FMG - 23. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: An

LIAM

Josie je dnes v LA. Totiž, je dole v kongresovém centru. Vím, že by to neměla být jediná věc, na kterou myslím, ale je. Tajně jsem se přihlásil na jednu přednášku, na kterou má v plánu jít, tak jsem si musel udělat čas. Zrušil jsem dva rozhovory – což bylo docela těžké obhájit před Sam. Dost hlasitě se dožadovala odpovědi na to, koho jsem zbouchnul, když jsem byl pryč, aby se o to mohla postarat. Několikrát jsem jí zopakoval, že jsem nikoho nezbouchnul, ale nežere mi to. Její posedlost těhotenstvím mě začíná děsit.

Chtěl jsem Josie vyzvednout na letišti, ale neodvážil jsem se zeptat, kdy přiletí. Musím se snažit být v pohodě, i když bych nejradši prohledal celý hotel, abych ji našel. Dnes máme spolu v mém podkrovním bytě večeřet. Pokud to půjde, nebudu ji brát ven z hotelu. Nechci, aby byl její obličej na všech titulkách bulváru a v televizi. Ani nechci, aby tisk znal její jméno. Začali by se v tom šťourat a to by pak vedlo k Noahovi.

Neměl bych ji brát do svého pokoje. Vím, že je to chyba, ale poté, co jsem ji políbil ten večer, kdy jsme řekli Noahovi, že jsem jeho táta, na ni nemůžu přestat myslet. Vím, že s ní nemůžu nic mít, vím, že si bude brát někoho jiného, ale mít ji u sebe mi stačí. I když se jí nemůžu dotýkat tak, jak bych chtěl.

Podívám se na bezejmenného kocoura, jak sedí klidně na okně, a začnu se smát. Noah se nemůže dočkat, až ho pozná. Začal jsem se porozhlížet po domech v Beaumontu. Něco pro mě a pro Noaha. Většina domů tam je vcelku prostorných, ale chci velkou zahradu a suterén, abych ho mohl přeměnit v nahrávací studio. I když bych si vzal každý měsíc týden volna, termíny jsou jasně dané a brzo mi vyjde nové album. To znamená, že Sam bude plánovat další turné, takže budeme muset vyjet a budu dál od Noaha. Měl bych zpomalit nahrávání těch písniček.

Zaklepání a oznámení, že je tu pokojová služba, mi vykouzlí úsměv na tváři. Recepční ví, že má Josie dát přístupovou kartu do mého patra. Za chvíli by tu měla být. Mám nervy na pochodu.

Otevřu dveře a za nimi je jeden z kluků, kteří mi pravidelně nosí jídlo. To je dobře i špatně. Dobře, protože ho znám. Špatně, protože ví, že jím vždycky sám, a dnes rozhodně sám jíst nebudu.

„Máte dnes společnost, pane Page?“ zeptá se a natlačí vozík do pokoje.

„Ne, Michaeli, jen schůzku.“

„Tohle je až moc nóbl a romantická večeře na schůzku.“

„Píše knihu. Musím se ujistit, že bude všechno v pořádku. Nechci, aby o mně psala špatně.“ Lžu, jako když tiskne.

„O tom jsem slyšel, pane Page. Kam to chcete?“

Do ložnice, ale to není možné. Budeme jíst na balkóně, ale nechci, aby o tom pokojová služba věděla. Nemám pochyby o tom, že to Michael řekne ostatním, až se vrátí zpátky.

„Budeme jíst u stolu,“ řeknu. Přikývne a odtlačí vozík tam. Prostře stůl a dá na něj jídlo. Zkontroluju hodinky, počítám vteřiny. Přijde mi, že vše dělá extrémně pomalu. A Josie se každou chvíli objeví.

„Do ledničky Vám dám další láhev šampaňského, pane.“

„Děkuji, Michaeli.“ Podám mu spropitné a už je pryč. Vydechnu na znamení úlevy. Teď už potřebuju jen Josie.

Lehké zaklepání na dveře mě donutí běžet ke dveřím. Podívám se, co mám na sobě, a bouchnu se do hlavy. Měl jsem se převléct. Máme mít hezkou večeři a já mám na sobě triko a rifle. Otevřu dveře a přestanu dýchat. Přede mnou stojí moje holka. Vlasy má ve vysokém copu, pár jemných pramínků jí visí kolem obličeje. Má červené šaty s výstřihem do V, které mi ukazují všechny záhyby, které si pamatuju, a také pár nových, které chci poznat. Šaty jí dosahují ke kolenům a lehce se dotýkají černých kozaček. Před očima mi proběhne obrázek mě, jak před ní klečím a pusou rozepínám zip. To chci rozhodně zkusit… někdy… s ní.

„Bože, Jojo. Jsi překrásná.“

Začervená se a začne si urovnávat šaty. Rukou jí pokynu, aby šla dovnitř, a zhluboka se nadechnu, když prochází, abych nasál její vůni. Květinová, to je celá Josie. Když projde a oči mi sjedou na její záda, zhluboka polknu.

Bouchnutí dveří ji vyleká, až povyskočí. Když se otočí, zčervenání povolí. Doufám, že je to kvůli tomu, co jsem jí teď udělal, a ne proto, že má pochybnosti, co tu se mnou vlastně dělá.

„Omlouvám se, nechtěl jsem tě polekat.“

„V pořádku. Jsem dnes jenom trošku nervózní.“

Chápu, že je nervózní. Já jsem taky celý den. Zavedu ji do obývacího pokoje. Porozhlédne se a pak uvidí výhled přes prosklenou zeď.

„Páni, Liame, to je…“ přejde ke zdi, nechá mě stát na místě a dá mi tak příležitost ji vidět ve světlech Los Angeles. Potřese hlavou a rukama si zakryje ústa.

„Co se děje?“ zeptám se, pořád si udržuju odstup.

„Už chápu, proč jsi mě opustil. To je nádhera.“

„Takhle v noci je překrásný, přes den ani tak ne.“ Přistoupím k ní a položím jí něžně ruku na bok. „Podívej se támhle,“ ukážu k místu, kde reflektory osvětlují oblohu. „Znamená to, že je dnes premiéra nějakého filmu. Nejspíš je tam právě teď milion řvoucích fanoušků.“

„Byl jsi tam někdy?“ zeptá se. Zavře oči a nakloní hlavu blíž k mému rameni. Musím si připomenout, že mám být hodný kluk.

„Byl. Je to zážitek.“ Přeju si, aby tenhle okamžik trval celou noc. „Josie, to, co jsi řekla, že jsem tě opustil kvůli tomuhle. Není to tak. Chtěl jsem tě tu každou minutu, ale myslel jsem, že bys nepřijela.“

Neodpoví a otočí se ode mě, aby se prošla po pokoji. Dotkne se mých Grammy, zlatých desek a obalů alb, které mám na zdi.

„Zařídil ses tu docela dobře i sám.“

„Byl jsem odhodlaný. Musel jsem toho hodně dokázat.“

„Komu?“

„Nejvíc sám sobě.“ Přivedu ji ke stolu a odsunu jí židli. Posadí se a já ji lehce přisunu. Položí si ubrousek na klín, mezitím co nalévám šampaňské. „Omlouvám se za to, jak jsem oblečený. Takhle chodím normálně, pokud nejdu na nějakou takovou událost.“ Kývnu směrem k oknu.

„Chodíš na takové události často?“

Sundám poklice z našeho jídla a posadím se. „Záleží na tom, co dělám. Pokud mi má vyjít nové album, tak ano, chodím. Propagace je zdarma a můžu mluvit o tom, kdy mi vyjde album nebo kdy bude hrát v rádiu nová písnička. Několikrát jsem musel jít, protože já, vlastně celá moje skupina, jsme tam hráli některou z písniček.“

Josie je pár minut zticha. Soustředí se na jídlo a mě zajímá, jestli jsem neřekl něco špatně. Doufám, že ne, ale ona teď vidí, jak je můj život jiný od toho v Beaumontu.

„Můžu se tě na něco zeptat?“

„Samozřejmě,“ odpoví, než se napije šampaňského.

„Líbilo by se ti tohle? Světla, hluk, cestování a dlouhé dny. Nemít možnost žít poklidný život. Bez možnosti projít ulicí, aniž by si tě někdo nevyfotil. Bát se o to, co si oblečeš na premiéru. Lidé, kteří by byli tvými přáteli jen kvůli tomu, kdo jsi. Je to něco, co by sis pro sebe dovedla představit?“

Josie položí vidličku na stůl a otře si ubrouskem pusu. Když ho dá pryč, usměje se na mě. „Když se mě ptáš dnes, jestli si umím představit takový život, odpověď je ne. Posledních deset let jsem žila vcelku poklidný život. Nevěděla bych, jak se s tímhle vším vyrovnat. Ale kdybys mi dal na výběr, jestli tě už nikdy neuvidím nebo se sem přestěhuju, abys mohl zkusit své štěstí v hudbě, šla bych s tebou. Tu noc bych s tebou odešla, Liame, protože ty jsi byl můj život.“

„Nemyslel jsem, že bys šla a nechtěl jsem slyšet ne. Nebo že by ses mi smála, že chci něco jiného. Musel jsem to zkusit.“

„A teď to máš?“

Zakroutím hlavou. Na tohle neexistuje správná odpověď. Nezáleží na tom, co odpovím, protože jsem přišel o deset let s ní a mým synem. „Svůj život miluju, Jojo, a zároveň nesnáším. Miluju, co dělám – skládat hudbu a bavit lidi. Za dva týdny jsem napsal album, ke kterému jste mě inspirovali ty a Noah. Ten pocit je sám o sobě pro mě nepopsatelný.“ Nahnu se a chytím ji za ruku. „Ale nemít tě ve svém životě bylo těžké. Chybí mi všechno spojené s tebou. Ráno se budím a první na co myslím je ‚Co jsem to, kurva, udělal‘, protože jsem měl tu nejhezčí dívku a vzdal se jí kvůli… tomuhle?“ Rozhodím rukama. „Žiju v hotelu, protože je to praktické. Pokud chci, tak mi uvaří, uklidí a vyperou. Zaměstnávám někoho, kdo mi říká, jaké rozhovory můžu dát a jaké ne, čí oblečení budu nosit. Jsem její hračka, protože jí platím, aby dělala svou práci, a přemýšlím, že s tím seknu, ale pak si vzpomenu, proč to dělám.“

„V tom, co děláš, jsi vážně dobrý.“

„Děkuju,“ řeknu a přitáhnu si její ruku blíž k ústům. Párkrát ji políbím na prsty. Neochotně pak její ruku pustím a naliju nám šampaňské.

„Snažíš se mě opít?“

Podívám se na ni svým typickým pohledem. Pusa jí zůstane dokořán, oči jí pohasnou. Josie právě potkala Liama Pagea.