SYL - 12. kapitola

Překlad: Verča

Nevím, jak jsem zvládla “mluvit“ bez omdlení z naprostého ponížení a rostoucího vzrušení, když Jett zahájil vyjednávání o tom, co se mnou chce dělat za věci a že některé z nich očekává na oplátku zase on ode mně. Očekávání bylo dost útržkovité, protože řečeno jeho vlastními slovy, mě je nechal představovat si, ale abych byla upřímná to už jsem udělala dávno. Nikdy jsem nepotkala někoho, kdo mluví o sexu tak otevřeně a to řízeným ale přesto sexy způsobem. Možná, že to byl jeho hluboký, dunivý hlas…, a v době kdy jsme skončili s “mluvením“ byla jsem tak nastartovaná, že jsem se nemohla dočkat až začneme.

Nakonec jsme se o tom bavili trochu víc až jsme se dohodli na dvouměsíční zkušební době, a uvidíme jak nám to půjde. V době kdy jsme dojedli dezert, lahodné tiramisu, které Jett koupil v cukrárně, jak se přiznal,jsme také dopili láhev vína. Kuchyně se mi točila, skříně se zdály velké a rozostřující a moje sklenička byla stále prázdná, zatímco mi přišlo, že jeho byla pořád plná.

„Myslím, že jsem opilá.“ Chichotala jsem se, jak jsem se snažila vstát, ale selhala jsem a sesunula se zpět do křela. Kolik času uplynulo? Zdálo se, jako bychom mluvili celé hodiny.

Jett se usmál. „Ty nejsi moc piják, co?“

Snažila jsem se zavrtět hlavou, což signalizovalo, že opravdu nejsem v pořádku, ale pohyb nevěstil nic dobrého mému žaludku.

„Myslím, že budu zvracet,“ řekla jsem, jak mnou prošlo pálení. Nemínila jsem vypít celou lahev. Muselo to být nervy.

Vážně, Stewartová, jak se může stát, že se opiješ před svým šéfem…dvakrát?

Možná to bylo těmi mořskými plody. Byly trochu slané a měla jsem žízeň, ale to mu nemůžu říct. On byl první člověk, který pro mě uvařil. Zasloužil si obdiv a chválu.

„Pojďme na nějaký čerstvý vzduch,“ řekl Jett. Jeho paže cestovaly kolem mého pasu, když mě vedl chodbou na balkon.

Noční obloha byla velmi tmavá s milionem hvězd vypadající jako malé diamanty. Posadil se na lehátko a přitáhl si mě na klín. Můj zadek se usadil proti jeho rozkroku a já jsem okamžitě ztuhla. Opilá bublina se kolem mě zvedla, možná ze studeného větru, který šustil listy a míchal vodu, která se mihotala v měsíčním světle. Nebo to možná bylo jeho horkým a těžkým dechem, jak jsem si uvědomila; to bylo ono. Měli jsme podepsat smlouvu a teď ji chce zapečetit.

Jettova ruka se posunula na mé břicho, ale místo mazlení, mě jen objal a přitáhl si mě zpátky na jeho hruď, až se jeho teplo prosáklo do mých šatů a zahřálo mě.

„Už je to lepší?“ zašeptal.

Přikývla jsem.

„Tak relaxuj.“

Jeho slova byly ostrým příkazem, který jsem se neodvážila ignorovat. Užívala jsem si čerstvý vzduch, relaxovala jsem a čistila si svou mysl.

„Do prdele, chci aby sis pamatovala každý polibek, každý sten, každý křik a každý pocit, když budu v tobě,“ zašeptal Jett. Jeho paže se pevněji omotaly kolem mě, když jsem cítila jak pohybuje rozkrokem proti mým džínům. Hrubý materiál se otíral o mé mokré kalhotky proti mým oteklým záhybům, které mě bolely touhou. Můj tep se zrychlil a bradavky na mých prsou se napnuly.

Naklonila jsem se k němu, vjela jsem mu prsty do košile a otřela se rty o jeho. Jeho ústa chutnala jako víno a on. Oblak v mé hlavě se rozpustil, a můj tep rostl touhou.

„Je zřejmé, že jsi opilá, Brooke a já nebudu riskovat, že si nebudeš pamatovat polovinu z toho co bychom dělali,“ pokračoval Jett. „Dneska si tě nevezmu. Jsi v bezpečí…prozatím.“

Jeho hluboký, temný hlas poslal pulzující pocit mezi mé nohy, a v tom okamžiku jsem litovala, že jsem tolik pila.