´TD, VO - 17. kapitola

Překlad: Simča

NYNÍ

Katia

Buch, buch, buch.

Zasténám a převrátím se, otevírajíc oči. Co to sakra je? Je slyšet hlasité bušení na dveře. Přesunu své tělo, cítím, že jsem sama. Znovu. Marcus mě ošukal, ach bože, ošukal mě. Potom, jako vždy, mě nechal samotnou, když jsem usnula. Odmítám to právě teď řešit. Jsem více znepokojena boucháním na dveře.

Nikdo nechodí k předním dveřím, takže je to divné, a to zejména v této ranní hodině. S povzdechem vylezu z postele. Vedu prsty přes své vlasy, pak je hodím do skřipce, než na sebe hodím šortky a dlouhé, pytlovité tričko. Pak vyjdu ven z místnosti, mumlám si pod vousy o brzkém ránu a o svém nedostatku kávy.

Když se dostanu k předním dveřím, otřu si oči a pak otevřu dveře. K dispozici je dobře vypadající muž, který tam stojí, a když si ho prohlédnu, tak se mi zdá nějak povědomý. Je vysoký, super vysoký. Má tmavé vlasy, které se mu kroutí kolem ramen a čokoládově hnědé oči.

Jeho kůže je krásně olivová a celkově je docela hezký. Starší, ale hezký. Bezpochyby. Něco podivného se v mé hrudi pohne. Je to, jako bych ho už předtím potkala. Možná, že byl v kanceláři. Nejsem si jistá, ale něco na něm je…

"Je Marcus tady?" Vyštěkne, přerušujíc moje myšlenky.

"Pardon?" Říkám.

Ježíši, někdo je neslušný.

"Řekl jsem," zavrčí, blýskajíc na mě očima. "Je Marcus tady?"

"A vy jste…"

"Jmenuju se Pierre."

Celý můj svět stojí na místě a vše se rozpadá. Důvod, proč jsem ho předtím viděla, důvod, proč vypadá tak zatraceně povědomě je, protože je to můj otec. Možná o něm moc nevím, ale znám jeho jméno. To je jediná věc, kterou mi moje matka dala. To a starou fotografii. Byl mladší, ale teď jsem si to představila ve své mysli, uvědomujíc si, kde jsem ho už viděla.

Moje ruce se začínají třást a moje kolena se třesou do bodu, kdy jsem nucena uchopit zárubeň, abych uklidnila samu sebe.

Můj otec.

Tady přede mnou.

Já ne… Já to nechápu.

"Já…"

"Jsi zasraně hluchá?" Vyštěkne.

Jeho hlas… tak hluboký, tak silný. Ne tak docela jako hlas otce. Ne, je velmi maskulinní, velmi autoritativní.

Nemůžu uvěřit, že je to on. Ví o mně? Ví vůbec, že má dceru? Chtěla bych, aby ze mě vyšel hlas. Je pryč. Jsem prázdná. Nemůžu mluvit. Emoce víří přes mé tělo, tak mnoho otázek přijde do mé mysli, ale věc, která mě nejvíc dostane, je hořící zvědavost o muži přede mnou.

Přišla jsem z něj…

"Já…"

"Ježíši, řekni Marcusovi, že má hosta, jo? "

Zamrkám na něj.

Ani si mě nepohlédl, ani trochu. Jeho oči sotva na mě přistály, protože prozkoumávají prosto za mnou, ze strany na stranu a v podstatě skenují obvod. Pořád stále ještě neodpovídám na jeho otázku, nakonec se na mě podívá a jeho oči mě skenují od tváře dolů a on zamrzne. Celé jeho tělo sebou trhne a zůstane na místě zamrzlý, že se obávám, že dostane nějaký druh panického záchvatu.

Vím, že je to proto, že ji může vidět. Vypadám tak moc jako moje matka, že není popírání. Vždy jsem si myslela, že jsem po ní vše na 100% zdědila, ale teď můžu vidět, jak jsem si pořádně prohlédla, že jsem i jako on. "Já," polknu. "Přivedu ho."

Otočím se třesoucími se nohami a spěchám zpět do domu.

"Počkej!"

Do prdele. On to vidí taky.

Pořád spěchám.

"Řekl jsem," zavrčí, spěchajíc dovnitř a uchopí mě za paži. "Počkej."

On mě otočí a já zalapám po dechu, snažíc se odtáhnout.

"Já ne… nerozumím?" Vdechne. "Kdo jsi?"

"Je mi to líto," křičím. "Já vás neznám. Prosím, nechte mě jít. "

Je to taková lež, já ani nevím, proč jsem to řekla, ale najednou panikařím. Můj otec je přede mnou. Můj otec. Jak to mám sakra pochopit, natož se s tím vypořádat? Jeho oči zamrkají na moje slova a já polknu knedlík tvořící se mi v krku.

"Kdo je tvoje matka?"

Do prdele.

"Marcusi?" Křičím rozzlobeně.

"Odpověz mi, děvče."

"Prosím," zafňukám

"Je to Sandra, že?"

"Přestaňte, ach bože," křičím. "Marcusi!"

"Jak jsi stará?"

Vytrhnu ruku z jeho sevření a stojíme tam, dívajíc se na sebe. Mohu říci z jeho obličeje, že je to pro něj šok. Obrovský šok. Jeho oči zoufale skenují mou tvář a jeho dýchání je hluboké a chvěje se. On to vidí; Já vím, že vidí, protože já taky. Moje pleť. Tvar mých očí. Dokonce i můj nos. Je to všechno jeho.

"To nemůže být pravda," šeptá.

Slzy hoří pod mými očními víčky. Je to můj táta. Můj táta…

"To je důvod, proč utekla, že jo?"

Opravdu o mě nevěděl. Můj Bože.

"Nevím."

Dvojité Můj bože.

Můj hrudník se stáhne.

"Zkurveně jsem to nevěděl," šeptá.

Nemám čas na zpracování jeho slov. Mé srdce bolí a slzy pálí mé oči. Najednou, je můj otec přede mnou. Včera jsem ho ani neznala. Nevěděla jsem, že žil blízko, natož znal mého manžela.

Snažím se zatlačit fakt z mého mozku, že Marcus zná tohoto muže, protože to způsobuje strach a mírný vztek hořící v mém břiše. Je to důvod, proč si mě vzal? Má to něco společného s mým otcem?

"Jak se jmenuješ?" Zamumlá potichu.

"Katio, co se děje?"

Slyším Marcusův hlas, napadající prostor jako bič a já se otočím, abych ho viděla, jak stojí ve dveřích v jeho běžeckém oblečení. Přejdu k Marcusovi, ale najednou se zastavím, když si uvědomím, že je on dost možná důvod, proč se mnou je. Podívám se zpátky na svého otce, který se dívá nyní na Marcuse tvrdým výrazem. Ruku obalí kolem mé ruky a Marcus mě táhne zpátky.

"Nech mě jít, Marcusi," šeptám.

"Víš, kdo ten člověk je?" Zeptá se, vrčíc mi do ucha.

"Jo, můj otec."

Ucukne a vydechne, "Cože?"

On to neví? Musel to vědět. Jak to nemohl vědět?

"Marcusi, zasraně ji pusť," Můj otec nízce vydechne.

"Proč jsi kurva v mém domě, Pierre?"

Můj Bože.

"Proč sakra máš tu holku?"

"Ta holka," Marcus syčí. "Je moje žena."

Nechápu, co se děje.

"Co?" Pierre vrčí. "Ty zkurvený kuse hov-"

"Proč jsi kurva v mém domě?" Marcus zařve.

Ucuknu a pokusím se vykroutit jeho ruce, ale on mě nepustí. Táhne mě pevněji proti němu, balíc paži kolem mého pasu.

"Jsem ve tvém domě," Pierre zasyčí. "Abych tě varoval, zkurveně se nepleť do mých transakcí."

Co?

"Zasraně sis podepsal rozsudek smrti, pokud si myslíš, že můžeš přijít sem a říkat mi, co mám dělat," Marcus zavrčí.

Můj Bože.

"Ta zasraná práce byla moje. Ty a tví muži jste přišli a posrali to. Nechovám se mile k lidem, kteří vyjebávají s mou prací. Já zabíjím pro méně, Marcusi. "

Zabít.

Moje mysl začíná plavat a najednou, nemohu cítit nohy. Zhroutím se a Marcusovy paže se kolem mě utáhnou těsněji, předtím než úplně odpadnu.

~*~*~*~

Marcus

Katia je bezvládná v mém náručí. To mě poser. Pomalu jí pouštím k zemi a ona jde, aniž by dokonce ucukla. Dívám se na jejího otce, Kurva, její otec a mračí se. "Proč si kurva přišel ke mně domů, nasrat moji ženu a požadoval hovno, na které nemáš právo?"

On se dívá na Katiu. Jeho tvář je prázdná, ale je tu emoce v jeho očích. Hluboká emoce. On o ní kurva nevěděl - kurva. Pomalu ke mě zvedne oči. "Vyjebal si s mou prací, mými muži a mými obchody, Tandeme. Nehraju si mile s parchanty, kteří si zahrávají s mými sračkami. "

"A já si nehraju zasraně mile s muži, jako jsi ty," zavrčím, překročím Katiu a zaútočím směrem k němu.

Ve zlomku sekundy, zvedne zbraň a namíří ji na mě. Sráč.

"Je to moje zkurvená dcera?" štěká.

"Jak to mám kurva vědět?"

"Jak se jmenuje její matka?"

"Sandra Bennett."

Jeho tvář ztuhne. "Kurva. Kurva. "

"Polož svou zasranou zbraň, nebo mi pomáhej - "

"Proč jsi ženatý s mou dcerou?"

Odfrknu si. "Se vší úctou, Pierre, ty sám jsi ještě před pěti minutami nevěděl, že je tvoje dcera. Nemusíš znát ani hovno. "

Jeho oči se otočí k ní, pak ke mně. "Nezabiju tě tu, protože jí chci poznat." Mává jeho zbraní na Katiu. "Ale dovol mi, abych tě varoval, Marcusi. Tví kluci, se z mých obchodů nedostanou, pošlu tě ke dnu, ať už jsi ženatý s mou dcerou, nebo ne. "

"Je to hrozba?" zasyčím.

Zasune zbraň do kalhot, podívá se na Katiu ještě jednou a zavrčí, "To je slib."

Pak se otočí a odejde.

I točím se na Katiu, předkloním se dolů a zvednu ji přes rameno, než vejdu do kanceláří. Candy, její hlučná, velká huba, blábolící kamarádka ji vidí přehozenou přes mé rameno a začne mě následovat, křičící a blábolící zasraná hovna. Otočím se k ní se zamračením. "Candice," vyplivnu. "Právě přišel ke dveřím její otec. Věci jsou špatně. Musím si zavolat. Zůstaň kurva ode mě dál. "

Pak vstoupím do své kanceláře, házejíc Katiu na gauč a zvednu telefon. Vytočím ho.

"Šéfe?"

"Ulio, právě byl Pierre u mých zasraných dveří."

"Co?" Zavrčí. "Proč kurva ten hajzl přišel do tvého domu?"

"Chce mě ven z obrazu, je velký hráč v tom všem. Má prostředky, aby byl hrozbou."

"Pak ho zasraně odstraníme."

Hlasitě vydechnu. "Až na to, že je otec mé ženy."

Ticho.

"Co jsi to zasraně řekl?"

"Slyšel jsi mě."

"Je v tom namočená?"

Podívám se na Katiu. "Když vezmu v potaz to, že je mimo na mém gauči z šoku, že ho poprvé viděla, řeknu, ne. "

"Kde nás to nechává?"

"Ve světě sraček."

"Kurva," zamumlá.

"Dejte mi čas na zpracování tohoto hovna a vrátíme se k tobě."

"Žádné problémy, šéfe."

Zavěsím stejně, jak se Katia pohne. Její oči se otevřou a otočí se přímo ke mně a já vidím její bolest.

Do prdele.