Zane - 3. kapitola

Překlad: Alice
Kor.: Peťule

ZANE

Srdce mi tlouklo. V mozku jsem měl prázdno. Opíral jsem se o pult v mojí kabince v Poškozeným Řízení a zíral na textovku, která  zapípala na mém mobilu asi před hodinou. Byla od Matta - Emina manžela.

´Žádná změna.´

Jenom dvě slova, ale zasáhly mě, jak kulky. Cítil jsem se paralyzovaný. Poslední terapie měla vyjít skvěle. Zachraňuje lidi. Ale ne Emmu, ne mojí sestru.

Doktoři ji zachrání. Tohle je Emma, ta která se - se mnou zasekla v pěstounský péči a ta, která se o mě postarala, když šly věci do sraček - ta, která mě našla, když jí bylo osmnáct a vzala si mě k sobě, do jejího malýho bytu s jejími hlučnými spolubydlícimi. Byl jsem doma poprvé.

Musí ji zachránit. Zachrání ji. Zkusí jinou léčbu. To mi řekl jednou Matt. Drží si naději.

Já bych měl dělat to samý. Měl bych si objevit svou naději předtím, jak ji půjdu přes víkend navštívit, protože si budeme muset o tomhle všem promluvit, o tom, co moje mysl odmítá i zvážit.

„Z-mane.“ Byl to Ocean, jeden z dalších dvou tatérů v Řízení. Jeho bledě-modrý vlasy byly v špičkách. „Tvůj zákazník volal, aby zrušil objednávku. Objednal se na další týden.“

Zamrkal jsem na něj, jeho slova se mi ozývaly v uších. „Co?“

„Zane.“ Tyler se objevil při vstupu do mojí kabinky a zlostně se na mě podíval. „Běž ven.“

„Co je k sakru?“ pohlédl jsem kolem mojí kabinky, snažil se odhalit oheň, kde něco prosakuje, něco co by vyžadovalo pozornost.

„Tvůj zákazník to zrušil. Vypadáš na sračky. Běž ven. Je léto. Udělej něco zábavnýho.“

„Zábava.“ zopakoval jsem, moje černá nálada bublala jako rozpálený olej. „Naser si, Tylere a nech mě zatraceně na pokoji.“

Zavrčel a vyměnil si rychlý pohled s Oceanem- co to ksakru? a opřel o zeď kabinky, která zavrzala. Netečně se na mě podíval.

Kruci. Protřel jsem si rukou tvář. Proč už nemůžu být slušný k mým kamarádům? Nejméně bych se o to měl pokusit. „Podívej, promiň, debile. Nechtěl jsem ti nakřičet do obličeje. Já jen...mám toho dost na práci. Návrhy, který musím dokončit.“

Tyler přikývnul, ale nespustil ze mě oči. „Volal jsem Ashovi. Zastaví se, aby tě vyzvednul.“

„Vyzvednul mě? Co tím myslíš?“

„Myslím, přijede sem, aby tě vzal a přivedl tě do parku, kde se později přidám i já a Erin. Mají sendviče, pivo a hudbu a já doufám, že tě hodí do jezera, aby ses trochu zchladil.“

Potlačil jsem třesavku z pomyšlení být hozen do jezera. Tyler nemá ani ponětí. Odnedávna  se chová se jako můj starší brácha, co je vtipný, protože je starší jako já a možná...možná to není špatný, mít staršího bráchu. Jenom...

Počkej minutu. „Řekl jsi párty?“

„Uh-huh.“ Tyler mě porozoval a oči se mu leskly.

„Nemám náladu na párty.“ Ruce se mi sevřely do pěstí tak silně, až se mi nehty zarývaly do dlaní. „Řekni mi, že nemůžu jít.“

„Zapomněl jsem říct...“ Opět ten rychlej pohled mezi ním a Oceanem a tak na mě Tyler zamrkal. „Holka, která se ti líbí tam bude. Vynoří se snad všude, že jo? Jako by se jí líbila tvoje otřesná tvář nebo tak něco.“

„Za ochutnání se nic neplatí.“ řekl Ocean výsměšně a odešel od mojí kabinky.

„Jaká holka?“ zeptal jsem se, moje myšlenky se naplnily Dakotou - jejím štíhlým tělem, jejími velkými očima a měkkmi rty. Olíznul jsem si své.

Tyler na mě zamrkal. „Přesně ta.“

„Jestli si se mnou zahráváš...“

„Myslel jsem Koko.“ Odtlačil se od zdi.

Bude tam? „Její jméno je Dakota, sakra.“

„Jak jsem řekl.“ řekl a tleskl, „přesně ta. Teď se připrav. Asher tady bude za dvě minuty.“

***

Až když jsem sěděl v Asherovém- no, Audreyném- autu a odjel pryč, jsem si uvědomil, jak jsem dojebaný. Jenom znímka o Dakotě mě přinutila všechno nechat a následovat jí, jak pejsek.

Sakra, tohle není dobrý. Potřebuju popracovat na nějaký sebe-kontrole.

„Jak to jde?“ Ash po střelil bočním pohledem, jak zvýšil rychlost v starý Mazdě. Audrey jí dostala jako dárek od mámy minulý měsíc. „Chlape, vypadáš, jako nemocnej pták.“

„Taky tě rád vidím, debile.“ řekl jsem a zlostně jsem se na něj podíval, ale s opatrností, i když jsem to myslel vážně. Ash a Tyler. Dva členi mojí adoptivní rodiny,  kterým se vede celkem dobře. Ty dva, o kterých jsem si nebyl jistý, jestli prežíjí ty roky zneužívaní a vyváznou přičetní. Ale oni to dokázaly. A teď jsou ti nejsilnější. Jsem na ně hrdej.

Taky mě občas nutí chtít jim vrazit do tváře, ale myslím, že tak mají vypadat bratři. Přál bych si vidět každýho člověka kolem mě žít šťastně. Ale to je zřejmě příliš, huh? Musí být. Lidi kolem mě padají jako mouchy celej můj posraný život cokoliv udělám, jakkoliv se snažím.

Všechno je zbytečný.

„Doufám, že sis přinesl plavky.“ řekl Asher jak odbočil do Olinovýho parku.

„To si ze mě děláš zatracenou legraci.“

„Chceš se zastavit u sebe a vyzvednout si je? No tak. chlape, co když bude Dakota ve vodě a bude potřebovat zachránit?“

Potřásl jsem hlavou. „Dakota nemá ráda plavání.“

„A jak to víš?“

„Prostě vím.“ Jednou to řekla a já si to zařadil do Dakotiny složky. I když, jakkoliv směšný to je, mít pro ní pomyslnou složku?

Například, vím, že má ráda jahodovou zmrzlinu, a že nenávidí klasickou hudbu, že miluje sbírat velký hodinky, zahradničení a orientální kuchyň, a...líbí se mi, že nemá ráda vodu. Voda mě taky znepokojuje.

„Ale no tak, Z-mane. Bav se. Každej bude ve vodě. Umíš plavat. Viděl jsem tě.“

„A co? To neznamená, že jsi to užívám. Dělám víc věcí, které nemám rád.“

„O čem to mluvíš? Je léto. Voda je osvěžující.“

„Jako by ses chystal plavat.“

„Sakra, že se chystám.“

Sakra, myslí to vážně. Před několika měsící by si dvakrát promyslel ukazovat svoje zjízvený záda neznámým lidem. Život s Audrey je pro něj prospěšný. Nikdy nebyl, tak klidný.

To neznamená, že já musím být taky. Neznamená to, že můžu být.

Teplo a vlhko mě pohltilo, jak jsem kráčel přes park v džínech, botách a tričku. Ash byl  oblečený v šortkách a sandálech, ten bastard.

Kráčel jsem přímo k jezeru. Lidé seděli na dekách, jedli a mluvili a smáli se, a děti běhaly kolem, honily se. Tak zasraná zábava.

Co k čertu tady dělám já? Chystal jsem se říct Ashovi, ať na to zapomene, otočil se a odešel, když jsem uslyšel svoje jméno. .

Byla to Tessa, samozřejmě. Studenti mají prázdniny. Neumím si ani představit jaký to je, studovat  a snít o svý budoucnosti. Všechno, co jsem kdy měl je teď, přítomnost a to jen v ty dobrý dny. Jdou i dny, kdy mě minulost potápí.

„Zane.“ Je zadýchaná a zčervenalá, její blond vlasy ve dvou copech, jako pěti-letá. Musel jsem se zašklebit. „Přišel jsi.“

„Vypadá to tak.“

„Skvělá práce, Ashi.“ Vyskočila. Možná bylo pět let přehnaný. Víc jako tří-letá. „Jak jsi ho přesvědčil odejít jednou z práce?“

„Ty to měl na starost. Já jsem ho jen vyzvednul.“ Ash se zamračil a pohlédl kolem. „Kde je Audrey?“

„Tudy.“ Tessa švihla copy a poskakovala směrem k jezeru.

Ona zatraceně poskakovala. Ježiši.

Ash mě poklepal po zádech a vyceril na mě zuby. „Připravenej, chlape?“

Jasně, že ne. Tohle je královsky špatnej nápad. Tohle je dětský hřiště, a já nemám  náladu hrát si na schovávanou, nebo cokoliv se tady děje.

Ash mě potáhnul dřív, jak jsem si stihnul utřídit myšlenky. Deka byla na trávě a košíkem a plastovými krabičkami, ale každej byl ve vodě, jak Ash předpověděl. Všimnul jsem si Audrey a Erin, cákaly se v jezeře a mluvily s brunetou, kterou jsem neznal.

Vypadaly šťastně. Vypadaly, že se baví.

Čas se odsud ztratit.

Otočil jsem se, ale pak jsem si všimnul Dakotu sedící na břehu, a zastavil jsem a jen zíral. Nemohl jsem si pomoct. K čertu.

Měla na sobě žlutý bikini top a sexy šortky, který odhalovaly její štíhlý nohy. Její tmavý vlasy s ružovými pramínky stažený v divokým koňským copu a jedla červený nanuk.

Oprava: lízala červený nanuk a její výraz...Oči zavřené, ústa obkroucené kolem ledu...Přidej k tomu kouření a vypadala, jako by měla orgazmus, přímo tady - přede mnou. Ještě mě nespatřila, a to všechno dělalo ještě víc sexy.

Tahle holka mě zabíjí. Nebylo toho moc, co bych chtěl víc, než jí hodit na trávu a vstoupit do ní, naplnit ji a dráždit ji dokud by nekřičela moje jméno. A pak...ochutnat ty rty, tak plný a poutavý, ochutnat sladkost zmzliny na jejím jazyku.

Oh sakra, tohle není dobrý. Není to vůbec dobrý. Musím jít dokud neztratím i zbytek kontroly. Těžký ruce se mi zavěsily kolem ramen, držely mě na místě a pokapaly mě studenou vodou.

„Vidíš něco, co se ti líbí, Z-mane?“ prohodil Dylan.

Díval jsem se dopředu. I tak je to lepší výhled. „To není tvoje starost, debile.“

Se zvuku našich hlasů se Dakota otočila, oči se jí rozšířily. Nanuk jí téměř vypadnul z ruky a já přistoupil, abych ho zachránil. To nezvádnu.

Jestli je to možný, její oči se ješte víc rozšířily. „Zane?“ Pohlédla dolů na svůj nanuk a vzala si ho. Její ruce se jemně chvěly. „Myslela jsem, že jsi v práci.“

„Tyler mě vykopnul.“

Usmála se a bože, potřebuju ochutnat ty rty. Myslím tím, nejsem jen tvrdý. Zasraně to bolí, tak tvrdej jsem byl. A ona se na mě dívá a nemá ani ponětí, žlutý bikini obepínají její malý, okrouhlý prsa a šortky jsou příliš nízko, odhalují její plochý, zlatistý břicho a hladký nohy.

„Jdu si pro drink.“ řekl Dylan, jeho hlas byl v mých uších vzdálený. „Donesu i tobě.“

Koho to zajímá? Přistupil jsem k Dakotě a její pusa se otevřela. Ale žadný slova nevyšly.

„Tvůj nanuk se topí.“ zašeptal jsem a ona vyjekla.

„Pravda.“ zašeptala a usmála se. Zúžily se jí modrý oči.

„Mám ti přinést další?“

Ukázala na chladič v stínu u stromu a já jsem byl tam a zpátky dřív než stihla snížit ruku. Podívej, dokážu se pohybovat rychlostí světla. Volej mě super-Zane. Hej, tohle je důležitá mise. Musím vidět Dakotu lízat nanuk. Mám pocit, jako by na tom závisel můj život.

„Tady.“ řekl jsem. „Je to na mě.“

„Skutečně?“ Tentokrát se na mě dívala,  jak stahovala obal a obkroutila svou pusu kolem dlouhýho červenýho kužele.

Oh, bože. Do prdele. Je perfektní rozptýlení, rozmazává všechny sračky číhající v koutech mojí mysli. Přesně tohle potřebuju. Perfektní odklon.

Ale něco mi sevřelo hruď a pot se mi objevil na obličeji. Co je tohle? Jako by mě děsila a všechny ty sračky. Je to jenom pěkná holka. Možná je to proto, že je jiná než na, co jsem zvyklý, její křivky jsou hladký a nepartný. Obyčejně mě berou velký kozy, větší zadky.

A co? Kunda jako kunda.

Uslyšel jsem za sebou hlasy, ale byl jsem fixovaný na Dakotiny jahodové rty kolem ledu, její jazyk oblizoval vnitřek. Píchala ho svou pusou.

Její oči přeletěly mým tělem, zastavily na rozkroku. Věnovala svýmu nanuku dlouhé, pomalé olíznutí a můj penis sebou trhnul. Vyschlo mi v hrdle. Jsem v seriózním nebezpečí zastřílet si se mnou náplní.

„Promintě.“ řekl hlas za mým uchem a následně  mi ruce vklouzly do podpaží a někdo mi zvednul nohy a zvednul mě do vzduchu.

„Co...?“ Ash. Co to sakra? Bojoval jsem a točil se, ale Ash se na mě zašklebil, ustupoval, držel mi nohy.

„Myslím, že se potřebuje zchladit.“  Dylan vypísknul ze zadu, a než se stihly ta slova vstřebat, Ash se brodil ve vodě  a já jsem skončil v jezeře

Náraz. Chlad. Voda v mých očích, v mojí puse, v mým nosu.

Temnota se mi rozširovala v mysli, vcucla mě. Zachvátila mě hrůza. Nemohl jsem se pohnout. Výkřik se mi formoval v hrdle, ale nemohl jsem ho vypustit. Dusilo mě to. Tak jsem udělal to, co vždycky, i když jsem věděl, že je to marný. Bojoval jsem. Rval se. Kopal jsem a mlátil napravo i nalevo.

Ale to nikdy nebude dost.

***

Tolik k rozptýlení a zasraný zábavě. Do prdele.

Ash zaparkoval před mým vchodem  a otočil se, aby se na mě podíval. „Z-mane, jsi v pořádku?“

Byl jsem zamotaný v piknikový dece, pořád v mém promočeným oblečení a botách. Jsem si sakra jistý, že nejsem v pořádku. A zatím...jak zvrácené je vidět Dakotu lízat její červený nanuk a brát to, že všechno za to stálo?

„Je mi fajn.“ řekl jsem a zachvěl se z toho, jak mrtvě zněl můj hlas. Otevřel jsem dveře na autě. „Díky za zvezení.“

„Zane.“

S použitím mého celýho jména mě Ash zastavil. Jen sotva ho používá. Všimnul jsem si jeho ruky sahat na můj loket, ale nedoktnul se mě.

Jasně že ne. Jestli je tady někdo, kdo mne zná-kdo o mě ví víc, než všichni ostatní-je to Ash. Prošel si svým vlastným peklem. Na střední jsme se zvykly spolu flákat a povídat si, když se jednomu z nás stalo něco špatnýho. Byly časy, kdy jsem věděl, že bych se z toho nedostal, kdyby nebylo něj.

A pak, když se jeho táta zbláznil a téměř ho zabil, když se přidal do ilegálního rváčskýho klubu, aby utekl z domu, byl zasraně pobodán a téměř umřel v zimě, odmítnul jsem vidět náznaky. Zklamal ho. Našel ho v poslední možný moment.

Říkal, že jsem ho zachránil. Já to vím líp.

„Zane. Hej.“ Ash na mě zíral. „Co se tam stalo? Chlape, viděl jsem tě plavat tisíc krát. Proč jsi takhle zpanikařil?“

Měl modrající oteklinu na bradě. Uštědřil jsem mu jednu pořádnou, očividně, jak jsem bojoval se svými zpětnými záběry-vzpomínkami, které převzaly kontrolu nad realitou bez varování. Vina mě pokousala do žaludku. Proto jsem zastavil a přemýšlel o jeho otázce, na místo, abych ho poslal k čertu a vylezl z jeho auta.

Protože má pravdu. Nikdy mě předtím neviděl panikařit ve vodě. To se mi už chvíli nestalo.

„Myslím...že jsem to nečekal.“ Můj pankáč byl mokrý a kapal mi do očí. Otřel jsem si rukou obličej. „Byl jsem překvapen, to je vše.“

Ash se na mě podíval takovým pohledem, kterým si myslel, že mi totálně přeskočilo. „To je  sračka, chlape. Tak snadno se nevylekáš.“

Nebo, tak hrozně. A to je ten problém. Ash mě zná dobře- ale sotva mě viděl v tom nejhorším. Dnešek se počítá jako můj nejhorší.

„Nemám svůj den.“ zamumlal jsem, snažil se být so nejúpřimnější a připravoval se opustit toto zasraný auto a skončit tuto konverzaci. Tohle je nebezpečný. Míří příliš hluboko. „Zane...kdo se tě pokusil utopit?“

Ta otázka mě zasáhla jako rána do břicha, vyrazila mi vzduch z plic. Vzpomínky se mi přehrávaly v hlavě, až jsem si myslel, že se mi rozletí lebka.

„Hej.“ Teď už Ashova ruka přistála na mém rameni a já ucuknul.

„Přestaň, krucinál.“ Otevřel jsem dveře a vytáhnul svůj zadek ven. „Jenom přestaň.“

Odhodil jsem vlhkou deku pryč, jak jsem běžel k budově  a odemknul dveře. Sakra, sakra. Vyběhl jsem po schodech a když jsem se snažil otevřít svůj byt, ruce se mi třásly. Strčil jsem klíč do zámku a konečně vstoupil dovnitř.

Jak posraný den. Schmatnul jsem láhev whiskey z police a ponořil se do pohovky, nepřipraven vyslíct si svoje mokrý oblečení a osprchovat se. Jenom jsem tam seděl a svíral láhev.

Co se to sakra stalo? Obyčejně si to neberu k srdci, a nenechám, aby mi to ničilo život. Myslím, že je to kvůli nepořádku s mou sestrou. Ničilo mě to víc, než jsem si dokázal uvědomit a pak přišel šok ze studený vody.

Zasraná spoušť. Několik jich mám. Jako dotýkat se mých zad. Držet mě. Hodit mě do studený vody.

´Kdo se tě pokusil utopit?´

Sakra. Otřel jsem si rukou obličej snažíc se zahnat vzpomínky. To není moc chytrý. Musí to být dost starý, a nemám rád když se v tom rýpám v případě, že se to rozjasní. Mám toho několik, co se zahrává s mou hlavou. Nemám terapeuta, ale vím jednu věc o špouštěčích, měl by ses jim vyhýbat.

Sakra, každej z Označených bratrů má nějaký špouštěč.  Ukaž Tylerovi nůž, a on se zlomí v chladivém potu. Dotkni se Ashera bez varování a skončíš s pěstí v obličeji. Dylan má tu věc se zápachy, který tak docela nerozumím, a Rafe...No, jenom řekneme že má možná víc špouštěčů, než já. Ten kluk je skutečně v háji.

Jako bych já nebyl. Heh. Otevřel jsem láhev a usrknul si. Whiskey mě pálila, jak tekla dolů, zahřívala mě. Ohnul jsem se dozadu a porozhlédl jsem se po obýváku. Moje křesby na zdích, můj otlučený nábytek z druhý ruce. Můj byt.

Příliš tichý. Příliš prázdný.

Ježiši, Zane. Dlouze jsem si odpil z alkoholu a zavřel oči. Co bych měl udělat je převlíct se a jít ven, najít nějaký bary a sbalit nějakou holku na šukání, abych se vyčistil hlavu.

Takže takej je plán,  ale ještě se mi nechce pohnout. Moje víčka těžkly a byl jsem chycen mezi sněním a bytím vzhůru. Myslím, že jsem viděl v pokoji víc lidí. Dívají se na mě, čekají až mě nachytají nacháněnýho. Jejich oči se třpytí jako zrcadla.

Teče voda. Do vany, plné až po okraj. Chytily mě a hodily do vody. Udělaly to i předtím, mnoho krát. Strčily mě do vany, držely mě pod hladinou, jak jsem se kroutil a křičel.

Smály se, a byl to zpívavý smích, který mě zchladil. Musím se postavit a odejít. Proč se nemůžu postavit? A proč nepřestanou?

Zamrkal jsem a paralýza mě opustila. Posadil jsem se na pohovce a podařilo se mi zachytit láhev těsně předtím, než spadla na zem.

Žádnej smích. Byl to zvonek. Jenom zasraný zvonek.

Postavil jsem na nohy, jemně se potácel, a už jsem byl v polovině cesty ke dveřím, když jsem si vzpomněl, že nikoho nečekám. Možná se Ash rozhodl, že se chovám nějak divně a vrátil se mě zkontrolovat? To se na Ashe nepodobá. Vždycky mi nechá prostor.

Ignoruj to. Neotevírej.

Zaváhal jsem. Pohlédnul jsem opět na prázdný byt. Obličeje a hlasy  v mého snu ještě pořád úplně nevybledly. Zachvěl jsem se.

Tohle není dobrý.

Sáhnul jsem na dveře, a podíval se před kukátko, které ukázalo štíhlou postavu a tmavý vlasy s růžovými pramínky. Dakota?

Zamračil jsem se. Co tady dělá ona?

Odpověď je diskutabilní. Je tady. Jak jsem otevřel dveře, a tváře a hlasy z mýho snu konečně vybledly, něco v mém vnitru se sevřelo.

Tahle holka nese velký potíže...

***

Dakota vstoupila do mýho bytu, její černá kožená taška jí visela z ramena. Byla oblečená ve žlutých letních šatech- ta holka má ráda žlutou a tá informace se okamžitě přidala do mé Dakota složky-a její tmavý vlasy byly stažený dozadu, jemný pramínky jí lemovaly tvář a zvětšovaly ty její modrý oči.

„Ahoj.“ řekla nízkým, zvučným hlasem a to se mnou udělalo divný věci. Dostal jsem takou potřebu si ji přitáhnout na hruď.

Ustoupil jsem, pulzovalo mi v uších.

„Náhle jsi odešel z parku.“ řekla, ale já jsem čekal klasickou formulku- Jak se máš, Zane? Jsi v pořádku? Už jsi se kompletně zbláznil, nebo se na to jen chystáš?

Ale neřekla nic z toho. Jen se usmála, otočila se a zavřela za sebou dveře.

Oh do prdele.

„Jedl si?“ Přešla kolem mě a podívala se do šera v pokoji. Světlo bylo vybledlé. Jak dlouho jsem spal?

Potřásl jsem hlavou a sál si piercing ja jazyku. Proč mě tak znervózňuje? Jak by dokázala vidět do mojí hlavy a to si teď nemůžu dovolit. Ne teď.

„No, přinesla jsem ti několik sendvičů. Vždyť víš, z pikniku, který si promeškal.“ Zamrkala, pokousala se do jejího měkkýho spodního rtu a moje tělo na to začalo reagovat, můj penis se začal hýbat.

Ona na mě zírala, pravděpodobně čekala nějakou odpověď, tak jsem přikývnul. Slova mi vířily v mysli, ale pořád byly poněkud zamlžený. Viděl jsem, jak její oči spočinuly na whiskey na stole a já se připravil na výbuch, nebo víc otázek nebo lítost. Soudění.

Ale opět mě překvapila. „Kuchyň je tím směrem?“ Ukázala prstem a zamířila tam bez mojí odpovědi. Jako by byla doma.

Stál jsem hodnou chvíli jako idiot, sledoval, jak jde, zíral na její chutnej zadek a hezký nohy, dokud nezmizela v kuchyni, a pak jsem tam stál ještě chvíli, naslouchal cinkání nádobí a stříbra. Byl to uklidňující zvuk.

Pak byla zpátky a nesla dva talíře se sendviči. Položila je na stolek a ohla se, aby zapnula lampu vedle pohovky. Žlutý světlo padalo na křivky jejího těla, udělalo stín mezi jejíma prsama.

Olíznul jsem si rty, byl jsi chycen do zasranýho tranzu. Ježisi, potřebuju drink. Nebo cigaretu. Nebo obojí. Přišla ke mě a vzala mě za ruku, tahala mě směrem k pohovce. „Jsou to kuřecí sendviče. Erin říkala, že je máš rád.“

Co se to děje? Nechal jsem se stáhnout na pohovku a přijal talíř. Na minutu odběhla, ale pak se vrátila se sklenicemi džusu.

Cítil jsem se, jako bych vstoupil do jinýho vesmíru. Nevzpomínám si, že by se o mě někdo takhle staral. Emma si mě přivezla domů, když už jsem byl prakticky dospělý a dokázal se o sebe postarat. Erin mi občas navařila, ale tohle...

Položil jsem talíř zpátky. „Co chceš?“

„Tetování?“ usmála sa a pokrčila rameny.

„Sakra.“ Zatlačil jsem si vrcholky prstů do očí.

„Tady.“ Přisunula se blíž a něco mi podala.

Pero.

„Myslíš to vážně?“ V hlavě mi bušilo, můj penis byl tvrdý, moje myšlenky rozházený-a ona chce abych na ni kreslil?

Její úsměv byl omdlívající. Červená barva na jejích tvářích, svíticí oči.

Natáhnul jsem se pro pero bez dalšího rozmyslu. Proč je pro ní tak důležitý, abych jí potetoval? Nechápu ji. Nepotřebuje žádnýho draka na její krásný, krémový pokožce- žádné jizvy na zakrytí, žádné zlé vzpomínky, se kterými musí bojovat. Co si vlastně myslí?

Otočila se, nabídla mi odhalené místo na jejich štíhlých zádech. Měla tetování umístněný mezi lopatkama. Neznám umělce, ale ten design...

„Motýl smrti.“ zašeptala. Měl na sobě lebku, to mě rušilo víc, než by mělo. Myslím tím, sakra, tetoval jsem svou vlastní sadu lebek a zombie na kůži. Tmavý linie se ovíjeli kolem něj, jako koruna plná trnů. A pak jsem to uviděl- vybledlá, dlouhá jízva, těnoučká jako operační řez.

„Vlastně, je to lišaj smrtihlav.“ Pohlédla  na mě ponad rameno, její modrý oči se leskli, její úsměv se rozšířil. „Acherontia lachesis.“ (pozn. překladatelky: http://www.nabla.cz/obsah/biologie/zivocichove/motyli/lisaj-smrtihlav.php )

Zamračil jsem se, jak jsem položil pero na její kůži a začal křeslit. Nemám žádnou představu ve svý mysli, tak jsem jen nechal ruku aby mě vedla. „Proč?“

Neodpověděla okamžitě. Trochu se zhrbila a já ji položil ruku na paži, abych jí narovnal. Byla teplá a voněla po slunci a trávě. Ostře jsem se nadechnul.

„Věděl jsi, že kvičí když je obtěžuješ?“ řekla.

„Co? O čem to mluvíš?“

„O lišajech smrtihlavech.“

Smích se mi vyformoval v krku. „A proto sis dala jednoho vytetovat na svoje záda? Protože dokáže pištět?“

„No, a má to rádo med taky.“

Nemohl jsem si pomoct. Hlasitě jsem se zasmál. „Takže ty máš taky ráda med.“ Další fakt do složky.

Moje kresba se roztahovala po jejích žebrech, táhla se a kroutila. Ještě pořád nevím co to bude. Jak jsem kreslil, napětí opustilo moje tělo. Jak věděla, že mi tohle pomůže od zpití se do němoty?

Zachvěla se pod mýma rucema a možná to bylo naším rozhovorem, ale myslím ,že jsem zacítil med. Zvlhlo mi v puse. Ohnul jsem se přitisknul rty na vrch jejího tetování, na její páteř.

Všechen vzduch mi uniknul z plic pomalým zavzdecháním a pero mi vypadlo z ruky. Obtočil jsem kolem ní ruce a přitáhnul si jí dokud neseděla na mém klíně. Zapištěla, její sladký zadek byl přitisnutý na mojí tvrdosti a já se téměř nechal. Natáhnul jsem se a položil ruce na její prsa. Měla ztvrdlý bradavky, šťouchaly mě do dlaní.

„Zane...“ zašeptala moje jméno a její ruce přikryly moje. Spolu jsme zakryly její prsa masírovaly je. Její hlava se zakonila dozadu a její oči se zavřely. Moje tělo sebou trhlo.

Zasyčel jsem, můj penis bolel uvnitř mých mokrých kalhot a jemně jsem jí pokousal do odhalenýho krku. Potřebuju si jí označit, nechat cucfleky po celým jejím těle.

Ježíši.

Plně se na mě usadila a klesly jí ruce. Sáhnul jsem dolů, zvedl jí šaty a její nohy se otevřely. Vklouznul jsem rukou mezi ně, přes jemnou tkaninu jejich kalhotek. Těžce jsem polknul a posunul prst dovnitř.

Do prdele. Moje tělo se napjalo. Cítil jsem se, jako bych se ještě nikdy nedotknul ženy.

Byla hladká tam vevnitř a mě by zajímalo jestli se holí. Otevřel jsem jí a byla horká a mokrá. Zamňoukala, když jsem otřel prstem tam a zpátky.

„Ježíši, Zane,“ zašeptala, když jsem našel její oteklý klitoris a stlačil jej. Zvedla boky a otočila hlavu tak, že se naše rty téměř dotýkaly. Otočil jsem hlavu pryč a ponořil do ní prst. Byla tak zasraně těsná, je už jsem nemohl vydržet. Prstil jsem jí pomalu, a můj penis pulzoval v souladu s mým srdečním tepem. Vtlačil jsem do ní další prst.

Těžce funěla, dělal ty malý sexy zvuky, který mi říkaly, že už je blízko, tak jsem masíroval její klitoris palcem. Vím jak uspokojit holku, jak jí dostat. Problémem je, že normálně je nedržím blízko, cítim každej jejich pohyb, slyším každej jejich nádech. Normálně se necítím, jako že bych se udělal jen z doteků.

Teď je to jiný.

Zavřel jsem oči, odpočítaval jsem od deseti, snažil se vzdálit od okraju. Pulsovala kolem mých prstů a já sevřel zuby, cítil jsem odpověď v pulzování v mým penisu.

Její maá ruka spočinula na mojí, mezi jejíma nohama, její dech se zaseknul na vzlyku jak padala, svíjela se na mém klíně.

Zakousnul jsem se do jejího ramena abych potlačil vzdech a pokračoval v hlazení, cítil jak se vlny rozkoši valili skrz ní, až se chvěla. Bože, nikdy to nebylo takhle sexy, vidět holku udělat se. Můj penis se potil a kroutil se.

„Oh, bože..“ Její ruce spadly vedle ní, ocháblý, jak se snažila popadnout dech.

Funěl jsem asi stejně. Když jsem z ní vytáhnul prsty, zakňučela, a sakra, můj penis nepotřeboval další povzbuzení. Moje koule se ztěsnily,  a já vydechnul vzduch nosem, bojoval s kontrolou.

Její hlava odpočívala na mém rameni. Otočila se, aby se na mě podívala, její oči roztažené. Chtělo se mi na ni usmát, jak jsem se odtáhnul.

Pak jsem konečně uviděl, co jsem jí nakreslil na záda. Kolibřík.

Nakřeslil jsem na ní ptáka i posledně. Křídla, uvědomil jsem si. To bych na ní chtěl dát. Křídla, takže bude moct létat. Ne šupinatý, tmavý křídla draka, ale obrovský, opeřený křídla, takové, který tě vezmou vysoko, až ke světlu.

Kde je já nemůžu následovat.