BB - 16. kapitola

Překlad: Mili

Axton

Nechal jsem ji v posteli. Samotnou. To bylo těžký. Chtěl jsem se okamžitě otočit na patě a narvat ji na zeď - nahou.

No, prostě samé špatné věci, na které jsem myslel, jak jsem tak pochodoval dolů po schodišti do obrovské, obscénní jídelny s okny, které lemovaly celou jednu stěnu.

Jak už jsem řekl, my neděláme nic malého.

Snídaně už byla připravená.

Phoenix pil kafe a aranžoval si jídlo na svůj talíř - jednoduchou stravu, protože evidentně si pořád nedovolal si užívat života naplno - ani použít sůl, když na to přijde.

Bee, Campisiho sestra, seděla přímo vedle Phoenixe, nakloněná směrem k němu, a pravděpodobně ho právě proháněla peklem, jak tak tomu napovídaly jeho grimasy. Ona byla neřízená střela, pěkná neřízená střela, se kterou jsem nepotřeboval být nijak v kontaktu. Jednou jsme se představili a stačilo. Věděl jsem, jak se jmenuje; ona věděla, jak se jmenuju já. Hotovo.

Byla Phoenixovo břemeno.

Sergio seděl v čele stolu a četl si noviny.

"Dobré ráno," vyštěkl jsem, když jsem vcházel do místnosti.

Bee se zářivě usmála.

Phoenix zavrčel a odsunul se od ní pryč. A ona ho následovala. Napůl mi ho bylo líto. Jeho oči prosily, když se srazily s mými.

Fajn. "Hej Bee." Odkašlal jsem si. "Slyšel jsem, že umíš udělat jakési zabijácké espresso?"

Rozzářila se. "To ta léta strávená na Sicílii."

"Nevadilo by ti, kdybys mi jedno udělala?" Zamrkal sem. "Promiň, ale měl jsem opravdu dlouhou noc a chybí mi kafe."

"Jistě!" Odrazila se ze židle a zamířila do kuchyně. Když jsem si byl jistý, že je vzduch čistý, vytáhl jsem na Phoenixe prostředník.

"Je mi momentálně jedno, že jsi mě právě vyfakoval." Potřásl hlavou. "Díky, vážně. Díky."

"Je to jenom holka."

"Ne." Zasmál se bez humoru. "Není. Kdyby to byla jenom holka, tak bych nebyl v pokušení nabodnout se na svůj vlastní nůž."

"De Lange," posmíval jsem se. "Tak dramatický."

Ukázal mi na oplátku svůj prostředník. Pěkné.

"Chlapi tu za chvíli budou." Sergio položil noviny. Jeho tmavé vlasy byly stažené dozadu do culíku. Vždycky jsem se divil, proč si je nechával růst, vypadal pak jak... holka. Měl příliš jemné rysy, aspoň mně to tak připadalo, jak chtěl jako vypadat? Jako pohádkový princ? Protože byl absolutně televizně okouzlující.

"Co je?" Podíval se úkosem.

"Pěkné vlasy."

A další prostředník.

Ušklíbl jsem se a usadil se, začal jsem nakládat jídlo na talíř, zrovna když Amy vkráčela do místnosti.

Odkašlala si.

A já jsem málem slítl ze židle.

Proč si zrovna na sebe dala černé úzké džíny, podpatky a vražedně přiléhavé tričko, to jsem neměl ani páru, ale vypadala zatraceně líp než celá snídaně.

Sergio vyplivl kávu na noviny, zatímco Phoenix skryl úšklebek, a pak po mně hodil vševědoucí úsměv.

To má k čertu znamenat co?

"Amy," zachraptěl Sergio. "Tak krásná jako vždycky."

"Sergio," řekla skrz zaťaté zuby. "Jednou lhář, pořád lhář. Ráda tě vidím."

Jeho úsměv pohasl a přimhouřil oči. Dobrá práce, Ames, tak se šťouchá do medvěda.

Phoenix, pořád s úsměvem na rtech, se podíval na Amy. "Ahoj, sestřenko."

"S-sestřenka?" Její obočí se svraštilo. "Tvoje?"

"Já vím, já vím, vypadám hrozně, neptej se proč a nezkoušej to ani popírat. To by mě víc štvalo. A jo, jsme bratranec a sestřenice, z prvního kolena, neviděl jsem tě od té doby, co tě odvezli do pěstounské péče."

Amy polkla a složila si ruce před sebe. "Nepamatuju si na tebe."

"No jo, to jsme dva." Phoenix se zakřenil. "Byl jsem jiný člověk. Nemáš hlad?"

"Jo." Sáhla si na břicho. "Umírám hlady, Ax mi dal najíst jenom jednou."

Střelil jsem po ní pohledem. "Řekni jim, že si děláš srandu, než do mě Phoenix zabodne nůž."

Koukala nevinným výrazem.

"Ames..."

"Můžu se dohadovat celý den, Axi..." usmívala se čím dál víc.

Vydechl jsem a zavrtěl hlavou směrem k Phoenixovi. "Dával jsem ji najíst dobře, přísahám."

"Samozřejmě, že jo..." Phoenix se opřel do židle. "Její rty se zdají trochu oteklé, co ty na to, Sergio?"

"Hmm." Sergio vzhlédl a pokrčil rameny. "Vypadá to, že Ax neumí držet ruce u těla, i když je mu to doporučeno."

Natáhl jsem se pro vajíčko a ignoroval jejich popichování.

"To já ho políbila." Vyhrkla Amy.

Lžíce mi s rachotem vypadla z ruky, když místnost zaplnily Phoenixovy a Sergiovy náhlé nadávky.

"On se mě od sebe snažil odehnat..." Podala si šálek kávy a nesla si ho ke rtům. "Ale znáte chlapy... jsou příliš slabí."

Phoenix vybuchl smíchy. Zatímco Sergio se zase vrátil k novinám.

Podíval jsem se po Phoenixovi, jestli nemá chuť mě zabít, vážně, ale jediné, co udělal, bylo, že potřásl hlavou a řekl. "Toto si vážně chystám dost užít."

Jeho úsměv zmizel stejně tak rychle, jako rychle se předtím objevil, když se do jídelny přihrnula Bee s šálkem espressa pro mě. Když její oči padly na Amy, zatleskala rukama.

"Další holka!"

"Hurá," řekl suše Sergio. "Pojďme uspořádat večírek."

Bee pohlédla jeho směrem a vyplázla jazyk.

"Ignoruj ho," řekla, když se otočila zpět k Amy. "On je jenom mrzutý, protože s ním nikdo spát nebude."

Phoenix zakuckal do svého kafe a já zasténal do dlaní.

"To zní jako dům hrůzy," řekl Phoenix pod vousy. "Byli jste varováni."

"Jsou tady." Oznámil Sergio a vyskočil na nohy.

"Kdo?" zeptala se Bee.

"Kluci."

"Kluci," zopakovala Amy.

Phoenix si zamnul ruce. "Toto bude zajímavý."