´TD, VO - 16. kapitola

Překlad: Simča

TEHDY

Katia

"Katio!" Moje máma křičí do telefonu.

"Mami? Co se děje? Stalo se něco? "

"Ano, něco se určitě stalo. Katio, nevím, proč jsi to pro mě udělala. Vím, že si to nemůžeš dovolit, miláčku. "

Huh?

"Mami, budeš muset couvnout. Nevím, o čem mluvíš? "

"Invalidní vozík."

Invalidní vozík?

"Co se stalo? Rozbil se? "

"Katio," říká tiše. "Nový".

Nový?

Co nový?

"Nerozumím. Nechtěla jsem koupit invalidní vozík. "

"Ty… ty ne? "

"Ne, mami."

"Tak kdo to udělal?"

"Je tu vzkaz, okamžik."

Šourá se, pak o chvíli později zalapá po dechu.

"Mami?" Křičím. "Co?"

"Je to… Říká to… Doufám, že to udělá váš život jednodušší. M. "

M.

Ach bože, Marcus.

"Marcus," vydechnu.

"Myslela jsem, že to není vážné, Kat?"

"Není."

"Tak…"

Řekla jsem mu, že jsem tvrdě pracovala a nemohla si to dovolit. Dal jí to. Řekla jsem mu, že můj šéf byl kretén. Napravil to. Marcus se snaží dokázat mi, že on to stojí za můj čas, a já tomu začínám věřit.

"Mam-"

"Ach Katio," zašeptá dřív, než můžu protestovat. "Je to úžasné. Nemůžu… Jsem tak šťastná. "

Ona je šťastná.

Mé srdce bolí a já vím, že s ní nemůžu argumentovat a vzít jí ho. Také vím, že nějak Marcusovi dlužím. Část mě chce, abych mu dlužila; Část mě se bojí. I když z tohoto, mé srdce bolí. Dnes byl jednoduše jeden z nejlepších dnů mého života. Když jsem se vrátila do práce, můj šéf se omluvil, zvýšil můj plat a snížil mé hodiny.

Ať Marcus udělal cokoliv, změnilo ho to.

A v tom, že se změnil můj život.

Zvednu kabelku a říkám do telefonu, "musím jít, mami, ale pomůžu ti ho nastavit, jakmile budu doma."

"Ach, je elektrický!" Vykřikne.

S úsměvem zavěsím telefon a mávnu na taxík.

Pak zamířím k Marcusovi domů.

~*~*~*~

"Je u sebe Marcus?" Zeptám se, opírajíc se bokem o recepci.

"Má právě jednání," zamumlá recepční. "Nebude tam dlouho."

"Je Candy u sebe?"

Zúží oči. "Je tu důvod, proč jste tady?"

Oh, někomu se nelíbím. Není to stejná recepční, kterou jsem tu minule potkala. Možná, že je jedna z Marcusových ex milenek. To by mě nepřekvapilo.

"No," řeknu, usmívajíc se na ni, "Byla jsem s Marcusem včera v noci, nebo přesněji řečeno, v jeho posteli, takže jsem tady, abych ho viděla."

"Ty a zbytek země," říká trpce.

Rozhodně kráva.

"Řekl mi, abych sem přišla. Pokud se vám to nelíbí, můžete si to s ním vyřídit. Jdu za Candy. "

S tím jsem prošla kolem ní a zamířila do kanceláře Candy. Sedí u stolu a je na telefonu, ale když vstoupím, ona ukončí hovor a vyskočí, řítí se ke mě a obejme mě.

"Co tady děláš?" Ptá se, odtahujíc se.

"Jsem tu, abych viděla Marcuse.

Ona zúží oči a pak hodí ruce v bok. "Proč?"

Usměju se na ni. "To není tvoje věc, Slečinko."

"Je to moje věc, pokud se chystáš jít do jeho kanceláře, kde skočíš na jeho kosti a kde mimochodem mohu vše slyšet."

"Koupil mámě invalidní vozík."

Zamrká.

"Marcus Tandem koupil tvé matce invalidní vozík?"

Přikývnu. "Ano."

"Proč?"

"Nevím."

"Marcus je hráč."

Hruď se mi stáhne, ale přikývnu na souhlas. "Tak vystupuje."

"On nekupuje," Nakloní se blíž a zasyčí, "invalidní vozíky."

Sevřu rty. "No, to udělal."

"Co jsi mu udělala?"

Zasměju se tiše. "Nemám ponětí."

Skupina mužů projde kolem a Candy na ně kývne. "To byli jeho chlapi. Je volný. "

Srdce mi buší, začíná být těžké, jak se narovnám. "Brzy se uvidíme."

"Nech si to v kalhotách, zlato."

Smějíc se, vyjdu z kanceláře a otočím se, abych čelila Marcusovi. Stojí ve dveřích, paže zkřížené, pozorujíc ty muže. Když si mě všimne, jeho oči švihnou mým směrem a v jeho tváři roste chtíč. Ach člověče. Usměju se, nemohu to držet zpátky.

Pak jdu směrem k němu na vratkých nohách. S vědomím, co udělám, až se tam dostanu a s vědomím, že bych neměla. Nemůžu zastavit samu sebe, i kdybych chtěla. Koupil mé matce invalidní vozík. On změnil její život, jak si myslím, že ani on nechápe. Když k němu dojdu, moje ruka jde nahoru a zabalí se kolem jeho krku a přitáhnu ho k sobě. Jeho rty najdou moje a já ho líbám se vším uvnitř mě. Líbám ho tak silně, že zasténá hluboko v hrdle.

Ustupuje dozadu, přitahujíc mě kolem pasu a táhne mě do místnosti. Otočí nás, kopnutím zavře dveře a přišpendli mě proti nim. Moje záda se tlačí na chladné dřevo a jeho tělo se tlačí proti mně. Líbám ho, dokud nemůžu dýchat a on mi to vrací plnou silou. Ukazuje mi hloubku, a vášeň a krásu. V šílenství mu roztrhnu košili, posouvám jí na stranu a mé ruce přejíždějí po jeho delikátních svalech.

On míří níž a stáhne mou sukni, posouvajíc své rty dolu. Pohřbí svou hlavu do mého krku, líbá mě tam, zatímco jeho prsty pokračují k mým stehnům, díky čemu se malé záchvěvy objevují všude, kde se dotkne. "Zvýšil ti plat?" Zamumlá do mého ucha.

"Ano," vydechnu, když jeho prsty najdou mou kundičku.

"Dostala tvá máma vozík?"

"Bože, ano."

"Není zač."

Zasténám, když vklouzne do mě prsty. Tlačí je hluboko, zatímco jeho druhá ruka pracuje na opasku. Uvolňuje se, vyklouzne prsty z mých hlubin a zahákne mou nohu kolem pasu. Pak uchopí jeho penis a vede ho pomalu dovnitř mé bolavé kundičky. Sténám, když mě vyplňuje, moje hlava opět padne dozadu a prsty drtí jeho ruce.

"Úzká, sladká kunda," zavrčí proti mému krku.

"Ježíši," vydechnu.

Začne mě šukat oproti zdi, tvrdě a hluboko. Jeho pták mě ničí kousek po kousku, s každým jeho krásným výpadem. Jeho ústa požírají můj krk, ruce drtí můj zadek a on mě šuká způsobem, jakým jsem nikdy šukána nebyla. Moje boky a zadek se odráží o jeho penis, když zvedne tempo, pomocí mého dna řídí své výpady.

Pak někdo zaklepe na dveře.

"Kurva," vydechne, zpomaluje svoje výpady, ale úplně se nezastaví. Pak vyštěkne, "Co?"

"Marcusi, máš tu další muže na schůzku."

Recepční. Špatné načasování, dámo.

"Marcusi," zašeptám.

"Pst," zamumlá, pak zakřičí, "Budu tam za deset minut."

"Chceš, abych připravila prezentaci?"

Ten vyklouzne jeho ptákem ven a pak jim zajede zpět, nutíc mě zafňukat do jeho hrudi.

"Jo."

"A co ranní čaj? Kdo organizuje ten? "

"Řekni jí, ať jde pryč," zašeptám mu do ucha. "Bože. Marcusi. Potřebuju, abys mě šukal tvrději. "

On mě obdaří vzácným, divokým úsměvem a moje srdce dělá menší přemet. Uchopí mé boky, mírně je nadzvedne od dveří a pokračuje v šukání mě, zatímco odpoví. Moje bradavky tvrdnou proti jeho saku, a Bože, chci se udělat.

"Candice ví," zakřičí. "A teď, jestli ti to nevadí?"

"Správně," říká. "Omlouvám se."

Otočí obličej zpátky ke mně a začne mě zase šukat tvrdě. Udělám se po druhém hlubokém tahu a moje tělo lomcuje kolem něj.

"Jo," zavrčí.

Pak se udělá taky. Zpomaluje jeho tahy, hlavou zvrácenou dozadu, čelist pevně zaťatou. Dodělá se sám pomocí mého těla, sténá s každým tahem a vtlačením. Pak mě pomalu ze sebe pustí a já se narovnám.

"Nikdy jsem neřekla, děkuji," zašeptám.

Plaše se na něj usměju.

On mě studuje.

Pak se otočí, netuším co, ale něco mu přelétne přes obličej.

"Musím jít na tu schůzku," informuje mě.

"Já vím."

"Večeře dnes večer v sedm."

Je to rozkaz, který ráda splním.

"Dobře."

Otočí se ke mně, přitáhne mě kupředu, tvrdě mě políbí a pak je pryč.

A já si myslím, že jsem se do něj zamilovala.