SW - 10. kapitola 1/2

Překlad: Marťa
Kor.: Jitka

Všem bych chtěla poděkovat za přízeň a povzbuzující komentáře, děláte mi radost. Knížka je skvělá, sama jsem zvědavá, jestli se Kinsley dostane do olympijského týmu a jak se bude kniha dál rozvíjet. J

Měla jsem si uvědomit, že se něco chystá. Tara a její kumpánky byly příliš tiché od té doby, co nás minulé úterý probudily mlhovou sirénou. Naivně jsem si myslela, že když následující úterý byl stále klid, byla ta šikana jenom jednorázová. Ach, jak jsem se mýlila. Tara a ostatní holky z vyššího ročníku uměly být kreativní. (Příliš kreativní, jakoby dostaly výcvik u nějaké teroristické organizace. Budu se na to muset podívat.)

„Probuď se, prvačko,“ zařvala Tara ve středu ráno, čímž mě vytrhla ze spánku. Zamrkala jsem a uviděla ji nad sebou stát s dalšími seniorkami.

„Co to sakra? Vypadni z mého pokoje!“ Škrábala jsem se do sedu.

„Takhle bys neměla mluvit se svojí kapitánkou, Bryantová,“ odpověděla Tara se sadistickým úsměvem. „Vstávej, obleč se a za patnáct minut se sejdeme, s Beccou a Emily, na hřišti.“

Držela jsem jazyk za zuby, když seniorky odešly z mého pokoje, aby probudily další dvě dívky. Chtěla jsem Taře hodit na hlavu svou botu, ale už šla po chodbě a tak nebyla šance ji trefit. Neměla jsem tušení, co chystají, ale neměla jsem moc na výběr.

Hodila jsem na sebe cvičební úbor a šla dolů, abych naplnila vodou tři láhve na pití a zvala i pár müsli tyčinek.

Emily a Becca sestoupily o pár minut později, a všechny tři jsme tiše zamířily k autu.

„Nevím, co mají za problém, ale minulý týden se zdálo, že šikanují celé družstvo. Teď jsme to jen my tři. To nemůže být pravda, nebo může?“ Zeptala jsem se, když jsem auto otočila do správného pruhu.

„Je to blbost.  Nemám tušení, co jsme udělaly, že nás Tara dala na černou listinu, ale nenechám jí po nás šlapat,“ dodala Becca ze sedadla spolujezdce.

Emily se snažila seniorky bránit. „Možná, že to nebude tak zlé, lidi. Možná, že pro nás mají snídani nebo nám ukážou nějaké cviky.“ Becca a já jsme protočily oči.

„A pak se možná budeme bavit o klukách, dokud nezačne trénink,“ dodala sarkasticky Becca.

Seniorky na nás už čekaly, když jsme zastavily na parkovišti a já jsem se cítila, jako bych se chystala postavit před popravčí četu.

„Tady jsou naši tři oblíbení nováčci. Tak se trochu ukažte,“ prýštilo z Tary, která stála s rukama založenýma na prsou. Nikdy jsem nepotkala nikoho, jehož osobnost by byla v tak naprostém rozporu s jeho vzhledem. Tara je nádherná a sladce vypadající, s dokonalým tělem. Vypadá, jako holka odvedle. Přesto, její skutečná povaha je všechno, jen ne sladká. Souviselo to s dětstvím? Stala se obětí šikany nebo šikanovala sama? Vsadila bych svoje levé prso, že to druhé.

„Začneme několika kolečky, dívky,“ instruovala Tara. Můj prvotní instinkt byl proti její jízlivosti protestovat, ale stále jsem doufala, že když přistoupím na její hru a ukážu, že jsem ochotná s ní hrát, že ustoupí.

Uběhly jsme sprintem několik koleček, udělaly tolik sedů-lehů, až se Emily pozvracela a prosila, aby přestala. „Vážně je mi špatně a ještě nás dnes čeká jeden trénink,“ prosila Emily.

Tařiny tvrdé oči se přesunuly na Emily. „Máš pravdu, Emily, protože jsi očividně nejslabším článkem, budeš dělat dvojnásobek toho, co ostatní holky.“

Tak a bylo to. Vybíjet si to na Emily už bylo příliš. Emily si nic z toho nezasloužila. Nakonec jsem Taru pomlouvala s Beccou. Emily byla jen skromná oběť.

„Udělám to za Emily. Budu to dělat dvakrát.“

Emiliiny teplé oči zalétly ke mně a já jsem v jejím pohledu viděla záblesk naděje. Mohla jsem Taru zvládnout. Holky jako ona, jsem potkávala celý život. Dnes by mě nezlomila, ale Emily vypadala, jako by byla na bodě zlomu a já nedovolím, aby Tara vyhnala Emily z týmu. Za to, to nestálo.

Sofie vykročila vpřed s podivným výrazem na tváři. „Myslím, že by to šlo. Nechme Kinsley, aby to vzala za obě dívky, když je tak velkorysá.“

Dívala jsem se ostře na Sofii. Byly, ona a Tara, opravdu tak kruté? Jak mohly v noci spát? Ach, správně, spaly vestoje ve svých rakvích, protože byly zatracené upírky.

Tařiny oči se rozzářily. „Oh, skvělý nápad, Sofie! A Emily, udělala jsi dost. Kinsley to vezme za vás obě. Začni s nahoru-dolů, Bryantová. Řeknu ti, kdy máš přestat.“

Můj prostřední prst se nemohl dočkat, až vyletí nahoru. Taky bych to udělala, ale pak jsem v Emiliině tváři viděla záblesk úlevy. Pokud bych proti nim bojovala, zničily by jí.

Usmála jsem se na Beccu a začala se cviky. Nechtěla jsem ani jednou zaprotestovat. Přemýšlela jsem o olympijských zkouškách, přemýšlela jsem o tom, jak jsem tvrdě pracovala, abych se dostala tam, kde jsem. Jeden tyran mi nebude stát v cestě k dosažení mých cílů. Zvlášť ne, když jsem měla Beccu a Emily, které mě povzbuzovaly.

Vjel do mě druhý vítr a tlačil mě cvičit ještě tvrději. Ke každé Tařině výzvě jsem se stavěla čelem. Kdyby chtěla, abych sprintovala, budu sprintovat rychleji, než kdy předtím. Kdyby mě chtěla hnát, až ke zvracení, budu to dělat obřím úsměvem na tváři. Násilníci nikdy nevyhrají.

„Co se to tady sakra děje?“ Zařval temný hlas, a já vzhlédla z místa, kde jsem dělala kliky.

Liam přistoupil ke skupině, oblečený do černého trička a černých kalhot na cvičení. S tmavým oblečením, v kombinaci s jeho ostrými rysy, které vystupovaly víc, když byl naštvaný, vypadal vážně nebezpečně.

Co tady dělá? To už byl čas tréninku?

Seniorky tam všechny sebevědomě stály s rukama zkříženýma. Becca a Emily se krčily vedle mě a snažily se mě povzbuzovat.

„Ale nic, trenére Wildere. Kinsley a ostatní prvačky se k nám přidaly na časný ranní trénink.“ Pokrčila Tara rameny.

Blbost. Bože, to jak manipulovala s lidmi, bylo opravdu děsivé. Byla bych si ráda promluvila s jejími rodiči, ale něco mi říkalo, že jsou zamčení někde v suterénu.

Ani na okamžik ode mě neodvrátil oči, a já ho v duchu prosila, aby její lži prohlédl.

„To stačí. Nezajímá mě, co se tady děje. Cvičení brzy začne a vy musíte jít dovnitř.“ Věřil jí? Když jsem se posadila na paty, lapala jsem po dechu. Byla jsem vyčerpaná. Cítila jsem se, jako bych právě doběhla maraton. Věděla jsem, že nedokončím trénink, aniž bych neomdlela. Seniorky se otočily směrem k budově, ale ještě předtím na mě vrhly výhružný pohled. Copak si myslely, že budu krysa a řeknu mu pravdu?

Emily je následovala, a pak vstala konečně i Becca, když se na ní Liam netrpělivě podíval.

Byli jsme tam jen on a já a zírali jsme na sebe přes zválenou trávu. Pořád vypadal naštvaně a hrozně jsem se bála, že by si ten vztek mohl vybít na mě. Ale když konečně promluvil, byla v jeho hlase slyšet empatie.

„Nebudu z tebe dělat před seniorkami zrádkyni, ale tohle nemůže pokračovat. Takhle týmy nepracují a trenérka Davisová by byla naštvaná, kdyby věděla, že se něco takového děje.“

Jakoby to už nevěděla.

„Nejsem idiot. Vím, čeho chce dosáhnout, ale nehodlám se jí v sezóně postavit, v boji muž proti muži. Jestli mě chce budit a nutit mě k práci venku, pak jí nechám. Tohle mi zajistí účast v olympijském tým a to vítězství bude o to sladší. To, že si zasedla i na Beccu a Emily, mě dohání k šílenství.“

„Když jsem se tu zastavil, Becca a Emily nebyly ty, které dělaly kliky.“ Poznamenal Liam zamračeně.

„To proto, že se Emily poblila. Seniorky si myslely, že bych měla ty dvě nahradit.“

Liam si ovinul ruce za hlavu a pak je nechal se zaťatými pěstmi klesnout podél těla. Upíral na mě tvrdý pohled a na chvíli jsem si myslela, že všechno, co se mezi námi stalo, konečně exploduje. Myslela jsem, že se chystá vybuchnout.

„Nenechám je, aby tě takhle mučily, Kinsley.“

„Proč se staráš?“ Zeptala jsem se ho odvážně, aby mi řekl pravdu.

„Jsem tvůj trenér,“ odpověděl příliš rychle.

Odstrčila jsem se rukama a postavila se, s pohledem upřeným do jeho tmavě šedých očí. „No, pak se starej o svou práci. Díky za pomoc, trenére.“

Pohnula jsem se, abych prošla kolem něj.

„Pokud to neskončí, budu to muset říct trenérce,“ řekl a natáhl se pro mou paži. Zastavila jsem se a naše těla stála bok po boku. Stála jsem čelem k budově a mé blížící se zkáze.

Podíval se směrem k hřišti a ranní slunce zvýraznilo každý jeho ostrý rys.

Trenérka Davisová vykopne za něco takového Taru z týmu, pokud to nebyl Tařin první přestupek. S největší pravděpodobností to, ale bude jen další hřebíček do mojí rakve, když přijde na Taru. Samozřejmě, že on to tak nevidí.

„Musím si své vlastní bitvy vybojovat sama, trenére Wildere,“ zasyčela jsem na něj. „Ale můžeš si dělat, co chceš. To děláš vždycky. Jdu se připravit na trénink.“ Protáhla jsem se kolem něj, ale když se naše ruce o sebe otřely, projela mnou energie z doutnajícího napětí, které mezi námi bylo. Rozbouřila se mi krev a probudily se všechny moje smysly, jako bych si píchla kofein rovnou do žil. Věděla jsem, že jsem na něj tvrdá, ale celá tahle situace mě štvala a on byl jediný člověk, na kterém jsem si to mohla vybít.

Cokoliv se mezi námi děje, se dere na povrch a to bylo to poslední, co jsem v tuhle chvíli potřebovala.