LV - 8. kapitola

Překlad: Romana
Kor.: Marty

3 roky

16 týdnů

1 den

Vyzvednu mámu po jejím sezení s psychiatrem ve městě. Čekám v autě před budovou a sleduji pozdní odpolední slunce tančit zlatými prsty přes chodník a skrz stromy. Northplains může být tiché a plné ničeho, ale je to neuvěřitelně pěkné na podzim. Oranžové a červené listí se snáší na zem, snové mraky páry a kouře se linou z komínů a obloha je chladná jasně modrá jako porcelánové nádobí. Zakryji si nos mou šálou. Je tu chladněji než na Floridě ale, jestli umrznu k smrti, alespoň umřu daleko od místa, kde můžu vidět Bezejmenného. Narazím hlavou tvrdě oproti opěradlu zahloubaně. Bezejmenný. Nepřišel na moji mysl nějaký čas. Vždycky tam byl jako obrovská skvrna v mém mozku, ale s válkou proti Jackovi a máminými problémy jsem na něho nemyslela týdny.

To je lež samozřejmě. Vždycky o něm přemýšlím, když vidím zrcadlo nebo tu věc na mém zápěstí. Není útěku před ním. On je důvod, jak vypadám teď. Možná jednoho dne se ho zbavím. Doufám v to aspoň. Ale naděje je těžká na udržení bez pořezání samy sebe takže se snažím toho nedržet pořádně.

Mámě to trvá dýl než obvykle, takže seberu svoje kafe a jdu dovnitř budovy. Elegantní kanceláře lemují halu a lobby s umělými rostlinami a umělejšími holkami na obalu časopisu Mé zdraví. Recepční je žena s šedými vlasy a očima a smutným tak nějak úsměvem. Pomáhá někomu u pultu s ohnivě červenými vlasy.

Vlasy, které si nemůžeš splést s někým jiným než Avery.

"Čau Avery!" zamávám.

Holce ztuhnou ramena a zvětšují se, jak se pomalu otočí kolem. Je to Avery, dobře, jasně zelené oči na mě zírají a její pihovatý nos cuká. Něco říká recepční a jde ke mně.

"Co tu sakra děláš?" ptá se. Ne-vyhrožující.

"Moje máma sem chodí. Pro věci. Co ty? Proč jsi tady? Oh, uh, do prdele, je to necitlivé se ptát?"

"Trošku," Avery mluví ospale.

"Jsi tady taky pro někoho jiného, huh? Duh. Avery Brighton nechodí ke cvokaři."

"Samozřejmě," Avery říká rychle. "Jsem tu, abych vyzvedla… bratrance."

"Slečno Brighton?" zavolá recepční. "Tady je váš lékařský předpis. Chtěla byste si naplánovat další schůzku na příští týden?"

Avery sebou škubne, upraví se a otočí se k recepční a vezme si recept. Pochoduje zpět ke mně se super naštvaným obličejem.

"Neopovažuj se něco říct."

"Uh, neřeknu. Je to v pohodě."

"Není to v pohodě," Averyn hlas se zintenzivní. "Copak to nechápeš? Je to zkurvený opak pohody co tady dělám, takže prostě drž svou pusu zavřenou."

"Podívej se, je to fajn. Nebudu roznášet drby. Jack je ten po kom jdu ne ty."

"Takže ty nevíš o Kayle a Wrenovi potom?"

Zamračím se. "Cože? Co s nimi?"

Aveřin obličej se viditelně uvolní. "Nevadí."

"Počkej, vteřinu možná nejdu po tobě, ale starám se o Kaylu. Co jsi sakra myslela tím, 'Kayla a Wren'?"

Avery odhodí její planoucí vlasy. "Pamatuj si, jak jsem řekla, že tě nikdy nepozvu na žádnou moji věc znovu?"

"Živě."

"Dobře, právě tě zvu. A doufám, že mi oplatíš tu laskavost a nebudeš mluvit o tom, co si tady viděla."

"Jistě," řeknu pomalu. Avery zúží její oči.

"The Grand 9 bowlingová ulička ve městě. Columbus. Sobota poledne. Bud tam-"

"A co Kayla a Wren?"

Avery se vysmívá. "Bude to jasné, jak přijdeš to té uličky. Tak jen přijď."

"Ano? Okay? Hádám?"

Protlačí se kolem mě a je pryč předtím, než se můžu zeptat na víc otázek.

"Isis!" Mamka přichází zpoza mě, objímá mě a otočí mě, abych jí čelila. "Omlouvám se, že jdu pozdě, zlato, ta schůzka byla delší."

Její oči jsou trochu červené a svírá kapesníčky. To muselo být těžké sezení. Těžké a smutné.

"Je to fajn," usměji se. "Pojďme. Mám nějakou pizzu, co musím dát do trouby."

"Domácí pizza!" směje se a podívá se k recepční omotávajíc ruce kolem mě a tahajíc mě do objetí. "Mám tu nejlepší dceru na světě. Přísahám."

Když dorazíme domů, vytáhnu těsto a dám na to omáčku a ozdobím to houbami, olivami a pár plátky cibule. Posypu to s česnekem, solí a mozzarellou a hodím to do trouby. Vůně brzy provoní dům v oblaku syrové příchuti. Mama odpočívá nahoře, když telefon zazvoní.

"Halo?"

"Isis! Jak se máš, zlatíčko?"

"Ahoj tati. Wow. Omlouvám se, že jsem nezavolala? Bylo to tu šílený."

"Tvá matka mi to řekla! Očividně máš kamarády a chodíš na večírky! Byl bych pyšný, kdybych se tak šíleně nebál."

"Jsem v pohodě, tati," směji se. "Je to opravdu v pořádku. Jsem chytrá a opatrná."

"Žádní kluci ještě?"

"Nikdy kluci."

"Dobře. Drž to mimo tvůj talíř na chvíli, nepotřebuješ rozptýlení, když jsi tak blízko maturitě a jdeš na vysokou."

Jackův nebezpečně krásny obličej okamžitě vplave do mé mysli a já se ušklíbnu.

"Neboj se. Žádné rozptýlení tady."

***

Pouze na dvě věci se vás budou lidé ptát ve vašem posledním ročníku na střední. Na jakou vysokou se hlásíš a jestli máš nebo nemáš přítele. Vše ostatní se zdá kompletně irelevantní- nikdo se nebude ptát na tvůj duševní stav (zpětný rapidně se všema mýma úkolama a esejema), nebo jestli nebo vlastně chceš jít na vysokou (ne já nechci, jsem unavená ze školy, ale půjdu, protože každý mě nutí a otáčení burgerů v McDonaldu za sedm babek na hodinu zní odporně). Zatím jsem se přihlásila na několik a ta jediná, na kterou opravdu chci je ve státu Ohio. Je to blízko mámě, takže se o ni můžu starat, pokud bude mít další zhroucení, nebo když mě prostě bude potřebovat, tečka. Nemůžu jít moc daleko, zjevně ne s jejími nočními můrami a vzpomínkami. Ona zapomíná jíst beze mě, abych ji vařila pro ni, jsem si jistá. A já ji nenechám zbytečně.

Co opravdu chci je, vzít, co jsem našetřila z brigády a jít do Evropy, jíst jídlo, vidět lidi, jezdit kolem přírody. Bylo by to neuvěřitelné. A neuvěřitelně děsivé být sama takhle. Ale já bych to zvládla. Zápasením skrz mladá dospívání je půlka zábavy, nebo to mi bylo řečeno.

Kromě toho, my všichni víme, že to je kravina. Nebyla to vůbec sranda.

Bylo to bolestivé a teď jen chci jít někam, kde mě nikdo nezná a začít novou kapitolu mého života. Ale nemůžu. Mám mámu. A já ji miluji víc, než miluji svou svobodu. Musím ji ochránit a pomoct se zlepšit.

Takže udělám tu vysokoškolskou věc, kterou táta a mámo ode mě očekávají. Dostanu titul z něčeho. Budu ta dcera, kterou chtějí, dokud nepřijdu na to, jakým člověkem chci být.

The Grand 9 bowlingová ulička ve městě. Colombus je úžasný- masivní neonový nápis mě zdraví s číslem 9 a tančícím elektronickým medvědem nějakého druhu zakrývají to. Je to levné a vypadá to jako, že to bude mastné jako peklo a já už to miluji. Zaparkuju a jdu dovnitř, jsem okamžitě pozdravena tou přesnou bowlingovou uličkou vonící voskem a zpocených bot a mokrých hranolků. Muž s nadváhou zvedne jeho palec k poslední trati a padá mi pár bot mé velikosti.

"Oh. Děkuji? Jak jste věděl mou velikost?"

"Pěkný kluk mi to řekl," muž zabručí. Pěkný kluk? Jdu k poslední trati, pult přeplněný sodou a džbánem piva a prázdnými nacho obaly. Wren hraje bowling v řadě obloukem perfektního odhození. Kayla se usmívá a plácne si s ním, jak vyjde z trati. Avery mrzutě usrkává ze svého piva a k mému překvapení a obecné nechuti Jack Hunter sedí v řadě vypadajíc dokonce víc nesnesitelně v pohodě, pokud je to vše lidsky možné.

"Vidím, že všichni jsou tady!" radostně skočím do sedačky vedle něho a rozvážu si mé boty. Podívám se přes rameno jako bych ho viděla poprvé. "Dobře, který z vás byl fušovaný do démoního zavolaní a neřekl mi o tom?"

Avery převrátí oči a vytáhne flašku pravděpodobně alkoholu a nalije to do její sody.

"Je hezké tě vidět v něčem jiném než prostituckém oblečení," říká Jack.

"Ty by si měl vědět vše o prostituckém oblečení, že?" usměji se a vyberu si zářivě růžovou kouli předtím, než si sednu. "Kdo-"

"Jsem tu, protože se mě Kayla zeptala," přeruší mě. "A hádal jsem velikost tvé boty."

"Přesný odhad."

"Tvé míry jsou 38-26-36 a jsi 1,6 m vysoká. Není to tak těžký uhádnout velikost tvé boty na základě toho."

"A ty víš mé míry!" zatleskám rukama nadšeně. "Nicméně hádal jsi tohle? Počkej, nech mě přemýšlet- zíral jsi na mě!"

"Mám dar," říká suše. " Pro všímavost."

"A za to, že jsi extrémně strašidelný."

"Tvůj prostitucký oděv posledně to bylo poprvé, kdy si měla na sobě něco úzkého, abych to odhadl správně."

"Ráda bych ti pleskla právě teď, ale momentálně mávám 4 kilovou kouli a bojím se, že by to byla nazývaná vražda."

Napůl se směje, napůl kašle a vstane, aby si nalil sodu. Otočím se k Avery.

"Takže kdo vyhrává?"

"Nemůžeš číst čísla?" povzdychne si Avery a ukáže k tabuli. Jack je vepředu před všema s dobrýma padesáti bodama a oni jsou pouze v patnáctém kole, jeho karta ozdobená s přímými údery.

"Podívej se na tahle X! Je to jako označení striptýzového klubu! Skoro by sis myslela, že mají nějaký skrytý význam," Přemýšlím nahlas. Velmi nahlas.

"Význam, že vyhrávám?" Jack pozvedne obočí.

"Nebo že jsi striptér v gay baru," prohlásím.

"Dělal jsem striptýz jen jednou a bylo to pro ženu, děkuji moc," Jack zasyčí.

"Jo? Řekni," Avery najednou vypadá zaujatá. Jack dělá nechutný zvuk a postaví se, když je na řadě. Kayla skáče ke mně.

"Aw, Kayla, podívej se na sebe! Netrpělivá jako štěně a pěkná jako obrázek. Ne, štěněte. Protože obrázky štěňat někdy vypadají tak nějak slizce a ty nejsi slizká a pane bože, Wrene, ty máš kontaktní čočky?"

Wren kašle a upraví si jeho límeček, oči vypalující díru do Jackovy hlavy.

"A-Ano? Právě jsem přišel z dobrovolničení v Salvation Army, takže jsem neměl čas je vytáhnout. Je hezké tě vidět. Mysleli jsme si, že nepřijdeš."

"Oh, vždy přijdu. Zvláště tam, kde mě nechcou!"

Kayla se zamračí. "To není pravda. Um. Avery, um, chtěla jsi ji tady, že?"

Za Kaylinýma zádama dělám bláznivý kukaččí spirálu kolem mojí hlavy s mým prstem. Avery zúží oči, pak se usměje jako liška chycena s jejím ocasem v kurníku.

"Jo. Jistě. Cokoliv. Dostal jsi tu nabídku z francouzského klubu, Wrene?"

"Ano, dostal. Už jsem se na to podíval. Je to hezké, že jsi mě vzala na bowling a vše, ale obavám se, že to nemůžu jen tak dát. Tak moc peněz pro jenom francouzský klub je pěkně směšné."

"Směšné. No, tak zlato," Avery vrká, bežíc jejím prstem po jeho hrudi. "Víš, že to dobře využiju."

Wren polkne. "Ah, pořád. Ne. Omlouvám se, ale nemůžu to podepsat. Mohla by si začít čtyři nové kluby za tolik peněz."

"Ale oni nezačínají!" Avery zavrčí. "Ty peníze tam jen tak sedí! Proč to nedat mě?"

Jack střílí. A má perfektní formu. Kráčí z dráhy vypadajíc nesmírně nafoukaný a já sesunu zbytek sírového nacha na jeho židli vteřinu předtím, než si sedne. Ušklíbne se na mě a já se ušklíbnu zpět.

"Dobrá práce," řeknu.

"Nemusíš mi to říkat. Vždy se vedu skvěle."

Udělám zvracející pohyb na Kaylu, která se chihotá a sedí vedle něho.

"Takže, Jacku! Jsi dobrý v ostatních portech? Jako baseball? Nebo basketball?" zeptá se dělajíc oči.

"Hrál jsem basketball na základce."

"Oh, to je vážně super!"

"Nesnášel jsem to."

"Oh," Kayla zašeptá.

Řada je na ně - zásah. Abych to dohnala, Avery vynechá od každého jedno kole na počítači a já hraju víckrát. Zásah. Zásah. Zásah. Zásah. Wren povzbuzuje a s každým dalším zásahem slyším Jacka být víc a víc otrávenýho, jak odpovídá Kayle na její nevinné otázky. Konečně, když se otočím a sednu nadobro všimnu si, že Kayla je pryč, zvuk kvílení jde z nedalekých dívčích záchodů a Avery vypadá, že to na ní zapůsobilo, tak moc jako forma čínské panenky a Jackové bíle zatnuté pěsti jsou na jeho kolenou. Wren si se mnou plácne.

"Byla jsi úžasná!"

"Díky!"

"Nikdy…. Opravdu nikdy jsem neviděl nic takového. Musíš mě naučit tvoje tajemství."

První ze všeho, nebuď takový obrovský moula.

"Uh-"

Zadruhé, proč Kayla jede po Jackovi? Wren je roztomilejší a víc milejší.

"Um, Isis-" Wren si pročistí krk celý červený.

Zamrkám. "Hm? Řekla jsem to nahlas? Musím ta tomhle zapracovat!"

Wren se směje a Avery frká, Jack si stoupne zprudka a protlačí se kolem mě beroucí jeho kouli a házejíc ji s nově nalezenou vervou.

"Máš další tyčku zastrčenou v tvém zadku? Nevěděla jsem, že další se tam vejde, ty upjatý zadku!" volám.

"Bud ticho," řekne. Otočím se zpět k Wrenovi, který je tak trochu bílý.

"Je všechno v pořádku?"

Wren přikývne. "Jo. To jen… bylo to dlouho, co jsem byl kolem Jacka takhle. Nevěděl jsem, že přijde, jinak bych nepřišel-"

"Jo já taky. Trochu pozdě teď, huh? Nemáme na vybranou, než porazit jeho zadek a poslat ho zpět do osmého kruhu pekla odkud přišel."

"Samozřejmě. Nikdy nehodím zpátečku od dobré hry bowlingu."

"Úžasné. Je to ty a já oproti legii temnoty potom. Podívej, raději půjdu zkontrolovat Kaylu. Hned budu zpět."

Holčičí koupelna voní jako lak na vlasy a mýdlo. Kayla je u zrcadla a upravuje si svůj make-up.

"Je vše, uh, mírně v pořádku? Jelikož vím, že není. Poněvadž tohle je jako po čtyř milionté, kdy tě ten debil rozbrečel."

Její rty se začnou třást a upustí její tužku na oči a běží do mé náruče.

"On mi řekl… on mi řekl, že Wren a já bychom byli lepší pár. On mě strčil jeho bývalému nejlepšímu kamarádovi, Isis!"

Jak posmrkává do mého podpaží, cítí mé obočí se zvednout. Hmmm. Prasata lítají jako tryskáče právě teď a měsíc musí být modrý, protože Jack možná, vlastně, musí mít něco za lubem. Ale nemůžu to říct před Kaylou.

"Máš… máš vůbec ráda Wrena?" zeptám se jemně.

"On je šprt!" naříká. "Šprt studentské rady, který tráví jeho celý čas s bezdomovci! A on se vůbec nerovná Jackovi ve vzhledu!"

"Ah, ano obrovské dilema vzhledu nad osobností. Nemůžeme mít všechno! Nikdo není dokonalý! Všichni jsme mělcí (?) dokonce, i když to nepřiznáme! Města povstanou a spadnou a vesmír zkolabuje z jeho vlastní nevyhnutelné horko-smrti!"

"Co-Cože?" potahuje.

"Říkám, že Wren vlastně není tak špatný."

"Oh. Okay. To bylo hodně slov."

"Podívej, ty si spravíš make-up, půjdeš tam zpátky a budeš se bavit. Nenech kyselého kocoura-v-botách-který-kouše-jeho-prsty u nohou- a-dělá ho to-ukňouraným-miminem, aby se na tebe dostal! Jsi krásná-"

Ona zírá.

"-uh, ne krásna! Jsi zábavná! Jsi adekvátně schopná fungovat! Všechny dobré věci na seznamu randění. Buď Jack zmoudří, nebo si najdeš někoho jiného-"

Začátek nářku unikne z jejích rtů a já couvnu.

"Ty si nenajdeš někoho jiného! Pokud máš ráda tohohle kluka tak moc, do prdele, proč se ho prostě nezeptáš, jestli nepudete ven?"

"Myslíš si, že jsem to nezkusila? Zvala jsem ho ven patnáctkrát tenhle rok!"

"Jak?"

"Facebook."

Plácnu mou rukou o čelo. "Já myslím jaksi se zeptat, jako jít k němu a vytvořit slova."

"Co když mě odmítne?"

"Potom řekneš: Sakra, jsi opravdu pěkný a všechno, ale musím tě informovat že, jestli nepřijmeš mou nabídku na rande, moje kamarádka Isis sem přijde a udělá její potrhlé věci a věž mi, to nikdo nechce."

"Dělala jsi na něho tvoje potrhlé věci věčnost."

"Pravda."

"To je v pohodě. Vyřeším to, okay? Máš pravdu- první krok je spravit můj make-up a jít zpátky!"

Otočí se k zrcadlu, aby si oúravila její filmový obličej a to je přesná chvíle, kdy si uvědomím, že je čas na zásah. Pochoduji zpátky, vypiji celý hrnek sody a sednu si vedle Jacka.

"Kayla zírá na tvůj zadek často," prohlásím.

"Ano," souhlasí.

Tak to je. Jedno slovo. Ano. Zvětším se s rozhořčením, ale předtím, než mám šanci vybuchnout na něho, on dodá: "Stává se to často."

Najednou si začnu uvědomovat, jak unavený a dospělý Jack je.

"Měl jsi někdy sex?" vyhrknu.

Jack zavře jeho oči.

Okamžitě začnu šlapat dozadu potom, co jsem řekla, po dni, co jsem se naučila, co slovo sex znamená a pro dobré ocenění po mém vlastním datumu narození.

"Prostě, wow. Nemusíš na to odpovídat. Vlastně jsem tě jen přinesla. Protože. Uh. Je to průzkum. Pro… sex-ed! A učitel byl jak: zeptej se jednoho člověka, který si myslíš, že je naprostý podivín a nikdy neměl sex, protože oni jsou tlustí líní panici a vrať se s deseti stránkovou zprávou v pondělí. Takže."

"Stává se, že si držím mé osobní aféry pro sebe," povzdychne si Jack, Kayla vyjde z koupelny a jde hrát, dávajíc Jackovi vážné oči.

"To znamená, že jsi měl!"

Pohlédne na mě s více vroucností. Alespoň devět vroucností.

"Sorry. Jsi doprovod. Samozřejmě, že jsi ho měl. Byl to divné? Sex? Je to divné?"

Jack si znovu povzdychne a já zatlačím víc.

"Protože! Však víš! Přemýšlela jsem o tom," snížím svůj hlas. "Sex. Seeeeex, myslím, proč sakra šeptám? SEX! SEX!"

Kayla upustí svou kouli. Wren vypadá jemně v bolestech. Avery předstírá, že nezná žádného z nás a mumlá 'podivín' pod jejím dechem. Ukážu na ní.

"Slyšela jsem to!"

Ona se posmívá a přidá víc alkoholu do její sody. Zatřesu pěstí na ní a otočím se zpět na Jacka.

"Nemůžu, za boha, si vzpomenout o čem jsme si zrovna povídali! Běda. Já si budu navždy pamatovat tenhle čas, který jsme spolu strávili oddaně a pane bože, já si vzpomínám teď, ty zvrhlíku!"

"Ty jsi byla, kdo zařval 'sex'," zasyčí.

"Ty jsi ten kdo byl narozený, takže opravdu si myslím, že to je podstata problému."

"Podstata problému jsi ty. Jsi. Kurva. Šílená."

"To není ten smysl!" Cáknu svou sodou v obecném směru ke všem. "Smysl je, vidíš ten kus zadku támhle, kdo se stal mým kamarádem, protože ona je opravdu udělaná do tebe a ona je nejhezčí, nejmilejší zatracená holka na škole a já sotva schvaluju tebe a jestli zničíš její čisté nedotčené srdce, tak vytáhnu tvoji slinivku skrz tvůj nos a nakrmím tě jí v kapse vložené do tvé prdele, je to jasné?"

Otevře jeho pusu a pro jednou nic z ní nevyjde. Opře se zpět a složí ruce přes svoje triko.

"Co když ti zaplatím?" zeptám se. Voní jako koření a mýdlo a med znovu a je to extrémně nenápomocný lomeno fuj.

"Zaplatit co?"

"Zaplatit ti za to, že ji vezmeš ven. Mám něco ušetřené, můžu-"

Posmívá se způsobem ty-si-mě-nemůžeš-dovolit.

"Dvě stě. Jen ji vezmi ven a buď milý, jak jsem tě viděla s Madison."

Zamračí své ledové oči zmrazujíc mě zevnitř. Rozcuchá si vlasy ve frustraci a napůl zavrčí v jeho krku.

"Fajn. Půjdu ven s Kaylou za dvě stě."

Udělám tiché zasyčení vítězství. "Kde?"

"Sobota. The Red Fern v sedm. Je to thajské místo ve městě. Nezajímá mě, jestli je alergická. To je jediné místo kam můžu jít, aniž by mě někdo poznal z mé práce doprovodu."

"Super. Zjevně půjdu taky."

"Cože," zalapá po dechu.

"Abych se ujistila, že jsi milý," usměji se. "Musím se ujistit, že moje peníze za to stojí. Ona tohle potřebuje víc, než si myslíš."

Jack a já mami nejvyšší skóre ve hře a v desátém kole je mezi námi rozdíl dvou bodů. On udělá dvojitý zásah. Musím dát krocana nebo je konec. Držím svou kouli a dýchám, snažím se oddělit Kaylino bláznivé a hlasité povzbuzovaní a Wrenovo citlivé povzbuzení. Avery dokonce pošle pohled, abych to nezkazila. Dám dvojitý a mám poslední kolo, koukám na dráhu jako, že je to živý had. Nekousni mě, dráho. No tak, jsme kamarádi dokonce, i když jsi plaz a já jsem savec. Kamarádství ví, žádné rasové omezení.

Uklouznu a koule udeří do strany a kotoulíc se šťastně pryč. Jack a já jsme mrtvě svázaní. Wren a Kayla mě poplácají po zádech a Avery narazí hlavou zpět a dolů víc chlastu, jak si nazuje své boty zpět.

"Možná chci ležet na tom," říkám.

"Hleď si svého, tlustá holko," řekne. Kayla šťouchá svou hlavu mezi nás.

"Neboj se. Já ji odvezu."

"Šílím z ní," Avery si povzdychne. Jack a já jsme dva poslední, kteří si obouvají naše boty. On si povzdechne a pokrčí rameny.

"Ani jeden z nás nevyhrál, ale já jsem mohl. Oba víme, že jsem koulel víc takticky znějící hru. Tvůj styl je obrovský nelogický nepořádek."

"Ano, můj styl stojí za hovno. Ale já jsem alespoň nehrála půlku hry s nachos přilepeným na mém zadku."

Ušklíbnu se, jak se loudám pryč nechávajíc Jacka, aby cítil zadek jeho kalhot divoce. Slyším zanadávání a cítím něco rázného cinknout lehce o moji hlavu. Tlustý pultový chlap si krkne.

"Uh, ten kluk právě na tebe chodil brambůrek."

"On je naštvaný, že jsem vyhrála, dobře, pane," povzdechnu si šťastně. "A je naštvaný protože si právě uvědomil, že budu pořád vyhrávat."