Connor
On a jeho velké zatracená pusa.
Kdyby jen držel hubu a jeho city k ní si nechal pro sebe, alespoň po nějakou chvíli, neseděli by tady a neomílali všechny tyhle kecy. Takhle si nepřál, aby to zjistila. Ve skutečnosti, nikdy neplánoval jí to říct, ale v ten moment, kdy vešel do té koupelny za ní, aby ji čelil, věděl, že ta volba již jeho nebyla. Teď už věděla, co za patetického kreténa on opravdu byl.
"Co znamená LRJ?" zeptala se tiše, když před ním poklekla.
"Malá Rory James (little Rory James)," přiznal se smutným úsměvem, protože věděl, že doopravdy zpackal jedinou šanci být s ní.
"Mohu?" zeptala se a ukázala s její zlomenou rukou na jeho hruď. Krátce přikývl, opřel se a nebyl příliš překvapen, když přejížděla prsty její iniciály, které si nechal vytetovat před všemi těmi lety, když vypil trochu moc piva a měl nedostatek zdravého rozumu, aby měl vytetované jméno ženy, která ho nenáviděla, na jeho těle. Byl mladý a hloupý, a teď se prostě cítil starý a hloupý.
"Apartmány jsou tvoje, Rory," řekl, když nemohl přijít na nic jiného, co říct.
"Já vím," řekla tiše, když pokračovala v přejíždění písmen, vypadajíc hypnotizována tím tetování.
"Dohoda je taky pryč," vysvětlil zbytečně, olízl si rty a snažil se nesténat, když její prsty škádlivě přejely přes jeho bradavky.
"Ano, to je," řekla a přejela prsty na druhou stranu jeho hrudi, zatímco on seděl a snažil se zůstat neovlivněn, ale to bylo téměř nemožné, když se ho Rory dotýkala.
"Co jsi doufal, že z té dohody dostaneš?" zeptala se, zpomalujíc její pohyby, když se podívala nahoru a setkala se s jeho pohledem.
"Na tom nezáleží," řekl po pravdě, protože na ničem z toho, bez ní, nezáleželo, ne na Strawberry Manor, ne na jeho podnikání, na ničem. Možná mu to chvíli zabralo, než na to přišel, ale věděl, že jediná věc, na které mu záleželo, byla Rory. Její doteky mu dávali naději, že by mohli mít nějakou budoucnost, ale nebyl hlupák. On ji pěkně naštval a ona si s ním, oprávněně, pohrává.
"Ty mi to neřekneš?" zeptala se a pokrčila při tom obočím, když se pohnula blíž, položila zlomenou ruku na jeho nohu, když její druhá ruka klouzala nahoru po jeho hrudi a přes jeho rameno.
"Nezáleží na tom, protože už to nechci," přiznal, neschopen si pomoci od natáhnutí jedné ruky a uchopení její krásné tváře do dlaně.
"Tak co potom chceš?" zeptala se, když se ještě víc přiblížila, až jejich rty byly jen několik palců od sebe.
"Tebe," řekl prostě.
"Proč?" zeptala se trochu zmateně.
"Protože jsem do tebe zamilovaný, Rory," odpověděl a přemýšlel, jestli se pokusí nakopat mu zadek za to, že to znovu řekl.
"Ty mě miluješ," řekla a neptala se, když se odklonila, zbavujíc ho jejích doteků, ale on ji nechal jít. Jakou jinou možnost taky měl? Znal Rory dost dobře na to, aby věděl, že když by ji tlačil do něčeho, co nechtěla, že ona by tlačila zpět. Poprvé od chvíle, kdy ji potkal, byl vyděšený jí tlačit.
"Ano."
"Nejsem si jistá, co k tobě cítím, Connore," přiznala, vstala a odstoupila od něj.
"Nenávidíš mě?" zeptal se, svírajíc si kolena, když se snažil zůstat tam, kde byl, a neudělat něco hloupého, jako ji prosit o šanci, šanci, kterou si pravděpodobně nezasloužil, ale zoufale ji chtěl.
"Ne," odpověděla, když od něj odešla a zamířila k terase. "Potřebuju nějaký čas, abych si to všechno promyslela, Connore. Mám spoustu věcí, nad kterými musím přemýšlet."
"Vezmi si tolik času, kolik budeš potřebovat. Budu tady, až budeš připravena," řekl, a hned jakmile ta slova vyšla jeho z úst, věděl, že ji právě nadobro ztratil.
Áh srát na to.
Rory
Čas.
Potřebovala čas na rozmyšlenou a všechno si utřídit, připomněla si, když bojovala s touhou běžet zpět dovnitř a vrhnout se do náruče Connora. Před pár hodinami věděla, jak na tom s ním byla. Nezáleželo na to, že se do něj zamilovává, protože věděla, že nikdy nebude schopna dostat se přes to, co udělal.
Teď ..........
Teď nevěděla, co si o něm mám myslet. Poprvé od chvíle, kdy vstoupil do jejího života, ona si nemyslela, že by ho nenáviděla, vůbec, dokonce ani trochu. Vlastně byla vyděšená, že nejen že se do něj zamilovává, ale že byla víc než jen trochu do toho muže zamilovaná. Předtím, než by udělala něco, čeho by mohla později litovat, potřebovala mít jistotu, že to, co cítila, bylo skutečný.
Měla by mu nakopat zadek, že jí tak mate, pomyslela si, když otevřela posuvné skleněné dveře a vstoupila do jejího pokoje. Proč ho prostě nemůže nenávidět? To dělalo všechno mnohem jednodušší to-
"Veto," prohlásil Connor, když ji vzal do náruče, vynesl ji z domu a posadil ji na terase na zábradlí, než stačila vůbec protestovat. A stejně tak rychle se usadil mezi jejíma nohama, položil jí ruce na boky, aby ji podepřel a doufejme, aby ji zastavil od pádu přes zábradlí. Nikdy dřív neměla strach z výšek, ale potom, co spadla do toho sklepa a zlomila si ruku, mohla říct, že má velmi zdravý respekt z výšek.
"Veto co?" zeptala se nepřítomně, když zvedla její zdravou ruku, položila ji na jeho biceps, aby se stabilizovala, když bojovala proti nutkání podívat se dolů.
"Prostor, čas, pauza, jak to sama, sakra, chceš nazývat, Rory. To se nastane. Čekal jsem příliš mnoho let, abych tě měl v náruči, a nenechám tě jít kvůli nějakým kecům. "
"Počkej chvilku," řekla a zamračila se na něj, když se jeho slova zaregistrovala v její mysli. "Nemůžeš vetovat pauzu!"
"Ano, můžu," řekl, naklonil se a otřel své rty o její v tom měkkém, prchavém gestu, které jak milovala, tak i nenáviděla. Milovala, protože ji to přimělo cítit se vzácně, a nenáviděla, protože ty polibky jí vždy zanechaly chtít víc, mnohem víc.
"Od kdy?" zeptala se a odolala nutkání praštit ho s její sádrou, když odtáhl jeho ústa pryč.
"Od teď, Rory. Nemáš dovoleno utéct, protože se příliš bojíš čelit tomu, co se mezi námi děje."
"Nebojím se ničeho," řekla klidně, používajíc stejnou odpověď, kterou používal on, když byli děti a pokusil se jí vyhecovat udělat něco hloupého, tak jako teď.
Dát mu šanci, reálnou šanci, bylo obrovský riziko, a to nejen proto, že by mohli skončit navzájem se zabít, ale pokud by věci mezi nimi nevyšly, což byla reálná možnost, vzhledem k jejich historii, mohla by skončit nenávidět ho za zlomení jejího srdce. To byl opravdu špatný nápad, nadávala si sama sobě v duchu, když se podívala do jeho krásných smaragdových očí, a okusovala si spodní ret. Měla by ho prostě odstrčit a ukončit to hned teď, než jí to přeroste přes hlavu, ale opravdu, kdy ona někdy udělala inteligentní věc, když přišlo na Connora?
"Nemyslím si, že je to až tak dobrý nápad," řekla, potřebujíc alespoň předstírat a ukázat, že má dobrý úsudek a že nad tím přemýšlí, ale bohužel, zdravý rozum a dobrý úsudek obvykle nikdy nebyl u toho, kde šlo o Connora. Alespoň tentokrát se nebude muset bát, že skončí ve vězení. No, doufala, že ne.
"Myslím, že je to skvělý nápad," řekl a vtisknul jí polibek na čelo, než se odtáhnul a zaměřil všechnu jeho pozornost na její zlomenou ruku. Když ji opatrně zvedl a navlíkl jí něco na její prsteník, nemohla si pomoct, ale zamračila se, když se podívala dolů, ale mezi hlavou toho muže a nedostatkem světla, toho moc neviděla.
"Hm, co to sakra děláš?" Zeptala se, když ucítila vklouznout cosi na její prst.
"Nic moc. Prostě jsem se rozhodl, že ty a já se budeme brát, to je všechno, "oznámil s bezstarostným pokrčením ramen, když otočil hlavu a vtiskl jí rychlý polibek na její omráčené rty.
"Promiň, ale co sakra teď má být?" dožadovala se, jistá si, že ho přeslechla.
"Přemýšlím nad svatbou v listopadu. To ti dá dostatek času na to ji naplánovat a zvyknout si na tu myšlenku, "vysvětloval, jako by to nebyl velký problém, když to byl velmi velký děsivý problém.
"Nemůžu si tě vzít, Connore," vyhrkla a opravdu nevěděla, co jiného na to říct a přála si, aby to řekla s trochu větší obratností. Pak znovu, měla už vědět, že Connor si to nebude brát osobně.
"Ano můžeš. Jediné, co musíš udělat, je ukázat se a podepsat svatební licenci, a říct "Ano" "přemítal, když se naklonil ukrást jí další polibek.
"Ne, nemůžu," řekla tvrdohlavě a odtáhla se od něj, ale ne tak daleko, jak by chtěla, vzhledem k tomu, že seděla na úzkém zábradlí.
"Něco ti řeknu, Rory," řekl, objal ji kolem ramen a přitáhl si ji k sobě, dokud neměla jinou možnost, než dát ruce na jeho ramena, podepírajíc tím samu sebe, a když to udělala, její dech se v krku zasekl, když očima přistála na tom malém diamantu, zdobící její prst.
Byl tak krásný.
"Dáš mi čas až do listopadu, abych ti dokázal, že k sobě patříme, a pokud si mě stále nebudeš chtít vzít, až zámek bude hotový, pak to odvoláme."
"Oh?" Zeptala se roztržitě, když s nechutí přijala fakt, že ten prsten nikdy nechtěla sundat ze svého prstu. "A jak přesně máš v plánu přesvědčovat mě, aby si tě vzala?"
"Mám v plánu přimět tě, aby ses do mě zamilovala, Rory," řekl tiše, když se naklonil a políbil ji tak, že to nebylo fér.
"Nos ten prsten, Rory, a pokud se do mě do listopadu nezamiluješ, pak můžeme celou věc odvolat a já tě už nikdy nebudu otravovat," přísahal proti jejím rtům.
Po více než dvou desetiletích mučení se s tímto muž, myšlenka, že by ho už nikdy neviděla, by ji měla udělat šťastnou, ale to se nestalo. Ona upřímně nevěděla, jak by mohla fungovat bez něj v jejím životě. Ale znamenalo to, že by byla připravená dát mu navždy?
Všechno v jejím světě se změnilo v tak krátké době, že nebyla schopná myslet a rozhodnout se, co dělat. Rozumná věc by byla, mít nějaký prostor a ignorovat jeho veto, ale to ona udělat nechtěla.
"Opravdu si myslíš, že mě můžeš přimět zamilovat se do tebe v době kratší než pět měsíců?" Zeptala se a snažila se neusmívat, a neúspěšně, když ucítila, jak se jeho rty rozšiřují do toho úsměvu, který ona miluje.
"Vím, že můžu," slíbil, když od ní odstoupil, jen aby ji vzal do náruče, otočil se a šel do její ložnice, ale daleko se nedostal.
"Už je to víc, než deset minut," oznámil Trevor suše, když se opřel o rám dveří a vylekal Connora, ale naštěstí ji neupustil a ona mu za to byla opravdu vděčná.
"A my máme hlad!" Jason zařval z toho, co znělo jako z její koupelny.
"Kdo sakra jsi?" Zeptal se Connor, když zůstal stát na místě a držel ji pevně v náručí, když zíral na jejího bratrance, jako by ten chlap nebyl o několik palců vyšší a o 20 kilo svalové hmoty těžší.
Trevorův zvědavý výraz se změnil na pobavený, když se jeho oči zaměřily na její levou ruku. "Oh, podle toho jak to vypadá, bych řekl, že jeden z tvých budoucích bratranců."
Kdyby jen držel hubu a jeho city k ní si nechal pro sebe, alespoň po nějakou chvíli, neseděli by tady a neomílali všechny tyhle kecy. Takhle si nepřál, aby to zjistila. Ve skutečnosti, nikdy neplánoval jí to říct, ale v ten moment, kdy vešel do té koupelny za ní, aby ji čelil, věděl, že ta volba již jeho nebyla. Teď už věděla, co za patetického kreténa on opravdu byl.
"Co znamená LRJ?" zeptala se tiše, když před ním poklekla.
"Malá Rory James (little Rory James)," přiznal se smutným úsměvem, protože věděl, že doopravdy zpackal jedinou šanci být s ní.
"Mohu?" zeptala se a ukázala s její zlomenou rukou na jeho hruď. Krátce přikývl, opřel se a nebyl příliš překvapen, když přejížděla prsty její iniciály, které si nechal vytetovat před všemi těmi lety, když vypil trochu moc piva a měl nedostatek zdravého rozumu, aby měl vytetované jméno ženy, která ho nenáviděla, na jeho těle. Byl mladý a hloupý, a teď se prostě cítil starý a hloupý.
"Apartmány jsou tvoje, Rory," řekl, když nemohl přijít na nic jiného, co říct.
"Já vím," řekla tiše, když pokračovala v přejíždění písmen, vypadajíc hypnotizována tím tetování.
"Dohoda je taky pryč," vysvětlil zbytečně, olízl si rty a snažil se nesténat, když její prsty škádlivě přejely přes jeho bradavky.
"Ano, to je," řekla a přejela prsty na druhou stranu jeho hrudi, zatímco on seděl a snažil se zůstat neovlivněn, ale to bylo téměř nemožné, když se ho Rory dotýkala.
"Co jsi doufal, že z té dohody dostaneš?" zeptala se, zpomalujíc její pohyby, když se podívala nahoru a setkala se s jeho pohledem.
"Na tom nezáleží," řekl po pravdě, protože na ničem z toho, bez ní, nezáleželo, ne na Strawberry Manor, ne na jeho podnikání, na ničem. Možná mu to chvíli zabralo, než na to přišel, ale věděl, že jediná věc, na které mu záleželo, byla Rory. Její doteky mu dávali naději, že by mohli mít nějakou budoucnost, ale nebyl hlupák. On ji pěkně naštval a ona si s ním, oprávněně, pohrává.
"Ty mi to neřekneš?" zeptala se a pokrčila při tom obočím, když se pohnula blíž, položila zlomenou ruku na jeho nohu, když její druhá ruka klouzala nahoru po jeho hrudi a přes jeho rameno.
"Nezáleží na tom, protože už to nechci," přiznal, neschopen si pomoci od natáhnutí jedné ruky a uchopení její krásné tváře do dlaně.
"Tak co potom chceš?" zeptala se, když se ještě víc přiblížila, až jejich rty byly jen několik palců od sebe.
"Tebe," řekl prostě.
"Proč?" zeptala se trochu zmateně.
"Protože jsem do tebe zamilovaný, Rory," odpověděl a přemýšlel, jestli se pokusí nakopat mu zadek za to, že to znovu řekl.
"Ty mě miluješ," řekla a neptala se, když se odklonila, zbavujíc ho jejích doteků, ale on ji nechal jít. Jakou jinou možnost taky měl? Znal Rory dost dobře na to, aby věděl, že když by ji tlačil do něčeho, co nechtěla, že ona by tlačila zpět. Poprvé od chvíle, kdy ji potkal, byl vyděšený jí tlačit.
"Ano."
"Nejsem si jistá, co k tobě cítím, Connore," přiznala, vstala a odstoupila od něj.
"Nenávidíš mě?" zeptal se, svírajíc si kolena, když se snažil zůstat tam, kde byl, a neudělat něco hloupého, jako ji prosit o šanci, šanci, kterou si pravděpodobně nezasloužil, ale zoufale ji chtěl.
"Ne," odpověděla, když od něj odešla a zamířila k terase. "Potřebuju nějaký čas, abych si to všechno promyslela, Connore. Mám spoustu věcí, nad kterými musím přemýšlet."
"Vezmi si tolik času, kolik budeš potřebovat. Budu tady, až budeš připravena," řekl, a hned jakmile ta slova vyšla jeho z úst, věděl, že ji právě nadobro ztratil.
Áh srát na to.
Rory
Čas.
Potřebovala čas na rozmyšlenou a všechno si utřídit, připomněla si, když bojovala s touhou běžet zpět dovnitř a vrhnout se do náruče Connora. Před pár hodinami věděla, jak na tom s ním byla. Nezáleželo na to, že se do něj zamilovává, protože věděla, že nikdy nebude schopna dostat se přes to, co udělal.
Teď ..........
Teď nevěděla, co si o něm mám myslet. Poprvé od chvíle, kdy vstoupil do jejího života, ona si nemyslela, že by ho nenáviděla, vůbec, dokonce ani trochu. Vlastně byla vyděšená, že nejen že se do něj zamilovává, ale že byla víc než jen trochu do toho muže zamilovaná. Předtím, než by udělala něco, čeho by mohla později litovat, potřebovala mít jistotu, že to, co cítila, bylo skutečný.
Měla by mu nakopat zadek, že jí tak mate, pomyslela si, když otevřela posuvné skleněné dveře a vstoupila do jejího pokoje. Proč ho prostě nemůže nenávidět? To dělalo všechno mnohem jednodušší to-
"Veto," prohlásil Connor, když ji vzal do náruče, vynesl ji z domu a posadil ji na terase na zábradlí, než stačila vůbec protestovat. A stejně tak rychle se usadil mezi jejíma nohama, položil jí ruce na boky, aby ji podepřel a doufejme, aby ji zastavil od pádu přes zábradlí. Nikdy dřív neměla strach z výšek, ale potom, co spadla do toho sklepa a zlomila si ruku, mohla říct, že má velmi zdravý respekt z výšek.
"Veto co?" zeptala se nepřítomně, když zvedla její zdravou ruku, položila ji na jeho biceps, aby se stabilizovala, když bojovala proti nutkání podívat se dolů.
"Prostor, čas, pauza, jak to sama, sakra, chceš nazývat, Rory. To se nastane. Čekal jsem příliš mnoho let, abych tě měl v náruči, a nenechám tě jít kvůli nějakým kecům. "
"Počkej chvilku," řekla a zamračila se na něj, když se jeho slova zaregistrovala v její mysli. "Nemůžeš vetovat pauzu!"
"Ano, můžu," řekl, naklonil se a otřel své rty o její v tom měkkém, prchavém gestu, které jak milovala, tak i nenáviděla. Milovala, protože ji to přimělo cítit se vzácně, a nenáviděla, protože ty polibky jí vždy zanechaly chtít víc, mnohem víc.
"Od kdy?" zeptala se a odolala nutkání praštit ho s její sádrou, když odtáhl jeho ústa pryč.
"Od teď, Rory. Nemáš dovoleno utéct, protože se příliš bojíš čelit tomu, co se mezi námi děje."
"Nebojím se ničeho," řekla klidně, používajíc stejnou odpověď, kterou používal on, když byli děti a pokusil se jí vyhecovat udělat něco hloupého, tak jako teď.
Dát mu šanci, reálnou šanci, bylo obrovský riziko, a to nejen proto, že by mohli skončit navzájem se zabít, ale pokud by věci mezi nimi nevyšly, což byla reálná možnost, vzhledem k jejich historii, mohla by skončit nenávidět ho za zlomení jejího srdce. To byl opravdu špatný nápad, nadávala si sama sobě v duchu, když se podívala do jeho krásných smaragdových očí, a okusovala si spodní ret. Měla by ho prostě odstrčit a ukončit to hned teď, než jí to přeroste přes hlavu, ale opravdu, kdy ona někdy udělala inteligentní věc, když přišlo na Connora?
"Nemyslím si, že je to až tak dobrý nápad," řekla, potřebujíc alespoň předstírat a ukázat, že má dobrý úsudek a že nad tím přemýšlí, ale bohužel, zdravý rozum a dobrý úsudek obvykle nikdy nebyl u toho, kde šlo o Connora. Alespoň tentokrát se nebude muset bát, že skončí ve vězení. No, doufala, že ne.
"Myslím, že je to skvělý nápad," řekl a vtisknul jí polibek na čelo, než se odtáhnul a zaměřil všechnu jeho pozornost na její zlomenou ruku. Když ji opatrně zvedl a navlíkl jí něco na její prsteník, nemohla si pomoct, ale zamračila se, když se podívala dolů, ale mezi hlavou toho muže a nedostatkem světla, toho moc neviděla.
"Hm, co to sakra děláš?" Zeptala se, když ucítila vklouznout cosi na její prst.
"Nic moc. Prostě jsem se rozhodl, že ty a já se budeme brát, to je všechno, "oznámil s bezstarostným pokrčením ramen, když otočil hlavu a vtiskl jí rychlý polibek na její omráčené rty.
"Promiň, ale co sakra teď má být?" dožadovala se, jistá si, že ho přeslechla.
"Přemýšlím nad svatbou v listopadu. To ti dá dostatek času na to ji naplánovat a zvyknout si na tu myšlenku, "vysvětloval, jako by to nebyl velký problém, když to byl velmi velký děsivý problém.
"Nemůžu si tě vzít, Connore," vyhrkla a opravdu nevěděla, co jiného na to říct a přála si, aby to řekla s trochu větší obratností. Pak znovu, měla už vědět, že Connor si to nebude brát osobně.
"Ano můžeš. Jediné, co musíš udělat, je ukázat se a podepsat svatební licenci, a říct "Ano" "přemítal, když se naklonil ukrást jí další polibek.
"Ne, nemůžu," řekla tvrdohlavě a odtáhla se od něj, ale ne tak daleko, jak by chtěla, vzhledem k tomu, že seděla na úzkém zábradlí.
"Něco ti řeknu, Rory," řekl, objal ji kolem ramen a přitáhl si ji k sobě, dokud neměla jinou možnost, než dát ruce na jeho ramena, podepírajíc tím samu sebe, a když to udělala, její dech se v krku zasekl, když očima přistála na tom malém diamantu, zdobící její prst.
Byl tak krásný.
"Dáš mi čas až do listopadu, abych ti dokázal, že k sobě patříme, a pokud si mě stále nebudeš chtít vzít, až zámek bude hotový, pak to odvoláme."
"Oh?" Zeptala se roztržitě, když s nechutí přijala fakt, že ten prsten nikdy nechtěla sundat ze svého prstu. "A jak přesně máš v plánu přesvědčovat mě, aby si tě vzala?"
"Mám v plánu přimět tě, aby ses do mě zamilovala, Rory," řekl tiše, když se naklonil a políbil ji tak, že to nebylo fér.
"Nos ten prsten, Rory, a pokud se do mě do listopadu nezamiluješ, pak můžeme celou věc odvolat a já tě už nikdy nebudu otravovat," přísahal proti jejím rtům.
Po více než dvou desetiletích mučení se s tímto muž, myšlenka, že by ho už nikdy neviděla, by ji měla udělat šťastnou, ale to se nestalo. Ona upřímně nevěděla, jak by mohla fungovat bez něj v jejím životě. Ale znamenalo to, že by byla připravená dát mu navždy?
Všechno v jejím světě se změnilo v tak krátké době, že nebyla schopná myslet a rozhodnout se, co dělat. Rozumná věc by byla, mít nějaký prostor a ignorovat jeho veto, ale to ona udělat nechtěla.
"Opravdu si myslíš, že mě můžeš přimět zamilovat se do tebe v době kratší než pět měsíců?" Zeptala se a snažila se neusmívat, a neúspěšně, když ucítila, jak se jeho rty rozšiřují do toho úsměvu, který ona miluje.
"Vím, že můžu," slíbil, když od ní odstoupil, jen aby ji vzal do náruče, otočil se a šel do její ložnice, ale daleko se nedostal.
"Už je to víc, než deset minut," oznámil Trevor suše, když se opřel o rám dveří a vylekal Connora, ale naštěstí ji neupustil a ona mu za to byla opravdu vděčná.
"A my máme hlad!" Jason zařval z toho, co znělo jako z její koupelny.
"Kdo sakra jsi?" Zeptal se Connor, když zůstal stát na místě a držel ji pevně v náručí, když zíral na jejího bratrance, jako by ten chlap nebyl o několik palců vyšší a o 20 kilo svalové hmoty těžší.
Trevorův zvědavý výraz se změnil na pobavený, když se jeho oči zaměřily na její levou ruku. "Oh, podle toho jak to vypadá, bych řekl, že jeden z tvých budoucích bratranců."
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za komentář! :-)