středa 27. ledna 2016

´TD, VO - 24. kapitola

Překlad: Simča



NYNÍ


Marcus


Světlo v mé ruce se šíří přes místnost, šíříc se na mé dveře. Zaťatými pěstmi uhodím do postele, tisknu svůj obličej do dlaní. Co to sakra dělám? Kdy jsem kurva změnil nezajímání se o ní do bodu, že něco cítím? To se nemělo stát. Ne, protože já jsem Marcus Tandem.
A já se zamilovávám do své manželky.
Co kurva budu dělat?

~*~*~*~

Katia


Cítím se úžasně.
Je něco úžasného na tom, jak moje tělo právě teď hučí. Koneckonců, on zůstal se mnou celou noc… Celou. Noc. Nemohu vymazat hloupý úsměv z mé tváře, když jdu do práce, házejíc kabelku dolů na stůl skončím zpět na svém místě. Jsem si jistá, že zákazníci mě budou dnes milovat; Po tom všem jsem tak zatraceně šťastná, že jsem si jistá, že dostanou nějaké vážně úžasné služby.
Přistihnu se, že sním o svém vlastním manželovi, když odpovídám na telefony během svých pracovních hodin. Když vejde, naše oči se setkají, a Bože, jestli nemám v kostech dobrý pocit. Jeho koutky úst se zkroutí do úsměvu. Zkurveně krásný. První skutečný úsměv, který mi kdy dal. Neuvědomila jsem si to až do této chvíle, ale ten úsměv, který promění Jeho tvář je jediný svého druhu.
Když se oběd přivalí, přijde ke mě, tmavě čokoládové oči se do mě propalují. Je na telefonu, ale když se skloní, uchopí mou bradu a políbí mě. Kurva. Ano. Pak se stáhne zpátky, stále poslouchajíc telefon a drží můj pohled. Hledí do nich několik minut, než udělá pár kroků zpět a odejde.
Marcus Tandem.
Nebe.
Po obědě se práce zpomaluje, tak udělám nějaké doplňování. Candy je dnes pryč, a to naštve, protože bych opravdu ráda si s ní promluvila. Moje oko stále pulzuje ze včerejší noci, ale není černé. Kromě toho, jsem až moc ve šťastném oparu. Marcus je pryč na odpoledne a kancelář je tichá, takže pořád pracuju, dokud není konec dne. Pak spěchám do domu připravit večeři.
Marcus přichází po šesté a položí kufřík na stůl. Jeho oči mě skenují, jak stojím u dřezu, myjíc nepořádek, který jsem udělala, když jsem připravovala pečeni do trouby. Jeho oči se zablýskají a tam je znovu, polovičatý úsměv. "Jdu si zaběhat," zamumlá.
"Udělala jsem večeři," usměju se, opírajíc se boky proti pultu.
"Vidím."
"Dáš si se mnou?"
Jeho oči se svraští, když si rozváže kravatu. "Jo, drahá."
Jupí!

~*~*~*~

Marcus

Moje nohy padají na chodník, když cvičím, abych si pročistil hlavu. Šťastný. Lehčí. Svěží. To je, jak se dnes cítím. Byl to dobrý den. Všechno šlo dokonale. Žádné hádky. Žádné napětí. Poprvé v celém svém životě, jsem spokojený. Je to pocit, který teď zpracovávám; nikdy jsem to předtím necítil.
Je to kvůli ní?
Kurva.
Mé srdce mě táhne ve dvou různých směrech. Jeden z těchto směrů je přímo do náruče mé manželky, druhý je z její náruče a z jejího života. Nejsem hloupý, vím přesně, co by se stalo, kdyby se dozvěděla o smlouvě. Kdyby věděla, co jsem udělal. Nemilovala by mě. Takže je tu pravdu jen jedna otázka, na kterou se musím sám sebe ptát.
Jsem ochoten jí nechat se zamilovat tvrději?
Protože jestli budu takhle pokračovat a ona to zjistí, její svět se rozbije.
Možná, že být hajzlem je nejlepší.

3 komentáře:

Děkujeme za komentář! :-)