YGM - 5. kapitola

Překlad: Soňa

ROXY

Nikdy předtím jsem vlastně nesledovala Aidena hrát. Jistě byla jsem na

každém domácím zápase od prvního ročníku, ale já jsem vlastně nikdy

předtím tomu nevěnovala pozornost. Přišla jsem si vyrazit se svými rodiči.

Neměla jsem opravdu fotbal ráda, což bylo považováno v Alabamě za hřích.

Ale zdálo se mi to tak zbytečné. Banda kluků pobíhající a skákající na sebe a

bojující o míč? Ne díky!

Ale teď, když jsem sledovala… myslím vážně sledovala… určitě mohu

udělat odvolání. Nikdy jsem si nevšimla, jak dobře Aiden vypadá v těch

malých kalhotách. Je to opravdu sexy.

O bože, co to říkám? Vždyť je to Aiden!

První čtvrtina se chýlí ke konci. Sledovala jsem ho sundat si helmu. Jeho

blond kadeře byly mokré potem a jemně zavrtěl hlavou. Sledovala jsem jak

mu jeho střapaté vlasy zapadli na místo, jako kdyby na sobě nikdy neměl

helmu. Kdo věděl že pot může být tak… žhavý?

„Tak kdo vyhrává“? zeptala jsem se Steva

Podíval se na mě s výrazem zmatku, ale rychle se usmál. „My, 7 ku 0“.

„Super“.

Když jsem sledovala hru, opravdu jsem tomu nevěnovala pozornost. Já

jsem většinou sledovala Aidena v jeho těsných kalhotách. Nebylo divu, že

byl v tak dobrém stavu, běhajíc nahoru a dolů po hřišti, jak to dělal.

„Nemyslím si, že jsem předtím někdy viděl tak zajímavou hru“.

Poznamenal Steve při začátku čtvrté čtvrtiny.

Byla jsem trochu v rozpacích, že jsem tomu nevěnovala pozornost.

Doufala jsem, že jsem při tom neslintala. „Jen se snažím mít školního ducha“.

Řekla jsem doufajíc, že upustí od tématu.

„Všiml jsem si, jak jsi na něho celou hru koukala, to s tím nemá asi nic

společného?“

„Ne to nemá nic společného s Aidenem, je to jenom můj kamarád, to je

vše. Jsem tu jen pro potěšení s Vámi, to je vše“. Byla to lež, ale to nemusel

vědět.

„Ok,“ řekl. „Ale pokud pro něho něco znamenáš, budeš mít mé

požehnání. Každý kdo je dost chytrý, aby si vybral Auburn v Alabamě, je

rozhodně dost chytrý na randění s mojí dcerou“.

Málem jsem se udusila mojí kolou. „Tati!“

Zasmál se. „Říkám jen pravdu“.

Protočila jsem oči a nemohla jsem si pomoct a usmála se. Steve byl

nejlepší otec, jaké ho si mohla dívka přát. Měla jsem velké štěstí, že jsem

měla jeho a Emily jako rodiče. Rozhodně jsem si je nezasloužila.

AIDEN

Vyhráli jsme 15 ku 14, ne o hodně, ale stejně jsme slavili.

„Jdeš dnes večer na párty“? zeptal se Gary.

Podíval jsem se na tribunu. Roxy a její otec byli na odchodu. Musel

jsem ji chytit, než odejde.

"Možná," zařval jsem na Garyho, když jsem běžel směrem k hledišti.

"Roxy!"

Otočila se ke mně a usmála se. Její úsměv byl úchvatný, a na okamžik

jsem si představoval jaké by to bylo políbit její rty, ale rychle jsem tu

myšlenku setřásl. Nechtěl jsem na ni myslet touhle cestou.

Sledoval jsem jak si tlačí cestu davem směrem k přední části tribuny.

„Ahoj,“ řekla plaše.

„Ahoj,“ řekl jsem, téměř se mi nedostávalo slov. Proč jsem sem znovu

přišel? Oh, dobře… chtěl jsem s ní víc vyrazit ven. „Takže dnes večer… je

párty. Víš, oslava našeho vítězství. Chtěla by si jít semnou?“

Neřekla ani slovo po dobu 30ti vteřin. Bál jsem se, že mě odmítne, ale

nakonec řekla „Ráda bych“.

„To je skvělé, sejdeme se před kolejemi, asi za 30 minut“.

O 30 minut později jsem stál před kolejemi a čekal než Roxy vyjde ven.

Zase jsem jednou začal zpochybňovat svůj úsudek. Co to s ní dělám? Jistě, je

to naprosto úžasná, inteligentní, a nádherná každým způsobem, neměl bych

pro ni padat. Nemůžu nechat stát nic v cestě mých snů. Zvláště ne krásnou a

chytrou ženu.

Ale pak jsem uviděl Roxy vyjít ven ze dveří. Černé vlasy jí vlály ve

větru, a já jsem věděl, že jsem vyřízený. Nebylo cesty zpět. Ona nějak

zamířila do mého srdce, a teď, když jsem ji tam měl, ji nenechám nikdy

odejít. Ne že bych ji zatím měl. Nebyly jsme rádi. Ne že jsem nechtěl být…

Grr, teď jsem zněl jako holka. Roxy a já jsme přátelé. Dovolil jsem si mít

dívku jako kamarádku. Je to normální. Spousta kluků a holek, jsou pouze

kamarádi, bez romantického zapojení.

„K něčemu se přiznám,“ řekla, když jsme šli k autu. „Nikdy předtím

jsem nebyla na párty.“

„Opravdu? Nikdy ani na střední škole“?

Zavrtěla hlavou. „Já jsem vždycky byla uzavřená do sebe.“

„Já jsem na střední škole navštěvoval párty hodně, myslel jsem si , že

tak přepiji svou bolest“ přiznal jsem se. „ Můj otec byl alkoholik, zemřel když

byl opilý a pil při jízdě autem“.

„O bože, neměla jsem tušení“, položila ruku na moje rameno. „Je mi líto

tvého otce, Aidene. Nevím jaké to je přijít o rodiče při smrti, ale vím jak se

cítíš při ztrátě rodiče.“

„Co se stalo s tvojí skutečnou mámou“? Zeptal jsem se a nečekal na

odpověď.

„Ona je v ústavu pro choromyslné s vysokou úrovní zabezpečení“.

Slyšel jsem těžkost v jejím hlase. „Nikdy se nedostane ven, a já ji nesmím

navštívit.“

"Chceš to?" Otevřel jsem dveře na straně spolujezdce pro ni.

Povzdechla si, „Asi by nechtěla, ale já chci. Stýská se mi po ní.“

Obešel jsem auto a dostal se na sedadlo řidiče. „Proč jí nemůžeš vidět?“

„Bylo to soudní rozhodnutí. Nemůže mít návštěvu, alespoň ne teď.“

Odmlčela se a pak dodala: "Možná, že se bojí, že jsem jako ona. Když nás

oddělí, je méně pravděpodobné, že dopadnu stejně jako ona.“

„Nejsi blázen.“ Odpověděl jsem rychle.

„Nebyla vždycky blázen, jsem si jistá.“ Přejela si po rukou, byly pokryté

inkoustem jako vždy. „Nechci být jako ona.“

„Nebudeš.“ Slíbil jsem. Zaparkoval jsem auto, a než jsem vystoupil,

Roxy se otočila ke mně.

„Jednoho dne budu mít dost odvahy říct to o sobě, až to udělám, utečeš.“

Vystoupila z auta dřív, než jsem stačil odpovědět.

Rychle jsem se dostal ven, a rozběhl se za ní. „Roxy, nic by mě nikdy

nemohlo donutit utéct od tebe.“

Zvedla ke mně ruce. Slova 'Nejsem monstrum' byla napsána znovu a

znovu. „Jsem úplně podělaná.“

„Je mi jedno, že si píšeš po svých pažích. Tak co?“ napadl jsem ji. „Ty

jsi jiná. Je v pořádku nebýt jako všichni ostatní.“

"Ale já chci být!" Křičela na mě předtím, než začala plakat. Snažila se

utéct ještě jednou, ale já ji chytil a přitáhl si ji k sobě. "Chci být normální,"

vykřikla. "Je to tak v pořádku?"

Odstrčil jsem ji zpátky, takže jsem se ji mohl podívat do očí. "Proč být

obyčejný? Vážně. Jsi nejzvláštnější člověk, kterého znám. Jsi lepší než

všichni ostatní. Copak to nevidíš?"

Usmála se přes slzy, ale nic neřekla.

„Nemůžu to říct nikomu jinému, pouze tobě Roxy.“

„Děkuju ti.“ Mohl bych říct, že byla hotová s rozhovorem, a potřebovala

změnit téma.

„Jsi připravená na svůj první vysokoškolský večírek?“ Zeptal jsem se a

položil jí ruku kolem ramen.

Přikývla. "Myslím, že jsem."

ROXY

Ze vnitř byla slyšet hlasitá hudba, a cítit silný pach levného piva se mísil

se vzduchem. Věděla jsem, že to bude pokulhávat, ale chtěla jsem jít tak jako

tak.

Obvykle by mi myšlenka, že jsem mezi lidmi způsobila panický záchvat,

ale ne dnes. Ne od té doby co je Aiden se mnou. Ve skutečnosti jsem se těšila

na sdílení této první zkušenosti právě s ním.

"Tak co teď budeme dělat?" Zeptala jsem se,s trochu vzrušení.

„Pijme… seznamujme se, já vlastně nejsem moc dobrý ani na to jedno.“

„Ale no tak Mr. Football (nechci to ničit překladem do češtiny). Jsi

hvězdný sportovec. Jsem si jistá, že víš jak se seznamovat. Zejména na

oslavě! Vyhráli jste! Boo Crimson Tide!"

Zasmál se. "Ach, ty jsi tak dobrá roztleskávačka." Vzal mě za ruku a táhl

mě dovnitř.

Jakmile jsme vešli dovnitř, neslyšela jsem nic jiného, než hudbu a

spoustu hlasů. Každý se snažil mluvit přes hluk. Cítila jsem jak sama začínám

z toho hluku trochu šílet.

Aiden mě přitáhl blíž, a řekl mi do ucha, "Můžeš to udělat."

Cítila jsem se odvážnější při jeho slovech, tohle bych mohla udělat.

Pach alkoholu ve vzduchu byl silný, a jsem si plně jistá, že dívka vedle

mě kouřila něco co nebylo cigareta… Ale já jsem to udělala. Krok první nebýt

blázen… navazování přátelství. Jistě, kdybych byla obklopena lidmi, kteří mě

mají rádi, bylo by to motivující pro mě zůstat na správné straně a nepadat do

temnoty.

„Aidene!“ slyšela jsem někoho za sebou křičet, oba jsme se otočili.

"Hej, Gary!" Řekl Aiden zpátky.

"Kdo je tvoje kamarádka?" Zeptal se.

"To je Roxy. Roxy, tohle je můj spolubydlící a quarterback, Gary."

"Těší mě," řekl Gary a potřásl mi rukou. "Vy dva… randíte?"

"Ne," oba jsme rychle řekli společně.

„Pak ti nebude vadit, když si s ní zatančím.“ Zeptal se Gary Aidena, a

začal mě k sobě tahat.

Aiden se na něj podíval, a pak se podíval na mě. Vypadal, jako by chtěl

něco říct, ale rychle zavřel ústa. „Jestli s tebou chce tančit, tak jděte do toho.“

Gary se na mě podíval. Normálně bych řekla, že ne, ale dnešek je o mé

statečnosti. Ani jsem se nebála. Byla jsem o tom přesvědčena, nebo jsem si to

alespoň sama sobě říkala.

"Jasně, proč ne?"

Nechala jsem ho, aby mě táhl v moři lidí na parket a tančila s ním.

Nebyl moc dobrý tanečník, ale musela jsem přiznat, že to byla legrace. No,

kromě toho, že mi dvakrát šlápl na pravou nohu.

„Myslím, že můj kluk má pro tebe slabost.“

"Proč to říkáš?" Zeptala jsem se a snažila se ignorovat zrychlení mého

srdečního tepu.

„Protože na mě kouká se smrtí v očích, celou dobu, co spolu tančíme.“

Podívala jsem se na místo, kde stál Aiden, a celou dobu na nás zíral a

nespouštěl nás z očí. „Nemyslím si, že je to smrtící pohled. Je to prostě…“

byla jsem na rozpacích ze ztráty slov, on vypadal trochu šíleně.

„Jen mi dává smrtící pohled.“ dokončil Gary větu a pak se rozesmál.

„Víš je to úleva vidět ho konečně s nějakou dívkou. Myslel jsem si, že je můj

spolubydlící gay.“

Nemohla jsem si pomoct, ale smála jsem se. "Jsme jen přátelé."

„Vidím, že vy dva prakticky slintáte nad sebou. Měla by ses na něj

přestat dívat celý tento tanec. Jak vidím, vaše pocity jsou vzájemné.“

„Zaslouží si někoho lepšího, než jsem já.“ Byla to pravda.

„Možná, že sami sebe nevidíte jasně. Vzhledem k tomu, kde stojím, vy

dva jste ideální jeden pro druhého. Myslím, že se prostě bojíš.“

„Hluboká slova pocházející z quaterbacka.“ Jeho slova víc pravdivá, než

jsem chtěla přiznat.

„Přemýšlím o tom, že se stanu psychologem.“ Řekl jsem a pokrčil jsem

rameny. Píseň se blížila ke konci. "Ty víš, že mám pravdu. Stačí dát tvému

srdci pouze to co chce… a to chce Aidena Dixona.“

Gary se otočil a šel pryč, a já jsem tam stála a přemýšlela o tom, co řekl.

Jeho slova mě postihli víc, než jsem myslela. Možná že o tom ještě

popřemýšlím a nechám jeho slova plynout dál. Nebylo nic co bych mohla

udělat, svou minulost už nezměním, ale svoji budoucnost ještě mohu.

AIDEN

Zabíjelo mě sledovat Garyho, jak tančí s Roxy. Držel ji trochu blíž, než

bylo přijatelné. A ke všemu se smáli, smáli se tak strašně moc. Stálo mě to

všechnu mou vůli, abych nešel a tvrdě je od sebe neodtrhl uprostřed jejich

tance. Jakmile píseň skončilo, ulevilo se mi, když jsem ho viděl odcházet.

Rozhodl jsem se, aby Roxy nemohla tančit s nikým jiným, bude tančit

pouze semnou. Chtěl jsem, aby všichni viděli, že ona je moje… i když to

doopravdy není pravda, nechtěl jsem nechat někoho jiného, aby ji měl.

Co se to semnou děje?

Chtěl jsem se nakopnout. Roxy si zaslouží najít pořádného chlapa a být

šťastná, ale já bohužel nejsem ten chlap. Bez ohledu na to, jak moc jsem s ní

chtěl být. Prostě jsem nemohl. Ale v tuhle chvíli jsem se nestaral, jak moc

sobecký jsem byl. Chtěl jsem s ní tancovat, držet ji u sebe, i kdyby to mělo

být jen tuhle noc.

"Zatancujeme si?" Zašeptal jsem jí do ucha. Otřásla se proti mému tělu,

a já málem ztratil svojí nabitou pohodu. Odkud všechna ta touha přichází?

Přikývla, ale neřekla ani slovo. Vtáhl jsem ji do náručí a tančili jsme.

Nezáleželo na tom, že nehrála pomalá píseň, prostě jsem ji k sobě přitiskl, a

pomalu jsme se ploužili.

Miloval jsem, že byla cítit jako cukrová vata. Miloval jsem, že mi

dovolila vést, i když nejsem moc dobrý tanečník. Miloval jsem, jak jsem ji

cítil v náručí, tak malou a křehkou. Věděl jsem, že v té chvíli, neexistuje nic,

co bych pro ni neudělal. Chtěl bych ji chránit a opatrovat ji jako opravdový

klenot, kterým byla.

Roxy si prošla hodně těžkými věcmi v jejím životě, mohl jsem v jejích

očích vidět to zklamání a bolest. Musela se v životě tak tvrdě snažit, a já jen

chtěl, aby byla šťastná. Chtěl jsem to zkusit. Chtěl jsem být důvod, proč se

ráno probudí, důvod, proč se usměje… Chtěl jsem být její všechno.

Roxy se na mě podívala jejíma zeleně kouřovýma očima, a přísahám, že

se mé srdce zastavilo. Nikdy v životě jsem neviděl nikoho tak krásného, a

chtěl jsem, aby byla moje. Ale teď jsem neměl nic, co bych jí nabídl. Nezbylo

ve mně nic, co bych jí mohl dát. Zasloužila si někoho mnohem lepšího, než

jsem já. Přesto se zdá, že jsem ji nemohl nechat jít.