Dylan - 4. kapitola

Překlad: Iva
Kor.: Yanica

Dylan

"Tess," je otřesená, bledá a naboso, prokristapána, v zimě, má krátké šaty, které kabát sotva zakryje. "Pojď, jdeme dovnitř, jsi zmrzlá.!

"Ne." Zavrtí hlavou. Dlouhé prameny vlasů se uvolnily z účesu, na tváři má rozmazanou řasenku. Červené oči září v mdlém světle venkovní terasy. Sakra, ona brečela? Utřu rukou rozmazanou řasenku. Hrudník se mi stáhne, potřeba držet jí znovu v náručí je ohromující. Už jsem jí nedržel dlouho, od té doby co jsem se s ní rozešel ve škole. Perfektně mi zapadá do náručí, její měkké křivky kopírují moje tělo.

Kurva. Nechoď tam.

Přejedu si rukou po tváři. "Ublížil ti?" Zeptám se.

Neodpovídá dlouho, vím, že odpověď je ano, sevřu moje ruce v pěst.

"Jsem v pořádku," její hlas je napjatý. Červenou rtěnku má rozmazanou přes bradu, vypadá jako krev. Co jí ten kretén udělal? "Jen chci jít domů."

"Máš tady někoho, kdo tě odveze?"

"Mám tady auto. Budu v pořádku."

Sakra ne. Ne s jejím šíleným přítelem. Šílencem, který zná, kde bydlí. "Ublížil ti," tentokrát, se neptám. "Nemůžu tě nechat jít samotnou."

"Je ti mě líto?" Otočí se čelem ke mně, a její výraz mě zastaví na místě. Zlobí se, chladně naštvaná.

"Víš co, nepotřebuji tvoje svolení, abych něco udělala. Děkuji ti za pomoc. Byl jsi tady náhodou. Nemáš právo přikazovat, co chci nebo nechci dělat, nejsi součástí mého života."

Do prdele. Byl jsem pryč po ty celé roky, a najednou jsem šokován, že mi to nakonec oplatí.

Zírám. Nemůžu přestat se dívat na ni.

Sakra, ona je tak sexy, stojí v červených šatech, které sotva vykukují z šedého kabátu, dlouhé holé nohy, zarudlý obličej, oči se jí třpytí. Je nádherná, dech beroucí. Hněv jí přeměňuje, odlupuje vrstvy tichého odevzdání, za které se schovávala tak dlouho. Právě teď předvádí svoje pravé já.

Moje Tessa. Dívka, se kterou jsem chtěl strávit celý život. Dívka, bez které jsem nemohl být.

Přejedu si rukou po tváři. Do prdele. Ne, takhle. Zvlášť ne teď.

Otočí se a kulhá ke dveřím, tělo má napjaté. Proč kulhá? Bolí jí nohy?

"Tesso, počkej." Spěchám za ní. "Ten hajzl je stále venku. Jdu s tebou."

Zavrtí hlavou, ale nic neříká, když otevřu dveře a čekám, až vyjde z budovy. Sáhnu po ní a ona mi dovolí držet jí v mojí blízkosti. Obejmu jí a jdeme spolu chodbou.

"Máš zraněnou nohu? Máš podvrtnutí kotník?"

"Musela jsem na něco šlápnout."

"Vydrž chvíli." Mám ruku pevně zaťatou v pěst, až mě bolí. Krátce odpovídá a ve mně roste zlost. Co se stalo, bylo špatné, vyděsilo jí to. Měl bych se přestat starat o Tessu, musím se starat o bratry, otce, jak vyjít s penězi, a ona nevypadá, že mě potřebuje. Teď nic nemůže zastavit starost o ní. Ne když se o mě opírá, má strach, vztek, ale přesto mi věří. Věří mi, že jí pomůžu s toho nepořádku.

"Je pravda, že ten člověk je tvůj přítel?"

"Není," zašeptá. "Nikdy nebyl. Chvíli jsme se společně poflakovali. Už je to dlouho."

Vlna tepla přejede skrze mne. Všechny svaly v mém těle tuhnout. Myšlenka, že je s jiným mužem. Sakra ne. To nemůže být pravda. Nemám právo žárlit.

Odvezu ji domů. Rozumný hlas v hlavě, trvá na tom, že jí musím pomoc k autu a poslat domů. Dostanu zaplaceno za slavnost, a zoufale potřebuju peníze.

Ale nemůžu jí pustit samotnou. Ruku mám kolem jejích štíhlých ramen, nadechnu se, přinutím se být neustále v pohybu. Miguel druhý strážný na této straně budovy, vzhlédne, když se blížíme a zamračí se.

"Musím ji vzít domů," říkám místo pozdravu. Modlím se, aby se nestaral a nevyptával. "Malá nehoda. Musím jí doprovodit. Můžeš mě krýt? Nebudu dlouho pryč"

Znovu přikývne, zavrtí hlavou. "Spolehni se. Jste v pořádku, slečno? Mám zavolat policii?"

"Jsem v pořádku." Tessa vykouzlí slabý úsměv. Vidím přímo skrz něj. Ona je vyděšená, snaží se to skrýt, a já se chci vrátit, chytit, toho hajzla, hodit ho proti zdi a zmlátit. Opakovaně.

Mám pocit, že potřebuje chránit a upokojit. Je to jako všechny ty roky co se mi podařilo hluboko pohřbít své pocity, až teď. Teď se řítí nahoru jako proud řeky, a mě hrozí utonutí, je to pro mě matoucí.

Do prdele.

Poděkuji Miguelovi, odcházím s Tessou ven. S překvapeným pohledem US, sleduje zamračenou ochranku a krásnou bosou dívku, kulhat po ulici, kde okouzlující hosté, stále přijíždějí v jejich lesklých limuzínách.

Vítr je ledový, přitáhnu si Tessu blíž k sobě, snažím se jí ochránit před chladem a zvědavými pohledy. "Tady je hlavní komorník. Dej mi lístek pro tvoje auto," řeknu, vytáhne ho beze slova z kabelky a podá mi ho.

Společně jdeme ke komorníkovi, a já mávám parkovacím lístkem. Komorník si vezme lístek, chci, aby ho brzy přivezl. Obejmu jí a chci jí dostat co nejdříve do tepla. Jakmile komorník zastaví bílý džíp Cherokee před námi, táhnu jí směrem do auta, ale ona kulhá a dělá grimasy, a já si vzpomenu na zraněné nohy.

Sakra.

Aniž bych si to promyslel, ohnu se a zvednu jí do náruče, vytřeští oči, povzdechne si a automaticky mi položí ruce kolem krku. Dech se mi zastaví v plicích, je tak lehká a přítulná.

"Pusť mě, Dylane," zašeptá, ale je zima, tak jí ignoruju. Obejdu auto na stranu spolujezdce, pomalu a opatrně jí posadím na sedadlo. Uvědomím si, že jí nechci pustit. Vyndá ruku ze dveří a dá komorníkovi spropitné. Zabouchne dveře od auta.

Zamrkám. Mám pocit, jako bych vstoupil do alternativní reality, kde vidím Tessu, ale já jsem pro ni neviditelný.

Mělo by mi to přinést úlevu. Měl bych být rád. To je to, co jsem chtěl, když jsem se s ní rozešel před čtyřmi roky, hned jak nás matka opustila.

Tak to není. Necítím úlevu ani nejsem rád. Necítím se šťastný.

Vzhledem k tomu, že jsem jí miloval, hrozí, že se rozbiju. Sakra, jak sobecké to je? Že chci, aby mě milovala, i když bylo nejlepší předstírat, že já jí nechci? No, teď už je pozdě tak jako tak. Ve skutečnosti, bylo příliš pozdě kurva hned od začátku.

Příliš pozdě ji dostat zpátky.

***

Město je osvětlené, a já držím oči na silnici, dělat co je nejlepší, než abych se díval na sladký profil Tess.

Co to se mnou je? Celou tu dobu jsem se poflakoval, ji ignoroval, a teď mi dává tichou domácnost, a já se nemůžu dívat jinam.

Možná jsem masochista. Možná mám rád svou bolest.

Jedeme v tichu, kde realita situace prosakuje mlhou v mé hlavě. Kurva, to je blbost. Co to sakra dělám? Jsem k smrti unavený, odešel jsem z práce, z rozmaru, musím se vrátit na slavnost a doufat, že si toho nikdo nevšimnul. Potřebuju tuto práci. Potřebuju peníze.

Do prdele. Nezaplacené nájemné, výdaje na zdravotní péči a různé další dluhy, mě pronásledují. Přitlačím nohu na plyn, jako bych mohl předběhnout své problémy.

"První ulici na levé straně," zašeptá Tessa, prsty sevřu bílou kůží obalený volant, až mi zbělí klouby.

Ulice je široká a dlouhá, stromy lemují chodníky. Budovy jsou vysoké a velmi bílé, skla a chromové fasády svítí, všechno je slavnostní a na hovno. Stejně jako moje ulice. Cha, opravdu, to jako vážně. Poznávám budovu, kde bydlí, několikrát jsme ji vyzvedávali s kluky. Obvykle jsme parkovali u chodníku a čekali, než přijde dolů.

"Podzemní parkoviště?" Zeptal jsem se, a ona přikývne.

"Okolo dozadu."

Vrata se zvednou a my jedeme do tmy. Žlutá světla se rozsvítí, když jedeme kolem zaparkovaných řad lesklých, nových a drahých aut. Jsem ticho, když pokračujeme k Tessy přiřazenému boxu, označenému číslem jejího bytu - 712, 7. patro. Zaparkuju a vypnu motor. Spadne mi brada, když se automaticky zapnou světla v autě. Starý Ford, který jsem zdědil od táty, neměl takové vymoženosti. Sakra, vůbec nestartoval v zimě, potřeboval opravu motoru, a oprava nestála za vynaložené peníze. Musel jsem ho prodat, a pak na tom nezáleželo. Bylo to před roky.

"No, děkuji, že jsi mě zavezl domů," mumlá Tessa.

"Nemáš zač." Zírám ven do prázdna. "Budeš v pořádku?"

"Budu v pořádku." Její hlas je tichý a trochu chraplavý.

Otočím se a podívám se na ni. Ve slabém světle, její obličej vypadá bledší než kdy jindy. Pak se posune, a rukáv šedého kabátu se vyhrne nahoru, vidím prsten červených podlitin kolem zápěstí.

Tmavý tlak se umístí uvnitř mé hrudi.

"Co to je?" Zeptám se, sáhnu po její ruce, lehce stisknu a zvednu, abych si jí lepší prohlídnul. "Kurva, to ti udělal?"

"Pusť mě, Dylane," říká slabým hlasem.

Držím jí o chvilku déle. Pravda je, že jí nechci pustit. "Co jiného ti udělal?"

Sevře ruku, a já jí pustím. Oči jí probleskují, pod svraštělým obočím. "Co je to s tebou?"

"Co myslíš? Jen jsem chtěl-"

"Říkala jsem ti, Dylane. To není o tom, co chceš."

V rozpacích, se opřu do sedadla. "Co to znamená?"

"Význam, já nevím, co se to sakra dnes děje."

"Pořád to nechápu, Tess. Nemělo by mi být jedno, pokud jsi zraněná?"

Nevěřícně se zasměje. "Vážně? Ty? To je vtip?"

Dobře, možná jsem si to zasloužil. Přesto to bodá. "Proč je tomu tak těžké uvěřit?"

"Proč?" Odepne si pás třesoucími prsty a vezme si kabelku, třesou. "Nejsem tak pitomá, už ne. Co je to s vámi muži? Táta mě odprodal, Seanovi, Proboha, a ty" Ukazuje prstem na mě. Dívám se na ni. "Kdy ti záleželo na mně? Teď? Po celou tu dobu, co jsi mě ignoroval? Vtipné."

Určí naší dělící linii, otevře její dveře a vyleze.

Ještě trochu omámený, dělám to samé. "Jdu s tebou."

"K čertu s tebou."

"Znamená to, že ten hajzl ví, kde bydlíš?"

Zmizí jí poslední zbytek barvy z obličeje, a vím, že je to odpověď na mou otázku. Kurva.

"Budu v pořádku," mumlá.

"Doprovodím tě ke dveřím bytu, a pak odejdu, Tess." Zabouchnu za sebou dveře. "Nejsem tu, že bych ti chtěl ublížit."

"Jistě jsi," zašeptala, tak tiše, nejsem si jistý, že jsem to slyšel.

Seru na to. Jsem tak unavený, oči mě pálí, jsem připravený jí odvést v bezpečí domů. "No tak. Pojď dovnitř, já se musím vrátit do práce."

Ale jak? Zajímalo by mě, jestli je autobusová zastávka nedaleko. Budu se jí muset později zeptat.

Beze slova, jdeme do budovy. Projdeme těžkými kovovými dveřmi, vstoupíme do haly obložené zrcadly a sklem. Tessa zmáčkne tlačítko výtahu, a já se mezi tím dívám na obraz našich těl v zrcadle.

Princezna a žebrák. Nebo podobný kraviny. I přesto, že nosím černé džíny a černou košili, můžete vidět tmavé linky tetování, které šplhá po krku a další vykukuje zpod rukávu, která jsou součástí jednoho z draků, které zdobí moje tělo. Mám stříbrný prsten na rtu, i když jsem oholen a vlasy ostříhané nakrátko, nemůžete přehlédnout ostražitost v mém pohledu a způsob, jakým mám ramena napnuta předtuchou. Připraven k boji.

Vzhledem k tomu, Tessa, je úchvatná, dokonce i naboso, s rozcuchanými vlasy, dokonce i s rozmazanou rtěnkou. Ona je vysoká a štíhlá, její křivky je těžké přehlédnout i přes kabát. Postavu má jako přesýpací hodiny, a teď, když jsem se konečně pořádně dovolil na ni podívat, abych viděl, co jsem se snažil zapomenout, pusa mi vyschne, a cítím, že mi kalhoty začínají být malé.

Zaměřím se na dveře výtahu. Cinkne, a když se otevřou, Tessa vejde dovnitř a já ji následuji. Moc dobře si uvědomuji, že stojím vedle ní. Nepodívá se na mě, dýchá přerývavě, oči má suché. To mě zabíjí. Nikdy jsem nepomyslel, že Tessa bude potřebovat mojí pomoc. Byla vždy první ve třídě, se spoustou peněz, stabilní rodinou, dobrými přáteli, líbáním každý týden nového kluka. Myslel jsem, že jsem jí ztratil. Myslel jsem, že je stejná jako moje máma. Myslel jsem, že zůstat s ní, jednoho dne by mě opustila s jiným klukem, a nikdy se neohlížela. Nikdy předtím nevypadala zranitelná. V jejím hněvu, vidím bolest. Vidím rány. A teď jsem zvědavý, jestli jsem je taky způsobil.

Je to ošklivá myšlenka, a to mi vadí mnohem víc, než jsem si myslel, že by mohla.

***

Vystoupíme z výtahu do chodby plnou zrcadel a skla. Naše kroky jsou tiché na tlustém koberci. Můj odraz se mi vysmívá ze všech stran. Nikdy jsem nebyl v bytě Tessi, a přiznám se, že jsem zvědavý. Zvědavý, jak žijí bohatí. Jak ona žije, když jsem se škrábal na dně rybníka.

Ještě jeden důvod, proč bychom nikdy vydrželi spolu. Proč, by mě opustila, hned při první příležitosti.

Tess, odemkne dveře, vstoupí do jejího bytu, zatímco já stojím na prahu, moje brada spadne. Znovu.

Velká okna, ukazují blikající světla tam dole a velký úplněk na noční obloze. Jeho bledá záře slabě svítí, plakáty visí na stěnách, vyobrazují postavy, sochy a keramiku. Více figurek stojí na policích, spolu s rákosovými košíčky, na stěnách masky a jiné exotické věci.

Světla se zapínají, nějakým skrytým senzorem, když kulhá ke kožené pohovce. Padne na pohovku a skryje tvář do dlaní. To mě vytrhne z mého úžasu, a já vejdu bez pozvání. Zavřu za sebou dveře, vejdu do obývacího pokoje, obejdu pohovku a kleknu si před ní.

"Tess." Čekám, ale odpověď nepřichází. "Chci ti jen zkontrolovat nohu, jo?"

Tlumeně zasténá za prsty, a můj hrudník zpřísňuje. Zvedne jednu malou, pěknou nohu, a já jsem uchvácen perfektním tvarem, vysokým obloukem, a elegantními prsty. Dobře, sakra, nevěděl, že mám nohy jako fetiš.

Dej si hovno dohromady, Dylane.

Zkontroluju chodidlo, hledám zranění. Když jsem nic nenašel, položím ho jemně dolů a zvednu druhou.

Tessa zasyčí, když přejedu rukou po chodidle, a tak se blíže podívám. Vidím tmavou skvrnu, malá ranka, ale uvnitř je sklo nebo kámen. Bylo sklo v trávě?

"Vydrž," když se snažím vytlačit cizí těleso z rány. Ona fňuká, když se mi to podaří. Zamračím se, je to tříska nebo sklo?

"Šlápla jsi na něco ostrého."

Podržím to tak, aby to mohla vidět, když si kouše spodní ret. "Máš lékárničku?"

"V koupelně," říká slabým hlasem, a vše, co chci udělat, je zabalit ji zpátky do náručí a držet.

Místo toho jsem vstal a šel se podívat po koupelně. Po třetím pokusu ji najdu, poté, co jsem otevřel dveře do luxusní ložnice s manželskou postelí, další ložnice s jedním lůžkem a prádelny. Zrcadla se zdají být téma v celé budově, a málem jsem vrazil do skleněné přepážky, která odděluje sprchu od zbytku místnosti.

Kristepane.

Nakonec najdu lékárničku ve skříni u dveří a vrátím se do obývacího pokoje, z mé hloubky a lehce vyděšený.

Všude peníze. Jako bych to věděl všechny ty roky. Myslím, že byla na slavnosti jako host, zatímco já pracoval pro peníze.

Slavnost. Ve skutečnosti, kde mám být právě teď.

Hovno.

Vrátím, se k pohovce, aby si Tessa mohla dát ruce dolů. Řasy jí zakryjí oči, když si znovu kleknu na místo a otevřu lékárničku. Vím, že se na mě dívá, když čistím malou ránu dezinfekčním sprejem a nalepím náplast.

Moje ruce se pohybují bez přemýšlení. Jsem zvyklý na léčení zranění mých malých bratrů, ale teď, se soustředím na její jemnou pokožku pod rukama, její vůni skořice a čokolády.

Proč si vzpomínám, že voní tak sladce? Legrační, jak můžete přesvědčit svoji mysl zapomenout, na určité věci. Uvědomím si, že jsem nikdy nebyl tak blízko u ní, nedotkl její holé kůže, protože jsem se s ní rozešel. Cítím vzrušení tak intenzivně, že se musím přizpůsobit, když mi ztvrdne péro.

Nemůžu si vzpomenout, kdy jsem měl naposledy trochu uvolnění, kdy v poslední době jsem byl s kuřátkem. Asi před tím než táta odešel, více než rokem, od té doby jsem měl několik setkání s mojí pravou rukou. Nepomůže tomu, že sedí přede mnou v sexy krátkých šatech, a já klečím u jejích nohou a dívám se na ni. Sakra. Pohladím jí rukou kotník. Proč jsem s nikým nebyl tak dlouho? Není nedostatek ochotných kuřat? Já prostě nedokážu projevit o ně zájem. Snažil jsem se v průběhu let. Těžké být s někým, když pokaždé, když se na ně podíváte, uvidíte široké modré oči a určitý tvar pusy. Tessa má pusu, oči, obličej. Sakra. Odtáhnu ruku zpět, jako by její kůže pálila. Musím se odsud dostat zpátky, než ztratím kontrolu. Držel jsem jí od sebe pevně a dlouho zpátky, myslím, že by se to mohlo zlomit, když se jí znovu dotknu. Sedím v podřepu, zavřu víko lékárničky, opřu se o konferenční stolek a postavím se na nohy.

Příliš rychle. Zatraceně rychle. Do prdele.

Místnost zčerná kolem mě, proklínám, jak cítím, že se mi kolena podlamují. Nedostatek spánku nebo jídla, rychlé vypuštění adrenalinu z mého systému. Myslím, že slyším volat Tessu moje jméno, doufám, že nespadnu na zem a tak zaměřím svůj pád na pohovku. Zvednu ruce a spadnu do měkké kůže, která ztlumí můj pád. Peklo. Tma začíná ustupovat. Zamrkám, zaostřím a vidím jí se nade mnou naklánět, obličej naplněný starostí.

"Dylane?" Obličej má tak blízko, že vidím malou jizvu na obočí, starou vybledlou linku, a stín v modrých očích. "Jsi v pořádku?"

Chci říct, že jsem v pořádku, v krku mám sucho, že nemůžu mluvit. Zkusím to znovu, ale nejde to udělat. Odtáhne se pryč.

"Přinesu ti trochu vody."

Tiše odejde po koberci, a já uslyším zvuk tekoucí vody. Vrátí se, přinese vysokou sklenici, sedne si vedle mě a podá mi jí do ruky. Má obavu v očích, a já chci položit ruku na hruď, abych se ujistil, že mi srdce nevyskočí. Buší mi hlasitě, třesou se mi ruce, a já musím držet skleničku v obou rukách, nebo všechno vyleju. Napiju se, a uvědomím si, že mám žízeň, tak všechno vypiju.

Už je to lepší, skloním skleničku, vezme jí a položí na stůl. Každý pohyb, který udělá, sleduji koutkem oka. Nemohu se dívat jinam.

"Co se ti stalo?" Prohlíží si moji tvář, obočí má stažené dohromady.

"Jsem v pořádku. Jen unavený." Naše nohy se dotýkají, ona je tak zatraceně blízko, že moje tělo reaguje. "Tess "

Zvednu ruku a pohladím klouby prstů hladkou tvář. Kůži má teplou jako satén, neuvěřitelně měkkou. Zahlídnu modřinu na bradě. Modřinu?

Než si uvědomím, co dělám, chytnu jí tvář oběma rukama, sevřu a políbím, konečně jí ochutnávám, zasténání mi stoupá v krku. Ach Bože, jak jsem mohl tak dlouho žít bez ní? Otevřu jí rty jazykem a strčím ji ho dovnitř. Chutná sladce a svěže, stejně jako studená voda, stále mám žízeň, jiný druh žízně.

Touha mě zasáhne jako kladivo. Olizuju jí ústa, sténání vibruje skrze mě. Cítím to až v mých kostech. Cítím to v mých koulích a mém bolavém penisu.

Sakra, chci ji tak špatné, nemůžu dýchat. Otočím ji, položím zády do polštářů, líbám ji, jako by byla vzduch, a já se bez ní dusil. Prohne záda do oblouku, strčím ruce do kabátu, rozepnu ho a svléknu z ramen. Pod ním má na sobě třpytivé červené šaty s hlubokým výstřihem, který odhaluje kopečky jejích ňader a náznak červené krajky.

Kurva. Moje péro diamantově tvrdne za dvě vteřiny, nadšeně se tlačí ven z kalhot, když vycítí akci.

Chutná jako slané mandle a já nemohu ji přestat líbat. Pohladím jí na krku, moje ruce kloužou dolů, vezmu do dlaní její ňadra, a matně jsem zvědavý, jestli můžu přijít takhle, jen z jazyka v puse a z rukou na jejích ňadrech, když zatlačí na mě a odtáhne pusu.

Vytáhne ruku a plácne mě. "Vypadni."

Whoa. Záblesk žihadla na tváři mi pomůže zaostřit vidění. Vypadá rozzuřená, a zoufale se snaží zadržet slzy.

Co jsem udělal? "Tess."

"Vypadni! Ven z mého bytu." Hlas se jí třese, a její oči jsou příliš světlé. "Skončila jsem s tím. Je to všechno zatracená hra pro tebe?"

"To není hra," ale ona neposlouchá, zatlačí znovu a chce, abych šel. Nejsem si jistý, co jsem řekl, nebo co jsem udělal.

"Ty mě nemiluješ, viď?" Její oči ztvrdnout.

"Nikdy jsi mě nechtěl."

Otevřu pusu, abych to popřel, řekl jí pravdu, ale co to sakra dělám? Zavrtím hlavou.

"Už tě nemám ráda," říká zlomeným hlasem. "Odejdi."

Samozřejmě, že mě nemiluje. To vím. Neměl bych to cítit jako kopanec do břicha. To je to, co chci. Pro ni, protože jí miluju. Pro mě ne, protože ji miluju.

Čas se zastavil.

"Dej na sebe pozor," zašeptám, zvednu se a odcházím. Nějak je to jedna z nejtěžších věcí, které jsem kdy udělal.