Grace @OplzlýModrýPtáček
#PřekvapMě
Jen abyste to
pochopili, má hashtag brilance nepřichází snadno a rychle. Zabere mi to nějaký
čas, přijít s tím správným tweetem. Naprosto rozumím tomu, že čas pana
Ashera je vzácný a proto si dávám na čas se svým psaním.
@VaughnAsher Má
fantasie: Jemný tropický vánek, který právě teď laská mou odhalenou kundičku,
je ve skutečnosti tvůj neviditelný jazyk na mém klitorisu.
Hrál Neviditelného
muže v posledním filmu se superhrdiny, chápete? Lehce se pro sebe zasměji,
když si sedám za bar letoviska. Bebe a já na našich falešných líbánkách. Je to
dlouhý příběh, ale ona vyhrála tento výlet pro dva do Saint Thomas v soutěži,
a jelikož ani jedna z nás se vdávat v dohledné době nehodlá, přijeli
jsme spolu.
Její nový přítel Steve se nečekaně objevil včera v noci, a jelikož
nejsem mrcha, řekla jsem jí ať si s ním užije zábavy. On by stejně měl být
ten, s kým tu je, ale já nikdy nebyla v Karibiku, takže vzala místo
něj mě.
Stejně, zpátky k mému tweetu. Pořád mi zbývá několik znaků a zabíjí mě
je všechny nevyužít, takže to ještě trochu promýšlím, jak pohupuji nohou do
barové hudby. Saint Thomas je fantastické místo. Pláže jsou lemované
pozoruhodným bílým pískem a voda je barvy modré, kterou prostě nedokážu popsat.
Náš hotel je skvostný – velmi, velmi, velmi nad mými finančními možnostmi- ale
neboť soutěž byla o líbánkový balíček, musíme sdílet postel. A nyní, když se
její přítel Steve rozhodl k nám přidat, no, asi budu dnes spát na pláži, protože
ratanový gauč na terase bungalovu způsobuje mým zádům svalovou křeč.
Ne, že by mě tolik zajímalo, že je Steve tady. Je toho třeba hodně, abych
byla vzteklá. Jsem ten typ holky, která nechává věci plout. Steve je
v pohodě a Bebe na mě byla vždy hodná, takže noc na tropické pláži je
těžko oběť, aby mohli sdílet pokoj a mít nějaké skutečné soukromí v ráji.
„Další drink? Ptá se mě barman, jak přichází zkontrolovat tento konec baru.
Není tu nikdo, kromě mě, takže je milé, že mi věnuje pozornost. Samozřejmě
vršek mých bikin je dost malý, takže se možná snaží jen ukrást pohled na mé
holky?
„Ano, prosím,“ říkám, jak pokračuji v hraní se svým telefonem. „Chci
další martini, ale tentokrát“ – vzhlédnu a hodím mýma modrýma očima na tmavého,
pohledného muže nalévajícího dnes drinky – „mě překvapte.“
„Co kdybych já vybral?“ drsný, sexy hlas se zeptá přes mé rameno. „Nechme
dámu zkusit key lime pie (limetkový koláč s vyšlehanou smetanou a
kondenzovaným mlékem).“
„Hmmm.“ Zamručím si pro sebe, jak pokračuji v předělávání dnešního
perfektního neřestného tweetu, tak že dávám hashtag přesně na to správné místo.
„Díky moc, ale limetky nejsou moje věc, takže“ – vzhlédnu na barmana, který má
obočí až u stropu, jak čeká na mou odpověď – „Nechám vás rozhodnout.“ Dám
barmanovi flirtující mrknutí a on se srdečně zasměje.
„Jste si tím jistá?“ zeptá se s jeho karibskou angličtinou. „Možná
citrony nejsou tak špatné.“
„Oh, ne.“ Zdvihnu ruce a směji se s ním. „jsem si jistá.“ Ukážu palcem
přes své rameno. „Tady pan Buttinski (člověk, co strká nos do cizích
záležitostí) si může pro sebe objednat key lime pie martini. Já chci, abyste vy
rozhodl“ – podívám se na jmenovku jeho zaměstnaneckého trika – „Dewaine.“
Usměju se na něj a pak se vrátím ke svému tweetu, záležitost vyřízena.
„Jak chcet, ale myslím, že jsem je včera v noci zkusil všechny a tento
je rozhodně nejlepší. A já se zabývám jen tím nejlepším,“ odpoví zastřený hlas
za mnou. Natáhne se přes mé rameno, tisknoucí své tělo k mému způsobem,
který vytváří explozi mrazení dolů po mých pažích a pak na bar položí deseti
dolarovou bankovku. „Tohle je na mě.“
Obracím se dokola na mé barové židli, abych viděla, kdo ten chlápek je, ale
ten už je otočený pryč, takže zachytím jen jeho svalnatá záda. Jsou opálená. A
vypadají tvrdě. Mé oči cestují jižně po křivce jeho perfektní planety. Má na
sobě limetkově zelené šortky a to mi vytvoří na tváři úsměv.
„Pěkný šortky.“ Zavolám na něj.
Podívá se přes rameno a já vidím, jak se culí, než zajde za roh a zavolá
zpátky, „Pěkný tweet.“
„Oh, do hajzlu.“ Zamumlám si pro sebe. Vyklikám se z aplikace a
zčervenám. „Jak trapné.“ Alespoň nemohl vidět mou Twitterovou přezdívku
přezdívka pana Ashera byla více méně zakrytá mým palcem, takže pravděpodobně
ani nemohl vidět, pro koho to bylo. „Ííík!“ řeknu s výdechem. Doufám, že
už ho neuvidím.
„Tady jsi!“ řekne Bebe, když skočí pod doškovou střechu baru. „Všude jsem
tě hledala.“
„Můj bože, Bebe, nějaký náhodný sexy chlápek mě právě přistihl, jak píšu
tweet. Myslím, že si ho přečetl.“
„Hmm.“ Řekne s širokým úsměvem. „Ztuhnul, nebo se rozesmál?“
„Nejsem si jistá, odcházel předtím, než jsem zjistila, že to viděl.“ Držím
mobil nahoře a ona ho chytí z mé ruky.
„Nech mě se podívat.“ Její smích se mění v pištění, když to čte.
„Odhalená kundička, jazyk a klitoris v jednom tweetu.“ Znovu se zasměje.
„Děvče, žádný chlap by při tomto neztuhl.“
„Jedno key lime martini pro dámu,“ barman Dewain řekne, když položí přede mě
drink se spikleneckým zamrkáním. „Tohle je vážně nejlepší, ten muž nelže, takže
tohle je to, co jsem pro vás zvolil.“ A poté zvedne tu deseti dolarovou
bankovku, kterou tu nechal ten chlap s limetkovými kraťasy a odejde pomoct
páru, který právě dorazil.
„O čem je tohle všechno?“ zeptá se Bebe.
„Ten panovačný tweet-stalker chtěl, abych zkusila tento drink, ale já ho
odpálkovala.“ Usrknu trochu drinku a mátová svěžest napadá mou pusu. Polykám a
je to perfektní kombinace uklidňujícího a chladného. „Je to dobré, hádám,“
neochotně přiznávám. Barman mě slyší a posílá mým směrem další mrknutí.
„No, Steve a já jdeme dnes na parasailing (létání na laně za motorovým
člunem), chceš se přidat?“
Pousměju se. „Zbláznila ses? Budu tady na baru, pokud mě budete potřebovat.“
„Nemůžeš být celý den na baru. Alespoň jdi ven a potuluj se po pláži, aby
tě jeden z těch roztomilých cabana hochů mohlo obsluhovat.“
Slíbím jí, že to udělám, když odkluše k čekajícímu Stevovi. Ať si
popírají gravitaci na své vlastní nebezpečí, já mám dobrou knihu a dnes večer
tweetovací soutěž, na kterou se musím připravit. Nesnáším to, že dnes nebudu
moct rozhodnout o vítězi, ale byla jsem vyloučena ve jménu dovolené. Bebe si
myslí, že mám problém nechat práci běžet. Ale to je směšné. Všichni vědí, že soudcovat
soutěž v oplzlých tweetech není práce.
Dobře se sama se sebou zasměju a usrknu ze svého drinku. Je to skvělé, a
když ho dopiju, objednám si další. Sleduju Dewaina jak vkládá a míchá
ingredience jako profík. Teď, když nejsem tak ponořená do svých nemravných
tweetů, všimnu si, že bar je skoro prázdný.
„Kde jsou všichni lidi?“ zavolám na Dewaina, když přidává plátek limetky do
mého martini. „Proč je tu tak prázdno?“
„Soukromá párty tento víkend,“ odpoví, jak přede mě pokládá drink. „Celé
západní křídlo bylo pro to pronajmuto.
„Wow,“ řeknu, jak polykám první doušek. Mňam. „To je dost přepychový. Musí
to být pracháči, huh?“ Sáhnu do své tašky, abych vytáhla peníze, ale Dewain
překryje mou ruku svou dlaní.
„Už je to zaplaceno. Pan Buttinski ti tu nechal otevřený účet.“ Dewaine mi
dá další ze svých pomrknutí a já po ně střelím trochu pochybností.
„Co to znamená?“
„No,“ řekne Dewain, dávající své ruce nahoru ve vzdávajícím se gestu.
„Možná chce udělat dobrý dojem?“
„Hmmm, pochybuji. Viděl jsi jeho obličej? Byl hezký? Viděla jsem jenom jeho
zadní část, a i když byl moc hezký, jsem první obličejová holka.“ Trhnu sebou,
když na mě pokývá prstem. Tak jsem povrchní? Suďte mě.
„Myslím, že hodně žen si myslí, že je hezký.“ A potom se Dewain zasměje.
„Nejsem gay, ale myslím si, že je hezký.“
Spolknu zbytek mého drinku. Tyhle zatracené věci jsou vážně dobré. „Myslím,
že půjdu na pláž. Díky za drink. A pokud uvidíš key lime šortky, řekni mu, že
mu děkuji!“
Vyskočím z mé stoličky a zamířím ke dveřím a trvá mi to jen několik
kroků vzpomenout si, že jsem zapomněla věc, která jde na vrchol každého
balícího seznamu. Spodní prádlo. Dnes mám na sobě spodek mých plavek, ale
myslím, že bych si měla pár koupit, když procházím kolem obchodu
s prádlem.
„Dobré odpoledne!“ zavolá prodavačka zpěvavým hlasem napříč obchodem. „Můžu
vám pomoc něco najít?“
„Jsem v pohodě!“ zavolám nazpět. To je něco na co bych si nikdy
nezvykla, kdybych byla bohatá. Nejsem bohatá, a jelikož má práce jako
organizátorka akcí nevynáší moc, než dostanu povýšení a i s tím platí jen o dva
tisíce ročně víc, nejsem ani blízko obávat se toho. Ale z lidí, kteří se
ohýbají, protože chystáte utratit peníze, mi je nepříjemně.
Procházím regály s přepychovým spodním prádlem, zkoumám cenovky a pak
se hned přesunuji k dalším regálu se slevami. Nevím, kdo utrácí stovky
dolarů za spoďáry, ale já to nejsem. Procházím vším, stávám se více a více
zoufalá, když oděvy ubíhají. Nic pod padesát dolarů? Tomu říkají slevy?
A potom zmerčím pánské elastické spodky v košíku na polici. Vezmu
jedny a zkontroluju cenu. Patnáct dolarů.
Dobře. Pořád směšné, ale je to malá velikost, takže budou muset stačit.
Beru je k pokladně a napíšu své jméno číslo pokoje na účet, zatímco
prodavačka skládá jediné levné mužské spodky a ukládá je do tašky s pravou
saténovou stuhou místo ucha.
Rychle odejdu a vydám se po cestě, která vede k soukromým bungalovům,
a já zrovna vzhlédnu, abych viděla proč je tu takové ticho, když uvidím key
lime šortky mluvit k sekuriťákovi. Sekuriťák se podívá přes limetko
šortkového rameno na mě a já na vteřinu přestanu jít.
Udělala jsem něco špatného? Zírám na ně, když pan Buttinski odkráčí pryč.
No nic. Nemám ponětí, o čem se bavili, ale já si odložím věci a půjdu na
pláž, takže se budu moct vrátit k práci na mých tweetech. Mé žabky
v tom tichu hlasitě plácají o mé paty, když jdu kolem sekuriťáka a já
napůl čekám, že mi něco řekne, ale on se jenom otočí a odejde pryč.
Náš bungalov je hluboko v bungalové vesničce, jak tomu ráda říkám. Je
jich tu asi dvacet na společném území v této části resortu a mají malé
roztomilé točité cestičky obklopené těmi nejvíce voňavými květinami a tenkými
palmami. Skoro mi to vyráží dech. A ptáci. Ani mě nenechávejte začínat o
ptácích.
Když se dostanu do našeho pokoje, odložím své věci a vytancuji ze svých
šortek, takže je můžu vyměnit za bílý gázový šátek. Studuji se v zrcadle.
Tohle je moje oblíbené koupací oblečení. Je broskvové, takže dělá mou kůži více
dozlatova vypadající, než jak ve skutečnosti je. Svážu si vlasy do ohonu, vezmu
svou plážovou tašku a dám si do něj můj tablet spolu s mým mobilem a poté
si přes oči dám sluneční brýle a vyrazím ven.
Právě, když otáčím klikou od dveří, podívám se dolů a zastavím se. Obálka
byla podstrčená pode dveřmi.
Bylo to tam, když jsem přišla?
Ohnu se a zvednu ji. Tlustý růžový papír je zcela jistě ručně vytvořený a
přepychové písmo napsané na předu nenechává žádnou záhadu v tom, co to je.
Pozvánka.
Děkuji 💜
OdpovědětVymazat