´TD, VO - 12. kapitola

Překlad: Simča

´

TEHDY

Katia

"Ach můj bože," zasténám, zavřu oči a olizuju prsty - ano, olizuju je.

Když otevřu oči, Marcus se na mě dívá znovu se sexy, jemným, čokoládovým pohledem. Sakra. Koušu si spodní ret a podívám se jinam. Právě jsem měla potravinářský orgasmus nad těstovinami, které podávají v této úžasné, italské restauraci a on to fascinovaně sledoval, jako kdybych byla první žena, kterou viděl ve svém životě a jen zjistil, že má penis.

"Je to dobré, jo?" Řekne a natáhne se přes stůl a přejde svým prstem po mém spodním rtu. Odtáhne se s kousíčkem omáčky na něm a pomalu, svůdně ho dá do úst.

Člověče.

Pro toho chlapa se umírá.

"Jo," šeptám, sledujíc prst v jeho ústech, jak z něj saje omáčku.

Mňam.

"Řekni mi něco o sobě, Katio," říká chraplavým hlasem.

"Jsem si jistá, že většinu z toho víš."

Nutím své oči dát pryč z jeho tváře, rtů, prostě z něj obecně, protože téměř bolí se na něj dívat. On je tak pozoruhodný.

"Tak mi řekni něco, co nevím. Máš sourozence? "

Moje oči se na něj zaměří a on musí vidět bolest v mé tváři, protože zužuje oči.

"Ne," zašeptám.

Studuje mě, pak zamumlá, "To tě zraňuje."

Pokrčím rameny a dívám se dolů na mé jídlo. Jeho ruka jde přes stůl a popadne mou bradu, zvedajíc jí. "Katio."

"Řekni mi něco o sobě," říkám, prudce odtáhnu hlavu z jeho sevření a nutím se do falešného úsměvu.

Zúží oči, ale netlačí. Sedí na židli a sleduje mě, jak mluví. "Žádní sourozenci; no, přímé, tak jako tak. Mám nevlastní sourozence. Můj otec je mrtvý. Moje matka je mrtvá. Můj dědeček právě zemřel."

Ježíši.

"To mi je líto, Marcusi."

Pokrčí rameny. "To je život, Katio."

"A co tví nevlastní sourozenci? Jste si blízcí? "

Vrtí hlavou. "Ne. Můj otec si vzal jejich matku dlouho poté, co moje umřela. Nikdy jsem je neměl rád a oni mě taky ne. Nejsem smutný. Jsou sobečtí, rozmazlení a nikdy si pro sebe nevybudují život. "

Bože, je tak… zahořklý.

"Takže nemáš žádnou zbylou rodinu?"

"Jsou nějací bratranci a tak. S nikým si ale nejsem blízký. "

Chudák. Nepřežila bych, kdyby se něco stalo s mou matkou.

"A tvoje práce. Miluješ ji, že? "

On nakloní hlavu na stranu. "Jo, Katio, miluju jí."

Jak to řekl… divně.

"Vedeš jí?"

"Ano."

Přikývnu.

"Pojď sem."

Mrknu, pak zakoktám, "Co?"

"Pojď sem."

Mé tváře hoří, jak svým prstem ukazuje, abych šla k němu. Moje tělo, malý zrádce, poslouchá a vstanu, přejdu k němu. On mě stáhne vedle něj a já se stanu plně vědoma každé jeho pídě. Bože. Jeho ruka najde moje stehno a on mě otočí směrem k němu, spouští svůj obličej, dokud není přímo u mého.

"Nebudu chodit okolo. Chystám se jít rovnou na věc a říct ti, že mám zájem. Nehraju hry. Za nikým se nehoním. Dostanu, co chci, a to, co chci, jsi ty. "

Můj Bože.

"Neznáš mě," šeptám.

Zvedne prst, běží mi jím po tváři. Moje tělo se zachvěje. "Vím dost."

"Dost na co?"

"Abych věděl, že tě chci ve své posteli víc než jednou."

Zavrtím hlavou a přeruším oční kontakt. "Nemůžu, já… nemůže. Muži jako ty… Prostě nemůžu. "

"Řekni mi, proč," zavrčí, skloní svou tvář do mého krku a přitiskne tam rty. Mé oči se chvějí, a sakra, jestli se nechci jen vzdát a roztavit se do něj.

"Kvůli mé mámě… hodně mě potřebuje. Nemám čas. "

"Tvoje máma bude v pořádku," zamumlá proti mé kůži. "Postarám se o to."

"Hodně pracuju," protestuju bez dechu. "Nemohu najít místo ve svém životě na randění."

"Po práci přijdeš do mého domu, nebo já přijdu k tobě. Jednoduché. "

"Marcusi," sténám, když klouže jeho jazykem nahoru po mém krku a jeho ruka zmizí pod mé šaty, dobírajíc si mě přes kalhotky.

"Promočená," zachraptí. "Zasraně sladká."

"Marcusi, prosím," slabě prosím.

Klouže prsty pod mými kalhotkami a začne mě hladit. Do prdele. Mé prsty se skroutí kolem jeho bicepsu a snažím se ho zatlačit zpátky, ale jsem tak úspěšná, jako kdyby byl Marcus cihlová zeď. Ani se nehnul. Pořád je přitulený k mému krku, což způsobuje, že má kůže brní, zatímco jeho prsty hladí moji kundičku.

"Tvoje kundička je mokrá, Katio. Ujišťuji tě, "zavrčí mi do ucha. "Když se mnou budeš, zůstane to tak."

Takový slib.

Takový lákavý slib.

"Marcusi, nerozumíš tomu."

"Nepotřebuji rozumět."

Ježíši.

Jeho prst se namočí a pak klouže uvnitř mě. Matko Boží.

"Marcusi, přestaň."

"Ne, Katio," zavrčí.

"Ještě víno, pane?"

Moje tělo ztuhne, když slyším servírčin hlas. Marcus zvedne hlavu od krku a podívá se na ni; Díky bohu, že nemůže vidět, že jeho prsty jsou hluboko ve mně.

"Prosím," zavrní.

Použiju ji jako záminku a odsunu se s vědomím, že nebude bojovat, aby mě tam přidržel, kvůli naši sexuální poloze. Jeho prsty ze mě vyklouznou a já se posunu tak, že nemůže vidět, co se děje, když se přesunu ze sedadla. Marcus mi střílí varovný pohled, ale stejně vstanu. "Musím na záchod."

Otočím se a uháním, prostrkujíc se lidmi až dojdu na záchod. Zastavím se, váhám, a pak se rozhodnu, že se s tím prostě vypořádat nemůžu. Člověk jako Marcus je pro mě nebezpečný. Nemám čas ani trpělivost se zamilovat do někoho, jako je on. On mě zničí. Zlomí mě. Vezme si můj život do svých rukou a vymáčkne jej, dokud nezbyde nic jiného než ubohá, visící smyčka.

Nemohu to dopustit.

Místo toho, abych šla do koupelny, běžím ven zadními dveřmi. Nevím, jak věděl, že jsem se neměla v úmyslu vrátit, nebo, jak se dostal přede mnou, všechno, co vím, je, že běžím k taxíku, můj hrudník se stáhne, když silné paže se hodí kolem mého pasu, tahajíc mě proti tvrdému hrudníku. Kroutím se, jen aby mě ještě pevněji tiskl.

"Zvládnu být odmítnut jednou," zavrčí mi do ucha. "Podruhé se s tím už vyrovnat nemusím."

"Neposloucháš mě," křičím, frustrovaná. "Nejsem pro tebe hračka, Marcusi. Jsem zlomená; Nejsem nějaká pěkná, lesklá věc, kterou si můžeš u sebe nechat, dokud nejsi hotov. Mám matku, Marcusi, která měla nádor na mozku, a lékaři podělali její operaci. Žije život v křesle, na Bohem zatraceném křesle, které je tak v prdeli, že se divím, že ještě nezpůsobilo nehodu, ale nemůžu jí pořídit nové, ani dokonce se směšnými hodinami, kdy pracuju, protože platím za její péči a hovnem zatížený dluh za její operaci. Žádám tě – ne, já tě prosím – nedělej ze mě svou hračku. Vyber si někoho jiného. Kohokoliv jiného. "

Jeho paže se utáhnou kolem mě, a já lapám po dechu v době, kdy skončím se svou řečí. Čekám, ticho nás obklopí. Dlouho mě tam drží, dlouhou chvíli, jeho paže jsou těsně kolem mého středu, jeho horký dech proti mému uchu. "Katio," konečně zamumlá.

"Pracuji tak moc," zašeptám, moje tělo se sesouvá. On mě drží ve vzpřímené poloze. "Pro šéfa, který je úplný kretén."

"Katio."

"Moje máma chce, abych měla život. Nemůžu mít život. "

"Katio."

"Pak přijdeš a já tě chci; Neznám tě, ale chci tě. "

Vzdává se říct mé jméno a otočí mě dokola tak rychle, že přijdu o pevnou půdu pod nohama. Jeho paže se obtočí kolem mého pasu a on mě zvedne, můj předek narazí proti jeho hrudi. Pak skloní hlavu a on mě políbí. Mé oči se chvějivě zavřou, moje nohy zůstanou viset, a já ho políbím zpátky. Já ho políbím zpátky, protože chci, protože musím, ale ze všeho nejvíc, protože on mě nenechá udělat nic jiného a já jsem s tím v pořádku.

Pomalu s námi jde. Moje tělo udeří na stranu auta, a pak je moje noha kolem jeho boku a on hrne moje kalhotky stranou. Zuřivost přebírá svou kontrolu a já se natáhnu dolů, rozepínajíc mu opasek. S tápajícími se prsty, se mi podaří rozepnout mu kalhoty a dostanu se dovnitř, najdu jeho penis. On syčí proti mým ústům a strčí prsty do mých hlubin, zpracovává mě, připravuje mě.

"Ošukej mě," prosím. "Jen potřebuju, abys… abys mě ošukal. "

Bere svého ptáka z mé ruky, vede ho mezi nás a udělá to. Vrhne se do mně, hluboko, tvrdě, což způsobuje, že mé tělo zareaguje radostí. Moje bradavky ztvrdnout téměř bolestně, a já se pro něj prohnu. Jeho prsty uchopí mé boky a drží mě tak pevně, že vím, že ráno najdu modřiny. Šuká mě silněji, přibuchujíc mé malé tělo proti kovu vozu.

"Marcusi," křičím.

"Kurva," zavrčí.

Jeho pták zajíždí hluboko, bouchajíc znovu a znovu, tvrději a tvrději, dokud oba nefuníme, neskuhráme, nevrčíme navzájem svá jména. Pak se udělám, udělám se tak zatraceně tvrdě, že moje vidění je bílé a můj výkřik uvízne v krku. Marcus projíždí mou kundičku, šuká mě přes mé potěšení, dokud také nenajde s řevem své uvolnění. Moje tvář se opře do jeho hrudi a já mačkám jeho oblečení, držíc ho u sebe, přemýšlejíc, proč se sakra rozhodl, že jsem dost dobrá, aby pro mě bojoval?

"Proč já?" Zašeptám.

On stiskne můj bok. "Kdybys to nebyla ty," zamumlá, "a byla by jiná dívka, tak i ona by se pravděpodobně zeptala na stejnou otázku právě teď. Proč by měla být dost dobrá, Katio? Proč by měla být tou nejlepší volbou? Neexistuje žádná odpověď. Prostě to tak je. "

Co mohu říct, že?

Absolutně nic.