"Pravda přijde najevo;
vraždu nelze schoval na dlouho. "
~ William Shakespeare
MELODY
"Nenávidím tě," znovu jsem zasyčela, když jsem
jedla svůj francouzský toast.
Liam obrátil oči v sloup, házejíc soubory před sebe.
"Jsme na veřejnosti, miláčku."
"Všichni se můžou pro mě za mě jít vycpat
s těmito tupými noži." Podívala jsem se kolem jeho oblíbené
restaurace a našla alespoň deset párů očí, kteří na nás civěly, jako bychom
byli nějaký filmové hvězdy. No, byli jsme nějaký hvězdy, ale pořád to bylo
otravný jako kurva.
"Opatrně, můžou tě přestat vidět jako miláčka Ameriky."
Ušklíbl se a popíjel kávu v opovržení. Věděla jsem, že by právě teď dal
přednost brandy stejně jako já.
"Mohou mít zpět svého falešného miláčka poté, co
vyklopíme Amory a Saige těla do jednoho z Great Lakes," řekla jsem v
irštině.
"Trpělivost, lásko."
Uchycením nože v ruce, jsem cítila, jak mi nozdry
vzplanuly. "K čertu s trpělivostí. Jsou to už čtyři měsíce od jejich
svatby. Od té doby, spálili polovinu našich polí v Mexiku, zabili sedm našich
mužů v Itálii a odřízli třicet procent naší trávy z východu. Což jak víš, nás
stojí asi sto milionů každý týden. Chci jejich hlavy na kůle a chtěla jsem to
kurva včera. Ale nějak jsi mě zasraně přesvědčil počkat. Tak jdi do prdele, ať
jdou do prdele oni a i tenhle zatracený klobouk, který musím mít na sobě! "
Chtěla jsem si sundat obří, žlutý sluneční klobouk a hodit
ho na něj, ale to by přineslo příliš velkou pozornost na mě. Sevřením kořene
nosu, jsem se snažila dýchat. Za poslední čtyři měsíce byla totální válka.
Valerovi na nás šli se vším, co měli. Očekávali jsme to. Nicméně,
s policajty, kteří nás teď sledovali více než kdy jindy, naše akce byly
omezené. S největší pravděpodobností za tím vším byl Valero, ale teď, jsem byla
připravena vybombardovat policejní stanici, zabít Valerovi a jít dál. Ale místo
toho, jsem byla v hloupé pěti hvězdičkové restauraci a čekala na zasraně
opravdové Chicagské ženy v domácnosti na nějaký charitativní hovno.
"Za prvé, je to hodně do prdele. Za druhé, tvůj
klobouk je hezký. "Ušklíbl se, jak jsem zírala. "A najdeme brzy
otevřené dveře. Nicméně, právě teď plán, se kterým jsme přišli včera večer, je
ten, kterého se budeme držet. "
"Byla jsem zamlžená sexem a nemohla jsem myslet,"
odsekla jsem a napila se lítostivého čaje, který mi nabídli.
"Ale to je místo, kde jsou vytvořeny všechny naše
územní plány."
"Opravdu? Není to, tak, že jsi naplánoval více
dovážení heroinu do Bostonu? Nyní je zapojen starosta"
Opřel se v křesle bez zájmu světa. "Je to jen proto,
že jeho dcera idiot šla a předávkovala se. Je zaneprázdněný obviňováním prodejců,
jako bychom my jí drželi jehlu v paži. Jeho špatné rodičovství je zřejmě naše
vina. Starosta nebo ne starosta, je to dobrý nápad. Poptávka roste. "
"Liame," povzdechla jsem si a štípala si kořen
nosu. "Pokud půjdeme takto dál, budeme vše natahovat, že bude příliš
tenký. Nemůžeme bojovat s Chicagem a Bostonem a s Valerem, který nás ještě
vyjebává. Starosta zdvojnásobí své úsilí k vystopování. "
"Fajn," zasyčel a naklonil se. "Teď
zůstaneme neutrální. Máme zásilku, která přijde dnes v noci, přesměrujeme jí a
schováme. Ale v okamžiku, kdy Valero zmizí, jdeme do toho natvrdo. "
"Dohodnuto. Do té doby, můžeme zvednout trávu. To
hovno je skoro legální tak jako tak a obě pobřeží jsou závislá. "Tráva
byla teď dobrá stejně jako zlato. Prodali jsme jí do lékáren, kde byla legální
a malým pouličním gangů, kde není.
"Tak to je vyřešeno…" Odmlčel se a podíval se ke
dveřím, odkud se komisař Andrew zasraný Patterson vydal směrem k nám.
"Komu zavoláte, když je to policie, která vás
sleduje?" Povzdechla jsem si a podívala se na Liama, který zíral na muže,
který se blížil.
"Nám."
Komisař Andrew zasraný Patterson umístil dva stříbrné
odznaky na stůl, čímž Liam a já jsme sdíleli rychlý pohled.
"Lesklý," uchechtl se Liam a napil se kávy.
"Existuje důvod, proč jste položil tu špínu na můj stůl?"
Patterson vypadal, jako by zestárl nejméně o deset let v
posledních čtyřech měsících. "Policisté, kteří vaši muži dnes zabili, byli
čerstvými absolventy z akademie."
"Je třeba dbát na to, za co obviňujete lidi,
komisaři," zasyčela jsem se a rozhlédla se po místnosti ještě jednou.
Nikdo nás neslyšel, ale on byl zasraně hloupý.
"Dokonce jste zabili jejich rodiny, ne?" Hořce se
zasmál, úplně mě ignoroval.
"Komisa-"
"Šesti letá dívka už nemá žádnou rodinu, díky vám!
Vím, že jste to vy, kdo stojí za Pope a Jeffery! Vy jste zvrácení lidé! Budete
hořet v pekle! "
"Komisaři! Ztratili jste rozum? "Zařval Liam,
vstal a ochranka šla k nám.
"Možná, že ano!" Muž zařval, jak ho dva
z ochranky zadrželi. "Ale nezůstanete nedotknutelní navždy! Jednoho
dne, vás někdo donutí zaplatit za vaše zločiny. "
"Dostaňte toho muže odsud, zneklidňuje mou ženu!"
Liam zaječel, jak ho ochranka táhla pryč.
Zneklidňuje mě? Seru
na to, tohle byla sranda jako peklo, ale mohla jsem hrát dámu v nesnázích.
Hádám.
"Zasraní Callahanové navždy u moci nebudou! Jen
počkejte, někdo za to zaplatí a desetinásobně a budu se smát, vy monstra!
"Řekl.
"Dostaňte ho ven!" Liam znovu zařval, když jsem
si položila ruku na srdce jako dobrá slečna v nouzi.
Když byl pryč, manažer běžel směrem k nám, uklonil se tak
nízko, že byste si mohli myslet, že se snažil políbit Liamovi penis… Ježíši. Co
to je, odkdy žijeme v Japonsku?
"Je mi to tak líto, pane Callahane, prosím…"
"To není problém. Prosím, ujistěte se, že ten člověk
bude daleko od naší rodiny, "řekl Liam před tím, než se znovu posadil.
Čekal, až se prostor dá zase do pořádku, než na mě zíral tvrdým pohledem.
"Ty jsi ten, kdo to nařídil?" Zeptal se mě v
irštině.
"Ano," odpověděla jsem zpátky, nejistá si, proč
vypadal, jako bych byla já ten, koho chtěl zabít.
Stiskl si kořen nosu. "Nechala jsi tu holku žít."
Posadila jsem se zpříma a podívala se na něj zpátky.
"Nebyla doma a neměla jsem v úmyslu jí dopadnout. Je jí zasraných šest
let. "
"Pak jsi měla počkat, až bude doma," zasyčel,
pohybující se na okraji židle. "Je mi jedno, jestli jí bylo šest nebo
dvacet šest. Ona je jeho rodina, a proto by měla být mrtvá - "
"Děláš, jako by ta jedna holka měla nějakou moc,"
odsekla jsem. Potřeboval se zasraně uklidnit, než ho tady a teď bodnu.
Díval se na mě, jako bych přišla o rozum. "Ona je
dcera policajta, modrá krev. Teď není hrozbou, ale co za dvacet let, až se
dostane z akademie? Bude jako policejní pes, který hledá pomstu. Děti
vyrůstají, a pokud víš něco, co já ne, budeme tu za dvacet let. Nedovolím, aby
nás minulost kousla do zadku. Koneckonců, podívej se na sebe. Tobě jednou bylo
šest a to, co se s tebou stalo poté, ti změnilo život navždy. Jsi poslední
člověk, kterému jsem si myslel, že bych někdy vysvětloval, kdo jsme a co
děláme. "
Vstal a políbil mě tvrdě na tvář pro ty, kdo by nás mohli
ještě sledovat, před tím, než irsky pošeptal, "Zůstaň tady, moje matka je
tady. Postarám se o to. "
Zasraně zněl ze mě zklamaně. Kdo si ta zasraná svině myslí,
že je? On mě uzemnil? Byla jsem zasraný Boss a jsem si jistá, že zasraný
rozkazy neberu. Coraline, Olivia, a Evelyn přišly s celou skupinou dalších
charitativních žen, než jsem mohla rozbít jeho hlavu. Každý z nich se usmívala
a smála se, jako by dýchaly jiný druh vzduchu.
"Dámy, není můj nejmladší, hezký?" Řekla Evelyn,
dávajíc Liamovi velké objetí.
Liam se zasmál, ale byl to jeho falešný smích, ten, který
dělal pro davy. "Nejhezčí, někteří říkají."
Všechny se mu smály, zatímco já jsem prohledávala jeho
kůži, přemýšlejíc, kde by bylo nejlepší místo, abych ho napíchnula.
"A stejně tak nafoukaný." Evelyn se zazubila.
"Vezmu ten kompliment." Mrkl na několik starších
dam, nutíc mě se chovat jako rozpačitou manželku a plácla jsem ho do hrudi.
Nebyla jsem v náladě hrát tuto hloupou hru.
"Měli jsme snídani, zlato, nemáš něco na práci?
"Zeptala jsem se ho a zaryla nehty do jeho kůže, ale ten čurák se ani
nehnul.
"Už jste snídali?" Zeptala se nás Coraline a
dívala se k našemu stolu, jak ho číšníci vyklízeli a přidali nový stůl, aby
udělali místo.
"Omlouvám se, dámy, jen Bůh ví, kdy bych ji viděl
znovu poté, co zmizí s vámi všemi. Musel jsem alespoň začít své ráno s
ní." Okouzloval je Liam. Ony ho pozorovaly, jako by byl Bůh sám. Z jejích
výrazů obličeje a jeho slov se mi chtělo zvracet.
"Mladá láska." Zasmála se Olivia, čímž mě
donutila se na ní zamračit.
"Sbohem, Liame."
"Už to začíná." Zasmál se Liam a políbil mi ruku.
"Vím, kdy jsem nechtěný."
Ženy na něj aww, (aww-ed
– existuje to vůbec jako sloveso? :-D) když odcházel a snažila jsem se, co
nejlépe vypadat lichotivě, ale mému obličeji to prostě nešlo. Evelyn, Olivia a
Coraline, jak se zdálo, si toho všimly. Usmála jsem se na ně a posadila se,
jako ostatní ženy.
"Dámy, vítejte na sedmnáctého ročníku W.E.W - Women
Empowering Women," (Ženy posilující
postavení žen) Energická blondýnka oznámila, poté co se dámy posadily.
"Ráda bych poděkovala paní Coraline Callahanové ještě jednou, že nás tu
přivítala. Děkuji moc za všechno, co děláte. "
Podívala jsem se na ni, ale ona se nesetkala s mým
pohledem. Dva kroky vpřed, šest kroků zpět,
pro Coru.
"Jak často pořádají tato setkání?" Zašeptala jsem
Evelyn, jak všechny tleskaly.
"První sobotu v měsíci. Vynechala jsi jich docela
dost, "odpověděla Olivia, než mohla Evelyn promluvit a přímo jako na povel
energetický blondýna se ke mně obrátila.
"Prosím, dejte W.E.W., uvítání nejnovějšímu členovi,
paní Melody Callahanové. Všechny víme, jaký je první rok manželství."
Otočily se ke mě a já se přinutila k úsměvu a červenat se na plastovou armádu
přede mnou.
"Buď ráda, že jsi jich vynechala tolik,"
zašeptala Evelyn, na což se Olivia a Coraline zahihňaly.
Chvíli to trvalo, ale nakonec se všechny ženy daly do svých
přehlušujících konverzacích, do kterých jsem se už nemusela nutit a dávat jim
pozornost. Musely být nejsmutnějšími a nejvíce zoufalými ženami, jaké jsem kdy
potkala. Žádné z nich nezáleželo na charitě. Jen se zajímaly, jak se navzájem
předběhnout, která dá více peněz, jen aby dokázaly, jak jsou bohaté. Žádná z
nich se nemohlarovnatk jakékoliv manželce Callahan. Nicméně, všechny
chtěly přijít na druhé místo. Takže pokud musely krmit hladové vesnice, aby tak
dosáhly, tak to udělají.
Coraline se posunula po devatenácté od doby, kdy se
posadila, čímž jsem si jí rychle prohlédla. Mohla jsem říct, že se hodně
změnila. Paže a nohy byly více tónované a zdála se být mnohem čilejší a
schopná. Dokonce si ostříhala vlasy ještě víc, ale přes to všechno pořád
vypadala krásně, skoro měla druh krásy filmové hvězdy.
"Jsi připravena trénovat se mnou, Coraline?"
Zeptala jsem se jí tiše. Její oči se rozšířily a usmála se.
"To myslíš vážně?" Zeptala se, protože očividně
nevěděla, kdo jsem. Nežertovala jsem o věcech, jako je tato. Málokdy jsem ve
skutečnosti žertovala.
"Adriana říkala, že si na ní začínáš zvykat. Takže,
ano, myslím to vážně. "
"Jo, nejprve bych si musela promluvit s Declan-"
"Cože?"
"Declan," řekla znovu a zamračila se. "Když
jsem mu to řekla, tak trochu se tomu vysmál a ani jsme o tom moc nemluvili. Ale
myslím si, že prostě jen nevidí Adrianu jako hrozbu. Ty, na druhé straně -
"
"Já jsem něco, s čím by si dělal starosti,"
dodala jsem a poznamenala si dát Declanaa na Callahan nakopat zadek seznam.
"Pokusila ses ho donutit poslouchat?"
Podívala se na mě, jako bych byla blázen.
"Víš o tom, že jsi žena, že?" Ušklíbla jsem se.
"Vezmi pouta, udělej ho tvrdým, řekni mu, co chceš mu říct a pak ho tam
nechej, aby o tom popřemýšlel."
"Nikdy bych to nemohla udělat, Declan by byl
tak-"
"Nadržený, což můžeš použít ke svému prospěchu. Jsi
zasraná Callahan žena. Můžeš dělat, co chceš. Pokud chceš se mnou trénovat,
budeš trénovat se mnou a pokud se to Declanovi nebude líbit, připomeň mu dny,
kdy všechno, co měl, byly ruce." Byla jsem smrtelně vážná, i když Olivia
se smála vedle mě. Pro všechno zlepšení Coraline si to užívala, byla jsem
šokována, že stále byla ještě skrytá za tou skořápkou.
"Mel, já nejsem jako Ty-"
"Nikdo není jako já, ale o to nejde," přerušila
jsem jí a přerušovala bych jí dál, dokud by nenašla odvahu mě zastavit.
"Je to jen tím, že nevím jak být silná osobnost.
Declan znamená pro mě celý svět a já mu nechci ublížit nebo ho ztratit,
"zašeptala, a byla jsem v pokušení jí utopit v mé polévce.
"Pokud se budeš zaměřovat na to, jaké máš štěstí mít
Declana, pak zapomeneš na to, jaké má on štěstí, že tě má. Představ si, že jsi
princezna a pak požaduj, aby tak s tebou bylo i zacházeno, "
odpověděla Olivia a byla jsem trochu zmatená. Vzhledem k tomu, od kdy jsem na
stejné stránce jako nafukovací panenku?
"Všichni moji synové jednou za čas potřebují srazit
hlavy." Evelyn nám dala jeden ze svých mateřských úsměvů.
"Nebo výstřel." Usmála jsem se, na což se Evelyn
na mě zamračila a já prostě jen pokrčil rameny. Byla to pravda. Kulky mluvily
hlasitěji než slova.
"Melody, nebude ti vadit, když si promluvíme v
soukromí?" Zeptala se mě Olivia, podivně zdvořile. Pohlédla jsem na
Coraline a Evelyn, které vypadaly stejně jako já v šoku. Přikývla jsem, vstala,
čekala a následovala jí do dámské koupelny.
Sundala jsem si hloupý klobouk, který jsem položila na pult
a otočila se zpátky k ní. "Mluv."
"Chtěla jsem se omluvit za mé nepřátelství, a že jsem
byla-"
"Drzá, nezralá děvka?" zeptala jsem se a
překřížila si své ruce.
Její oči se na mě zúžily a vypadalo to, jako by se snažila
co nejlépe kousnout do jazyka. "Jo, to taky."
"Nepřijmu tvojí omluvu, dokud nebudu vědět, proč mi jí
nabízíš." Otočila jsem se zpátky k zrcadlu, snažíc si upravit
kloboukové vlasy.
"Protože to je to, co dospělí lidé dělají? Omlouváme
se, když se mýlíme, "odsekla, než se zhluboka nadechla.
"No, tomu říkám kecy." Usmála jsem se. "Víš,
když se lidé omlouvají a myslím to vážně, nepotřebují soukromí. Takže hádám, že
tě do toho přinutil Neal. Co řekl, abys to zkusila a pokořila? "
"On-"
"Nelži mi, Olivie. Já jsem se na tom mnohem líp, než
ty a nemám problém ti rozbít hlavu proti tomuto zrcadlu. Můžeš si zajet do West
Ridge a zeptat se Nataši, pokud mi nevěříš, "Nemohla jsem ji zabít, ale
nenáviděla jsem lháře a muselo jí to být jasné.
Dívala se na mě s vytřeštěnýma očima a přikývla.
"Fajn. Před několika měsíci, Neal a já jsme o tom mluvili. Snažila jsem se
ti vyhýbat, ale bylo mi jasné, že si budeme muset někdy promluvit. Já jen… Neal
chce, abych se usmířila. Miluju Neal a tak to udělám. "
"Co je s vámi všemi, že se podřídíte tomu, co vaši
muži chtějí?" Opravdu byly Stepfordské manželky.
"Říká se tomu láska, Melody," vyštěkla na mě
ještě jednou. "Když někoho miluješ, všechno, co chceš, je, aby byl
šťastní. Neznamená to, že jsi slabá anebo idiot. Liam je až po uši do tebe
zamilovaný a zemřel by pro tebe, a přesto se krčíš při pomyšlení na to. Coraline
a já nejsme G.I. Janes (Film o důstojnici
v armádě), a nemůžeme jít po temné straně Měsíce a vrátit se v
pořádku. Ale aspoň ani jedna z nás se nebojí lásky. Takže ještě jednou říkám,
že se omlouvám. Musím se vrátit domů ke svému manželovi, mít úžasný sex a vidět
ho se usmívat. "
Neřekla nic jiného, jak odešla. Když to udělala, obrátila
jsem se k zrcadlu a dívala se na sebe. Vzpomínala jsem si na dobu, kdy můj
život byl mnohem jednodušší.
LIAM
Většina lidí - spousta lidí - by byla znechucena s tím, co
jsem udělal dnes večer. Říkali by mi monstrum, řekli by mi, že jsem bezcitný a
krutý. Ale nikdo z nich nevěděl, jaký život jsem žil, nebo šel po stejných
nedostatečně osvětlených ulic jako já. Byl jsem hlava rodiny. Byl jsem Ceann na Conairte. Což znamenalo, že
spadlo na má bedra chránit tuto rodinu z nepříjemností minulosti,
přítomnosti i budoucnosti. Vše, co jste mohli dělat, bylo sledovat starý
mafiánský film, jak jeden volný konec zničil některou z největších impérií,
která kdy byla.
Pravidlo druhé:
Neberte žádné zajatce a nelitujte toho.
Každý, koho jsme zajali, byl buď zabit, nebo převrácený na
naši stranu a použit jako informátor. Ale poté, co jsme dostali, co jsme
potřebovali, byli zabiti tak jako tak. Každý muž, který může podrazitsvého
šéfa, to může udělat znovu. To co dělalo Callahany úspěšnými, bylo, že jsme se
vyvinuli přes všechny chyby, které dostali další velikány dolů. Nepodváděli
jsme naše manželky a nevyráběli jsme žádnou trávu nebo drogy, které jsme
prodávali. Tyto dvě věci samy o sobě byly věci ve světě mafie známé. Nicméně,
to byla také první věc, která je dostala dolů. Všichni zůstali čistými, dokonce
i muži nám nejbližší. Muži z naší rodiny pracovali příliš tvrdě, než aby se
stali, těmi práskači, co chodí na policii, aby si zachránili kůži. Manželky
byly klíčem, protože pokud jste se o ne dobře starali tak by pro vás žily a
zemřely. Neměl jsem žádné výčitky z toho, co jsem udělal. Nezabil jsem, protože
jsem byl zvrácená, zkroucená svině. Všechno bylo pro zlepšení rodiny.
S povzdechem jsem hrál dál na mém klavíru. Vrátil jsem se
pozdě a necítil jsem na to jednat s Mel, nebo kýmkoliv jiným, když na to
přijde. Myslel jsem si, že chápala, ale prostě to jen odmávla, jako by to nic
nebylo. Byla příliš zaměřena na Amoryho a Saige. Ano, byli obrovským problémem,
ale my jsme potřebovali pokrýt všechny naše základny. Vance by byl jen rád,
kdybychom se sami pověsili. Snažil by se nás rozložit po celém světě. Čím více
oblastí pokrýváte, tím je větší prostor pro chyby. Jen jsem potřeboval najít
průchod.
"Vyrveš klávesy," moje žena za mnou zavolala, ale
nemohl jsem se přimět, se na ni podívat. Věděl jsem, že ať měla na sobě cokoliv
dnes večer, by mě dostalo na kolena… Seru na to… donutilo by mě to po ní
hladovět.
Jen jsem hrál. Nebyl jsem si ani jistý, co to bylo. Jen
jsem hrál. Nicméně, s každým krokem, který udělala, jsem ji mohl cítit, jako
vlnu tepla za mnou. Věděl jsem, kdy se její ruka vznášela přímo nad mou hlavou
a naklonil jsem se do ní bez přemýšlení. Vjela mi prsty do vlasů, než vstoupila
na sedadlo vedle mě. Odtud vylezla na přední část klavíru, položila nohy po
mých stranách a nutila mě hrát, zatímco jsem přímo na ni hleděl. K čertu s ní
do pekla.
"Mel…"
"Miluješ mě?" Zašeptala, hleděla mi mrtvě do očí.
Ztuhl jsem. Co bych mohl říct, že? Pokud bych lhal, věděla by to. Když jí řeknu
pravdu, odtáhla by se. Tak jsem jen hrál.
Sklouzla, klávesy zarachotily, jak je zasáhla, než byla v
mém klíně. Políbila mě a ovinula si nohy kolem mého pasu.
"Miluješ mě?"
"Ano, miluji tě. Nemusíš to říkat zpět. Můžu počkat.
"
Zhluboka se nadechla a sklonila hlavu.
"Mel myslím to vážně, nemusíš to říkat zpátky. Můžu
počkat. "Snažil jsem se jí zvednout bradu, ale vytrhla hlavu z mé ruky.
"Mel…"
"Nejsem dobrá v lásce," zašeptala.
"Já vím, to je důvod, proč jsem čekal." Třel jsem
jí stehna, ne nějak sexuálně, ale aby mě mohla cítit a věděla, že jsem ji
držel.
Přejela mi rukou po vlasech a povzdechla si.
"Pracovala jsem na tom."
"Já vím, že ano." Viděl jsem, jak pro mě každý
den strhávala své vrstvy.
Zvedla se z mého klína, přešla k oknu a chybělo mi její
teplo.
"Vždycky jsem byla silná, Liame. Jsem dobrá v tom
být silná. Nechci, aby mě někdo někdy viděl jako slabou nebo- "
"Není živého člověka, který tě opravdu zná, nebojí se
tě, nebo si myslí, že jsi slabá," zašeptal jsem, vstoupil za ní. "Co
je to s tebou?"
"Co kdybych byla těhotná?" Rychle se ke mě
otočila. "Nikdo nevidí těhotnou ženu, a myslí si, ‘sakra, ta žena mě může
zabít holýma rukama.’ Všechno, co vidí, je tento… inkubátor, který vysává
obličej a kolébá se jako tučňák. "
Smál jsem se. "Řekl bych, že jako kachna, ale tučňák
funguje."
Udeřila moje ruka tvrdě a zasmál jsem se trochu víc.
Vždycky mě opravdu rozesmála.
"Miláčku, máme před sebou ještě chvíli předtím, než se
budeš kolébat jako něco."
"Jo, něco pod sedm měsíců." Zamračila se, zvedla
košili, abych viděl malý hrbolek, který byl téměř neznatelný. Viděl jsem její
nahé tělo tolikrát, že bych mohl vyprávět.
Cítil jsem, jak slova odcházela do krku, jak moje ústa byla
otevřená. Moje ruka šla na její břicho, než jsem se setkal s jejím pohledem.
Pokaždé, když jsem se snažil vytvořit slovo, bylo ztraceno v době, kdy jsem
otevřel znovu ústa.
"Ty jsi těhotná," zašeptal jsem.
Přikývla. "Deset týdnů."
Nohy se pode mnou podlomily a našel jsem se na kolenou,
hlavou na břiše. Neslyšel jsem nic, ale cítil jsem se tak pokořen, zamilovaně a
přešťastně. Její ruce zase našly cestu do mých vlasů, když jsem ji políbil na
břicho.
"Taky tě miluji, Liame. Jen prostě nevím, jestli to
můžu říkat často, "zašeptala. "Takže to budeš říkat jemu nebo jí hodně."
Zasmál jsem se a přikývl. Sklonila se přede mnou a já
sevřela strany jejího obličeje.
"Do prdele, jsem kurva těhotná," zašeptala.
"Do prdele, opravdu," zašeptal jsem zpátky, než
jsem si vzal její rty. Tlačila se ke mně svým tělem, zvedl jsem ji svatebním
stylem a přešel k posteli.
"Žádný sex na klavíru?" Zeptala se v mé
náručí.
"Já nechci sex. Chci se milovat. "
Položil jsem ji do středu postele a pozvedla na mě obočí.
"Ty jsi tak kýčovitý, Liame."
"Drž hubu a užívej si to." Pokud zemřu, bude to
štěstím.
Zatáhla mě za pásek na postel a skočila na můj pas.
"Nemůžeš se mnou zacházet jinak."
"Kurva budu." Všechno bylo teď jiné.
"Liame, myslím to vážně." Zírala na mě.
Posadil jsem se a chytil jsem ji za boky, abych jí držel na
místě. "Já taky, jsi těhotná."
"To neznamená, že jsem chromá nebo vyrobená ze
skla," odsekla, a já se musel na to na několik měsíců připravit. Ale jen
ta myšlenka přinesla úsměv na mé rty.
"Melody, kdybys mě nechala, tak bych tě zabalil do
bublinové fólie a ujistil se se, že jsi obklopena alespoň čtyřmi muži na zemi a
dvěma na zasraný obloze."
"A já bych použila hlavy těch kreténu jako terče.
Dokud se nezačnu zasraně kolébat, nikdo se ke mně nebude jakkoliv jinak zasraně
chovat. Pokud ano, přivážu je o zadek tvé hloupé Audi a roztrhám je od sebe.
Těhotná nebo ne, já jsem pořád zasraná Bloody Melody," křičela mi do
tváře.
Něco muselo být se mnou v prdeli, jestli jsem si
myslel, že vyhrožovaní zabití lidi během těhotenství bylo sexy. Políbil jsem
ji, ujišťujíc se, že vědomí hádky bylo dávno pryč, než jsem jí přetočil na
záda. Cítil jsem, jak její malé ruce trhaly mé šaty a snažila se ze všech svých
sil je ze mě dostat, jak jsem já dělal to samé s ní.
"Řekni to ještě jednou," zašeptal jsem, líbajíc
jí hruď.
"Co?" Vydechla ve frustraci, když jsem se dostal
do zaslíbené země, země mléka a medu přímo mezi jejími stehny.
"Řekni mi, že mě miluješ." Políbil jsem její rty,
než jsem strčil tři prsty do ní.
Nemluvila, když jsem zrychlil prsty dovnitř a ven z ní.
Zasténala nahlas, když jsem zpomalil.
"Liame…"
"Řekni to," zašeptal jsem, pohybujíc se tak
pomalu, že se houpala proti mně v naději, že mě přinutí se pohybovat rychleji.
"Já tě kurva nenávidím!"
"A?" Zeptal jsem se, uculujíc se. Miloval jsem ji
pozorovat jak je takto divoká kvůli mně.
"To je všechno." Usmála se, a já jí jemně kousnul
do stehna.
"Chtěl jsem z tebe pít," zamumlal jsem na
její kůži u prstů. "Chtěl jsem tě udělat svým jazykem."
Vytažením se zafňukala.
"Ale protože to chceš dělat obtížným - " usmál jsem se, uvolňujíc svého
pulzujícího ptáka z mých kalhot- "Budu to muset z tebe vyšukat."
Než mohla odpovědět, vrazil jsem ho do ní a její tělo
strhlo z postele.
"Zasrany Ježíši, Liame," zasyčela v radosti,
zamykajíc nohy kolem mě. Nicméně, vytáhl jsem je ze sebe.
"To všechno bude o mém potěšení a ne tvém, pokud
nechceš něco říct, lásko." Zašklebil jsem se, když bojovala proti mně, ale
vždycky jsem vyhrál zápas.
"Kurva tě nenávidím."
"A?"
"Tak nějak tě taky miluju, ty hajzle," zamumlala
a já bych to nějak přijal.
Zachytil jsem její rty jen na chvíli, než jsem sál její
prsa a ona se proti mně houpala, jak jsem se s ní pohyboval. Každý pohyb
byl bolestně pomalý, ale nechtěl jsem to uspěchat. Chtěl jsem pocítit každou
vlnu rozkoše s ní. Ale moje žena zřídka kdy dělala to, co jsem chtěl.
Ještě jednou objala nohy kolem mého pasu, stáhla mě ještě blíž a přehodila mě
na posteli. Její hlava se zhoupla dozadu, jak na mě jezdila, až jsem se musel
držet čela postele. Můj stisk byl tak těsný, až jsem byl šokován, že se
nerozbilo.
"Ježíši, Mel," zasténal jsem. Nemohl jsem se
držet, už ne. Popadl jsem ji kolem pasu, držel jí a pozoroval jí přivřenýma
očima, když mi přinesla největší potěšení.
"Miluju tě," vykřikl jsem, když jsem se udělal
spolu s ní. Padla na mě a můj první instinkt byl jí zabalit do náručí.
Vše, co jsem cítil, byl sex a vše, co jsem slyšel, byly
její hluboké nádechy ve směsici s mými. Zůstali jsme tak, zabaleni v náručí na
to, co se zdálo jako hodiny předtím, než se na mě podívala. Neřekla nic, jen
zírala, a ještě jednou, přál jsem si, abych mohl číst její myšlenky.
"Co je?" Zeptal jsem se, jak se ze mě skutálela.
Moje ruka šla ochranitelsky na její břicho. Dalším zasraný Callahan, moje dítě,
bude méně než za sedm měsíců venku. Tím jsem se chtěl s ní znovu milovat.
"Měli jsme používat kondomy," zašeptala a
položila ruku na mou.
"Ne dnes. Ne kurva vůbec. "Nechtěl jsem nic mezi
námi. "Ty nechceš dítě?"
"Děti jsou páchnoucí a hlasití. Nikdy nevíš, co
chtějí, protože nemohou mluvit. Jejich hlavy jsou příliš velké pro jejich těla,
což znamená, že pokud se plazí, jdou po hlavě. Jsou jako malí mimozemšťané.
" Povzdechla si a snažil jsem se nesmát. Měla strach a obavy být matkou, a
protože to byla moje Mel, nikdy by jen tak nepřišla a řekla to.
"Jen ze začát-"
"Jo, protože se transformují z mimozemšťanů do
monster. Nejdříve, malé příšery, které pláčou a házejí záchvaty vzteku, pak
sexem pobláznění teenageři, kteří si myslí, že jsou chytřejší než všichni
ostatní. To bude v příštích osmnácti letech, Liame. Nejsem jako tvá máma. Má
trpělivost dojde a já jim něco řeknu nebo udělám něco- "
Políbil jsem ji. "Byly dny, kdy moje máma byla ještě
děsivější, než můj otec… hodně dní, ve skutečnosti. Nicméně, moji rodiče to
udělali tak, že to fungovalo a my se ukázali jako v pořádku. "
"Ty jsi sexem poblázněný, kabinkový kuřák, který
prodává kokain, trávu a heroin na živobytí. Nemluvě o tom, že vraždíš.
"Obrátila na mě oči v sloup a já se chtěl smát.
"Jak už jsem řekl, ukázalo se vše v pořádku."
Upřímně řečeno, nejhorší byla vražda, ale to nebyla moje chyba. Lidé si
mysleli, že nás mohou okrádat, ohrožovat nás a já se jen ujišťoval, že se to
netolerovalo.
"Jsem plánovač Liame," řekla s povzdechem.
"Vím, jak budu k věcem přistupovat, nebo zabíjet. To, naše dítě, není
součástí mého plánu. Máme Saige a Amory na řešení…"
"Nestresuj, lásko. Můžu se postara- " Vytáhla nůž
z pod polštáře a držela mi ho u krku. Zatlačila jím a posadila se mi ještě
jednou kolem pasu.
"Pokud se pokusíš mě posadit na lavičku, Liame, tak
pomoz mi, začnu ti odřezávat části těla. Možná jsem těhotná, ale já jsem pořád
Bloody zasraná Melody. Můžu zničit každého, koho chci. Svedu to na
hormony." Zíral jsem a mohl jsem vidět stejnou ženu, která mě střelila do
stehna.
Cítil jsem, jak se mi zvedal pták z jejích slov a
z její pozice.
"Bloody zasraná Melody, vskutku." Uchechtl jsem
se a třel se proti ní. Sledoval jsem, jak její oči pohasly, když nechala nůž
poklesnout na zem a políbila mě.
Když zazvonily naše telefony a odtáhla se, cítil jsem
potřebu jakéhokoliv hlupáka odprásknout, za to že nám volal ve dvě ráno.
"Mluv," řekla do telefonu, když jsem jí líbal
nohy. "Budeme tam."
Ne, budeme tady!
Moje mysl prosila.
Zavěsila, Mel vyskočila z postele, nechávajíc mě tvrdý jako
skála v zasraná posteli.
"Amory a Saige podpálili můj zkurvený dům,"
odsekla zlostně, jak odcházela do šatny.
Zasténal jsem si pro sebe. "K čertu se všemi do
pekla."
"Liame, dostaň svůj nadrženě zasraný zadek z postele a
pomoz mi zabít svini!" Křičela.
Oh, všechny jsem se
je chystal zabít.
MELODY
Opřela jsem se o auto a sledovala, jak Giovanni Villa
vyhořela do základů. Hasiči se snažili co nejvíce ovládnout oheň, ale ten
smrtelnější hořel ve mně.
Fedel ke mně přiběhl. "Ve vratech byl vzkaz,
madam."
Viděla jsem jak se na to Liam natahoval, ale sebral jsem to
dřív, než se na něj mohl podívat. Hodlal se mnou zacházet odlišně. Já to ale
nedovolím.
Spálíte moje hovno,
spálím vaše. Vše je ve válce spravedlivé. Gratulujeme k miminku.
Takové šťastné období
pro vás oba.
XOXO
A & S
Liam popadl dopis, jeho nos se rozšířil se stejným
množstvím vzteku, jako u mě.
Byl jen jeden další
člověk, který věděl, že jsem těhotná.
Zařvala jsem do Fedelovi tváře. "Najdi doktora
Andersona, hned!"
Liam se ke mně obrátil, oči stále těžké. "Nyní je vše
jinak."
Přikývla jsem, otevřela dveře auta a posadila se. Všechno
bylo jinak. Byla jsem teď větší cíl. Vždycky jsem byla cíl, ale teď to bylo
moje dítě, další vůdce našeho impéria, a proto se budu muset změnit. Ne do
Evelyn nebo Coraline, ale do jiného typu vůdce. Chystala jsem se přijít na to,
jak být nemilosrdná a těhotná. Amory a Saige si vybrali špatnou zasranou rodinu
k vyjebání.

Díky za skvělý překlad a korekturu.
OdpovědětVymazat🌻
OdpovědětVymazat