BB - 17. kapitola

Překlad: Mili

Amy

Z okna byl výhled na příjezdovou cestu a na část přední zahrady plné růží. Sledovala jsem v absolutním děsu, jak postupně přijíždí čtyři auta.

Černý Range Rover.

Černý Marcedes.

Červený Ashton Martin.

Černé Ferrari.

Málem jsem si spolkla jazyk. Vykročila jsem blíž k oknu, abych fascinovaná se zaujetím zírala, jak auta jeden po druhém zaparkovala.

Jako ve zpomaleném filmu. Něco, co jsem zažívala poprvé v životě. Nekonečně jsem čekala, až se všichni vynoří z auta.

Pak se otevřely dveře Range Roveru.

Vykročil chlápek v bílém triku. První věc, kterou jsem zaznamenala? Obrazce tetování na jeho vymakaných rukách. A druhá věc? Zbraně připnuté na bocích. Vlasy měl dehtově černé, spadající nahodile přes obličej. Sundal si sluneční brýle a hodil pohledem směrem k domu, pak blýskl tak nádherným úsměvem, až jsem málem zakopla zpátky na snídaňový pult.

"Nixon," zašeptal Ax za mnou. "Můj šéf."

"On je tak..."

"Mladý," dokončil za mě Ax. "Převzal různé obchody už v osmnácti, vlastní celý zatracený svět, a prvně střílí a až potom se ptá. Jestli se vůbec ptá."

Zakývala jsem.

Otevřely se dveře od Ferrari a zevnitř vyšel podobně vypadající muž. Měl velký úsměv - a stejně tak velké bicepsy. Měl taky tetování na pažích, ale na sobě měl tričko s dlouhými rukávy, které měl vyhrnuté k předloktí. Měl kratší vlasy než Nixon a taky byl trochu štíhlejší, ale vypadal... víc než dobře. Prostě... neměla jsem slov.

"Chase Abandonato," zašeptal Ax. "Jeho manželka je - "

Nádherná žena vystoupila na straně řidiče a plácla Chase do hrudi, pak ho plně políbila na ústa. Měla na sobě úzké kožené kalhoty, černé vysoké podpatky a modrý top, který jí volně padal z ramen, vypadala úchvatně.

Víc než Chase.

Co?

"Mil De Lange." Tentokrát si Phoenix stoupl vedle nás. "Moje sestra. A Chaseova žena."

Dveře od Ashton Martin se otevřely.

Z nich se dostal muž, kterého bych mohla jedním slovem popsat jako gigantický, a zabouchl za sebou. Zadrhl se mi dech.

"Takový on má efekt na ženský." Zasmál se Ax jemně do mého ucha a natlačil se na mé tělo. "To... je Tex Campisi, velký kápo."

"Vypadá, že by mě mohl rozkrájet vejpůl," zabrblala jsem si pod nos.

"To by udělat mohl," řekl Ax, ne moc konejšivě. "Ale neudělá. Svého otce střelil do hrudníku víckrát, než bylo třeba, a je ženatý s Nixonovou sestrou Mo."

Čím víc mi dodávali informací, tím vyděšenější jsem byla. Ta síla, která vyzařovala z těch chlapů na parkovišti, mě doslova málem poslala do mdlob.

Víc ne. Prosím už nic víc.

Pak se otevřely další dveře.

Postarší pán se vynořil z Mercedesu a narovnal si klopu svého saka, pak si křupnul prsty na rukou. Připojil se ke zbytku a poplácal Nixona dvakrát po zádech předtím, než mu něco pošeptal do ucha.

"Alfero," řekl Ax stojící za mnou. "Nejstarší ze všech šéfů, a nejrespektovanější od té doby, co umřel Luca."

"Luca?" Zeptala jsem se.

"Nicolasi," dodal Phoenix. "Můj vychovatel. Člověk, který mi zachránil život, rodina, pro jejíž ochranu bych umřel. Umřel před měsícem, od té doby jsou věci... těžší."

Věnovala jsem mu pohled, o kterém jsem doufala, že byl plný soucitu. On mi jen věnoval chladné bodnutí očima a pak si potichu zanadával, načež odešel.

"Z toho si nic nedělej," utěšoval mě Ax. "Pořád bojuje se svýma sračkama."

Všechny ty skličující postavy mířily směrem k domu. Z nevysvětlitelného důvodu jsem se cítila, jako bych se v duchu zbrojila, jako bych popadla kudlu nebo něco.

Ax mě vzal za ruku.

Sevřela jsem ho tak pevně, až jsem se obávala, že si zlomím každou kostičku v prstech.

Dveře se rozrazily dokořán.

Následoval smích.

Potem se mi lepily ruce, zatímco jsem čekala, až vejdou do místnosti. Čekala jsem a čekala. Smích byl čím dál hlasitější.

Začala jsem se modlit.

A sevřela jsem Axovu ruku pevněji.

Jako prvního jsem zahlédla Nixona, pak Texe.

A pak šel zbytek.

Všechny oči byly namířeny na mě. V místnosti bylo ticho jako v hrobě. Očekávalo se ode mě, že něco řeknu? Ukloním se? Začnu brečet?

"Takže." Tex, ten giganticky velký, vykročil směrem ke mně a věnoval mi zářivý úsměv. "Konečně se potkáváme."

Kolena se mi srazila dohromady.

"Hergot, musíš vyděsit každého hosta, kterého tady máme?" Zahudroval Phoenix z rohu pokoje.

Tex zakoulel očima a přibližoval se ke mně. Jako lev, který pronásleduje svou kořist. Mohl by mě zabít holýma rukama.

Proč jsem měla pocit, že přesně to se chystá udělat?

Ax pustil mou ruku.

Ten zrádce!

Tex sevřel tu samou ruku, kterou Ax předtím uvolnil, a pak mě chytl i za druhou. Bez váhání se předklonil a políbil mě na obě tváře, načež mi zašeptal do ucha. "Vítej doma."

A já se zhroutila, ale Texovy paže, dost silné k zabíjení, mi k mému překvapení v rychlosti pomohl do křesla.

"Co to ksakru, Texi! Zavolal Chase.

Tex obrátil oči v sloup a pozvedl ruku. "Dvě pusy na tvář, představ si, co se stane, když líbám Mo na rty a - "

"A co?" Zeptal se Nixon klidným lhostejným hlasem. "Ne, vážně, Texi. Povídej, už celých pár dní se nemůžu dočkat, až polechtám spoušť."

"Sex," spěchá Chase s nápovědou. "Říká se tomu sex, udržuje tvoji spoušť ve stavu - ehm, takže tak."

Mil zakoulela očima a protáhla se skrz ně. "Ignoruj je... Přísahám, že se chodí i třikrát denně projít, aby si vyčistili hlavu, ale stejně jsou pořád popudliví."

"Moje procházka trvala jenom deset minut." Zakřenil se Tex. "Jenom dodávám."

"To je divný, moje trvala dvě hodiny." Mrknul Chase mým směrem. "Hej Phoenixi, zeptej se mě, co jsme dělali. No! Zeptej se!

"Eh?" Konečně jsem našla svůj hlas. "Opravdu mluvíte o tom, o čem si myslím, že mluvíte?"

"Jak jsem řekla - " Mil vzala židli a sedla si vedle mě. " - ignoruj je. No a teď - jaká byla tvoje cesta, bez komplikací, doufám?"

"Ehm ... ano." Zalhala jsem s přikývnutím. "Úplně bez komplikací."

"Žádné mrtvoly?" Chase zavrtěl hlavou směrem k Axovi. "Ztrácíš mušku, člověče?"

"Polechtej mě a zjistíme to." Odpověděl Ax s nudným tónem v hlase.

"Nepokoušej mě. Podařilo se mi ukrást i peříčko z Texovy postele."

"Už se třesu strachy."

"Ale kluci!" Mil obrátila oči v sloup. "Jestli se chystáte hašteřit, tak běžte aspoň do kuchyně."

Mrkli na mě, čímž mě trochu uklidnili.

"Takže?" Zeptala se Mil. "Ještě něco dalšího?"

"Ty jsi šéfka De Lange? Zeptala jsem se, místo toho, abych jí podala informace o mně a Axovi.

Věnovala mi vroucí úsměv. "Nojo, trochu jsem jim nakopala prdel, že?"

"A jsi holka."

"Myslím, že mluvíme za každého chlapa kdekoliv na světě, když řeknu, že si toho vážíme." Vložil se mezi nás Chase.

Phoenix zazíval z rožku místnosti.

"Slyšela jsi něco o svém otci?" Mil se naklonila blíž. "Nebo o bratrovi?"

"Ne a ne." Nervózně jsem polkla; konec konců můj bratr byl s největší pravděpodobností mrtvý - a mrtví lidé nemluví. "Nemám žádný kontakt s mou takzvanou rodinou od té doby, co mě před pěti lety opustili."

"Dobře. Tím to bude mnohem jednodušší." Mil si stoupla a podívala se na Texe. "Myslím, že bude nejlepší, když se budeme držet původního plánu."

"Jo." Vytáhl mobilní telefon a vyšel z místnosti.

"Hm, jakého plánu?" Vypískla jsem.

"Návnada." Zakřenila se Mil. "Potřebujeme něco, co je vytáhne ven."

"Počkejte." Zvedl Ax ruce. "Myslel jsem, že jste říkali, že má něco, co potřebujete."

"Však má." Milin úsměv byl smrtící. "Bije jí srdce."

"Toho jsem se obávala." Zabrblala jsem.

"K čertu!" Zařval Ax. "Nemůžete ji strčit do první lajny, až dojde na věc! Ne, když jsem ji sem právě dovezl!"

Nixon se pohnul do středu místnosti. "Nic se jí nestane."

"A jak to můžeš vědět?" Odplivl si Ax. "Máš nějakou svou mafiozáruku, že se jí kulka ani nedotkne?"

"Chceš ji živou, ne?" Opáčil Nixon hladce. "Tak potřebujeme vylákat ven dva lidi, kteří ji chtějí mrtvou."

"Proč?" Zavrtěla jsem hlavou. "Nedává to smysl. Proč by se starali o to, jestli jsem živá nebo mrtvá?"

Nixonovy chladné oči se do mě zavrtaly. Jen jsem poposedla v židli a bylo mi nepříjemně, jak se na mě tak díval, bylo to, jako by viděl skrze mě. "De Langeovi před nějakým časem rozšířili zvěsti o tom, že ti nechali něco... cenného, co by mohlo jednou provždy změnit celou rodinu."

"Jediné, co mi nechali, byly modřiny," zašeptala jsem.

Ax si stoupl po mém boku a dal mi ruku na rameno.

"Udělali to proto, aby přivedli tvého otce k nepříčetnosti, natolik, aby si nedával pozor a odhalil se. Jenže namísto toho se víc ukryl. Až do té doby, než umřel Mario De Lange, to začal zase mít utkvělé představy. Zoufale potřeboval peníze a věděl, že nikdo z rodiny s ním nebude spolupracovat, tak začal hledat tebe. A v tu dobu přišel do hry Ax. Věděli jsme o tvých hrozných životních podmínkách - " Jeho pohled se zvedl nahoru. " - byli bychom pro tebe přijeli dřív, ale určitá osoba - " Jeho pohled padl na Axe. " - řekla, že bys nechtěla být součástí tohoto životního stylu, tak jsme tě nechali samotnou, až dokud už to bylo na hranici bezpečnosti."

"Ironické," zašeptala jsem. "Když je člověk víc v bezpečí s mafií než na ulici."

"To není ironické." Zamrkal Nixon. "Víš vůbec, jak mafie začala? Postrádáme tu trochu dějepisu? Bylo to kvůli ochraně... bylo to... přesně kvůli tomu, co ti teď nabízíme."

"Ale abych tu ochranu dostala, musím pro vás udělat nějakou laskavost."

"Správně." Zakýval Nixon. "Ale tato laskavost... bude mít finiš dřív, než vůbec začne. Skoncujeme s tvým otcem i bratrem."

"S mým bratrem?" Zapapouškovala jsem. "On žije?"

"Tak nějak." Přikývl Nixon. "Má trochu vymytý mozek, je zfetovaný do němoty, ale naživu."

"Je mu devatenáct," řekla jsem pomalu. "Je to dítě, nemůžete jen tak zabít dítě."

"Vlastně," povídá Tex, který zrovna vcházel do místnosti. "Můžeme a zabijeme. Říká se tomu válka, zlato. Možná je to dítě, ale pořád má zbraň a myslím, že každý voják ti řekne, že pouliční konflikty jsou ty nejvíc děsivý. A devatenáctiletý kluk se zbraní je nepředvídatelný. Radši bych se popasoval s pěti chlapy než s jedním devatenáctiletým, který si myslí, že si může něco dokazovat."

Odvrátila jsem od každého z nich pohled a sotva jsem cítila na rameni Axovu ruku. Mil pořád seděla vedle mě; všichni byli zticha.

"Takže..." Řekla jsem prázdným hlasem. "Co mám udělat?"

"To," ozval se Phoenix, "Bude ta lehčí část."

Otočila jsem hlavu jeho směrem. Proč se tak široce usmíval? Moment, proč se všichni tak moc usmívali? Zmateně jsem čekala na to, až mi někdo objasní, co bylo tak vtipné na tom jít přímo do centra mafiánského konfliktu.

"Miluju svatby." Texův úsměv vyrostl do obřích rozměrů, když se jeho oči zapíchly do mých, a potom přešly na osobu, stojící vedle mě. Na Axe.

"Pardon?" Řekl Ax chraplavým hlasem.

"Svatby." Zakýval Tex. "Jsou mnohem zábavnější než pohřby."

"Vinův pohřeb byla náhodou bomba," poukázal Chase.

"To je sice fakt, protože mu bylo devadesát a pořád vozil svoji poloautomatku ve svém starém náklaďáku. Ale teď jde o to, že se opravdu hodně moc budu těšit na to, co přijde teď."

Jen tak jsem tam stála se zkříženýma rukama, vyděšená, a možná spíš víc naštvaná na to, že očekávají, že jim snad budu číst myšlenky nebo co. "O čem to mluvíš?"

"Spojení. Tím máme kontrolu nad pokrevní linií." Nixon se zadíval ze mě na Axe. "Řekni ahoj své snoubence."

Axova ruka spadla z mého ramene.

A já v židli jsem se začala třást.

Nixon si zamnul rukama. "Jsi De Lange." Podíval se na Mil, "Bez urážky."

"V pohodě!" Pozvedla ruce.

"Jedinou věc, kterou tvůj otec vždycky chtěl - " Nixon naklonil hlavu. " - bylo být vysoce postavený muž v nějaké důležité rodině. Zaručeně se dozví zvěsti o tom, že se chystáš provdat do naší rodiny... a je zaručeno, že se bude snažit na tu svatbu dojít a dožadovat se toho, na co má právo - na tebe. A já zaručuju, že mu moje kulka prorazí díru do hrudníku, než stačíš říct Ano."

"A co když se netrefíš?"

Všichni se rozesmáli. Nixon přimhouřil oči a udělal dva kroky směrem ke mně, pak zašeptal drsným hlasem, "Vypadám snad na to, že bych někdy minul svůj cíl?"

"Ne."

"Přidej k tomu pane a bude z toho hotovej." Přikývl Tex povzbudivě a Nixon zakoulel očima.

"Neříkej mu pane," řekl Ax vedle mě. "To je jako bys přilívala benzín do ohně."

Nixon se prudce podíval na Axe. "Neměl bys už někde kupovat prsten?"

"Správně, promiň, že ještě nejsem připravený... pane."

Nixon se naježil.

"Říkal jsem ti, že z toho bude hotovej." Zasmál se Tex.

"Co když se nechci vdávat?" Zatnula jsem ruce a mé srdce si nebylo jisté, jestli se má zlomit nebo vyletět z těla. Ax byl všechno, co jsem kdy chtěla... ale chtěla jsem ho za svých podmínek. Chtěla jsem, aby mě chtěl taky, požádal mě o ruku, řekl mi, že mě miluje natolik, že beze mě nemůže být. Ne takhle. Nechtěla jsem ho takhle.

"To je nepříjemné." Pokrčil Chase rameny. "Ale všechno, co děláme, děláme pro Rodinu. Není ti dovoleno mít vlastní názor, ne, když by každého z nás uvrhl do nebezpečí, ne, když děláme, co můžeme, abychom ti zachránili život. Rozumíš?"

Ufff. A Chase se právě oficiálně stal děsivějším než Nixon.

"Okej." Svěsila jsem hlavu. "Udělám to."

"Vidíš, Nixone?" Prohlásil hlasitě Chase. "Ani jsi na ni nepotřeboval vytáhnout zbraň."

"Teď ne, Chasi." Ax se natáhl pro moji ruku, ale ucukla jsem od něj. Věděl o tom celou dobu? Hrál si se mnou? Nutil mě věřit, že mě ochrání? A mé srdce? Když si jen celou dobu plánoval, jak ho znovu a znovu zlomí?