DAO - 9. kapitola

Překlad: Simča

Savannah

Práce je překvapivě nudná bez Declana všude kolem. Neuvědomila jsem si, jak moc se mi líbí naše malé tête-à-tetes (soukromá konverzace mezi dvěma lidmi) po celý den, vždy když má pár minut čas. Teď se nemám na co těšit.

 No, to není tak úplně pravda. Mám se na co teď těšit, protože tělocvična je už zavřená dobrých pět minut a už jsem dala čisté ručníky do šaten na zítra ráno. Je čas se přesunout.

 Zadní dveře se za sebou zavřou, bouchnutí těžkého kovu se ozývá v prázdném parkovišti, když vykračuju po schodech do bytu. Declan lenoší na pohovce, jak vejdu dovnitř, otočí se a usměje se na mě, jak zavřu přední dveře.

 "Jak bylo?"

 "Dobře," řeknu a zamířím do kuchyně. "Bez komplikací, ale fajn."

Otevřu ledničku a vytáhnu láhev vody, kroutím víčkem, když Declan vstane a přijde. Jeho pohyby jsou stále trochu pomalé a to mi dává spoustu času ocenit, jak se mu nízko uložené pyžamové kalhoty upínají k bokům. Kostky nikdy nevypadaly tak sexy.

 Napiju se a doufám, že studená voda uhasí požár zuřící ve mně. To ale samozřejmě nepomůže, protože se rozhodne opřít o pult a rukama svírá silnou žulu na obou stranách. To způsobí, že jeho svaly na předloktí vypadají… wow.

 Ty mě zabíjíš, kámo.

 Šklebí se. "A bez komplikací, myslíš nudný."

Pokrčím rameny a dám víčko zpět. Tak úplně se nemýlí.

 "Dnes jsem ti chyběl," říká obviňujícím tónem.

 Položím láhev na desku, držím ruce v obranném postoji. "Chybělo mi s někým mluvit, jistě, ale neřekla bych, že bys mi chyběl."

Tlačí se od pultu. "I když to neříkáš, neznamená to, že to není pravda." Vezme mou láhev vody, odšroubuje víčko, a usrkne, při tom všem mě pozoruje.

 Mračím se na něj, nenávidím, jak mě vždy vyvede z míry. "Tak jsem to nemyslela."

Zvedne obočí, jak drží otevřenou láhev, hřbetem volné ruky si otře toulavou kapku na jeho rtu. Toto gesto je další výzva, stejně jako incident s máslem a zajímalo by mě, co to je za hru.

 Jak mohu hrát, pokud neznám pravidla?

Překřížím si ruce, vezmu mu láhev z rukou, ale nenapiju se. Hodí mi uzávěr láhve a já ho chytím, když se opře o pult vedle mě.

 "No, zítra ti nemusím chybět. Zítra má přijít poslíček, musím tam být. "

 Trhnu hlavou nahoru. "Cože? Ne, je třeba, abys odpočíval. Nemůžu se o to postarat? "

 Pokrčí rameny, ústa mu klesnou, jak o tom přemýšlí. "Možná. Vše, co musíš udělat, je ověřit položky na objednávce a podepsat to. "

Zní to dost snadně. Přikývnu a řeknu: "To zvládnu."

 Rty mu přeběhne zakřivený posměšek. "Dobře… ale co z toho budu mít? "

 Zamračím se, nejdřív význam jeho slov nepochopím, ale když jo, tak jsem vzteky bez sebe. "Co z toho budeš mít? Snažím se ti pomoct a ty se mnou vyjednáváš? "

 Vyskočí mu důlky. "Jo."

Uhnu jeho očím a opatrně se zeptám. "Co chceš?"

 "Rande."

 Mé oči vystřelí zpět nahoru. "Rande?" To jsem opravdu nečekala. Ano, nějaký druh sexuální laskavosti. Rande, ne.

Přikývne a pohybuje se pomalu dopředu, dokud necouvám do kouta. Jeho ruce spočívají na desce, uvězní mě, zatímco jeho ústa se pohybují vedle mého ucha. "Mám tě rád, kotě. Co s tím uděláme? "

Jeho dech hladí mé ucho a snažím se netřást, ale nemůžu přestat a krátce zavřu oči. Nechci, aby věděl, jaký má na mě vliv, tak se mu vysměju a položím mu ruce na břicho, tlačíc ho pryč a zároveň se snažím, abych nesténala nad jeho pevnými svaly pod tenkým tričkem.

 "Nic s tím dělat nebudeme. Vypadá to, že je to tvůj problém, ne můj."

Zelené oči se vpalují do mých. "Je mezi námi jiskra." Jeho prsty se pasou po mé čelisti, takže husí kůže vypukne po mé náhle přehřáté kůži. "Cítím to. Cítíš to. A je mi líto, ale nemůžu předstírat, že neexistuje." Pak sjíždí dolů po mém krku a já polykám, jak se naklání svým obličejem k mému. Špička jeho prstu klesne do mého límečku trička, když sleduje mou klíční kost. "Nemyslím si, že ty taky můžeš. Víš proč? "

Slova… nemůžu je zpracovat. Jen prostě zavrtím hlavou.

Uzavře mezi námi vzdálenost, pohladí mě rty proti svým nejlehčím, nejměkčím, skoro mě políbí, než říká: "Vzhledem k tomu, že se mě nemůžeš přestat dotýkat. "

Zatraceně, má pravdu. Mé ruce se stále tisknou k jeho svalům, jako kdyby byly super přilepené na místě.

Okamžitě se proberu a proklouznu mu pod paží, dám dohromady znovu svou intimní hranici." Dobře, tak mě to k tobě přitahuje. Každá jiná žena na povrchu planety by byla taky, kdyby ti čelila tváří v tvář. "

 Otočí hlavu, když odpočívá rukou zpátky na desce, opírá se o roh. "Nemám zájem o každou jinou ženu na povrchu planety. Jen tebe." Pak se odstrčí a čelí mi, zkříží ruce na prsou. "Tak vidíš mé trápení."

Napodobím jeho postoj, překřížím si ruce na prsou. "To se nestane, Declane, takže na to zapomeň."

Rojí se mu na pravém oku vrásky, když spojí obočí do pevné linky. "Proč? Právě jsme si vyjasnili nás společný zájem, tak- "

 "Tak, co se stane, když bude po všem? Jsi můj šéf, Declane, a žiju s tebou. Nemám, kde zůstat, pokud se vše pokazí. " Pak by mě odkop bez mrknutí oka a já bych neměla jinou možnost, než to vzít.

 Může to udělat i rovnou hned, pokud s tím nebudu souhlasit…

 Do prdele.

 Mračí se, jeho čelist se zatne na jeho pohmožděné kůži. "Opravdu si myslíš, že bych ti to udělal?"

 Zamrkám a podívám se jinam. "Nic by tě potom nezastavilo." On je ten, kdo má veškerou moc, a já jsem ten, kdo je na pospas jeho rozmarům. To je ledová, krutá pravda a nijak bych se tomu nevyhnula, pokud bych to zadrhla a vystěhovala se, pak… no, pak budu zpátky na začátku. Žádná práce a spaní na zadním sedadle mého auta.

 "Nic, kromě zkurvených, dobrých mravů." Podívám se na Declana nad jeho drsným tónem, upřeně se na mě dívá. "Já bych ti to Savannah neudělal. Máš mé slovo, že to, co se mezi námi stane-nebo nestane-zůstane oddělené od našeho profesionálního vztahu. "

 Nemám spoustu zkušeností s lidmi, kteří mají co dočinění s dobrými mravy, ale jak jsem zírala na Declana, sledováním jeho vážné tváře, tak si myslím, že jednoho takového vidím.

Declan

Savannah se usměje sarkasticky. "Můžu to mít v písemné formě?"

 Moje zuby popadnout do spodního rtu v širokém úsměvu. "Myslím si, že to půjde."

Její pohled na mě chvíli přetrvává, než otevře ledničku. "Co chceš k večeři?"

Přejdu dva kroky k lednici a položím dlaň na chladnou nerezovou ocel, jak jí zavřu. "Vlastně jsem si myslel, že bychom si mohli něco objednat. Nebylo to moc rande, pokud bys pro mě vařila. Myslím, že kluci mají platit za večeři, ne? "Vzhledem k tomu že, jsem se vlastně nikdy nebyl na rande, nemám tušení. Ale zdá se to důvěryhodně. "

 Její oči se rozšíří, když prská, "Chceš to udělat teď?"

 "Jasně, proč ne?"

 "Protože jsem se ani dnes neosprcho-"

"Jdi. Dej si sprchu. "Nemohl bych se starat méně, pokud si jí dá, nebo ne. Mohla by se válet v bahně a já bych byl do ní stejně udělaný, jako tlustý děcko na dortu. Nehodlám nechat něco tak triviálního jako sprchu stát nám v cestě. "Zatím něco objednám. Je Čína v pohodě? "

Okusuje si ret, zdá se to jako věčnost, než konečně přikývne. "Sladko kyselé kuře pro mě, prosím."

 Dívám se, jak jde chodbou do koupelny, když si sundá gumičku z vlasů a třese svými dlouhými vlny. Zákon sám o sobě je nevinný dost, ale šortky, které, ty super-krátké, které má na sobě a všechno, co vidím je perfektní. Chci se ztratit v krémové kůži a zlato hnědých vlasech. Nikdy v životě jsem nechtěl nikoho tak moc a vím, že až se to konečně stane, bude to výbušné.

 Jak by to také nemohlo být s takovou petardou, jako je ona?

***

O třicet minut později, zavřu kopnutím přední dveře a pozastavím se, s obřím hnědým papírovým sáčkem v náručí, když vidím Savannah stojící na konci chodby. Její vlhké vlasy má nahoře v nízkém culíku, který má přehozený přes rameno. Pohrává si s koncem, vypadá… nervózní.

 "Nevěděla jsem, co na sebe," říká, podívám se na její černo bílé, baseballové tričko a její bavlněné, spící šortky, které mám tak moc rád.

 Nemohu odtrhnout oči od kousku kůže, vykukujícího z mírně až příliš krátkého trička a mírně až příliš nízkých šortek. Je to nebezpečná kombinace.

 Když pocítím, že mi krev z hlavy putuje na jih, odkašlu si a pohlédnu zpět na ní. "Vypadáš nádherně." Dojdu ke stolu v jídelním koutku, než udělám něco, čím se opravdu ztrapním, jako, že hned před ní se mi postaví. 

Savannah přijde ke mně a postaví se vedle mě, pomáhá mi vytáhnout nádoby z tašky. Ta čerstvá sprchová vůně je vše, na co můžu myslet a co vnímám. Stojí mě všechno, abych jí prostě nezvedl, nepřehodil si jí přes rameno a nevzal jí do své postele, jako nějaký barbar. Ta ovocná, jahodová sračka se mstí na mém mozku.

Zavrtím hlavou, překvapen, jak moc jsem udělanej do téhle holky, když jsem ji ještě ani neviděl nahou.

 "Všechno v pořádku?"

 Podívám se na Savannah, když vidím, jak se na mě zamračí, řeknu: "Já ještě nevím, kotě. Musím se dostat zpátky k tobě. "

 Na její zmatený pohled, vytáhnu židli a povzdechnu si, když se na ní posadím. "Máš mě tak omotaného kolem malíčku, že už ani nevím, jakým směrem je nahoru, už ne. "

 Zašklebí se a sedí naproti mně, otevře krabice z polystyrenu a položí sadu nádobí z plastických hmot do středu stolu. "To je důvod, proč děláš tuhle celou rande věc? Protože nemyslíš jasně? "

 Pokrčím rameny a zvednu poslední vidličku ze středu stolu. "Já opravdu nevím, proč to dělám, nemám ponětí, jak to dopadne. Mohla by to být buď ta největší věc, která se mi kdy stala, nebo největší chyba mého života. "

 Zasměje se, opřel se na židli, když si vloží kousek kuřete do úst. Když žvýká, usmívá se ironicky. "Páni, díky."

Jedno rameno léně pokrčím. "No, je to pravda. Nevím, jak to dopadne. Jediné, co vím, je, že budu litovat po zbytek svého života, pokud to nezjistím."

 Zavrtí hlavou, dívá se na mě v úžasu. "Wow," Nakloní se, opře se rukama o stůl, jako by měla sdílet tajemství. "Jsi vždycky tak dobrý, dostáváním se holkám do kalhotek, nebo jsi takový jenom ke mně?"

 Smutně se usměju, jak jí pozoruju, hned se mi rozsvítí tvář, když jí vidím se smát. "Máš pořád ty svoje na sobě, nemůžu být tak dobrý."

 Perfektní bílé zuby se objeví, když si kouše spodní ret, ústa zakřivená do zlého úsměvu. "Kdo říká, že je mám na sobě?"

 Málem spadnu ze židle, jak naříkám a svěsím hlavu. "Ty mě zabíjíš, Maličká. "

 "Dobře, dobře, přestanu." Zvedne ruce na porážku a pak uchopí jarní závitky.

 V tom spočívá problém. Nechci, aby přestala; Chci, aby pokračovala.

 "Tak jaký je tvůj příběh, Declane Whitmore?"

Na mé napnuté obočí, říká: "Máš můj. Teď je řada na tobě. "

 Má pravdu. Něco za něco, ať je to spravedlivé.

 S povzdechem odstraním plastový obal vidličkou. "Můj starý pán je opilec. Opustil nás, když mi bylo dvanáct, pak o dva roky později máma zemřela při autonehodě. Já a Blake jsme byli přidělení naším prarodičům."

 Savannah se zakousne do jarního závitku a mračí se na mě. "To je všechno?"

 "V podstatě".

 Hřbetem ruky si utře ústa: "V podstatě?" Říká s plnou pusou jídla. Dožvýká, položí jarní závitek dolů, vypadá naštvaně, když si překříží ruce na hrudi. "Tak teď se cítím podvedená. Zasvětila jsem tě do kotrb mého života. Nejmenší, co můžeš udělat, je totéž. "

 "Jediné, cos mi řekla, byly příčiny nejhorších věcí, tím si mě chtěla odradit. "

 Krutý úšklebek jí zkroutí rty. "Neřekla jsem ti nejhorší věci."

 Moje oči se na ní zúží. Radši ať je plná sraček, protože to, co mi řekla, bylo kurva hrozný. Mohl by to opravdu být ještě horší, než co mi řekla?

 Ta myšlenka si se mnou hraje, zatnu čelist, jak na to upozorním. "Nemysli si ani na vteřinu, že tě nechám z toho komentáře se vykroutit, kotě. Vrátíme se k tomu později. "

Savannah nevypadá potěšeně.

 Pomalu vydechnu, položím vidličku a opřu se lokty o stůl. "Můj táta je ubohý pytel sraček, a poté, co máma umřela, jsem se tak trochu… ztratil. Byla jediný rodič, kterého jsem miloval, jediný pravý rodič, kterého jsem měl, a když zemřela, to malé světlo, co jsem v sobě měl, zemřelo s ní, dokud ze mě nezbylo velké, černé prázdno.

 "Začal jsem se vymykat, dostával se do bitek, problémy se zákonem… holky, chlast, drogy, přestupky – vše, co pojmenuješ, jsem dělal. Blake také.

 "Jediná věc, která mě zastavila, abych pokračoval, byl můj děda. Byl boxer v šedesátých letech. Třetí generace, irský Američan, katolík a nejhorší zkurvysyn, co jsem kdy potkal. On mě naučil, využít celý můj vztek a nenávist do bojů v ringu místo na ulici, "pokrčím rameny a prostě řeknu:" Zachránil mi život. "

 "On tě dostal do podzemních zápasů?"

 "Ne, musím zato poděkovat Blakeovi. Přišel za mnou s problémem, stejně jako obvykle. Řekl, že dlužil peníze chlapovi, které neměl a znal rychlou cestu, jak vydělat rychle peníze. Ukázalo se, že ta "cesta" byla Jáma.

"Blake si myslel, že by mě žádný kretén, kterého by na mě poslali nemohl sundat. Stále říkal, že jsem samozřejmost. Jediným problémem bylo tehdy, že jsem neznámý, punkový kluk z ulice a pokud bychom chtěli bojovat, tak bychom si na sebe museli vsadit, na mé vítězství. Potom, samozřejmě, jsem vlastně musel vyhrát. Jediná věc, která měla hodnotu v té době, bylo mé auto, a tak jsme ho vsadily." Zatřásl jsem hlavou, napůl s úsměvem při té vzpomínce. "Byl jsem tak naštvaný. Miloval jsem to auto, ale také jsem miloval Blakea a nechtěl jsem ho vidět v problémech a zlomeného, a tak…"

 "Beru to tak, že jsi vyhrál ten zápas, protože stále máš to auto a Blake stále má svá kolena."

 Přikývnu pomalu. "Ten zápas a každý od té doby."

 "Ty si ještě nebyl poražen?" Její oči se rozšíří. "Páni. Jak přijímají lidi, aby sázeli proti tobě? Myslím, že musejí, že jo? V opačném případě by to byl špatný obchod. "

Ústa otočí dolů, jak pokrčím rameny. "Dám jím dobrou show. Ať ten druhý získá nějaké dobré záběry. Ujistím je, aby si všichni mysleli, že vyhraje. Pak, když si myslím, že to stačí, tak když to nejméně očekává, zasáhnu a vymlátím to z něho. "

 "Ty se necháš bít a až pak jim to vrátíš? To se zdá… nebezpečné. Co když jím to pak nemůžeš vrátit? "

 "Ještě se to nestalo."

Savannah mě sleduje, jako kdyby mi ne tak úplně věřila. Pak si dá další kousek kuřete do úst. "Tak jak dlouho bojuješ v Jámě?"

 Mám rád, že se nebojí mluvit s plnou pusou. A že sedí se zkříženýma nohama v mé jídelně, v pyžamu, bez kousku make-upu.

Nebojí se být sama sebou kolem mě a tím mě v nejmenším nezastraší. Je to osvěžující. Jsem tak unavený z dívek, které si myslí, že musejí vypadat a působit sexy po celou dobu. To není sexy. Cítit se dobře ve své vlastní kůži, je sexy.

 Pravé sebevědomí je kurva sexy jako peklo.

 Snažím se odvrátit od ní zrak, ale je to těžké. Ona je tak mnohem zajímavější než moje jídlo. "No, asi rok," řeknu a snažím se získat rozhovor zpátky na trať. "Když můj děda zemřel, zanechal mi posilovnu. Využívám svých výher, abych jí opravil. "

"Máš rád bojování? Nebo je to prostě něco, co musíš dělat pro peníze? "

 Zírám na svou večeři, když přemýšlím, kolik jí toho mám říct. Pak si uvědomím, jak je to pokrytecké. Nemohu filtrovat špatná hovna a očekávat, že bude ke mně upřímná. Pravda je obousměrný proces.

S povzdechem říkám, "potřebuju zápasit, jako potřebuju dýchat, Savannah. Je to pro mě víc, než vydělávat peníze. I po deseti letech je ve mně dost toho ošklivého, je to podobné… je to můj způsob, detoxikace. "

 Odfrkne si. "Můj způsob detoxikace, se zdá nikdy nefungoval. Vždycky jsem skončila s pocitem špinavějším než předtím. "

Mé oči se na ní zúží. "Chci vědět, jakým způsobem?"

 "Pravděpodobně ne," zamumlá, dívá se na svůj talíř.

 Mohl bych hádat a vsadil bych, že budu mít pravdu. "Stejně mi to řekni."

 Když vidí můj výraz, vzdychne rezignovaně. "Nikdy jsem neměla sex ze správného důvodu. Je to buď, pro moc nebo- "řekne, zavrtí hlavou a usměje se hořce" - abych se cítila líp, zní to směšně, já vím… ale je to je hezký pocit, být chtěná a ocenitelná, i když je to jen na pět minut." Vypadá vzdáleně, její hlas je měkký. " Ačkoli to nikdy netrvá. Jakmile je po všem, cítím se hůř než předtím. "

Ježíši Kriste.

Položím vidličku a moje chuť k jídlu mizí. "Děláš to se mnou?"

 "Snažím se nedělat."

"No, budeš se muset snažit tvrději, Savannah. Nechci být pro tebe nějaká zasraná náplast."

Její oči švihnou nahoru dolu, jak celá její tvář ztvrdne. "Chceš vědět, proč jsem opustila své poslední zaměstnání po pouhých třech dnech? Je to proto, že jsem nechtěla být už tou holkou. Byla jsem servírka koktejlů ve strip klubu, ve Westmoreland. Nestarali se o mou pracovní kariéru, nebo že mám jen obecné vzdělání. Vše, o co se starali, byl můj pevný zadek a má prsa. Když jsem viděla, jak moc holky dělaly z … mimoškolních aktivit - "

 "Ježíši, Savannah…" Zvednu si ruce k obličeji, mám pocit na zvracení.

 Není žádným tajemstvím, že většina striptérek mají bokovku, často vydělávají víc, než když jen třesou zadkem na jevišti. Jen jsem si myslel, že Savannah je ten typ, který má svou cenu.

"Nedělala jsem to, jasný? Ale lhala bych, kdybych řekla, že jsem nebyla v pokušení. "Zavrtí hlavou, dívá se stranou. "Mohla jsem si vydělat za deset minut, ležením na zádech, než abych celou noc dělala servírku a opilí kreténi chytali můj zadek a volali na mě "sladká věc." Její oči se setkají s mými. "Věděla jsem, že se odtamtud musím dostat, než udělám něco, z čeho by už nebylo návratu. Tak jsem přestala. Přísahala se zbavit sexu. To bylo před dvěma měsíci, chodila jsem po úzké, rovné cestě, dokud jsem nevešla do posilovny a nepotkala tebe.

 "Ty jsi první člověk, kterého prostě chci, a to mě k smrti děsí." Pohrává si s uzávěrem její balené vody, poklepá ji o stůl. "Declane, pokud do toho půjdeme, a to je velký, tlustý "pokud", pak to bude čistě sexuální. Nedělám vztahy. "

Žádné závazky - příležitostní sex, to je moje specialita, ale to je s dívkami, na kterých mi ani nezáleží. Savannah je jiná. Nemyslím si, že se budu moci od ní oddělit. Skončím asi tak zamotaný, že mě bude nakonec muset odvázat.

Ta myšlenka by mě měla odradit, ale není tomu tak. Raději ty útržky, které je mi ochotná dát, než vůbec nic.

 Zavěsím hlavu, vjedu si prsty do vlasů.

 Jsem dost silný, abych na ní dal svá emocionální zavazadla? Nevím. Důležitější otázka zní: chci to zjistit?

Zvednu hlavu, spatřím ty její šedé oči orámované dlouhými řasami. Jsou to nejhezčí zatracené oči, jaké jsem kdy viděl, a způsob, jakým se na mě někdy podívá… člověče, mám pocit, že jsem o deset stop vyšší.

Chlap by si mohl opravdu zvyknout, kdyby se na něj někdo takhle díval.

 Něco, co mi děda jednou řekl, mi proudí v hlavě. Vždycky jsem si z něj dělal srandu, že se k babičce tulí a při každé příležitosti, se jí dotýká, a když jsem to dělal, vždy mi to vrátil s rychlým plácnutím na zadní části hlavy- s jednou výjimkou.

 Bylo to hned po tom, co jí byla diagnostikována rakovina slinivky břišní, a já nevěděl, jestli to bylo jen ze zvyku, nebo jestli jsem byl opravdu tak hloupý, ale udělal jsem nějaký vtip o svých prarodičích, když sledovali společně nějakou nudnou, celebrity taneční show. Cítil jsem necitlivé píchnutí, jakmile slova opustila má ústa, a já sebou trhl, čekal na facku, ale ta nikdy nepřišla.

Místo toho, moje babička prostě vstala ze svého místa na gauči a zeptala se: "Kdo chce zmrzlinu?", Když mě poplácala po rameni, pak se sklonila a políbila dědu na šedou hlavu ze svého místa na křesle. Jeho ruka šla až k rameni, pokrývající její křehkou, ve věku starou ruku, zavřel oči, jako by si to

absorboval do paměti.

 Když byla v kuchyni, řekl: "Posaďte se, synu."

 Vzal jsem si místo nejblíže k němu na gauči, připravený na kázání, když si sundal brýle a promnul si čelo. On se na mě podíval a řekl: "Jednoho dne jí dostaneš. Jednoho dne, potkáš dívku a budeš rozumět, proč dělám taková hovna, pro ženu támhle. "Ukázal prstem směrem do kuchyně, a já se ohlédl, sledoval babičku, jak nabírala zmrzlinu do tří misek.

 Zakroutil jsem hlavou, podíval jsem se na dědu. "Trochu o tom pochybuju."

  Nasadil si brýle zpět a povzdechl si. "Ale ano. Jsi hodný chlapec, když vytáhneš hlavu ven ze zadku. "

 Zasmál jsem se a kousnul se do rtu, chtěl jsem to trochu odlehčit. "A pak se dozvím, že jsem potkal magickou dámu, která mi obrátí koule, a přestanu být mužem? Protože musím být k tobě upřímný, to se nestane."

 Děda si odfrkl. "Stane se to tak rychle, že nebudeš vědět, co udělat, abys to zastavil. Kopne tě přímo do zadku, protože nebudeš vidět, jak přichází, dokud nebude příliš pozdě. Pak, když bude před tvýma očima, pohneš nebem i peklem, jen abys viděl její úsměv, a když to bude dobré…" Pak dlouze hvízdl. "Chlapče, země se bude pohybovat. A když to bude špatné…" Potřásl hlavou. "Bude to, jako kdyby byl zatracený svět v plamenech, ale to je v pořádku, protože jí budeš stále milovat. I když ji budeš nenávidět, budeš jí pořád milovat. Víš proč? "

Zavrtěl jsem hlavou, všechno chvástání a humor byl pryč, a on řekl: "Protože jsi bojovník, synu, a ona bude první věc, za kterou bude stát bojovat."

 V té době, jsem nepochopil, co to znamenalo. Ale když mi oči dopadly na Savannah dokonalé růžové rty, myslím na ty všechny drzé věci, které přicházejí z jejích úst, jak mě to vzrušuje, a jak se nemohu dočkat, až uslyším, co dál řekne. To všechno, její vykulené oči nevinně vypadající krása je lest, a zatraceně dobrá. A za tím vším jsou její chytrá ústa, která mě jen nutí se k ní přiblížit víc.

 Štiplavý strach, se plíží do mého žaludku a hrabe hluboko v poznání, že začínám chápat, co přesně měl na mysli. Pokud chci víc než sex od této dívky, budu muset za ni bojovat.

A já jsem ještě nikdy neprohrál.

Savannah

Dívám se na Declana, v hlubokém zamyšlení a zapomenutého jídla, zatímco já jsem právě dojedla své jídlo.

"Jsi na vážkách?" Část mě doufá, že je, tak že můj - dobrá holka pruh - může zůstat poněkud beze změny. A další, špinavější část mě doufá, že budu mít chuť na Declana Whitmore, protože to vypadá, že bude chutnat, tak jak vypadá. Zpocené kůže, přiléhavé části těla, bez dechu a modlitby k Bohu.

 Zavrtí hlavou. "Není už cesty zpět, kotě. Jsme příliš daleko. "

 Má pravdu, bohužel. Hranice jsou překročeny a není cesty zpět.

 Zavře víko, vstane a odnáší svou polystyrenovou krabičku do lednice, když vstávám vyhodím svojí. Měla jsem hlad a snědla jsem své jídlo, Declan mě obmění spokojeným úsměvem, jak vyhazuje nádobky.

Opřu se bokem o pultu, když kráčí ke mně, přitiskne mě na místě s hravým výrazem v jeho tváři. Uvězní mě ve své vyhřáté náruči, opře se rukama o desku vedle mě, jak se naklání dolů.

 "Jsi si jistá, že to zvládneš, aniž bys do toho zatáhla své city? Protože já budu upřímný, nejsem si jistý, jestli to zvládnu."

Zamrkám, podívám se dolů na jeho rty. Jeho pohled je příliš intenzivní, jako obvykle, a mám pocit, jako kdybych si přála, abych to neudělala. Věci, kterým ani nerozumím. Ale místo toho, bych mu něco připustila, to uzavřu do lahve, kde mi to nemůže ublížit. "Celý svůj život jsem své city, do ničeho nezapojovala Declane. Nemyslím si, že bych teď začala. "Můj hlas je tichý, ale stabilní, a já si opakuju celou tuhle mantru dokola v hlavě.

 Jeho prsty mi zvednou bradu, jemně nutí mou hlavu sklopit dozadu. "Možná, že je čas." Napadne palcem můj spodní ret, než vzdychne a pustí ruku. "To je docela těžká věc na první rande, ne?"

Odkašlu si, podívám se pryč. "Myslím?" Já opravdu nevím, ale je to těžké, osobní a intenzivní. Je to skoro jako všechno ostatní co Declan Whitmore dělá nebo říká.

 "Pojď," říká, tlačí se od pultu.

 Declan mě chytne za ruku a vede mě chodbou ke svému pokoji. Mám půl sekundy popřemýšlet, co dělá, než mě vyzvedne a hned syčí v dechu, přes zaťaté zuby. "Au, do prdele." Hodí mě na postel, zamračí se a uvelebí se na svou stranu. "Jsi těžší, než vypadáš."

 Zastřelím ho pohledem, jak leze vedle mě. "Nejsem." Plácnu ho po rameni, když pustí Netflix. "A neměl bys mě stejně zvedat. Jsi zraněný," zamumlám, znovu ho plácnu, že je tak lehkomyslný.

Směje se a snaží se vyhnout mým úderům. "Máš pravdu, měl bych se vyvarovat zvedání těžkých břemen."

 Spadne mi čelist a to má za následek, že se rozesměje, ten parchant. Dám mu vražedný pohled a řeknu mu, "No, nechám tě v tom, protože máš technicky pravdu. Měl by ses vyvarovat zvedání těžkých břemen, stejně jako jakéhokoliv druhu fyzické námahy. Takže víš, co to znamená, že jo? "

 "Budeš muset být nahoře, pokud budeme mít sex?"

 Usměju se, navzdory sobě. "Ne, ty bystrá prdelko. To znamená, žádný sex. Ve všem." Teď, kdybych se tak mohla držet svého rozhodnutí…

 Declanova živá nálada mizí v mrknutí oka. "Teď jsi jen zlá."

Zakroutím očima, dám si polštář za hlavu. "Na co se díváme?"

"Povinná romantická komedie? To je normální chování rande, ne? "

 "Čím to dělá rande? Je to, jako kdybychom se jen tak spolu poflakovali. "

Klesne dolů na postel a lehne si vedle mě. "Jo, ale teď jsou mé úmysly v poflakování se jasné. "

Podívám se pryč od úvodních titulků na něj. "Tvé úmysly byly docela dost jasné i předtím. "

Zamračí se a o něčem přemýšlí. "Dobře, ale koupil jsem ti večeři, to se počítá jako rande. "

Nakonec položí svou paži vedle mé, dokud se nedotýkají. "Navíc se mazlíme. "

Smích ze mě vypukne dřív, než ho stačím zastavit. "Jsem si jistá, že se to nepočítá jako mazlení. "

"Já vím. " Malíčkem se zahákne za můj. " Ale je to tak blízko, jak mi dovolíš udělat ty pravé věci."

Nesnáším to, že má pravdu. Celý koncept mazlení mi připadá trapný a divný, a netřeba říkat, jsem to předtím nedělala, ale jak to ví? Jak to, že ve mně čte tak dobře? A proč jeho dotek způsobí, že chci víc?

 Otočí se na své straně a tak mi může lépe čelit, a já to samé. Sáhne mezi nás, točí mé vlasy kolem svého prstu, a nemůžu si pomoct, ale usměju se. "Co je to s tebou a mými vlasy?"

Pokrčí rameny s jeho volným ramenem. "Jsou hedvábné a voní neuvěřitelné. Vše, co jsem cítil na svém polštáři, byla tvá vůně," říká, čímž mi vlasy zvedne až k nosu, když se nadechne.

 Zamrazím se v hrůze. "Zapomněla jsem vyprat tvé ložní prádlo." Jak bych mohla zapomenout na něco takového? A po tom všem, co jsem dělala každý večer…

Vlhké skvrny by mohly být přehnané, ale zbytek ne. Jeho postel viděla spoustu, Savannah-v-Savannah- miluje. Dokonce jsem se udělala jen z toho, že je to jeho postel a jeho ložní prádlo.

 Rukama si orámuju obličej v hanbě. Mohla bych umřít hned teď.

 Vezme mou ruku a vytáhne ji od mého obličeje a políbí mě na klouby. "Jsem rád, že tomu tak není," říká mezi měkkými, lehkými doteky jeho rtů na kůži. "Mám rád, když voní celá má postel po tobě."

 Kdo je ten krásný kluk, a co se mnou dělá? Jsem ztracená v zelených skvrnách jeho očí, když zamumlám: "Co to děláme? Co je to? "

Dál mě líbá na hřbet ruky. "Cokoliv, co jen budeš chtít. "

Vrásky mi naplní čelo, jak na něj zírám. "Já nevím, co to znamená."

 "To znamená, že jsem tady, tak dlouho, jak mě budeš chtít."

Opustí mě podrážděný vzdech. Co to ksakru je? A za co mě má? Vím, jak to funguje. "Tím chceš říct, že jsi tady, dokud tě neomrzím." Vytáhne obočí, tak těsně a rychle, že se bojím, že se otevře řezná rána. Posadím se a pokračuju, než něco řekne.

 "Nejsem hloupá, Declane. Budeme se trochu bavit, ale pak se novinka bude zanikat a zasekneme spolu v práci a budeme žít společně." Chlapi tohle přesně dělají. Proč by nádherný chlap jako Declan, který může mít holku, kterou chce, bude odlišný od současného stavu?

 Otevře ústa a potom rychle zavře, když se dívá na mě. Vypadá ohromeně a zcela uraženě, všechno ve stejnou dobu. "To nevíš," říká a posadí se.

 "A ty?" vím, jak to skončí.

Teď jen vypadá naštvaný. "Ne, já ne, ale jsem ochoten to zjistit. To je celý smysl, Savannah. Jsem otevřený možnosti." Povzdechl si a ohne kolena, opře se lokty o ně. "Prosím, neodepisuj mě, aniž bys mi dala šanci. Svět se nezboří, pokud mě pustíš dovnitř. "

 Vím, že se na mě dívá, ale já prostě nemůže se na něj podívat. Místo toho zírám dolů na přikrývku, sleduju své prsty kreslit čáry do hustého, šedého mikrovlákna. "Můj svět se zboří," zamumlám.

 "Nezboří, jen se změní. Myslím si, že už dávno se změnil. Jsi příliš blízko, abys to viděla. "

Jeho ruka zakryje mou, abych se na něj podívala.  "Nemůžeš mi upřímně říct, jestli ode mě zítra odejdeš a že jsi malým kouskem ovlivněná, od té doby, co jsme strávili spolu. Já vím, že mě to změnilo a jsem ochoten se vsadit, že to změnilo i tebe. Chyběl bych ti, Savannah a je v pořádku to připustit." Malý stín úsměvu se mu objeví na rtech. "Máš dovoleno, něco cítit, víš. Nikdo tě nebude soudit, za to že jsi člověk."

Lidé přicházejí a odcházejí v mém životě. Jsou zaměnitelní.

Ale Declan… Declan by mi chyběl. Má pravdu. Ale já nejsem připravená přiznat něco, co cítím, protože nevím, co cítím. Nikdy jsem necítila nic z toho předtím.

Jak mohu vyjádřit něco tak cizího, když neznám jazyk?

 Místo toho, abych požádala o pomoc, nebo žádá ho, aby byl můj překladatel, věnuju mu malý úsměv a řeknu: "Taky bych ti chyběla." Co můžu říct, jsem tvrdohlavá.

 On pomalu přikývne. "To ano. Ale na prvním místě, bych tě nenechal nikdy odejít. "Jeho úsměv roste, a já jsem uchvácena tím, jak se mu rozsvítí obličej.

 Už jsem se zmínila, jak moc miluju jeho dolíčky?

 "Je to v pořádku?" Zeptám se.

 Znovu přikývne, snaží se vypadat vážně. "Obávám se, že ano. Uvízla si mnou, kotě. Jsem jako plastový pytel, který je omotaný kolem tvého ocasu. Bez ohledu na to, jak rychle budeš utíkat, budu vždy hned za tebou. "

 Z toho, co právě řekl, prakticky kvákám. Padám na postel, směju se tak tvrdě, že nemůžu dýchat, tak tvrdě, mám slzy stékající po stranách obličeje. Jsem rozpolcená, svírám si žaludek a otírám si oči.

 Když se konečně uklidím, vidím Declana ležet vedle mě, opřený o loket. Usmívá se na mě.

 "Nepochybuji o tom," říkám, otírám si vlhkost z mého obličeje. "Jsi moc... vytrvalý. "

 "Jen s tím, co chci." Smetá potulnou slzu, kterou jsem propásla, ale jeho ruka přetrvává na mé kůži. "Tvůj smích je na třetím místě."

 "Třetí co?"

 "Můj třetí nejoblíbenější zvuk."

 Samozřejmě, že to musí říct. Hned, když se mi podaří dostat vzduch zpět do plic, přijde a vyfoukne ho. "Jsi si jistý, že jsi nikdy neusiloval o holku předtím? Jsi velmi dobrý. "

 "Nesnažím se tě nalákat. Snažím se tě zničit pro všechny ostatní. "

 Otevřu ústa, ale nic nevyjde. Co můžu říct, že? Prosím, ne? Protože nejsem si úplně jistá, jestli to chci.

 Nakloní se a políbil mě na čelo. "Je to jen spravedlivé, víš, protože jsi zničila ty mě."

 Je tak blízko, že můžu cítit teplo z jeho těla. Polknu a riskuju pohled na něj, vím zcela dobře, že můžu roztavit pod jeho pohledem. "Jo?"

 "Jo. Jen zlý hlasitý, nepříjemný holky, to dokážou. "

Declan se směje, když si tiskne hruď. Nějak se směju taky, i přes své nejlepší úsilí a pohledem.

 "Dělám si legraci," říká. "Jenom ty to teď dokážeš, takže bude lepší, když se přidáš do toho "nás", věc, nebo jsem v háji."

 Otočím se na stranu, čelem k němu a říkám, "Pokusím se, dobře? Ale nemohu nic slíbit. "

 Přikývne, a na několik sekund, jediný zvuk v místnosti je film. Ačkoliv ho nesledujeme. Mé oči jsou přilepené k němu, těkám očima přes cokoli a všechno, co vidím.

 Nedovoluju si se na něj dívat tak dlouho, nebo otevřeně. Je to, jako by moje oči po něm toužily, jako by už doháněly ztracený čas.

 Prsty mu přejíždím po paži a zastavím se na růžích. Pořád nemůžu nepřemýšlet nad detaily a stínování jeho tetování. Museli mu je dělat dlouho.

 "Má máma se jmenovala Rose." Declanův hlas přerušuje ticho. "Jsou pro ni."

Nedokážu si ani představit, jaké to je, mít skutečné rodiče, natož někoho milovat… Jak by se lišil můj život, kdybych měla slušné rodiče? Kým bych byla?

Neexistuje žádný způsob, jak to poznat. Ale mohu jednoznačně říci, že je správné teď ležet tady s Declanem, a pro jednou, myslím, že jsem ráda, že život mě sem zavedl, k němu přesně v tu chvíli.

Přejíždím po růži a podívám se na něj. "Jaká byla?"

Jeho dech ho opouští na delší výdech. Hodí se na záda, ale ne dříve, než vidím jeho obočí se mračit. "Loajální k chybám. Byl to nejvřelejší, nejlaskavější člověk, jakého jsem kdy potkal. Milovala mého otce víc, než si zasloužil.

Zůstala s ním přes všechno-všechny alkoholické jízdy autem, každé zničené dovolené, pokaždé když prohrál své splátky hypotéky. Byl jsem na ní vždy tak naštvaný, že s ním zůstávala, pokaždé když něco posral. Chci říct, že jsem byl jen malý kluk, ale věděl jsem, že si zaslouží lepšího, než byl on. Věděl jsem, že ho mohla opustit, kdyby chtěla. Ale neopustila.

Říkávala mi, že když si někoho vezmeš, budeš s ním ve špatném a dobrém. Říkala, že to tak vždy nebylo, že byl nemocný a potřeboval naši pomoc, aby se dostal zase k tomu dobrému. "Jeho čelist se napne. "A pak jednoho dne prostě odešel. Po tom všem, co pro něj udělala, všechno čím si s ním prošla, prostě odešel od ní, jako by to nic nebylo. "

 Studuji jeho tvář, když se dívá na strop, ale není moc opravdu vidět. Je příliš mnoho práce prožívat něco strašného ze své minulosti.

"Viděl jsi ho od té doby?" Slova jsou tichá, protože mě opustí. Nechci zasahovat do toho, co se děje v jeho hlavě, ale jsem zvědavá. Navíc si myslím, že otázky jsou poctivá hra.

 Jestli, se mě může zeptat, kdy jsem měla naposledy sex, myslím si, že bych se mohla zeptat, kdy naposledy viděl svého otce. 

 Declan zavrtí hlavou. "Blake ano, ale já odmítám. Pokud jde o mě, zemřel ten den, kdy vyšel ze dveří."

Jeho čelist se upevní a už nemluví. Lituju, že jsem začala s jeho matkou. Nechtěla jsem, abychom přestali mluvit. 

Vzhledem k tomu, že jsem v jakési sdělující náladě, udělám něco, co jsem nikdy předtím neudělala: mluvit o mém otci. Neexistuje nic, co říct, ale možná to tím získám jeho pozornost od jeho rodičů, když budu mluvit o někom jiném.

Otočím se na břicho a řeknu: "Já jsem nikdy nepotkala svého tátu. Ani neznám jeho jméno. "

 Dívá se na mě a mazlí se s mými vlasy. "Vzpomínáš si vůbec na mámu?"

 "Mám malé útržky vzpomínek, ale ne mnoho. Já ani nevím, jak vypadala, opravdu, jen, že její oči by měli být modré. "

 "Měli být?"

Do prdele.

Moje ústa se nezavřou nad svým uklouznutím. "Oči měla modré." Byly modré. Jak to může být zatraceně těžké říct?

 Zatlačím poslední vzpomínku, kterou na ní mám, nejasnou z mých čtyř let staré mysli, ale přesto mě straší. Nechtěla jsem to říkat Declanovi, ale já jsem ten, kdo ji našel poté, co se předávkovala na našem gauči. Její otevřené oči se obrátily do šedé a průhledné, a ona se neprobudila, bez ohledu na to, jak moc jsem za ní tahala a křičela na ni.

Nakonec jsem šla nahoru do bytu paní Donaghy a požádala ji o misku cereálii. Nebylo to poprvé, co jsem se na ní obrátila, když moje matka byla… nezpůsobilá, ale to bylo naposled.

 Odvrátím se od Declanových zvědavých očí a podívám se na jeho ruku omotanou kolem mé hlavy. "Jo, myslím. Moc si toho nepamatuju." Mé prsty běží až na předloktí jeho ruky, pak přes tvrdou bouli jeho bicepsu. "Miluji tvé tetování," řeknu, jak nakukuju pod rukáv trička, abych lépe viděla.

 Posadí se a začne si přetahovat tričko přes hlavu. V tu chvíli se mi uleví, že má rozptylující taktika funguje, dokud se jeho tričko nezvedne natolik, aby odhalit tmavé, zbarvené skvrny, tečkované na jeho boku. Několik jich má i na jeho hrudi. Jedna velká, podlouhlá modřina se lepí na jeho žaludku.

Dech se mi zadrhává v krku, jak se moje srdce doslova zastaví.

Vypadají mnohem hůř, než té noci. To, co bylo kdysi červené, je teď černé.

Jejich tolik.

 Declan se potopí zpátky do polštářů, opře se o čelo postele. Mohu vám říci, že se snaží, aby se neušklibnul.

 Pálení se mi usadí v očích a já si opožděně uvědomuji, že se snažím, abych neplakala. Spolknu neuspořádaný nepořádek emocí, který mě trhá skrz na skrz, a posadím se. Možná, že mi to pomůže dýchat, protože z nějakého důvodu, nemůžu.

 "Zabila bych toho, kdo ti to udělal," říkám, jemně se dotknu modřiny na boku. Jeho svaly se napnou a já se podívám na jeho tvář, podívám se a jeho oči jsou zavřené.

 Stáhnu svou ruku a ušklíbnu se. Nechci mu ublížit. "Omlouvám se."

 Okamžitě otevře oči, jak se dotkne mé ruky. "Prosím, nepřestávej. Miluju, když se mě dotýkáš. "  

To byl výraz potěšení na jeho tváři?

 Položím mu dlaň na hruď, přímo nad srdcem. Cítím jeho stálé bušení přímo pod prsty, pod tvrdým svalem a teplou kůži. Kousnu se do rtu, jak moje srdce začne rychleji bít. Myslím si, že ta zatracená věc, se snaží synchronizovat s Declanem.

 "Jste si jistý, že ti neubližuju?"

"Nikdy jsem si v mém životě nebyl tak jistý." Je zřejmé, že je to dvojí smysl jeho slov, když se dívá na mě takhle, jako by právě vyhrál v loterii. Zajímalo by mě, jestli má nediagnostikovaný otřes mozku, nebo něco takového…

 Po pauze, sundá ruku z mé a založí si ji za hlavu, tím mi dává vědět, že si mám dělat, co se mi zlíbí. A právě teď, co se mi zlíbí, je vidět, ten výraz v jeho tváři znovu. Ten, který je napnutý tak pevně v radosti, že vypadá skoro bolestivě.

 Prsty opatrně sjedu dolů na celou rozlohu jeho trupu. Každý pevný hřbet projíždím a můj žaludek dělá kotrmelce. Je to krásný pohled, vidět ho nataženého přede mnou, modřiny, nebo ne.

 Je perfektní.

Slezu z postele, nechám odpočívat ruce na matraci a nakloním se dolů, umisťuju měkké polibky na modřiny, které lemují jeho bok. Konce mých vlasů ho hladí, jak pokračuju dolů, ale nedám je na stranu. Vím, jak se mu líbí mé vlasy, nejspíš to miluje.

 Letmý pohled na něj mi to potvrdí. Jeho ohryzek se třese, když polyká, a volnou rukou drží prostěradlo v pěsti na své druhé straně.   

Usměju se na něj a stisknu rty k jeho kůži, všimnu si, jak se mu svaly zpřísní s každým polibkem. Nechci je zanedbávat, políbím mu břicho svou cestou dolů a to je, když to vidím.

Pohled.

 Je to ještě lepší, než poprvé, když jsem ho viděla. Dívám se na jeho tvář, když mu líbám svahy a křivky jeho svalů, pak směle šlehám svým jazykem a otevřenými ústy v polibku.

 Declanova reakce nezklame. Jeho rty jsou částečně otevřené, jak lapá po dechu, a já vím, že jsem teď v potížích.

 Vzhledem k tomu, že se právě oficiálně stal mým nejoblíbenějším zvukem na celém světě, a teď jsem nervózní, když si představím, jakými variacemi, bych ho u něj mohla vyvolat.

Posadím se a čekám, až zmizí jeho omámenost z jeho výrazu. Říkám, "Takže, dokončil si svou, ehm, tvrdost té noci?" (Doslova je to jackin’ your beanstalk, je to něco jako když Jack zasadil fazole… nevím jak to přeložit a Savannah mluví o té noci, jak ho asi nachytala.)

"Ne." Nadechne se a trhaně vydechne, zakryje si rukama obličej, ani se nesnaží skrýt, že je tvrdý jako kámen. "Řekni mi, že jsem blázen, ale nálada byla trochu zničena."

Prsty mu přejíždím po opasku kalhot od pyžama, pak se sotva ponořím dovnitř. "Můžu ti pomoc rukou, jestli chceš. "

 "Vážně?"

 Pohled na jeho tváři právě teď by byl legrační, kdybych nebyla tak nastartovaná. "Je to jen spravedlivé, po tom… víš, jak jsi mi pomohl tehdy v noci. "Ponořím prsty níž, dám si vlasy na stranu, než mě chytne za zápěstí a odstrčí jí zpátky.

 Proč se tvářit tak naštvaně? Myslela jsem, že to chce.

 "Hej, hej, hej," říká Declan, když se posadí. "Tak to není, tak to nebude fungovat. Nechci, abys to dělala, protože máš pocit, jako bys mi něco dlužila. Chci, abys to udělala, protože chceš. "

 Já chci. Nechci nic víc na světě právě teď, ale nejsem připravená připustit, jak strašně to chci. Takže místo toho trhnu svou ruku z jeho sevření a řeknu, "Nenabízela bych ti to, kdybych to nechtěla."

 Ústa mu přejdou do úsměvu. "Takže ty to chceš?"

Bože. Otočím očima v sloup, nad jeho nafoukaným úsměvem. "Ano. "

"Hm…" Špitne, jako kdyby se snažil přijít na to, zda mi může věřit. "Obávám se, že budu potřebovat mnohem víc přesvědčení. Řekni, "Declane, chci se dotknout tvého ptáka. " "

No jasně, je perfektní. Perfektní osel.

Vystrčím bradu, jak na něj zírám. "To neřeknu. "

Zasměje se a skloní se, aby políbil místo na mém rameni, kde mé tričko sklouzlo. "No táák, jen se chci ujistit, že to ze srdce chceš. Nechci tě využít. "

Blbost. Jen mě to chce slyšet říkat. Znovu protočím očima a povzdechnu si. Je to tak špatné, jak moje touha se ho chce dotknout a zjistit, jak vypadá, přesvědčím se těch šest slůvek ze sebe vydat. Zamumlám, "Declane, chci se dotknout tvého ptáka."

Trhne sebou a zvedne ruce, dívá se na mě, jako kdybych byla blázen. "Kotě, zpomal. Je to naše první rande, nedovolím ti se dotknout mého ptáka na prvním rande. Nejsem ten typ chlapa. "

Najdete-li "zděšení" ve slovníku, jsem si jistá, že ten obrázek je stejný jako na mé tváři právě teď. "Po tom všem a co jsem řekla, mi řekneš ne?" Ječím. "Děláš si ze mě srandu právě teď?"

 "Možná, že pokud budeš hodná, nechám tě se ho dotknout zítra." Declan se směje a snaží se odrazit mé rány.

"Nenávidím tě!"

 Popadne mé zápěstí a než si všimnu, tak jsem na zádech a on je na mě, připne mi ruce nad hlavu. Jeho úsměv je temný, ale úsměv přetrvává.

 "Ne, to ne," říká.

 Ne, tak to není. Ale to co právě udělal, bylo od něho zlé a já mám povoleno být naštvaná, sakra. Declan pomalu uvolňuje mé ruce a spočívá jeho váhu na loktech. Jeho prsty přejíždí po mých vlasech, jak se dívá na mě a říká: "Stejně tak i já bych moc rád cítil na sobě tvé ruce, ale nemůžu to dopustit, ne dnes. Oba víme, že bychom tam nepřestali a myslím vážně, to co jsem řekl. Je to naše první rande. Je to speciální. Je to naše jediné rande a záleží mi na tobě až moc, než abych toho hned využil. Využil nás. Tak strašně mě to teď zabíjí a i to, co teď právě řeknu. Všechno ostatní musí počkat. "

Ježíši Kriste, tato slova přicházejí od tady toho muže… sakra. Přistihnu se, že se na něj usmívám a zeptám se: "Do našeho dalšího rande?"

"Ach ano," říká, dělá: "samozřejmý" obličej. "Vše se změní na našem dalším rande." Se smíchem jsem pod ním, když na něj udělám obličej a varuju ho: "Zničím tě."

 Tím se ještě víc rozesměju, on se skloní a umlčí mě polibkem. Po počátečním šoku, se rozhodnu zabalit mu paže kolem krku a tím ho pozvat do mé pusy, on se stáhne zpátky.

 Ležím tam na pár vteřin se zavřenýma očima, snažíc říct svému tělu, aby se uklidnilo. Nebyl v tom ani zapojen jazyk. Není třeba se hned rozpalovat a trápit.

 Olíznu si své rty a dívám se na něj. "Myslela jsem, že jsi říkal, že počkáme," říkám bez dechu.

 Pokrčí rameny. "Polibek je dovolen na prvním rande."

 Když mé hladové oči přistanou k jeho ústům, sleze ze mě na záda a povzdechne si. "Jen jeden," říká. "Moje sebeovládání není tak dobré."

Declan

Ležím probuzený, zírám na prázdnou stranu mé postele, kde Savannah ležela ani ne před hodinou. Moje postel se zdá být chladnější, osamělejší bez ní v ní, a teď bych se nakopal, že jsem souhlasil, že by měla spát na gauči.

 Vzhledem k tomu, teď je po půlnoci, a to znamená, že je zítra. Naše rande je oficiálně u konce, takže nezáleží na tom, pokud budu své ruce držet pryč anebo se k něčemu připnu.

 S povzdechem se válím na zádech.

 Stýská se mi po ní.

 Ona je ve vedlejší místnosti a mně se po ní stýská.

 Dotknu se prsty rtů, jak zírám do temného stropu. Pořád mi v nich proudí elektřina od polibku, který byl opravdu polibek. Byla to ta nejlepší – ne – úplně pusa, jakou jsem kdy měl. Má nejjemnější zatracený rty, s kterými jsem kdy měl tu čest přijít do styku a mám v plánu se s nimi pořádně obeznámit.

 Po dalším kole házení se sebou a souznění, se dívám na dveře, debatuju o tom, zda vstát a jít ven.

Spí právě teď? Nebo jenom tak leží, jako já?

Jestli je vzhůru a já tam půjdu, vím, kde to s největší pravděpodobností skončí. A stejně chci jít tou cestou, kterou bych neměl. Pořád jsem dost bolavý. Měl bych se léčit trochu víc, ale ať se propadnu, jestli dopustím, aby mě ta bolest zastavila, pokud na to přijde. Snesl bych jakékoliv množství bolesti, jen, abych s ní byl a miloval každou sekundu bolesti.

 Ale pokud spí, tak jsem v pohodě. Naposledy jsem jí sledoval, jak spí, ale nebylo to na moc dlouho. Vypadala tak klidně, a tak zatraceně krásně.

Zamrazí mě, když si něco uvědomím: Jsem nadšený vyhlídkou sledovat jí ve spánku. To je divné, ne? Myslím, že to nemůže být normální.

 Zasténám a pohřbím svou tvář do polštáře, ale to jen způsobí, že mě ovine její vůně. To nepomáhá.

Co to sakra je se mnou? Znám tuhle holku pár dní, a přesto se jí nějak podařilo srazit celý můj svět ze své osy. Teď se mi zatracené věci vymykají kontrole. Měl bych být kvůli tomu naštvaný, ale nejsem. Místo toho, se neustále přistihnu, že jsem vděčný, že je v mém životě, protože je život lepší, když je v něm.

 Mnohem lepší.

 Předtím, než Savannah přišla, jsem žil přítomností. Od momentu k momentu a bezvýznamně, zasraně bojoval. Budoucnost byla vždy orientační a já nebyl ochoten o ní přemýšlet, ale Savannah mě donutila přemýšlet o příštím týdnu, příštím měsíci, příštím roce…

Pokaždé, když je moje mysl tam, ona je se mnou. Nemohu si představit budoucnost bez ní, a já nechci, protože to by znamenalo, že je tam někde venku, není se mnou, a to prostě nejde.

 Chci, aby byla Savannah šťastná. Chci se o ni starat. Pán ví, že si to zaslouží, a mě by bylo kurva ctí, pokud by mi svěřila tuto odpovědnost.

Tahle holka mě nutí přemýšlet o věcech, které mě dříve nenapadly. Strašidelné věci, jako je mazlení na gauči při sledování blbé televize. Svatební šaty. Sliby. Prsteny. Sdílení příjmení. Baculaté malé děti s šedými oči, které jsou stejně tvrdohlavé jako jejich mamina.

Moje budoucnost je tady a ona je ve vedlejší místnosti.

Nakonec se rozhodnu, tam nejít. Pokud ještě jednou dnes večer uvidím její tvář, bude se mnou konec. Je toho tolik, co může ze mě spadnout, než si to uvědomím a já vím, že pokud tam půjdu, tak spadnu na zadek a zamiluju se do zlé, hlasité, nepříjemné dívky, která spí na mém gauči.

Je na to příliš brzy. Myslím tím, měli jsme teprve první rande. Nemůžu se do ní zamilovat na prvním rande. To všechno zničí. Je to šílené. Kromě toho, já jsem ten, kdo udělal velký povyk kvůli čekání, takže to taky udělám. Budu čekat, do našeho dalšího rande.

 Vše se změní na dalším rande.