Grace@OlzlýModrýPtáček
#NeviditelnýBůh
Zírala jsem na obálku
a četla.
Omlouváme se, je to co je napsáno napředu. Ne Jste zváni. Ale je to psáno v: Jste zváni. písmu, takže je velmi
snadné to zaměnit.
Vytáhnu kartu a čtu to
stejné ozdobné písmo:
Všechny bazény a pláže jsou uzavřeny pro
soukromou akci. Omlouváme se za nepříjemnosti. Prosím přijměte plný vstup na
celý den pro línou řeku (vodní atrakce).
Hmmm. Líná řeka není
něco, co je v našem balíčku. Náš výlet zdarma obsahoval zážitek
v lázních, takže jsme měli přístup do wellness centra a to bylo všechno.
Což je kravina. Pokud
jste na líbánkách, tak chcete dělat zábavné věci předtím, než si navzájem
vyšukáte mozky z hlavy. Ne nechat lidi bušit do vás a potom vás strčit do
sauny.
Strčila jsem pozvánku
do tašky a odešla z bungalovu. Líná řeka je celou cestu na druhé straně
vesnice, takže to vezmu přes každou možnou točitou cestičku a v době kdy
konečně dorážím na místo, jsem zralá na další martini.
Ve vstupu nikdo není,
až na nějaké děcko v zaměstnaneckém polo tričku. „Máme zavřeno,“ říká svým
přátelským naser-si hlasem.
„Mám volný vstup pro
celý den,“ říkám, jak mu podávám mou pozvánku. „Někdo mi to zrovna před pár
minutami strčil pod dveře, takže-„
Vykulí oči, když zírá
na papír v mé ruce.
„Omlouvám se. Je mi to
líto.“ Říká, jak mi otvírá bránu. „Ano, vy jste zvaný host. Prosím pojďte
tudy.“
Tohle místo je
prázdné. Jako, že tu není jediný člověk. Jen já a líná řeka. Jak divné je mít
celou řeku jen pro sebe na ostrově, který by měl být narvaný lidi, ale je nějak
podivně prázdný?
Divné.
Zaměstnanec líné řeky
mě postaví k plovoucímu přístřešku (cabana). Nežertuji. Je to s ledničkou
a nástupní plošinou. Všechno nafukovací. „Je to vážně nezbytné?“ ptám se ho jak
plní ledničku ledem a různými drinky. „Potřebuji jen jeden pro jednu osobu.
Tahle… věc vypadá jako postavená pro párty.
„Tenhle raft je
s tou pozvánkou. VIP.“ Mrkne na mě stejným způsobem jako Dewain zpátky na
baru.
Hmmm. „Kdo si vůbec
pronajal tento resort? Z kama přišla ta pozvánka?“
Usměje se na mě a
mávne směrem k přístřešku. „Nastoupíte si a já vás postrčím do proudu.
Zařvěte, pokud budete něco potřebovat.“
Očividně jim bylo
řečeno, ať nemluví o té události, ať je to co je to. Nápověda pochopena. Hodím
tašku do plovoucího domečku a lezu za ní. Je tu síťovaná markýza, která se
rozepíná nad mou hlavou a díra, která vám umožňuje dívat se na vodu pod vámi.
Zaměstnanec mě postrčí
ven z nastupovacího bazénku a proud mě unáší podél na pěknou relaxační
projížďku.
Mé oči se automaticky
zavřou a celé mé tělo se uvolní na nafukovacím polštáři. Vychutnávám si horké
sluneční paprsky dopadající na mé tělo a sundávám si šátek, takže jsem jen ve
svých bikinách a než si stačím uvědomit, jsem unášena…
„Spálíš se,“ zašeptá
mi do ucha známý zastřený hlas, jak se raft houpá ze strany na stranu.
V překvapení
vymrštím ruce a skončím chycená na dvou svalnatých širokých ramenech. „Co to
sakra!“
„Nehýbej se,“ zasměje
se muž. „Převrhneš raft a budeš celá mokrá.“
Odstrčím se od něj a
odletím stranou, mé srdce uhání z šoku, mít cizího muže tak blízko. „Co si
sakra myslíš, že-„
Oh. Můj. Zasraný.
Bože.
A myslím tím Bůh. Jako
bůh je tu… „Vaughn Asher?“
Jeho oči se trochu
kroutí v koutcích, když se na mě směje a sluneční svit si hraje
s jeho modrýma očima a tmavými vlasy způsobem, díky kterému vypadá
étericky a zvířecky zároveň. Vyzdvihne se na raft, kapající vodu všude kolem a
poté se posadí vedle mě. Jeho perfektně tónované a opálené ramena se dřou o mé,
čímž způsobují, že k sobě díky vodě přilneme. Dá si přes oči sluneční
brýle a protáhne si ruce a sepne je za svým krkem.
A potom se podívám
dolů. Ne na jeho… balíček, který taky vidím, protože je v mém zorném poli.
Ale na jeho plavecké šortky. Které jsou v limetkovém odstínu zelené.
„Oh můj zkurvený
Bože,“ řeknu znovu. Jenom je to tentokrát nahlas. „Ty jsi ten chlap
z baru?“
„Ten drink byl
perfektní a ty to víš,“
„Bar?“
„Vím to, protože sis
koupila další. Už jsem dostal účet. Takže se neobtěžuj hádat se o tom se mnou.“
„A ty jsi četl můj-„
„Tweet?“ Jeho úsměv je
ďábelsky podlý. „Na mou obranu, byl těžko k přehlédnutí.“
Má mysl uhání, jak
sleduji jeho rty, když mluví. Nemám ponětí, co říká, protože jsem moc
zaměstnaná počítáním v hlavě, kolik nemravných tweetů jsem o něm napsala v průběhu
let. Stovky? Tisíce? Musí to být tisíce.
„-jméno?“
Má pozornost přeskočí
zpátky k filmové-hvězdě bohovi, který sedí tak blízko mě, že z toho
mé tělo brní. „Cože?“
„Řekl jsem, jaké je
tvé Twitterové jméno? Vím, že ten tweet byl pro mě, ale neviděl jsem ho online,
takže jsi ho neposlala.“
„Oh díky Bohu!“ směji
se úlevou. „Whů, vyhnula jsem se kulce.“ Předstírám, že stírám pot z mého
čela a uvědomuji si, že se vážně potím. A on taky. Oteplilo se snad najednou?
Nebo se celé mé tělo červená?
„Takže jaká je tvoje
přezdívka?“ zeptá se, jak se naklání přes stranu raftu, aby dosáhl na plovoucí
ledničku. Studuji jeho záda a musím si psychicky zabránit, abych se ho dotkla.
Studovala jsem každou část jeho těla na každé veřejné fotografii kdy vydané.
Mám pocit, jako bych ta záda znala intimně.
Má ruka se natáhne a
mé prsty se vznáší po celé délce jeho páteře. Ježíši. Možná nebudu schopná se
kontrolovat.
Najde co chtěl a náhle
se nakloní zpátky, srážející se s mou nataženou rukou.
„Snažila ses mě
dotknout?“
„Ano,“ řeknu
automaticky. „Chci říct, ne!“ Do háje. „Ne! Samozřejmě, že ne. Ne!“
Nakloní se úplně zpátky,
takže se zase naše ramena dotýkají a poté odvíčkuje pivo a podá mi ho. „To se
mi líbí.“
„Co?“
„Tvá automatická
odpověď řekla pravdu.“ Znovu zablýskne tím svým filmová-hvězda úsměvem a já
uvnitř trochu umírám z té nádhery. Kolik mu je let? Třicet dva, připomenu
si. Tohle vím. Jeho narozeniny jsou dva dny po mých. Ale právě teď vypadá
chlapecky mladě. Tak jak vypadal jako teenager, když hrál v Disney filmech.
Ťukne svou láhví o mou a napije se.
Pořád jsem
v šoku, takže jenom přede mnou držím své pivo jako idiot.
„Tak co je to?“
„Co?“ Zvládám.
„Tvá Twitterová
přezdívka?“
Udělám pfft zvuk, díky
kterému zním jako dvouletá. „Promiň, je mi jedno kdo jsi, to je jméno, které
nikdy nedostaneš. Řekla jsem o tobě na Twitteru tolik oplzlých věcí…“ Dokážu
jenom potřást hlavou. „Ne. Nikdy.“
„Jako to jedno
z tohohle rána? Je tvá kundička skutečně odhalená?“
Má pusa se otevře a
zůstane tak na několik sekund.
„Chtěla bys vědět, co
jí můj neviditelný jazyk dokáže udělat? Zeptá se.
Třesu se.
„Nebo bys radši
zkusila ten viditelný?“
Zvrátím hlavu dozadu a
směji se. Nemůžu si pomoct. A pak, než se můžu dát dohromady, seskočí
z raftu a začne jít směrem k pobřeží. „Přemýšlej o tom, Grace,“
řekne, dívá se přes své rameno, jak se dostává k betonovému okraji řeky a
zdvihne se zvody. Každý sval na jeho zádech a rukou je ohraničený a tvrdý jako
kámen, jak se zvedá na chodníku a otáčí se zpátky ke mně, cákající vodu.
Podívám se dolů na jeho key lime šortky a vidím jeho vybouleninu a rychle
vzhlédnu a vidím, jak se znovu usmívá. „Protože je to nabídka. Rád zaujmu roli
jemného tropického vánku laskající tvou odhalenou kundičku.“
A potom odkráčí, jeho
nohy pleskající v kaluži, kterou vytváří jeho tělo.
Má pusa
je stále otevřená, a přestože jsem pořád na raftu, on není jediný promočený.
Děkuji
OdpovědětVymazatDěkuji 💜
OdpovědětVymazat