LV - 3. kapitola

Překlad: Romana

3 roky

10 týdnu

1 den

Rychle zjistím dvě věci o East Summit High:

1. 1. Avery může být nejpopulárnější holka ale Kayla je široce považovaná jako nejhezčí.

2. 2. Každý kluk na škola má/měl alespoň pět mokrých snu o ní.

To znamená že Kayla si nemusela zasloužit její popularitu podlézáním Avery jako ostatní. Jednoduše ukázala pár dokonale vyrostlých prs a měla obličej, za který by každý zabíjel a Avery ji rekrutovala do její přátelské skupiny výhradně založené na tom jak pěkná ona je a jak bezpáteřní je. A řekla jsem to s největším respektem. Kayla je poměrně bezpáteřní. Ale není blba. To znamená, že Kayla může byt vlastně jako populární nebo možná vlastně jako Avery. Jsem ochotna se vsadit, že je první víc než druha protože kdo upřímně má rád smluvní otroky než dvě stě let starý rasisticky a nejvíc vzrušující BDSM dav? Nikdo.

Kayla mě pozve ke snězení koláčku a na vyklad obrovské kupě domácích úkolu ze světové historie která vypadá, že nemůže docela pochopit, což je srozumitelné - pochopení pravdy slávy Genghis Khana je trochu obtížné udělat, když tu není osobně, střílením šípu do tvého zadku.

"Ahoj, jikro!" Zavrkám na Kaylineho malého bratra zatímco se kolíbe přes její pokoj. Krká na mě.

"Vypadá to, že vy mluvíte stejnou řečí," Kayla zavtipkuje.

"Kde byla ta drzá napodobenina, když tě Jack rozbrečel na Averině party?"

"Uh, halo? Líbí se mi? Nebudu na něho drzá."

" Blyskní je drze předtím než je blýskneš zadkem:"

" Jaký druh rčení to je?" Směje se.

"Babička říká. Je hlavou motorkářského gangu v její domově důchodců."

Zabavím sama sebe na par minut ukazováním jejímu bratrovi jak foukat slinové bubliny. Kayla je stále trochu otlučena faktem, že mě Jack políbil opravdu tentokrát a já jsem strávila poslední hodinu ujišťováním ji, že to bylo nic, ale ona mi stále nevěří.

"Každý říká, že jsi vypadala šokovaně. Jako dobře šokovaná. A co je do prdele tohle?" Ukáže na mou ruku. Podržím nahoře peněženku potaženou hadí kůží.

"Oh tohle? Jen jsem ji uh vybrala.

"Vypadá to jako něco ze zastaralého kovbojského filmu."

Její bratr ječí a tahá mé vlasy. Jsem na jeho černé listině.

"Hej nenazývej moji peněženku zastaralou. Máš peněženku z hadí kůže? Ne. Dokonce, i kdybys měla tvoje by byla nudná, kdežto moje byla obojí zdarma a uspokojující což myslím, že jsem ji ukradla od mého nepřítele ze zadní kapsy, zatímco on flirtoval."

"Ty jsi ukradla peněženku Jacka Huntra?" Kayliné oči vypadnou. Odmávnu to s úšklebkem.

"Co myslíš, že bych šla dolu bez boje? Chceš vidět co je uvnitř?"

Její zvědavost viditelně válčila s jejím objektem touhy ale zvědavost zabiji všechny kočky včetně lidi. Utíká vedle mě. Otevřu to a očekávám nějaký druh příšerné záře vyjít z toho jako v průběhu kreslených pohádek ale vše co vyjde je kus chomáče vláken bavlny a vůně borovice. Uvnitř je Jackova občanka - s jeho oslňující fotkou.

"Je tak žhavý," Kayla povzdechne. " Dokonce vypadá dobře na občance."

"To je určitě známka, že je mimozemšťan. Nebo plastické operace. Třeba oboje"

"Podívej se na věk!"

Podívám se zvědavé na políčko veku na občance a zamračím se. 20. března 1989. Ani náhodou není tak starý.

"To nejsou jeho narozeniny" Kayla tvrdí. "Je to 9. ledna 1994."

Dam ji dlouhý, významný pohled a ona zrudne. Falešná občanka - fajn. My všichni si musíme koupit chlast a nějak se dostat do klubů- Je to docela normální. Rychle prohlédnu zbytek peněženky - 5 babek v hotovosti, nějaké drobné, kartu do knihovny protože je šprt, nějaké recepty na kure a mléko a měřící pásku. Docela základní středoškolský věci ale kupodivu něco vypadne z peněženky kluka, který mluví jako klon Einsteina a vypadá jako spodní prádlo. Očekávala jsem spoustu kondomu a možná řadu drog.

Kaylin bratr řve do mého ucha, že chce sladkost. Říkám mu, že rostliny na dvoře potřebují zalit a on okamžitě valí do kuchyně chrlit bubliny ze slin.

"Podívej!" Kalya sebere něco z peněženky. Je to hromada navštívenek. Nebo alespoň myslím, že to jsou navštívenky. Ale vlastně tam není napsaná žádná adresa, takže nemůžou to byt navštívenky. Jsou černé s jednoduchým pruhem dole se stejný jménem a telefonním číslem nebezpečně štíhlím červeným textem:

Jaden 894-354-3310

"Jaden musím mít Jacka opravdu rád, když mu da tolik jeho kartiček," Kayla dumá. Ona je někdy tak hloupá.

"Ony jsou jeho Kaylo. On je posílá dál. To proto jich má tolik."

Její pusa udělá male 'o'. "Ale… ale jeho jméno není Jaden."

"To je pseudonym."

"Proč by ho potřeboval?"

"Pravděpodobně kvůli prací."

Přikývne. Koušu si svůj ret a trápím svůj mozek myšlením více jasněji. Vezmu jednu navštívenku a zbytek dam zpět a předám ji peněženku.

"Tady. Můžeš mít tu čest a vrátit to. Pravděpodobně stresuje, že je pryč - tohle je tvoje šance.

Vezme si to. "Díky!"

"Je Avery stále naštvaná na tebe, že jsi odešla z party?" Zeptám se.

"Oh, ne. Myslím Avery nikdy není naštvaná, jako naštvaná víš? Ona jen tak nějak nemluví s tebou. Nebo se na tebe nepodívá. Nebo ignoruje tvoji existenci."

"Ah, ano. Perfektně pochopitelné."

"Měla jsem um mluvit s Wrenem. Víš president studentské rady."

"Tvůj president studentské rady chodí k opilcům. Považuj mě za ohromenou."

"Je v pohodě, ale ve stejné době je taky zastrašující. Jako opravdu zastrašující. Chodi na MIT a nedívá se jinde kromě tvých očí. Žádné rty, žádné prsa dokonce žádné rasy. Jen. Tvé. Oči."

Kouká na mě, jako když demonstruje, oči dokořán a nepoddajné a já se zachvěju.

"Dobře, dobře. Mam to. Mega děsivé."

"Jo ale jako sociálně přijatelné mega děsivé. Je to divné. Kamarádí se s každým. A myslím s každým. Sledoval celou radu Naturo jen tak aby mohl mluvit k amine klubovým dětem."

"Zapískám." Je určitě zajímavý. Tvrdohlavý. Taky možná ze současného pekla."

"V každém případě Avery chtěla, abych um si s ním promluvila."

"Jen promluvit?"

Kayla přikývne trochu tvrdě na můj vkus." Chce víc hotovosti pro Francouzky klub. Je tam prezidentkou. Snaží se domluvit výlet do Francie pro ne nebo něco takového."

"Takže když si s ním promluvím tak by ony dostaly peníze? Jsi tak dobra v mluvení?"

"Jsi hezká."

"Ale taky milá! A chytrá! Dobře možná ne ve světové historii ale kdo se vůbec stara o blbe mory přece? Máme teď vakcíny! Jsem opravdu dobra doma atd. a paní Gregoryova řekla, že mám přirozený talent pro geometrii ok? Jsem hodně věci kromě hezké, takže to prostě neříkej jako každý ostatní!"

Její hrud se zdvihá a její obličej je trochu červeny. Zvednu ruce vzhůru v známce, že se vzdávám.

"Dobře omlouvám se. Máš pravdu. Jsi hodně věcí kromě hezké. Jen jsem myslela…. Jen jsem myslela-"

"Ty jsi jen co? Vím, že jsem hezká ok? Vím to! To je vše o čem ostatní mluví! Ale nejsem dostatečně hezká hádám protože ty jsi ta, kterou Jack Hunter políbil ne já!"

Křičí poslední větu. Visí to ve vzduchu, jako rampouchy chladne a zubaté.

"Já jsem ne - omlouvám se-"

"Už o tom víc nechci mluvit" zamumlá "Musím sledovat Geralda, takže pokud můžeš jít pryč bylo by to skvěle."

Cítím, jak všechen vzduch ze mě vyrazí.

"Oh dobře. Určitě."

Seberu svůj batoh a knihy a šourám se pryč. Kayla vstává a jde do kuchyně stírající špínu z bratrova obličeje a nadává mu za to, že se snažil jíst sedmikrásky. Chci říct ahoj nebo se znovu omluvit ale je tam těžký závěs trapnosti zavírající se na scéně, kterou je naše tenké přátelství. Chci ji říct spoustu věci. Chci ji poděkovat, že byla první člověk, který ji opravdu pozval do jejího domu, mluvil s ní, jedl s ní oběd. Ale tyhle slova se zaseknou v krku.

Jak odcházím a startuju moje auto tak se v duchu nakopu. Samozřejmě že ji říkají, že je pěkná. Říká se ji to pořad. Pěkným holkám jako je ona se děla blbě když to slyší. Byla jsem necitlivá, že jsem to vůbec řekla - ale jak někdo jako já mohl rozumět zkušenostem hezkých holek?

Ošklivá holka.

Jack líbající mě- bylo to opravdu tak velká věc pro ni? Možná jsem podcenila její city k němu. Opravdu ho musí mít ráda, když je tak rozčílená. Sakra, pokud bych stále věřila v lásku a měla někoho koho mám rada a oni se líbali můj tak nějak kamarád byla bych naštvaná na toho kamaráda taky.

Má každé pravo mě nenávidět.

Máma mi napíše žádající mě, abych koupila houby na umívání a nějaké borůvky na cestě domu. Cítím se hrozne kvůli tomu, co jsem řekla - tak strašně, že vezmu tabulku čokolády. Nebo tři. Když se dostanu domů, vplížím se do máminé koupelny a spočítám její prášky - je o dva míň. To je dobře. To znamená, že si je vzala. Mužů snadněji dýchat a možná dostat nějaký solidní noční spánek.

"Tam je balík pro tebe od tvého otce," mamka říká. Je vzhůru a peče muffiny - proto ty borůvky. To je dobré znamení. Ne neškrabat to, to je nejlepší známka co jsem viděla.

"Díky!" Usměju se. Nucený úsměv. Vždycky trochu nuceny. Nebude to opravdový úsměv do té doby než bude opravdu lepší.

Ale nepamatuji si, jak vypadá v lepším stavu, už ne.

Balík je zabaleny v hnědém papíru na mé posteli. Krabice uvnitř říká Chanel. Táta si vzal bohatou programátorku z New Yorku - oni mají dvou roční dvojčata holčičky a kluka na cestě. Nikdy jsem je nepotkala, ale jen vědění že mám nevlastní sourozence mě nadchne. Vidím je na Facebooku skrz tátovy fotky ale je to jako by nebyli opravdový. Vypadají jako z photoshopu.

Ale oni jsou skuteční.

Někdy si přeji, aby nebyli.

A to je strašné takže si to přestanu přát. Nebo alespoň se o to pokusím.

Uvnitř krabice je nádherná šifonová blůza. Je lehká a načechraná a s tuctem ozdob zkušeně šitých na moji míru. Tátova nova žena je ze mě vymámila před dvěma léty, když jsem je navštívila. Je dost pěkná ale to věci jako tohle mi připomíná, že mě chce, abych vypadala jako ona. Ona si myslí, že dárky drahý módních značek jsou všechno, o co středoškolská holka usiluje.

Má napůl pravdu. O blůzu jako tahle by usilovala každá holka. Každá, která není ošklivá. Ale předtím než to mužů opatrně poskládat a dat to do skříně abych se toho nikdy znovu nedotkla, zastavím a zvažuji tuhle. Pokud bych ji nosila, byla bych hezčí? Udělalo by mě to pěknější? Možná pokud si to obleču mužů být hezká a rozumět trochu jaké Kayliny problémy jsou a jak se cítí. Možná ji můžu lépe chápat.

Stáhnu svoje tričko a vklouznu do blůzy přes mou hlavu. Je to tak studené a vzdušné a náprsenka se odráží s každým mým krokem. Můžu vidět moje červené strie na mém břiše skrz průsvitnou látku, ale oni mě nevadí tak moc pro nějaký důvod. Usměju se na sebe v zrcadle - vypadám jinak. Hezčí.

Možná se bezejmenný mýlil. Možná jsem hezká.

Dveře od mého pokoje se otevřou a pak zmrznu ve světle reflektoru, které jsou máminé oči. Zhlédneme odshora dolu a okamžitě zatřese její hlavou.

"Oh zlatičko to ti vůbec nesluší."

Vzduch mě znovu prašti ale tentokrát hlouběji. Mama otevře dveře dokořán totálně zapomínající jak hluboká rána to je.

"Muffiny jsou hotové. Pojď dolu a dej si nějaké."

"Skvěle. Vteřinku. Jen um mě nech převléct z téhle hloupé věci."

Když je pryč nemůžu se podívat na sebe do zrcadla bez ucuknutí. Náprsenka vypadá, že klesne idiotsky. Barva je ohyzdná zvláště pro mě. Není to moje věc. Bytí pěkná není moje věc a byla jsem blba, že jsem testovala logicky fakt a praktické hranice. Jsou pravidla. Pravidlo číslo jedna je nesnaž se byt někdo jiny než jsi. Jsem sama sebou, nezaleží na tom, jak ošklivá jsem a zkoušením byt někým hezčím je hloupé a ztráta energie. Už to nikdy znovu neudělám, nezaleží na tom, jak moc to chci. Nestojí to za to. Nikdy nebudu jiná než ošklivá. A vyrovnala jsem se stým. Už stým mam pokoj.

Nacpu blůzu zpátky do krabice a hodím to do skříně.