Rory
"Slez ze mě."
"Rory, já-"
"Zatraceně ze mě slez, Connore!" vyštěkla, tlačíc do jeho ramenou, ignorujíc ostrou bolest střílející do její zlomené ruky, jak vztek a zoufalství proudily skrze ni, dožadujíc se, aby byl mezi nimi prostor.
"Zlato, uklidni se," řekl konejšivě Connor a pomalu se z ní vytáhl. Kdyby nebyla tak blízko nervového zhroucení, pravděpodobně by plakala zklamáním nad tou ztrátou. Chystala se vyletět, a chtěla se dostat od něj pryč, až se to stane, strachujíc se, že by skutečně toho parchanta tentokrát zabila.
Oba si provedli strašné věci v průběhu let, ale tohle ..... to bylo přes čáru. To bylo zvrácený, zlý a nízký i pro Connora. Kdyby si nebyla tak zatraceně jistá, že se do toho bastarda zamilovává, byla by zlehčila jeho vyznání lásky, odstrčila ho a bez přemýšlení by odešla. Místo toho byla uvězněná pod ním, bojujíc proti potřebě jednat jako holka a plakat, když na něj křičela a udeřila ho za tento zvrácený vtip.
"Miluju tě, Rory," řekl tiše, když ji něžně pohladil po tváři hřbetem jeho ruky, když se na ni zadíval, s malým úsměvem na rtech, což jí naštvalo akorát tak víc.
"Přestaň," prosila a snažila se ho odtlačit pryč, ale ten zatracený muž se odmítl pohnout.
"Rory, já-"
"Pokud ještě jednou řekneš, že mě miluješ, přísahám bohu, že tě zabiju holýma rukama," řekla klidně, jak strčila do jeho ramen ještě jednou a tentokrát, s malým povzdechem, se z ní odkulil.
Neztrácela čas dostat z postele a šla do koupelny najít si šaty. Když na sebe hodila košili, v duchu sobě nadávala, jak je hloupá. Neměla s ním nikdy spát, natož souhlasit s tou dohodou. Byla idiot myslet si, že by mohla Connora zvládnout. Nikdy dříve toho schopna nebyla, tak nevěděla, proč si myslela, že ho zvládne teď.
Bože, byla takový hlupák. V okamžiku, kdy si uvědomila, že k tomu bastardovi něco cítí, měla odvolat tuhle jejich směšnou dohodu, a přijít na jiný způsob, jak dostat své apartmány. Místo toho používala výmluvu za výmluvou dát a vzít si to, co chtěla, a teď se za to platí. Už předtím měla zlomené srdce několika muži, jak by taky neměla?
Chovali se k ní jako k šukacímu kamarádovi, jako k někomu, s kým se chtějí jen pobavit (sexuálně). A když se začali nudit, nebo se našel někdo lepší, tak se přesunuli, zanechávajíc v ní pocit bezcennosti. A i když to bolí nechat se sebou zacházet jako s kusem hovna, tak se to pořád nedalo srovnat s pocitem, jaký je to mít srdce zlomené Connorem.
"Musíme si promluvit," řekl Connor, stoupl za ní zrovna když si natáhla její džíny, a objal ji.
"Dej ty zatracený ruce ze mě pryč, Connore!"
"Ne, musíme si promluvit," řekl a upevnil sevření, ale ne natolik, aby jí ublížit, když se pokusila odtáhnout.
"Dohody je konec, Connore! Já jsem skončila! Konečně jsi vyhrál, dobře? Vyhrál!" vykřikla, bojujíc proti jeho sevření se vším, co měla, ale on ji odmítl pustit, i když kopala, vrazila mu loket do boku a svíjela se v jeho náručí, když se první slza skutálela na její tvář. Nechtěla, aby ji viděl plakat, odmítla dát mu najevo, jak strašně jí ublížil.
"Na dohodě nezáleží, Rory. Apartmány jsou tvoje," řekl se zachrochtáním, když se jí podařilo mírně otočit doleva a vrazit mu loket do žaludku, zoufale snažíc dostat od něj pryč.
"Nechci je!" vykřikla a nenáviděla sama sebe, když jí unikl vzlyk.
"Zlato, prosím, uklidni se," prosil Connor a utáhnul sevření.
"Nech mě jít!"
"Ne, dokud mě nevyslechneš."
"Nechci tě vyslechnout, ty lžeš, život ničící bastarde! Nenávidím tě, ty hajzle!" sotva se jí podařilo dostat to ven přes její vzlyky.
Na okamžik nic neřekl a ona mu za to byla vděčná, ale i šťastnější, když ji konečně pustil. Rychle od něho odstoupila a zamířila ke dveří a jejímu útěku, když ji jeho další slova zastavila.
"Je mi líto, co se té noci stalo, Rory. Je mi líto, tolika kurva věcí," řekl ochraptělým hlasem.
"Neměl si v tu noc přijít," řekla pevně a přinutila se mu čelit.
"Mrzí mě spoustu věcí ohledně té noci, ale tohoto nelituji," řekl, když se setkal s jejím pohledem, jeho pohled byl tvrdší.
"Zničil jsi mi život v tu noc," řekla tiše, aniž by se obtěžovala utírat si slzy, které jí stékaly po tvářích.
"Já vím."
"Kdybys v tu noc nepřišel-"
"Musel by ses vyrovnávat s něčím mnohem horším, než že jsi přišla o stipendium, Rory," řekl Connor a přerušil ji.
Zamračila se a zeptala se: "O čem to sakra mluvíš?"
Na okamžik se na ni jen díval, a když už si myslela, že konečně dostane své odpovědi po všech těch letech, on zavrtěl hlavou a pohnul se projít kolem ní. "Zeptej se svých bratrů."
Ne, tohle jí neudělá na vrch k tomu všemu. Tenhle večer to dokončí.
"Já se ptám tebe, Connore," řekla a stoupla si před něj, blokujíc mu cestu.
"Bylo by lepší, kdyby to přišlo od jednoho z tvých bratrů," řekl a snažil se udělat krok kolem ní, ale ona už skončila hrát s ním tu hru.
"Bylo by lepší, kdyby to přišlo od tebe, a když už jsme u toho, můžeš mi říct, proč jsi mě tam sledoval na prvním místě," zeptala se, dávajíc jasně najevo, že se nepohne, dokud jí konečně nedá odpovědi, na které tolik let čekala.
"jsi si jistá, že to chceš slyšet?" zeptal se, opřel se bokem o futra a čekal.
"Ano," řekla bez absolutního zaváhání. Zoufale chtěla vědět, co se tu noc stalo, proč tam byl a proč ji prostě nemohl zatraceně nechat-
"Přišel jsem tam si s tebou o něčem promluvit, ale když jsem se tam dostal, tak ty už jsi byla životem té párty. P týdny, doopravdy měsíce, jsem se snažil sebrat odvahu promluvit si s tebou, ale v okamžiku, kdy jsem tě uviděl, jsem ztratil nervy, "přiznal s malým smutným úsměvem.
"O čem sis přišel se mnou promluvit?" přistihla se ptát, jak se opřela o dveře.
"Posadil jsem se dozadu a nevěděl, co mám dělat," pokračoval v jeho příběhu a pro tuhle chvíli, to dovolila. "Poflakoval jsem se vzadu pár hodin a snažil se zpracovat nervy a přijít k tobě," vysvětloval, až ji překvapil. Od kdy byl on nervózní ohledně přiblížení se k ní?
"Zrovna, když jsem se rozhodl do toho jít, viděl jsem tě klopýtat přes taneční parket. Bylo víc než jasné, že jsi byla opilá. Ten chlap, se kterým jsi byla, na to určitě přišel," zavrčel Connor, najednou vypadajíc naštvaně. "Zůstal jsem tam asi další minutu, v naději, že do toho tvoji bratři vstoupí, ale žádný z nich nic neudělal. Takže, když tě ten kretén vlekl, klopýtající a chichotající, ven zadními dveřmi, následoval jsem vás."
"Opravdu si nic z toho nepamatuji," připustila a zamračila se, když se snažila na něco, cokoliv, z té noci vzpomenout, ale bylo to k ničemu.
"Nejsem překvapen, Rory. Byla jsi pěkně pod obraz. Nemohla jsi ani bez pomoci chodit," vysvětlil Connor, když si všimla, poprvé, co začal vyprávět, že si na sebe natáhnul džíny, ale nechal je rozepnuté a spolu s jeho ležérním postojem a rozcuchanými vlasy, vypadal sladce a sexy. Rozhodně nevypadal jako život ničící bastard, nebo někdo, kdo si užívá zahrávat si se srdcem jiného člověka.
"K věci," řekla, potřebuje slyšet, jak jí zničil život, aby si mohla vybudovat obranu kolem jejího srdce a nenávidět ho, takže ta bolest skončí.
Connor se odvrátil, a s pevně zaťatými zuby řekl: "V době, kdy jsem se dostal ven do uličky, ten pitomec se tě snažil zatáhnout za popelnici."
"O-on to neudělal," řekla a zastavila se, aby si zvlhčila její náhle suché rty, když slova odmítla opustit její ústa. Nezáleželo na tom, jestli si na to vzpomínala, nebo ne. Vědomí, že by jí nějaký chlap takhle ublížil, by bylo těžké překonat. Když čekala na odpověď, doufala, že se tam Connor dostal včas. Prosím, nech ho dostat se tam v čas, modlila, až jí strachem zkroutil žaludek.
"Neměl šanci ti ublížit, Rory. Slibuji ti, že ti neublížil," řekl tiše, ale nepodíval se na ni.
"Co mi neříkáš?" zeptala se, strach, že lže, aby ji ochránil před pravdou.
"Není už víc co říct, Rory. Zbytek znáš," řekl a zavrtěl hlavou, když se odstrčil od futer a chystal se projít kolem ní, ale ona nebyla připravená nechat tohle být.
"Ne, neznám," řekla a dala svou zdravou ruku na jeho hruď, zastavujíc ho od ukončení této konverzace, než dostane zbytek jejích odpovědí.
"On vytáhl nůž. Skončili jsme ve vězení. Případ uzavřen, konec příběhu, nech to být," řekl pevně, jemně sundávajíc její ruku pryč, a tentokrát se mu podařilo od ní odejít a už byl v polovině cesty ke dveřím své ložnice, když se zeptala: "A jak jsme se přistáli ve vězení a on v nemocnici, když on byl ten s nožem, Connore? No?" dožadovala se, když šla za ním a přerušila ho dříve, než to mohl stihnout ke dveřím a odejít od ní, a vzít si odpovědi, které tak zoufale chtěl vědět, s ním.
"Jak se stalo, že můj život byl zničen, Connore? Řekni mi to," zeptala se. Když zaťal zuby a neodpověděl, ona zakřičela. "Řekni mi to!"
"Ty jsi mě neposlouchala!" vyštěkl, popadl ji za paži a lehce s ní zatřásl, ne tak aby jí ublížil, ale stačilo to, aby ji tím omráčil. "Řekl jsem ti, aby si svůj zadek vzala zpátky do baru, ale ty jsi neposlouchala! Měl jsi mě kurva poslechnout, Rory!" Další zatřásnutí "Máš vůbec představu, jak blízko jsem se dostal k tomu, abych tě tu noc ztratil? Máš?" prakticky jí řval do obličeje, když ji tlačil zpátky ke zdi a dostal se jí do tváře, jasně ukončujíc vyhýbání se tohoto tématu.
"Prosil jsem tě, abys šla dovnitř, Rory, ale i jako opilá, jsi tvrdohlavá osina v zadku!" vyštěkl na ni zlostně. "Když ten kretén vytáhl nůž, ty ses naštvala a šla mu jednu vrazit. Málem jsem se mezi vás nedostal včas! Máš vůbec představu, jak blízko se ten sráč dostal k tomu, aby tě bodnul? Máš?" zeptal se a zněl rozzlobeněji a vztekleji s každou vteřinou, když jediné, co ona mohla dělat, bylo tam stát a zoufale se snažit popadnout dech, když se jeho slova vsákla.
"Jak se stalo, že jsi byl pobodán, Connore?" zeptala se, natáhla ruku a chytla se ho, když vlna závratě se řítila její hlavou s možným vědomím, že ona byla důvodem, proč ten muž skončil v nemocnici a jedna jeho ledvina mu byla odstraněna.
"Spadl na nůž, když jsem ho srazil na zem," řekl Connor jemnějším tónem a jeho sevření na jejích pažích se obrátil v podporující.
"Ale v policejní zprávě řekl, že jsi ho napadl," zamumlala a zoufale se snažila omotat svou mysl kolem všeho, co už jí řekl, a zjistit, jak to sakra, že se z toho dostali, když to bylo ten druhý, který skončil v nemocnici, když tam nebyli žádní svědci, aby jim to dosvědčili. Snažila se dostat k policejní zprávě několikrát v průběhu let, ale proto, že případ byl uzavřen a ona nebyla kanadský rezident, její žádost byla zamítnuta.
"Já vím, co řekl, Rory, ale jeho příběh nedával smysl," vysvětlil Connor tiše.
"O čem to mluvíš, Connore? Nebyli tam žádní další svědci, a on je ten, který se zranil. Jak přesně jeho příběh nedával smysl?"
Uzamknul s ní pohled, něžně sundal její zdravou ruku z jeho paže a položil ji na levou stranu jeho hrudi. Když otevřela ústa, aby se zeptala, co dělá, on klouzal rukou po jeho hrudi. Chvíli trvalo, než malou vyvýšenou jizvu zaregistrovala, a když to udělala, setřásla mu ruku a přejížděla prsty přes tři palce velkou jizvu, která si ještě nikdy předtím nevšimla. Ne že by někdo opravdu měl možnost vidět jizvu s jeho tetování zakrývající tu oblast.
Když zvedl levou ruku dlaní nahoru, oči jí přistály na dlouhé tenké jizvě, která přes ni táhla. Beze slova se natáhla a s roztřesenými prsty sledovala tenkou jizvu, která vedla přes celou dlaň, o které vždycky předpokládala, že ji měl z práce na stavbě.
"Obranné zranění," řekla otupěle, když spustila ruku k jejímu boku.
"Ano," řekl Connor, odstrčil se od zdi a odklonil se od ní. Když se posadil na okraj postele a sklonil hlavu do dlaní, překvapilo ji, jak moc chtěla jít k němu.
"Proč jsi mi to neřekl?" zeptala se, zaklonila hlavu a podívala se na strop, zoufale se snažíc nevyletět, když ji něco napadlo.
On její život nezničil.
To byla všechno ona. To ona si zničila svůj život tím, že se opila a šla ven s nějakým debilem. Ona je oba dostala do této situace a kvůli ní byl Connor zraněn.
"Nemělo smysl ti to říkat, Rory. Už se stalo."
"Druhý den ráno jsi byl se mnou v cele, Connore. Jak se ti to podařilo, když jsi byl zraněný?" zeptala se a snažila se najít díru v jeho příběhu, ale instinktivně věděla, že žádnou nenajde. Pro všechny jeho chyby, Connor lhář nebyl.
"Nechal jsem je zašít mě a pak odešel na reverz, když chtěli, abych zůstal přes noc," vysvětlil tiše.
"Proč?" přistihla se ptát, i když si nebyla úplně jistý, že by toho mohla zvládnout ještě víc dnes večer.
"Nemohl jsem strávit myšlenku, že ve stavu, jakým jsi byla, jsi sama ve vězeňské cele, Rory. V době, kdy přijela sanitka, už jsi měla problémy. Donutil jsem je odvézt tě do nemocnice, ale oni si tě tam nechali jen na tak dlouho, aby ti dali nějaké tekutiny předtím, než tě vydali policii."
"Proč tě můj otec uhodil?" zeptala se, divíc se, jestli její otec věděl o roli Connora v tom všem. Ona o tom pochybovala. Její otec by nikdy neudeřil někoho, kdo chránil jedno z jeho dětí.
"Nevěděl, co se stalo. Jediné, co věděl, bylo, že jsem tě sledoval do Kanady a že jsi byla zatčená, a že čelíš pěkně vážným obviněním."
"Mohl jsi ho opravit," řekla a cítila, jak se jí oči zase zaplavují. Nesnášela pláč, nechtěla plakat, a čert vem Connora, jestli on ji nepřiměje vyplakat si oči.
"Už jsi měla dost věcí k řešení, Rory. Bylo pro mě jednodušší, vzít na sebe jeho nápor hněvu."
Pomalu se nadechla a sklopila oči ke Connorovi, a poprvé po letech nevěděla, co cítit, když se na něj podívala. Nemohla ho nenávidět, chtěla, ale nemohla. On ji zachránil, staral se o ni a ochraňoval ji a ona k němu byla naprostá mrcha v průběhu let, ne že by si něco z toho nezasloužil, ale ani náhodou, si nezasloužil všechno.
"Proč za mnou přijel, Connore?" zašeptala a modlila se, že neřekne nebo neudělá něco, co otřese jejím světem. Opravdu nevěděla, kolik toho ještě mohla vydržet.
"V horní zásuvce," řekl a naklonil hlavu na stranu, aby ji mohl pozorovat.
Srdce se jí v hrudi rozbušilo, když přešla k jeho psacímu stolu. Vrhla na něj poslední pohled a našla ho, jak tam opět sedí s hlavou v dlaních, a ona si nemohla pomoci, ale zajímalo ji, jak moc špatné to bude. Po několika posilujících nádeších, zvedla ruku a zásuvku otevřela.
Vyklouzla snadno, ale to nebylo tak moc překvapující, protože uvnitř toho moc nebylo, vlastně skoro vůbec nic. Ve středu zásuvky ležela malá sametová krabička na šperky.
"Co je to?" zeptala se a nervózně polkla, když ji zvedla.
"Tvůj dárek k narozeninám, Rory."
Její ruce se tak moc třásly, že málem krabičku upustila, dvakrát, ale po chvíli se jí ji podařilo otevřít. Její brada se třásla, když hladila malý diamant špičkou prstu. Byl to nejmenší diamantový prsten, jaký kdy viděla, ale bezpochyby byl nejkrásnější, na kterém kdy očima spočinula.
Vytáhla prsten z krabičky, aby se lépe podívala, když něco uvnitř kroužku zachytilo její pohled. Ztěžka polkla a točila prstenem, dokud tlumené světlo ložnice nesvítilo na nápis, a když ho viděla, málem ho upustila, jak četla tři písmenka vyryté na kroužku.
LRJ
"Rory, já-"
"Zatraceně ze mě slez, Connore!" vyštěkla, tlačíc do jeho ramenou, ignorujíc ostrou bolest střílející do její zlomené ruky, jak vztek a zoufalství proudily skrze ni, dožadujíc se, aby byl mezi nimi prostor.
"Zlato, uklidni se," řekl konejšivě Connor a pomalu se z ní vytáhl. Kdyby nebyla tak blízko nervového zhroucení, pravděpodobně by plakala zklamáním nad tou ztrátou. Chystala se vyletět, a chtěla se dostat od něj pryč, až se to stane, strachujíc se, že by skutečně toho parchanta tentokrát zabila.
Oba si provedli strašné věci v průběhu let, ale tohle ..... to bylo přes čáru. To bylo zvrácený, zlý a nízký i pro Connora. Kdyby si nebyla tak zatraceně jistá, že se do toho bastarda zamilovává, byla by zlehčila jeho vyznání lásky, odstrčila ho a bez přemýšlení by odešla. Místo toho byla uvězněná pod ním, bojujíc proti potřebě jednat jako holka a plakat, když na něj křičela a udeřila ho za tento zvrácený vtip.
"Miluju tě, Rory," řekl tiše, když ji něžně pohladil po tváři hřbetem jeho ruky, když se na ni zadíval, s malým úsměvem na rtech, což jí naštvalo akorát tak víc.
"Přestaň," prosila a snažila se ho odtlačit pryč, ale ten zatracený muž se odmítl pohnout.
"Rory, já-"
"Pokud ještě jednou řekneš, že mě miluješ, přísahám bohu, že tě zabiju holýma rukama," řekla klidně, jak strčila do jeho ramen ještě jednou a tentokrát, s malým povzdechem, se z ní odkulil.
Neztrácela čas dostat z postele a šla do koupelny najít si šaty. Když na sebe hodila košili, v duchu sobě nadávala, jak je hloupá. Neměla s ním nikdy spát, natož souhlasit s tou dohodou. Byla idiot myslet si, že by mohla Connora zvládnout. Nikdy dříve toho schopna nebyla, tak nevěděla, proč si myslela, že ho zvládne teď.
Bože, byla takový hlupák. V okamžiku, kdy si uvědomila, že k tomu bastardovi něco cítí, měla odvolat tuhle jejich směšnou dohodu, a přijít na jiný způsob, jak dostat své apartmány. Místo toho používala výmluvu za výmluvou dát a vzít si to, co chtěla, a teď se za to platí. Už předtím měla zlomené srdce několika muži, jak by taky neměla?
Chovali se k ní jako k šukacímu kamarádovi, jako k někomu, s kým se chtějí jen pobavit (sexuálně). A když se začali nudit, nebo se našel někdo lepší, tak se přesunuli, zanechávajíc v ní pocit bezcennosti. A i když to bolí nechat se sebou zacházet jako s kusem hovna, tak se to pořád nedalo srovnat s pocitem, jaký je to mít srdce zlomené Connorem.
"Musíme si promluvit," řekl Connor, stoupl za ní zrovna když si natáhla její džíny, a objal ji.
"Dej ty zatracený ruce ze mě pryč, Connore!"
"Ne, musíme si promluvit," řekl a upevnil sevření, ale ne natolik, aby jí ublížit, když se pokusila odtáhnout.
"Dohody je konec, Connore! Já jsem skončila! Konečně jsi vyhrál, dobře? Vyhrál!" vykřikla, bojujíc proti jeho sevření se vším, co měla, ale on ji odmítl pustit, i když kopala, vrazila mu loket do boku a svíjela se v jeho náručí, když se první slza skutálela na její tvář. Nechtěla, aby ji viděl plakat, odmítla dát mu najevo, jak strašně jí ublížil.
"Na dohodě nezáleží, Rory. Apartmány jsou tvoje," řekl se zachrochtáním, když se jí podařilo mírně otočit doleva a vrazit mu loket do žaludku, zoufale snažíc dostat od něj pryč.
"Nechci je!" vykřikla a nenáviděla sama sebe, když jí unikl vzlyk.
"Zlato, prosím, uklidni se," prosil Connor a utáhnul sevření.
"Nech mě jít!"
"Ne, dokud mě nevyslechneš."
"Nechci tě vyslechnout, ty lžeš, život ničící bastarde! Nenávidím tě, ty hajzle!" sotva se jí podařilo dostat to ven přes její vzlyky.
Na okamžik nic neřekl a ona mu za to byla vděčná, ale i šťastnější, když ji konečně pustil. Rychle od něho odstoupila a zamířila ke dveří a jejímu útěku, když ji jeho další slova zastavila.
"Je mi líto, co se té noci stalo, Rory. Je mi líto, tolika kurva věcí," řekl ochraptělým hlasem.
"Neměl si v tu noc přijít," řekla pevně a přinutila se mu čelit.
"Mrzí mě spoustu věcí ohledně té noci, ale tohoto nelituji," řekl, když se setkal s jejím pohledem, jeho pohled byl tvrdší.
"Zničil jsi mi život v tu noc," řekla tiše, aniž by se obtěžovala utírat si slzy, které jí stékaly po tvářích.
"Já vím."
"Kdybys v tu noc nepřišel-"
"Musel by ses vyrovnávat s něčím mnohem horším, než že jsi přišla o stipendium, Rory," řekl Connor a přerušil ji.
Zamračila se a zeptala se: "O čem to sakra mluvíš?"
Na okamžik se na ni jen díval, a když už si myslela, že konečně dostane své odpovědi po všech těch letech, on zavrtěl hlavou a pohnul se projít kolem ní. "Zeptej se svých bratrů."
Ne, tohle jí neudělá na vrch k tomu všemu. Tenhle večer to dokončí.
"Já se ptám tebe, Connore," řekla a stoupla si před něj, blokujíc mu cestu.
"Bylo by lepší, kdyby to přišlo od jednoho z tvých bratrů," řekl a snažil se udělat krok kolem ní, ale ona už skončila hrát s ním tu hru.
"Bylo by lepší, kdyby to přišlo od tebe, a když už jsme u toho, můžeš mi říct, proč jsi mě tam sledoval na prvním místě," zeptala se, dávajíc jasně najevo, že se nepohne, dokud jí konečně nedá odpovědi, na které tolik let čekala.
"jsi si jistá, že to chceš slyšet?" zeptal se, opřel se bokem o futra a čekal.
"Ano," řekla bez absolutního zaváhání. Zoufale chtěla vědět, co se tu noc stalo, proč tam byl a proč ji prostě nemohl zatraceně nechat-
"Přišel jsem tam si s tebou o něčem promluvit, ale když jsem se tam dostal, tak ty už jsi byla životem té párty. P týdny, doopravdy měsíce, jsem se snažil sebrat odvahu promluvit si s tebou, ale v okamžiku, kdy jsem tě uviděl, jsem ztratil nervy, "přiznal s malým smutným úsměvem.
"O čem sis přišel se mnou promluvit?" přistihla se ptát, jak se opřela o dveře.
"Posadil jsem se dozadu a nevěděl, co mám dělat," pokračoval v jeho příběhu a pro tuhle chvíli, to dovolila. "Poflakoval jsem se vzadu pár hodin a snažil se zpracovat nervy a přijít k tobě," vysvětloval, až ji překvapil. Od kdy byl on nervózní ohledně přiblížení se k ní?
"Zrovna, když jsem se rozhodl do toho jít, viděl jsem tě klopýtat přes taneční parket. Bylo víc než jasné, že jsi byla opilá. Ten chlap, se kterým jsi byla, na to určitě přišel," zavrčel Connor, najednou vypadajíc naštvaně. "Zůstal jsem tam asi další minutu, v naději, že do toho tvoji bratři vstoupí, ale žádný z nich nic neudělal. Takže, když tě ten kretén vlekl, klopýtající a chichotající, ven zadními dveřmi, následoval jsem vás."
"Opravdu si nic z toho nepamatuji," připustila a zamračila se, když se snažila na něco, cokoliv, z té noci vzpomenout, ale bylo to k ničemu.
"Nejsem překvapen, Rory. Byla jsi pěkně pod obraz. Nemohla jsi ani bez pomoci chodit," vysvětlil Connor, když si všimla, poprvé, co začal vyprávět, že si na sebe natáhnul džíny, ale nechal je rozepnuté a spolu s jeho ležérním postojem a rozcuchanými vlasy, vypadal sladce a sexy. Rozhodně nevypadal jako život ničící bastard, nebo někdo, kdo si užívá zahrávat si se srdcem jiného člověka.
"K věci," řekla, potřebuje slyšet, jak jí zničil život, aby si mohla vybudovat obranu kolem jejího srdce a nenávidět ho, takže ta bolest skončí.
Connor se odvrátil, a s pevně zaťatými zuby řekl: "V době, kdy jsem se dostal ven do uličky, ten pitomec se tě snažil zatáhnout za popelnici."
"O-on to neudělal," řekla a zastavila se, aby si zvlhčila její náhle suché rty, když slova odmítla opustit její ústa. Nezáleželo na tom, jestli si na to vzpomínala, nebo ne. Vědomí, že by jí nějaký chlap takhle ublížil, by bylo těžké překonat. Když čekala na odpověď, doufala, že se tam Connor dostal včas. Prosím, nech ho dostat se tam v čas, modlila, až jí strachem zkroutil žaludek.
"Neměl šanci ti ublížit, Rory. Slibuji ti, že ti neublížil," řekl tiše, ale nepodíval se na ni.
"Co mi neříkáš?" zeptala se, strach, že lže, aby ji ochránil před pravdou.
"Není už víc co říct, Rory. Zbytek znáš," řekl a zavrtěl hlavou, když se odstrčil od futer a chystal se projít kolem ní, ale ona nebyla připravená nechat tohle být.
"Ne, neznám," řekla a dala svou zdravou ruku na jeho hruď, zastavujíc ho od ukončení této konverzace, než dostane zbytek jejích odpovědí.
"On vytáhl nůž. Skončili jsme ve vězení. Případ uzavřen, konec příběhu, nech to být," řekl pevně, jemně sundávajíc její ruku pryč, a tentokrát se mu podařilo od ní odejít a už byl v polovině cesty ke dveřím své ložnice, když se zeptala: "A jak jsme se přistáli ve vězení a on v nemocnici, když on byl ten s nožem, Connore? No?" dožadovala se, když šla za ním a přerušila ho dříve, než to mohl stihnout ke dveřím a odejít od ní, a vzít si odpovědi, které tak zoufale chtěl vědět, s ním.
"Jak se stalo, že můj život byl zničen, Connore? Řekni mi to," zeptala se. Když zaťal zuby a neodpověděl, ona zakřičela. "Řekni mi to!"
"Ty jsi mě neposlouchala!" vyštěkl, popadl ji za paži a lehce s ní zatřásl, ne tak aby jí ublížil, ale stačilo to, aby ji tím omráčil. "Řekl jsem ti, aby si svůj zadek vzala zpátky do baru, ale ty jsi neposlouchala! Měl jsi mě kurva poslechnout, Rory!" Další zatřásnutí "Máš vůbec představu, jak blízko jsem se dostal k tomu, abych tě tu noc ztratil? Máš?" prakticky jí řval do obličeje, když ji tlačil zpátky ke zdi a dostal se jí do tváře, jasně ukončujíc vyhýbání se tohoto tématu.
"Prosil jsem tě, abys šla dovnitř, Rory, ale i jako opilá, jsi tvrdohlavá osina v zadku!" vyštěkl na ni zlostně. "Když ten kretén vytáhl nůž, ty ses naštvala a šla mu jednu vrazit. Málem jsem se mezi vás nedostal včas! Máš vůbec představu, jak blízko se ten sráč dostal k tomu, aby tě bodnul? Máš?" zeptal se a zněl rozzlobeněji a vztekleji s každou vteřinou, když jediné, co ona mohla dělat, bylo tam stát a zoufale se snažit popadnout dech, když se jeho slova vsákla.
"Jak se stalo, že jsi byl pobodán, Connore?" zeptala se, natáhla ruku a chytla se ho, když vlna závratě se řítila její hlavou s možným vědomím, že ona byla důvodem, proč ten muž skončil v nemocnici a jedna jeho ledvina mu byla odstraněna.
"Spadl na nůž, když jsem ho srazil na zem," řekl Connor jemnějším tónem a jeho sevření na jejích pažích se obrátil v podporující.
"Ale v policejní zprávě řekl, že jsi ho napadl," zamumlala a zoufale se snažila omotat svou mysl kolem všeho, co už jí řekl, a zjistit, jak to sakra, že se z toho dostali, když to bylo ten druhý, který skončil v nemocnici, když tam nebyli žádní svědci, aby jim to dosvědčili. Snažila se dostat k policejní zprávě několikrát v průběhu let, ale proto, že případ byl uzavřen a ona nebyla kanadský rezident, její žádost byla zamítnuta.
"Já vím, co řekl, Rory, ale jeho příběh nedával smysl," vysvětlil Connor tiše.
"O čem to mluvíš, Connore? Nebyli tam žádní další svědci, a on je ten, který se zranil. Jak přesně jeho příběh nedával smysl?"
Uzamknul s ní pohled, něžně sundal její zdravou ruku z jeho paže a položil ji na levou stranu jeho hrudi. Když otevřela ústa, aby se zeptala, co dělá, on klouzal rukou po jeho hrudi. Chvíli trvalo, než malou vyvýšenou jizvu zaregistrovala, a když to udělala, setřásla mu ruku a přejížděla prsty přes tři palce velkou jizvu, která si ještě nikdy předtím nevšimla. Ne že by někdo opravdu měl možnost vidět jizvu s jeho tetování zakrývající tu oblast.
Když zvedl levou ruku dlaní nahoru, oči jí přistály na dlouhé tenké jizvě, která přes ni táhla. Beze slova se natáhla a s roztřesenými prsty sledovala tenkou jizvu, která vedla přes celou dlaň, o které vždycky předpokládala, že ji měl z práce na stavbě.
"Obranné zranění," řekla otupěle, když spustila ruku k jejímu boku.
"Ano," řekl Connor, odstrčil se od zdi a odklonil se od ní. Když se posadil na okraj postele a sklonil hlavu do dlaní, překvapilo ji, jak moc chtěla jít k němu.
"Proč jsi mi to neřekl?" zeptala se, zaklonila hlavu a podívala se na strop, zoufale se snažíc nevyletět, když ji něco napadlo.
On její život nezničil.
To byla všechno ona. To ona si zničila svůj život tím, že se opila a šla ven s nějakým debilem. Ona je oba dostala do této situace a kvůli ní byl Connor zraněn.
"Nemělo smysl ti to říkat, Rory. Už se stalo."
"Druhý den ráno jsi byl se mnou v cele, Connore. Jak se ti to podařilo, když jsi byl zraněný?" zeptala se a snažila se najít díru v jeho příběhu, ale instinktivně věděla, že žádnou nenajde. Pro všechny jeho chyby, Connor lhář nebyl.
"Nechal jsem je zašít mě a pak odešel na reverz, když chtěli, abych zůstal přes noc," vysvětlil tiše.
"Proč?" přistihla se ptát, i když si nebyla úplně jistý, že by toho mohla zvládnout ještě víc dnes večer.
"Nemohl jsem strávit myšlenku, že ve stavu, jakým jsi byla, jsi sama ve vězeňské cele, Rory. V době, kdy přijela sanitka, už jsi měla problémy. Donutil jsem je odvézt tě do nemocnice, ale oni si tě tam nechali jen na tak dlouho, aby ti dali nějaké tekutiny předtím, než tě vydali policii."
"Proč tě můj otec uhodil?" zeptala se, divíc se, jestli její otec věděl o roli Connora v tom všem. Ona o tom pochybovala. Její otec by nikdy neudeřil někoho, kdo chránil jedno z jeho dětí.
"Nevěděl, co se stalo. Jediné, co věděl, bylo, že jsem tě sledoval do Kanady a že jsi byla zatčená, a že čelíš pěkně vážným obviněním."
"Mohl jsi ho opravit," řekla a cítila, jak se jí oči zase zaplavují. Nesnášela pláč, nechtěla plakat, a čert vem Connora, jestli on ji nepřiměje vyplakat si oči.
"Už jsi měla dost věcí k řešení, Rory. Bylo pro mě jednodušší, vzít na sebe jeho nápor hněvu."
Pomalu se nadechla a sklopila oči ke Connorovi, a poprvé po letech nevěděla, co cítit, když se na něj podívala. Nemohla ho nenávidět, chtěla, ale nemohla. On ji zachránil, staral se o ni a ochraňoval ji a ona k němu byla naprostá mrcha v průběhu let, ne že by si něco z toho nezasloužil, ale ani náhodou, si nezasloužil všechno.
"Proč za mnou přijel, Connore?" zašeptala a modlila se, že neřekne nebo neudělá něco, co otřese jejím světem. Opravdu nevěděla, kolik toho ještě mohla vydržet.
"V horní zásuvce," řekl a naklonil hlavu na stranu, aby ji mohl pozorovat.
Srdce se jí v hrudi rozbušilo, když přešla k jeho psacímu stolu. Vrhla na něj poslední pohled a našla ho, jak tam opět sedí s hlavou v dlaních, a ona si nemohla pomoci, ale zajímalo ji, jak moc špatné to bude. Po několika posilujících nádeších, zvedla ruku a zásuvku otevřela.
Vyklouzla snadno, ale to nebylo tak moc překvapující, protože uvnitř toho moc nebylo, vlastně skoro vůbec nic. Ve středu zásuvky ležela malá sametová krabička na šperky.
"Co je to?" zeptala se a nervózně polkla, když ji zvedla.
"Tvůj dárek k narozeninám, Rory."
Její ruce se tak moc třásly, že málem krabičku upustila, dvakrát, ale po chvíli se jí ji podařilo otevřít. Její brada se třásla, když hladila malý diamant špičkou prstu. Byl to nejmenší diamantový prsten, jaký kdy viděla, ale bezpochyby byl nejkrásnější, na kterém kdy očima spočinula.
Vytáhla prsten z krabičky, aby se lépe podívala, když něco uvnitř kroužku zachytilo její pohled. Ztěžka polkla a točila prstenem, dokud tlumené světlo ložnice nesvítilo na nápis, a když ho viděla, málem ho upustila, jak četla tři písmenka vyryté na kroužku.
LRJ
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za komentář! :-)