Zane - 2. kapitola

Překlad: Alice
Kor.: Peťule

DAKOTA

Proč jsem pozvala Zanea Maddena na náš koncert? Jak jsem mohla být, tak blbá? Proč se ho pořád snažím otravovat?

Jinak, než fyzicky. Protože, oh bože, jeho tvrdost by se těžko přehlédla. Ale to není dost. V jeho pohledu je bariéra. Nezlomí se, nenechá smích a úsměvy vstoupit do jeho očí.

Koho to zajímá? Mě by nemělo. Je prěs šest stop čístý, sexy, svalnatý chlap a porozuje mě jako by chtěl udělat velmi špatný věci mýmu tělu.

Neměla bych ho nechat. Nepopíram, že si představuju, jak si lížu cestu podél jeho břišních svalů, následovat tu štíhlou skvostnou cestu mizící v jeho kalhotách a ponořit se ješte hlouběji, dotknout je jeho penisu, zjistit jestli je, tak mocný a krásný, jak se zdálo pod oblečením.

Ta myšlenka mě přinutila vzdychnout. Je tak sexy.

Co mě to posedlo olíznout mu prsty? Chutnal slaně a sladce a jako Zane. Těžce jsem polkla a snažila se soustředit na jiný věci – jak se vyladit na koncert. Na můj make-up a vlasy- ne na obraz Zanea, zaseklém v mém mozku - světlo se odráželo od jeho hranatý brady, jeho dlouhých řas, třech kroužků na jeho obočí.

Zajímalo by mě, jestli má ještě někde na těle kov. V zimě, se všemi hrubými vrstvami oblečení  to těžko říct, ale minulou noc v jeho tenkým tričku, myslím, že jsem uviděla cvoky v jeho bradavkách. Představovala jsem si, jak si je vezmu do úst, zatahám za ně zuby. Představila jsem si, jakej zvuk by vydal, jak moc by ztvrdnul, jak by sevřel pěsti do povlečení a jak by se jeho tělo vyklenulo na posteli...

Oh bože, pro je tady náhle tak horko? Ovívala jsem se. Pot se mi objevil na obočí.

Zpomal, Dakoto. Seber se a mysli.

Okej, takže Zane je chodící mokrý sen a já ho chci tak moc. Ale co chci nejvíc je probourat se přes jeho zeď a uvidět ho ve skutečnosti. Vyřešit enigmu, kterou je Zane. Byla jsem oklamána přetvarovaním- téměř až na smrt. Pomyslela jsem na Colina a trhla sebou. Pamatuju si bolest jeho zrady, ten strach, když na mě tlačil, hrůzu padání, bolest...a beznaděj, která následovala.

Nasála jsem hluboký nádech, přidala poslední úpravy, schmatla kabelku a vyšla ven.

***

Bar se pomalu plnil. Rafe je tady, kontroluje elektroniku. Vzhlédl a přikývnul, jak jsem kolem něj prošla do zákulisí. Byl tady malý pokoj, kde jsme si mohli nechat svý tašky a věci během koncertu. Když jsem se vrátila, uviděla jsem Lukea, našeho hlavního kytaristu, kontrolovat svojí elektrickou kytaru. Zašklebil se na mě, jeho zelený oči se rozsvítily. „Čau, Koko.“

„Čau. Kde jsou Quinn a Riley?“

Quinn byl druhá elektrická kytara a vokály. Riley hrál na basy. A mají zpoždění.

„Quinn je už na cestě.“ řekl Luke. „Nevím, kde je Riley.“

Stres se mi vyformoval v žaludku, jako vždycky před koncertem. Natáhla jsem se za rameno, třela si svou hlubokou jízvu mezi mým ramenem a lopatkou ze zvyku a připomínala si, že není důvod se bát. Co je důležité, že jsem tady, živá a v pořádku. Chodící,  díky bohu a ne připoutaná na vozík. Dokázala jsem se znovu postavit a pracuju na tom, získat si opět mou důvěru v lidi. V muže. Pomyslela jsem opět na Zanea a příjemný mráz mi přešel po zádech.

Mimochodem, tohle není nějak velká událost nebo něco. Je to jenom malej bar a máme pouze jednu hodinu, abychom se předvedly, ale přece. Potřebuju to. Je to můj moment osvobodzení, kde vypustím svůj hněv na svět a všechna špína odplave a sebere sebou lidi, kteří mi ublížily. Nebo se až tak vzdálily, ale to je nedělá méně vinnými.

Hněv nad mojí dřívější naivitou a nevinností. Jsem přeživší, ale ta cena byla ostrá a udělala ze mě opatrnou před lidma, vychytralou před jejich úsměvy a předstíráním. Jejich zdi a všechno, co skrývají za nima.

Srát na tebe, Colline.

„Koko? Riley je tady.“                                                                         

Otočila jsem se na Rileyho štíhlou postavu stojící při dveřích baru. Krčil se, jeho puzdro na basu při nohou a i odsud jsem dokázala říct, že je mimo.

Jako, totálně mimo, nejen opilý. Zanův hlas se mi ozýval v uších, vysvětlující rozdíl a já si nemohla pomoct a musela jsem se usmát.

Riley nestále šel k nám, jeho úsměv se vytrácel. Tohle není dobrý. „Čauky, Koko. Luke.“ Luke Rileyho ignoroval, jeho tvář se zkroutila do grimasy znechucení, jak se sehnul pro kytaru. Riley z něj pohédnul na mě, nejistota mu probleskla obličejem. Tohle může být špatný. Jsem blízko, abych ztratila nervy. Udělal to už, tak hodně krát, a už to není vtipný.

Ale Quinnův příchod vyřešil situaci. Vykračoval si, jeho postoj a lehký výraz mi připoměl Zanea.

Bože. Odnedávna mi všechno připomíná Zanea. Jak je tohle vůbec možný?

Soustředila jsem svojí mysl na koncert. Zahřála jsem si hlas a kluci rozbalily a připojily svoje nástroje. Rafe zahrál rozličný rytmy na bicích a začali jsme navcičovat několik obtížných částí. I Riley se zdál dost při sobě, aby to zvládnul.

Víc lídí se připlétlo. Uvědomila jsem si, že prohledávám dav kvůli dlouhému pankáči a hlasně vzdychla.

Hloupá Dakota. Proč jsi ho pozvala, prakticky ho přinutila přijít? Očividně nemá zájem o takovýhle věci a nepřijde.

Vzpomněla jsem si, jak byl na párty, sám na pobřeží, voda mu dosahovala až k botám. Vypadal jako by chtěl skočit do toho jezera.

Ne. Ne Zane.  Zachvěla jsem se a sevřela mikrofon pevněji. Vždycky se těšil, vždycky se usmíval. On je pevný kámen Bratrství, zakladatel, ochránce a strážce. Každej to říká.

Potřásla jsem hlavou, pochybovala jsem v koutcích mého vědomí. Zane si silný. To je to, co mě na něm přitahuje. Je přeživší, jako já. Chce, aby byl každý v pořádku, jako já.

Smích, hlasy, cinkání pohárů, šouchání bot, skřípaní barových žídlí, jak se odsouvaly a zpátky zasouvaly. Znám tuhle kakofonii. Uklidňuje mě. Je téměř čas.

Delaney, majitel baru na mě kývnul  z rohu a byl čas začít. Rafe zahrál na svých bicích a všichni obrátily svou pozornost, pak se ponořily do rytmu naší první skladby. Všechny jsou tu starý rock-punkový skladby, plný čistýho, nefalšovanýho vzteku, jak šel svět k čertu.

Jak jsem vypustila svůj první tón, můj hlas zahřměl a odrazil se od zdí. Tlak se ze mě vylil, jak jsem zpívala. Vytekl z mých pórů jako jed a cítila jsem se skvěle. Basy mi pulzovaly v kostech, hloboce a pevně, zatím co kytary zněly přes destrukci jako ptáci. Křičela jsem a zuřila, o mojí minulosti, o mým zasraným ex-přítelovi Colllinovi, o sobě. Souzvuk mi naplnil hlavu, srdeční tep se mi sesynchronizoval s bicíma, takže já jsem byla hudba. Já jsem silná. Je to můj srdeční tep, který plní bar  zo strany na stranu. Můj hněv. Moje bolest. Moje žaloba. Jedna píseň se měnila v další, měnil je rytmus, tvrději, rycheji. Tváře přede mnou se rozmazávaly. Je to moře, krajina a já jsem vítr vající nad mini, trhám se nad povrchem, zvedám vlny.

Třásla jsem se, jak jsem vyslala svoje poslední slovo a pak ztichly bubny. Začal tleskot a beztvářé hledisko křičelo: „Deathmoth!“ znova a znova. O krok jsem ustoupila, jak se detaily rozostřily, jak se svět vrátil. Tváře byli neznámé, ale trochu napravo jsem rozeznala Audrey a Ashera a za nimi Dylana, Tessu, Tylera a Erin. Jestli je tady Erin, vsadím se, že Zane je někde poblíž. Jsou dobří přátelé. Ale nikde ho nevidím.

Nepřišel.

Tíha se mi usídlila na hrudi. Přinutila jsem se usmát a mávat na lidi, jak jsem ustupovala, snažíc se popadnout dech. Vždycky se cítím trochu nestále, když koncert skončí. Všechno je v pořádku, říkala jsem si, jak jsem sestupovala z malýho pódia. Všechno je v normě.

Zastavila jsem.

Zane je tady.

Stál zády ke zdi, ruce založený přes širokou hruď, jeho madlově-tvarovaný oči na mě, horké a intenzivní. Jeho panáč byl dlouhý jako nikdy, a stříbro v jeho uších a obruče v jeho obočí se leskly. Prohlédla jsem si ho od jeho exotické tváře, vybledlýho černýho trika obopínajicího  jeho svalnatou hruď až dolů k jeho potrhaným džínům a zalapala po dechu.

Gah. Je příliš krásný na to, aby byl skutečný. Příliš krásný, aby se zajímal o mě. A teď je tady  a já si nemůžu nevšimnout boule vepředu jeho džínů. Je očividné tvrdý a to uvědomnění - mě dělalo sexy. Vrcholky mých prs se bolestivě zúžily.

Co je na tohmle klukovi takového, že ztracím svoje myšlenky? Rozhodnutí, že se chci probourat skrz jeho obranu je jedna věc-ale to, co dělá mýmu tělu jen s pohledem by mělo být ilegální.

„Přišel jsi.“ vyplula jsem a okamžitě se přála, abych si raději polkla jazyk.

Naklonil hlavu na stranu, klesnul mu pohled. „Téměř.“ zašeptal, a oh bože, tenhle kluk je sexy jako čert. „Máš úžasnej hlas. Nikdy jsem nic takovýho neslyšel.“

Hořely mi tváře. „Dík.“

Sestoupila jsem z pódia a on mě chytnul za ruku, zpevnil mě. Jeho prsty byly mozolnatý a teplý jeho uchopení jako z oceli.

„Hej, Koko, jsi okej?“ zakřičel Luke.

„Fajn. Jenom potřebuju chvíli v zákulisí. Jo?“

„Koko?“ Zane vystřelil tmavý obočí.

„Jo, kluci mě tak říkají.“

„Upřednostňuju Dakota.“

Bože, já, taky, především, když to řekne Zane s jeho nízkým, vroucným hlasem.

Mimochodem...´Koko´ přináší příliš mnoho špatných vzpomínek. Už nejsem ta holka, holka, která věřila Collinovi a téměř pro to zemřela.

Zamířila jsem přímo k malýmu pokoju v zakulisí a on mi nepustil ruku. Následoval mě dovnitř a zavřel dveře, tak otočil zámkem.

Předtím, než jsem se zeptala co to dělá, přitlačil mě proti zdi, svým svalnatým tělem mě přišpendlil, takže jsem cítila každou vyvýšeninu na jeho hrudi. Tvrdě dýchal.

 Když mluvíme o tvrdosti... Jeho erekce byla zaseknutá nabok v jeho džínách a jeho teplo sálalo skrz tkaninu, zařezávalo se mi do masa.

„Co mi to děláš?“ zavzdechal, jeho silný ruce cestovaly dolů mým krkem a posunuly mojí halenku z ramena. „Co mi to k čertu děláš?“

Měla bych ho zastavit, ale jeho prsty vysílaly elektrické šoky do mé páteře. Snížil svou tvář do mojí a moje rty se v očekávaní otevřely. Chystá se mě políbit, myslím, jak jeho dech polechtal koutek mých rtů, ale neudělal to. Cestoval svou pusou přes moje líce, po bradě, pod uchem. Dotek jeho rtů-horký a hebký-mě mučil, vzrušoval mě víc a víc, jak odhalil moje rameno a vytvářel vzory na mojí pokožce.

Trhla jsem sebou, abych polkla vzdech, moje bradavky tlačily proti jeho hrudi, jemný píchnutí bolesti a potěšení. Jeho ruce se proplétali s mými vlasy, zaklonily mi hlavu pro lepší přístup a jeho pusa značkovala můj krk, posílala elektrický výboje přímo do mýho jádra. Oheň se rozpoutal níž ve mě.

Oh bože, myslím, že se dokážu dokončit i z jeho polibků na můj krk a jeho prsty na mém rameni. Musím udělat něco, abych ho zastavila. Zastavila sebe.

Položila jsem ruku na jeho hruď. „Potetuj mě, Zane.“ zašeptala jsem.

Jeho pusa nechala můj krk, a když se na mě podíval, jeho oči byly tak tmavý touhou, téměř černý. Trhaně dýchal. „Nedělej to.“

„Chci to.“ Teď to už byla víc hra než zmáný škádlení. Potřebovala jsem jeho dotek, tak moc až je hrozivý. Všude mi pulzovalo a cítila jsem se vlhká mezi nohama. Tohle se mi nikdy předtím nestalo. Jako by země byla vytrhnutá z pod mých nohou. Bylo to jako volný pád a já nenávidím padání.

„Řekni mi, co chceš.“ Umístnil ruku na zeď při mojí hlavě a olíznul si rty. Nepolíbil mě. Proč mě nepolíbil?

„Víš, co chci.“ řekla jsem. Znovu se sehnul blíž, jeho mužská pižmová vůně mě obklopila. Jak můžu přemýšlet jasně, když jsou moje ruce na jeho vystouplých břišních svalech a jeho trvdost tlačí na mé břicho?

„Co chceš ty,“ promluvil líně, „je abych tě opíchal proti zdi až budeš křičet.“

Polkla jsem. „Ne.“ zalhala jsem, protože ta představa...Bože. „Co chci je tetování draka.“

Okamžitě, jako pokaždý se jeho tvář uzamkla, jeho obrana se rychle spustila a změnila jeho oči na zrcadlo. „Řekl jsem ne.“

„Prosím, Zane, chci tvoje tetovaní na sobě.“

Jeho nádech byl ostrý a pod mýma rucema mu bušilo srdce. „Moje tetovaní.“ Jeho nozdry se roztáhly. Vypadal jako tygr připravený zaútočit. „Na tobě.“ Jeho erekce byla víc neústupná. Líbí se mu ten nápad.

„Ano. Miluju tvoje návrhy a skutečně chci-„

Odtáhnul se a otočil mě zády. Vykřikla jsem od překvapení, jak mě přitlačil proti zdi a odhrnul moje divoký vlasy na stranu. „Potetuju tě, v pohodě.“ zašeptal a něco jemnýho a chladnýho se dotklo mýho obnaženýho ramena

Zachvěla jsem se. „Co to děláš?“

„Tetuju tě.“ polknul ta slova a já pocítila zalechtání. Něco kreslil, uvědomila jsem si, ale co? S čím?

„Zane...“

„Není to stalý, neboj se.“ Jeho ruce byli pevný, vedl línie po mojí kůži, rychleji a rychleji. Pak napsal písmená a já se vykroutila snažíc se vidět co dělá, ale jeho druhá ruka byla přitisnutá na mým zadním krku, držela mě na místě. „Téměř hotovo.“

Jak přešel od téměř líbaní do ´téměř hotovo´ a ´ne stálý´? Co to dělá? Opět jsem se zachvěla a už mě pustil. Držel v ruce kuličkový péro a hodil ho na stůl v koutě.

„Co jsi udělal?“ vyžadovala jsem, snažila se uvidět si ponad rameno, až se mi skřížili oči.

„Potetoval tě.“ vyplul ta slova, otočil se a škubnul dveřmi. „To jsi přece chtěla, ne?“

Zahleděla jsem se na něj a pak buchnul za sebou dveřmi. Oh sakra. Je na mě trvale nasraný?

Lákalo mě zrcadlo na stole, tak jsem se pohla, abych si uviděla na záda. Tam, na mojí lopatce, byl velkolepý tropický pták, jeho ocas se roztahoval po mém krku. Pod ním, byl plynulý nápis ´Tetována Zanem´.

Ten zkurvysyn. Položila jsem si ruku přes pusu, smějíc se. Potetoval mě a jak řekl, ne stále.

Bože, dostává se mi pod kůži. Přišel si mě poslechnout, dotknul se mě, téměř mě pobílil- a ano, to ´téměř´ mě zabíjelo-pak mě pokreslil a odešel.

Co to má znamenat? Co cítí? Je nahněvaný? Nadchlo ho kreslení na mě? Je tohle pozvání na další střetnutí, nebo je to sbohem?

Protože já ho chci znovu vidět, hodně. Čím víc se kolem něj motám, tím víc intrikářský je. Mimochodem, je nádherný. Chtěla bych vědět, jak líbá a jak chutná. Chtěla bych položil svoje ruce,  pusu na každej lízatelnej sval na břichu a hrudi a podívat se na jeho nádobí. Jenom z té předtavy se mi sbíhaly sliny. Oh sakra, má pravdu. Chci, aby mě píchal tvrdě.

Co teď udělám?

***

Když jsem vyklouzla se zakulisí  a natáhla si koženou bundu, na jevišti už nikdo nebyl. Dav se rozprchnul, postával při baru a zadních stolech. Obrovská obrazovka na zdi byla puštěná, přehrávala koncert.

Kde je Zane?

Zavibroval mi v kapse mobil, ale ignorovala jsem ho, pořád hledajíc dlouhej pankáč, ale když jsem ho zřejmě zahlédla s tlupou lidí za barem, můj mobil znovu zazvonil.

Zamračila jsem se, vytáhla ho a podívala se na obrazovku. Pak jsem přetočila očima, ale ne opravdově. Hluboko vevnitř jsem se hovoru potěšila, i když teď není správný načasování. „Ano, mami?“

„Jak to šlo, holčička?“ Máma zněla udýchaně. Vždycky se velmi těší, když vystupuje a přišla by, kdyby mohla. Ale hlídá děti mé sestřenice Mary a nemohla přijít až do Madisonu.

„Bylo to fajn, mami. Dík za optání. Jak je doma?“

„Skvěle, zlato. Chybíš nám. Kdy náš přijdeš navštívit?“

Žvýkala jsem si spodní ret a zírala na zadní stranu Zanovi hlavy. Mluvil s holkou. Kudrnato-tmavovlasou holkou, která prakticky ukazovala prsa do jeho tváře. Zachichotala se a i odtamtud jsem zaslechla její pisklavej zvuk. Sevřela jsem zuby.

Vyletělo mi srdce.

„Zlatko? Koty?“

„Neříkej mě tak.“ zamumlala jsem a okamžitě to olutovala .“Promiň, mami.“

„Jsi v pořádku?“

„Jen unavená.“ zalhala jsem, jak se ta holka přiblížila k Zanovi- a on se neodtáhnul, namísto toho  jí nechal se nahnout a zašeptat mu něco do ucha.

Sakra.

„Tak tě nechám odpočívat.“ řekla máma. „Všichni tě pozdravují. Jody, Evan, Percy  a Madeline.“

„Díky.“ Cítila jsem se vážně hrozně, že jsem jí odbyla, ale cítila jsem, jak se mi zastavilo srdce. Což je směšné. Zanea sotva znám.

„Věděla jsi, že teta Carolina organizuje výstavu?  Není to úžasný?“

„Ano, to je.“ řekla jsem. Teta Carolina měla rakovinu, ale už je několik měsíců venku z nemocnice a dostává se zpátky  do svojí aktivní kůže. „Pozdravuj jí.“

A pak mě Zane opět odlákal tím, že se otočil a opustil bar. Nechal holku za sebou. Vypadala překvapená jeho náhlým odchodem jako já, její pusa se doslovně otevřela.

Nuž ,nuž. Naplnila mě úleva, i když tenký hlásek v mojí hlavě se divil, jestli nehledá jen další holku na uspokojení.

***

Dalších několik dnů bylo teplých a vhlkých. Bella, moje nynější spolubydlící, si pořád stěžovala na počasí. Zkudrnalo jí to vlasy, a má nehezkou pleť, a prostě nebyla s ničím spokojená. Myslím tajně, že jen nechce, abych se přestěhovala nechce, aby se jí změnil život. Zatím co Scott, který je její přítel čtyři roky, žije v Chicagu, Bella má svůj vlastní život tady. Ale teď se k ní stěhuje a přemyšlí o sňatku a dětech a se vším k tomu. Co znamená, že si musím najít jiné bydlení. A to je v pořádku. Jsem šťastná, když je i ona. Trochu nejistá, ale šťastná.

Neumím si představit věřit a milovat někoho tak moc, abych ho následovala, plánovala s ním budoucnost a nechat svůj starý život za sebou.

Ne znovu. Už nikdy.

Dneska je čtvrtek a tepleji, jak obyčejně. Pot mi stékal po zádech, lechtajíc. Pracuju na projektu pro klienta- vytvářím plakáty a vizitky a podobný věci za poplatek, a dopĺním to tím, co mi dají rodiče. Studuju grafický design, po tom všem, a tohle je dobrá praxe. Nahrála jsem složky na Dropbox pro mýho klienta na stažení a zavřela laptop. Už to nemůžu déle odkládat. Musím se balit. Třídila jsem si oblečení, když Bella vklouzla do mého pokoje s hrnkem v ruce. Podívala se na otevřený kufr na mojí posteli a rozšířila oči. „Našla jsi si už místo?“

Potřásla jsem hlavou a otřela si krk, zastrčila jsem si vypadnutý pramínky zpátky do copu, ale moc to nepomohlo.

„Co to máš za rameni?“ Bella přistoupila blíž. „Kresbu?“

Oh jasně. Po zahrávaní si se sexy klukama mají jiné holky cucfleky. Já mám kresbu kuličkovým perem. „Nic to není:“

„Je to pěkný. Kdo je tvůrce?“ Bella studuje grafický design, jako já, a má dobrý oko na umění.

„Neznáš ho.“ zalhala jsem a vytáhla si halenku, takže si nevšimla podpis. Zane je celkem známý v lokální tetovací oblasti.

„Chystáš se dát si tetovaní a neřekla jsi mi o tom?“ Zúžila na mě svý čokoládový oči. Stříbrný cvok v jejím malým nosu se zaleskl.

„Možná.“ Draka. Od Zanea. Jednoho dne.

„Je příliš horko. Čas na zmzlinu.“ řekla Bella a zavzdechala, ale tak se vytratila ven bez toho aby řekla, jestli by chtěla na ní jít nebo ne.

Tak jsem se vrátila k třídení mých věcí, balila je do lepenkových krabic, hrabala se věcmi, který jsem léta sbírala. Jsem chamtivec. Vážu se k vzpomínkám. Nechávám si věci na památku, strkám  je do zasuvek a krabic od bot a to mě dělá šťastnou. Jako bych si mohla udržet vzpomínky  neporušený.

Nesmysl, samozřejmě a dělala jsem, co jsem mohla, abych vyhodila starý recepty a pohlednice a suvenýry. Nemůžu si všechno vzít sebou. Kdekoliv půjdu. Protože, přiznejme si, nemám moc síly na to hledat si nový místo.

Oh, zeptala jsem se Zanea, ale oba jsme věděly, že se to nestane. Pravděpodobně už má někoho jinýho na mysli. Ne, že by mě neměl rád. Myslím, že jo. Zdám se mu být zabávná, a nevadilo by mu ponořit svý prsty do mojí kundičky, ale to je tak všechno.

Přistihla jsem se hledět daleko do zdi, rty přitisnuté, tak jsem se přinutila pokračovat v balení. Co Zane dělá je jeho věc. Možná si nastěhuje jednoho z jeho parťáků. I když...Erin, jak jsem si jí vytřídila, je něco jako máma slepice. Možná je to to, co Zane hledá?

Cokoliv je to, já to očividně nejsem. To jsme si ujasnili.

Vášnivý a chladný. Touha a hněv. Žvýkala jsem si ret, jak jsem zavírala krabici, sěděla s překříženýma nohama v mém pokoji. On byl první, kdo měl tetování draka, dohodnul se s Audrey, která se zeptala Ashere. Zane si ho nechla vytetovat v třinácti, příliš mladý, aby potřeboval značku na svým těle, která ho utvrzuje v tom, že je přeživší.

Ale přežil co? Nikdo mi to nechce říct-nebo, raději, ti, kteří můžou, neřeknou. Jako Asher, Dylan nebo Rafe. Kdykoliv se zeptám, vykroutí se.

Kdo je jeho rodina? Má sourozence? Kde žijí jeho rodiče? Hm... Měla bych se zeptat Audrey, možná bude vědět.

Kde má vytetovanýho draka? CO jsou to za tetovaní na jeho předloktích? Jaké další tetování má a co pro něj znamenají? Jak se stal profesionálním tatérem ještě před svou osmnáctkou?

Ugh, chtělo se mi křičet od frustrace. Chci o něm vědět všechno.

Uh-oh. Ne, Dakota. Přestaň.

Nejdřív jiný věci. Najít si byt, najít si spolubydlící. Měla bych se znovu podívat na Craigslist a taky zkontrolovat tabule v kampusu. Když nic nenajdu, budu muset spát na pohovce a být třetí kolo. Nejsem si jistá jestli by to moje přáteltví s Bellou vydrželo.

Zazvonil mi mobil. Byla to Audrey. ´Piknik v parku.´ psalo se. ´Jdeš?´

Jasně že jo! Je léto. Nedovolím, aby mě takle balící krize odlákala od zábavy. Vynechala jsem zábav dost na to, abych jí věděla ocenit. Bože, chybí mi procházky. Chybí mi tancování a běhání a doufaní v budoucnost.

A teď je to všechno za mnou. Chci běhat kolem a dívat se na vodu, jíst zmzlinu a lenošit na slunci. Oblíct si svý nový bikini a koupit si opalovací krém.

Myšlenka na jezero, na vodu, zformovala v mým žaludku uzel znepokojení, ale ignorovala jsem ho. Nemusím si ani namočit nohy. A už jsem se dostala z toho strachu. No, téměř.

„Hej, Bello!“ vstala jsem  a vykouzla kolem dveří do obýváku. Četla knihu-něco o vztazích mezi mužem a ženou. „Piknik v parku s Audrey? Co říkáš?“

Upustila knihu, zakňučela a vyskočila na nohy. „Oh, ano! Umírám tady nudou. Zmrzlina!“

Zasmála jsem se. „Když umíráš touhou jít na zmrzlinu, proč jsi nic neřekla?“

Sotva to dělá. Bella je taková-čeká nejdřív na to, co chtějí druzí lidé. Je svým způsobem roztomilá, jinak je to frustrující.

„Nevšimla jsi si náznak, nebo jo?“

Protočila jsem očima. „Naznač to víc, příště.

Jo, den se vyjasňoval.

Jen kdyby přišel i Zane...Umím si představit v surfařských šortkách, jeho nahá hruď by se třpytila potem, ty plný brišní svaly ve výhledu...

Ne, on tam nebude. Pracuje až do noci v tetovacím studiu.

Ale, hej, holka může snít.