Dylan - 5. kapitola

Překlad: Iva
Kor.: Yanica

Tessa

Odcházím. Odcházím z Madisonu. Nechám za sebou všechno, stejně jako to udělala moje sestra. Popadnu náhodně oblečení, ze svého šatníku začnu je házet do kufru, který mám položený na posteli. Spodní prádlo, ponožky, boty, svetry.

Jak se mám odpoutat od jediného života, který jsem kdy poznala? Je v tom nějaký trik? Je na to manuál?

Položím se na matraci, hned vedle kufru, a schovám obličej do dlaní. V čelisti mi pulzuje, tam kde mě Sean zasáhl, noha mě bolí. Podívám se dolů, na malou ranku, kam mi Dylan nalepil náplast. Stále cítím jeho chuť na rtech, cítím jeho temnou kořeněnou vůni.

Dylan. Proč dnes večer? Proč, po těch všech letech? Proč mě políbil a říkal mi, takové rozporuplné a matoucí řeči? On mě nemiluje. A přesto se choval, jako by se o mě staral. Chránil mě, cestou domů. Ošetřil mě. Líbal mě.

Líbal mě poprvé po letech.

Sáhnu si prsty na rty. Vzpomínám na dotek jeho rtů, na sladké a tvrdé, jak jeho jazyk hladil můj, prsten na rtu škrábal na puse, ruce na mém těle, začínám mít krátký dech a v břiše se mi usazují motýlci. Nevšimla jsem si, že je mnohem hezčí, než kdy před tím. Vyrostl ve vysokého a silného kluka, ramena má míle široký, ostrou čelist. Ty oči… tak pulzující modré.

Pak si vzpomenu, jak zakopl a spadl na pohovku, jeho tvář byla bílá. Jsem unavený, řekl. Celý svůj život, mám o něj starost a obavu. Jak můžu mít zároveň strach, nebo vztek? Jak můžu být tak zatraceně smutná, že od něj odejdu, když jsem ho nikdy neměla? Když jsem ho konečně dostala pryč z mé mysli, aby byl daleko za mnou, a nikdy se neohlédnout?

Podívala jsem se na mobil, ležící na podlaze mezi hromadou oblečení. Chci zavolat sestře, promluvit si o důvodu proč odešla, jestli neví o nějakém místě, kam bych šla.

Teď na to nemám náladu. Potřebuju mluvit s někým, kdo mi rozumí. Donutím se vstát, zvednout telefon a zavolat Audrey.

Nepřítomně si olizuji rty, stále dokola. Je pozdě? Podívám se na budík, je nedělní noc. Není příliš pozdě, možná už spí?

Nebo se mazlí v peřinách s Ashem.

Obraz, který mi působí červenání. Uff. Ne, že by Asher nebyl pěkný chlap, s Audrey tvoří roztomilý pár, ale jsou pro mě jako bratr a sestra.

Zírám na mobil, sehnu hlavu a stisknu zuby. Vytočím číslo a hned zavěsím.

Můžu to udělat? Opustit všechny? Moje město, moje přátelé.

Dylana.

Blbost. Sevřu prsty kolem plastového obalu, až mám klouby bílé. Proč je tak těžké, zabalit, hodit kufr do auta a odejít?

Zazvoní mi mobil, Audrey. Polknu a odpovím.

"Tess?" Zní trochu bez dechu, a jsem zvědavá, jestli jsem měla pravdu o mazlení. "Ahoj."

"Ahoj, Aud". Uzel mi roste v krku, takže mluvení je obtížné. Bolest ze zrady mých rodičů, připomínka Seana o tom, co mi udělal a co udělá znovu, pokud dostane příležitost, Dylanovo ujištění, že mě nemiluje. Bolí to, že je těžké to snést. "Omlouvám se, zmáčkla jsem špatné číslo. Nechtěla jsem…"

"Co se děje?" Zeptá se. "Stalo se něco na slavnosti?"

Nesnáším lhát Audrey. Je to moje nejlepší přítelkyně, a jsme si opravdu blízko, byla nějaký čas pryč, vrátila se před rokem. Nějak mi dochází slova. Kroutím prsty na koberci a tahám lem noční košile. Nebe je tmavé, začíná pršet. Uvnitř je teplo, ale mně je pořád zima.

"Tesso? Mluv se mnou. Mám přijít?"

"Ne. Jsem v pohodě." Vyhrknu ve spěchu. "Opravdu, jsem. Jen jsem… ti chtěla říct ahoj."

"No, ahoj," a slyším slabý úsměv v jejím hlase. "Co se stalo?"

"Možná." Slyšet ji, hned se cítím lepší, nechci, aby zavěsila. "Jak se máš a Asher?"

"Fajn." Slyším v pozadí hluboký mužský hlas, a Audrey se směje. "Jo, je v pořádku. Víc než v pohodě. Ash, nech toho!"

Teplo mi stoupá po krku směrem ke tvářím, když si představuju, co asi dělají. To musí Asher dělat právě teď? "Měla bych jít. Můžeme si promluvit jindy."

"Počkej, Tess. Na co myslíš? Chceš jít dnes odpoledne na kávu? Mohla bych přesvědčit lidi, aby přišli."

"Ne, ne dnes. Mám schůzku s někým z mé třídy historie." Nevinné bílé lži se nepočítají, že jo? Podívám se na otevřený kufr. "Aud… jsme kamarádky dlouhou dobu."

"Jo, co tím chceš říct. Co se děje, děvče?"

"Znamenáš pro mě celý svět. Tvoje štěstí…" polknu. "Jsem tak ráda, že jste se našli s Ashem, jeden druhého a všichni ostatní taky. Tyler a Erin, Zane a Dakota. Doufám, že víš, jak moc pro mě všichni znamenáte."

"Tess?" Audrey hlas je pronikavý. "Co se to sakra děje? Co mi nechceš říct?"

Do prdele. Jen tak dál, skoro jsem se prozradila. "Nic." Zuřivě se snažím zakrýt svůj omyl. "Je to PMS. Víš, jen hormonální věc."

"Já vím, co je PMS," říká tiše Audrey. "Nechceš opravdu, abych přišla? Můžeme pít horkou čokoládu a sledovat hloupé televizní filmy."

Usmála jsem se, i když slzy se tlačí za mým čelem. "Jsem si jistá. Jdu teď ven tak jako tak. Vrátím se později."

Mnohem, mnohem později.

"Tak dobře," šeptá Audrey nepřesvědčivě. "Zavolej mi, až se vrátíš? Chci ti něco říct."

"Co, Aud?"

"Ne teď." Odmlčí se, a vzdychá. "Později. Málem jsem zapomněla. Dylan volal dnes ráno, ptal se, kdo je Sean Anholt. Tesso, ty jsi mu o něm řekla?"

"Řekla mu, co?" Zeptám se, a udělám krok zpět, jako by se mě mohl Sean prostřednictvím jména dotknout, zasténám, proč by volal Dylan a ptal se Audrey?

"Holka, ty jsi mi řekla, jak byl Sean protivný k tobě, když jste byli spolu. Nikdy jsi mi neřekla, co se přesně stalo, ale není tady? Říkala jsi, že se přestěhoval do Anglie?"

"Odstěhoval."

"Proč se o něj Dylan zajímá?"

Do prdele. "Já, ehm, potkala jsem na slavnosti, Dylana a chvíli se bavili." Mimo jiné. Ach, Bože. "Co ještě říkal?"

"Zeptal se, jestli si spolu se Seanem. Řekla jsem mu, ne. Měla jsem pravdu?"

"Jo samozřejmě. Nejsme spolu. Nikdy nebyli." K čertu s tebou, Seane. "Co dalšího?"

"Zeptal se, jestli Sean ti někdy ublížil. Řekla jsem…"

"Co jsi mu řekla?"

"Tess, řekla jsem ano, že ti ublížil. On to udělal, že? Tenkrát v létě."

Vzlyk mi stoupá v krku, a já ho křečovitě polknu. Nikdy jsem ji neřekla, co se skutečně stalo, jen kousky příběhu, ale myslím, že zná pravdu.

"Dylan měl vztek, co se stalo?" Tiše se zeptá Audrey.

"Musím už jít." Hlas se mi třese, nemůžu o tom ještě mluvit. "Promluvíme si později, Aud."

"Tesso, počkej."

Třesoucí rukou vypnu mobil, oči mě pálí, jak se dívám se na poloprázdný kufr.

Nemůžu. Nemůžu odejít. Já nechci nikam jít. Dospívání jsem prožila tady v Madison u tety Elsie, a přestože teď se přestěhoval zpět do Illinois, moji přátelé jsou spíše rodina pro mě, než moji rodiče vůbec byli. Moji rodiče žijí v Chicagu, ale tohle je moje město, můj domov.

Mám požádat o soudní zákaz pro Seana? Jak se postavit rodičům, co jim mám říkat, mám je poslat do pekla? Co mi udělali, je mnohem horší, než opustit jediný domov, který jsem poznala.

Slina mi kape na bradě, rozzlobeně jí setřu. Možná to není jen tím, že se snažím utéci. Před mojí minulostí. Přede mnou. Před potřebou Dylana, který na mě kašle. Před mojí potřebou, být dokonalá pro moji rodinu, která není nikdy se mnou spokojena.

Proč nemůžu být, tím kdo jsem, dělat to co považuji za správné?

V hlavě se mi ozývá tátův kárající hlas. Smutné oči mé mámi se objevují v paměti, nutí mě přijímat jejich pravidla, nároky a myšlenky. Proč nemůžu být, ta která si dělá, to co chce, nebo co považuje za pravdu?

Přála bych si, aby mě uznávali, ale na to jsem čekala celý život, klamala sebe samu. Nikdy mě neuznali, raději mě prodali muži, který mi ublížil. Pro obchodní jednání. Pro peníze. Chtěli muže, aby mě kontroloval a řídil můj život.

Ne.Nebudu utíkat. Položím si ruce na obličej. Minulá noc, byla velice poučná - otevřela mi oči. Splaskla bublina, která mě držela nad vodou. Musím přijít na to, kudy povede moje cesta a co budu ode dneška dělat.

Z myšlenek mě vytrhne zvonek u dveří. Zamračím se, postavím se na nohy.

Kdo to může být? Jsem přesvědčena, že Audrey by neměla čas sem přijet. Přejdu přes obývací pokoj, a napadne mě, že to může být Sean. Nebo táta. Nejsem si jistá, co je horší.

Váhám. Zpomalím. Strach mi zkroutí žaludek. V žádném případě neotevřu dveře. Mám v plánu, vrátit se do svého pokoje a zamknout dveře.

"Tess! Jsi v pořádku? "Mužský hlas, ale není Seanův nebo táty. Bouchá na dveře, tak tvrdě, že se otřásají v pantech. "Tesso, otevřít ty dveře."

"Dylane?" Šokovaně zašeptám do ticha.

Pořád bouchá na dveře. Jako ve snu se dám do pohybu, kukátkem kontroluju, zda je to opravdu on. Vidím hezkého chlapa s napjatým výrazem ve tváři, v mikině, krátké vlasy má mokré.

Odemknu a otevřu dveře. "Co se děje?"

Protlačí se kolem mě, přejede si rukou mokré vlasy, které se zvednou do malých špiček. Přichází s ním zima, tak honem zavřu dveře.

"Musel jsem se přesvědčit, že jsi v pořádku," přechází po podlaze, kape vodu po koberci. "Po tom, co jsem s Audrey mluvil…"

Postaví se přede mě, obočí má stažené. Zaráží mě, jak temné obočí má blonďák. Dělá jeho blankytně modré oči, intenzivnější. Pozdě si uvědomuju, že ty dětské modré oči se dívají na mé zápěstí.

"Co to sakra je?" Zasyčí, a chytne mi zápěstí.

Nemůžu si pomoc, couvnu a snažím se dostat pryč. Utahuje stisk na zápěstí, a mě uniká bolestivý zakňučení.

"Kurva. Promiň. Je mi líto." Okamžitě pustí zápěstí. "To ti udělal on, že? Minulou noc."

Podívám se dolů na holé, pohmožděné zápěstí a ucuknu, tentokrát nikoliv od bolesti, ale proto, že je vidím. Přikrčím se pod jeho rozzlobeným pohledem.

"To nic není," zamumlala jsem a třu si ruce nahoru a dolů, přes fialové modřiny, tmavé otisky prstů na mém těle.

"Nic." Zrudne mu krk, zúží oči, žíla mu pulsuje na čele. "Co se to sakra děje, Tess?"

"Co ode mě chceš?" Zašeptala jsem.

"Plakala jsi." Zeptá se tiše. "Sakra, Tesso. Co se ti stalo?"

Než odpovím, jeho ruce jsou kolem mě, jemné a silné, stejně jako včera večer, mám pocit tepla a bezpečí.

"Kdo ti to udělal?" Trvá na odpovědi, líbá mě drobnými polibky, jeho ústa na mých vlasech, na čele.

"Sean. A táta," přiznávám do jeho pevné hrudi, se zavřenýma očima, je tma a teplo, a nic se mě nemůže dotknout. Nemůžu předstírat, ale Dylan se opravdu stará.

Pevně zavřu oči, až vidím hvězdičky.

"Tvůj táta ti ublížil?" Zeptá se stručně.

"Ne. Říkala jsem ti, že to nic není. Moje chyba."

Hladí mě velkýma rukama, a tím mi posílá mráz po zádech. "Vsadím se, že to nebyla tvoje chyba, Tess. Co se stalo?"

"Obvyklá rodinná politika," zděšena, jak můj hlas chraptí.

"Jaká politika?"

Nechci o tom mluvit. Nechci se svěřit Dylanovi, který ořezal moje srdce a pak se nikdy neohlédl. Problém je, že chci věřit, že jeho starost je skutečná. Chci, aby jí bylo příliš mnoho. Chci věřit, že se stará o mě, jako já o něho, a všichni víme, že se mé myšlenky tak daleko nedostaly.

Iluze bezpečnosti bude brzy slábnout, a já budu najednou úplně sama. Možná mám důvod, proč zvednu ruce, obejmu a držím ho u sebe, když je tady.

Pevné svaly v jeho dolní části zad, se seskupují a uvolňují pod rukama, jak pozadu couváme. Nevím, co hodlá dělat, a já jsem zalapala po dechu, když mě pokládá na pohovku a nakloní se nade mnou.

Stále není oholený, jeho zlaté strniště zachycuje světlo. Zvednu ruku, toužím hladit konečky prstů přes jeho strniště, přes jeho lícní kosti a po čelisti. Začíná ztěžka dýchat. Stříbrný prsten na jeho rtu, zachycuje světlo.

"Tess ." Zašeptá. Zírám přímo do jeho elektrických modrých očí, a moje srdce klokotá.

Sakra, to by se nemělo stát. Jak mohu udržet svou obranu, když je to tak blízko, když udeří plnou silou svého mužství? Když jsem čekala tak dlouho, aby ho viděla se na mě dívat tak hladově, když byl tam, kde jsem snila?

Jen jednou, říkám si, jak jeho ústa drtí mě, kovový kroužek tlačí do mých rtů. Zatnu nehty do zadní části krku, přitáhnu ho blíž, tak blízko, jak jen ho můžu dostat. Toužím, cítit ho na mne, ve mně.

On touží stejně jako já, když jsem si uvědomila, jak tiskne svoje štíhlé, silné tělo ke mně, nechal mě cítit, jak vzrušený je. Jeho tvrdá délka tlačí na moje stehno, horké a tvrdé.

Pulzuju mezi nohama Myslím, že se zblázním, když s tím něco neudělám. Potřebuju ho. Dylan se mě musí dotýkat, vstoupit do mě, chci, abych přišla.

Dylan, se odtáhne a přeruší polibek, podívá se do mých očí. "Kristepane, chci tě Tess." Zasténá proti mým rtům, přiráží boky. "Potřebuji být v tobě."

"Ano," mumlám "Ano."

Útočí na mé rty, líže a lehce kouše, jeho jazyk hladí můj. Jen z jeho líbání mi tvrdnou bradavky, v klíně mi šíleně pulzuje, bradavky mi ztvrdnou. Moji krátkou noční košili posunuje nahoru přes boky. Rukou sevře jedno prso a palcem pohladí bradavku, sténání ztratím v ústech. Pořád mě líbá, hladí přes prsa, zvedne mi nohy okolo pasu, až vzlykám potřebou. Klouže rukou dolů, vsune jí do kalhotek a hladí mě, kde nejvíc potřebuju. Vyklenu záda z pohovky, když přijde záchvěv orgasmu. Svět zmizí na chvíli, když jsem klesla zpět na Zem z končin vesmíru, mezi hvězdami a kometami.

Do prdele.

"Ahoj," zašeptá Dylan, rty přejíždí mé lícní kosti, teplé rty a studený kroužek na rtu, přejíždí okolo ucha, takže se znovu třesu. "Kurva, ty jsi žhavá, když přijdeš."

Nevím, co na to říct. Ve skutečnosti si myslím, že jsem zapomněla, jak se mluví, jen ležím v náručí, neschopna pohybu.

Odtáhne se trochu dozadu, zamračí se na mě, ale pak se jeho výraz vymaže a on se zašklebí, sexy úsměvem, který dělá divy s mým tělem. Posune boky dopředu, a důkaz jeho vzrušení mi tlačí do klína.

A já chci víc. Chci ho, uvnitř mě a hluboko.

Svatý kecy, měla bych říci ne. Neměli bychom. Je to špatné na mnoha úrovních, že to není ani vtipné. Měla bych jít dál, nechat minulost za sebou.

Ale když se jeho ústa znovu přiblíží k mým, pochybnosti a strach zmizí, moje tělo se napíná k jeho dotyku.

"Kurva," šeptá, jeho pohled cestuje po mých prsou, pak níže, přes holé nohy. Posune se a jeho penis se zvětší, když se otře o mé stehno. Dostanu ho mezi nás, potřebuju ho cítit, vytřeští oči, když se jeho erekce napne přes látku, a on zavzdychá, když si sundám kalhotky, Dylan udělá jemný bručivý zvuk v zadní části krku, když vezmu jeho penis do ruky a vyndám ho ze slipů.

"Ty mě zabiješ," zamumlal, pak mě znovu začne líbat, tlačí mě zpátky na pohovku, lehne si nade mě. Zvedá noční košili výš a výš, a já mu pomáhám jí svlíknout. "Bože, ty jsi krásná. Mnohem krásnější, než si pamatuju."

Jeho hlas jeplný úžasu a teplo přejde skrze mne, že se opravdu na mě dívá, vidí mě, a jeho pohled je žhavý. Věřím mu, že jsem krásná, právě tady, právě teď.

Zatahám ho za svetr. "Pryč," řekla jsem, protože je pořád oblečený, a já mám ohromující potřebu ho vidět, dotknout se ho. Souhlasí.

Sáhne za hlavou a sundá si svetr a tričko v jednom tahu. Šaty přistanou někde na podlaze. Nevšímám si, ale při pohledu na jeho svalnatý hrudník mi spadne brada.

Bože, chlapec vyrostl, je svalnatější než před léty, jeho hrudník je jak vytesaný z kamene, velkolepý, vlnících se šest cihliček. Tetování vyniká na jeho hladké, opálené kůži, draci a ornamenty. Další drak obepíná jednu paži. Jeho biceps se vyboulí, když se na mě nakloní.

Zvednu ruku a uctivě přejedu prsty po drakovi, ale on mi nedává více času ho obdivovat a prozkoumat. Místo toho, skloní svou blonďatou hlavou a bere špičku mých prsou do horké pusy. Uniká mi zasténání, jak pocity běží po mých nervových zakončeních. Teplé mokro mezi nohama, šíleně pulzující, které vyžaduje uvolnění.

Zabořím prsty do jeho krátkých hedvábných vlasů, hladím ho po zádech. "Bože," syčela jsem. Nedokážu si vzpomenout, kdy mě naposledy někdo políbil a dotkl se mě takhle. Nevzpomínám si na tento druh potěšení, nikdy. "Ano." Vezme do pusy druhé prso, saje, tahá a lízá, a já se neklidně posunu, když tlak uvnitř mě roste.

"Dylane, prosím," nemůžu to vydržet, mám pocit, že se zblázním. Moje potřeba je nesnesitelná, blízko hraničící s bolestí. "Prosím."

"Já jsem tě dostal," zašeptal a vytáhne něco z jeho kapsy, nejasně si uvědomuju, že je to - kondom. Uslyším trhání plastu, sáhne mezi nás a natáhne si ho.

Olíznu si suché rty. Jeho penis stojí velký a zrudlý mezi námi, je to tak žhavé, až mě to spaluje.

Vzpomínka na Seana se mi mihne v chtíčem zmateném mozku, a já jí odsunu pryč. Nenechám si pokazit, tento krátký okamžik štěstí. V žádném případě.

Obejmu Dylana, a přitáhnu ho ke mně. Přitisknu pusu na jeho široké rameno. Přivře oči, a jeho husté řasy zakryjí modrou. Jeho erekce tlačí na můj střed, přehodím nu nohu přes bok, přitisknu se.

Nechám ho. Jenom jednou. Prosím, alespoň jednou, než se realita vrátí.

Malátně mě políbí, když do mě vstoupí, pomalu, vnímám pálení, když je jeho pevný penis uvnitř mě. Bolí to v dobrém slova smyslu, když mě vyplňuje, tlačí se hlouběji, stále hlouběji. Pak se trochu odtáhne a zasune ho zpátky dovnitř, když ho vyděsí můj křik.

"V pořádku?" Zašeptal a já zběsile přikyvuji. "Můžeš mi říct, kdy bych ti ublížil? Pokud chceš, abych přestal?"

Znovu jsem kývla, zvedla druhou nohu, chytla ho proti mně, uvnitř mě.

Bože, ano. Když se začne pohybovat, moje oči se srolují radostí v hlavě, jak jsem naprosto zaujatá a ohromená jím. On se vysouvá, a zasouvá, zpět do mě, jeho dech je krátký, kroutí tvář. Jeho pohyby narůstají, tělo přiráží k mému, a já se vznáším na hraně ostré jako břitva. Tlak stoupá, a všechno v mém těle je napnuté a těsné. Pusa se mi otevře v tichém výkřiku.

Ach, Ježíši… Prudké zachvění projde skrze mne, zvednu boky, odpovídám mu tah na tah, když jsem přišla. Tlak se zlomí a nechá mne v záplavě potěšení.

Dylan se na mě dívá, pohled má tmavý a rozostřený, dýchá trhavě. Zatlačí znovu boky, a já křičím, nemůžu to zastavit, třesu se přišpendlená pod ním.

"Tess…" Zabořil mi obličej do krku a sténá, jak ho pohltí jeho vlastní orgasmus. Cítím ho uvnitř mě, cítím křeče, když znovu a znovu škubne. Cítím všechno.

Držím ho v sobě, v náručí, cítím jeho horký dech na krku, pocit, když se mu svaly posunou na hrudi, jak se snaží zvednout sebe nahoru. Cítím jeho teplé a pevné tělo. Právě tady. Se mnou. Kde jsem si představovala, aby byl každý den.

A moje srdce se chystá rozbít znovu.

"Do prdele," řekla jsem s pocitem, že moje myšlení se vymaže. Realita toho, co se právě stalo, řízne skrze mě jako čepel. "Sakra, Dylan."

"Co je?" Zvedne hlavu a pohled na jeho lehký úsměv bude moje zkáza, kdybych ho nechala. "Sakra, já tě drtím."

Opatrně se vytáhne ze mě, odstraní kondom, a začalo to - odpojení, konec, dokončení této bláznivé chvíle, kdy jsem si dovolila zapomenout a představit si, jak všechno bylo perfektní.

Lehnu si na pohovku, přitáhnu si kolena k hrudi, zakryji si prsa. Bradavky mě stále bolí z jeho pozornosti, stejně jako moje jádro. Teplo mi stoupá po krku, a je to vítané, protože mráz se mi šíří přes tělo, až se rozstřesu.

"Co se děje?" Dylan zamumlá, zhroutí se na pohovku vedle mě, pořád skvěle nahý, jeho kalhoty leží na podlaze, svetr je na haldě vedle stolku z kovu a skla. Blond vlasy má rozcuchané, rty červené z našeho líbání, jeho tělo je zatraceně perfektní, vystaví ho tak, že vykolejí moje myšlenky.

"Nic." Třesu se po celém těle.

"Pojďme do postele, jsi ledová," než si uvědomím, co dělá, skloní se a zvedne mě do náručí.

Ložnice?

Tisknu se v jeho náručí, stejně jako včera v noci, snadno mě nese, jako bych nevážila víc než moje noční košile co mám na sobě, přejde pokoj a otevře nohou dveře do ložnice. Strne a zastaví se.

"Co to sakra je?" Otočí se v kruhu, stále mě drží v náručí. "Ty odcházíš?"

Blbost, kecy, kecy. Zapomněla jsem na kufr.

"Možná," Kroutím se. "Polož mě."

Nechává mě sklouznout, ale jakmile se bosé nohy dotknou podlahy, stáhne mě k jeho vysokému tělu, položí čelo na moje.

"Odcházíš, Tess?" tiše a vážně se ptá. Bolestivě se na mě dívá intenzivníma modrýma očima, rty má sevřené v úzkou linku. Položím ruce na jeho štíhlé boky. Stojíme tam nahý, kůže na kůži. Pravda k pravdě.

"Všimnul by sis, že jsem pryč?" Zavřu oči a čekám.

"Ježíši, děvče." Utáhne ruce kolem mě, obličej mi přitiskne k rameni, prsty hladí vlasy. "Samozřejmě, že bych si všimnul. Ježíši. Proč chceš odejít?"

Jeho slova rozevřou něco v mé hrudi, a já vím, že jsem asi na podzim od sebe znovu.

"Ještě si nejsem jistá,"

"Cože? Nejsi si jistá, proč chceš odejít?"

Začnu se smát, smíchem, který se pravděpodobně brzy obrátí v pláč. "Nejsem si jistá ničím."

Zůstal potichu, drží mě v náručí, a pak řekne: "Nechoď, Tess. Nechci, abys odešla."

"Opravdu ne?"

"Ne, ne, sakra! Proč bych měl? Do prdele." Pustí mě a udělá krok zpět. Jeho tvář vypadá bledě. "Kurva."

"Dylane…" zírám na něj, zmatená, otočí se a klopýtá do obývacího pokoje. "Dylane, co se děje?"

Nic neříká, když se obléká, vezme boty a jde ke dveřím. Když je otevře, zastaví se a položí ruku na rám.

"Nemám právo tě požádat, abys zůstala," říká. "Omlouvám se."

Dlouho potom, co za sebou zabouchnul dveře, zjišťuju, že stojím v obývacím pokoji, ruce založené na prsou, a divím se, proč mě požádal, abych zůstala.

ČÁST II

Dylan

Čtrnáct let byl těžký věk, pro nás všechny. Nebyl jsem žádná výjimka. Byl to jeden z nejtěžších roků mého života.

Ten rok jsem se zamiloval poprvé a pravděpodobně naposledy. Nevzpomínám si, že nikdy jsem nebyl šťastnější nebo plný naděje pro budoucnost. Ve stejném roce, nás máma opustila, táta dostal deprese. A já se rozešel s Tess.

Nevysvětlil jí, proč. Vše, co jsem věděl, bylo, že nemůžu dělat to, co chci. Nesmím brečet, nemůžu nic cítit.

Byly chvíle, kdy jsem si myslel, že bych mohl přijít o rozum. Někdy pochybnosti vyrostly do řvoucího monstra v mojí hlavě. Jak bych mohl věřit někomu, když nás máma opustila? Jak můžu věřit, že se někdo bude držet kolem?

Tehdy jsem si myslel, že se něco musí stát. U špatných věcí se nepředpokládá, že vydrží. Máma se vrátí. Táta by se vrátil ke svému starému já. Úsměvy. Škádlení. Sekání trávníku. Možnost hrát fotbal.

Ale máma se nikdy nevrátila. A táta se zhoršil. Odešel. Prázdnější. Pořád seděl v opotřebovaném křesle, stín muže, kterým býval. Byl jsem postaven ke starostem Hayes rodiny. Uklízet, vařit a prát. Starat se o bratry, starat se o tátu. Donutit ho vstát, umýt se, jíst, pít, spát. Donutit ho vzít si prášky, mluvit s ním, občas na něho zařvat, prosit ho, a zase nanovo. Vzhledem k tomu, že jsem naráz nahradil oba rodiče, stal se jedinou rodinou pro moje bratry.

A já si to myslím a ne o co se moje mysl snaží? Všichni, koho miluju mě opustí. Vše co je dobré skončí, všechny naděje skončí.

Každý večer, než jdu spát, stojím před fotografií Tess, která visí v ložnici na stěně.

Láska…. Láska je nebezpečná, a nemám rád Tessu. Já ji miluju. Já nemůžu.

Neustále si to opakuju, den za dnem, noc za nocí. Možná jednou přesvědčím sám sebe, že je to pravda.