Zane - 1. kapitola

Překlad: Alice
Kor.: Peťule

ZANE

Nikdy jsem nepoznal svoje rodiče. Není žádnej záznam o osobě, která mě opustila a nechala za kontejnerem v jedno letní ráno. Moje jediný dědičství jsou madlově-tvarovaný oči a rovný tmavý vlasy. Když jsem byl malý a sledoval japonský pohádky v televizi, představoval jsem si svou mámu oblíknutou v červeným kimonu s vlasama přichycenými paličkami. Představoval jsem si, jak kráčí ulicí a hledá mě. Volá moje jméno.

Trvalo mi to léta uvědomit si, jak stupidní fantazie to byla. Myslím tím, i moje jméno je vypůjčený, udělený sociálním pracovníkem. Už chápeš, nemám žádnou minulost a žádnou rodinu. Nemám nikoho.

Kromě Emmy, mojí adoptivní sestry.

A teď,  mě opouští i ona.

**********

Tělocvična byla přeplněná. Většina kluků je tady. Rafe ukazoval Shanovi nějaký kickboxový pohyby, zatím, co ostatní byli v párech, cvičili co nás dneska naučil.

Dylan čelil mě, pot mu stékal po tváři, ruce si držel u tváře. „Tak pojď.“ zamumlal, přeskakoval z nohy na nohu, plný neklidný energie. „Dělej.“

Taktizoval a já o krok odstoupil a zvednul pěsti. Kopnul nohou, mířil na zadní stranu mýho kolena, ale já se otočil a zblokoval ho. Vyslal ránu do mojí brady a já v poslední chvíli zvednul ruce a zastavil úder.

„Vzbuď se, Z-mane.“ zajásal a vyslal svoje zapáskovaný ruce do vzduchu. „Hni sebou.“

„A ty se uklidni.“zavrčel jsem. Snažím se do toho dostat, ale nemůžu, ne dneska. Moje srdce v tom není.

Co chci...

Dylan zamířil kop na mojí bradu, ale uviděl jsem to přicházet a ustoupil jsem. Vyhýbal jsem se tolika výpadům, kolika se dalo, rozdával jsem tolik úrazů, kolik jsem mohl. Pohyboval jsem se proti jeho obraně a vyslal ránu do jeho čelisti, která byla blokována jeho rukou.

Oba jsme trochu ustoupili, snížili pěsti. Hlasy kolem nás bzučely, zápach potu byl silně cítit ve vzduchu. Je léto a tady je zatraceně teplo. Příliš mnoho kluků, příliš mnoho těl, příliš mnoho rvaček.

Co skutečně chci...

„Pozor.“ Dylan byl rychlý a už bylo pozdě. Náraz mě zasáhnul do břicha a já se zapotácel dozadu a několik kroků. Nemohl jsem nasát vzduch, tak jsem se ohnul, lapal po dechu.

„Zane, do prdele.“ Dylan mi položil ruku na rameno, jeho modrý oči rozšiřený. „Jsi v pořádku? Proč si mě nezblokoval?“

Protože moje mysl je někde jinde. Protože se nedokážu na nic soustředit už týdny. Protože ostatní kluci si toho všimli a jedou na mě zlehka, ale Dylan byl teď chycen v klesajúcí spirále svého vlastního života, než aby teď dával pozor.

„Jsi okej, chlape?“ Rafe se mi sklonil k tváři, tahal mě vzhůru.

Sakra. Zavrhl jsem bolest, když jsem bojoval o nádech. „Nikdy mi nebylo líp.“

Rafovi ramena okrajově klesly. „Plácněte si, vy dva.“

Dylan si otřel rukou čelo a sevřel čelist. Střelil po mě pohledem ještě jednou a zamířil k lavičce.

Myslím, že mi Dylan nalomil žebro nebo dvě. Bolely jako svině. Ale nechystám se to říct Rafovi, protože vina by ho sežrala. Trénovat nás byl jeho nápad a cítí se zodpovědný za všechno, co se tady stane. Raději bych schytal kulku, než způsobit Rafovi obavy. On je důvod, že jsem přežil, dokud mě nenašla Emma. Byl začátkem mojí iniciace do světa tetování, zajistil můj učňovský poměr, kterej později přerostl do mojí profese. Pracoval jsem v tetovacím salonu - odpoledne. Později, po srmti jeho rodičů, koupil ten obchod a pojmenoval ho Poškozený Řízení.

To sedí. 

„Zane.“ Rafe to mě střelil pohledem poznání a já ho chtěl praštit do tváře. Tohle, tak nepotřebuju právě teď.

„Řekl jsem, že je mi fajn. Sračky se stávají, když trénuješ.“

„Dostal tě nechráněnýho.“

„Jak jsem řekl. Sračky se stávají.“

„Chceš si o tom promluvit?“

„Narostly mi snad prsa? Vypadám snad jako holka? Ne, nechci o tom zatraceně mluvit.“

Třel jsem si břicho tam, kde přistála rána. Bolest vyzařovala ven a dolů. Celá moje hruď, jako by hořela zevnitř. „Běž trénovat, Shane. Tenhle debil má nepoužitený pěsti.“

Rafe potřásl hlavou a otřel si obličej. „Chceš abych se stáhnul, tak se stáhnu. Na, tak dlouho dokud se nedáš opět dohromady a nedovol náhodným kluků, aby tě trefili do tváře.“

„Bylo to do břicha.“ zamumlal jsem, jen abych něco řekl. „Ne do tváře A nebyl to náhodný kluk.“

Věnoval mi dlouhý, tvrdý pohled. „Dříve nebo později, Z-mane, si budeš muset přiznat svou vlastní radu.“

„Jo?“ zamračil jsem se na svoje zčervenalý tváře. „A to je co?“

„Mluvení. Komunikace. Pustit jiný k sobě. Myslíš si, že nevidím, že jsi smotaný víc jako pružina? Myslíš, že nevím, že je něco špatně? Vyser se na to a pusť ostatní k sobě. Můžeme pomoct.“

Polknul jsem zakletí, který mi narůstaly v krku jako zvratky. Jako by mi k čertu věděl někdo pomoct? „Proč si nepromluvíš s Dylanem, když se tak zajímáš o holčíčí kecy? On rozhodně prochází něčím špatným. Dneska si myslel, že mlátí do zdi. Ta rána, chlape, byla jako nákladní vlak. Myslím, že zapomněl, že jenom trénujeme.“

„Oh, promluvím s ním.“ Rafe zavrčel. „Ale pravděpodobně se otevře asi tak jako ty, což je v skutečnosti nic. Ty jsi jedinej, kterej se k němu skutečně dostal. To přece víš.“

To jo. Má sakra pravdu. Měl bych si promluvit s Dylanem. Co se týče Označených bratrů, vždycky jsem si myslel, že Dylan je ten nejvíc v pohodě. My všichni jsem byli zkažení v hlavě, dojebáni z minulosti a rodinama, ale Dylanova minulost nebyla taková otřesná jako Rafova, Aherova nebo Tylerova... nebo moje.

Takže bych ho měl vzít za zátylek na krku a vyžádat si vědět, co to k sakru do něj vjelo poslední měsíc. Vytřást z něho pravdu, když budu muset. Vyžadovat, aby se dostal ze svý rutiny a byl zase v pohodě. Jenom být v pohodě.

Sakra.

Všechno se vymykalo kontrole a panika číhala v koutech mojí mysli, čekala na svoji šanci. Jediná věc, se kterou nedokážu bojovat, kterou nedokážu zvládnout, se blížila a nemohl jsem nic udělat, abych to mohl zastavit.

Emma...Chci, aby jí bylo dobře. Chci zázrak. Chci, aby se věci vrátili zpět tak, jak byli před několika měsíci. Chci...

Na tom nezáleží. Udělám přesně to, co mám ve zvyku dělat večer. Půjdu do baru a budu pít, dokud o sobě nebudu vědět. Dokud už nebudu moct myslet a moje zasraná hlava bude prázdná.

Jak k čertu se mám o někoho starat, když se můj svět routí dolů?

***

„Našel jsi někoho?“ zeptal se Tyler další den, jak jsem vstoupil do Řízení. Obsluhoval přední pult a vybavoval objednávky na počítači. Na pozadí byla fotka jeho syna - Jaxe, kterej musí být jeho klon. Nikdo nemůže vypadat přesně, jako jeho táta ve čtyřech, úpřimně. Asher Jaxovi říká ´Mini Ty.´

„Ještě jednou?“ schmatnul jsem knihu objednávek a zkontroloval, koho mám dneska čekat. „Našel koho?“

„Novýho spolubydlícího.“

Prostě jsem na něho zamrkal. Měl jsem kocovinu, jako čert a moje srdce bylo jako bojovní buben. „Spolubydlící...“

Oh jasně. Erin, moje nynější spolubydlící a Tylerova přítelkyně, se stěhuje. Nastěhovává se k němu. Co mě nechává v příjemný pozici hledat si novýho spolubydlícího. „Já, um...“ Poškrábal jsem se vzadu na hlavě a snažil se myslet skrz bolest hlavy. „Ještě ne.“

„Začal jsi už hledat?“

„Ne.“

„Uvědomuješ jsi, že se stěhuje už zítra, že jo?“

Zítra? Sakra. „Čas letí, že jo?“ řekl jsem temně a pohnul se ke svojí kabince na nestálých nohách. Sakra, pořád jsem opilej. Kolik jsem toho včera vypil? Nepamatuju si konec večera. Nebo poslední bar, kterej jsem navštívil, potom jak mě vyhodili z toho předchozího.

Ježíši.

Otevřel jsem zásuvku a kouknul se po aspirinu. Poklnul jsem dva, na sucho a otřel si svrbějící oči. Sakra, Erin se stěhuje. Měl bych pověsit inzerát na Craigslist, možná taky nějaký vytisknout a rozvěsit je po kampusu, nebo i možná tady, v obchodě. Poptat se kolem. Nemůžu si dovolit byt samostatně a taky jsem k němu byl dost připoutaný. Žiju tady od svých sedmnácti, od kdy si Emma vzala Matta. Líbí se mi. Jsem na něj zvyklej. Cítim se tam bezpečně. Ocean, kdyby sdílel byt se mnou- další tatér v Poškozeným Řízení- a pak s Erin. A teď...

Přešel jsem si rukama po vyholenejch stranách hlavy. Můj pankáč byl už odporně vysokej a měl bych si ho zkrátit. Ale teď nemám energii stylovat ho gelem a sprejem, aby nepadal dolů jako ocas kohouta.

Ale mojí sestře se to líbí. Ta myšlenka mě rozrušila, a obraz na Emmy na nemocničním lůžku, bledá a nemocná, uvázl v mojí hlavě jako kulka.

Tolik k snahe zapomenout.

Nevypadá to dobře, jak říkal doktor. Dělají, co můžou, ale v tomhle stádiu...

Sakra. Zamrkal jsem na svoje okolí a zatřásl se. Na co jsem to myslel...? Oh, jasně. Zpátky do práce. Najít spolubydlící. Pak zkontrolovat svou sestru  a připravit se na novinky.

Na zasraný novinky. Kopnul jsem do zdi kabinky a zaklel.

„Hej.“ Tyler na mě zavolal z venku kabinky a jí sevřel zuby. „Zane, jsi okej?“

Přísáhám, že když se mě někdo na to zeptá kurva ještě jednou...

„Zapomněl jsem ti říct, chlape. Pořádáme barbecue párty dneska večer u jezera. Chtěl bys přijít?“

„Ne. Je mi fajn.“ Znovu jsem kopnul do zdi.

„Zane...“ V Tylerovým hlasu jsem slyšel obavy a to je to poslední co potřebuju.

„Co?“

„Přidej se dneska k nám. Bude to supr.“

„Ne, nepřidám.“

Ticho z vnější strany kabinky. Potáhnul jsem si židli blíž a položil se na ní, zíral na nástroje mýho řemesla. Miluju tetovat kůži, miluju svoji práci. Miluju umění. Je to jediná věc, která mě dostala z temnejch časů. Tak, proč v tom teď nedokážu najít žádnou radost?

„Dakota tam bude.“ řekl Tyler tiše, jak otevíral kabinku a já zamrznul.

Bude? Její obraz mi probleskl myslí- rovný tmavý vlasy lemující jeji štíhlý krk a bušení v jejích očích, její rty obtočený kolem zmrzlinovýho kornoutu- a moje reakce byla stejná, jako  vždycky: ztvrdnul jsem. A to nemluvíme jen o semi-erekci, můj pták vykazoval pečlivý zájem. Ne, můj penis je sto-procentně zaměřený na ní, ztvrdnul jako diamant a bolel jako svině trvale, jako by neměl žádnou akci už léta.

„Ale, samozřejmě, to tebe nezájímá.“ řekl Tyler samolibě, ten bastard, nechal mě osamotě a vrátil se k recepčnímu pultu.

Hrál jsem si s tetovácí pistolí. Možná by nebolelo jen se stavit. Rozptýlení jsou vždycky vítany a Dakota je hlavní rozptýlení. Má skvělý zadek a malý, smělý prsa. S těma velkýma modrýma očima a jemnou pusou, vypadá jako postava z mangy a jako mě můj pulzující penis informoval, tak zasraně sexy. A přidej fakt, že na mě tlačí, dráždí mě tou směšnou požadavkou udělat jí tetování draka a jsem zavislý. Rozhodně odvede mou mysl, od  jiných, méně potěšujících věcí.

A nemá důvod si nechat udělat takový tetování. To vím, protože jsem na ní poptával. Zeptal jsem se Audrey, která je s ní dobrá kamarádka a řekla, že Dakota má skvělou rodinu, žádný jizvy na těle neviděla a nevypadá, že by měla temnou minulost.

Takže vím, že mě jenom dráždí o tetování. Ale neponíží mě. A jestli se chce se mnou zaplést...Tak je všechno dobrý v prdeli.

Protože právě teď to rozptýlení potřebuju jako nikdy jindy. Bez toho se ponořím, tak hluboko, že už mě nikdo nebude schopem znovu vytáhnout ze sraček.

***

Párty se konala u nějakýho Dylanovýho kamaráda. Nebo, jak mě Tyler informoval, jak mi popisoval cestu přes mobil. Nevypadal, že jsi je jistej.

Pravděpodobně skončíme v nějakým neznámým domě a spálíme ho. Stávají se divný věci. Jako když jsme se Rafe, Dylan a já opili a vstoupili do špatný budovy ve tři ráno a dlouho bouchali na každý dveře předtím, než byla zavolána policie a my jsem byly v poutech vyvedění ven.

Rozhodl jsem se jít autobusem. Jestli mě nikdo nebude moct zavést domů, vezmu si taxi. Ačkoli se hodlám spít jako blázen, rozhodné kčertu nechci po cestě nikoho zabít.

Večer byl teplý, východ byl zahalen v krvavě červených oblacích. Vrčení motora bylo uklidňující, a samozřejmě, že jsem se rozhodl na chvíli se zdřímnout v přecpaném, horkém autobusu, když v mojí posteli v noci spát nedokážu a téměř jsem zmeškal svou zastávku. Zvuk lidí křičících a smějících se  mě vzbudil, když jsem vystoupil.

Dům byl u Mentodaskýho jezera, drahá oblast, usudzuju podle vysokých budov a několka dolárových aut vedle cest. Udělal sis takový kamarády už na vysoký? Vau.

Dveře byli široce otevřené a hlasitá Latino hudba a hlasy se vznášely v teplým vzduchu. Vplížil jsem se dovnitř, hledal známý obličeje - jednu odvážnou holku, abych byl přesný- a chladič s pivem. Nebo něco silnějšího, jak to bude možný. Pivo v poslední době není dostačující.

Kroky mě vedli přes vzdušnou halu s vysokými stropy s pokoji větvenými po obou stranách. Hudba a hlasy se stupňovaly, jak jsem vstoupil na krytou terasu. Lidi se točili kolem, pili něco, co vypadalo jako koktejly, v dlouhých pohárech s těmi směšnými deštníky. Tři dlouhý kroky mě zavedly do zahrady. Krucinál, skutečně to bylo na pobřeží jezera obklopený růžovým křovím a plachetnice upevněná  z vnější strany keřů, její stožár se houpal a vrzal. Potřásl jsem hlavou a zamrkal. Protože samozřejmě,  s tolika penězi si můžeš dovolit jachtu nebo plachetnici u tvých dveří,  v případě že bys dostal potřebu jít na jezero v nějakou nevyhovující hodinu. Dávalo to perfektní smysl někomu, kdo nevlastní nic víc, než starý auto, trochu oblečení a svoje kresby. Správně...Tak nespravedlivý.

Všimnul jsem si chladič na stole a zámiřil k němu. Schmatnul jsem pivo a narovnal se,  podíval se do noci, vůně chladné vody naplnila vzduch.

„Čau.“ Ruka přistála na mém rameni a já vykřikl, vylil jsem pivo, jak jsem se v rychlosti otočil. Dylan vypadal jako by mi narostly rohy. „Hej, Z-mane, jsi-?“

„Okej, jo, jsem v pohodě.“ zamračil jsem se  na svoje náhle poloprázdný pivo. „Žiju.“

„Máš svůj Z-monent?“ zašklebil se.

„Ha ha. Velice vtipný, Dylane.“ polknul jsem i zbytek svýho piva. „Teď jsi přijel?“

„Ne, už tady chvíli jsem.“ Ukázal na skupinu na protější straně zahrady. „Lidi jsou tam.“

Přikývnul jsem, ale nepohnul se, ještě jednou jsem na něj pohlédnul. Teď je možná ten správný čas si s ním promluvit. znám Dylana, od kdy mu bylo třináct a je mi dobrý přítel, ale někdy je tvrdohlavý. Vždycky mi kryl záda, bylo jedno kvůli čemu. Když jeho matka odešla a jeho otec se přestal starat, musel vést domácnost a jeho dva bratry.

„Takže, jak se daří doma?“

Strčil si ruce do kapes a vyhýbal se pohledu na mě. Začal se procházet a já s ním držel krok. „Stejný sračky.“

To ne. Můžu to říct podle  tlaku v jeho ramenech, v jeho tváři. „Přestaň s kecama. Řekni mi to.“ Chci, aby se mi otevřel a řekl mi to. Chci, aby předstíral, že je všechno  fajn a řekl mi, ať se starám o vlastní věci.

Sakra. Co je to se mnou? Chci pomáhat svým přátelům. Chci být ten, na koho se můžou spolehnout, jako i doposud. Tak, proč mi srdce mlátí v hrudi jen z toho, že bych na sebe měl přebrat víc zodpovědnosti.

Neřekl nic, jak jsem přicházeli k skupince  a na chvíli jsem si pomyslel, že zapomněl na můj komentář.

Ale očividně nezapomněl. „Teo je nemocný.“

Vynechal jsem krok a téměř skončil na zadku. Do prdele ne, tohle ne. Teo je Dylanův mladší brácha. Má jenom šest, ksakru. To není fér.

I když, co je vlastně fér?  Jak je to fér pro Emmu, která má dvě malý děti?

„Co je  s ním?“ soustředil jsem se na otázku, ale všechno, co jsem viděl byla Emmina vyhublá tvář a její prázdný oči. Chladný pot mi stékal po zádech.

„Doktoři to ještě nevědí.“ Dylan zpomalil a dlouho se na mě podíval. „Jsi okej, Z-mane? Nevypadáš, že by ti bylo teplo.“

„Jo, jsem v pohodě.“

„Jedl jsi?“ Když jsem potřásl hlavou, ukázal nalevo. „Tam je jídlo. Pojďme tě nakrmit.“

Bez dalšího slova jsem ho následoval ke grilu. Když mě zasáhl první závan grilovanýho masa, můj žaludek se zkroutil jako zmutovaný vlkolak.

Bradatý chlápek s velkým břichem ovládal grilovací palice jako samurajský meče, a sotva na nás podíval, když jsme přišli. Avšak, štíhlejší, dlouhovlasý kluk v tričku s nápisem ´Spočítej si své omáčky´, měl talíře naplněné burgry a párkama před sebou a dva nám podal. Rozhodl jsem se, že to lepší rozptýlení než jiný, a nacpal jsem si plnou pusu, jak jsem následoval Dylana k bazénu a baru. Někdo na nás zamával z barových žídlí,  a já rozeznal Ashe a Tylera, pak jsem uviděl Erin a Audrey. Žádný stopy po Dakotě. Sakra.

„Kde je Rafe?“ usadil jsem svůj zadek vedle Erin a ukradl si jednu hranolku. Plácla mě po ruce. Typický. „Přijde?“

„Ne, něco mu do toho přišlo.“ řekl Tyler a olíznul si mastný prsty.

„Jako co?“

„Něco s jeho strýcem, myslím.“ Tylerovi tmavý oči se zúžili. „Proč? Měl bych se o něco obávat?“

„Ne, o nic.“ Žvýkal jsem sousto burgru a s potížemi jsem jej polknul. Málem jsem se udusil. Rafův strýc. Rodinný problémy v tom domě nikdy nevěstily nic dobrýho. Podíval jsem se po barmanovi. „Hej, můžu dostat pivo?“

„Zpomal, chlape.“ Tyler se na mě zamračil, ale já skutečně nepotřebuju zasranou chůvu.

„Zpomal sebe. Tohle byla párty, jak jsem viděl posledně.“

Jeho obočí se zvedlo. Jo, není na mě zvyklej v takovýhle nálade. Tvrdý. Není to, jako že bych si věděl pomoct. I když několik dalších piv by pomoct mohlo.

Objevil se barman a podal mi pivo, na nic se neptal. Zasalutoval jsem. Zaslouží si medajli. Chladný alkohol mi pomáhal polykat a já dýchal snadněji. Vyndal jsem mobil a vytočil Rafa. Nezvednul. Ne že by to bylo neobvyklý, ale s mou povahou týhle dny, jsem si představoval nehody, nože, pistole a uvolnění spouště a hromadu krve...Mám dobrou představivost, udělanou z dalších žívích a ohavných sraček, který se uděli v mým nic míň než hvězdným dětství.

„ Je okej, Z-mane.“ řekl Ash a hodil po mě pohledem. „Mluvil jsem s ním dříve. Jenom nějaký papírovačky o jeho domě.“

Nejasně jsem přikývnul a vylil do sebe zbytek piva. Jo. Vsadím se, že tak v pohodě jako i já. Fajn jako déšť. Rafovi démoni jsou, tak hrozní, že nevím jestli bych mu i já dokázal pomoct.

A Dylan...pohlédl jsem na něj sedíc tam...htal svý burgery a polykal vzdechy. Myslel jsem si, že bude první z nás, který se odrazí zpátky do normálního života. Hvězdný školský obránce, univerzitní stipendium v kapse, nejlepší známky, přítelkyni, která ho milovala...

A pak všechno šlo do sraček, a já si myslel, že jedna z těch věcí ho vrátí zpátky na povrch. Ale on se dál potápěl. Věci doma se jen zhoršovaly a zhoršovaly, dokud nenarazil na dno. Někdy, by mě zajímalo, co si myslím, že dělám. Jestli je tady něco, co bych mohl udělat.

A teď...Ha. Vysrat se na to, teď chci jen zapomenout na problémy všech.

A především moje.

***

Hudba mi duněla v uších, jak jsem se potácel přes zahradu, překračoval bezvadný trávník. Někdo na mě zavolal, myslím, ale ignoroval jsem je. Nechal jsem svou kolekci prázdných láhví od piva na baru, jedno čerstvě otevřený v ruce a probíjel jsem si cestu přes bránu a ven, na malou pláž. Dvě pochodně byly zapichnutý do země, vrhaly třepotající se světlo na vodu v jezeru a na plachetnici v doku.

Tenhle večer byl na hovno. Pivo nestačilo, aby vzalo mou mysl z přítomnosti. Nazvednul jsem láhev a polykal. Nebo možná, jsem ještě neměl dost? Snažil jsem si v hlavě spočítat kolik jsem už měl, ale nemohl jsem si vzpomenout.

Přesto. Pořád ne dost. A barman neměl žádnej tvrdej likér. Rozkaz rodičů toho kamaráda ...Dylana, tak to bylo?

Zamračil jsem se a díval se na světla protějšího pobřeží a uvažoval, jestli bych tam doplul. Proč? Nevím. Jen to zní jako aktivita, při které bych nemusel myslet.

Skutečně jsem to zvažoval, přistoupil o krok k vodě, když jsem uslyšel otevření a zavření brány za mnou.

„Čau, Zane.“ řekla holka - se známým hlasem. „Kluci řekli, že bych tě měla najít tady.“

Otočil jsem se, tak silně až jsem skoro upadnul. „Čau.“ řekl jsem a dokázal povědět aspoň to malý slovo. Jaká hanba, Zane. „Dakota.“

Stála přímo vedle jedné pochodně a světlo jí tančilo na růžových pramíncích ve vlasech a drobný tváři. Dneska byla oblečená víc goticky než punkovo- v supr krátkých krajkových šatech a černých punčochách až ke stehnům. Dokonce měla i krajkový rukavice bez prstů. Vypadaly jako jeden kus s barevným tetováním na přeloktích- zrcadlo mým vlastním tetovaným rukavům.

Vyschlo mi v puse. Něco jako elektřina mi skákala v těle, končilo s hukotem na koncích mých nervů a můj penis se postavil, aby řekl AHOJ.

Docela předvídatelný nebo nejsi, pták proti debilovi?

„Bavíš se?“ zeptala se Dakota, přenesla svou váhu na jednu nohu a položila ty v černý-oděný ruce na boky. Tmavý řasy se třepetaly přes její oči.

„Úžasně.“ zakvákal jsem, uvažoval jsem, jestli by se dalo omdlít z tvrdnutí. Všechna moje  krev přetekla jižně do zjevně mojí šťastný části.

Naklonila hlavu na bok a spojila tenký černý obočí. Sakra, je špinavě sexy, když tohle dělá. Můj penis sebou trhnul a zkroutil se, snažil se dostat skrz moje kalhoty. Je tak  tvrdý, že by mohl.

„Zane?“ zněla popuzeně.

Něco jsem zmeškal? Mluvila se mnou? „Jo?“

„Ptala jsem se, kolik jsi toho vypil.“

Pokrčil jsem rameny, zvednul láhev a zjistil, že je prázdná. Sakra, láhve jsou k ničemu. Vysychají. „Několik.“

„Jsi mimo.“

„Ne, nejsem.“

„Jsi opilej.“

„Mimo není to samý jako opilý.“ Pustil jsem láhev a otřel si tvář. „Rozdíl je sice malý, ale výrazný. Když jsi opilý, zpíváš nebo polykáš slova.“ Přesně jako to dělám, i teď.

„Uh-uh.“

„Když jsi mimo, vyzvracíš si koule a probudíš se v posteli někoho cizího bez toho, abys věděl, jak ses tam dostal.“ Ale alespoň to je moje definice a já k ní mířím. „Měl bych to vědět. Obě se mi staly mnohokrát.“

„Skutečně?“

Další typická věc na opileckej stav: mluvení bez použití mozku. Automatická pusa.

Dakota se zasmála a bylo to jako zvonění malýho zvonku. „Jsi vtipný. A jsi směšně opilý.“

„Řekl sem to nahlas? Zasténal jsem. „Jak se vede?“

„Dobře.“  přistoupila a vánek jí zavlnil její černý vlasy a šaty. Její oči vypadaly, že září. „A co ty?“

Oteřel jsem pusu, abych zalhal, ale musel jsem polknout knedlík v mým hrdlu. Proč jí nemůžu lhát, říct, že je všechno v pořádku? Samozřejmě jsem skončil zticha. Její vůně zavála až ke mě - teplý jádro, teplá tráva, květy a med-a je tak blízko, že se jí můžu dotknout.

Chci se jí dotknout. Umírám touhou.

„Erin mi řekla, že hledáš spolubydlící.“

Zamrkal jsem. „Jo, a..?“

„Je to náhoda, ale taky hledám spolubydlící. Holka, se kterou bydlím se stěhuje ke svému příteli, takže...“

Znova jsem zamrkal. Neptá se na...

„Chceš být můj spolubydlící?“ Pořád se na mě nedívala. Všimnul jsem se, jak se

jí rychle zvedá a klesá hrud.

„Ne.“ K čertu ne. To by bylo královský dojebané. Nechci vztahy a dokonce ani nevodím holky domů a žít vedle někoho, koho chci šukat na zdi...Nejlepší recept na pohromu. Protože nebudou možný žádný opakování, když to jednou posereme. Jestli to posereme. Žádný držící se ruce a žádný plány do budoucna, nebo dokonce přátelství. Viděl jsem to tisíckrát. Znamenalo by to, že jí už nikdy neuvidím a proto mě to trápí, nevím.

„Okej.“ Kousla si do jazyku a sakra, chtěl jsem se jí vervat do pusy, ochutnat jí, přinutit jí vzdychat.

„Okej.“ zopakoval jsem.

„Pak nejméně, co můžeš udělat je potetovat mě.“ zašeptala. „Abys sis to vyžehlil.“

Otočila svou hlavu na mě a její tvář byla ve stínu. Plameny tančily na jejím holým rameni. Tmavý linie tetování podlézaly pod její šaty a točili se kolem štíhlýho ramena.

Olíznul jsem si rty, mozek mi vypnul. „Tetovat tě?“

„Tetování draka, o který jsem tě žádala.“

Oh, znovu tohle. „Řekl jsem ne.“

„Jasně, že jo.“ zamrkala a já se uvolnil.

Znamá oblast. Škádlení. Tohle se mění na probíhající vtip mezi náma. Zasvěcená věc, který nikdo jiný nemůže rozumět. A to je fajn. Nemá žádnou temnou minulost, pamatuješ? Je očistěná od neštěstí jako krystal. Možná to je to, co mě k ní přitahuje, tenhle záslib čistýho pokoje a potěšení bez protempojení s drama. Potřebuju ji zachránit, jako i každýho kolem mě. Nazvy mě sebeckým. Nazvy to i sebe-upřednostňováním. Ale dej mi ještě jednu  zmrvenou osobu na hlídaní, a skončím na zasraným dnu navěky.

„Proč mi vždycky řekneš ne?“ Náhle byla o hodně blíž. Ještě jeden krok a podívala se na mě. „Proč, Zane?“

„To nedělám...“ Bylo zasraně těžký myslet jasně, když je téměř natlačená na mě. I skrz těch pár palců, co nás odděluje, musí cítit můj tvrdý penis, který zvedá moje džíny.

„Tak řekni ano.“

Byla tak blízko, tak zasraně blízko. Ale nedotýkala se mě. Chci, aby se mě dotkla a tohle se mi nestalo už hodně dlouhý čas. „Ano na co?“

„Jenom řekni ano.“ zašeptala  a položila mi ruce na boky a o kousek se přiblížila, tlačila na mou erekci.

Přísahal bych, že jsem viděl hvězdy. „Ano. Ano.“  ani mě nezajímalo, s čím jsem souhlasil.  Tohle nemůže být normální, být tak tvrdý, tak dlouho jenom z pohledu na holku. Něco je se mnou skutečně špatně.

Vypustila suchý smích. „Dobře.“

„S čím jsem právě souhlasil?“

„V sobotu večer vystupujeme v baru. Přijď se na nás podívat?“

Kruci. „Vás?“

„Moju bandu, Deathmoth. Rafe je bubeník. Já jsem hlavní zpěvačka.“

Jasně, tohle jsem věděl. Když nad tým přemyšlím, Rafe mě taky pozval, ale zapomněl jsem na to. Chtěl, abych se na ní šel podívat...Představil jsem si ji na malým pódiu, držela dlouhou palici od mikrofonu v rukou, tlačila na ní rty, její boky se pohupovaly, její veký oči jiskřily...

Ustoupil jsem, téměř jsem se do udělal do kalhot. Co to k čertu dělám?

Vzdychla, trochu trucovala. Natáhnul jsem se po jejích rtech bez rozmýšlení, přešel palcem přes jejich hebkost. Otevřeli se a její jazyk se mihnul ven, olíznul mi kůži.

Do prdele. Můj pták už prosakoval a já se pohnul dopředu a položil jí ruku na rameno. Nemohl jsem se zastavit, musím jí držet, udělat ji, mít ji -

Odtáhla se. „Vidíme se v sobotu.“ řekla, usmála se a otočila se na odchod.

„Sakra.“ zamumlal jsem. „Sakra.“

Myslím, že to jedno slovo všechno perfektně vystihlo.