CAWM - 14. kapitola

Překlad: Míša

"Samantho!"

"K čertu!"

"Bože můj!"

Celá rodina začala na Lukovu sestru jednohlasně křičet, ale ona zůstala zatvrzelá a dívala se na mě sálajícíma očima.

Kupodivu jsem se zhluboka nadechla a našla jakýžto zenový klid, který pro mě byl velmi netypický. Sevřela jsem Lukovi stehno, když se chystal rozzuřeně vyskočit ze židle.

"Samantho, co to s tebou sakra je?"

"Luku, přestaň."

"Ne, Nat, takhle s tebou nikdo mluvit nebude, natož moje rodina!"

"Hej," znovu jsem mu stiskla stehno, a zatímco jsem se na něj dívala, cítila jsem na sobě pohledy všech ostatních.

Obrátila jsem oči zpátky k jeho sestře a věděla jsem, že i když navenek vypadám klidně, oči mě zrazují. Byla jsem tak vytočená.

"Tak zaprvé, a tím nechci znevažovat tvou rodinu, Luku, jak se opovažuješ říct o bratrovi takovou věc?"

Samantha zalapala po dechu a já pokračovala.

"Nejenže naznačuješ, že jsem děvka, ale taky naznačuješ, že má tvůj bratr inteligenci houpacího koně, když by byl se ženou, která by ho využívala kvůli jeho slávě, nebo penězům a jemu to vůbec nevadilo. Nepotřebuju, a ani nechci Lukovo peníze. Ne, že by ti do toho něco bylo, ale jsem na tom dobře, díky. Nikdy jsem jeho filmy neviděla, ale nepochybuji o tom, že je velice talentovaný. Co vím jistě je, že je úžasně chytrý, upřímně nejmilejší chlap jakého jsem kdy poznala a je krásný, uvnitř i navenek. Nesnesu, aby o něm někdo takhle mluvit, slečno Williamsová."

Odstrčila jsem židli od stolu a vstala.

"Natalie," Luke mě chytl za ruku a já jí povzbudivě stiskla.

"Je někde poblíž koupelna, kde bych se mohla dát dohromady?" zeptala jsem se Lucy.

"Samozřejmě, drahá, na konci chodby vlevo."

Podívala jsem se dolů na Luka a pak hodila dobré vychování za hlavu, sklonila se a políbila ho na rty. "Hned se vrátím."

Když jsem odcházela chodbou, klidněji než jsem se cítila, u stolu vypukl vztek vůči Lukově sestře. Dobře. Zasloužila si každou kapku.

Našla jsem koupelnu a zamknula se v ní. Opřela jsem si ruce o umyvadlo, svěsila hlavu a pokoušela se dostat třas pod kontrolu. Věděla jsem, že je to adrenalinem, ale nemohla jsem to zastavit.

Možná jsem měla držet jazyk za zuby, ale ona mě tak naštvala! Nevím co má za problém, ale celý večer byla otevřeně nepřátelská. A s její poslední poznámkou přetekl pohár mé trpělivosti přes okraj.

Jeho rodiče mě teď určitě nesnáší, protože jsem jim zkritizovala dceru přímo u jídelního stolu. Ačkoli se během toho všeho zdáli spíš v šoku a Mark měl při mém odchodu na tváři široký úsměv.

Ach, jak se tam mám teď vrátit a podívat se jim do očí?

Pětkrát jsem se zhluboka nadechla. Roztřesení začalo polevovat a už jsem ani nevěděla, jak dlouho tu jsem zamčená. Otevřela jsem dveře a vydala se zpátky. Než jsem obešla roh, slyšela jsem Lucin tichý hlas. "Miláčku, očividně tě miluje."

Zarazila jsem se a poslouchala.

"Mami…" začal Luke, ale Lucy ho přerušila.

"Já vím, že nám do toho nic není, ale je naprosto jasné co k tobě cítí, zlatíčko. Proč jinak by tě tak bránila?"

"Ona je terno," tohle byl Markův hlas, myslím.

Rozhodla jsem se přestat odposlouchávat a vešla do místnosti, všimla jsem si, že Samantha u stolu už není.

Luke vstal a rychle šel ke mně, omotávajíc mě silnými pažemi. "Jsi v pořádku?"

"Je mi fajn." Odtáhla jsem se a usmála se na něj, pak jsem se otočila k jeho rodině. "Omlouvám se za to, jak jsem mluvila s vaší dcerou…"

Neil zvedl ruku, aby mě zarazil, "Ne, Natalie, my se za její výstup omlouváme. Prosím, pojď si dojíst večeři. Samantha už se k nám nepřipojí."

Vzhlédla jsem k Lukovi, vypadal nervózně a nejistě.

"Dobře."

"Určitě jsi v pořádku?" zamumlal.

"Ano, pojďme to dojíst." Posadili jsme se zpátky na místa a pustili se do jídla.

"Je to opravdu vynikající," usmála jsem se na Neila a ten mi úsměv oplatil.

"Jsem rád, že ti chutná."

"Miluju muže, kteří umí vařit." Usmála jsem se na Lucy, která se na mě rozzářila a zbytek večera se odvíjel v příjemném tempu.

***

Luke byl cestou k němu domů nezvykle tichý. Okusoval si nehet na palci, což mi napovídalo, že přemýšlí. Od chvíle co jsme odešli, se mě ani nedotkl a já začínala cítit znepokojení.

"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se, prolamujíc ticho.

Podíval se na mě a zamračil se.

"Samozřejmě."

"Dobře. Fajn." Sevřela jsem ruce v klíně a okýnkem se dívala na světla města v dálce. Když jsme konečně zajeli k jeho domu, bylo ticho v autě ohlušující. Otevřel mi dveře a doprovodil mě nahoru do schodů a pobídl dovnitř. Rozsvítil světlo, zatímco já šla do kuchyně a položila si kabelku na bar. Otočila jsem se, abych se na něj podívala a s překvapením zjistila, že tam není. Kam odešel?

Zamračila jsem se a tělem se mi začal rozlévat neklid. Ach můj bože, opravdu jsem to podělala. Musel na mě být naštvaný za to, jak jsem mluvila s jeho sestrou. Kde je?

Možná chce, abych odešla a dává mi prostor, abych si sbalila věci.

Vystoupala jsem po schodech a namířila si to do ložnice, přemlouvajíc se, abych se nerozbrečela dřív než budu doma. Prostě si zabalím a vypadnu odsud. Pak se můžu sesypat.

Těsně předtím než jsem překročila práh ložnice, zapípal mi v kapse telefon. Vytáhla jsem ho a viděla textovku. Od Luka.

Natalie, přišla bys za mnou do koupelny?

Co?

Prošla jsem ložnicí ke dveřím koupelny a zastavila se.

Napustil tu obrovskou vanu ve tvaru vejce a ve vzduchu se vznášela vůně levandule. Na okraji umyvadla a vany byly zapálené svíčky. Luke stál vedle vany jen v džínách s rozepnutým vrchním knoflíčkem.

Konečně jsem našla hlas, ale dokázala jsem ze sebe dostat jen "Ahoj."

"Ahoj."

"Myslela jsem, že jsi na mě naštvaný."

"Proč?" Došel ke mně, chytl mi bradu palcem a ukazovákem a zaklonil mi hlavu tak, abych se mu dívala do očí.

"Protože jsi jen mlčel, co jsme odešli od tvých rodičů."

"Jen jsem přemýšlel." Prsty mě pohladil po tváři a jemně políbil na čelo.

"O čem?" zašeptala jsem.

"Pojďme do vany." Ou! Chtěla jsem, aby mluvil.

"Jsem na vanu trochu moc oblečená."

"To teda ano, zlatíčko." Stáhl mi dolů z rukou bundu a položil jí na nejbližší židli. Pak mi přes hlavu sundal šaty, složil je a položil na bundu.

"Zuj si boty."

Poslechla jsem, neschopná od něj odtrhnout oči. Vzal mě do náruče, sklonil se a líbal mě na rameni, zatímco mi rozepínal podprsenku a svlékl jí ze mě. Když poodstoupil, zahákla jsem palce do kalhotek, stáhla si je z boků a nechala je dopadnout na zem. Stála jsem před ním zarudlá radostí z toho, jak se mu leskly oči touhou, když mi jimi putoval nahoru a dolů po nahém těle.

"Také toho na sobě máš moc," zašeptala jsem a sevřelo se mi břicho, když jsem zpozorovala rozšíření jeho zorniček.

"Máš pravdu." Rozepl si džíny a jedním plynulým pohybem je ze sebe stáhl i s boxerkami a zůstal přede mnou stát v celé své nahé kráse.

"Pojď." Podal mi ruku, aby mi pomohl do vody. Ponořila jsem se a povzdychla si, když mě obklopila horká voda.

"Nepřidáš se ke mně?"

"Ano." Vlezl dovnitř a posadil se naproti mně s nohama podél mých boků a pohodlně se opřel.

"Tohle je parádní." Byla to pravda. Voda na mě měla po nepříjemném setkání s jeho sestrou uklidňující efekt a byl nahý, díky čemuž bylo parádní všechno.

"To je."

"Moc toho dneska nenamluvíš, víš to?"

Skoro stydlivě se usmál. "Omlouvám se. Tolik mi toho létá hlavou."

"Ven s tím."

Zavrtěl hlavou.

"To teda ne. Co se uvnitř té krásné hlavy děje, Williamsi?"

"Opravdu mě mrzí, jak s tebou sestra zacházela."

Uf.

"Mě mrzí moje reakce, Luku. Omlouvám se, že jsem tě dostala do nepříjemné situace a mluvila tak s tvou rodinou."

"Ne, neomlouvej se. Byla totálně mimo. Měl jsem špatný pocit, že by tohle mohla udělat, proto jsem jí včera volal."

"Luku," zvedla jsem mu nohu a začala jí masírovat. Vykulil oči a pak je zavřel, opřel si hlavu o vanu a zamručel. "Nemám sourozence, ale dokážu pochopit, že chceš chránit lidi, které miluješ. Jen nerozumím tomu vyloženému nepřátelství? Nechápu to."

"Vlastně, něco cos dnes řekla, uhodilo hřebík na hlavičku," zamumlal, pak otevřel oči, povzdychl si a díval se kamkoliv jinam jen ne na mě.

"Co?"

"Ta část o tom, že jsem dost hloupí na to, abych byl s někým o kom vím, že mě využívá jen kvůli bohatství a slávě."

Zalapala jsem po dechu a pustila mu nohu. Bože můj, tohle je trapas.

"Nechápu."

Vzal do rukou mou pravou nohu a zamračeně mi palcem přejížděl přes tetování.

"Můj poslední vztah byl se ženou, která se mnou byla jen pro všechny tyhle důvody."

"Ach." Tohle jsem slyšet nechtěla.

"Jo."

"Jak dlouho to je?"

"Ukončil jsem to více než před rokem."

"Myslela jsem, že jsi říkal, že jsi rodině žádnou nepředstavil." Opřela jsem si hlavu o vanu. Prostě jsem se na něj nemohla dívat, když jsem žárlila a cítila se nervózně a nejistě.

"To ne. Nikdy se s ní nesetkali. Věděli o ní, v podstatě nejvíc až když bylo po všem."

Zírala jsem do stropu, poslouchala ho a snažila se najít stejný zenový klid jako u večeře.

"Proč?" Hlas jsem měla klidnější, než jsem se cítila.

"Protože když jsem se rozhodl zrušit naše zasnoubení, šla za bulvárem a řekla, že je těhotná."

"Do prdele." Hlava mi vystřelila vzhůru a podívala jsem se mu do očí. "Jsi otec?"

"Ne!" Pevně zavřel oči a frustrovaně zavrtěl hlavou. "Prodala bulváru lež, aby se mi pomstila za rozchod."

"Chystal sis jí vzít?" Měla jsem pocit, jakoby mě někdo nakopl do břicha.

"Ano." Opatrně mě sledoval, bezpochyby odhadujíc mou reakci.

"A to jsi jí nikdy nepředstavil rodině?"

"Nikdy se s nimi moc setkat nechtěla. Kdykoliv jsem to naplánoval, něco do toho vlezlo." Pokrčil rameny.

"Nepřišlo ti to divný?"

"Teď už jo."

"Proč jsi to skončil?"

"Protože pro mě nebyla ta pravá."

"To je chabá odpověď."

"Je to pravda." Pokrčil rameny a pak si povzdychl. "Hádám, že jsem si konečně uvědomil, že kdybych nebyl slavný a bohatý, nevěnovala by mi ani minutu času. Nelíbilo se jí, že jsem přestal hrát a doufala, že produkování je jenom fáze a bude se mi stýskat po pozornosti. Chtěla být hvězdná manželka a o to jsem já nestál."

"Jsi s ní v kontaktu?"

"Ne."

Opřela jsem si hlavu a podívala se na zkrabatělé prsty. Voda začínala chladnout. Čas letí, když se snažíš vést klidnou konverzaci o bývalé snoubence svého milence.

"Nejspíš to hodně vysvětluje."

"Nat…"

"Počkej." Zvedla jsem ruku a zarazila ho. "Dej mi minutku."

"Dobře," zamračeně mi dál masíroval nohu.

Proč se zase cítím tak zrazená? A pak mi to došlo.

"Musela jsem před tvou rodinou vypadat pěkně hloupě, když jsem nevěděla o tvojí ex-snoubence."

Znenadání se naklonil dopředu a vtáhl si mě na klín, ignoroval vodu vylévající se na podlahu a objal mě. "Byla jsi dnes báječná. Nevěděl jsem, jestli mám ohromený, nebo hrdý."

"Měl jsi mě varovat."

"Já vím."

Zajela jsem mu prsty do vlasů a povzdychla si. "Pořád se toho o sobě musíme hodně dozvědět."

"Dostaneme se tam, zlato."

"Málem jsem vyletěla z kůže, když s tebou tvoje sestra tak mluvila."

Potřásl hlavou a posmutněle se zasmál. "Ironicky, mluvila o tobě, zlatíčko."

"Já vím, ale otočilo se to proti tobě a to jsem neustála."

"Nikdy se mě nikdo takhle nezastal. Byla jsi tak klidná a jistá si sama sebou a tak naštvaná. Zelené oči v jednom ohni a prostě jsi vypadala tak nádherně. Chtěl jsem tě opíchat přímo tam na stole."

"Luku Williamsi!" Odtáhla jsem se a šokovaně se na něj podívala.

"Je to pravda. Vzrušila si mě, a to hodně."

"Nemyslím si, že by to bylo s tvými rodiči sedícími u stejného stolu nejvhodnější."

"Myslím, že by mi v tu chvíli bylo fuk, kdyby u stolu seděl papež s Elvisem."

Zasmála jsem se a znovu se k němu přivinula.

"Ach, zlatíčko, co si s tebou počnu?"

"Cokoliv budeš chtít."

"Pojď." Postavil mě ve vodě a pak se za mnou sám vyškrábal na nohy. Pořád jsem nemohla uvěřit, jak je silný. Přehazoval si mnou kolem jako bych nic nevážila.

Ovázal si kolem boků ručník, pak z topení vzal další bílý, nadýchaný ručník a omotal ho kolem mě. Přitáhl mě k sobě a hluboce a vášnivě mě políbil, než se vrátil k osušování mého těla.

Bože.

Přejížděl po mě ručníkem nahoru a dolů, stírajíc zbývající vodu. Neodolala jsem, naklonila se a políbila ho na prsní sval. Prudce se nadechl.

Když jsem byla suchá, sundala jsem mu ručník z boků a oplatila mu laskavost, užívala jsem si opojný pohled na jeho svalnaté tělo.

"Tak, celý suchý," zašeptala jsem.

"Díky bohu." Přitáhl mě k sobě a s rukama v mých vlasech mě hluboce políbil. Omotala jsem kolem něj ruce a sjela mu nehty po zádech.

"Bože, zlato, připravíš mě o sebeovládání přímo tady v koupelně."

"Dobře." Znovu jsem ho škrábla po zádech a on mi zabručel proti krku. Náhle mě otočil a položil mi ruce na umyvadlo čelem k velkému zrcadlu hned nad ním. Vzhlédla jsem a úplně mě zaskočil sexy pohled na Luka stojícího za mnou, o patnáct centimetrů vyššího, se zlatými vlasy a bronzovou pletí. Sklonil se a dal mi pusu na ramena.

Přitiskl mi ruku zezadu na krku a pohladil mě po páteři, chvíli se zdržel na tetování a sledoval svou ruku postupovat, zatímco se mu zrychloval dech. Zatáhl mi boky dozadu, abych byla v předklonu a já prostě nemohla přestat sledovat jeho krásnou, výraznou tvář, když se mě dotýkal. Nakonec mi jediným prstem sjel dolů po zadku a zasunul ho do mě.

"Ach, Luku."

"Zlatíčko, jsi tak připravená. Ucítila jsem, jak proti mně nastavil špičku penisu a pomalu, mučivě pomalu, do mě vnikl.

Posouval se dál a dál a přitom se mi přes zrcadlo díval do očí, dokud ve mně nebyl kompletně celý.

"Plácni mě." Do prdele! Opravdu jsem to zrovna řekla?

"Cože?" Zastavil se s rukama na mých bocích a zíral na mě do zrcadla.

"Plácni mě."

"Máš to ráda drsně, zlato?" Tázavě se na mě usmál.

"Teprve od doby, co jsem poznala tebe." Obličej se mu během vteřiny transformoval ze zvědavosti k čiré posedlosti a já ho sevřela vnitřními svaly.

"Kurva, Natalie." Zvedl ruku a přistál mi jí na zadku.

"Ano!" Zakroužila jsem boky a on se začal pohybovat dovnitř a ven. Já mu vycházela vstříc, dokud jsme nenašli společné tempo. Konečně znovu zvedl ruku, plácl mě po zadku a bylo to tak zatraceně žhavý!

"Znovu?" zeptal se bezdechu.

"Ano."

Vyhověl mi a já cítila, jak se mi v břiše hromadí napětí. Zatnula jsem nohy a sevřela se kolem něj, lomcoval mnou orgasmus.

"Ach, zlatíčko, ano." Fascinovaně jsem Luka sledovala zavřít oči a pevněji mi sevřel boky. Projížděl jím jeho vlastní orgazmus a udělal se do mě.

Tou krásnou rukou mi znova sjel dolů po zádech, dýchal stále rozechvěle a do zrcadla se na mě usmál. "Neměl jsem tušení, že to máš ráda tvrdě."

"Je to nově nabytá chuť."

Vyklouzl ze mě a sklonil se, aby mi dal pusu na tetování nahoře na stehně, těsně pod zadkem a já se prudce nadechla.

"Myslím, že tohle tetování je ze všech nejžhavější."

"Vážně?"

"Mmm-hmm." Obkreslil ho prstem a mě přejel mráz po zádech.

"Proč?"

"No, vypadá kurevsky sexy."

"Jsem ráda, že se ti líbí." Stále přes zrcadlo jsem se na něj usmála.

"Miluju je všechny," řekl vážně a já se zase o trochu víc zamilovala do jeho upřímné tváře.

"Chci, abys byla šťastná, Nat."

"Aha." Při jeho slovech jsem se otočila a on vstal, omotal mi ruce kolem ramen a objal mě.

"Nevím, co mám dělat se vším tím, co k tobě cítím," zašeptala jsem mu do hrudi.

"Prostě to budeme brát krůček po krůčku, zlato." Odtáhl se a něžně mě políbil.

"Dobře, to zvládnu."

"Fajn, pojďme se trochu vyspat." Zvedl mě do náruče a namířil si to k posteli.

"Víš, dokážu chodit sama." Rozesmála jsem se a přitiskla mu obličej ke krku.

"Není třeba, mám tě."

"Zbožňuju, jakou máš sílu."

"Opravdu?"

"Ano. Když už o tom mluvíme, zítra musím brzo vstávat na jógu a pak mám v jedenáct focení."

"Dobře, chceš, abych tě vyzvedl na oběd?" Odhrnul deku a položil mě na postel, pak si zalezl za mě a přitáhl si mě do náruče.

"Ještě mě nemáš plné zuby?" 

"Ty mě máš plný zuby?" Obrátil mě, aby mi viděl do tváře.

"Ne."

"Chtěl bych tě vzít zítra na oběd. Prosím."

"Dobře," zamumlala jsem a přitulila se k němu.