DAO - 11. kapitola

Překlad: Simča

Savannah

Příštích pár dní jsou brutální. V práci se to bez Declana táhne, ale pak, když jsme spolu, jsou věci napjaté.

 Dává mi čas a prostor k přemýšlení, ale opravdu to nijak nepomáhá. Vzhledem k tomu, že kdykoliv jsme teď ve stejné místnosti, sexuální napětí mezi námi praská a jiskří natolik, že bychom mohli hrát "Posedlí démonem" s obřím bleskosvodem ve středu bouřky. Stýská se mi po snadném sem a tam, když naše pocity byly ještě naše vlastní a každý pohled nebyl hned smyslný a vážný.

 Ale Declan má pravdu. Není už cesty zpět. Já prostě nevím, jak se teď posunout vpřed.

 Přední dveře Declanova bytu se otevřou, když vejdu dovnitř, unavená po dlouhém dni v práci. Tyto dvojité směny mě roztrhávají, ale někdo musí být v posilovně, když je otevřená, a já bych bojovala kdyby Declan tam dal někoho místo mě. Potřebuje odpočívat a já potřebuji plat. Je to 50/50. Ale on se vrací zítra do práce a musím přiznat, že mé unavené tělo si trochu ulevilo.

Declan se na mě podívá z gauče. Je na telefonu a usmívá se na mě, když zavřu dveře.

"Jo, člověče, opět díky," říká tomu, kdo je na druhém konci. "Uvidíme se později." 

Zavěsí, když žbluňknu vedle něj, položím moje klíče na konferenční stolek vedle obrovské žluté obálky, ležící na tlustém, tmavém dřevu.

"To byl Marcus," říká, posadí se a opře do loketních opěrek. Jeho pohyby jsou stále trochu pomalé, ale aspoň už neděla grimasy z bolesti. "Můj zápas s Kerriganem je oficiálně přeložen."

Šok přeje mou tváří. "To je úžasné," vyprsknu. "Kdy to je?"

 "Třetí pátek v prosinci. Musím počkat, až se mi vyléčí žebra, než se dostanu zpět do ringu. "

 Úleva mnou zamete. Nic jsem neřekla, ale bála jsem se, že by se snažil bojovat před tím, než jeho tělo bude vůbec připraveno. "A tvé ostatní zápasy? "

 "Byly odloženy."

 "Dobře. Dobře. "

 Usměje se, jako by vycítil, že mám starosti. "Nemusíš se bát, kotě. Neudělám nic hloupého. "

Moje obočí se pobaveně vytáhne. "Říká ten, kdo řekl své zaměstnankyni, jak moc jí chce šukat." Mlasknu a kousnu se do rtu a snažím se neusmívat. "Kdybych byla sporný člověk, měl byste být vy, kdo bude ošukán, pane Whitmore."

 Vyjde z něho smích, prohlubujíc jeho dolíčky, a náhle mám nutkání vzít jeho zanedbaný obličej do dlaní a políbit oba.

"Kotě, můžeš mě šukat deseti způsoby, a já si to pokaždé budu užívat a usmívat se. " Jeho dokonalé bílé zuby okusují jeho spodní ret, když se dívá na má ústa. Vypadá, jako by mě chtěl políbit, a mé srdce vlaje slabě za mým hrudním košem. Místo toho, se nakloní a zvedne obálku od stolku, a pak postrčí ke mně. "To je pro tebe."

 Zamračím se a vezmu si obálku, otevřu jí. Jsou to dokumenty nějakého druhu. Moje oči skenují vrchní papír, jak je vytáhnu ven.

Tento dokument potvrzuje, že Declan Whitmore, dále jen smluvní strana A, zbavuje zaměstnance Savannah Ryan, dále jen strana B, od jakýchkoli následků, včetně bez omezení na ukončení, které vznikne v průběhu nebo po každém pohlavním styku, který se může vyskytnout ...

Obočí se mi pevně vytáhne, jak přejíždím zbytek stránky. Je to… Je to co si myslím, že to je? Když se podívám na Declana, je to naprosté zmatení. "Co to sakra je?"

"Říkala jsi, že to chceš v písemné formě." Říká to opatrně, jako kdyby si nebyl jistý, jestli mě to bude urážet nebo mě to potěší.

 Podívám se zpátky na papíry, obracím následující stránky. Opravdu to tak je, všechno je vyjádřené v právních, zbytečně složitých ustanovení na případné budoucí sexuální akty, a to, co z nich může a nemůže vyplývat. Většina z nich, naštěstí, jsou věci, které se nemůžou stát. Stejně jako bych dostala sekerou.

Declan si odkašle. "Je toho víc," říká, otočí na zadní stránky nájemnísmlouvy.

Můj hrudník se stahuje, když to čtu drobným písmem. Pošoupne se ke mně, dívá se mi přes rameno.

 "Je to po dobu jednoho roku. Říká to, že tě nemůžu vykopnout do té doby, dokud neprodám to místo, ale to se nestane. "Jeho ruka sjede po papíře. Bílá vypadá neúprosně proti stinnému, tradičnímu stylu kotvy, vyryté na zadní straně ruky. "Topit" je napsáno přes klouby na prstech, které poukazují na druhou sekci, bodu A. Vím, z paměti, že "plavat" je vytetované na jeho druhé straně, pod spásou. "Tady je dohoda, že to je bez nájemného pronajmutí, a nemůžu to nijak zvýšit nebo zpeněžit… jinak. "

Polknu a jednou přikývnu s pocitem, jak nejmenovaná emoce nabobtnává v mé hrudi, do té míry, až v krku bolí. "Vidím. "

 "A tady," říká a ukazuje několik řádků dolů, "je dohoda, že můžeš odejít z tohoto pronájmu, bez závad a čistá, kdykoliv uznáš za vhodné."

 Myslel na všechno. Ježíši, jsem šťastná, když si chlap prostě pamatuje, že si má vzít kondom, ale tohle… je to na úplně jiné úrovni.

 "Vyplnil si papíry, aby si se mnou spal. Víš, jak to je hrozivé, že jo?" Chvěju se nad těmi papíry a začnu se smát, rychle si otřu oči. Znám Declana téměř dva týdny a už jsem před ním plakala více, než kdy před někým jiným.

Nakloní se a cítím, výdech z jeho měkkých, usměvavých rtů na křivce mého ucha. Přeběhne mi mráz po zádech, takže mé hroty bradavek se napínají proti bavlně košíčků mé podprsenky. Sametově měkké rty políbí můj spánek a zavřu oči, namáčím se v tomto krátkém kontaktu, neměla bych to tolik chtít. To mě děsí, a stejně tak známý, štiplavý strach začne do mě pronikat, polibek skončí.

 Jeho nos mi projíždí vlasy, jak šeptá, "Měla jsi vidět výraz toho chlápka, když jsem to nechával notářsky ověřit. Nazval to mou "sexuální smlouvou."

Zkousnu si ret a zahihňám se. Jistým způsobem to tak je.

 "Proč jsi to všechno udělal?" Ptám se a ukážu na hromadu papírů, jak se opřu, a podívám se na něj. "Spala bych s tebou tak jako tak. Možná bych toho ráno litovala, ale… "Pokrčím rameny, věnuju mu sebepodceňující úsměv.

"Nechci, abys toho litovala. To je důvod, proč jsem to všechno udělal. "Pak se postaví a natáhne ke mně ruku. "Ještě něco ti musím ukázat. "

 Povytáhnu obočí, jak mi ruka vklouzne do jeho. Vytáhne mě nahoru, vede mě z obývacího pokoje, pryč chodbou. Zastavíme se před zavřenými dveřmi jeho domácí kanceláře, na pravé straně a před koupelnou. Moje zamračení se prohlubuje, jak na něj zírám, a pak zpátky ke dveřím. Co to má všechno znamenat?

Obrací kolečkem a otevře dveře, zatímco moje čelist je malátná. Pryč je jeho stůl a počítač, a na jeho místě je nejvíce pohodlná postel, jakou jsem kdy viděla.

 Vstoupím do místnosti, místo béžové je vymalovaná na šeříkovou, prsty přejedu po chladném cínu odpočivadlu. Kované vinné révy a květiny tvoří design plné velikosti postele a květinová přikrývka odpovídá stěn. Malá, bílá komoda je umístěná stranou a malý, bílý noční stolek je vedle postele.

Declan si za mnou odkašle. "Líbí se ti to? Snažil jsem se, aby to bylo… holčičí."

Slzy zakrývají můj pohled, tak, že se vše třpytí a divný, vzrušující pocit se třese skrze mne, takže v mé hrudi vše bublá. "Udělal jsi to pro mě?"

 Nemůžu se na něj podívat, ještě ne. Je to moc - pokoj, moje pocity, to všechno. Já ani nevím, jak to začít zpracovávat.

 "No, jsem si jistý jako hovno, že jsem to neudělal pro sebe." Jeho tělo se ke mně přitlačí, ruce ponoří do mých kapes, zatímco jeho nos klouže mou čelistí. "Kdyby bylo po mně, měla bys být v posteli se mnou, místo tady. Ale chtěl jsem, abys měla tuto možnost, pokud je to to, co chceš. "

 Část mě mu chce říct, aby to vzal vše zpět, protože je to příliš, a já to prostě nemůžu přijmout, a druhá část mu chce říct, že se mi to líbí. Nikdo nikdy předtím neudělal pro mě nic tak ohleduplného.

 Odtáhnu se od jeho náruče a otočím se, abych mu čelila. "Co kdybych ti řekla, že je to příliš a nemohu to přijmout?"

"Pak bych ti řekl, že máš smůlu, protože to zůstává. "

Pomalu přikývnu a zkousnu se vnitřní straně rtu. "To jsem si myslela. "

Stlačí si zadní stranu krku. "Neudělal jsem to všechno jenom proto, abys se mnou spala. Udělal jsem to, abys viděla, jak jsem vážný – ohledně tebe, nás. " Vydechne, jako by zadržoval shromažďovaný vzduch. "Opravdu chci, abychom byli "my"."

Zírám na Declana a všímám si detailů. Strniště na jeho čelisti. Způsob, jakým je jeho spodní ret plnější než horní. Jeho tmavé, špičaté řasy a žlutozelené modřiny, rámující jeho pravé oko…

Nutí mě cítit věci, které jsem nikdy necítila. Chci ho tak moc, až mě to doslova bolí a vím, že můžu být nasycená jenom jím.

Zvednu ruku, jemné mu přejedu po hojící se kůži. Oči se mu nepatrně rozšíří, před tím, než se nakloní do mého doteku a přikryje mou ruku svou.

Vzduch v plicích mi vyschne tím pouhým dotykem. "Co se stalo s tím to udržet čistě fyzicky? Je to víc než sex. Mnohem víc. "

Declan se lehce zašklebí. "Jo, tohle…" Políbí vnitřek mého zápěstí a pokrčí rameny. "Rozhodl jsem se, že sex nestačí. Chci to všechno. Chci od tebe všechno. "

Knedlík mi uvízne v suchém krku. Myslím si, že se mi vysmívá a uvízl tam. "To není fér."

Uzavírá prostor mezi námi, dokud vše, co mohu vidět a cítit je Declan. "Chceš mluvit o tom, co není fér? Co to není fér, je, že to chceš, tak jako já, ale popíráš to, protože se bojíš. To není fér. "

 Declan má pravdu. Mám strach.

 Protože si myslím, že mě právě zničil.

Declan

 Právě, když se chci zmocnit jejích perfektních, růžových rtů, Hatebreed začne řvát z mé kapsy. Je to Marcus.

Zasténám a opřu se čelem o její, políbím jí na nos a ustoupím. "Já, ehm zaplnil jsem tvou skříň všemi tvými věcmi. Nic bych ti nesebral, ale nechtěl jsem, aby ses na mě naštvala, že jsem se ti hrabal ve věcech, takže…"

Vlastně jsem nechtěl, aby se na mě naštvala, že jsem našel její vibrátor. Mám rád své kraviny, tam kde jsou, díky.

Savannah přikývne. Pořád vypadá, jako by absorbovala její nový pokoj, její bystré oči těkají kolem, na každý detail, a to je prostě… fascinující sledovat, jak její mysl pracuje. Umírám touhou vědět, co si myslí, ale můj telefon stále zvoní, a nechci se do nich právě teď vměšovat, tak vyjdu do chodby a odpovím.

 Držím telefon u ucha, říkám: "Hej člověče, co se děje?"

 "Zapomněl jsem se zeptat, jestli jdeš dnes na zápas. Mendez proti O'Phelan. Mělo by to být dobrý. " 

"Do prdele," Vedu si ruku přes drsné strniště na mé čelisti. "Úplně jsem zapomněl." Podívám se do otevřených dveří a přemýšlím, že pozvu Savannah.

 Nejsem si jistý, jestli jí bude bavit zápas, ale after party jsou vždy úžasné. Připouštím, že je to většinou proto, že jsem namol a mám holku nebo dvě omotané kolem sebe, ale přesto…

 Vím, bez stínu pochybnosti, že to bude mnohem lepší, když bude Savannah po mém boku, dokonce i když si nezašukám. I když člověk nikdy neví. To by mohlo být naše druhé rande. Slíbil jsem jí velké věci na našem druhém rande.

 "Zeptám se Savannah, jestli chce jít."

 "A když ne?"

 "Pak nepřijdu." Raději si vyrazím se Savannah tady, než vůbec. Říkejte mi kundičko, říkejte mi slaďoušku, je mi to jedno. Je to pravda.

 Marcus se směje. "Jsi v tom až po uši, brácho."

 Nemáš, ani kurva ponětí.

"Hele, člověče, ona vypadá jako sladká holka, a já jsem za tebe rád, opravdu jsem. Ale jsi si jistý, že to je její scéna? Nemluvím zrovna o boji, mluvím o tom za tím vším. Víš, jak bláznivé tyto věci mohou být, a mezi opilými kretény a Jamie, která bude naštvaná, musíš ji mít na očích po celou dobu. Rozumíš mi? "

"Ježíš Kriste, tati, já vím. Dostanu ji domů v jednom kuse, slibuju. "

Rozloučíme se a zavěsím, když Savannah vystrčí hlavu ze dveří. "Je všechno v pořádku?"

 Sklouznu telefonem zpátky do kapsy a přejdu k ní. "Jo, jen jsem zapomněl za zápas dnes večer."

 Nad jejíma přimhouřenýma očima, se usměju a říkám: "Klid, není to můj zápas. Obvykle ale chodím, i když to tak není." Majitel má rád, když se větší jména objeví na menších zápasech. Fanoušci pak blázní "tření loktů s velkými kluky" -jeho slova, ne moje.

Savannah tvář padá. "Ach tak."

 "Oblékni se. Pojď se mnou. "

Pozvedne obočí, dokud nejsou prakticky v její vlasové linii. "Opravdu?"

"Jo. K dispozici je i after party a všechno." Vedu prsty po její paži, dokud nevezmu její ruku do své. "Někdo by to dokonce mohl považovat za druhé rande."

 Zašklebí se a podívá se na naše sepjaté ruce. "Je to tvůj způsob, jak mě pozvat na druhé rande?"

 "Ne."

 Na její zamračení, ji zvednu ruku k ústům a políbím jí. "Pozvat by znamenalo, že je šance, že bys mohla říct ne. Takže se neptám. Já ti to říkám. "

 Obrátí oči v sloup, ale je nemožné, aby to brala vážně, když se jí tahá úsměv na rtech. "Bože, ty jsi panovačný."

 "Jo. Teď si pospěš a připrav ten svůj krásný zadek, "říkám, plácnu jí po zadku.

***

O hodinu později, sedím na gauči, surfuji kanály, jak čekám na Savannah. Vždycky jsem si myslel, že kluci přehánějí, když říkají, jak dlouho to holkám trvá, aby se připravili, ale bohužel, nepřehánějí…

 Povzdechnu si a dívám se do prázdné chodby. Slabá záře ze částečně zavřených dveří svítí do tmavé chodby, a když pozorně poslouchám, slyším ji poletovat po svém pokoji, dělá… Bůh ví co. Nemám tušení, co tam dělá, že to trvá tak zatraceně dlouho. Mohla by malovat Sixtinskou kapli z paměti, co já vím.

Bože, skoro byla třicet minut ve sprše, a vše, co měla udělat, bylo se umýt. A možná oholit. Já prostě nechápu, jak něco, co mi trvá deset minut, na nejvýš, jí může trvat tak dlouho. V době, kdy jsem se tam dostal, bylo všechno teplé a vlhké a vonělo, jako by tam vybuchla jahodová bomba.

 A abych nezmínil všechny sračky, které jsou po celém umyvadlu. Má deska byla přeplněná make upem, štětci, a vysoušečem, u kterého přepokládám, že kroutí vlasy, ale vypadá spíš jako středověké mučící zařízení.

 I když je docela v pohodě vidět naše kartáčky sedící vedle sebe, jako by byli kámoši, nebo tak něco. Je to… domácký. A neskutečný.

 Líbí se mi to. Hodně se mi to líbí.

Podpatky klapou chodbou a já se podívám nahoru, málem polknu jazyk. Savannah má nohy na míle daleko v nebi a vysoké černé podpatky a přiléhavou černou minisukni na sobě, vyváženou krátkými rukávy bílého trička, které lze nejlépe popsat jako "blůzu." Opravdu nemám tušení, jestli to tak je nebo ne to, ale je to formální a vhodné. Výstřih do véčka není dostatečně nízko, aby odhaloval dekolt, a jsou na něm zatracené volánky.

Vypadá jako sexy knihovnice. Vlasy se jí dokonce hromadí na vrcholku hlavy v chaotickém drdolu.

 Moje oči se uzamknou na jejích červených rtech a tmavšími, zakouřenými očima. Je to poprvé, co ji nevidím nosit make-up, no, jasný make-up, a ona je prostě… krásná.

 Okamžitě se zamračím.

Obočí se jí svraští, když se podívá se na své šaty, uhladí si blůzu. "Je to v pořádku? Myslel jsem si, že se to hodí, protože jsi říkal, že bude i party… "

 Je zatraceně mnohem víc oblečená než já ve svých obnošených džínách, košili a čepici (taková ta sexy čepice :D), ale je normální, že na těchto zápasech se ženský oblékají více. "Ne, je to v pořádku. Vypadáš nádherně. "

 Zamračí se, když vstanu a vypnu televizi. "Tak proč jsi tak naštvaný?"

 "Protože budu mít co dělat, abych od tebe dnes večer držel chlapy," zamumlám, popadnu klíčky z konferenčního stolku. Dívám se, jak se jí koutky úst kroutí nahoru a její oči se obrátí v sloup, než jí ukážu, že půjdeme. Vykračuje kolem mě a mé oči se přilepí k jejímu zadku, nad jejími hladkými křivkami a způsobem, jak houpe bokami, když chodí. Zakroutím hlavou, zamračím se, když ji studuju z blízka. "Máš pod tím vůbec kalhotky?"

 Otevře dveře a šklebí se na mě přes rameno. "Chtěl bys to zjistit?"

***

Savannah se mračí, když zastavím před Dormand hotelem, nakloní se a podívá se na vysokou šedou budovu, která mizí v černé obloze.

 "Proč jsme u jednoho z nejlepších hotelů v Bostonu?" Ptá se.

Zaparkuju auto a odepnu svůj bezpečnostní pás. "Ten chlap, který provozuje organizaci, vlastní toto místo. Zápasy se konají v suterénu v aréně neboli Jámě. "

"Aha." Odepne se, když vyskočím z auta a kývnu na obsluhu, která čeká, až si bude moci vzít moje auto.

 "Díky, kámo," řeknu, popadnu od něj číslovaný lístek a běžím kolem přední části vozu, právě včas, abych chytil Savannah ruku a pomohl jí ven.

 "Děkuji," říká mi uvolněně.

 Okamžitě beru na vědomí zvednutý lem sukně. "Zdá se mi to, nebo se tvá sukně zkrátila?"

Pokrčí rameny, podívá se na mě a usměje se mému znepokojení. "Trochu se mi vyhrnula, když jsem vylezla z auta." Projde kolem mě a vykračuje si s přehnaným kroucením zadku a zvedání ramen, dokud nestojí před vchodem, kde se usměje na vrátného, který jí přidržuje obrovské, skleněné dveře. On spolkne a usměje se na ni, oči ponořené po celé délce jejího těla, než si všimne, mých do očí bijících dýk, které na něj vrhám pohledem. Trhne svým pohledem a dívá se před sebe. Moje oči se zúží do vražedné malé štěrbiny, jak ho jimi přejedu a vejdu do haly.

 Vezmu Savannah za loket a vtáhnu ji stranou do prázdné chodby, naplněné řadou budek telefonů. Zády ji tisknu ke zdi, mračím se na ní. "Ty si to neupravíš?"

 Ústa má dokořán, když se vytrhne z mého sevření. "Proč bych měla? Není to jako by mi zadek trčel ven. "

 Špatná odpověď. Moje čelist se zatne, jak se na ni zamračím. "Uprav to."

"Ne." Vystrčí bradu, jak zachytím vzdorný záblesk v jejích očích. "Nejsi tady můj šéf."

 Sakra. Miluju a nenávidím její odpověď.

Opřu se rukama kolem její hlavy a nakloním se. "Chceš, abych šel do vězení? Vzhledem k tomu, že je to přesně to, co se stane, když zmlátím každého kreténa, který se podívá naším směrem. Teď, opakuji: uprav to."

"Fajn." Natáhne ruku, stáhne si vlasy a umožní jím, aby volné vlny spadly kolem ramen, pak si odepne dva horní knoflíky blůzy, tak aby bledé, mléčné údolí jejího výstřihu pokukovalo ven. A konečně, sjede rukama k lemu sukně a stáhne ho o pár centimetrů. Usměje se na mě ironicky a překříží si ruce, čímž si vystrčí svá ňadra ještě víc. "Všechno?"

 Ježíši zkurvený Kr-

Chtíč a válka ve mně bojují a skoro dostanu mrtvici, jakou mám na ní chuť.

"Proč musíš být tak tvrdohlavá?" Čelisti mi zatne, když položím zpět své ruce na zeď vedle její hlavy, skloním se, dokud není jako v kleci.

 Neexistuje žádný způsob, aby opustila tuto chodbu, tak jak vypadá.

Sundá si ruce a olízne si rty, ale ten krutý úsměv jí pořád křiví ústa. "Proč se ti líbí, když jsem tvrdohlavá?" Ptá se a hladí mého ptáka přes džiny.

Zasténám, jak mi hlava padá dopředu z pocitu měkké bavlny mých boxerek, které se svírají kolem mě a jejích prstu na džínách. Z jemného, škádlícího tření se zblázním, a já nevím proč, ale má pravdu. Dohadování se s ní je jako předehra, a pokaždé, když mě provokuje nebo je na mě hubatá, je to jako…bych jí chtěl šukat k poslušnosti. Chci ji vlastnit, úplně.

Oba máme silnou vůlí nebo jsme tvrdohlaví, v závislosti na tom, koho se zeptáte, a nikdy jsem nebyl s holkou, jako je ona. Rád mám vše pod kontrolou, být ve vedení. Není žádným tajemstvím, že většina mužů to dělá. Ale já si začínám uvědomovat, že se Savannah, nemám skoro vůbec nic pod kontrolou. Vždycky zatím byla ve vedení, a já jsem překvapivě s tím v pohodě.

Ale to neznamená, že se o to nepokusím.

Polknu a opřu si hlavu dozadu, jednou rukou jí přejedu přes vlasy a na šíji, opatrně ji zatáhnu hlavu dozadu, její rudé rty se rozdělí překvapením, když se na mě podívá. "Nezačínejte něco, co nemůžeš dokončit, kotě."

 Savannah se na mě zašklebí a vyprostí se ze mě. "Pak radši přestanu, protože nemám v úmyslu tě nechat dokončit."

 Jen mě tam prostě nechá na veřejném místě, sjetého a trpkého, ale z nějakého důvodu se na ni usměju, jako kdyby mi dala úžasnou rychlovku. "Ty jsi takový vtipálek."

 Pustím její vlasy a zastrčím si svou erekci pod pasem a nějakým božským zázrakem, si zapne blůzu, aniž bych jí musel poprosit. Nebo jí to říct.

Natáhne ruce, začne si prsty sčesávat vlasy do culíku a chytnu jí zápěstí. "Necháš je rozpuštěné?"

 Pozvedne štíhle obočí, ale pokrčí rameny a nechá vlny rozpuštěné kolem ramen.

Beru ji za ruku a vedu ji zpátky do haly, vidím, že civí na naše sepjaté ruce. Nikdy jsem se předtím nesnažil jí úplně držet za ruku a je mi právě teď opravdu jedno, jak nepříjemně se cítí, kvůli mé náklonosti. Věci se mohou zvrtnout trochu bláznivě v aréně a já jí nepustím. "Držím tvojí zatracenou ruku. Přenes se přes to. "

 Její ústa se naklání na stranu, když se podívá na mě. "Jste tak panovačný, pane Whitmore."

Můj pták ztvrdne proti svému pasu, jak zasténám a zvednu jí ruku nahoru a políbím ji na klouby. "Nikdy mi tak nepřestaň říkat. "

Vidíme méně lidí, čím dál jdeme a v době, kdy dojdeme na chodbu s konferenčními místnostmi, jsme prakticky sami. Držím jí otevřené dveře od Pokoje C. Savannah se dívá na cedulku, kde se dočte "rezervováno pro soukromé činnosti" a tím mi dává záhadný pohled, jak vkročíme do prázdné, obří místnosti.

 Stranou jsou nevině, vypadající dveře označené jako kotelna. Otevřu je a vedu ji do malé haly s nákladním výtahem. Stisknu tlačítko "dolů", sleduju ji pobaveně, když se dívá tam a zpět mezi falešné kotelní dveře a snažím se dát dohromady.

 "Je třeba, dostat hodně lidí dovnitř a ven ze suterénu, aniž by to bylo podezřelé," říkám. "Tudy, lidé jdou do zasedací místnosti a později, všichni ven. Prostě to zvenčí vypadá jako každé jiné zasedání."

 "Aha," říká, jak se dveře otevřou. "To dává smysl, myslím."

 Vejdeme dovnitř a já stisknu tlačítko suterénu. Dveře se zavřou a začneme sestupovat do Jámy.

Savannah

Když mi Declan řekl, že je podzemí bojovník, představovala jsem si něco jako vystřižené z Klubu rváčů. Víte, holé, kolenní boje ve špinavých sklepech, se zpocenými muži, zápasící na podlaze, zatímco davy je krvežíznivě povzbuzují. Ale čistý, dobře osvětlený suterén s boxerským ringem a tribunami? Ne, to není to, co jsem očekávala.

 Mají dokonce bar plný služeb a budku na sázení.

Místo je přeplněné, jak mě Declan vede přes dav. Lidé ho začínají poznávat a on na ně mává nebo jim zdvořile kývne na odpověď. Nazývají ho jménem a poklepávají ho po zádech. Tím nám ustupují a díky tomu jsem vděčná a při tom podrážděná.

Vděčná, protože se teď nemusím oprašovat proti nepřiměřeným několika chlapům, kteří samozřejmě pijí, nebo už jsou pod vlivem alkoholu, na základě všech pohárů ve svých rukou. A podrážděná, protože je teď hodně pozornosti zaměřené na Declana a holku, kterou drží za ruku. Tím dostávám dost špinavých pohledů od ženské účasti.

Míjíme sázející budku a na konci musí být dlouhá fronta, založená na tom, jak mnoho lidí tu je. Jak zamíříme směrem k ringu, vidím, že jsou tu ve skutečnosti čtyři části tribun. Umístěny jsou několik metrů z každé strany ringu. Zaplňují se rychle.

Stejně jak se zamyslím nad tím, jak seženeme místo, vidím Marcuse sedět v první řadě tribuny. Dívá se dolů na svůj telefon, ale když Declan volá jeho jméno, vzhlédne a kývne na pozdrav. Jak stojíme o něco blíže, podívá se na naše spojené ruce před tím, než se setká našimi pohledy, jeho výraz je nečitelný.

"Marcusi, Savannah znáš, že jo?" Ptá se Declan, ukáže na mě.

 "Jo, už jsme se setkali."

 Tři příjemné znějící zvony odbíjejí z rozhlasu a podívám se na Declana. "Co to je?" Zní to, jako malé oznámení, které oznamují v metru, než zavřou dveře.

 Vyklouzne z mé ruky, když se posadí na kovovou lavičku. "To znamená, že se zavírá budka se sázkami."

 "Ach tak."

 Declan se na mě zašklebí a poklepe si na stehna.

 Jo, dobře, kámo. Nesednu si na tvůj zasraný klín.

 Vyvalím na něj oči, jak si sednu vedle něho na lavičku.

Přehodí mi vlasy za rameno, jak se ke mně nakloní a zašeptá mi do ucha. "Co je špatného na mém klíně? "

Jeho hluboký, svůdný hlas mi přejíždí po kůži a já se instinktivně zachvěju. Můj instinkt mi pořád říká, abych mu nedávala najevo, jak moc ho chci. Říká, že tím mu dám moc.

 Musím si připomínat, že to není pravda už ne. Velmi jasně mi dnes sdělil, že já držím v rukou celou moc.

Kromě toho malého alfa-samce, kterého předvedl na chodbě.

 "Zaprvé, nejsem dítě," říkám tiše. "A za druhé, jsme na veřejnosti."

 Jeho nos mi hladí ušní lalůček. "Takže hádám, že žádost, aby sis sedla na můj obličej, bude taky vyloučená?"

 Ach, Bože. Stisknu stehna dohromady, jak si to představím, oči se mi krátce zavřou.

 Proč mě musí takhle mučit? A k tomu na veřejnosti. Je to tak nefér.

 Jsem hned vděčná za hudbu, která vybuchne z rozhlasu, jak světla začnou tmavnout. Je to vítané zpestření. Dokonce mě ani nevadí ústřední melodie, která je jako z nějaké laciné herní show.

Tribuny jsou nyní plné, a jediní lidé přetrvávající na zemi jsou velcí, svalnatí chlapi oblečení v odpovídajících černých šatech. Předpokládám, že jsou jako ochranka.

 Reflektor svítí na ring, jak chlap v obleku šplhá přes provazy. V drahém a na míru šitém obleku vidím, jak se dostává do popředí zájmu. Nevypadá vůbec jako moderátoři, které vídám v televizi na zápasech wrestlingu nebo boxu. Ten chlap vypadá, jako by patřil na stránky GQ. (pánský časopis)

"Dámy a Pánové," říká do malého sluchátka, jehož hlas zní z reproduktorů. "Vítejte v Jámě. Dnes jsme si pro vás připravily pár zajímavých zápasů… "

Declanova ruka mi přejíždí přes koleno a utopí zbytky těch chlapových keců. V šeru se setkám s jeho pohledem. "Jsem opravdu rád, že jsi tady," říká.

"Já taky." Byla jsem zvědavá na jeho podzemní svět a ano, přiznávám, měla jsem většinou negativní myšlenky, ale zatím to nebylo tak špatné.

Dav vypukne v jásot a já pohlédnu na ring, vidím prvního soupeře přelézt lana.

"Máme tady Bobbyho " Caspera " Oooo'Phelana," Moderátor vola jeho jméno, hned jak bodavá světla blikají a uvádějí do centra pozornosti obrovskou červenou hlavu chlápka, v červeném županu, který zvedá pěsti do vzduchu, jak dav křičí jeho jméno.

Musí to být ten nejbledší frajer, kterého jsem kdy viděla. Vypadá naprosto průhledně oproti červenému materiálu, který ho obklopuje.

Zasyčím a obrátím se na Declana se smíchem. "Prosím, řekni mi, že jeho přezdívka se nezmiňuje o tom, jak je průhledný."

 Declan si olizuje jeho spodní ret a šklebí se, oči mám upřené na piercing. "Nenávidí tu přezdívku."

 Uch jeho kroužek ve rtu se mi opět vysmívá. I ta zatracená čepice, kterou má na sobě.

 Proč jsou čepice tak sexy? Neměly by být, ale jsou.

Nějak od něj odtrhnou oči a znovu se zaměřím na ring. Moderátor je pryč a rozhodčí se ujme jeho místa. Musí mít mezi čtyřicítkou a padesátkou, ale je ve skvělé kondici a vypadá rozumně. Nepochybuji o tom, že by mohl tyto lidi sesadit, pokud se dostanou z řady.

 Casper si sundá plášť a podá ho jednomu z členů jeho týmu. Prakticky svítí ve tmě ve srovnání s tmavými vlasy jeho soupeře, který je sportovně bronzově opálený. Casper si dá do úst chránič, jak se rozhodčí mezi nimi postaví.

"Čistý boj, pánové. Žádné dloubání očí, žádné kopy do rozkroků, žádné kousání. Vyhrajete knockoutem nebo odpočítáním, "rozhodčí to sdělí dvou mužům. "Je to jasné?"

 Přikývnou a udeří si vzájemně obvázanými pěstmi.

Přikrčím se nad tím, že je jasné, že rukavice nejsou povoleny v této organizaci. Alespoň jejich ruce jsou zabalené, říkám si, když zazvoní zvonek a rozpoutá se peklo.

 Všichni kolem nás stojí a křičí na ring, jako šílení démoni, kteří požadují libru masa. Declan a já zůstáváme sedět, máme pohled z první řady bez překážek, jak Casper udeří svému protivníkovi pravý hák a údery, udeří ho do bránice.

 Tmavovlasý kluk svírá své břicho a sípá, jak mu Casper chytne hlavu a míří svým kolenem do jeho tváře. Krev mu exploduje z nosu, stéká mu dolů přes rty a bradu. Jemná mlha červeného spreje se šíří vzduchem a dopadne na zem.

 Ohlušující řev vypukne kolem nás a rozhodčí setrvává nad zničeným soupeřem. "Jedna. Dva. Tři…"

 Hlas rozhodčího se vytrácí, jak zírám na krev vytékající z chlapových úst. Tmavé, červené louže pokrývají bílou zem. Nevím, proč jsem si myslela, že ring, některé tribuny a efekty budou o něco méně příšerné.

***

"Šampaňské? "

Podívám se od modrých vlnek, které dělají mé nohy a prsty ve vyhřívaném bazénu a nahoru za ženským hlasem vedle mě. Je to jedna ze spoře oděných servírek procházejících v nejvyšším patře podkrovního apartmá. Každá z nich má velký stříbrný tác, některé s předkrmy, jiné s chlastem.

 "Děkuji vám," řeknu, vytáhnu nohy z vody a vstanu. Zvednu poslední šampaňské z tácu a vděčně se na ni usměju. Poprvé se na ní pořádně podívám.

Vypadá trochu povědomě. Pevně stáhnu k sobě obočí, jak se snažím její známou tvář zařadit.

 "Ty jsi Savannah, že jo?"

 "Jo," říkám, mračím se, jak si prohlížím její hnědé očí a kudrnaté kaštanové vlasy. "Je mi to líto… Znám tě? "

"Chodily jsme spolu na střední. Macy Dunham? "

 Teď, si na ni vzpomínám. Chudák Macy byla pravděpodobně jediná v mém ročníku, která dostávala zabrat stejně jako já.

 Člověk by si myslel, že by to z nás dělalo BFF, že jo? Myslím, že to prostě dává smysl, pro dva největší vyvržence společnosti, které hledají přátelství, kde se dá.

No, to se ale nestalo. Nikdy jsem neměla stejné hodiny jako Macy, a tak nebylo žádné, že bych k ní přišla a řekla jí, "Hej, měly bychom být kamarádky, protože já žádné nemám a vím, že ty taky ne, " by nebylo asi nejlepší. Takže každá z nás vydržela pekelné roky na John Adams High School sama, v našich jednotlivých bublinách.

Vypadá o hodně jinak, než vytáhlá, kudrnatá dívka, s kterou jsem chodívala do školy. Její akné se vyjasnilo a konečně jí vyndaly rovnátka, vypadá nějak… sexy.

 Do toho, Macy.

 "Ach můj bože, správně," říkám s předstíraným nadšením. "Jak se máš?"

 "Mám se v pohodě. Dopracovávám se školou s jednou báječnou prací najednou, "říká, a ukazuje na svůj tác a malé černé šaty.

 Její sarkasmus mě rozesměje a říkám: "Hele, aspoň to není nadržená školní uniforma. Unaví tě slyšet "Chcete další kredity?" Zatraceně rychle." Pozvednu sklo nahoru, bubliny mi lechtají nos, když se napiju.

"Co je to s těmito idioty?" Ptá se, naklonil se tak, aby jí nikdo nezaslechl. To ale opravdu není možné, protože právě probíhá pravá bazénová Party, kompletně nahé holky kvílí a dovádějí ve vodě. Přidejte hudbu znící ze spodního patra přístřešku, a to do značné míry zaručí, že vás nikdo nezaslechne.

"Myslí si, že jen proto, že mám vagínu a podnos, tak to mě snadno dělá podložku. Co to sakra? Roztáhnu nohy pro tvůj tlustý, plešatý zadek, protože mě krmíš nějakými kecy? Uh, ne, díky, tenký péro. Teď odprejskni. Myslím tím, opravdu, na jaké planetě si myslí, že žijeme?"

Málem se udusím svého pití, kašlu a směju se zároveň. "Ve svých myslích si totiž myslí, že nadržené oblečení se rovná nadržená holka. Nezdá se, že by chápali, že je to pracovní uniforma a ne nějaký hanebný signál pro sex. "

Macy prakticky kdáká a rychle si zakrývá ústa, když se dívá kolem sebe. "Ráda bych zůstala a povídala si, ale měla bych se vrátit do práce. Nemohu si dovolit dostat padáka můj první den, ne s penězi, kterými mě platí." Nakloní hlavu a zužuje oči. "Víš, mohla bych ti to zařídit, jestli chceš. Moje kamarádka mi sehnala tuhle práci, ale říká, že pořád hledají nové talenty." Obrací oči v sloup, když řekne to slovo.

 "Ach, ne, už servírku nedě-"

 "Jsi si jistá? Já dělám dnes večer za 500 babek s podnosem a pár hodin." Směje se. "Musím mít na sobě šaty o dvě velikosti menší, když pracuju, ale přesto… není to špatné."

 "Páni." Mé oči se rozšíří. "Jo, to ne. Ale já, ehm, již mám práci. V Declanově posilovně," dodávám a ukážu na něj v rohu, kde mluví s Marcusem a moderátorem. Jeho oči se rozsvítí, když najde moje a já mu vrátím jeho úsměv a mávnu na něj se svou sklenkou. 

 "Aha." Její obočí se vytáhne, když se dívá na něj. "Tak dobře. No, myslím, že pak ještě uvidíme. "

 Usmívá se a zamává mi, když odejde s prázdným podnosem, a vidím, Declana se odtrhnout od své skupiny a jde ke mně.

 "Nikdy jsi mi neřekl, že na after party bude krytý bazén," říkám. "Mohla jsem si přinést své plavky a zaplavat si." Dopiju svoje pití a on ode mě vezme skleničku, položí jí na podnos kolemjdoucí servírky.

"A dát každému volovi výhled na to, co je pod tím vším?" Říká, máchá s volánky na mé blůze. Šklebí se. "Ne, žádná zkurevná šance."

Podívám se přes jeho rameno na hejno nahých lidí v bazénu. "Podle nich, vlastně plavky ani nepotřebuju."

 Declan ke mně přejde blíž s evidentním varováním v jeho tváři a hlasu. "Jen přes mou mrtvolu půjdeš do toho bazénu nahá."

 "Myslela jsem, že jsme přišli na to, že tady nejste můj šéf, pane Whitmore."

 Jeho oči se krátce zavřou, když se kousne do rtu a na jeho ústech se objeví zlý úsměv. "Snažíš se mě vzrušit na veřejnosti?" Zamumlá, sklouzne rukama kolem mého pasu, když mě táhne k sobě blíž. "Protože děláš skvělou práci."

Můžu říct. Z mačkání mě takhle blízko, cítím každý centimetr jeho narůstající erekce proti mému podbřišku.

 Možná bych mu měla pomoci uskutečnit jeho plný potenciál…

 "A dát každému volovi nahlédnout na to, co je pod tímhle vším?" Říkám, sklouznu mou ruku mezi námi, zatáhnu za pas jeho džínsů. Přesunu je blíž, hladím ho přes denim a vychutnávám si výraz naprosté extáze na jeho tváři a nízkého povzdechu, který mu uniká. Náhle se zastavím a odstoupím od něj, usměju se nad jeho zmateným výrazem. "Ne, žádná zkurvená šance."

 "Hraješ si se mnou, kotě, a myslím, že se mi to líbí." Malý úsměv, který se dotýká jeho rtů, a rozsvítí mu oči je krásný a uvědomím si, že někde po cestě, to přestala být hra. Pro nás oba.

 Můj úsměv se zadrhává, ale rychle ho zakryju svým chvástáním. "Miluješ to, ty podivíne."

 Dívá se kolem, jak se diskrétně snaží přizpůsobit. "Kdo byla ta servírka, s kterou jsi mluvila?"

"Ach, to byla Macy. Chodily jsme spolu na střední školu." Oči se mi rozšíří, když si vzpomenu, co mi řekla. "Máš nějakou představu, za kolik dostávají holky tady zaplaceno a jen za jednu party? To je šílené. "

 "Jimmy platí všechny své zaměstnance velmi dobře." Declan se ošívá, náhle vypadá nepříjemné. "Ty nejsi… nepřemýšlíš, že bys vzala tady pár směn, že ne? "

Ne, ale zajímalo by mě, kam až by s tímhle zašel. "Proč? " ptám se, překřížím si paže, jak se na něj skepticky dívám. Nedopadne to pro něj dobře, pokud se mi chystá říct, že něco nemůžu. To překročí hranici z roztomilého alfa samce a jeho keců, do extrémně kreténského teritoria.

Tvář mu ztvrdne a napodobí můj postoj. "Ano, nebo ne. Odpověz na otázku. "

"To myslíš vážně? " S výsměchem se ho zeptám a projdu kolem něj.

Popadne mě za loket a říká, "Počkej. " Škubnu z jeho sevření.

"Nemůžu uvěřit, že si myslíš, že bych něco takového udělala. Neposlouchal jsi mě, když jsem řekla, že už se nechci svlékat za peníze? Vzhledem k tomu, ahoj, to je přesně to, co to je, "říkám, jak ukazuju na polonahé servírky v místnosti.

 Jsme tak zaneprázdnění v našem vlastním malém světě, že nevidíme, že nás nějaká holka osloví. Dokud nás její pronikavý hlas neprobere, "Co to sakra, Declane?", tím se od sebe vytrhneme a vrazíme zpět do současnosti.

 Má krev se změní v led, jak se otočím, když vidím tu holku, přísahala jsem, že tu kundu praštím, pokud jí ještě jednou někdy uvidím. Ale než otevřu pusu a vychrlím na ní svou nenávist, Declan říká: "Sakra, Jamie, teď ne."