SYL - 13. kapitola

Překlad: Verča

„Lucazzoneho soubory,“ řekl Jett, když hodil tlustou modrou složku na vrchol mého stolu. Zvuk cestoval celou cestu z mých uší až do mozku, což způsobilo, že mnoho neuronových vláken zažehlo bolest v mé hlavě.

A sakra, musel tolik křičet? Chtěla jsem se stočit do klubíčka a zemřít.

Střelila jsem na něj zoufalý pohled. „Podívám se na to.“ Když jsem udržela oči otevřené bez mrknutí oka z oslňující záplavy světla skrz vysokého arkýře.

„Potřebuju aby ses s tím seznámila, ale neotálej s tím příliš dlouho.“ Jettovo obočí se zavrtalo do, co nejvíce sexy zamračení, jaké jsem kdy viděla. „Zdraví majitele se zhoršuje. Chceme jeho majetek dřív-“ odmlčel se a zbytek nechal na mé představivosti.

Věděla jsem, co se chystal říct.

Předtím než starý muž zemře.

„Už jsi udělal nabídku?“

„Asi jenom dvacetkrát v posledních deseti letech.“ Jettovo výraz potemněl. Cítila jsem náznak nesprávného druhu odhodlání a nemohla jsem setřást pocit, že pověst Mayfieldovo realitek byla dobře vydělaná. Lucazzoneho panství byl nejnovější přírůstek, a já jsem byla vtažena do podivných pracovních postupů Mayfieldovo realitek, které se samozřejmě nechtěli vzdát projektu a pořád zkoušeli změnit názor starého muže, který to jasně nechtěl prodat.

„Deset let, jo?“ Kousla jsem se do rtu, abych se přinutila držet jazyk za zuby; a podařilo se mi to, ale jen na tři sekundy. „Možná, že ten dům miluje a nechce se s ním rozloučit.“ Můj pohled cestoval až k Jettovo váhavému pohledu. Měřil si mě od zdola až nahoru, pravděpodobně zvažujíc, zda mi říct ať nevyjadřuju svůj názor, když jsem pouhý zaměstnanec.

Nakonec si povzdechl a udělal krok ke mně. Jeho prsty sevřely mou bradu a přinutil mě tak zvednout hlavu, když jeho tmavé oči sestoupily až do mé duše. „Podívej, Brooke, oceňuju tvůj přístup, ale tohle není Sunrise, a já opravdu nemám na výběr. Členové bankovní rady chtějí to panství a já jsem ten, kdo to má udělat. Buď to starý pán podepíše, nebo budu vyhozen ze své vlastní firmy.“ Jeho rty se vlekly po levé straně mého obličeje k mému uchu. „Dobře voníš,“ zašeptal, jeho horký dech se pásl na mé kůži.

Mimovolné zachvění radosti cestovalo celou cestu dolu do mých kalhotek. Zadržela jsem dech, ale tiché zasténání mi uniklo hrdlem, vyzrazujíc můj nevyžádaný stav vzrušení. Jett odlepil rty z mého ušního lalůčku, ustupujíc ode mě s úsměvem, aby mezi námi udělal několik centimetrů velký prostor. „Musím vyřídit pár telefonů. Uvidíme se později?“

Svatá matko pekel. 

„Jo, jasně,“ zabručela jsem a poníženě se odvrátila.

„Víš, že bych ti pomohl, kdybych nebyl zaneprázdněný. Mohla bys mě požádat, ať zůstanu a já bych tě možná vtěsnal do svého nabitého programu“ Plazil se prstem po zátylku až ke krku, kroužící na místě, kde se konec mého culíku dotýkal mé nahé kůže. Jeho dotek byl tak něžný, přesto smyslný, posílajíc skrze mě další otřes.

Chtěla jsem ho. Strašně. Ale teď jsem také chtěla, aby šel pryč a tak jsem získala zpět své sebeovládání a dělala svou práci a přestala být neuvěřitelně nadržená. Celá ta věc, všechno co se stalo… musela jsem se krotit, protože to všechno začalo zabírat prostor v mé hlavě.

„Vrátím ti to co nejdříve.“ Můj tón byl tvrdším, než jsem zamýšlela. Jeho prst ucukl a udělal mezi námi prostor. Ignorovala jsem náhlé nutkání sáhnout po jeho ruce a říct mu, že jsem nechtěla být tak prudká.

„Budu nahoře v mé kanceláři. Druhé dveře na pravé straně.“ Sotva se na mě podíval, otočil se a odešel, zavírajíc za sebou dveře.

Vydechla jsem úlevou, ale ještě jsem se necítila v pohodě. Pochybovala jsem o tom, že se někdy budu cítit uvolněně s Jettem ve stejné místnosti, nebo ve stejném domě. Ten chlap byl záhadou. V jednu chvíli svedl opilou ženu v baru a skončil s ní nahý v posteli a jako další tvrdil, že by nevyužil ženu pod vlivem alkoholu. Z nějakého důvodu jsem mu včera v noci věřila, když jsme seděli venku na balkoně, těsně před tím, než mi pomohl vstát a dostat se do postele, sotva se mě dotýkajíc v tom celém procesu. Buď vynalézal a měnil svá vlastní pravidla, zatímco jsme se přesunovali dál, nebo hrál nějakou špinavou hru, usilujíc –

Co to mělo být, Brooke?

Podepsala jsem smlouvu a byla ochotna se s ním vyspat. Co jiného bych si mohla přát?

Zasténala jsem, vrtíc hlavou nad svými myšlenkami. Bylo to vždycky takhle. Kdykoliv chlap, co se mi líbil, ukázal o mě sebemenší zájem, můj mozek vymyslel nějaký morbidní příběh a všechno ostatní co by ode mě mohl chtít. Myslela jsem, že je nemožné abych myslela jako každá jiná žena. Nakonec jsem vždycky běžela a skončila s někým jako je Sean, citově nedostupný narcista, který odhodí všechno, když někde jinde uvidí nějaký prospěch.

Alespoň byl Jett upřímný, a nemusel předstírat, že má pocity, které neměl. Co se to se mnou děje? Proč se nemůžu přestat dívat na chlapovo záměry a užít si jeho pozornost? Bylo to proto, že jsem stále nemohla věřit v chlapa, po všem, co se stalo v minulosti?

Otevřela jsem Luccazzoneho složku, vypila sklenici vody, abych se zbavila suchého pocitu v ústech, a zaměřila se na svůj úkol. Alessandro Lucazzone, současný majitel, jeden z nejznámějších a respektovaných lidí v okolí. Zdědil Lucazzoneho majetek, včetně stovek mil vinic, lesů a polí od svého otce, který to na oplátku zdědil po svém otci, a tak dále. Panství bylo předáváno z generace na generaci po staletí, odolávající revolucím a recesím. Lucazzoneho rodina byla vždy bohatá. Několikrát ztratil většinu z jejich peněz kvůli špatným investicím a hazardním hrám, ale vždy se zvládl dostat z jejich finančních problémů, obvykle tím, že si vzal bohatou ženu. Alessandrovi Lucazzonemu se podařilo udržet majetek v pořádku, a vinice prosperující i přes druhou světovou válku s pomocí peněz své manželky. On a Maria neměli žádné děti, a když jeho manželka zemřela na rakovinu, nikdy se znovu neoženil. V 97 letech stařec umíral, opouštějíc tento svět bez svého dědice. Podle Jettovo výzkumu, majetek by se dostal do rukou místních charit; nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem, že oni si zaslouží peníze. Měli by jistě lepší důvody jak peníze využít, než Mayfieldovo realitky. Kromě toho, je to špatný způsob, manipulovat s posledním přáním starého muže, který vypadal, že věří v dobrou věc.

Napila jsem se své vlažné kávy, skoro se udusíc z toho, jak jsem si nakonec uvědomila, proč měl můj šéf takový zájem o odlehlé usedlosti v Itálii, na což musí vynaložit peníze na pořízení a údržbu; to nedávalo žádný smysl, pokud jde o zisk. Mé prsty pomalu hledaly obrysy na mapě. Na západní straně se nachází asi soukromé jezero o velikosti jezera Geneva, s výhledem na hory, obklopené nedotčenou přírodou. V kombinaci se slunečným středomořským počasím, čistými plážemi a spoustou soukromí… –a jste hlavní realitní předseda, který je připraven zásobovat bohaté a slavné, které by obývali toto místo.

Vytáhla jsem architektonický plán a zavrtěla nevěřícně hlavou. Mayfiledovo nemovitosti plánovaly postavit deset domů: pět pokojů, troje lázně, zámek – jako letní dům, se skleněnými okny od země až ke stropu s výhledem na pobřeží a hory v dálce. Každá stavba se může pochlubit velkou kachlíkovou předsíní, halou, jídelnou, pracovnou, několika ložnicemi se šatnou, světlou kuchyní a obývacím pokojem. Vlastní garáží, bazénem, bezpečnostním systém….hodně, jako Bílý Dům, a soukromí zaručují vysoké brány, které chrání vlastníky před zvědavýma očima. V podstatě se chystali přestavět Hollywood Hills uprostřed italského venkova. Další oáza pro bohaté a slavné. Vzhledem k tomu, že italská vláda nevěděla o jejich spolupráci, to byl ambiciózní projekt. Nicméně, multi-milionová korporace jako jsou Mayfieldovo nemovitosti si vždycky najdou způsob jak to dokázat. O tom není pochyb.

Složky jsem odhodila stranou, znechucená s plány společností na zničení části italského venkova. Znechucená, jsem jim musela pomoct. To byl důvod, proč jsem byla více či méně šťastná, že pracuju pro Jamese. Nebyl pevně rozhodnutý zničit poslední místo nedotčené přírody na Zemi a stavět několik domů pro lidi, kteří toho vlastní již dost. Nebyla jsem ekolog, ale jsem hrdá na to, že třídím odpadky a nepodporuju kácení stromů a asfaltování horských stezek na rozdíl od chamtivé korporace. A Mayfieldovo nemovitosti byly jedněmi z nich.

Byla to záležitost integrity vs. jít proti vůli mého šéfa a ztratit tak svou práci v tomto procesu. Pokud bych souhlasila a pomohla Mayfieldovi získat Luccazonneho majetek, nebyla bych o nic lepší než všechny ty peníze-hladovějící obleky. Vždycky jsem jimi opovrhovala, přestože to byla jejich pracovní etika. Kdybych odmítla dělat svou práci, Mayfield by neměl žádný důvod mě zaměstnávat, což znamená, že jsem mohla čelit nezaměstnanosti. Co bych řekla potencionálním zaměstnavatelům, že jsem ztratila práci během několika dnů od zahájení?

Toto rozhodnutí bylo z mých rukou, ale i když jsem věděla, že jsem opravdu neměla moc na výběr, nebyla jsem sama sebou méně znechucená. Mayfieldovo reality byly jen odrazový můstek, připomněla jsem si, abych se mohla pochlubit dostatkem zkušeností, a dostala práci u Delaware & Ray. Zhluboka jsem se nadechla, vstala a urovnala sukni, slibujíc zůstat věrná mému přesvědčení v maximální možné míře s ohledem na okolnosti, zatímco ještě dělám svou práci.