LV - 4. kapitola

Překlad: Romana

3 roky

12 týdnů

4 dny

Po dobu dvou týdnů jsem debatovala o platnosti zničení života Jacka Huntera lomeno reputace lomeno všech budoucích vyhlídek se ženami. Nebo mužů. Prostě lásky všeobecně opravdu. Kluci jako on by neměli být šťastní. On zruinuje dívčí štěstí alespoň jednou za hodinu. Ve středu mu někdo nechal milostný dopis zastrčený za stěrači jeho černého sedanu. On ho roztrhl, aniž by se do něj podíval na dva kusy. Vzdálený nářek byl slyšet jak dobře oblečena, krásna blondýna z dramatického klubu měla její srdce rozdrcené a rozházené po celém chodníku. Čekala na jeho reakci a teď musela sledovat kousky její opatrně vytvořeného dopisu mrštěný přes parkovitě. Honila jsem kousky dokola sbírající tolik, kolik jsem mohla a utěšovala jsem ji po 3 hodiny na schodišti, zatímco plakala na mě. Poskládala jsem dopis zpátky. Byl plny Shakespearovských odkazů a obzvláště dobře promyšlené pasáže, ve kterých nakreslila srovnaní Jacka a Romea. Informovala jsem ji, že měla pravdu - Romeova šílená, duševní nemoc a tvrdohlavost k odmítnutí uznat city ostatní lidi jsou zrcadlově přesné v Jackovi. Poděkovala mi za to, že mě prudce ohodnotila nazývaným mrchou a za útok na mě.

Truchlící z dramatického klubu byla jen první. Ve dvou týdnech Jacka kradmo následovaly kolem kampusu, spočítala jsem čtyři milostné zpovědi, každá víc kreativní, něž poslední. Holka, která běhá ranní zprávy, říká, že Jack vyhrál cenu od zpravodajské komise a má přijít do PA místnosti po škole aby si ji vyzvedl. Děla tohle každý. Jediný. Den. A každý den Jack nikdy nejde poblíž PA místnosti po škole- on dokonce ani nechodí po stejné chodbě. Vezme cestu, která ho vede kolem a chodí skoro pozdě na čtvrtou hodinu. Proplížím se k nakouknutí do PA místnosti po škole po dobu par dní a dost jista zpravodajská holka čeká v té místnosti třicet minut každý den předtím, než konečně zamkne a jede domu s poraženým výrazem na její tváři. Holka z výtvarného kroužku pracuje na jeho mramorové soše (je to definitivně on, každý to ví) kompletní s oslnivou řeckou pózou a perfektní oslnivou tváří. Nechává rozkrokovou oblast prázdnou a červena se když se ji na to někdo zeptá, ale ona se horlivě rozruší od té doby, co byla v prváku a teď je starší. Další holka píše poezii a nechává to v jeho skřínce a další holka v kulinářské třídě kreslí planý jak mu upéct třípatrový dort na jeho narozeniny v lednu.

Skrze všechno Jack je odolný. Údajně nechal umělecké třídy tak aby nemusel vidět sochu ve studiu. S výrazem totální nudy uklidí tucet nových básní, které se objeví v jeho skřínce každý den. Je to jako on je otupělí k všemu co holka udělá, aby získala jeho pozornost. Nikdo se neopovažuje volat jeho jméno nahlas na chodbě. On nemá žádné klučičí kamarády- zdržuje se sám na obědě a přes přestávku je v knihovně.

Zprvu zůstanu daleko od Jacka, abych zmírnila drby a možná nadějně Kayla zapomene na fakt, že mě políbil. Ale teď je tu spousta drbu je to jen jedna rozčilující kaše. 'Oni jdou ven' je ta obvyklá pak ještě jedna, že je můj pasák a já jsem závislá a moje oblíbena je ta jedna kde já jsem jeho dlouho ztracena poloviční sestra a děláme incest a děláme to tvrdě… Žádný z nich nepomáhá mému vztahu s Kaylou samozřejmě ale dneska si sedla k mému stolu a jíme společně. V naproste tichosti. Což není přesně ten krok správným směrem, ale je to krok nicméně. Pouze začala se mnou sedávat pote, co vrátila Jackovi jeho peněženku, což jsem sledovala. Šlo to víc hladce než jejich první setkaní - podala mu peněženku a on vlastně na ní kývl. Pozitivní signál. Nevidím z jeho úst tvořit slova 'Omlouvám se' i když tak technicky on ještě nespolknul jeho hrdost a technicky jsem nejsem bohužel stále ve válce s ním.

Kaylin úsměv zůstává hodiny poté výměně. Je to neuvěřitelné jak moc kontroly on má nad jejími emocemi a jak málo se stara. Každý jiny kluk na škole by zabil, aby ji takhle rozesmál.

A jeho lhostejnost směrem k ni mě nutí ho nenávidět ještě víc. Nikdo by neměl dávat jejich cele srdce do druhé osoby, dokonce i bez ocenění.

Otevřu dveře od knihovny. Mraziví vzduch smíchaný s měkkou vůni starých knih mě pozdraví. Oči knihovnice se podívají na mě, ale neřekne nic. Vidí hůř. Zatočím dolu uličkou hledajíc jeho. Konečně ho nejdu v sekci romance listováním skrz knihu se svalnatým chlape na obalu. Cítím mě obočí se zvednout.

"Mohla bych těm děvčatům ze školy udělat laskavost a informovat je, že jsi gay," Říkám.

"Nepřečetla sis nápis?" Zeptá se chladně bez pohledu na mě. "Žádné harpie v knihovně."

"Pokud bych byly nějaké fantasy zvíře, tak byla bych kouzelný jednorožec díky, ale odpouštím ti za tvoje překročeni. Chce to ostří zrak na rozeznaní harpyje od jednorožce. Taky obyčejný smysl."

Vzhledné, modré oči rostoucí v podráždění. "Nemám trpělivost na tebe právě teď."

"Poslouchej se! 'Nemam na tebe trpělivost'," Posmívám se hlubokým hlasem. "Zníš jako moje zpropadená mama! Jako rodič! Jako opravdu starý vetchý chlap. Kolik ti je sedmnáct? Začni se tak chovat."

"Šíří drby o nás. Bylo by pro tebe nejlepší držet si ode mně odstup."

"Aha! Už jsem o tom přemýšlela! Ale pojďme být realistický - tohle je střední. Žádná velká vzdálenost mezi námi je nezastaví od drbu z chováním se jako králici."

"Tvoje Freudovská volba metafor se stává směsná. Jestli mě chceš, tak prostě vyjdi a řekni to. Dostaň se přes to, takže tě můžu sestřelit dolu."

"To bys rád, že? Ne. To se nestane. Nejsi můj typ především-"

"Jsem každého typ," Řekne unaveně.

"A zadruhé viděl jsi tu mramorovou sochu? Je to neuvěřitelné. Měl by si ji dát aspoň šanci ok? Někdo s takovým talentem musí být super."

Praskne s knihou a vybere jinou. "Ne."

"Musíš souhlasit, že je to neuvěřitelný kus uměni, děsivý pronásledovatelské vlastnosti spojené s tím nebo ne."

"Ty jsi jediný pronásledovatel, kterého tady vidím," Povzdechne si.

"A co ta holka z PA místnosti? Možná není tak hezká jako ta z dramatického kroužku - "

"Kdo?"

"Milostná poznámka z čelního skla dívka."

"Ah."

"- Ale ona je tak roztomilá! A krátká! A má velké prsa! A má vytrvalost! Ale většinou obrovské prsa! To je věc s kluky když jsem to posledně kontrolovala! Prsaaa!" Naznačí velké prsa kolem mého výrazně ploššího hrudníku. "A pokud má vydrž, bude schopná vydržet s tvými arogantními kravinami déle! Je to perfektní shoda!"

Odfrkne. " Nic o mě nevíš, nech to ho dáváním mě do kupy s nějakými ubohými holkami."

"Přestaň říkat, že jsou ubohé! Ony jsou mile ok? Prostě si jim nedal šanci -"

Pohybuje se tak rychle, že sotva mrknu a on se naklání přese mě ruce na každé mé straně a s tím samým mrtvě chladným pohledem v jeho očích, který jsem viděla, když mluvil s Evansem. Cizí tlak ohrozí, že zkolabuji moje plíce, ale já zůstanu silná. Pro Kaylu. Pro válku. Jsem silná a nedovolím, aby viděl cokoliv jinak.

"Vše co dělají je podlézaní, "Zavrčí. "Jsem pro ně věc ne člověk. Uctívají mě, protože mě neznají."

"Jo ale ty to tak necháš - každý si myslí, že jsi zastrašující a těžko přístupný prostě jak to máš rád. Neděláš žádné úsilí být milí nebo si neděláš kamarády. Je jednoduší zastrašovat lidi než by s nimi kamarád."

"Co ty sakra víš?"

"Nevím nic - kromě toho že jsi tady v knihovně, čteš zastarale romantické knížky." Ukážu kolem něj. Drží můj pohled, jako kdyby hledal něco uvnitř mě, a pak ustoupí. Položí knihu zpět a vezme jich par hromadících na jeho ruce.

"Ty nejsou pro mě:"

"O tom jsem slyšela předtím."

"Mám kamarádku, která je má ráda," Říka hlasem jemnějším. "Ale ona si je nemůže vyzvednou. Takže ji je donesu."

"Oh, dobře. To je od tebe hezké. Taky tak nějak divné od té doby co se zda, že intenzivně nemáš rad všechny ženy."

"Mám je rád. Jsem z nich unavený. To je rozdíl."

"Unavený z nich? Máš sedmnáct. Proč ti to musím připomínat? Je tu taaaak hodně žen které jsi ještě nepotkal! Nechovej se jako, že jsi unaveny z koček, žádný kluk není nikdy unaveny z koček."

Střelí po mě vadnoucí pohled, ale na vteřinu přísahám, že ho slyším napůl se smát napůl posmívat tiše pod jeho dechem.

"Jsi zvláštní. A trouba. Ale předpokládám, že to mohlo být horší. Mohla si byt normální."

"Mohla jsem byt normální," Souhlasím "Mohlo to být dokonce horší - Mohla jsem byt jako ty."

"Pravda. Nemam tě rad taky. Ve skutečnosti tebou opovrhuju."

"Můžeme možná se nebavit o tvých očividných malých citech pro mě?"

"Věř mi, nejsou nic než male. A očividný je skromné vyjádření - jsou příčina okamžitého zvracení."

"Oh, dobře! To děla dva z nás. Hodila jsem šavli čtyřikrát na mé cestě do knihovny se tě zeptat na tohle!"

Zablesknu černo- červenou kartou mezi mými prsty. Jackův výraz se nezmění z jednorázové naprosté nudy. Zablýsknu stým znovu před jeho obličejem máváním s tím dopředu a zpět párkrát pro dobře změřeni.

"Nejsi alespoň trochu zaujatý, že mam jedno z nich?"

"Vím, že jsi to měla. Spočítal jsem ty karty, když mi tvoje kamarádka vrátila peněženku."

"Jak jsi věděl, že jsem to byla, kdo ji vzal?"

"Kde jinde by to Kayla vzala?" Posmívá se. "Není ten typ, co krade. To jo."

"Urazila bych se, pokud bych neměla pět kubických tun žhavého zadku sebevědomí."

"Mám dvacet dva kartiček a bylo tam dvacet jedna, když mi je vrátila zpět," Ignoruje mě.

"Jsi OCD nebo něco? Počítač kolik navštívenek máš v peněžence?"

" Mužem prostě pokračovat s ohrožováním mě?" povzdechne si. Zacházím, sním ke krátkému zíraní.

"Nevolala jsem na to číslo z kartičky. Ještě."

"Ale zapamatovala sis to číslo."

"Samozřejmě," Zavanu. " a pokud máš unci mozku v té tvoji hloupé hlavě, omluvíš se Kayle předtím než zavolám, a vypustím do kampusu poldům, jakékoliv špinavé drogy dělas jako boční prací."

Posmívá se. "Drogy. To je to co si myslíš? Myslíš, že jsem předvídatelný? Jsem uražen."

"Lidé v pasťáku budou rozhodně uraženi tvojí děravější-než-ty postojem. Uraženi dost aby tě zmlátily každý den."

"Ty chudáčku," Směje se, mačkajíc jeho nos jako by měl bolest hlavy. "Ty ubohá, naivní, mala holko. Mluvíš velkou hru, ale jak moc jsi chytřejší a jak si odlišná od nich. Ale na konci dne jsi jen zapomínající jako všechny ostatní holky."

"Nepodporuj mě!" vztekám se. "Vím, že děláš něco ilegálního. Jestli se neomluvíš Kayle-"

"Ty co? Do toho. Zavolej na to číslo." Naklání se. " Troufáš si."

" Ustup zatraceně," Zasyčím do jeho obličeje. Zúží jeho ledové oči, ale neodkloní se zpátky.

"Udělej to." Drží jeho mobil.

Jeto past. Jdu do té největší pasti na světě. Jack se na mě podívá s dychtivým skoro hladovým zájmem. On chce, abych zjistila, co ty kartičky znamenají. Jakmile to udělám, možná se past zavře. Ale chci to vědět taky. Ta část mě, která to chce vědět víc je hlasitější, než část mě která je opatrná, taktická bitevní mistr. Pokud zavolám na tohle číslo tak dostanu podstatně velký počet černých mailu. V teorii. Co horšího se muže stát? Není to, jako že sestavil bombu nebo něco takového. Nemuselo by to byt vůbec nic velkého, ale nebudu to vědět, dokud to nezkusím.

Pomalu vyťukám číslo a dam ho k uchu. Zvoní to. A další zazvonění. Jack se nehýbe. On sotva zamrká. Já sotva dýchám - očekáváním.

"Dobrý den, tady Madison," příjemný ženská hlas zacvrliká. "Jak vám mohu pomoci?"

"Uh, ahoj, já-"

"Hledám růži," řekne Jack.

"Hledám růži."

Je tam krátká pauza. "Okamžik zatímco přinesu knihy. Mužů se vás zeptat na jméno?"

Podívám se zpět na Jacka, ale on jen zatřese hlavou.

"Isi-Isabella."

"Dobře Isabella a po kom se ptáte?"

"Um….."

"Jméno na kartičce, která vám byla dána?"

"Oh Jaden."

Jestli je toto drogová žádací linka nebo něco takového je to ta nejdivnější ze všech. Je tam klepající zvuk já žena píše na klávesnici. Jackové oči skenují přes moje rameno sledující lidi chodit kolem, ale můžu říct, že je zcela naladěn na konverzaci, kterou mám.

"A je to tvoje poprvé s Roce Clubem, Isabella?"

"A-Ano? Ano." Klub? Jaký druh klubu-

"Dobře, děkuji moc za vybrání a k zamluvením se s námi Isabelle. Jaden je jeden z naších nejpopulárnějších doprovodu takže se obavám že musíte trochu počkat. Nejdříve co mám je 4. prosince v 12:30 odpoledne v Colombusu. V Dodatku jsem povinna zmínit každému zákazníkovi, že jeho poplatky jsou značně vyšší než naších ostatních doprovodu-"

Zašátrám po tlačítku ukončit hovor a skončím šmátráním mobilu na podlaze. Sklouzne pod polici a zmizí. Předtím než se zohnu, abych ho vytáhla, Jack nadzvedne polici a zvedne to nahoru v jednom rázu.

"Nastavil jsem mobil na nahrávaní toho hovoru. Ted mam tvoji a operátorovu konverzaci na pásce. Jestli řekneš někomu, co víš o té kartě, tak budu počítat s touhle nahrávkou a řeknu, že jsi byla zákazník. Je to jasné?"

Polknu tak těžce až přísahám, že slyším moje hrdlo prasknout.

"Řekl jsem je to jasné?" Zpevní svůj hlas. Já ho poctím kývnutím. Jsem pryč předtím, než má šanci to zformovat do další panovačné věty. Byla to past. A já do ní spadla.

***

Dostavám moje sračky dovnitř.

Říkám to obdivuhodně o Jackovi Hunterovi dokonce, i když nenávidím jeho vnitřnosti. Vytahuje všechno, bijící tvrdě a těžce a nikdy nepoleví. Byla by zraněna moje pýcha otřesená a kompletně poražena pokud bych byla někdo jiny. Vděčně Já jsem Isis Blake a ona je pěkně úžasná holka která není nikdy poražena. Bezejmenný to nemohl udělat. Jsem si sakra jista, že nenechám nějakého náhodného kluka to udělat. Jediný kdo stojí za poražení mě, jsem já!

Cítím se mírně víc napumpovaná, zvýším hlasitost na radiu u semaforu. Můj mozek pracuje přesčas. Dělám si seznam v mé hlavě.

1. Jack má holku. Donáší jí romantické novely. Ona nemůže jít moc ven. Možná má přísné rodiče nebo něco takového? Více vyšetřování je nezbytné. Ta holka může byt klíč k vyhráni války - vypadá to, že mu na ni zaleží mírně víc než se stara o sebe. Musím zjistit kdo ona je.

2. Jack je doprovod. To je něco jako z blbého dramatu v televizi ale slyšela jsem tu paní na druhé straně telefonu. Pokud byla falešná, tak byla velmi dobrá. Něco ve mně mi říká, že ona nebyla - Jack je dobry v jeho myšlenkové hře ale né až tak dobrý. On nemohl udělat celou falešnou telefonní linku a najat falešnou paní aby mě přesvědčila, že je doprovod a i kdyby to udělal co by z toho měl? Proč by mě přesvědčoval, že je doprovod byl prospěšný? Nebyl. Takže to znamená, že to musí být pravda. Pokud je to pravda, tak to potom nemůžu použit, poněvadž má nahrávku, kterou by použil proti mně. To mě zabíjí, že nemůžu říct nic - odkrývající, že má poloviční práci jako doprovod by bylo poslední odplata pro něho za ukradnutí mé první pusy. Ale nechci se svézt ke dnu s ním. Takže musím jen najít jinou cestu, abych ho přiměla litovat, že se mě kdy dotknul nebo uráží Kaylu.

Od té doby je Jack takový kus hovna dobrý a já jsem nikdy docela nečelila tak dobrému nepříteli předtím potřebuji odpovědi, informace a taktiky. A potřebuji je rychle. Takže jdu k jediné osobě, které možná ví něco o Jackovi

Wren dobrovolničí v sobotu v místní food bank.(místo kde se dává jídlo chudím lidem a bezdomovcům). Vím to, protože pokaždé paní Gregoryová vidí jeho obličej v ranních zprávách ona cítí potřebu udělat seznam každého jeho úspěch začínajíc s jak často dobrovolničí a kde. Zaparkuji a vystoupím skrz hromadu svobodných matek s ječícími dětmi a polovičními bezdomovci. Chlap mě sjede pohledem odshora dolu a zapíská 'Ay mami' ale smrdí jako chlast a moč a to dává smysl - pouze lidi s hrozně poškozeným úsudkem by si mysleli, že jsem hezká dost na to zahvízdat. Wren je ve předu ale za stoly skladované konzervy s kukuřicí a tuňákem. Mluví s dalším dobrovolníkem a koordinuje je s čilou čistou výkoností. Má blonďaté vlasy perfektně uhlazené dozadu. Jeho brýle ho dělají starší než je. Není tak hezky jako Jack ale je hrozně roztomilý. Připlížím se vedle něho.

"Tvoje máma tě měla prostě pojmenovat Kůře."

Wren vzhlédne, oříškově hnědé oči zmatené. "Co prosím?"

"Však víš, je to víc známe jméno než Wren. Plus lidi by tě neodposlouchávali, jak se to hláskuje pořád. Pokud pojmenuješ svoje dítě po ptákovy alespoň měj zdvořilost pojmenovat ho po ptákovi kterého lidi umí hláskovat."

"Má to čtyři písmena," Říká.

"Tyhle malé papírky věštby mají taky čtyři věci, ale víš vůbec jak komplikované je tu sračku dostat?"

"Omlouvám se," Wren na mě zašilhá. "Znám tě? Oh, počkej. Znám tě. Nová holka. Isis Blake."

"Ta jedna a jediná!" Usměju se.

"1. července 1994. Krevní skupina 0 positivní. Předtím jsi žila v Good Falls na Floridě s tvojí tetou. Jsi alergická na jahody."

Jsem šokovaná, ale udržuji si svůj úsměv. "Jak jsi věděl -"

"Četl jsem tvé školní záznamy. Jsem dobrovolníkem v kanceláři." Položí další konzervu na vrch malé pyramidy z tuňáku.

"Ah. Dobře. To dává menší strašidelný smysl!"

"Je tu něco co pro tebe můžu udělat?" Ušklíbne se uzamykajíc jeho oči s mými a jsem objektem jeho proslulého zíraní. Nepohne s jeho pohledem. Podívám se pryč ale, když se podívám zpátky, stále na mě zírá s tím samí mílím úsměvem na jeho tváři. Pročistím si krk.

"Jak víš, Jsem v nenucené válce s Jackem Hunterem -"

"Ano je to těžké jít kdekoliv bez uslyšení o nejnovějším vzteku, kterého jste vy dva hromadně vytáhly."

"- A malí ptáček- ne kuře - mi řekl, že ty znáš každého. Jako každého."

" Dává to smysl mluvit s každým v kampusu. Užívám si být přátelský s hodně lidmi."

"Takže to je ano?"

"Ano. Znám každého. A pokud je neznám jako v tvém případě doufám, že je poznám brzy."

Jeho úsměv se vyjasní, ale to mě děsí víc.

"Správně." Řeknu pomalu. "Takže se vsadím, že jsi jediný, co zná Jacka."

Wren se směje "Znát Jacka? Samozřejmě. Znám ho. Tak jako každý jiny může. Je jako vlk - přichází a jde a opravdu ti nedá žádné vysvětlení o ničem. Ale někdy jen někdy tě navštíví v hloubi noci. Pokud hledáš informace o něm, bojím se, že ti nemůžu pomoct. Jsem trochu zaneprázdněný."

Wren vytáhne konzervu rajčatové omáčky a kontroluje to, jako když to je drahocenný klenot. Podá to paní, která s ním pracuje.

"Je to promáčknuté. Pošly to do zadní hromady."

"Ale je to v pořádku!" Žena protestuje.

"Ne, přímo tady," Wren vede její prst na stranu konzervy. "Vidíš? Promáčklina. Konzerva nestojí dobře k promáčklině. Mohla by si někoho otrávit."

Paní musí být po vysoké, ale zčervená víc než holka ze školy. Wren se ke mně otočí zpátky a já nízko zahvízdám.

"To je sakra metafora, prezidente. Osobně Já přirovnávám Jack víc k beznohému, slizkému amébu ale vlk funguje taky."

"Moje jméno je Wren," Říká přísně.

"Máš rád burrito prezidente? Je tu za rohem místo s burritem. Viděla jsem to na cestě tady. Oni vypadají obrovsky! Nemůžu sníst jeden sama. Ale jsem hladová jako peklo a je skoro oběd takže…." Cuknu mým palce za sebe. "Já půjdu pro jeden. Hádám, že tě uvidím kolem."

Naklaďák s burritem se nachází uprostřed kruhu piknikových stolu s barevnými deštníky stíníc parkoviště a unavení dělnici ze stavby přes ulici obkládají, aby dostaly syrovou fazolovou slávu. Objednám si kuřecí a zelenou salsu. Rozřežu to hezky na půlku a dám jednu půlku přes stůl a dlabu do mého. A čekám. Je to perfektní návnada. Wren může schovat jeho vyčerpanost dobře, ale já vím, že nejedl dost. On je ten druh studenta, kteří jsou tak zaneprázdněni bzučením kolem děláním mimoškolních aktivit, že zapomene jist.

Stín padne přes můj stul a Wren vklouzne na sedadlo naproti mně. Přitáhne si polovinu burrita k sobe milí úsměv nesmělí.

"Nevadí ti to, že?"

"Ne." Salám výmluvně kape na moji košili. On hltá burrito s působivou rychlostí. Když skončí a očistí si pusu ubrouskem. Zatleskám.

"Velmi dobře prezidente. Je tu ještě naděje pro tebe."

"Neměl jsem snídani," Poznamená rozpačitě.

"Já vím."

"Vědělas?"

Pokyvu k jeho rukám. "Tvoje nehty. Vidíš, jak všechny prosvítají a žebroví s těmi malými pozvednutími tečkami? Moje byly takové, když jsem byla na dietě. Ne dost železa. Sakra, ne dost ničeho, tečka. Mužů ti donést další burritu jestli chceš."

"Ne, ne jsem v pořádku," Říka trochu rychle a děla děsivý uzamčení oči věc se mnou. "Jsi velmi všímavá, že?"

Pokrčím rameny. "Jak jinak bych já udržela takové skvělé vědomí lidské existence po celou dobu?"

"Jsi jako on." Směje se Wren a stoupá. Začne jít zpátky ke stánku s jídlem a já vyhodím odpadky a rychle ho následuji.

"Jako kdo?"

"Jack. Vy dva mate stejné oko pro detail. Stejné oko pro ponoření se do toho o čem lidé jsou."

Posmívám se, ale Wren jenom zatřese jeho hlavou.

"On už přisel ke mně. Kvůli tobě. To jen dále prokazuje, že vy dva myslíte stejně - krom toho ty možná budeš pomalejší."

Střelím po něm vadnoucí pohled, ale on se jen usmívá.

"Neřekl jsem mu moc. Pokud chceš o něm vědět, můžu ti pouze říct pár věcí. Je tu hodně co nevím."

"Kdo je ta holka?" Okamžitě se zeptám.

"Jaká holka?"

"Ta holka, které nosí knihy."

"Oh, musíš myslet Sophii."

"Sophia," zopakuji potichu. "Je to jeho přítelkyně?"

"Nejsem si jistý. Abych byl upřímný neřekl mi moc o ni. Ona je jediná věc, kterou si straží velmi blízko. Vím, že je nemocná - ona je skoro pořád v nemocnici."

"Nemocná Sophie. Mám to." Chytnu padající konzervu a podám jí červenající se paní. "Něco dalšího?"

"Žije s jeho mamou v Coral Heights."

"To je to předměstí s přepychovou bránou a obrovskými domy, že?"

"Jo více blíž ke Columbusu."

"Kde je jeho táta?"

"Věřím, že umřel při letecké nehodě."

Moje srdce klesne pro absolutně žádný důvod. Vytáhnu to zpět ze srdeční komory. Teď není čas, abych litovala nepřítele, srdce! Dej se dohromady! Extrémně dohromady! Děj se dohromady taky ty pojistko!

"Takže co jsi mu řekl o mě?"

"Řekl jsem mu o Willovi Cavanaughtovi."

Cuknu sebou tak tvrdě, že vrazím do stolu za mnou. Pyramida polívkových konzerv zavrávorá a spadne dolů. Spolknu zanadávání a rychle pomůžu uklidit můj nepořádek. Když je pyramida zpátky na stole a radostný nápis křičí SODÍK ZDARMA. Wren si povzdechne.

"Můj bratranec je trochu kruté malé hovno. Rozumím, proč jeho jméno má takový efekt na tebe."

"On je-"Polknu, co cítím jako celí obsah krabičky svorek. "On je tvůj-"

"Bratranec," Wren potvrzuje. "Nevím, jestli ti to řekli ale je to velmi malí svět."

"Mikroskopický," Směji se nervózně ale žádná část mě se necítí šťastně. Bezejmenný je blíž než jsem si myslela. Ne- není to on. Uklidni se. Je to jen jeho příbuzný. On tu není a nikdy nebude. Doufejme. Udělám si poznámku v hlavě k vyhledání nejbližšího útesu ke skoku jen pro případ.

"Nevím celý příběh mezi tebou a mým bratrancem ale on řekl, že ty a on jste byli nějak zapletení.

"Jo. Zapletení. To je směšné."

"Jsi v pořádku? Vypadáš zelená."

"Jsem - Jsem v pořádku." Položím ruce na můj žaludek, abych ho zklidnila a poslala poznámku.

Můžeš počkat, až budeme sami na kalibraci burrita?

Dík s láskou, Řízení v patře.

Můj žaludek zopakuje to vzpurné bublaní. Wren něco zkontroluje na nástěnce, oči zavrtávající se do mě celou tu chvíli.

"Něco dalšího s čím ti můžu pomoct?"

"Jo jak legální je prostituce nezletilých?"

Zamrká, "Co prosím?"

"Jako není to smrtící věta- ilegální, ale není to chlast-legální taky. Takže je to někde mezi těmito dvěma že?"

"Patrně jo."

"Ok super. Znovu díky prezidente!"

Cukne při přezdívce, jak zamávám a odcházím a moje mysl vře s fantastickým ultra-super jistým planém.

Jack Hunter může mít nemocnou přítelkyni a žádného tátu ale on je stále čurák. Stále jsme ve válce. A on stále za to zaplatí.