NYNÍ
Katia
Bouchám na dveře
znovu a znovu, moje prsty se třesou. Zavřu oči a snažím se dát dohromady. Jsem
raněná; Marcus odjede na dva týdny a pak přijede domů a jednoduše mě zamítne.
Řekl mi vůbec, že jsem mu chyběla? Byl tam jeden moment, kdy na mě myslel a
toužil být doma v mém náručí?
Mé srdce bolí -
bolí, protože něco hluboko v mé hrudi se na mě drápe a říká mi, že něco
přehlížím. Já to prostě nechápu. Marcus mohl mít jakoukoliv ženu, kterou chtěl
jen lusknutím prstů, tak proč si vybral mě a pak si mě vzal, když se nestará?
"Miláčku."
Já trhnu hlavou
nahoru a vidím svojí mámu sedět v křesle u dveří.
"Maminko,"
šeptám.
"Ach Katio,
pojď sem, zlatíčko."
Spěchám k ní,
skloním se a hodím ruce kolem jejího krku. Drží mě pevně, a pak obě zamíříme do
kuchyně.
"Vypadáš
hrozně. Co se děje? "
"To
Marcus," říkám, sedím u kuchyňského stolu, klesnu hlavou do dlaní.
"Už jste se
pohádali?"
Povzdechnu si, pak
zvednu zrak a podívám se na ni. Řeknu jí vše, co se stalo s Marcusem a ona poslouchá,
oči má něžné. Tu a tam přikývne, ale nic neřekne, dokud neskončím.
"Já prostě
nevím, co cítit," Připouštím.
"Miláčku,
možná je toho víc. Možná se něco špatného stalo? Možná je ve stresu. "
"Není to jen
jednou, mami."
"Je
na tebe zlý, miláčku?"
"Ne,"
řeknu a to je pravda. Není na mě zlý; jen prostě taky není milující. "Já
jen nemám pocit, že mě miluje, což nedává žádný smysl, protože si mě
vzal."
"Dovol mi,
abych ti řekla něco, co jsem se naučila od mužů, jako je Marcus," začne.
"Muži jako on zápasí s emocemi. Jsou nakrknutí a naštvaní z jejich
života a teď se jim vše vymyká kontrole. Oni bojují s tím, jak se snaží
ukázat lásku a někdy jsou chladní, protože se snaží být pod kontrolou. "
"Já
vím," zašeptám. "Chápu, já jen prostě nevím, co se stalo špatného
v jeho životě, že ho to tak uzavřelo."
"Miluješ ho,
Katio?"
"Víc, než
bych měla."
"Pak při něm
stůj. Promluv si s ním; uvidíš, jestli ho přiměješ ti říct, proč se drží
zpátky. Může to nějakou dobu trvat, ale jsi dobrá dívka, Katio. Jestli tě miluje,
dokáže to. Manželství může být těžké -
stačí najít způsob, jak vybojovat bitvy. "
Usměju se na ni,
protože vím, že má pravdu. Nakloním se a zase ji obejmu. "Díky, že si mě
vyslechla, mami."
"Kdykoliv,
miláčku. Nevzdávej to s ním, dobře? "
"Dobře, mami."
Trávím s ní
následující dvě hodiny a po třech šálcích kávy a dvou čokoládových sušenkách,
jdu domů, připravena čelit mu. Připravena zatlačit své pochybnosti. Připravena
uvěřit sama sobě, že nejsem blázen a Marcus mě opravdu miluje.
~*~*~*~
Vůně česneku a
rajčat mě udeří ve chvíli, kdy projdu předními dveřmi. Mňam. Jdu do kuchyně a
zastavím se, když vidím Marcuse sedět u pultu, točícího vidličkou v nějakých
těstovinách.
"Kde jsi
byla?" Ptá se, aniž by se otočil.
Můj hrudník se
stáhne. Chci věřit, že moje máma má pravdu, chci bojovat za tohoto muže,
kterého miluji tak moc, ale když mluví se mnou tímhle tónem, s tím hlasem, je
tak těžké uvěřit, že je nějaká naděje.
"Šla jsem se
podívat na mámu."
"Jak se
má?"
"Dobře."
Otočí se a podívá
se na mě, Bože vypadá unaveně. On přikývne na špagety, které jsou stále
smíchané s omáčkou na pánvi.
"Udělal jsi
to?" Ptám se, projdu a zvedám mísu.
"Jo."
"Nevěděla
jsem, že vaříš."
Jeho oči se na mě
blýsknou. "Existuje spousta věcí, které o mně nevíš, Katio."
"Jako?"
Vyzvu ho.
Zavrtí hlavou a
postaví se. Popojde, upustí mísu do dřezu. Pak přejde ke mně. Jeho ruka se
natáhne, obalí jí kolem zadní části mého krku, čím mě přitáhne blíž k sobě a
přejede svými rty proti mým. Mé srdce zabolí a vím, jak slabou mě udělá jen
jeho dotyk.
"Nedal jsem
do nich cibuli," zamumlá, ustoupí. "Vím, že jí nemáš ráda."
S tím zmizí
do chodby.
Mé srdce praská
láskou.
Dával pozor. Jen
jednou jsem se zmínila o tom, že nemám ráda cibuli a to bylo hned na začátku.
Možná, že máma má
pravdu; Možná, že jen potřebuje čas.
Děkuji
OdpovědětVymazatděkuji :)
OdpovědětVymazatDěkuji 💜
OdpovědětVymazat