SP - 10. kapitola

Překlad: Táňa

Michelle

V sobotu odpoledne jsem ležela na pohovce a dělala korekturu jednoho mého volného článku, když zabzučel interkom. Shodila jsem papíry na zem a vydala se ke dveřím.

Když jsem uslyšela hlas Michelle, nemohla jsem se rozhodnout, jestli ji mám pustit dál, nebo ne. Zvědavost zvítězila, ale když jsem otevřela dveře a uviděla ty hnědé oči a známý účes, nemohla jsem se přinutit říct ahoj. Ani ona nepromluvila. Jen tam plaše stála.

Kdybyste ji neznali, zdálo by se vám, že vypadá méně než sedmnáct. Jako já zdědila malou výšku po mámě a ve snaze vypadat na svůj věk to přehání s make-upem. Ale i tak pořád vypadá na dvanáct. Nebo si to možná myslím jen já, protože to je má malá sestřička.

Po tom, co jsem se dostala přes počáteční šok, jsem otevřela dveře a pokynula jí, ať jde dál. Následovala mě do obýváku a pak v tichosti sledovala, jak uklízím binec na pohovce. Nikdy bych nevěřila, že se s Michelle budeme cítit nepříjemně ve společnosti té druhé.

Když se ticho stalo nesnesitelným, povzdechla jsem si a otočila se k ní. "Michelle, co tu děláš?"

Ruce se jí třásly a všimla jsem si, že má na krku a hrudníku modřiny.

"Přišla jsem, protože mi chybí sestra."

"No, možná jsi o tom měla přemýšlet dřív, než jsi mi ukradla kluka," řekla jsem mnohem agresivněji, než jsem se cítila.

"Rozešli jsme se," řekla tiše, " a já se odstěhovala."

Snažila jsem se uklidnit několika hlubokými nádechy a vymazala jedovatost ze svého hlasu. "Takže se stěhuješ zpátky k mámě?"

Zavrtěla hlavou až jí zachrastily náušnice. "Ne, ještě ne. Chci počkat než se věci vrátí do normálu. Zůstanu u Lucy na chvíli."

"Tak co chceš ode mě? Předstírat, že se nic z toho nestalo?"

Uviděla jsem jak se jí kvůli slzám roztéká řasenka.

"Gracie, prosím, věř mi. Hrozně ráda bych to udělala jinak."

Napůl jsem se zasmála. "Co? Jako ujistit se, abych to nikdy nezjistila?"

"Ne," zamračila se. "Přála bych si, abych ho nikdy nepotkala."

Povzdechla jsem si a snažila se uspořádat si myšlenky. "Michelle, ty to nechápeš, že? Už jen to, že jste spolu chodili za mými zády bylo špatný, on to alespoň věděl. Ale ty si myslíš, že to bylo v pořádku, dokud jsem o tom nevěděla."

Přestala jsem mluvit, když jsem si na ně vzpomněla.

Ještě jsem se nevzpamatovala z toho, jak mě Mike odkopnul, ale v žádným případě ze mě nebyla emocionální troska. Kerry a Lydia se rozhodly mi to vyhnat z hlavy a vzali mě kina v sousedství. Byla to komedie s Jackem Blackem a musela jsem uznat, že ten smích mi zlepšil náladu. Dokonce i Lydia se smíchy popadala za břicho. Když to skončilo, vyšli jsme velkými prosklenými dveřmi a ještě se smály nějakým scénám.

Na druhé straně parkoviště byl McDonald a jeho zlaté oblouky osvětlovaly temné nebe. Kerry rozhodla, že bychom si měli něco vzít na cestu domu.

Když jsme se rozhodli, co si objednáme, rozběhli jsme se přes cestu. Lydia řekla, že jí stačí jen malá porce hranolků, ale Kerry si vzala Big Mac a hranolky.

Šli jsme kolem aut ve frontě. Pořád jsem přemýšlela, co si dám, když jsem zahlédla něco, co mě donutila zastavit. Před námi byl Mikova výrazná dodávka.

Kerry si všimla, kam se dívám. "Ach skvělé, je tady."

Lydia mě popadla za ruku. "Ignoruj ho, Gracie. Nedívej se tam." Ta naléhavost v jejím hlase ve mně vzbudila zvědavost.

Museli jsme projít kolem něj, a jak jsme se přibližovaly, musela jsem se podívat okénkem dovnitř. Mike mě nejdříve neviděl. Úplně se soustředil na svého spolujezdce, Michelle.

Nemohla jsem o nich odtrhnout oči. Zastavila jsem se a zvedl se mi žaludek.

Kerry se prudce nadechla. "Co tu krucinál ty dva dělaj spolu?"

Seskočila z chodníku a zabušila na okno. Mike a Michelle nadskočili a podívali se našim směrem. Oba měli ve tvářích vinu.

"Hej , co tu vy dva děláte?" zakřičela Kerry.

Michelle si rychle rozepnula pás a vyskočila z auta. "Ne, ne, není to tak, jak to vypadá. Nic to není, na mou duši." Stoupla si přede mě a v očích měla paniku. "Jen jsme si povídali... o tobě... a rozchodu."

Stála jsem tiše, doufala, že řekne ještě něco a vysvětlí to nedorozumění.

"Ty mi věříš, že jo?" S každým slovem zvyšovala hlas.

Slyšela jsem otevřít dveře, jak Mike vystoupil z auta. Teplota klesla, ale on měl na sobě své oblíbené Rip Curl triko a krátké kalhoty. Zřejmě už se dostal přes počáteční šok, protože jeho nevzrušená osobnost byla pevně na svém místě.

Postavil se vedle Michelle a ignoroval mě. Překvapeně jsem sledovala, jak se natáhl a pohladil ji po tváři.

"Mich, kotě, měla by to vědět."

Michelle těkala očima mezi mnou a Mikem.

"Měla by vědět co?" vyprskla Kerry.

Mike ignoroval Kerry a obrátil svou pozornost na mě. A ve stejnou chvíli položil ruku kolem Michelle.

"Mich a já jsme pár."

Cítila jsem jak mi Lydia zmáčkla ruku.

Ztěžka jsem polkla. "Jak dlouho?"

Michelle vzhlédla k Mikovi. Trochu potřásla hlavou a prosila očima.

Mike ji ignoroval. "Asi měsíc."

Kerryin hlas nabral zlověstný tón. "Ty pochybný, ohavný..."

Auto za Mikovo dodávkou zatroubilo, že jsme všichni nadskočili. Naznačoval Mikovi, aby se pohnul ve frontě.

"Jo, jo, klídek, staříku," zavolal na něj Mike a vlezl za volant.

Obrátila jsem se zpátky k Mikovi a Michelle. "Spali jste spolu?"

Michelle se zamračila, sklonila hlavu a potvrdila mi to. Koukla jsem se na Mika a zděsila se, když jsem uviděla, jak se směje.

Přikývl. "Promiň, Gracie, ale s láskou nemůžeš bojovat."

Michelle se na něj znechuceně podívala, než přistoupila ke mně.

"Gracie, není to tak špatné, jak to zní..."

"Jo, no, podvedlas mě." Překvapilo mě, že můj hlas zněl normálně, když jsem nemohla ani dýchat. Vše, co jsem věděla bylo, že se musím odtud dostat, jak jen to bude možné. Otočila jsem se a běžela zpátky k Lydiinu autu. Za sebou jsem slyšela Michelle volat hystericky mé jméno, ale neotočila jsem se.

"Snažila jsem se to utajit, jen abych ti neublížila," řekla Michelle. "Myslela jsem si, že to tak bude pro tebe lepší."

"Jestli ses bála o mé city, měla ses od něj držet dál."

Ztěžka polkla. "Nemohla jsem, Gracie. Zamilovala jsem se do Mika hned, jak jsi ho přivedla poprvé domů. Psala jsem jeho jméno na učebnice a pak to začmárala, nikdo to neměl vědět." Přestala mluvit, aby zjistila, jak na to zareaguji. Když jsem nic neříkala, potřásla hlavou a pokračovala. "Bylo to jen nevinný pobláznění, ale pak mě vzal na vědomí. Skládal mi komplimenty a říkal věci jako..."

"Michelle, přestaň. Nechci slyšet všechny odporný detaily. Mělas to ignorovat. Vědělas, jak se ohledně něj cítím."

"Já vím," řekla tiše. "Je mi to líto, Gracie. Všechno, co chci je jen, aby to bylo mezi námi zase normální."

Vypadala tak zranitelně, že jsem se musela podívat jinam, abych se rozhodla.

"Nesnesu, abych tě neviděla," pokračovala. "Máma mi dává vědět, kdy k ní přijdeš, ale jakmile se tam dostanu, prostě odejdeš. Gracie, prosím, musíš mi odpustit."

Zhluboka jsem se nadechla. "Ještě nemůžu. Je to příliš čerstvé. Musíš mi dát čas se přes to dostat."

"A pak mi odpustíš?"

Povzdechla jsem si. "Jen mi dej nějaký prostor, Michelle."