pátek 1. ledna 2016

Follow - 3. kapitola

Překlad: Jilyan



FilmováHvězda @VaughAsher



#ŽádnýOkouzlujícíPrinc


Skenuju hosty, jak přihazují do peněženky resortu. Většina jsou rodiny. Mám velkou rodinu. Mám sedm tet a strýců jen z otcovy strany. A má matka je z dvojčat a má dvě starší sestry. Každý z nich má alespoň tři děti.
Poslat tu dívku ráno pryč pořád zanechává skvrnu podráždění, vzadu mé mysli. Nemá žádné právo si stěžovat. Nikdy nemají právo si stěžovat, když se jich zbavuji. Ale vždy to dělají.
Některé z nich chtějí slávu, předpokládám. Jako kdybych někdy vzal jednu z mých submisivních hraček na veřejnost, jako svou přítelkyni. Směju se nad tím, když níže pozoruji svou rodinu řinout se z limuzín. Ty hloupé holky a jejich fantasie. Měl jsem jich hodně za ty roky a ani jedna to nedotáhla na akci, jako můj doprovod. Mysleli byste si, že na to navážou, ale ony ne. Vždy z nějakého důvodu předpokládají, že jsou první. Komplex Okouzlujícího prince, možná. Jsem jejich zachránce. Všechny si myslí, že peníze jsou odpověď, ale peníze jsou ďábel. Peníze jsou problém. Peněz není nikdy dost.
Nějakou chvíli ji to trvá, než na to přijdou, ale všem to nakonec dojde. O téhle poslední si nejsem jistý. Jedna noc byla vše, čím to mělo být. Musí po tom toužit. Ten otrok-pán vztah. To, nebo v jedno už byla, protože byla připravená a ochotná ke všemu, co jsem jí poručil.
Je mi jí líto, ale když jsem skončil, tak jsem skončil. A ona stejně nebyla nikdy můj typ, byla prostě tady. Byla pohrdavé pokrčení rameny (shrug). Byla dodatečná připomínka. Příloha. Nikdy se nepřiblížila k materiálu na přítelkyni.
Ne sub nikdy nejsou materiál na přítelkyně. Jsou to hračky. A možná všechny ženy, se kterými jsem chodil, jsou hračky, do nějakého rozsahu. Ale žádná z těchto žen, se kterými jsem randil na veřejnosti, nedostali výprask na zadek do ruda, nebo vytrhané vlasy, jak jsem je šukal zezadu.
Vyžaduji to špinavé, ale jen v soukromí.
Mé palce třou kolečka kolem mého obočí, jak se zoufale snažím uvolnit napětí, z toho, že jsem jí to musel vyhláskovat. Proč se prostě nemůžou držet dohody? Proč se vždycky musí držet kolem, nutit mě ponížit je víc v jasné záři ranního slunečního světla?
Dodávka přijíždí a já zastavuji sebepozorování k obhlídce. Dodávka? Kdo z mé rodiny přijíždí v letištním přepravníku?
Boční dveře se otevřou a vevnitř jsou dvě dívky. Usmívají se a chichotají. Jedna je tmavá – vlastně mi připomíná tu zavrženou sub. Ale ta další… musím se zastavit a popadnout dech, když vyndá jednu nohu se sandálem z vozidla a vstoupí do tropického slunce. Řidič ani nevyleze z auta, aby jim pomohl se zavazadly, jen přijme platbu a odjede pryč v okamžiku, kdy se dveře zavřou.
Dívky vzhlédnou na resort a já se mírně shýbnu, ujišťuji se, že mě nepřistihnou při špehování. „Vaughn,“ pokárám se. „Vzchop se.“
Zmizí uvnitř a já zůstává přemýšlet o dívce s blonďatými vlasy. Byla pěkná. Je host na párty? Vytáhnu svůj telefon a zavolám na recepci. Javel zdvihá telefon na první zvonění.
„Kdo jsou ty dvě ženy, které se přihlašují?“
„Omluvte mně dámy, musím přijmout tento telefonát,“ říká. O několik vteřin později se dveře zavírají a je zpátky. „Omlouvám se, pane, byly na schváleném seznamu. Jsou to…“ Zaváhá a já se trochu naštvu, protože mě nechává čekat.
„Kdo jsou?“ pobídnu ho.
„Novomanželé na svatební cestě. (honeymooners) Bylo mi řečeno nerušit novomanžele.“
„OK, díky.“ ukončím hovor.
Hmmm. Budu je sledovat
Procházím večerním osamoceným chlastáním v, jak tomu říkám, Vraním hnízdě. Je to malý výklenek separovaný od vrchního baru s výhledem na předek resortu. Je téměř půlnoc, než se dostanu zpět do mého domu. Svléknu si oblečení a skáču do bazénu. Nárazy vln prosakují z pláže, která je méně než sto yardů dolů po oblázky pokryté cestě.
Chci strašně moc někoho šukat. Potřebuji ohnout vůli nové sub a potřebuji to udělat brzo.

2 komentáře:

Děkujeme za komentář! :-)