SU - 10. kapitola

Překlad: Anet
Kor.: An

Vzbudila jsem se v posteli sama, a když jsem vzhlédla, viděla jsem Logana sedět na gauči. Vypadal, že mě pozoruje už delší dobu.
„Dobré ráno“ řekl Logan a vypadal trochu nepohodlně.
„Ahoj…Kdy si se vzbudil?“ zeptala jsem se ho a protahovala se.
„Ne moc dlouho před tebou…Vstaň, připrav se, budeme muset jet“ řekl. Už byl oblečený a jeho taška byla připravená u dveří.
„Jasně.“ Řekla jsem mu a přála si vědět, proč jsme najednou tak pospíchali. Bylo teprve 8:30, takže proč ten spěch?

Šla jsem do koupelny a chtěla jsem se ho zeptat, jestli se mezi námi něco v noci změnilo. Podle toho, jak se Logan choval dnes ráno, jsem hádala, že se přede mnou zase uzavřel. Teď jsem měla k řešení nové věci. Nevzdám to s ním – byla jsem odhodlaná, že se stane mým.

„Mám hlad.“ řekla jsem, když jsem vyšla z koupelny. Hledala jsem Logana, ale nebyl nikde v pokoji. Podívala jsem se z okna a uviděla ho čekat v autě. Vzala jsem si mojí tašku a šla za ním.
„Co ten spěch, Logane?“ zeptala jsem se ho.
„Žádný spěch. Jenom chci odtud vypadnout.“ řekl, aniž by se na mě podíval.
„Dobře…Můžeme se aspoň stavit někde pro kafe a něco k jídlu?“ zeptala jsem se. Bylo to už dlouho, od tý doby, co jsem měla pořádný jídlo.
„Jasně. Zastavím hned, jak to půjde“ řekl Logan nevrle a šlápl na plyn. Byli jsme opravdu zpět v bodě, kde jsme byli před několika dny? O třicet minut později jsme zastavili před bistrem.
„Kafe“ vykřikla jsem o trochu víc vzrušeně, když přišla servírka k našemu stolu. „A houbovou omeletu“
„Dám si to samý“ řekl Logan, „ ale bez hub, s extra slaninou a toastem“
„To je sotva stejný“ smála jsem se. Logan se na mě podíval a usmál se. „Jak se dneska cítíš?“ zeptala jsem se ho.
„Jsem v pořádku…Neměl bych být? Zeptal se a přitom se na mě díval. Nebyl ten typ člověka, který mluví o svých pocitech.
„Dobře… Minulou noc jsi byl trochu naštvaný. Jenom jsem chtěla vědět, že jsi v pořádku.“ Řekla jsem co nejméně arogantně, jak jen jsem mohla.
„Budu v pořádku Will…Vždycky jsem.“ odpověděl.

Donesli nám jídlo právě včas, raději jsem se zaměstnala jídlem, než abych přemýšlela o mém milostném životě, který byl pro jednou ve velkém nepořádku.

Zbytek cesty plynul hladce. Přijeli jsme do SOCU brzy odpoledne. Logan mi pomohl odnést věci do pokoje, než odešel do svýho bytu, který si pronajímal.
„Uvidíme se na večeři?“ ptala jsem se Logana, přála jsem si, aby tak rychle neodešel.
„Jasně. Napiš mi pak.“ křikl na mě, když odcházel.

Vysoká brunetka s velkými prsy šla ke mně s obrovským úsměvem na jejím hezkém obličeji. 

„Ahoj spolubydlící!“ řekla.

„Oh…ahoj“ řekla jsem trochu překvapeně, „jsem Willow.“ Představila jsem se a natáhla k ní ruku.

„Já jsem Veronica“ řekla a potřásla mojí rukou. „ Prosím, řekni mi, že ten tekoucí pohár vody je tvůj bratr a ne tvůj přítel.“ Smála se.

Ztuhla jsem. Byla jsem si trochu nejistá, co mám říct.

„Je můj kamarád… z mého města, z Altrii, jeli jsme sem společně“ odpověděla jsem rychle.

„Dobře, on je vážně kus chlapa.“ řekla a chichotala se při tom.

„Altria blízko Portlandu, že jo?“ řekla Veronica.

„Docela blízko,“ odpověděla jsem, „a odkud jsi ty?“

„Ze Seattlu, jsme prakticky sousedé“ řekla. „Teď jsme spolubydlící…Jsem z tebe unešená. Takže vysoká, co? Je to fakt bláznivý!!“

Veronica by určitě porazila Kaylu v kandidování na nejvíce žvanící osobu.  Během dvaceti minut jsem věděla vše o jejím životě, ale nebyla jsem dost rychlá na to, abych jí mohla říct ten svůj.

„Slyšela jsem, že dnes večer se tu koná večeře, na konci ulici v pizzerii s jinými lidmi, kteří sem taky přišli. Tak přijď a vezmi s sebou i Logana.“ řekla a usmála se. 

„Samozřejmě.“ Přikývla jsem.