´TD, VO - 23. kapitola

Překlad: Simča

NYNÍ

Katia

Poté, co moje matka odejde, mám čas na zpracování toho, co mi řekla. Mám silný pocit, že můj otec se ve skutečnosti ukáže a bude se snažit o můj čas. Část mne chce mu říct, aby se ztratil, ale druhá část je zvědavá. Koneckonců, nevěděl o mně. Není to, jako by se rozhodl odejít z mého života. Kromě toho, co když mám sourozence?

Přeruší mě další zaklepání na dveře. S povzdechem k ním přejdu a otevřu je, abych čelila stejné ženě, která byla v kanceláři lpící na Marcusovi dříve v měsíci. Zrzavá Barbie. Dívá se na mě, přetahujíc si vlasy přes rameno a přejíždějíc po nich prsty. Skvělý. To je to, co potřebuji. Bláznivou Barbie, která je tu aby hledala problémy.

A ona hledá problémy. Má to napsáno po celé její tváři.

"Mohu vám nějak pomoci?" Zeptám se.

Střelí pohledem dovnitř, a pak zpátky ke mně. "Promiňte, kdo jste?"

"Otázkou je," zamumlám, pře křižujíc si ruce. "Kdo jste vy?"

"Já jsem Yasmin, jsem tu, abych viděla Marcuse."

"Není tady."

Ona zúží oči. "Říkal, že tu bude."

Ouch. Můj hrudník se stáhne, ale pořád je můj obličej netečný.

"Není."

"Ty jsi ona, že jo?" Zamumlá, studujíc mě "Jeho žena?"

Jsem si jistá, že už to ví, ale rozhodla se být čubkou, bude větší zábava.

"A ty ona, že jo?" Oplatím jí. "Děvka."

Ucukne. "Víš, on mi řekl, že tě ani nemiluje. A tak mě zajímá, proč si tě vzal. "

Ucuknu.

Směje se. "Když jsem tu byla naposledy, ptala jsem se ho na tebe, a zeptala jsem se ho, jestli tě miluje. On řekl, že ne, pak se vyděsil, protože mu došlo, co udělal. "

Kdyby ve skutečnosti věci nebyly tak špatné v poslední době, nevěřila bych jí. Ale všechno bylo špatně, takže moje hruď bolela.

"Proč jsi tady?" Zasyčím.

"Říkala jsem ti, že mě zavolal."

"A já ti říkám, odejdi."

"Má zájem se mnou znovu spát," říká lstivě s úsměvem. "Měli jsme se dobře."

"On je zasraně ženatý," vyštěknu. "A teď odejdi!"

"Musí to bolet," říká, vrhajíc oči zpátky ke mně. "Být žena v jeho posteli, o niž nemá nejmenší zájem."

Její slova bodají.

K tomu nemám co říct zpátky.

"A musí bolet víc," pokračuje. "Že tvůj manžel by ošukal přednostně mě a pak přišel k tobě."

"Nepodvedl by mě," zašeptám.

"Nepodvedl," Nakloní se blíž. "Ale podvede."

Ztratím to. Události posledních několika dní nade mnou vyzrají a já to ztratím. Zvednu ruku v pěst a vrazím ji do obličeje. Trefím se ji přímo do nosu a ona křičí, klopýtajíc pozpátku. Stojím v šoku. Nikdy jsem nikoho v celém svém životě neuhodila. Můj šok mě přilepí k podlaze, neschopnou v pohybu, ale také jí dávajíc možnost mi to vrátit.

Ona mě praští do oka, tvrdě. Kdo by si myslel, že to v ní je? Klopýtnu dozadu, točí se mi hlava. Tisknu si ruku na mé oko. Ježíši. Myslím, že umřu. Udeřila mě zkurveně tvrdě. Pořád si drží nos, z kterého se jí řítí krev skrz prsty. "Zaplatíš za to," křičí.

"Vypadni," zasyčím.

"Zaplatíš. Udám tě za útok, ty bláznivá děvko! "Znovu zaječí, než se otočí a vypálí ven.

Slzy hoří pod mými víčky, jak se otočím, klopýtajíc do domu. Zkurvený Marcus, jednou se mu to vrátí.

~*~*~*~

"Uhodila tě."

Zlostně se na Marcuse podívám. Stále mírně omámená. Moje oko otéká, do té míry, že je přivřené a já nevidím nic.

"Katio," zavrčí. "Odpověz mi."

"Ano, Marcusi," vyštěknu. "Ona mě udeřila. Poté, co mi řekla, že jsi jí řekl, že mě nemiluješ. Poté, co mi řekla, že jsi jí sem zavolal. Poté, co mi řekla, že s ní chceš spát, znovu. "

"Kurva."

"Jo," zamumlám. "Kurva."

Jsem zraněná, jsem naštvaná a já jsem zmatená. Nerozumím vůbec ničemu, co se děje a Marcus na dva dny utekl, aniž by mi řekl, co se děje. Teď se ukázala šílená ženská, říkajíc mi věci, které… bolí. Nemůžeme takhle pokračovat; Já to vím, a já doufám k Bohu, že to ví taky, protože je to k zbláznění

"Musíme si promluvit," řeknu, vstávajíc a jdu do kuchyně.

Jeho oči se podívají do mých. "Nezavolal jsem jí sem."

Ucuknu. "Očekáváš, že ti to uvěřím?"

Jeho tvář ztvrdne. "Jo, zasraně očekávám. Očekávám od tebe spoustu věcí a věřím, že být čubka, není jedna z nich. "

"Ježíši," zaječím. "Právě jsem měla nejhorší noc mého života. Moje matka ví o mém otci. Ta děvka přišla k mým dveřím a položila na mě ruku. Přes to všechno, se mnou nemůžeš zkurveně mluvit normálně, že ne? "

Ucukne, a to natolik, že se je nucen udělat stabilní krok zpět.

"Nezavolal jsem jí sem…"

Bože, on to prostě nechápe.

"Oba víme, že to není problém. Zmizel jsi na dva dny, neodpovídajíc na mé hovory, neříkajíc mi, kde jsi byl. Co jsem ti sakra udělala? "

Jeho tvrdá maska ​​se vrátí přes jeho rysy a on se otočí do kuchyně. "Nic."

Ztratím to. Unavená ze všech keců, unavená cítíc se druhá v jeho světě, a unavená, že pro něj nic neznamenám, začnu křičet tak hlasitě, že sebou trhne a otočí se, vytřešťujíc oči.

"Jdi do prdele, ty sobecký zkurvysyne!" Křičím, třesoucími se rukama. "Dělám pro tebe všechno. Já tě zkurveně zbožňuju a tobě jsem zkurveně ukradená. Tlačíš mě pryč. Zacházíš se mnou jako se sexuální hračkou. Nikdy jsi mi ani neřekl, že mě miluješ. Je mi z toho špatně. Slyšíš mě? Já si zasloužím víc než tohle. Miluju tě, Bože, zkurveně tak moc, ale já si zasloužím to samé zpátky. Já už nebudu tvoje zkurvená hračku, Marcusi Tandeme. Buď vytáhneš hlavu z prdele, nebo odcházím. Rozhodnutí je na tobě, protože já jsem skončila! "

S tím, se otočím na podpatku a zmizím do svého pokoje.

Seru na něj.

Seru na to všech

~*~*~*~

Marcus

Přecházím.

Ledový obklad v mých rukou, mrazí mé prsty.

Muka v mém těle, mě zkurveně zabíjejí.

Jít k ní a ukázat jí, co zkurveně roste v mé hrudi.

Nebo ji tam nechat.

Kurva.

Co to sakra mám dělat?

~*~*~*~

Katia

Tisknu svůj obličej do mého uslzeného pruhovaného polštáře. Moje hlava buší, mé oko je oteklé, a mé srdce bolí. Je to hodina a on za mnou nepřišel. Samozřejmě, že zkurveně ne. Co jsem udělala tak špatně? Když jsem se nechala udělat takovou loutkou? On mě nemiluje. Jsem jen jeho pohodlí. Dnes večer to dokázal.

Kde mě nechal?

Zítra si budu muset sbalit kufry, vrátím se do hrozné, dlouhé práce a budu pokračovat s dluhy, které jsou mimo moji kontrolu. Vzdát se ho, jen ta samotná myšlenka spaluje mé srdce. Hoří tak moc. Moje tělo vypukne do jiného záchvatu vzlyků. Miluju ho. Já ani nevím, proč, ale miluju. Tak kurva moc ho miluju a on ne-

Dveře se otevřou.

Mé srdce přestane bít.

Podlahové desky zavržou, jak se blíží k mé posteli, a já zadržuju dech, protože odtáhne přikrývku. Opravdu se to děje? Lůžko se prohne a chladný balíček je přitisknutý k mé tváři. Začnu plakat víc, a jeho paže obalí můj pas, táhnouc mě do něj, jak drží led k mému oku. Polykám mé slzy, pociťujíc všechno, co mi dává.

Bože, to je tak dobrý.

Pomalu mě obrátí na záda. Nemůžu ho ve tmě vidět, ale cítím jeho horký dech proti mé tváři. Neřekne ani slovo, jak sníží své rty na moje a políbí mě, tak tiše, tak vášnivě, že se snažím dýchat. Jeho prsty se pohybují nad mým tělem v nejjemnějším, nejměkčím způsobem, mučíc mě krásou.

"Marcusi," vydechnu. "Ty mě ničíš. Bereš všechno, co jsem a kazíš to. Ty… mě ničíš. "

"Já vím, drahá," šeptá.

Bože.

Prolíbá se mým tělem. Jeho ústa se pohybují po mém těle a jeho ruce mě hladí způsobem, který jsem nikdy necítila. Je tak jemný. Tak od něj rozdílný. Mé srdce bolí nad krásou, kterou mi ukazuje, a chci víc. Mnohem víc. Když se jeho ústa usadí mezi mýma nohama, přes kalhotky, sténám jeho jméno a vtisknu se do něj.

On se stáhne zpátky, ale jen mírně a dýchá na mou kundičku. Blaho. Prsty zahákne do mých kalhotek a stáhne je dolů, předtím než položí pusu hned zpátky mezi mé nohy a hluboce saje. Tak hluboko, že křičím jeho jméno během několika minut. S otřásajícím se tělem, rozšířím nohy pro něj, jak se do mě pohne. Pak se potopí hluboko dovnitř.

"Marcusi," sténám.

Začne mě šukat… pomalu? Zamrkám překvapením. Marcus nikdy nešuká pomalu. Vždycky hluboce a tvrdě, téměř brutálně. A to je žhavý, ale tohle… to je úžasný šukání. Natáhnu se, zatnu své nehty do jeho zad a naříkám jeho jméno, když opatrně sklouzává jeho penisem dovnitř a ven. Jeho ruce se zvednou a on uchopí můj obličej, tisknouc své rty proti mým jak se jeho tělo pohybuje.

Uvědomuju si s náhlou jasností, že Marcus Tandem se semnou miluje.

Něco v mém srdci exploduje a moje tělo se okamžitě zahřeje. Vše najednou ožívá a s rukama na mém obličeji, jeho tělem pohybujícím se ve mně tak jemně, se udělám. Udělám se tvrdě a dlouze. Stejně jako nic, co jsem kdy předtím zažila. Moje záda se prohnou a namísto křičení jeho jména, jak jsem zvyklá, já ho vyfňukám. Jako zoufalou prosbu. On sténá, hluboko a dlouze, a pak o chvíli později se jeho tělo chvěje svým vlastním uvolněním.

Oba ležíme ve tmě, potichu. Stále ke mně nepromluvil ani slovo. Klesne čelem k mému a jeho dech lechtá mé rty, jak sestupujeme z toho, co byl nejúžasnější moment v mém životě. Pak, tak jemně, se ze mě odvalí a přitáhne mě k jeho straně.

A konečně úplně poprvé… Marcus se mnou celou noc spí.