NYNÍ
Katia
Slyším přijet jeho
auto a světla se zapnou v mém pokoji. Je doma. Přetočím se na stranu,
stočím se do klubíčka. Mé srdce bolí; Bolí, protože mě nebránil. Nevybil duši z
toho člověka, se kterým jsem tancovala. Nic neukázal. Vůbec nic. Přála bych si,
abych ho tolik nemilovala. Přála bych si, aby to nebolelo. Přála bych si
zasranou chvilku, abych měla odvahu být na něj naštvaná.
Zírám na dveře
ložnice, stejně jako se přední dveře zabouchnou.
Vím, co musím
udělat, za minutu slyším jeho klíče v zámku; Vím.
Dostanu se z
postele a jdu ke dveřím, kmitajíc zámkem. Pak se dostanu zpět a stisknu zavřené
oči, když se zastaví u mých dveří. Slyším zachrastění dveří a mé srdce se
zlostně zatíná. Polknu a slza vyklouzne koutkem oka.
"Katio?"
Bože.
"Otevři
dveře."
Stisknu obličej do
polštáře a poslouchám, jak s nimi ještě jednou zachrastí.
Pak odejde.
Odejde.
Mé srdce víc
nesnese.
~*~*~*~
Jsem v hlubokém
spánku, když se dveře znovu zachrastí. Je tma a vím, že je to Marcus.
Několikrát jimi zachrastí, pak je rozrazí. Držím zavřené oči, jak cítím
prohloubit postel. Marcus prsty klouže nad mými boky a já zatnu své zavřené
oči, bolest vyzařuje přes mé srdce a spaluje mou duši.
"Vím, že jsi
vzhůru, drahá," zamumlá.
"Neříkej mi,
tak," šeptám. "Jen odejdi, Marcusi."
"Jsi na mě
naštvaná."
Našpulím se.
"Jak všímavý."
"Proč?"
Převalím se a jeho
prsty zůstávají na mých bocích, dělajíc malé kroužky.
"Opravdu?"
Zašeptám "Proč?"
"Ano, Katio.
Proč? "
"Dotýkal se
mě muž."
On je zticha.
"Jo,
dotýkal."
"A ty jsi tam
stál a díval se. Dovol mi, abych se tě na něco zeptala, Marcusi -proč sis mě
vzal? "
Zase ticho.
"Nemůžeš ani
odpovědět, že? Nemůžeš odpovědět, protože pro tebe nic neznamenám, vůbec nic.
Proč bys mi to kurva udělal? Ztrácel mým časem? Přinutil mě tě milovat? Udělat
ze mě tvou ženu? Když vše, co chceš, je kus zadku v tvé posteli. "
"Katio."
"Jdi do
prdele, kreténe. Dotýkal se mě. "Můj hlas se zvedne. "Měl své ruce na
těle, které má být tvoje a tobě to bylo jedno."
"Já to
zkurveně nenáviděl," vyštěkne.
Ucuknu.
"Cože?"
"Zkurveně to
nenáviděl, ale věděl jsem, co jsi dělala. Já zkurveně věděl, že jsi mě
zkoušela, protože jsi byla nasraná. "
"Co?"
Řeknu znovu.
"Do hajzlu,
Katio. Všechno testuješ."
"Jdi."
"Ne."
"Marcusi."
Nakloní se,
otáčejíc mě na záda a jeho tělo padá dolu. Rozzlobeně křičím, strkám ho do
hrudi, ale on se nepohne.
"Přestaň
semnou bojovat, Katio," zasyčí.
"Možná bys
měl bojovat za mě. Možná by bylo lepší pro všechny, kdybych odešla! "
"Ne."
To slovo vyjde
drsně, ale je tak skutečné, tak plné hloubky, že má ústa se zavřou. Jeho ústa
najdou můj krk a on mě něžně políbí. Zatraceně. K čertu s ním. Prsty projíždí
mými stranami, jeho ústa se pohybují nad mým tělem a já vím, že ze mě bere to
nejlepší. On vyhrál. On mě porazil. Nutí mě mu odpustit každým nádechem.
"Řekni mi, že
mě miluješ, Katio," požaduje chraptivě.
"Ne,"
sténám, jak jeho ústa kloužou dolů po mém krku.
"Řekni mi,
Katio."
"Říct ti
něco, co odmítáš říct mně? Ne! " Zakřičím.
Jeho ústa najdou
mou hruď a on ji saje přes mou noční košili. Moje záda se prohnou do oblouku až
z postele.
"Katio,"
varuje.
"Jdi do
prdele, Marcusi Tandeme."
Zavrčí, hluboko a
smrtelně, ale nedám se. Nedám mu to, co ode mě chce. Ne dnes večer. I když to
cítím s každým kouskem svého těla, neprolomí tu zeď.
"Odpustíš
mi," zabzučí proti mé kůži.
"Ne."
"Jo."
Vyhraje tu bitvu.
Nutí mě mu
odpustit jeho ústy mezi mýma nohama.
Pak je jeho penis
hluboko ve mně.
A já jdu zpátky
tam, kde jsem začala.
Absolutně po uši
do něj udělaná a ztrácejíc další část své duše.
děkuji :)
OdpovědětVymazatDěkuji 💜
OdpovědětVymazat