Zane - 4. kapitola

Překlad: Alice
Kor.: Peťule

DAKOTA

Ještě pořád jsem ležela na Zanově silný hrudi, snažila se popadnout dech a snížit vlny rozkoše. Do prdele, tenhle kluk ví, jak si zahrát na mém těle. Pořád všude pulzuju, pořád se vevnitř svírám.

Když jsem se podívala do jeho zahalených tmavých očí, zornice byly plný touhy. Jeho vzrušení bylo jako tyč z ocele a tlačilo mě do zad.

Žadný líbaní. To je tak divný. Hladil mě po zádech, posílal přeze mě třesavku, a pak se postavil.

Co...?

Položila jsem se na polštáře, stáhla si šaty, náhle si vědomá sama sebe. Vždyť se mě dotýkal, ale ani se na mě nepodíval. Dotýkal se mých prs-přes šaty- a udělal mě i bez toho aby viděl, čeho se dotýká...A oh bože, z tý myšlenky jsem se znovu sevřela. A znovu.

Stál vedle pohovky, hrál si v krabičkou cigaret. Uvědomila jsem si, že není ten typ na mazlení, ale měla jsem pocit jako by se nemohl dočkat, aby se ode mě vzdálil po tom, co mě udělal.

Měla bych být vyděšená. Neznám Zanea tak dobře, a kromě toho, že je super sexy a že ho chci, neočekávala jsem, že se stane něco takovýho tak brzo. Ne předtím, jak by jsem si promluvili a já o něm zjistila víc. Sakra, přijela jsem jenom, abych zkontrolovala, zda je všechno v pořádku po tom, co se stalo v parku. Způsob, jakým bojoval ve vodě, kopal a udíral napravo i nalevo...Po tom, co odešel s Asherom mi Erin řekla, že nikdy neměl rád vodu. Jo, okej. Ale tohle nebylo jenom, že by jí neměl rád. Co se stalo vypadalo jako vrácená vzpomínka a bylo to děsivý jako čert.

Podívala jsem se na něj jak zíral do prázdna, pořád se hral s krabičkou. Ještě jsi ani nevytáhnul cigaretu. Jeho mokrý tričko se mu lepilo na hruď a ramena, rýsovalo každej napnutej sval, každou křivku a rovinu. Všimla jsem si jeho černý tetování skrz tkaninu, kroutící se na jeho hrudi a ramenách. Jeho tmavý obočí bylo stáhnutý dohromady, jeho pohled vzdálený. O čem asi přemýšlí?

Špatný nápad nebo ne, všechno na něm mě přitahovalo, včetně jeho démonů. Včetně jeho tetovaní, jeho piercingů a jeho pankáče, jeho Označených bratrů a chybějící rodinou. Včetně láhve whiskey ležící na stolu, a faktu, že byl pořád oblečený v mokrých věcech.

To, co se stalo v parku, je prasklina v jeho zrcadle, rozšiřující se puklina, která mi dovolí nahlédnout dovnitř. Jsem si jistá, že to, co najdu, nebude pěkný, ale dělá to Zanea tím, kdo je, a já ho chci poznat.

Hoří, tak jasně.

„Takže.“ řekla jsem, sedíc tam, předstírajíc, že se nic nestalo- že na mě nekreslil, neudělal mi cucflek a nezvdálil se ode mě před pouhými dvěmi minutami-a překřížila jsem si nohy. „Pořád hledám spolubydlící, a ty taky. Nemohl by jsi mě alespoň vyzpovídat? Líbí se mi tvůj byt.“

Zanův pohled padl zpátky na mě. „Vyzpovídat?“

„Jo, no víš, zjistit, jestli by jsme byly sehraní spolubydlící. Jestli jsem tichá, neponocuju, nekouřím vevnitř a tak dále.“

„Nekouříš, neponocuješ, a nezajímá mě jestli jsi tichá.“

Zamrkala jsem. Okej... „Tak se mě zeptej jestli mám dost peněz na pronájem, jestli umím vařit, jestli souhlasím s placením půlky výdajů-„

„Ne.“ Otřel si rukou hruď. „Nemůžeš tady zůstat.“

„Proč ne?“

„Proto...“ Podíval se na mě, jeho upřený pohled klouzal po mojí kůži. „Prostě nemůžeš.“

„To není odpověď.“

Proč na něj tlačím? Má pravdu. Není to dobrý nápad. Já potřebuju milou spolubydlící, holku, se kterou můžu mít pyžamové večírky a mluvit o klucích. Mimochodem...po tom, jak se mě dotknul, se věci mezi náma prohloubily, a nejsem si jistá jestli k dobrýmu. Vypadá víc vzdálený, než kdy předtím.

Tlačilo mě na hrudi.

Tohle byla chyba. Postavila jsem se uhladila si šaty. „Fajn, pak půjdu.“ Pohlédla jsem na talíře a sklenice na stolku. „Užij si svůj sendvič.“

Jeho tělo vibrovalo tlakem a jeho čelist se sevřela. „Nemám hlad.“

To mě zastavilo. Kluk, který není hladový, není v pořádku. Nemám bratra, ale mám mnoho bratranců,  přátel, takže to vím s jistotou.

„Jsi nemocný?“ olitovala jsem ta slova hned, jak jsem je vyslovila. „Zapomeň na to. Já jsem jen-„

„Zůstaň.“

Podívala jsem se na něj. „Co?“

„Myslel jsem...Sakra.“ Přešel si rukou přes jednu vyholenou stranu jeho hlavy, a jeho oči se uzamkly na zdi. „Taky jsi nejedla. Zůstaň ještě chvíli.“

Uvědomila jsem si, že moje pusa je ještě pořád otevřená, tak jsem jí zaklapla. Skutečně bych už měla jít.

Ale stín v jeho očích mě držel.

Bolest.

Nemůžu jen tak odejít, když je v bolesti. Požádal mě, abych zůstala. A jako vždycky, když se jednalo o Zanea Maddena, odhodila jsem všechnu opatrnost do vzduchu a dělala bláznivý věci.

Jako zůstat s ním, když bych měla vzít nohy na ramena.

***

„Proč vlastně hledáš spolubydlící?“ Zane polknul poslední sousto jeho sendviču a otřel si rukou pusu.

„Přítel mojí spolubydlící se k ní stěhuje. Ona je do něj tak zamilovaná, že mě to vyhání.“

Jeho rty se vyklenuly do úsměvu. „A proč se nenastěhuješ k rodičům, než bude podzim?“

Trhla jsem sebou. Jsem jenom v půlce mého sendviču. Zjistila jsem, že sědět vedle Zanea je velmi rozptylující. Převlékl se do volných tepláků a suchýho trička. Měl holý chodidla a černý tetování se mu kroutilo kolem kotníku. Ale nedokázala jsem vidět, co to je.

„Raději bych se k nim nestěhovala.“

„Proč? Audrey říkala, že vycházíte dobře.“

„Ptal ses na mě Audrey?“ A koukla jsem na něj. Tenhle večer je plný překvapení. Jeho obličej se uzavřel, a chyběl mu úsměv.

Šťouchla jsem ho loktem. „Má pravdu. Vycházíme dobře. Jen se mi to líbí, víš? Žít sama.“

Přikývnul a opět se uvolnil.

„A co tvoji rodiče?“ zeptala jsem se. „Bydlí v městě?“

„Žádné nemám.“

Ta slova se nevstřebaly okamžitě, protože myslím, že jsem se nečekala. „Nemáš rodiče?“

Pokrčil rameny. „Nikdy jsem je nepoznal.“

Způsob, jakým to řekl, tak snadno...Myslel by sis, že se nestará, ale znovu se mu přemítnul ve tváři stín, a já věděla že se to jen snaží odlehčit.

„Ale máš jinou rodinu?“ Jistěže musí mít...co, sourozence? Bratrance? Tety a strýčky?

Jeho ruce visely mezi  kolenama. Zíral dolů na ně. „Mám sestru.“

Oh. Okej. No, to je něco. Moje rodina je obrovská. Neumím si představit žít bez tý vší podpory  a tepla a lásky. „Bydlí někde poblíž?“

„Ne. Pryč z města. Poslyš...“ jeho ruce se svíraly a uvolňovaly a žíla na jeho krku šíleně pulzovala. Postavil se. „Vadilo by, kdybych si zapálil?“

Potřásla jsem hlavou a položila sendvič. Mění své nálady jako já měním kalhotky. Přešel k posouvacím dveřím a vystoupil na balkón. Chladný vánek nesl vůni květů, smíchanou s výfuky aut a cigaretovýho dýmu.

Následovala jsem ho ven. Opřel se o zábradlí, kouřil, a já měla výhled na jeho dlouhý nohy a široký záda, všechny svaly a šlachy. Na podlaze byl popelník, plný cigaretových nedopalků.

„Kouříš?“ zeptal se.

„Ne.“ Přistoupila jsem k zábradlí a opřela se o něj, abych se podívala. Pak jsem si všimla že ruka, která držela cigaretu, se třásla.

Co je to s ním? Obavy se v mým žaludku změnily v kámen. Je to tím, co se stalo v parku? Nedovolila bych si - se na to zeptat. Už jsem byla dost vlezlá na jeden večer.

„Můj táta někdy kouří.“ řekla jsem. „Kubánský doutníky. Říká, že má rád tu vůni.“

„Je to zlozvyk.“ Zane se jemně zachichotal a znělo to hořce. „Těch mám dost.“

„Například?“

„Například...“ Díval se do noci, tabák mu hořel do červena. „Pití.“

„Pítí, ale ne opít se?“

Zasmál se. Byl to krásný, hluboký zvuk. „To jsem ti řekl?“

„Myslela, že část pití je ta, že si pamatuješ co uděláš? V rozporu, ty víš, se opít?“

Zasmál se ještě víc. „To mě poser. Myslím, že jsem byl vážně mimo, když jsem ti tohle řekl.“

„Myslím.“ Zaškebila jsem se a otočila se, abych si opřela lokty o zábradlí. „Nějaký další zlozvyky, o kterých bych měla vědět?“

„Je lepší, když nevíš,“ zamumlal a sehnul, aby zahasil konec jeho cigarety o popelník.

Stisla jsem rty a snažila se nemyslet na všechny možnosti. Ztěží ne. „Takže, ohledem mě a stěhování se sem...“

Narovnal se a střelil po mě překvapeným pohledem. „Co?“

Kousala jsem si rtu, abych se nezachichotala. „Doufám, že nekouříš v bytě v zimě. A taky potřebuju vědět, že budeš uklízet a nenecháš všechny domácí práce na mě, protože to neumím. A taky muíme mít nanuky vždycky v ledničce.“

Jeden koutek jeho rtů se zvednul do klikatýho úsměvu. „Nanuky, huh?“

„Jo. A pomarančový džus. A ovocný lízátka. To jsou podmínky, na kterých musím trvat.“

„Chápu.“ Zvednul obočí. „No, neberu každýho, kdo si o to řekne, holka. Budeš se muset nejdřív osvědčit.“

Uteklo mi odfrknutí, ale zastavila jsem svůj hlasitý smích. Možná zněl jako by si dělal srandu, ale, co když to myslel vážně? Co když jediná možnost, jak vyřešit jeho záhadu a dostat se k němu blíž bude osvědčit se? Ukázat mu, že mi může věřit?“

Byla jsem u toho, když se postaral o Ashera a o Tylera-viděla jsem, jak dělal všechno, co bylo v jeho silách, aby jim pomohl. Co ho dělá tak silným? Co ho dělá kým je? Nemyslím, že pouští k sobě hodně lidí.

Já to chci. Chci, aby se o mě mohl opřít, touží po tom, být se mnou. Chci, aby mi věřil tolik, aby se mě podíval, když se mě dotýká a líbá mě.

Mám ten pocit, že to za to bude stát.

***

„Co je tohle? Nová kresba od ty-víš-koho?“ Bella zírala na moje záda, jak jsem vyšla ze sprchy, zabalená v mým oblíbeným žlutým ručníku.

Sakra, zapomněla jsem na to. Po tom, jak jsem odešla od Zanea a vrátila se domů, upadla jsem do spánku, přemýšela nad vším, co řekl a způsobem, jakým se mě dotýkal.

Zvrtla jsem se, abych se podívala, ale nic jsem neviděla, tak jsem napochodovala do pokoje a podívala se do dlouhýho zrcadla. „Další pták.“ Tentokrát se nepodepsal. I když, trochu se rozptýlil na konci...

„Kolibřík,“ řekl Bella, která mě následovala dovnitř. „Kreslí na tebe perem? Nemůže si dovolit tetování?“

„Nepotetuje mě.“

„Skutečně?“ Bellino obočí se zvedlo. „Proč? Protože je to tvůj přítel?“

Vzhlédla jsem, střetla se s jejím pohledem v zrcadle. „Jak to myslíš? Není to můj přítel.“

„Takže to nebyl on, kdo ti udělal ten cucfek?“

Oh kruci. Na to jsem taky zapomněla. Otočila jsem hlavu a, do prdele, bylo to červený a fialový. Zakryla jsem to rukou. Proč mě to nebolelo, když to dělal? Pamatuju jsi jenom rozkoš. Neskutečnou, čistou rozkoš, jakou jsem nikdy předtím necítila.

A neměla bych na to myslet, ne po tom jak se uzavřel a jak jsem se rozdělily  bez dalšího doteku. Ne  když si chci zasloužit jeho důvěru jako kamarádka.

Proč se mě dotknul, když nechtěl, abych se já dotýkala jeho? Byl tak vzrušený.. nerozumím...

„Oh bože, ty už jsi úplně sbalená!“ Bella se postavila vedle mojí postele, kde ležel kufr. „Neřekla jsi mi, že sis už našla místo.“

„Je to jen dočasný. Mluvila jsem dneska ráno s Audrey, a ona mi řekla, že Tessa by mě mohla ubytovat na několik dní.“ Neznám Tessu moc dobře, ale vypadá mile.

„Jsi si jistá?“

„Jasně.“

Musím si být. Bellin přítel přijíždí zítra. Jen tak, tak jsem uprchla. I když, Audrey říkala, že Tessa možná zná někoho, kdo hledá spolubydlící.

Zvonek na dveřích zazvonil a Bella šla otevřít a já si natáhla roztřižené džíny a tričko, zkontrolovala můj cucflek ještě jednou, chycena mezi zhrozením a potěšením nad Zaneovou značkou touhy. Jestli po mě toužil, proč se mě pak znova nedoktnul? Proč se vzdálil jako by moje pokožka pálila? Tohle mě přivádí k šílenství.

„Dobrý ráno.“ Tessa řekla z dveří do mýho pokoje a střelila po mě úsměvem. Je perfektná jako z fotografie, jako vždycky- konzervativní v drahých šedých šatech a vysokým botách,  s jejími blond vlasy v úhledném drdolu. „Připravená?“

„Téměř. Dej  mi chviličku.“ Obula jsem si sandále a zkontrovala svůj pokoj ještě jednou,  jen abych se ujistila, že jsem nic nezapomněla. Nábytek patří Belle- byt byl pronajat její rodinou- takže si beru jenom svoje oblečení. Dobrý pro mě.

Tessa seděla na posteli a koukla se kolem, zájem se jí odrážel v tváři. Pak se zastavila na cucfleku. „Kdo je ten šťastlivec?“

Sakra. „Nikdo.“

„A ten nikdo ti sál krk jako upír.“ Zamrkala a natáhla si krk. „A taky je to nikdo, kdo ti kreslil na záda? Je to...“  Její oči se rozšířily. „Je to Zane, že jo? Je to jeho styl. Oh k čertu.“

´Oh k čertu?´ To nedopadne dobře. „A co když je to Zane?“

„Holka...“ Tessa pořásla svou perfektně upravenou hlavou, malý zlatý náušnice se jí zahoupaly na uších. „Zane má svou reputaci, a to říkám jako jeho kamarádka. Každý to ví. Není to tajemství.“

Každý až na mě, očividně. „Zlozvyk, huh?“

„I tak se to dá nazvat.“ Zatskala. „Je to sériový společník na jednu noc.“

Trhla jsem sebou, i když jsem to tak nějak čekala. „Klučičí coura.“

Tessa se zamračila. „Jo. Je to jako by používal sex stejným způsobem jako používá alkohol. Co si pamatuju nikdy neměl přítelkyni. Vybere si v baru ženu a udělá to s ní přímo tam. Nikdy nedává své číslo. Nikdy je nelíbá. Nikdy je nebere domů.“

Ow. „Stejným způsobem jako používá alkohol? Jak to myslíš?“

Tessa se postavila a vzdechla. „Aby necítil.“

„Necítil? Proč?“

Ale už míříla ven z pokoje. „Dělej, jdeme. Můžeme si promluvit později.“

***

Vtipný, jak těžký je říct Belle sbohem, i když budu pořád žít ve stejným městě, a budu ji vídat. Dokonce se budu muset vrátit, abych si vyzvedla víc věcí, krabic a tašek.

Bydlet s někým je jiné, myslím. známe svoje vtípky-co máme rády na snídani, jak se rády budíme, jaké televízní programy máme rády a které nenávidíme, a nikdo nemůže zorganizovat lepší večer plný keců a zábavy jako spolubydící, která tě zná.

Tessa jezdila v bilým Jeepu Cherokee s novými koženými sedadlami a rádiem, ze kterýho jsem měla pocit, že jsem na koncertu. Nenávidím, že to musím říct, protože je velice milá a hej, luxus mi nevadí, ale cítím se trochu nesvá. Jako bych neměla stoupat na koberčky, abych je nezašpinila nebo něco.

„Takže...Díky, že mě poskytneš azyl.“ Znervózněla jsem, jak zaparkovala před moderní budovou s velkými okenicemi a pochrómovaný trávnatý verandě. Můj hlas trochu zapištěl, jak jsem pokračovala: „Ale je to jen na několik dní.“

„Žadný problém.“ řekla Tessa a otevřela dveře. „Pojďme vynést tvé věci nahoru, pak zaparkuju pořádně.“

„Vždycky se takhle oblíkáš v sobotu ráno?“ zeptala jsem se, jak jsem nastoupily do výtahu. „Myslím tím,“ trhla jsem sebou. „Je to pěkný.“

Tessa se zasmála. „Je to hrozný, že jo? Jsem oblečená jako moje matka.“ Vystoupily jsme z výtahu a ona odemkla dveře. „Moji rodiče jsou v městě, a byla jsem přinucená posnídat s nimi.“

„Přinucená?“ myslela jsem, že jsem se přeslechla, jak jsem tahala svůj velký kufr přes čistý obývák, který byl větší jako Bellin byt. Výhled na jezero z velkýho okna bylo dechberoucí. Ani jsem si neuvědomila, jak blízko k vodě jsme.

Zachvěla jsem se.

„Zamířily na mě zbraní.“ Tessa zamumlala. „Teda, téměř. Vydíraní, víš co myslím?“

V skutečnosti ne.

„Když se neoblečeš čistě a slušně, dostanou hysterický záchvat. A náš vztah je hrozný i bez toho.“ Vyzula si boty a padla na její obrovskou pohovku. Velká plazmová obrazovka byla umístněná na protější zdi, orámovaná obrovskými repráky. Koberec byl zřejmě perský. Pochybuju, že je to imitace.

Do prdele. Kolik peněz vlastně má?

„Tvůj pokoj je tenhle, napravo.“ Ukázala a já si nemohla pomoct, ale všimla jsem si její nehty měly francouzskou manikúru. Sakra, v týhle holke není ani kapka rebelie?

„Díky, Tesso.“ Tahala jsem věci k šedým dveřím. Opatrně jsem je otevřela a objevila malý, ale bezvadný pokoj a velkým oknem. „Wow.“

„Moji rodiče nemají rádi, když tady někdo bydlí.“ řekla Tessa, přišla se postavit ke dveřím, s holýma nohama, ale pořád vypadala jako modelka z časopisu. „Ale my jim to neřekneme.“

„Tenhle byt patří tvým rodičům?“ Položila jsem svůj kufr na postel a otevřela jej. Oblečení, boty  se vylily ven. Tablet a MP3 přehrávač byly bezpečně zajistěné v mojí kabelce. Děkuji Bohu za e-knihy, protože by pak moje kufry vážily aspoň tunu.

„Jo. Byt a všechno v něm. Včetně mě.“ Vplížila se do pokoje. „No, technicky, promájímají ho, ale víš...Stejný princip.“

Jasně...Její rodiče jsou určitě kopa smíchu. Neumím si představit jejich reakci, když by zjistily, že punk-rocková holka bydlí v perfektním bytě jejich dcery. Pravděpodobně by zavolaly čistící a dezinfekční službu.

Trhla jsem sebou a posadila se na postel. „Pověz mi o Zaneovi. Znáš ho už dlouho, že jo?“

„Chodila jsem s ním do školy.“ Posadila se vedle mě, pak se hodila na záda mě se líbil fakt, že vypadá, že by se starala o to, že si pokazí svůj perfektní účes. „Nikdy jsem si nebyly blízcí, ale ano, znám ho celkem dobře. On a Asher jsou nejlepší kamarádi,  a Asher byl nejlepší přítel s Audrey, která je moje nejlepší přítelkyně.“

Snažila jsem se to pochopit. „Asher přestal být nejlepší přítel s Audrey?“

„Jo, protože byl do ní zamilovaný. Tak s ní přestal muvit.“ 

„To nedává smysl.“

„Kluci nedávají žádný smysl, holka.“ Tessa vzdechla a zavřela oči. „Přitažlivost nedává žádný smysl. To nevíš?“

Ne, ale umím si představit. Myslím tím, že moje obmezený zkušenosti s klukama mě téměř zabily.“

„Takže Zane nedává svoje číslo. A nelíbá.“ Představila jsem si jeho pusu, jeho plný horní ret a způsob jakým se usmíval, a moje tělo se napjalo. „Jako, nikdy?“

„Tak jsem to slyšela. Zane mě tímhle způsobem nezajímá, takže jsem nikdy moc pozor nedávala.“

„A o koho se zajímáš?“ Snažila jsem si vzpomenout naše střetnutí s klukama. „Je to Dylan, že jo? Ten kluk se širokými rameny.“

Neodpověděla, a já si myslela, že usnula. Ale pak, bez toho aby otevřela oči, řekla:“ Býval obránce na škole.“

To dáva smysl. S tým tělem...“Ještě pořád hraje?“

„Ne.“ Náhle se posadila. „Přestal.“

Vycítila jsem tady smutný příběh, ale Tessa se postavila, aby mě ujasnila, že tahle konverzace je u konce. „Buď  tady jako doma. Já jsi jdu zavolat, zjistit jestli bych ti mohla najít nějakou stálejší spolubydlící.“

Ale já chci Zanea. Bože, co je to se mnou? Neujasnila jsem si, že je to špatný  a v žádném případě neuskutečnitelný nápad?

„Hej, Tessa.“ Počkala jsem, až se otočila. „Kdybych tě požádala o Zaneovo číslo, dala bys mi ho?“

Zvědavost v jejím pohledu na změnila na lítost. „Ty jsi do něj zabuchlá, že jo?“

,,Nemůžu to popřít. Ahoj, moje jméno je Dakota, a jsem zabouchlá do Zanea Maddena, mužský coury. Někdo mě prosím zastřelte.“

„Je to skvělý kluk.“ řekla. „Ale buď opatrná s tvým srdcem.“

„Zapomeň na to.“ řekla jsem, ohnula hlavu a poslouchala, jak odchází.