LV - 7. kapitola

Překlad: Romana
Kor.: Marty

3 roky

14 týdnů

3 dny

Úroveň hrozby Jacka Huntera je neustále vzrůstající.

Na chvíli zpátky na párty jsem si myslela, že náš pěkně-zatracený-skrytý moment skrytých pocitu-sdílející se prolnulo v napětí mezi námi, ale žel bohu. Objevilo se to na fotkách přilepených po celých zdích a skříňkách East Summit High, tak jsem zjistila, že jsem se spletla.

Ty fotky jsou moje. Tlusté. Jsou z mé staré střední v Good Falls na Floridě. Můj zadek se objevuje a já prakticky plavu ve starém vydutém oblečení, které jsem nosívala.

Lidé se dívají na obrázky a potom ukazují na mě a smějí se.

Já okamžitě zvážím výhody a nevýhody házení vzteku.

Kayla se ke mně plíží, nervózní výraz na její tváři. Jde se mnou do třídy. Lidé jsou opravdu obrovští mizerové. Prostě opravdu velcí a tlustí mizerové. To musí dělat všechno Jack od té doby, co jsme ve válce, ale tohle je ta nejkrutější věc, co udělal. Taky jsem byla pěkně krutá, ale nehrabala jsem se v jeho minulosti, nebo něco takového. Okay. Možná, že jo. Trošku. Mluvila jsem s Wrenem a on mi řekl o Sophii a já jsem zmínila Sophii na party. Takže hádám, že tohle je Jackův způsob, aby mi řekl, ať vycouvám. Já jsem ho odškrtla. Velmi velké zaškrtnutí, že pití spousty krve a být zaseklý v podpaží na tak dlouho, že se to stane Godzilí fajfkou. To, jak odškrtnutí je. Jako bych se starala! On vytasil velké zbraně, zbraně o mě, tlusté a stále vypadám dokonale dokonce tlustá, ale jak se opovažuje sáhnout jeho zasranými malými prsty do mojí minulosti a vytáhnout to, aby to každý viděl a pokud ho ještě někdy uvidím znovu, urvu mu ten jeho jícen z jeho pusy a použiji to jako slavnostní čepku-

"Isis," Kayla mě poklepá po zádech. "Zase myslíš nahlas."

"Jsem naštvaná," popotáhnu. "S jistými osobami v okamžité blízkosti."

"Ne mě," Kayla objasňuje.

"Ty nikdy."

"Abych byla fér, je to opravdu pěkný zadek," řekne Kayla.

"Děkuji. Co je Jackova první hodina?"

"Trigonometrie s panem Bernard-"

Řítím se k budově J a přirozeně vykopnu dokořán dveře pana Bernarda. Jack je vzadu. Kráčím k tabuli, zvednu zmizík a odhodím ho na jeho hlavu. Zazvoní to se značnou silou a Jackův pohled šokovaný.

"Jsi strašný malý kluk Jackoff Hunter McShttington!" řvu. "Vsadím se, že máš stručný kaktusy-"

"Kaktus," Pan Bernard nabídne nesměle.

"-KAKTUS a hrozně smrdíš a jsi ten nejhloupější kretén, kterého jsem měla tu možnost poznat a pokud bys mohl prostě jít a skočit z budovy a umřít sám, byla bych velmi vděčná!"

Třískla jsem dveřmi za sebou a opřela jsem se o zeď ne zhluboka dýchající. Se vším tím pocitem úzkostí venku může se znovu usmívat a myslet pořádně znovu. Skáču ke třídě. Kayla nakrčí čelo.

"Jsi v pořádku?"

"Současně vynalézám strašně ďábelský mučící scénář, ve kterém Jack nevyvázne živý s jeho penisem nedotčeným."

"Oh."

"On se stále vyškrtává ze seznamu slušných lidí," ubezpečím ji. "Červeným inkoustem! A milionem vykřičníků!"

"Opravdu si myslíš, že to udělal? Nalepil všechny tyhle obrázky sám? Odkud je dokonce má?"

"Je tu jen jedna osoba, která má takový přístup do mé minulosti," zamumlám, jak si dělám svou cestu do Wrenova typického skrytého koutku. Uvědomím si, že jsem nebrečela. Jedinou slzu. A proč bych měla? Nejsem pyšná na to, kdo jsem bývala, ale to už nejsem já. Jsem jiná. Mám čtyři fialové pruhy ve vlasech a nezamilovala jsem se tři roky, dvanáct týdnu a pět dní. Vedu si dobře. Vedu si tak moc dobře než ta osoba, která je na obrázku. Držím své ruce venku a běžím podél skříněk trhajíc obrázky, jak jdu. Zahodím to do koše triumfálně. Můj tlustý zadek zdobí podlahu roztrhaný a ušpiněný tisíci otisků bot, jak někdo po tom přešel. Někteří lidé mají naškrabaný TLUSTÁ a OBROVSKÁ MRCHA. Školník vymetá obrázky po tuctech, jeho obvyklý mrtvý-pohled se mění na trochu něžný, když mě uvidí.

Místnost studentské rady je čistá a malá a voní jako tužky a koblihy. Wren instruuje prváka a dvě prvačky s myšíma vlasama na hodnoty neběhaní po chodbách a mít dobré známky nebo podobné keci. Vyjdu zpoza něho a třísknu rukou o stůl.

"Ano, ahoj, dobrý večer, všichni. Jsem to já, tlustý zadek holka. Prosím evakuujte okamžitě blízké okolí před tím, než vám ukážu můj nový a vylepšený zadek."

"Isis co to sakra-" zacně Wren. Prvák střelí jeho nervózní pohled a on mu naznačí, že můžou jít. Když zavřou dveře, sedím na Wrenově stole a zkřížím mé nohy jednu přes druhou jako okouzlující dáma.

"Dal jsi mé fotky Jackovi, že?"

"Nevím, o čem to mluvíš."

"Mluvil jsi s Bezejmenným a on ti dal mojí fotku."

"Ne! Přísahám Isis. Nemluvil jsem s Will-"

Cuknu sebou a on si pročistí hrdlo.

"-uh Bezejmenným po celý rok! My si vůbec nejsme tak blízcí!"

"Jak jinak by Jack získal tu fotku?"

"Podívej, neříkám, že vím, kdo to udělal, ale nevšimla sis, že nebyl žádný koment ze školy? Ředitel Evans se nedostal na PA systém, aby komentoval ty fotky vůbec. On obvykle napomíná ničení školního majetku jako bláznivý. Ale tentokrát? Nic."

"Říkáš, že to udělal Evans?"

"Já neříkám nic," ztiší svůj hlas. "Jen říkám, že je to divné, to je všechno a když si promluvíš s Evansem, můžeš dostat víc informací."

Zírá na mě jeho kulatýma oříškovýma očima. Konečně povolím. V žádném případě někdo tak roztomilý jako on nemohl udělat něco, tak ďábelského jako dodat mému nepříteli odplatový fotky, dokonce i když byli kdysi přátele.

"Dobře. Promluvím sis s Evansem. Ale-" ukážu na jeho obličej, "neskončila jsem s tebou. Ani náhodou. Jack mi řekl na Kaylině party, že udělal něco špatného. A ty ses vystrašil. A já zjistím, co to bylo."

Wrenův obličej na vteřinu zbělá, že myslím, že má infarkt. Jeho rty se zkroutí do tenké linky a on se zamračí. To je celý důkaz, že co řekl Jack, byla pravda. Opravdu udělal něco špatného. Něco, co nutí Wrena se chvět pod jeho polo tričkem a brýlemi. Ale já to teď nemůžu z něho dostat. Mám ředitele ke konfrontování. Odkráčím ven a zanechám Wrena za sebou. Evanova sekretářka je pěkná tmavovlasá žena a má znamínka na jejím čele, že vypadá jako napůl dalmatin a napůl užasne.

"Můžu vidět Evanse, madam? Je to nutné."

"Samozřejmě, zlatíčko," usměje se. "Je volný. Pustím tě hned dovnitř.

Zhluboka se nadechnu předtím, než vstoupím. Nemůžu vykopnout jeho dveře. Musím být přátelská, musím z něho dostat pravdu a to znamená předstírat, že jsem milá a předstírat, že mě snadno ošálí. Takže se usměju mým nejjasnějším úsměvem a projdu dveřmi.

Evans je u jeho stolu píšící na svém počítači. Skleněné postavičky tučňáků lemují jeho poličku a okázalost, nevkusná zlatá podobizna jeho vlastní hlavy sedí na jeho stole vedle jeho jmenovky ŘEDITEL GOODWORTH M. EVANS. Polknu zafrkaní. Goodworth. Co je to za jméno?

Evans vzhledné, jeho pleška víc viditelna než jindy. Šklebí se.

"Ah, Isis. Domníval jsem se, že dneska přijdeš. Prosím posaď se."

Domníval se, huh? To není slibné. Sedím v přepychové židli naproti němu.

"Moje fotka je všude," začnu.

"Já vím. Viděl jsem. Hrozně se omlouvám - dnešní děti jsou prostě tak kruté. Řekl jsem Marcusovi, aby je uklidil hned, jak jsem je uviděl."

"Stále na tom pracuje."

"Já vím. Chudák chlap."

Nic v Evansově hlase nezní upřímně - je celí napůl sladký bezvýznamně plácá slova do prázdna. Vůbec se nestará. Jen stále píše na počítači bez času pro mě. Buď to, nebo mě nechce konfrontovat. Nemůže se mi podívat do očí a to není dobré znamení. Vina tohle dělá lidem.

"Chtěla jsem se zeptat na Jacka," řeknu. Evans se pochechtává.

"Ne, nedám ti jeho adresu domu, jeho rozvrh, jeho telefonní číslo, nebo jeho číslo sociálního zabezpečení."

"Cože?"

"To je to, na co se ostatní holky ptají."

"Já nejsem ostatní holky, pane Evansi,"

"To můžu vidět," usmívá se píšící na počítači víc rapidně. "Byla jsi vyloučena z tvé poslední střední kvůli - jak to policie nazvala? Úmysl ublížit? Podle tvých stálých záznamů, tady jsi bojovala, každého na koho jsi šáhla, s každým kdo se na tebe divně podíval. Zajímá mě. Co tě děla tokovou přecitlivělou?"

"Oh, já nevím možná roky špatné šikany za to, že jsem tlustá."

"Ale to škádlení tě inspirovalo, že? To proto jsi tak zhubla. Takže opravdu by si za to měla být vděčná lidem, kteří tebou opovrhovali."

Směji se nedůvěřivě. "Děláte si ze mě, kurva srandu?"

"Jazyk Isis," říká klidně. "Nechceme další záznam do tvého stálého záznamu, že? Už je tak odřený."

Podcenila jsem tohohle chlapa. Hraje tu hru dobře. Samozřejmě že jo. Měl roky dospělosti- kde se každý směje, když oni nenávidí někoho a zadrží jejich pocity- praxe. Je mistrem pasivní-agresivní-kecy-taekwondo. A já jsem víc mistr agresivního stylu. My prakticky tančíme kolem jeden druhého ve dvou neslučitelných stylech, takže ani jeden z nás se nikam nedostane. Změním svůj postoj.

"Slyšela jsem, že Jack je super chytrý," přidám úsměv do mého hlasu. "To musí být kvůli tomu, že je tahle škola dobra v učení, huh?"

Evans vzhlédne, jeho hrud vzdouvající. "Samozřejmě. Naše fakulta je top, naučíš se to dost rychle. Jack je ten nejbystřejší student, kterého jsem viděl za poslední roky- má perfektní score v jeho SAT testu."

Ušklíbnu se vnitřně, ale na venek se usměji. "Takže to znamená, že půjde pravděpodobně na opravdu dobrou školu, že?"

"Oh, na tu nejlepší. Ve skutečnosti dneska začal vyplňovat přihlášku na Yale."

Dneska? To je divná shoda okolností. Když jsem zaslechla Jacka a Evansa, Jack se zdál, že nenávidí přihlašování na nějakou prestižní vysokou, jen pár týdnů zpátky. Takže, co se změnilo? Zúžím své oči, ale stále se usmívám.

"Wooow. Yale je Ivy League, správně? To je pěkně působivé."

"Přihlašuje se taky na Princeton, nebo to tak aspoň řekl. Byla by to obrovská škoda, pokud někdo jako on by zůstal tady."

"Správně. Určitě. Je první člověk z téhle školy kdo jde na prestižní školu?"

Evansové oči se zatřpytí. "Ne, první. Byla tam tři lidé před ním. Ale on bude první za posledních dvacet let, ano."

"To musíte být tak pyšný."

"Vskutku. Extrémně pyšný."

"Každý si bude myslet, že je to kvůli vašemu vedení pravděpodobně!"

"Oh," směje se falešně. "To bych neřekl."

A to je, kdy mě to udeří.

"Máte přístup k záznamům každého, huh, pane Evansi?"

Věcně horlivý předvést jeho moc, si urovná a uhladí vlasy neúspěšně přes jeho plešku.

"Hm? Oh, ano. Mám."

"Takže maté každého minule školní záznamy taky."

"Určitě."

"Včetně mých."

"Ano, to proto vím, že jsi byla vyloučena."

"A vsadím se, že ta složka má staré fotky, huh?"

Evans zamrzne, jeho prsty vznášející se nad klávesnicí. Mate. Zkurvysyne.

"Nechte mě hádat," říkám pomalu. "Jack vám zavolal. Pravděpodobně v neděli. Požádal vás, abyste našel mé fotky, kde jsem tlustá a nalepil je tam, kde je lidi mohli vidět. A za to se on přihlásí na prestižní školy, kterýma jste ho obtěžoval."

Evans se vysmívá. "To je nesmysl - "

"Je to? Protože ta moje fotka byla pořízena na mé staré škole do ročenky a oni to daly do skupiny nazývané 'STUDENTŠKÉ NULY! XD'."

"Co je XD?"

"Jen tak bokem, smějící se obličej otřesných rozměrů. Neměňte téma."

"Isis, podívej, opravdu si přeji, abych chytil toho, kdo udělal tu hroznou věc tobě. Ale fakt je, že my nemáme velmi dobrý kamerový systém. A Markus řekl, že neviděl žádné známky vloupání-"

"Protože se nikdo dovnitř nevloupal. Vy jste prostě odemknul bránu a dveře vaším univerzálním klíčem. Student by musel rozbít okno nebo větrací mřížku nebo něco, aby se dostal dovnitř."

"Mám toho dost," Evans chápá. "Vypadni z mé kanceláře, hned."

"CO, když to řeknu školní ochrance? Huh? Co se stane potom? Oh, počkat oni jsou na vaší výplatě. Možná s tím půjdu na policii."

"Nemáš žádný důkaz. Vypadni!"

Sarkasticky zasalutuju, třísknu za sebou dveřmi tak silně, že slyším jedno z jeho pitomých skleněných tučňáků spadnout a roztříštit se. On reptá a řve na jeho sekretářku, aby donesla smeták, a já odcházím s úšklebkem. Jeho urážka potvrzuje všechno. Vyhrála jsem a my oba to víme. Ředitel Goodworth M. Evans je malá hranolka a nikdy nezaujal pozici opravdové výzvy.

Jsem skoro zklamaná, ale pak si vzpomenu na Jacka.

Pořád mám Jacka.

Stále mám hezkou uspokojující výzvu čekajíc na mě.

***

Někdy svět musí vzít na vědomí můj syrový sex appeal.

Dnes je ten den.

Ve středu mám na sobě nejkratší nejvíc bradu-padající oblečení, které můžu zvládnout, zatímco budu stále v kódu oblečení - krátká džínová sukně a jasně červené triko s rozparkem na straně a s širokým výstřihem, abych ukázala mojí klíční kost a ramena. Vlasy mám ve vysokém copu a mám na sobě pětkrát víc make-upu než obvykle. Vypadám pro všechny záměry a účely žhavá jako peklo. Dobře, vždy vypadám žhavě. Teď moje žhavost nemůže být ignorována.

Jack se snažil urazit můj vzhled s těmi fotkami. A urazil. Urazil je tak dobře, že lidé nebudou mít žádnou možnost, než si všimnou rozdílů. Fotka předtím byla nalepená po celé škole a poté obrázek je dech beroucí a chodící kolem v jasně červeném tričku. Pokud očekával, že se schovám za nošení mdlých barev a stáhnu se od pozornosti, tak se velmi velmi mýlil. Možná nejsem tak hezká jako Kayla nebo Avery, ale jsem lepší než ta holka na fotce a to je vše, co škola musí vidět. Zaparkuji vepředu a dělám obrovskou show když vystupuji- hromaděním mých knih pomalu do mé tašky a zamykáním auta s přehnaným mačkáním klíče. Zamávám pár lidem, které poznám- Avery, která jen na mě ušklíbá, jak procházím kolem ní. Kayla běží ke mně, ale Avery ji sebere za ruku a stáhne ji zpět.

Blýskla jsem Kayle 'uvidíme se později' úsměv. V každém případě je lepší, když ke mně nepřijde a nezeptá se, co se děje. Mám místo, kde být a lidi, které mám šokovat. Oni zírají, šeptají si, ale nikdo se nesměje a sakra určitě se nikdo neušklíbá. Kluci hvízdají a holky se ptají, kde jsem sehnala moji sukni. Půlka mě je vyděšená ze vší té pozornosti- moje ruce se třesou a mám sucho v krku. Ale ta druhá půlka ví, že tohle je to, co musím udělat. Ne, jen pro válku. Ne, jen prokázat Jackovi, že se mílí. Musím to udělat pro sebe. Pro tu holku na fotce.

Jdu na moji první hodinu, když zvonek zvoní.

"Dobrý den paní Grayson!" usměji se. Ona má opožděnou reakci jako většina lidi.

"I-Isis? Pane bože, ty, vypadáš tak-"

"Jinak? Úžasně?"

"Jak coura!"

"Ne, všichni máme ten luxus vysokoškolského titulu angličtiny, paní Grayson. Někteří z nás musí vydělávat na ulicích."

Ona zbledne až k jejím prstům u nohou. Kdyby jen věděla, že její oblíbený Jack Hunter byl opravdu vysoce-placený gigolo. Otočila by se. A pravděpodobně by ho najala na jednu noc o dvě vteřiny později.

Vejdu do trigometrie. Pan Bernard mě sjíždí očima jako bych byla vzteklý pes, ale já se usměji a pokusím se vypadat nevině. Funguje to na celé dvě vteřiny předtím, než pan Bernard se podívá na dveře za mnou.

"Utrpěla jsi újmu, Isis."

"Omlouvám se, pane Bernarde. Byla to nešťastná nehoda při válce. Jsem tady jen na vteřinku."

"Dobře, potom. Ale udělej z toho pouze vteřinu."

Musím stát do té doby, než Jack vejde dovnitř. Vidím toho kluka s nožem. On je v trigometrii s Jackem? To je působivé. Sednu si na stůl vedle něho. Pokýve na mě hlavou, ale jeho zamračení zůstane.

"Vypadáš jinak," říká skřehotavým hlasem. Je to poprvé, kdy ho slyším mluvit.

"Díky! Ty taky! Nový účes? Vsadím se, že sis ho udělal sám."

"Motýl A-9 nůž by stříhal vlasy pěkně dobře tak, když jsi to zmínila. Nebo bych mohl použít klasicky ruční nůž."

"To zní správně," přikývnu dokonce, i když netuším, o čem to sakra mluví.

"Na koho čekáš?" ptá se kluk s nožem.

"To je tak zřejmé, huh?"

"Jack potom. Řvaní na něho nebylo dost?"

"On byl ten, kdo dal moje fotky po celé škole! Sakra, ne, řvaní není dost!"

Kluk s nožem přikývne. "Viděl jsem ty obrázky. Bavil jsem se, když jsem je sekal s mým úhloměrem. Nikdo by si neměl dělat srandu z tohohle myslím."

Nevím, jestli se usmát nad tím jak sladce zní, nebo se stát extrémně znepokojovat, jak děsivě zní. Spokojím se s trochou od obou právě, jak Jack vejde dovnitř. Prochází kolem mě a usadí se v jeho lavici za mnou. Otočím se a sleduju ho, jak si sundá batoh.

"Ahoj," zamávám.

Trvá mu to moment, než mě pozná. Nebo milion. Soustředí svůj pohled na mě, pak se podívá znuděné k oknu. Dá si jeho bradu do ruky, studuje holuba na stromě s maximální intenzitou a potom najednou jeho oči se otevřou dokořán. Otáčí svou hlavu zpátky ke mně.

"Ty," zamumlá.

"Já!" zacvrlikám.

"Co v tom sakra děláš?" ptá se, oči radikálně cestující k mé hrudi, nohám a zpět nahoru.

"Opatření při poškození," usmívám se. "Líbí se ti to?"

"Viděl jsem prasata oblečená lépe."

"Oh, o tom nepochybuji vzhledem k tomu, že se na jedno díváš každý den v zrcadle."

"To jsem nebyl já, kdo tam dal ty fotky, pokud je to o tomhle idiotství."

"Vím, že jsi to neudělal. Byl to Evans."

Jack ztuhne v šoku na celé tři vteřiny předtím, než zavrčí.

"Požádal jsem ho, aby mi dal tvoji fotku, když jsi byla mladší ne, je nalepit po celé škole."

"V každém případě on to udělal. Ví, že spolu bojujeme - celá škola to ví. Pravděpodobně chtěl na tebe třeba zapůsobit, tak že budeš přemýšlet o přihlášení na více prestižních škol, huh? Škoda. On opravdu chce, abys šel na jednu, takže se může s tebou vychloubat jeho malým učitelským přátelům. Bez urážky, pane Bernarde."

Pan Bernard pokrčí rameny, oči přilepené na mém zadku.

"Opravdu," otočím se zpět k Jackovi. "Ty bys to měl vědět lépe, než jít za Evansem. Je mi to jedno, jestli to není to, co jsi mu řekl, aby udělal - ty fotky se stále staly. A ty jsi to uskutečnil. Takže ti nemůžu odpustit. Nikdy."

Wren právě vejde, hromada papíru v jeho rukou. Položí je na stůl a začíná mluvit k panu Bernardovi o fondu na robotický klub. A potom mě vidí. Wrenův obličej je pětkrát víc výrazný než Jackův. Jeho pusa se otevře a visí tam jako pootevřené dveře a on si pročistí hrdlo a upraví si rychle jeho brýle.

"I-Isis. Dobré ráno."

"Čau prezidente!" Vstanu z lavice a obejmu ho. On udělá zadušeny kočičí zvuk a upraví jeho brýle tak tvrdě, že odletí z jeho obličeje. Zvednu je ze země.

"Jsi v pohodě?"

"Js- Jsem v pohodě. Um. Vypadáš-vypadáš, uh, vypadáš-"

"Pěkně?" nabídnu.

"Opravdu… opravdu pěkně," Wren vydechne. "Pěkně, to vlastně není přesné."

Pro nějaký důvod, kompliment od Wrena znamená víc, než tucet pohledu a vlčího hvízdaní.

"Budeš tam jen tak stát jak trouba Wrene?" Jack se vysmívá. "Nebo se budeš zabývat tvými prezidentskými povinnostmi? Jsem si jistý, že více klubových poradců má papíry, které potřebují doručit."

Wren se začervená a pohlédne rozpačitě na Jacka.

"Správně. Měl bych jít. Ahoj Isis."

"Pozdějc!" zamávám.

"A vy, pane Bernard," Jack pokračuje divoce, "posledně jak jsem to kontroloval, vám neplatí za očumování puberťaček. Platí vám za učení. Takže začnete učit."

Pan Bernard vyskočí v jeho židli, pročistí si krk a rychle jde k tabuli a začne psát rovnice. Kluk s nožem se směje. Zasalutuju Jackovi, jak vycházím ze dveří.

"Hezký den, Jackoff."

"Snaž se, aby si nebyla obtěžována, krávo," říká.

"Oh, moje hvězdy!" ovívám svůj obličej. "Mohlo by to být? Mohl by East Summitský Ledový Princ vyjadřovat starost o mě?"

"Vypadni," Jack říká.

"To je jediný příkaz od tebe, který poslechnu," zamrkám a důrazně kráčím skrz dveře. JE to zřejmé, že jsem vyhrála tuhle bitvu. Kolem oběda každý mluví o tom, jak děvkovsky vypadám místo toho, jak můj tlustý zadek býval. To není moc zlepšení, ale je to nejlepší, co dostanu. Šeptání je zvuk mě, jak vyhrávám válku proti Jackovi Hunterovi.

Prásk, mrcho.