cítila jsem, jak jím přejelo zachvění.

"Možná by z toho nemuselo nic být," připomněl mi. "Ne každý sem přichází hledat sex. Někteří

sem přichází jen kvůli atmosféře."

Uvažovala jsem o tom cizinci. V tuhle chvíli nevypadal, že by ho zajímala zdejší atmosféra.

"Uvidíme, co se stane," řekla jsem s pokrčením ramen.

Skutečně jsem přiznala svému příteli, že chci, aby se mnou cizinec dělal sexuální věci? A

nerozzuřilo ho to? Skutečně ho to vzrušilo?

Ach, s Neilem jsme doopravdy byli stvořeni pro sebe.

Jeho ruka se přes moje stehna dostala až pod moji sukni k černé krajce kalhotek. Ohlédla jsem se po

tom muži, který nás stále sledoval s pobaveným zájmem. Jeho pohled klesl k mým vystaveným

stehnům.

"Sundej si je," přikázal Neil a zatáhl za látku. Podívala jsem se nejdřív na něj a pak kolem nás. Ale

seskočila jsem se stoličky a poslechla ho. Nikdo nehnul ani brvou. Musel by mít skutečně

neobyčejně ostrý zrak, že?

Neil si zastrčil moje kalhotky do kapsy u saka. "Dobře. Běž k němu a zeptej se ho, zda mluví

anglicky. Pokud ano, chci, abys mu nabídla, že bych byl rád, aby se k tobě připojil."

Na okamžik se mi zastavilo srdce. Věděla jsem, že tohle v žádném případě tomu cizinci nedokážu

říct. Poté se mi vrátilo moje racionální myšlení. Neil tu byl se mnou. Klub byl bezpečný. Všichni

věděli, že se jedná o sex klub. To nejhorší, co by se mohlo stát je, že odmítne, na čemž ani skutečně

nezáleželo. Vždyť jsem ani neznala jeho jméno. Pokud odmítne, možná mě to bude stát okamžik

trochu hrdosti, ale pak bychom se vrátili zpátky do hotelu a já bych si užila svého sexy přítele. Ať

tak či tak, vyjdu z toho jako vítěz.

Při té myšlence se moje submisivita znovu naplno nakopla. Můj Pán po mě žádá, abych to udělala.

Potěšilo by ho vidět mě, jak se mě dotýkají ruce jiného muže. Mezi nohama jsem ucítila pevné

pulsování. Ještě nikdy v životě jsem se nepřiblížila k nějakému cizinci a tak nestydatě ho požádala o

sexuální služby, ale jako Neilova subinka jsem mohla odhodit svoje racionální uvažování, které mě

drželo zpátky. Nemusela jsem vůbec myslet. Všechno, co jsem musela udělat, bylo užívat si té

zkušenosti, bez ohledu na výsledek.

"Co když nemluví anglicky?" zeptala jsem se Neila.

"Pak si zvedneš sukni a já za vámi přijdu a promluvím si s ním."

Dala jsem oči v sloup a zasmála se. "To by se ti líbilo."

"Jestli je tu něco, co se ti nelíbí, dejme tomu cizincovi vibrace, nebo se necítíš v bezpečí a chceš

změnit názor -"

"Bezpečnostní slovo. Vím." Dala jsem hlavu na stranu. "´Sécurité´, že?"

"Trés bon."

Lehce jsem ho políbila a vydala se směrem k muži, který si rozepnul sako a pohodlněji se opřel. Ve

tváři měl potemnělý výraz s nádechem touhy."

Šla jsem k němu, srdce mi uhánělo jako o závod, stehna se třásla. Ten chlap byl zblízka ještě hezčí.

Pečlivě udržované tmavé vlasy měl klasicky sčesané na stranu. Pod sakem měl černé tričko se

stříbrnými proužky, kterých jsem si od baru nevšimla. Horní dva knoflíky měl rozepnuté. Oči měl

nádherné, tmavě hnědé, lemované tmavými řasami. Na velkých, silných prstech měl stříbrné

prsteny, které tvořily ostrý kontrast k tmavým chloupkům na kloubech.

S očekáváním se na mě podíval a já si potřásla vlasy a narovnala ramena. Stále jsem nemohla uvěřit

tomu, že to dělám. Nemohla jsem se tím dostat do problémů? Prsty jsem měla zaťaté v pěsti, paže

jsem měla napjaté. "Anglais?"zeptala jsem, přesně tak, jak mi to řekl Neil.

"Ano, samozřejmě," odpověděl s měkkým přízvukem, který jsem si nedokázala zařadit.

"Můj Pán..." podívala jsem se zpátky směrem k Neilovi, který mě s opatrným pobavením sledoval.

Sebejistě jsem se na něj usmála a otočila se zpátky k cizinci. Pomalu jsem si po stehnech vytahovala

sukni nahoru. Jak lem stoupal výš a výš, objevila se moje nahá broskvička a mužovi oči se rozšířily.

Pokračovala jsem, skoro bez dechu, který přehlušoval hudbu, "chce vědět, zda byste měl zájem se k

nám připojit?"

Na cizincově tváři se objevil líný úsměv. Vypadal mladě, tak kolem třicítky, chlapecky, ale ani v

nejbujnější fantazii ne nevinně. Byl jak vlk v rouše beránčím, špatný chlapec převlečený za

dobráka. Stoupl a zagestikuloval směrem k Neilovi, aby přišel k nám.

Stála jsem tam, spodní polovinu těla jsem měla nahou, vystavenou v místnosti plné lidi a třásla se

tou vší nestoudností. Skutečně dovolím někomu cizímu, aby se mě dotkl? Neuteču?

Cizinec si s Neilem podal ruku. Když si Neil toho muže prohlédl, vypadal velice potěšeně.

Přátelsky se usmíval, když se představoval muži, který si říkal Emir.

Napadlo mě, jestli Neilla taky nepřitahuje.

"Máš vynikající vkus, Leife," pochválil Emir Neila, zatímco očima stále pomalu přejížděl nahoru a

dolů po mém těle. "Půjdeme do jednoho ze soukromých pokojů?"

"Myslím, že to je skvělý nápad, viď, Chloe?" zeptal se mě Neil, zatímco mě přejížděl jednou svou

teplou rukou po krku. Všechno, co jsem zvládla, bylo následovat na nohách jak ze želé Emira, který

nás vedl dál přes klub. U jedněch černě čalouněných dveří Neil s Emirem srdečně pozdravili

vyhazovače, který nám přikývl.

Jak jsme šli, Emir sklouzl z mého pasu rukou dolů. Šátrala mi přes kyčel a já ji cítila přes tenký

materiál sukně až na zadku. Ohlédla jsem se přes rameno na Neila, který nás s úšklebkem sledoval.

Uvažovala jsem, co bude dělat. Jestli na povrch vyvře jeho žárlivost, mohl by mě později potrestat?

Doufala jsem, že by se věci mohli tímto směrem vyvinout.

Za dveřmi byly stěny vymalované na černo. Na podlaze byly černé dlaždice. Ze stříbrných svícnů

vyzařovalo čisté bílé světlo, které okolo nás prohlubovalo stíny. Na chodbě byly vidět zavřené bílé

dveře s lesklými stříbrnými klikami. Neil ukázal k jedněm, které byly otevřené a vstoupili jsme

dovnitř.

Místnost vypadala úplně jinak, než jsem očekávala. Myslím, že jsem předpokládala, že to bude

ložnice nebo nějaký naprosto fetišticky zařízený pokoj. Byla to však jen malá místnost s širokou

polstrovanou lavicí umístěnou u zdi. Na druhé straně byly dvě židle a mezi nimi malý stolek se

zásobou kondomů a různými jednorázově balenými lubrikačními gely. Na dvou protilehlých

stěnách visely dvě zdobená zrcadla ve stříbrných rámech. Uviděla jsem se v nich - na sobě

přiléhavé černé šaty, tmavé vlasy mi pod světlem zářily. Připadala jsem si jako naprosto jiný člověk.

Ještě nikdy v životě jsem nebyla tak blízko něčemu, co mi připadalo jako trojka. Byla jsem

neuvěřitelně nervózní, ale věřila jsem Neilovi, že zná moje hranice pohodlí a dokáže číst mé

signály. Právě teď jsem byla připravena se toho účastnit, ale netušila jsem, jak daleko jsem ochotna

zajít.

Naštěstí Emir nastínil, jak daleko je ochoten zajít on. Došel ke stolku a z krabičky, která tam ležela,

vyndal pár latexových rukavic. Když si je nasazoval, prohlásil: "Rád bych použil pouze svoje ruce."

"Samozřejmě," lehce odsouhlasil Neil a usadil se do jednoho z křesel. Vypadal, jako by byl na

nějakém obchodním jednání, byl tak v pohodě a k celé věci přistupoval naprosto ležérně.

Mezitím mi srdce bušilo jako o závod. Emir přešel k lavičce a posadil se. Rukou poplácal místo

vedle sebe.

"No tak, Cloe," nařídil mi Neil.

Kdykoli bych mohla použít bezpečnostní slovo. Stejně tak bych mohla všechno odvolat. Rozhodla

jsem, že si nebudu dělat starosti ohledně toho, co si může myslet, když tím projdu. Neil nehrál ty

hry bez rozmyslu. Byli jsme v téhle místnosti, protože jsme oba chtěli vědět, co se bude dít. Oba

jsme to chtěli. Skutečně, doopravdy jsem to chtěla, chtěla jsem to tak moc, až jsem měla stehna

lepkavá.

S posledním pohledem na Neila jsem si sedla na měkkou lavici vedle Emira. Dlouze se na mě jen

díval, díval se mi do očí a ústa měl stočené do jednoduchého úsměvu. Pomalu, rukou bez rukavice

mi hladil záda a přejížděl mi po nich od krku dolů a nahoru. Seděla jsem zpříma, neschopna od něj

odtrhnout pohled, zatímco rukou stále putoval po mém těle dál po klíční kosti a po horním okraji

mých šatů.

Kurva, skutečně se to děje. Nějaký náhodný cizinec se mě dotýká před mým přítelem. A Neil to celé

sleduje. Nedokázala jsem uvěřit, jak neuvěřitelně mě to nažhavilo. Jak Emir svoji rukou zabrousil

pod šaty a uchopil moje ňadro, nohy se mi od sebe trochu oddálily. Dlaň jeho ruky v rukavici mi

ležela na stehně. Stiskla jsem je k sobě a snažila se tam upoutat jeho pozornost.

Rukou opustil můj hrudník a ještě jednou přejel rukou nahoru k mému krku, který majetnicky stiskl,

trochu pevněji. Nedusil mě, ale držel mě a nutil se narovnat. "Líbí se ti to?"

"Ano," zasténala jsem. Nechtěla jsem mu říkat Pane. Tohle jsem měla vyhrazeno jen pro Neila,

dokonce, i když jsem se v tuhle chvíli podřizovala Emirovi.

Neil to zaregistroval, dokonce bych mohla říct, že se mu na tváři objevil jeho polovičatý úsměv.

"Žádné hry s dechem, prosím."

"Můžu dýchat, Pane," ujistila jsem ho.

Emirova ruka v rukavici sklouzla po mém stehnu výš. "Nemůžu se dočkat, až se Vás tam dotknu,"

zapředl svým hlubokým, sexy hlasem.

Konečky prstů přejel po mém ochlupení a já zasténala. Dal ruku pryč.

"Ne, takhle ne. Přes můj klín," pobízel mě a s jeho pomocí jsem se tam ocitla, takže jsem měla

zadek a roztažené nohy na jeho stehnech, zatímco zbytek mého těla ležel na lavičce. Vyhrnul mi

šaty a pak jsem uslyšela zvuk natahování druhé latexové rukavice, aniž by přitom spustil oči z mojí

vystavené a obnažené kočičky. "Nádherné."

Na celé té věci bylo na tom něco bizarně klinického - možná právě díky těm rukavicím - díky

čemuž jsem si připadala ještě nezbedněji. Ty předchozí nemravné návrhy ohledně nezávazného sexu

- tím jsem se vždycky udržovala v bezpečí před nějakým závazným vztahem s partnery. Nejdřív

jsem vždycky měla schůzku a pak sex. Vždycky to byly ty situace: "Ach, chtěla jsem tě pozvat na

film jako přítele a podívej, co se nakonec stalo," kdy obě strany věděli, co se stane, ale nechtěli to

otevřeně přiznat.

Tohle byl jen sex. Žádné záminky. Díky tomu, že jsem věděla, že nás Neil sleduje, jsem si připadala

ještě více žádoucí. Seděl opřený v křesle, kotník jedné nohy měl opřený o koleno druhé. V zrcadle,

které bylo za ním, jsem viděla, jak se mě Emirovi ruce dotkly a zároveň jsem ten pocit

zaregistrovala. Jemně mě roztáhl a obnažil červený knoflík mého klitorisu. Jedním prstem v

rukavici tam jemně zajel a při tom dotyku jsem zadržela dech. Pomalu vsunul prst do mé

broskvičky a mírně na ni zatlačil.

"To se mi líbí," řekl s obdivným smíchem, když vytáhl ruku a mezi palcem a ukazováčkem promnul

moji vlhkost.

Pak vrátil prst dolů na můj klitoris a kroužil kolem něj, aniž by však vyvíjel jakýkoli tlak a já už

nedokázala uvažovat. V malých kroužcích jsem začala pohybovat boky. Jemně narůstajícím tlakem

mě přidržel a štípl mě.

"Ach," zakňučela jsem a mezi zuby stiskla horní ret.

"Líbí se vám to?" zeptal se Emir tiše.

"Ano. Mhm," pod dotyky jeho rukou jsem se otřásala.

Emir pohlédl k Neilovi a přikývl. "Je úžasná. Je oobojkovaná?"

Neilův výraz se nepatrně změnil, ale nedokázala jsem určit, co přesně to znamená. Skutečně jsem

netušila, co znamená oobojkovaná. Díky tlaku Emirových prstů jsem byla trochu roztržitá a jejich

náhlý pohyb mě vyrušil.

"Ne obojkem, ale máme... exkluzivitu." Koutek Neilových úst se zachvěl.

Jak si ve chvíli, jako je tahle, mohli jen tak povídat. Přes Emirovi kalhoty jsem cítila jeho erekci a

díky vědomí, že to kvůli mně vydal to hrdelní zasténání, ze mě vyrašila další záplava vlhkosti. No

dobře, i tím, že prstem vklouzl do mé broskvičky, mnul otvor a hledal můj bod G. Na to, jak dobře

to s rukama uměl, mu chvíli trvalo ho najít. Já si pomyslela, jak dobře Neil znal mé tělo, jak snadno

dokáže najít všechna ta správná místa, když se mě dotýká.

Bylo tam řečeno něco ohledně monogamie, dlouhodobém vztahu. Na to, že jsme spolu s Neilem

zatím nebyli až tak dlouho, už jsme se navzájem naučili výborně znát naše těla. Být s někým jiným

nebylo jen vzrušující, ale také mě to přimělo ještě více ocenit můj sexuální život s Neilem.

Když Emir našel ono místo, zatlačil na něj, silněji, než to dělal Neil a já si v duchu poznamenala,

jak moc se mi to líbilo a že bych se o tom později měla zmínit. Pootočila jsem se v Emirově klínu,

aby se moje tělo dostalo do ještě těsnějšího kontaktu s jeho rukou.

Neil zachytil můj pohled očí, a vyzařoval temnou, horkou energii. Co se dělo v jeho hlavě? Jednou

rukou si popíral tvář, ukazováček měl na své čelisti. Výraz jeho tváře byl nečitelný.

Jestli se mu líbilo žárlit, pak bych se měla zatraceně postarat o to, aby žárlil. Nechtěla jsem

předstírat zasténání, které by mi uniklo, nebo kroutit nohama a bezmocně jima kopat, když se mě

Emir dotkne. Ale ani jsem se nehodlala držet zpátky. Dovolím Neilovi zjistit naprosto přesně, kolik

zábavy jsem si užila s jiným mužem, za kterým mě poslal.

Bylo toho až moc. Vzrušení a touha zakázaného, to co dělám s jiným mužem, s těmito dvěma muži,

do mě vyslala jako odpověď na pohyb Emirových prstů horký impuls. Sevřela jsem jeho sako,

přitiskla se k němu, a jak to přišlo, zavyla jsem, zalila jeho ruku a tvrdě se sevřela kolem jeho prstů.

Překvapeně zasyčel, pak se však rozesmál a přitulil si bradu na vrcholek mé hlavy. Přidržoval mě,

abych měla oporu a zamumlal: "Cítil jsem, jak to přichází."

Nedokázala jsem přemýšlet. Sotva jsem dýchala. Moje broskvička se ještě stále chvěla

doznívajícími otřesy a naprosto potlačovala činnost mého mozku, který se tím, co se právě stalo,

cítil provinile. Na mysli mi vytanuly slova jako "děvka" a "coura", ale nestyděla jsem se za to. Jen

jsem díky tomu cítila ještě nažhaveněji. Kurva, chtěla jsem Neila, právě teď, právě v téhle

místnosti.

Tuším, že jsem asi větší exhibicionista, než jsem si kdy myslela.

Emir mi pomohl na nohy, pak si svlékl rukavice a natáhl se na stůl pro antibakteriální ubrousek,

kterým si otřel ruce.

"Řekni tomu gentlemanovi, že děkuji, Chloe," pobídl mě Neil ve snaže přimět můj zamlžený mozek

k uplatnění slušného vychování. Stále byl tak tichý a klidný a já cítila svůj tep až v krku. Protože

dneska večer se něco stane. Emir byl jen předehrou.

"Ano, ehm." Odkašlala jsem si a narovnala sukni. "Děkuji Vám, Emire."

Neil se zvedl, aby si podali ruce a předtím z náprsní kapsy saka vytáhl matnou černou vizitku.

"Pokud byste se měl někdy v budoucnu chuť k nám připojit, kontaktujte nás, prosím," řekl, jako by

se jednalo o jakýkoli jiný obchod v běžné profesi. Samozřejmě, soudě podle toho, jak byl tento klub

elegantní, byl Emir pravděpodobně také miliardář.

Emir chvíli uvažoval, pak otevřel svůj ocelový kufřík a stejně nonšalantně nabídl svoji vlastní

vizitku. "Ano, doufám, že o vás opět uslyším."

Opustil nás v té malé místnosti. Jakmile se za ním zaklaply dveře, Neil mě popadl. Jednou rukou mě

chytil kolem krku a hrubě natlačil ke zdi.

Ano. Tohle bylo přesně to, v co jsem doufala. Pro něj to bylo tak snadné, natlačit mě až na hranici,

toho, co bych mu mohla dát.

"Ach!" překvapeně jsem vyjekla, když už najednou měl dole uvnitř mě zaklesnuté dva prsty.

"Komu to všechno patří?" zeptal se, čelem se tiskl k mému čelu.

"Vám, Pane!" vykřikla jsem a sevřela se kolem jeho prstů.

"A proč jsi nechala toho druhého muže dotknout se tě?" Vytáhl ty prsty ven. Bylo to tak mučivé,

měla jsem pocit, že se mi stehna nepřestanou třást.

"P-protože..." Věděla jsem, jakou chce slyšet odpověď. A věděla jsem, že pokud odpovím špatně,

potrestá mě. Jak jsem si představovala všechny ty způsoby, jak by mě v tomhle pokoji mohl

potrestat,, klitoris se mi celý chvěl. Svou rukou, svým opaskem, znovu a znovu by mě dováděl k

orgasmu a těsně předtím by zastavil. Nebo jen tím, že mě prostě ošuká, tvrdě a bolestivě, dokud

nezačnu křičet a prosit ho, aby zastavil a zároveň nikdy nekončil, to vše naráz.

"Protože jsem to chtěla." Věděla jsem, že toto není správná odpověď. Pohnul rukou tak rychle, až

mě to šokovalo. Uhodil mě, ne tak lehký pohlavek, jako tenkrát v hotelovém pokoji. Dal mi dost

silnou facku, aby mě bolela. To žihadlo v mé tváři způsobilo, že mi znovu začalo pulsovat v mé

broskvičce. Sladká svatá kurvo, ještě nikdy v životě jsem nebyla tímhle způsobem vzrušená a

nevěřícně jsem se zasmála.

To byla také špatná odpověď. Znovu mě uhodil a pak mě rukou podržel za bradu.

"Udělala jsi to, protože jsem ti řekl. Protože tohle je moje a já si s tím můžu dělat všechno, co chci."

"Ano, Pane," supěla jsem. Jeho prsty se znovu vrhly do mě a já zasténala úlevou. "Můžete si se

mnou dělat, co chcete."

"Postav se támhle. Nehni se ani o zatracený palec." Jeho slova ve mně vyvolala bodnutí strachu a

projel mnou i záblesk očekávání. Skoro jsem byla v pokušení se ze svého místa o kousek pohnout.

Zajímalo by mě, jak daleko bychom zašli. Ale uvědomovala jsem si, že za dva dny musíme letět

zpět do Londýna a já to nechtěla absolvovat s rozbolavělým zadkem. Když jsem viděla, že si na

stole vybírá z koše kondomů, zůstala jsem velice klidně stát.

Neil si přede mě stoupl, díval se nezaujatě na mě, a když si rozepnul kalhoty a uvolnil svoji erekci,

mlčel. Roztrhl balíček a jednou rukou si nasadil kondom. Byla jsem přesvědčena, že ten pohyb

trénoval tak dlouho, až ho dovedl k dokonalosti. Pak, bez jakéhokoli slova mě natlačil ke zdi a

jedním brutálním tahem do mě vstoupil.

Z plic mi unikl veškerý vzduch. Bylo to tak tvrdé, jako kdyby mě praštil do každého čtverečního

centimetru mojí broskvičky. Vydala jsem zasténání, ve kterém se mísila bolest s radostí, ale bolest

stoprocentně převažovala.

"Kdo tě šuká, Sophie?" zeptal se mě Neil do ucha, které, zatímco jsem se snažila odpovědět,

oždiboval.

"V-Vy, Pane."

"Řekni mi, že miluješ šukání, Sophie."

"Miluji šukání s Vámi, Pane." Šaty se mi vyhrnuly a slyšela jsem jejich praskání. To nevěstilo nic

dobrého, pravděpodobně si je už na sebe nebudu moci víckrát vzít, a cítila jsem ses kvůli tomu

trochu špatně, ale natolik, abych to všechno zastavila.

Díky tomu, že jsem nohy měla obtočené kolem Neilova pasu, jediné, co jsem mohla udělat, bylo

držet, když do mě bušil. Držela jsem se ho za boky, zadek jsem měla připlácnutý proti zdi, jak mě

tam prudce natlačil a zepředu jsem měla jeho penis. Prohnula jsem záda, snažila jsem se k němu

dostat blíž. Když se mu moje nehty se mu zaryly do ramenou, zavrčel: "Opatrně, Sophie,

nepoškrábej mě."

Tenhle malý střípek skutečnosti mě šokoval až do morku kostí. Nesměla jsem ho omylem podrápat

nehty, protože by mohl začít až moc krvácet. Stále byl nemocný. V tom okamžiku vzrušení jsem na

to zapomněla.

Ale přesně tohle bylo to, co jsem potřebovala. Potřebovala jsem si připomenout, jak ho mám ráda,

abych si tu vzpomínku mohla udržet v sobě ještě dlouho po té, co opustíme Paříž. Až náš život

ovládnou návštěvy nemocnic a léky, budeme oba potřebovat tuhle vzpomínku - dominant ve svém

živlu, mužný, který naprosto převzal kontrolu.

Uvědomila jsem si, že právě kvůli tomu jsme tu byli. Neil mi to chtěl ukázat, dokud toho ještě byl

schopný. Že je stále ještě muž a ne nemocný chudák.

Pohupovala jsem boky, cítila jsem třepotání té změny. Když jsem se přišla, byla jsem tím vším silně

šokována, kroutily se mi i prsty u nohou a po celém těle mě mrazilo potěšení. Pak jsem sama sebe

ztratila, hlava mi spadla na jeho rameno, ústa jsem měla otevřená, bezmocná, s každým jeho tvrdým

přírazem ve mně vybuchlo vysoké zavrčení.

Byl za mnou jen kousek, jak mě boky přišpendlil ke stěně, vybuchl taky. Vykřikla jsem, a jak do mě

jeho penis prudce narážel, celá jsem se uvnitř svíjela, ve své oteklé broskvičce jsem cítila svůj

vlastní tep.

Pak mě jemně postavil na moje třesoucí se nohy, použitý kondom odhodil do koše, zapnul si

kalhoty. Celou tu dobu mě přejížděl pohledem. Netušila jsem, co čekal, že uvidí.

"Byl jsem příliš hrubý?"

Zavrtěla jsem hlavou. "Vůbec ne. Milovala jsem to."

Musela jsem to milovat. Každou vteřinu.

Na okamžik zvažoval moji odpověď. "Kdyby se něco dělo, kdybych udělal něco -"

"Řekla bych ti to." Usmála jsem se na něj, když jsem si třela tvář. "Bylo to perfektní. Ale teď jsem

trochu unavená. Doufám, že neočekáváš, že po tomhle toho nějak moc nachodím."

Nezmínila jsem se o skutečném účelu tohoto výletu. Nechtěla jsem zranit jeho pýchu. Ne pýchu

dominantního Neila, ale pýchu Neila, muže, který možná díky nemoci čelil konci svého života.

Je to ten samý chlapík, připomněla jsem si překvapivě příjemně. Už samo o sobě bylo to dost zlé,

když jsem si připomněla ten křehký emocionální stav, protože to bylo těžší než kdykoli jindy.

Neil si mě přitáhl do náruče a políbil mě na čelo. "Dobře, Chloe. Pojďme odsud."

Možná od nás nebylo nejzdravější ignorovat realitu, která byla před námi, ale v tuhle chvíli to byla

ta nejpohodlnější možnost.