SYL - 20. kapitola

Překlad: Verča

Jenna a já jsme nebyly jen sestry, ale byly jsme nejlepší přítelkyně. Tak blízké, jak dva lidé mohou být. Byla o dva roky starší než já, byla můj idol a všechno co jsem nebyla: hubená, blond a velmi populární. Každý jí dával přednost, dokonce i moji rodiče, což podle mě bylo v pořádku, protože jsem ji zbožňovala taky a dívala jsem se na ni po celou dobu mého dětství. Když v patnácti začala randit s Dannym, žárlila jsem na ni. Ten kluk se mi ale nelíbil, zřejmě jsem někde hluboko vycítila, jak byl divný.

Danny byl ten typ, které rodiče nechtějí kolem jejich naprosto čisté dcery. Byl starší a právě ho vyhodili ze školy. Jenna mi řekla, že Danny chodí ven s jeho kamarády a setkává se s ní, jen když chce; nikdy ho ale nepotřebovala. V okamžiku, kdy s ním začala chodit, jste mohli vidět, jak se vám mění před očima. Moje temperamentní sestra se najednou otočila zády k většině jejích přátel. Hodiny trávila zamčená ve svém pokoji. Nebyla agresivní ani nerozbíjela věci. Často jsem ji kryla, aby se mohla setkat s Dannym, a když se vrátila domů v časných ranních hodinách, vypadala vyklepaně, byla umaštěná, oči měla nepřirozeně velké a ruce se jí třásly. Nevěděla jsem, jestli jí dal drogy. Jako třináctileté jste byly poučené o nebezpečí, ale nevěděly jste o žádných znameních, nemohly jste si dát dvě a dvě dohromady.

Nevím, jak dlouho to pokračovalo. Možná, že pár měsíců, nejvýš půl roku. V době, kdy moji rodiče objevili stopy vpichů na její kůži, poslali ji k poradci. Byla emocionální troska a bála se její mysli. Jenna byla hospitalizována a zůstala v léčebně ještě půl roku, když se vrátila, naivně jsem věřila, že se všechno vrátí do normálu.

„To ne,“ zašeptal Jett, prudce mě vrátil zpátky do reality. Zavrtěla jsem hlavou, uvědomujíc si, že moje nehty byly zaryté do jeho paže, odtáhla jsem od něj ruku. Pět maličkých červených značek mu zůstalo na ruce, kde jsem ho držela pro oporu. Jettovi to zřejmě ale nevadilo. Ani sebou netrhnul, když jsem z něj sundala ruku. Přemýšlela jsem, jestli to byl můj úděl ubližovat, aniž bych o tom věděla.

„Krátce poté co se vrátila, nás obě pozval na párty. Nechtěla jsem jít, protože mi rodiče zakázali jakýkoliv kontakt s ním, ale Jenna neposlechla. Řekla mi, že byl láskou jejího života, a já jí věřila.“

Zaváhala jsem, když jsem nechala vyplavat vzpomínky, které změnily mou rodinu. Ruce se mi třásly. Moje neprolité slzy uvízly jako balvan v krku, skoro mě udusily. Jett vycítil mou úzkost a zpevnil stisk na mých rukách, zůstal klidný, jako by věděl, že vše co od něj potřebuju je, aby poslouchal příběh, který jsem nikdy s nikým nesdílela.

„Jenna mě přinutila, ať jí slíbím, že to nikomu neřeknu. Tu noc se ale nevrátila. Nevěděla jsem, co se stalo, a tak když doma nebyla druhý den ráno, musela jsem to říct rodičům, kteří zavolali policii. Hledali jsme ji všude,“ zašeptala jsem, mé slzy se konečně spustily, kapaly na mé tváře v linkách, které se vsakovaly do košile. „Našli jsme její tělo v bytě jednoho z Dannyho přátel. Ukázalo se, že se předávkovala drogami, a její tělo bylo prodáno několika mužům, kteří ji znásilnili. Bylo nám řečeno, že zemřela na vnitřní krvácení. Když byl Danny obviněn z vraždy, byla jsem to já, kdo měl proti němu svědčit. Jeho přátelé mi ale vyhrožovali, že ublíží mé rodině; neměla jsem to nikomu říkat.“ Zastavila jsem se, lapající po dechu. Jak jsem mohla Jettovi říct, že jsem neměla odvahu proti němu svědčit? Vrah mé sestry z toho lehko vyšel, protože jsem se bála o svůj život a o život rodičů.

„Je mi to líto,“ řekl tiše Jett.

Zavrtěla jsem hlavou. Žádná lítost. Nezasloužila jsem si jí. Ne po tom utrpení, kterým si Jenna prošla, a už vůbec ne po událostech, které její smrt přinesla. Mé slzy sklouzly mezi rty. Cítila jsem slanou chuť, ústa jsem měla vyschlá. Mé srdce bylo tak rychle, že se zdálo, že mi roztrhá žebra. Dusivý pocit v krku zesílil, přesto jsem neměla v úmyslu ustoupit od panického záchvatu, který se shromaždoval uvnitř mě.

S Jettem jsme byli několik okamžiků zticha. Přitulila jsem se do jeho silných paží. Jeho ruce mě tiskly tak pevně, že jsem se obávala, že zastaví můj krevní oběh. Přivítala bych to. Moje mysl byla stále při smyslech, takže jsem chtěla dokončit, to co jsem začala. Pro jednou jsem byla připravena podělit se o bolest.

„Moje matka mě nikdy nevinila, ale můj otec ano,“ začala jsem pomalu. „Nikdy se nepřenesl přes Jenninu smrt.“

„Jste v kontaktu?“

Zaváhala jsem, když jsem uvažovala nad svou odpovědí. Ne, nejsme v kontaktu. Nemohli jsme být. „Zabil se o několik týdnů později.“

„Je mi to líto, Brooke,“ zašeptal Jett do mých vlasů. Jeho paže se okolo mě pevněji utáhly a přitáhl si mě hlouběji do náruče. Nechala jsem se od něj objímat, zatímco jsem právě strhla poslední kousky hradby, kterou jsem kolem sebe stavěla posledních dvanáct let.