Zane - 11. kapitola

Překlad: Alice
Kor.: Peťule

ZANE

Dokážu žít s většinou vzpomínek. Některé jsou okej a některé jsou zatraceně špatné, ale musel jsem se naučit je akceptovat.

Ale ne tuhle. S ní se nemůžu vyrovnat.

Snažil jsem se. Vzrušoval jsem se a sahal si při tom na záda, říkal si, že si na zvyknu. Naučil jsem se spojit bolest a potěšení taháním si piercingů v bradavkách a na mém penisu, když jsem se udělal.

Nefungovalo to. Je to jiné, když to dělám já. Věřím si. Nevěřím ostatním. Ne když mi vzpomínky říkají, abych nenechal nikoho jinýho se mě dotknout.

Ten dům. Pěstounský dům s popraskanými zdi. ´Zahraj si se mnou, chlapečku...´

Bolest a strach. Strach mi způsobuje, že moje srdce mi zuří v hrudi jako zvíře snažící se osvobodit z klece. Strach mi podlamuje kolena a motá mi myšlenky.

Och bože, chci tak moc zapomenout.

**********

K čertu se vším.

Opíral jsem se o zeď v obýváku a snažil se dát dohromady. Bylo to těžký, když jsem myslel na to, že cítím, jak na mě sahají těžký ruce a cítil jsem taky zápach ohořelýho masa a všechno, co jsem chtěl udělat, bylo zkoutit se do klubíčka a křičet.

Vysrat se na to. Už nejsem dítě. Musím se z toho dostat. Pracovat na tom. Sakra, udělal jsem s Dakotou věci, které jsem nikdy předtím nezkoušel, věci, o kterých jsem si byl jistý, že mě pošlou do la-la-la-země nebo mě zaženou do kouta, ale jsem okej. Byl jsem okej, dokud se nedotkla mých zad.

Ježíši zatracený Kriste. Otřel jsem si ruku o pusu a zhluboka se nadechnul. Co to dělám? Mám ji tady, zůstane se mnou. Zešílel jsem snad?

Zaslechnul jsem tichý kroky, narovnal jsem se, zatvářil se vážně. Moje hruď byla přiškrcená, jak vyšla z kuchně - neobutá, s divokými vlasy, její oči jemně rozšířené. Znovu jsem ji vystrašil. Pokud ji budu strašit i nadále, tak s otočkou odejde.

Možná po několika dnech změní názor a odejde. A já nemám žádný právo se cítit, tak dotčený, když na to pomyslím. Měla by jít, najít si osobu při smyslech.

„Zane?“ Zírala na mě, malými pěstmi si hrála s lemem na halence.

Vina mi zatlačila na hruď jako kámen. O proti mému najlepšímu úsudku jsem se po ní natáhnul, přitáhnul si ji blíž. „Promiň.“

„Já jsem ta, která se omlouvá.“ zašeptala, umístnila ruce na mou hruď a její řasy se zdály být navlhlé.

Do prdele. „To bys neměla. Ja jsem ten, kdo není normální.“

„Mám tě ráda takovýho, jaký jsi.“ řekla a něco z vláhy na moji hrudi kleslo.

Přikývnul jsem, protože jsem nemohl mluvit, hrdlo se mi uzavřelo. Proč běží hlavou proti zdi? Jak to, že není ze mě vyděsená?

„Nech mě ti ukázat tvou ložnici.“ řekl jsem.

„Mou ložnici?“ Záblesk zklamání jí proběhl pohledem.

Nemůžeme spát spolu. Jestli není vystrašená teď, bude pak.

Postrčil jsem ji otevřenými dveřmi. „Tady.“

Bylo tady čisto s uklizeno, jenom rovná postel, šatník a několik polic na zdi. Přesně, tak jak ji Erin nechala, pocítil jsem bodavou bolest, vzpomínajíc si, jak dobrý to bylo mít při sobě člověka, který mě nesoudil a nebál se mě.

I když, sotva jsem Erin viděl, když tady žila a mimochodem, neměl bych na tohle myslet. Dakota bude za několik dní pryč. Najde si spolubydlící a znovu se vystěhuje a já se budu muset rozhodnout, co dál. Možná bych se měl vystěhovat taky, najít si místo, kde budu moct bydlet sám.

Ta myšlenka byla jako kopanec do koulí. Opřel jsem se o dveře, sledoval Dakotu, bez skutečnýho pozorovaní, jak přecházela po pokoji. Vím, že není snadný být kolem mě. Ale nechci být sám navždycky. V minulosti jsem si často přál, abych byl, když mi lidi dávaly jenom bolest, ale obávám se, že když zůstanu opuštěný, už nikdy nevyjdu z toho tunelu.

Nebo jestli zůstanu naživu.

***

Bylo už pozdě, když jsem odcházel z práce. Otevřel jsem dveře bytu, našel rozsvícený světla a vznášející se kořenitou vůni ve vzduchu. Zamrznul jsem, s klíčkama v ruce, teplo se mi prohánělo žílami, naplnilo moje končetiny. Úsměv mi zatahal za koutky úst a zaslechl jsem zpěv přicházející z kuchyně. Nohy mě tam zanesly a nahnul jsem zpoza dveří, nakoukajíc dovnitř. Dakota něco míchala nad sporákem, mumlala si a kroutila hlavou. Měla sluchátka, uvědomil jsem si a rukou si bunovala po pultě z něčeho, co slyšela jenom ona.

Dokázal bych si zvyknout chodit takhle domů, myslím, a sakra, tohle není dobrá cesta myšlení.

Byla oblečená...Oh sakra, byla jenom v jedné z mých košilí- bez rukávů, a byla tak obrovská, že jí sklouzla z ramen. Byla dost dlouhá na to, aby zakryla její zadek, ale jak jsem zahleděl líp, nevšimnul jsem si žádný obrys kalhotek.

Byla pod tím nahá. Dodržovala moje pravidla.

Nahá. Pod mými věcmi. Moje tričko se dotýká jejích křivek, jejích prs, jejího zadku, a po celý její hedvabné kůži.

No do prdele. Můj penis ztvrdnul, jak jsem vzdychnul a musel se opřít o rám dveří. Udělalo se mi špatně, když všechna krev nasměrovala jižně.

Moje. Je moje.

To je zatraceně úžasný.

Obešel jsem stůl a natáhnul se pro ni. Znovu si zpívala, její hlas byl nízký a čistý jako křištálový zvonky. Otřásala boky do rytmu,  a její srdcovitý zadeček byl jako záblesk majáku.

Zašklebujíc se jsem po něm plácnul.

Vykřikla a vyskočila ze země, narazila o pult. Schmatnul jsem ji dřív než spadla.

„Ahoj.“  řekl jsem, tlačíc se ji k sobě. Nemohl jsem odstranit ten stupidní úškebek z tváře.

„Ježíši! Vystrašil se mě k smrti.“ Vytáhla si sluchátka z uší a zlostně se na mě podívala.

„Zane. Jenom Zane.“ Zamrkal jsem a byl jsem odměněn,  jejím smíchem, jasným a čistým jako voda přetékající z kamenů a mechu.

Pořád funěla, ale ochotně ke mě podešla. Začala zvedat ruce, aby je položila kolem mýho krku, ale pak zastala, nejasný výraz ji přeběhl tváří.

Sevřela se mi čelist. Ta nejistota je moje chyba. „Je to okej.“ řekl jsem. „Teď je to okej.“

Zatahal jsem ji za ruce, omotal si je kolem krku a vklouznul rukou kolem jejího pasu, nechal se vtáhnout potěšením, když se její štíhlý tělo přitlačilo na moje. Nic tak nevinnýho a snadnýho by nemělo mít právo být tak skvělý.

Její pusa byla tak blízko, sladce se nakláněla, já se ohnul a olíznul ji. „Bože, chutnáš, tak božsky.“ Chutnala po jahodách a mě by zajímalo jestli jedla nějakou zmrzlinu, než jsem přišel. „Tak skvěle.“ Přitisknul jsem rty na její a ona je otevřela, vpustila mě dovnitř.

Naše jazyky se proplétly, a já zavzdychal, přitáhnul si ji blíž, dokud nebyla natlačená na mém vzrušení. Bože, líbaní je, tak úžasný. Tohle mi celou tu dobu chybělo.

I když, taky se mi dařilo držet vzpomínky v ústranní, ale teď...Ježíši, nechci myslet na dnešní spaní, když vycházím z posledních nocí. Zasraný noční můry.

Odtáhla se, bez dechu, její rty byly rudé a oteklé a já po nich přejel jazykem, neschopný přestat.

Zachichotala se, položila mi ruku na hruď, odtlačila mě. „Zpomal. Vařím. Jídlo se připálí.“

„Nech to připálit.“ Znovu jsem napadnul její pusu a ona se poddala, líbala mě zpátky, vymazala mi myšlenky, pohřbila mi vzpomínky. Líbaly jsme se a líbaly, a ona se o mě otírala, myslel jsem za musím přestat, nebo se v okamžiku udělám. „Sakra.“

Znovu se zasmála a moje rty se sevřely jako odpověď. „Nech mě stáhnout plamen. Je to už hotový, myslím.“

Otočila se mi v rukou a složila pokličku z hrnce, popadla lžíci a zamíchala. Nebeská vůně mě znovu omámila a můj žaludek zavyl jako vzteklý vlk.

Zvědavost mě přemohla. Podíval jsem se ji přes rameno na hnědou směs v hrnci a přesunul ruce na její boky. „Co  je to?“

„Dakotina specialita.“ řekla. „Copak nejsi hladový?“

Co, slyšela, jak se ozvalo moje břicho? „Jasně že jsem.“

„Pak si klidně sedni za stůl.“

Přikývnul jsem, ale znovu mě rozptýlilo, jak se její tělo pohybovalo pod mýma dlaněma, jemnost její kůže, a fakt, že moje košile teď mířila nahoru, odhalovala její sexy zadek.

„Sedni,“ řekla znovu a já zavzdychal, pustil ji a šel si sednout. Ruce se mi potily, jak jsem chtěl sáhnout a napravit se. Bylo to tak sexy, že mi rozkazovala.

Co to k sakru, Zane, skutečně? Olíznul jsem si rty a snažil se na to přijít, zatím co ona pokládala nádobí na stůl, naplnila jej hnědou směsí, která vypadala divně, ale voněla skvěle. Fyzicky nepřebírá kontrolu. Jenom mi řekla, abych si sednul, aby mohla servírovat jídlo.

Bylo to, protože byla oblečená v mým tričku, pod ním nahá, že je to tak sexy, když mi říká, co mám dělat? Nebo protože tohle je bezpečný místo-moje kuchyň, můj hrnec, moje lžíce, můj stůl? Možná je bezpečný, když mi řekne, co by chtěla-takže vím, že ji neubližuju? To by mohlo být. Kdo má k sakru vědět, jak funguje ta moje dojebaná mysl?

„Jez, než ti to vystydne.“ řekla, sedla si oproti. Košile jí sklouzla z ramene. Všimnul jsem si jejich bradavek, malých tenkých pupenů, přes tenkou látku. Jeji rty se uzamkly kolem lžíce. Kousnul jsem si do rtu,  když moje koule zasáhl neuvěřitelný tlak. Ježíši.

Co kdybych jí jednoduše schmatnul a opíchal hned teď? Přímo tady, na mojí židli, s ní na klíně, tak, že ji budu moct stlačit zadek, nasát její bradavku a líbat ji na pusu?

Zamrkala na mě přes lžíci a já zavřel oči, snažil se dostat tělo pod kontrolu. Je tohle hra? Testuje mě, aby zjistila kolik toho vydržím? Hraje si-žádný spodní prádlo, žádný fyzický nátlak- a taky vypadá zvedavě, ochotná to zkusit.

Ponořil jsem si do svýho jídla, myšlenky mi výřily a náhle přistály na zemi, jak mi chuť explodovala v puse. „Whoa!“ Podíval jsem se na svůj talíř, pak znovu do Dakotiných světlých očí. „Co je to?“

„Kari. Recept přímo od mojí babičky Floridy.“

„Tvoje babička se jmenuje Florida?“ Polknul jsem a naházel si víc kari do pusy. Bylo to pikantní, tak že mi vlhly oči, ale sakra, moc chutný.

„A dědeček Washington.“

Zasmál jsem se a položil lžíci. „Pokrývá tvoje rodina celou americkou krajinu?“

Pokrčila rameny a zašklebila se. „Zkusili jsme to.“

„Skutečně?“

„No, podívejme se. Je tady moje setřenice, Iowa, teta Georgia, a další sestřenice Nevada...A taky mám tetu s jménem Dakota, ale ta žije mimo států.“

A tak pokračovala, vyjmenovala všechny ta jména, a já jen seděl, tiše se smál, jedl svoje kari, a bylo to...perfektní. Snadný. Pohodlný. Šťastný.

Tohle by mělo spustit alarmy v mojí hlavě. Mělo by, ne tak dávno. Protože, když se začínáš cítit pohodlně a šťastně, to je když se tvůj život chystá otočit se a pokousat tě do zadku tak, že nevíš co tě zasáhlo.

***

„Už si na mě dlouho nekreslil.“ řekla Dakota, jak odkládala talíře.

Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil ta slova, můj pohled následoval její krásný nahý nohy až k lemu mojí košile. Doufal jsem, že zvedne ruce, takže se vyhrne, odhalí její zadek. „Hm?“

„Tetovat. Mě.“ otočila hlavu a zamrkala. „Dneska.“

Sakra, znovu byla rozkazovačná, a opět mě to probudilo. Jako bych potřeboval víc vzrušení. Penis se už snaží zoufale vyvrtat díru do mých džínů.

„Nakreslím na tebe.“ S mým penisem, všude po tobě. Ježíši.

„Tak dělej.“ vykročila za mnou a zvedla mi ruku. „Pojď.“

Zamračil jsem se, ale nechal ji odtáhnout mě do obýváku. „Co? Kde?“

„Tady.“ Schmatla pero ze stolu a sedla si na pohovku, stáhla mě sebou. Podala mi pero. „Dělej.“

„To jsme, ale neodbytný.“ zasyčel jsem, přešel jsem rukou po jejím odhaleným rameni a ona se zachvěla.

„Chci...“ Její hlas se zaseknul, když jsem si ji stáhnul košili z ramena a otřel pusu o holou kůži.

„Co chceš?“

„Draka.“

Snažil jsem se ze všech sil, abych neustoupil. Po tom všem, i tohle je část hry. „Ne.“ pomyslel jsem na tetování nočního motýla na jejích zádech, jizvu kterou ukrývá, a zamračil jsem se. „Proč chceš toho zatracenýho draka?“ Její rodina ji miluje a taky nemá noční můry, alespoň pokud vím.

Nebo má? Proč, tak vyšilovala, když ji téměř hodily do vody? Co skrývá?

Pokrčila rameny, jeji jemný kosti se zvedly pod mými rty. „Draci nejsou pro štěstí. Vím za, co jsou v tvojí knize.“

„Ne, to nevíš.“

„Ano, vím.“ Její ramena se napjaly. „Přeživší dostanou draka.“

Zamrznul jsem a pero mi vypadlo z ruce. „A co jsi přežila ty?“

Ramena ji klesly, ohla se dopředu. Následoval jsem její pohyb, omotal ji ruku kolem pasu.

„Na tom nezáleží. Je konec. Jsem naživu, v perfektním pořádku a to se počítá.“

Ostře jsem se nadechnul. „Dobře.“ řekl jsem a zavřel na vteřinu oči.

Jo, je v pohodě. Nechce mi říct, co se jí stalo, ale cokoliv to je, je konec a ona je s tím srovnaná. Nezeptám se, co to bylo. Nazvěte mě zbabělcem. Nebo kuřetem. Ale teď nezvládnu víc bolesti. Ona je jako slunce, šťastná a jasná, a je všechno co mě drží nad hladinou. Nezeptám se. Na místo toho jsem následoval linie jejího těla pod košilí a položil ji ruce na prsa. Zachvěla se, hlava jí padla na moje rameno, vyklenula záda a přitlačila se do mých rukou. Palce mi přejely přes její bradavky a musel jsem utlmit vlastní vzdych v hrdle. Zuby se mi ponořily na měkkýho masa, abych si ji označil, označil si ji na každou hodinu každýho dne, tak to oliznul, abych ji uklidnil.

Moje.

Vyhrnul jsem jí tričko, nechal ho padnout na podlahu, cestoval rukou dolů, mezi její nohy. Oholená a jemná, hladká a nádherná. Hlasitě vzdechla, jak jsem ponořil prsty do ní. Byla vlhká a horká a těsná, a sakra, už jsem nemohl čekat déle. Kondom. Musel jsem ji pustit, abych ulovil tu zatracenou věc, ale samozřejmě, předtím, jak jsem to věděl se zvrtla  a posadila se mi do klína.

„Dakota...“ Oh do prdele.

Rozepla mi džíny, jak jsem rozthnul fólii a pak mi pomohla dostat se z oblečení. Její ruka cestovala po mojí hrudi, lechtala mě na žebrách, tak trhla za kroužky v mých bradavkách, téměř mi způsobila střílení. Odstrčil jsem ji ruku a sáhnul si na bolestivý penis, ale ona vypadala se sebou spokojená, jak se ohnula zpátky, porozovala moje pohyby.

Sroloval jsem si kondom opatrně přes piercingy, tak se chytil při kořeni a sevřel zuby. Byl jsem tak zatraceně blízko.

Vylezla mi na stehna, s rukou na hrudi, snížila se na moje ztvrdnutí, ja jí chytnul za boky a zatlačil ji dolů. Oh Ježíši, tohle mi vymítí mysl. Jsem hlasitý, když se bavím, ale nemohl jsem si pomoct, ale musel zakřičet její jméno, jak mě přijala do svý horký, těsný kundy. Bože, tohle je tak úžasný. Chtěl bych v ní zůstat navěky.

Ale když sa začala pohybovat, všechno se vystupňovalo- tlak, teplo, zatracená rozkoš, která mi vyprázdnila mysl. Slídil jsem rukami kolem, uchopil ji za zadek, převzal kontrolu nad jejími pohybmi, jejím rytmem.

Podívala se dolů na mě, její oči zamlžený, a já zvednul jednu ruce k její tváři, přiblížil rty. Světlá senzace na mých ústech se promíchala s tlakem v mých střevech, a orgazmus mě zasáhnul silně jako kladivo.

„Dakoto.“ vykřiknul jsem její jméno, pokusil jsem se ji udržet na místě, jak moje koule vybuchovaly, a můj penis se trhal v potěšení tak inzenzivně, že to téměř bolelo.

Ale pokračovala v pohybech, vzdychala a vlnila se kolem mě, a já se dělal a dělal, padnul na pohovku. „Sakraaa.“

Vyklenula se, a její kunda se zachvěla. Pocítil jsem moment, když se udělala, vykřikla moje jméno. Podepřel jsem ji rukou na pasu, pak ji schmatnul když se sehla a zkoutila se na mojí hrudi. Moje ruka odpočívala na jejích divokých vlasech, další na jejich zádech, kreslila kruhy po jejím tetování. Její váha byla  perfektní na mojí hrudi a stehnech, její vůně se kroutila kolem  jako břečťan.

Měl bych být vyděšený, ale právě teď...Právě teď, jsem se cítil šťastně.

***

Spalující bolest. Rozšířila se po mých zádech, rozšířila se ve mě, tak moc že se mi chtělo zvracet. Z tohole pekla není útěku. Prsty mi přikryly pusu, tlačily se do mých rtů, dusily mě. Snažil jsem se zvrtnout a otočit, skončit tu bolest, ale byl jsem držen na místě, na kolenách. Slzy mi stékaly po tvářích. Nemůžu uniknout. Nemůžu.

´Čeho se bojíš, chlapče?´

Myslím, že jem viděl Emminu tvář, její náruč otevřenou pro mě, volajíc na mě. Ale nemohl jsem pohnout ani svalem.

Zatraceně zbytečný.

´Jsem na řadě, řekl hluboký hlas, hlas, který poslal led mou páteří. ´Teď jsem na řadě já.´

Můj křik se odrazil od zdí, jak jsem se probudil, lapajíc po dechu. Ležel sem na posteli, na zádech. Sám. Jsem sám, toho jsem si vědomý, ale ve stejným čase jsem si nebyl jistý. Pořád jsem slyšel ty hlasy, cítil na sobě ruce, cítil pálivou bolest, a můj žaludek se konečně rozhodl že toho má dost a protočil se.

Seskočil jsem z postele a doběhl do koupelny právě včas. Obejmul jsem mísu a vyzvracel večeři a pak mi trochu těžce hořký žluči spálilo hrdlo.

Do prdele.

„Zane?“ někdo zavolal a já zamrkal, když se smísil s ostatnými v mojí hlavě. Zapotácel jsem se zpátky dokud mi hlava nenarazila na zeď.

Nemohl jsem se zatraceně nadechnout. „Ne.“

„Zane, to jsem já, Dakota.“

Zamrkal jsem. Klečela vedle mě, zpátky v mým půjčeným tričku, vlasy ji padaly na ramena, padaly ji za velkých očí.

Dakota.

Její ruka se zvedla, pak se vznášela mezi námi bez toho, aby se mě dotkla. „Jsi v pořádku?“

Nejsem zatraceně v pořádku, ale i tak jsem přikývnul. Trhnul jsem sebou, když se natáhla a zavřela víko na toaletě, pak spláchla. Ten zvuk mi hučel v hlavě.

„Pojď sem.“ zašeptala, a já se na ni podíval, nechapajíc, jak se po mě natáhla.

Emma, otevírající svou náruč, volající moje jméno. Beztváří žena  z dětský péči. ´Čeho se bojíš?´

Sakra.

„Zane.“ Dakota, je to Dakota, přede mnou. V mojí koupelně. „Vezmi mě za ruku.“

Omotal jsem prsty kolem jeji malý dlaně, a když za ni zatahla, zapřel jsem si o mísu na toaletě, abych se vytáhnul na nohy. Pokoj se mi trochu točil, jak mě tahala z koupelny a zpátky do mojí ložnice. Plachty jsem měl propocený. Zapáchaly strachem.

Dakota na dlouhou chvíli zírala na postel, pak mě odtáhla do svojí ložnice. Strčila mě postele, pak se zkroutila vedle mě. Třásl jsem se, a ona na nás vytáhla přikrývku, pak se skrčila vedle mě.

Zvednul jsem ruku, takže se mohla více přitisknout ke mě a položila si hlavu na moje rameno. Sakra, jsem tak vyčerpaný, ale cítil jsem se s ní bezpečněji. Cítil jsem se tepleji.

„Proč se mě nebojíš?“ zamumlal jsem, oči se mi zavíraly. Nechápu to. Erin mě téměř nikdy takhle neviděla. Vsadím se, že by utekla kdyby jo.

„Proč bych měla? Nikdy jsi mi neublížil, dokonce ani když si se vrátil k zlýmu v tvojí minulosti. Myslím, že hluboce uvnitř, víš, že mi můžeš důveřovat.“

Věřím? Možná jo. „Tohle se stává často.“ varoval jsem ji.

„Ty objímající toaletu?“

„Uh-huh.“

„Noční můry?“

„Jo.“

„Vzpomínky?“

„Taky.“

„Okej.“ řekla, vytáhla se, aby mě políbila na tvář a lehla si zpátky. „S tím můžu žít, pokud mě necháš držet tě pak.“

Trvalo mi dlouhý, dlouhý čas po tomhle usnout, ta slova se přemítaly znovu a znovu a mojí hlavě, ale když jsem usmul, pořád jsem se usmíval jako idiot.