Follow - 7. kapitola

Překlad: Jilyan

Grace @OplzlýModrýPtáček

#MéPrvníPohádkovéRande

Naráz se budím, na moment si nejsem jistá, kde jsem. Vánek přechází přes mé rozpálené zpocené tělo a cítím moře.

Jsem na Saint Thomas. Jsem na Saint Thomas a… mám rande s Vaughnem Asherem! Vyskočím a zkontroluji čas. Jenom osm. Hodina není skvělá, ale bude muset stačit.

Mé spodky jsou pořád pryč po mém osamoceném orgasmu a konce mých prstů automaticky sklouznou mezi mé nohy. Nasaju vzduch, když chvění znova začíná. Ale v žádném případě nebudu masturbovat. Jestli se mnou dnes večer chce mít Vaughn Asher sex, budu si jistá, že se udělám, až se to stane.

Studená sprcha se postará o mé potřeby a zanechá celé mé tělo s mrazením. Mé bradavky jsou živé a tvrdé, když přes ně přetáhnu žluté letní šaty. Dnes bez podprsenky.

Podívám se dolů na mé ubohé bílé elastické spoďáry, přeju si, abych mohla jít na ostro i dole, ale nemůžu. To vážně vysílá špatnou zprávu, když máte na sobě šaty, navíc, když jste na prvním rande.

Neochotně si ty spodky obleču. Nejsou tak špatné, vážně, viděla jsem nosit je holky v tělocvičně. Ne mužskou variantu – byly vždycky v pěkných barvách a byly tvarované pro ženské boky. Ale tyhle nejsou tak odlišné.

Předek visí přes mou pubickou oblast, a i když se snažím přehnout opasek, zadek visí taky.

Sundám si je a dám si spodek od bikin. Tohle je lepší, ne? Ačkoliv všechny mé bikiny jsou spojeny řetízky a tyhle šaty jsou dost upnuté přes boky.

Obleču si zpátky mužské spodky a vzdychnu. To mám za to, že jsem si neudělala seznam věcí na cestu. A to mám doma tak pěkné spodní prádlo. Ne ty hodně drahé kusy, ale pěkné věci.

Nechám to plavat a místo toho si vysuším vlasy. Ty jsou jedny z mých největších předností. Mám barvu, která se dá popsat pouze jako medově blond. Jsou husté a dlouhé, téměř doprostřed mých zad, a perfektně rovné. Miluju to. Některé dívky si přejí vlny, když mají rovné vlasy, ale já ne. Miluju fakt, že je můžu nechat schnout přírodně a ony nemají skoro ani vlnku. A když je vyfénuji, spadnou na má ramena a záda jako vodopád.

Má taštička s make upem je naplněna vším obvyklým, ale rozhodnu se pro lehkou pokrývku pudrem a nějaký make up na oči a to je vše. Strávila jsem celé léto poflakováním se na slunci, takže mé opálení je perfektní. Proč to skrývat make upem?

Usměji se nad tím a vložím své holky dovnitř všitých košíčků. Mé prsa nejsou příliš velká, ale jsou decentní a přirozené.

Vsunu nohy do svých oblíbených sandálků na klínku a stoupnu si před zrcadlo.

Roztomilé.

Vždycky jsem byla roztomilá. Lidé mě nikdy nezvali sofistikovanou, nebo okouzlující, nebo krásnou. Ne. Vždycky to bylo roztomilá.

Ale mohlo by to být horší. Mohlo by to být statečný, nebo živý.

Pokud vás někdo nazve statečnou, jste postranní charakter. To je jak popisují postranní charaktery ve filmech a knihách, ne? Statečný pomocník.

Přiznávám, předtím jsem byla Bebin statečný pomocník. Tolikrát. Ona je obvyklý obraz okouzlující a sofistikované. Její dlouhé vlasy jsou tmavé, vlnité tím správným způsobem a perfektně ladící k jejím tmavým vlasům. Všechno na jejím vzhledu říká tajemná sexy žena, kterou chcete vzít domů a ošukat.

Povzdech mi unikne předtím, než ho můžu zastavit a přelije se přese mě vlna pochyb. Všechno na mém vzhledu říká vždycky družička, vždycky pomocník, vždycky následující myšlenka.

Nikdy hvězda.

„Oh Ježíši, Grace,“ nahlas se pokárám. „Přestaň se litovat. Jsi mladá, jsi dostatečně krásná, skóruji ve fantastické práci, která na mě čeká zpátky v Denveru, máš svůj vlastní byt – konečně! – a chystáš se jít na rande s filmovou hvězdou, zatímco si užíváš dovolenou zdarma na tom nejkrásnějším ostrově na světě.“

Vykopnu nohu a plácnu se do zadku svou botou. „Pamatuj si,“ řeknu tomu roztomilému obličeji zírajícímu na mě. „Pamatuj si, že život je takový, jaký si ho uděláš. Štěstí je #Hashtag. Nevypadáš jako Bebe a to je v pořádku, protože ty vypadáš jako ty.“

Mám tyto povzbuzující řeči často?

Ano. Přiznávám, že ano.

Není to chyba Bebe, že je krásná. Navíc je to má nejlepší kamarádka. Byly jsme nejlepší kamarádky roky a nikdy mě nepřinutila cítit se méněcenně, přestože exceluje ve všem, co dělá. Vždycky mě podporovala. Vždy tu byla, když se věci hroutily. Nikdy nezpochybňovala mé předchozí rozhodnutí a vždy stála při mně.

Není to její vina, že jsem takový nepořádek.

Potřesu hlavou a mé perfektně rovné vlasy se jemně snesou na můj obličej.

„Dostaň se z toho!“

A pak si nasadím svůj obvyklý úsměv a po pár sekundách, je skutečný.

Jdu na rande s Vaughnem Asherem.

Když se podívám na hodiny, je tři čtvrtě na devátou a rozhodnu se vyrazit dřív pro případ, že bych se ztratila. Tak trochu vím, kde je pláž Sunset Cove – na druhé straně líné řeky – ale nejsem si jistá, která cesta tam vede.

Když otevřu dveře, opojné květiny smíšené s mořským vzduchem mě koupají v míru. Tohle místo je vážně něco jiného. Je to jeden z nejstarších resortů na ostrově, ale velmi dobře se o něj starají. Všechny bungalovy jsou renovované s moderním zařízením a elektronikou, zaměstnanci jsou přátelští a pozorní a všechny bazény a pláže jsou čisté. Nikdy, ani za milion let bych si tuto dovolenou nemohla dovolit.

Do pekla, jsem si zcela jistá, že tohle je i mimo Bebeiny finanční možnosti, když je teď závislá na sobě. Její rodina není super bohatá, ale jsou dobře zajištění. A Bebe měla každou příležitost vyrůst. Ale její rodiče věří v tvrdou práci a dostávání se nahoru na vlastní pěst. Šeky její rodiny přestaly chodit v den, kdy minulý květen absolvovala na zdravotní škole. Přizpůsobila se dobře. Ne jako nějaké vydržované dítě. Věděla, že to přijde a od začátku se na to připravovala, a když byla přijata na fyzikální terapeutický program na Centrum zdravotních věd Coloradské univerzity, ubytovala se na celý čas s třemi dalšími studenty v zavšiveném sousedství. Našetřila si většinu z peněz na její životní výdaje a nyní, když je opravdový licencovaný fyzikální terapeut s opravdovou placenou prací v místní tělocvičně v Denveru, všechno to škudlení a šetření se jí vyplatí.

Můj život nebyl tak jednoduchý. Jsem o pár let mladší, než Bebe a nikdy jsme neaspirovala na PhD. Titul jako ona. Ale nevedu si tak špatně. Šla jsem na Coloradskou horskou univerzitu, malou dvouletou školu v Rocky mountains, kde se specializují na hotelový management, management zaměřený na rekreační střediska, management restaurací – vlastně všechny druhy rekreačního managementu. Stejně jako kulinářský trénink, obnovitelné zdroje a plánování akcí.

To je to, co dělám já. Jsem organizátorka akcí.

Ano, jako svatby a podobné věci. Ale většinou jsem byla najímána na organizování večírků, ne svateb. Musíte se vypracovat na takovou úroveň odpovědnosti. Můj profesní život několik předcházejících let byly většinou Super Bowlové párty a bar mitzvah, ale několik posledních měsíců dělám víc a víc svateb a jsem v tom vážně dobrá. Zrovna jsem dostala novou práci a to je pro mě obrovský krok.

Cítím se, jako by můj život teprve začínal. Jako, že je minulost za mnou.

Všechno tohle hluboké přemýšlení mě otáčelo po točitých cestičkách a na moment se mi rozbušilo srdce při myšlence být ztracená v této temnotě. Napravo zacinká stříbro na talířích, tak se vydám po cestě zkusit štěstí a najít svůj směr.

Cesta se náhle zatočí a já zůstávám zírat na extravagantní oslavu s večeří. Je tu několik tuctů kulatých stolů pokrytých bílými ubrusy a nádhernými ozdobami. Stovka hostů, přinejmenším. Všichni oblečeni na jedničku v tom, čemu říkám letně formálně. Krémově zbarvené obleky lehké bílé košile, nadýchané plátěné šaty, vlasy vyčesané s blýskavými sponkami a všechno působí lehce a vzdušně. Jako kdyby byli všichni tito lidé chyceni v letním vánku.

Je to nádherná oslava. Je tu cesta, která obklopuje večírek, a já po ní kráčím, snažím se co nejlépe zůstat nepovšimnuta a neviděna. Zachytím zásobu krásného porcelánu, stříbro na stolech, kusy krystalů, ve kterých jsou usazeny čerstvé květiny. Všimnu si vyřezávaných karet pro zasedací pořádek, důmyslné osvětlení, polétávající závěsy od velkého stanu, kde se připravuje kapela pro taneční večer. Tady v místě pro večeře je smyčcový kvartet hrající jemné melodie, které dovolují si vychutnat hudbu, aniž by přehlušovala.

Tahle akce je perfektní a já závidím. Ne protože jsem nebyla pozvaná, ale protože jsem ji nenaplánovala. Vytřesu se z té stupidní paniky a přidám na tempu. Přijdu pozdě na své rande s Vaughnem Ash-

Počkat. Tady je.

Hmm. Zastavím se a chvilku ho pozoruji. Je hluboce ponořený v konverzaci s vysokou krásnou ženou. Její vlasy jsou tmavé, jako ty jeho a je oblečená v bledě růžových šatech bez ramínek, které splývají po jejím štíhlém těle a rozplývají se u jejích nohou jako saténová voda.

Vaughn sevře oběma dlaněmi její tváře, jeho oči zaměřené na její. Její oči jsou přilepené k jeho rtům, zatímco šeptá. A potom přikývne a setře si slzu. Vaughn se nakloní a jemně ji políbí na líčko a potom si ji přitáhne do vřelého objetí.

Otočím se, mé srdce buší tak rychle v mé hrudi, že se musím několikrát hluboce nadechnout. Spolknu knedlík v mém hrdle a než si uvědomím, co dělám, běžím.