WWA - 16. kapitola

Překlad: Sim

16. kapitola (V davu)

Když taxík zastavil u okraje obrubníku, srdce mi zběsile tlouklo proti hrudnímu koši. Zhluboka jsem nenadechla před tím, než motor kompletně vypnul a podívala jsem se na Kelsey, která se bláznivě křenila, zírajíc za mě v naprostém úžasu. Podívala jsem se na budovu před tím, než jsem dala řidiči peníze, otevřela dveře a vystoupila.
Došly jsme ke dveřím a byla jsem překvapená, že naše jména byly na seznamu. Byly jsme bez mrknutí oka vpuštěni dovnitř potom, co nás ohlásil Sykes, a jakmile jsme byli uvnitř, vzali jsme si naše lístky.
"Bože, jsem tak nervózní," řekla Kelsey a kousala si spodní ret. "Cítím se jako, že to přeháním. Přeháním to?" zeptala se mě a otočila se mým směrem.
Zakřenila jsem se a poplácala jí volnou rukou po rameni. Kelsey na sobě měla úzké šaty, které ladily s jejím přírodním karamelovým opálením. To, že byla z jihu, jí hrálo do karet, protože jí to přidávalo přirozenou záři. Dlouhé tmavé vlasy jí odpočívali na ramenou a na nohách měla zlaté boty na podpatku. Make-up si udělala tak, jak jí to řekl Ben a díky tomu vypadala naprosto nádherně. Tohle nebyla ta šprtská Kelsey, kterou jsem poznala během své letní stáže v Arts Global. Tohle byla nová, osvěžující Kelsey, která na sebe mohla přitáhnout pohled každého chlapa, které ho chtěla.
"Kelsey, vypadáš dobře," ujistila jsem jí s úsměvem. "Vážně. Neměla by ses tak strachovat. Já bych měla." Polkla jsem, když zaduněla hudba.
"Nebuď nervózní," ozval se za námi hluboký hlas. Kelsey a jsme se otočily za povědomým hlasem a Kelsey se rozzářila jako sluníčko, já naklonila hlavu a podívala se na Roye. Měl na sobě šedé tričko, které obepínalo jeho svaly, khaki kalhoty a staré černé boty. Tmavé vlasy mu spadaly do očí a překryly jeho pravé oko, dokud je volnou rukou odtáhnul pryč. Druhou rukou držel lahev vody.
"Nemyslel jsem si, že se ukážete."
"Jo. Jsme tady," řekla jsem, ale nemohla jsem se přestat umívat tomu, jak pořád pokukoval po Kelsey a ani se to nesnažil skrývat. Chtěl, aby to věděla. Podívala jsem se na ní a ona vypadala, že za chvilku roztaje na louži.
"Skvělé. Setkáme se po vystoupení. Užijte si show."
"Ať ti to jde, Royi!" zakřičela za ním Kelsey, jak odcházel pryč. Roy na ní mrkl přes rameno před tím, než prošel dvojitými dveřmi, kolem dvou širokých mužů z ochranky.
"Tak. Zasraně. Žhavej. Přísahám," zašeptala Kelsey.
Zasmála jsme se a pokračovali jsme po schodech. Byla jsem hrozně nervózní, ale musela jsem se soustředit. Musela jsem myslet na co, co se chystám říct. Tohle by mohlo buď situaci zlepšit nebo jí naprosto zhoršit. Když udělám nebo řeknu něco špatně, mohla bych Gage ztratit.
Dostaly jsme se ke dveřím a jakmile se otevřely, hudba kvílela všude kolem. Holky křičely; kluci hučeli jako huligáni. Bylo to divoký. Světla byla matná a nad davem se plazila mlha, pravděpodobně, aby ochlazovala. Ačkoliv to nevypadalo, že to funguje, protože, když jsme vešly dovnitř, vzduch byl hustý a horký. Cítila jsem, jak se začínám potit a to jsem uvnitř stadionu nebyla déle, než minutu.
"Možná najdeme místo tam," ječela jsem na Kelsey, která zírala v úžasu na pódium. Oči měla široké a já se podívala stejným směrem, uvažujíc nad tím, co upoutalo její pozornost.
Bez pochyby to byla kapela. Montana měl na sobě bílé roztrhané tričko, vlasy měl nagelované nahoru a na rtech měl úžasný, zkažený úšklebek. Hodil si kolem sebe svou kytaru a podíval se na několik holek kolem, zatím, co cucal piercing ve svém spodním rtu a jakmile si nandal kytaru, zvedl ruce do vzduchu a dav začal šílet.
"Zasraně tě miluju, Montano Delrayi!" ječela holka za námi. Mohla mi klidně protrhnout ušní bubínky, jak hlasitá byla.
Podívala jsem se na Kelsey, která vypadala, že se v nejbližší době rozhodně nehodlá pohnout. Vzala jsem jí za paži a začala nás tlačit davem. Tohle bylo nové. Opravdu nové. Vždycky jsem byla v zákulisí, takže jsem se nemusela strachovat, jak se dostanu přes masu lidí, ale tohle bylo naprosto příšerný. Pot ostatních se o mně otíral. Holky se odmítaly pohnout z mojí cesty. A kluci byli ještě horší. Byli jako skupina fotbalových hráčů, který se snažili připravit na jejich finální hru. Nic je nemohlo zastavit. Nic nemohlo projít skrz ně. Byli jako cihlová zeď.
Nějak se mi podařilo se přes ne dostat. Pořád jsem měla ruku zaháknutou za Kelseyino zápěstí a jakmile jsme se dostaly do první řady, Gageův hypnotický hlas se ozval do mikrofonu a holky začaly ječet jako opice. "Všichni jste dnes večer úžasní!" řekl a usmál se.
"Vážně. Ta láska, kterou od vás cítím je neuvěřitelná!"
Holky křičely ještě hlasitěji a některé do nás vrážely. Protlačila jsem se víc dopředu, abych chytla lepší místo a jakmile jsem se zastavila, vzhlédla jsem. Všimla jsem si Kelsey, která zírala na Roye. Roy se díval zpátky přímo na ní.
A potom jsem se podívala na Gage. Byl tak zatraceně nádherný. Vždycky. Vlasy měl delší a rozcuchanější a byl oholený. Na sobě měl černé tričko s nasprejovaným nápisem FireNine, tmavě modré džíny a jako obvykle, tenisky Chuck Taylor. Odstrčil si vlasy z obličeje a znovu promluvil do mikrofonu a slyšet ho takhle - vidět ho takhle - bylo úžasné. Teď jsem mohla vidět, proč kvůli němu holky v davu tak šílely. Stál nade mnou, jako nějaká král na trůnu. Měl koketní pohled a jeho hluboký, jemný hlas mě naplnil. Chtěla jsem ho stáhnout z pódia a zaútočit na něj svými polibky. Chtěla jsem si ho osedlat a jezdit na něm hodiny.
Z tohohle úhlu mi jméno Rockový bůh Grendel dávalo smysl.
Gage řekl něco dalšího a potom přejel prsty po kytaře. Začal zpívat sólo. Ostatní ještě nehráli. Byl to jenom jeho hlas, který naplňoval stadion, z čehož holky šílely. Jeho hlas byl hypnotický a opravdu zpíval…jako opravdově, opravdu zpíval. Z hlouby jeho duše. Jeho srdce. Tohle pro něj byla vášeň. Užíval si to. Dával do toho všechno a měl k tomu své důvody. Pamatovala jsem si, jak mé říkal, že zpívání je pro něj způsob, jak zmizet - jak se cítí, že nemá žádné starosti. Žádné problémy. Zpívání byl pro něj způsob, jak utéct, jeho šťastné místo.
A potom otevřel oči, zavřel pusu, hrajíc mezihru. Zvedl ruce, opřel se do kytary a zbytek se chopil svých nástrojů. Hudba se rozléhala po stadionu a Kelsey vedle mě křičela, užívajíc si vystoupení.
Poskakovala nahoru a dolů, povzbuzovala, křičela a natahovala se dopředu, jak se snažila získat lepší pohled na Roye. Bylo zvláštní vidět ho stát na kraji pódia. Tohle vůbec nebyl on. Vždycky si držel odstup, ale jak si kradl pohledy na Kelsey, uvědomila jsem si, že jí tohle představení věnoval… a dělal zatraceně dobrou práci.
Gageův hlas byl hlubší a silnější a já se na něj podívala. A jakmile jsem to udělala, zalapala jsem po dechu. Zíral přímo na mě. Pořád hrál a zpíval, ale jeho oči byly jenom na mně. Sledoval mě. Bral si ze mě všechno. Skousla jsem si spodní ret a on nakrčil obočí, pravděpodobně přemýšlejíc nad tím, co tam sakra dělám, ze všech možných míst zrovna v davu. Neočekával mě a nemohl ze mě spustit oči. Jeho hlas se v jedné části zachvěl, skoro se zlomil, ale dal se ihned dohromady. Text písničky byl o postrádání někoho. Milování někoho. Text mi doslova vnesl slzy do očí.

She was all I had and I blew it,
The one I cried for, she knew it.
I would fight for the rest of my life,
Just to keep her by my side.
She was my one…
(Byla všechno, co jsem měl a já to odfoukl
byla ta, pro kterou jsem brečel, věděla to.
Bojoval bych po zbytek svého života
jen, abych jí udržel po svém boku.
Byla moje jediná…)

Zatraceně. Ten text byl nádherný. A jak zpíval každé další slovo, díval se víc do mých očí. Myslela jsem si, že jsem uviděla slzu, která se mu objevila v těch jeho, ale dřív, než jsem to mohla prozkoumat, zamrkal a uhnul pohledem. A už se na mě potom znovu nepovídal. Ani když se písnička změnila. Vyhýbal se mým očím a do dokazovalo, že nebyl nic víc, než rozervaný a zmatený.

Potom, co nás Roy po koncertě s Kelsey našel, nás zavedl do zákulisí a řekl mi, abych počkala na Gage. Potom vzal Kelsey za ruku a řekl mi, že budou čekat ve předu. Ben prosvištěl kolem jako maniak. Políbil mě na tvář a řekl, že mizí pryč se svým hravým klukem.
Potom, co byl pryč, jsem se zhluboka nadechla a podívala se postupně na všechny dveře. Deed s Montanou mě viděli čekat a objali mě. Montana si dělal legraci z mého účesu, ale řekli mi, že mi to slušelo. Deed řekl, že to je úžasný. Poděkovala jsem oběma, ale na co jsem doopravdy čekala, byl Grendel. Jako by věděl, že na něj budu čekat a dával si na čas - jako kdyby mi nechtěl čelit po tak dlouhé době.
Do háje, abych byla upřímná, nevěděla jsem, jestli jsem mu vůbec chtěla čelit sama. Myslela jsem si, že to mám všechno naplánované, ale když jsem viděla jeho vystoupení a lesklé oči, ztratila jsem všechna slova. Vše, co jsem chtěla udělat, bylo ho držet a říct mu, že všechno bude v pohodě. Trpěl. Byl zmatený. Věděl, že to podělal a bylo zřejmé, že neměl tušení, co má se sebou dál dělat.
Přemýšlela jsem nad tím, že to prostě vzdám. Zůstával ve své šatně z nějakého důvodu a to bylo, aby se vyhnul tomu, aby mě viděl. Jak mimochodem přivítáte někoho, koho jsme neviděli dva roky? Co uděláte? Znejistěla jsem a strachovala se, přemýšlejíc nad tím, že možná nic z toho nebude fungovat.
Jak jsem se otočila, dveře se skřípavě otevřely a já se zastavila v pohybu. Zaslechla jsem kroky mířící mým směrem a já polkla, tisknouc k sobě prsty. Zastavil se sotva palec ode mě a já se zachvěla, z tepla, které se mi rozlilo po zádech. Měla jsem na sobě krátké černé šaty, které byly vykrojené opravdu hluboko na mých zádech, takže jsem mohla cítit horko jeho dechu. Známé, mozolnaté ruce mě uchopily za paže a otočily mě a přitiskly mě k pevné hrudi přede mnou. Stála jsem před ním a dívala se do jeho oříškových očí. Zadrhl se mi dech, jak jsem byla po tak dlouhé době zase jemu tak blízko. Dva roky a nic se nezměnilo, až na ten depresivní náznak v jeho očích. Nemohla jsem si pomoc, ale musela jsem na do nich zírat tak, jako on zíral do mých, naklánějíc hlavu. Znala jsem ten pohled. Ten láskyplný pohled. Možná je pořád šance - alespoň to jsem si myslela, než se zeptal: ,,Co tady děláš, Elizo?" Jeho tón byl nepříjemný. Hrubý.
Polkla jsem knedlík v krku, dívajíc se kolem všude možně, jen abych se vyhnula jeho očím. "Jsem tady….abych si promluvila."
"O čem?"
Podívala jsem se na něj a on se zamračil. Možná jsem se mýlila. Vypadal naštvaně. "Uh…" Do prdele. Co jsem měla říct? Znervózněla jsem a o krok jsem od něj ustoupila, ale narazila jsem zády do zdi. Byla jsem chycena tváří tvář Gagi Grendelovi a všechno to vypadalo tak…. Špatně. Chtěla jsem, aby byl šťastný, že mě vidí. Místo toho vypadal otráveně. "Nevadí," řekla jsem rychle. Všimla jsem si únikových dveří a zamířila k ním, ale před tím, než jsem to mohla udělat, chytil mě za paži a znovu mě otočil k sobě.
"Pojď se mnou?" zašeptal.
Nemohla jsem mluvit. Dívat se na něj mě vždycky připravilo o řeč, takže místo, abych promluvila, jsem přikývla a on mě vedl do své šatny. Pořád měl ruku kolem mojí paže, a i když to byl jenom jednoduchý dotyk, bylo to dobré. Byl dobrý pocit být mu tak blízko. Cítit ho. Vidět jeho tvář. Chyběl mi tak zatraceně moc a já doufala, že mě vede do téhle místnosti proto, aby udělal něco, co moje tělo potřebovalo.
Gage si pospíšil do místnosti a pustil mě. Napřímila jsem se a za mnou něco zacvaklo. Otáčejíc se, jsem se střetla s Gagem, který zavřel dveře a zamkl je. "Proč jsi tady, Elizo?" zeptal se znovu.
"Řekla jsem ti to. Jsem tu, abych si promluvila."
"A já se zeptal o čem?"
Jeho tón byl temný…a bolestný. Nevěděla jsem, co mám dělat, takže moje nervy ze mě opět dostaly to nejlepší. Možná mě přivedl do téhle místnosti z naprosto jiného důvodu. Možná mi chtěl dát vědět, že to, co bylo mezi náma je u konce a už se mnou nechce nikdy znovu mluvit.
V koutku očí se mi objevily slzy, jak jsem se snažila zformulovat slova, ale nic ze mě nevyšlo. Chtěla jsem se ho zeptat, co měl za problém. Proč byl tak vážný?
"Proč brečíš?" zeptal se.
Zavrtěla jsem hlavou. "Nic to není." Zatraceně. Věděla jsem, že to byl špatný nápad. Věděla jsem to od začátku. "Odejdu, jestli to tak chceš, Gagi. Jenom jsem si chtěla promluvit….ale ty mě tady zřejmě nechceš." Otřela jsem si oči a obešla ho, svírajíc kliku v ruce, ale před tím, než jsem mohla odemknout, se postavil za mě a jeho jemné, teplé rty se dotkly zadní části mého krku.
Chloupky na zádech se mi naježily, jak řekl: ,,Nechci od tebe nic víc, než, abys byla se mnou v témhle místnosti, Elizo. Jen chci vědět, co tě sem přivedlo."
Po páteři mi přejel chlad, jak jsem přestala bojovat se zámkem. Na chvilku se mi zadrhl dech, jak Gage zvedl ruce a uchopil jedno moje prso. Znovu mě políbil ze zadu na krk, za ucho a já zalapala po dechu, jak jsem to nečekala, ale rozhodně jsem to tak chtěla.
"Víš, jak dlouho to bylo?" zašeptal stroze. "Až moc dlouho." Otočil mě a okamžitě se zmocnil mých rtů. Zamručela jsem, jak mě zvedl a já mu omotala ruce kolem krku a nohy kolem pasu. Hladově mě políbil a já ho odmítala zastavit. Chtěla jsem to. Strádala jsem po tom tak dlouho. Chyběl mi jeho dotek, jeho polibky. Všechno. "Bože, Elizo, tak zasraně moc si mi chyběla."
Mohla jsem cítit jeho vzrušení, přes jeho džíny. Byl tvrdý a připravený na mě. Gage mě postavil na zem, přetáhl mi šaty přes hlavu a odhodil je stranou. Přetáhl si svoje triko přes hlavu a odhodil ho taky. Jeho oči zářily, chtěly, toužily. Přejel mě pohledem od hlavy k patě, olizujíc si své rty, jak se ke mně naklonil.
"Je na tobě něco jiného," řekl.
"Co tím myslíš?" zašeptala jsem.
Na chvíli bylo ticho. Vše, co jsem mohla slyšet byly naše dechy. Nakonec promluvil. "Byl v tobě nějaký jiný chlap, Elizo?"
Zaváhala jsem a potom se podívala pryč. Nechtěla jsem se podívat do jeho očí. Ale to, že jsem se na něj nepodívala ho pravděpodobně ujistilo.
"Kolik?" zeptal se. Překvapivě byl jeho hlas klidný.
"Jenom jeden…ale bylo to, když jsme se rozdělili, Gagi."
Kousl se do rtu, jak jsem vzhlédla a on zíral do mých očí. Po několika vteřinách odvrátil pohled a já se cítila příšerně. Ale v mžiku sekundy udělal krok vpřed, uchopil můj obličej a divoce mě políbil. Zasténala jsem a otevřela svou pusu. Pořád držel můj obličej. Jeho oči byli tvrdé jako skála, propalovaly díru do mých. Byla v nich bolest - bolest z toho, že se mnou někdo sdílel takovouhle intimitu - ale taky tam byla vášeň. Touha. Chtěl to všechno zpátky. Chtěl mě zpátky.
"Vím, že jsem ti ublížil, naštval tě a možná jsi pořád naštvaná, jak to s náma dopadlo, ale chci, abys byla znovu moje. A to, co se chystám udělat, bude součást mé omluvy. Jsi moje, Elizo a to se nikdy nezmění, bez ohledu na to, jakýma sračkama si zrovna procházíme."
Nevinně jsem přikývla a on si mě přitáhl zpět k sobě, zírajíc na mé rty. Potom mi řekl, abych se opřela o zeď a roztáhla nohy. Udělala jsem, jak mi řekl a srdce mi divoce tlouklo. Stála jsem tam jenom ve spodním prádle a nebyla si jistá, co přesně se bude dít, ale věděla jsem, že to bude nebeský.
Gage uchopil okraj mých kalhotek a stáhl mi je dolů po nohách. Vystoupla jsem z nich a když jsem to udělala, řekl mi, abych nohy roztáhla víc. Udělala jsem, jak řekl a on klesl na kolena. Zalapala jsem po dechu, když přejel nosem po mém sladkém, vlhkém vstupu. Zavrčel, nadechl se a znovu si olízl rty.
"Voníš tak dobře. Musím tě ochutnat, Ellie."
Nebyla jsem si jistá, jak odpovědět, takže jsem zůstala potichu, ale můj dech se pomalu zrychloval s mou nedočkavostí. Věci se staly tak rychle. Nečekala jsem, že to půjde takhle… ale moje tělo po tom toužilo. Byly to roky. Neuvědomila jsem si, že jsem po něm strádala tak moc. "Sleduj mě," zamumlal a políbil mé stehno. "Nedívej se pryč." Políbil mě znovu na nohu a schválně se vyhýbal mé citlivé oblasti. Zavrněla jsem a věděla, že za chvíli začne moje šťáva kapat na koberec, jestli mě nepřestane dráždit.
Gage vyplázl jazyk a pomalu přejel přes nesladší část mého těla a já se zachvěla, naklánějíc se dopředu. Můj střed se sevřel, jak mě chytil za zadek, přitahujíc si mě blíž k jeho obličeji. Zabořila jsem mu prsty do vlasů a tahala za ně, jak moc jsem chtěla něco držet. Zavrčel, jak ve mně pohřbil svůj jazyk a já roztáhla nohy ještě víc, aby mohl ochutnat každou mou část. Žádná šťáva nemohla ukápnout, když byl na svých kolenou. Jeho jazyk měl schopnost a rychlost geparda a každý pohyb mě posílal blíž a blíž k okraji.
A potom jsem ucítila, že to přichází. Začalo mi být horko a zoufale jsem chtěla, aby mě jeho jazyk dokončil a uspokojil mě. Přitáhla jsem si jeho hlavu blíž a zaskřehotala jeho jméno.
Gage mě udělal s dalšími třemi olíznutími a potom se postavil. Měl příliš nedočkavosti - příliš ohně ve svém pohledu. Nechtěl přestat s tím, co se stalo. Přitáhl mě na stůl a potom mi řekl, abych se otočila.
Usmála jsem se, jak jsem se předklonila a položila tak břicho na stůl. Tohle mi tak chybělo, i když jsem věděla, že věci budou pravděpodobně těžké potom, co budeme hotoví. Nezajímalo mě to. Potřebovala jsem to po dvou letech deprese. Dva roky osamění, bolavého srdce a slz. I když jsem byla s Davidem šest měsíců, všechno, co jsem chtěla, byl Gageův dotyk. Prohnula jsem se, prosíc ho, aby si mě vzal, jakkoliv bude chtít. Zrovna teď byl David jenom otázkou. David se tomu nemohl vyrovnat.
Chtěla jsem kůži na kůži. Pot na pot.
Gage se setkal s mým vstupem a pak vklouzl dovnitř, skrz zuby mu proklouzlo zasyčení a já sevřela okraj stolu. Chtěla jsem ho celého v sobě. Cítila jsem se jako nějaký sexuální ďábel, ale nemohla jsem si pomoc. Gage a já jsme sotva něco řekli jeden druhému a byli jsme v tom zpátky…. A bylo to tak správné. Měla jsem se držet nějaké konverzace, ale nebyla tu žádná potřeba to teď zastavit. Spojení mezi námi bylo divoké a naplňovalo celou místnost. Tohle bylo potřeba.
Gage sevřel můj pas pevněji a začal do mě vrážet. Naklonil se a přitiskl své rty k mému uchu, když zašeptal: ,,Můžu říct, že jsem ti chyběl."
Zasténala jsem - "Jak?" - když sevřel jednu mou půlku.
"Žádný protest." Pumpoval tvrději. "Žádná nenávist v očích." Ještě tvrději. "Jenom láska. Chyběla jsi mi tak moc. Moje láska k tobě nezmizela."
Zapištěla jsem potom, co řekl poslední větu. Bušil do mě zezadu a vrčel skrz zatnuté zuby. Jeden z jeho prstů našel můj klitoris a já věděla, že chce, abych se udělala s ním. Kroužil palcem kolem mého vrcholu, dokud nezaklel skrz zuby. Zaječela jsem a on do mě ještě několik vrazil, než se na mě sesunul. Jeho dech mi přeběhl po vlasech a ochladil mě na krku. Zakřenila jsem se, vděčná, že nemohl vidět můj obličej, protože jsem si byla jistá, že jsem vypadala jako naprostý šílenec.
Gage se nakonec ze mě vytáhl, líbajíc mě na tvář. Pomohl mi na nohy a potom došel pro moje šaty a kalhotky.
Byli jsme potichu, když jsme se oblíkli, ale oba jsme měli na tváři stupidní úsměv. Byl stejně tak šťastný, jako jsem byla já? Myslela jsem si, že budu naštvaná, až ho znovu uvidím, ale nebyla jsem. Byla jsem klidná, což dokazovalo, že jsem za ty dva roky o trochu dospěla.
Potom, co jsme si vzali z ledničky lahve vody, Gage konečně promluvil.
"Co to máš s vlasy?"
Napila jsem se vody a položila jí na stůl, než jsem si prsty projela ve vlasech. "Chtěla jsem něco nového. Nelíbí se ti to?"
Usmál se a potom udělal krok ke mně. "Miluju to. Sedí ti to. Jen jsem si myslel, že bys na sobě nikdy nic nezměnilo….ale zase," řekl, přitahujíc si mě za pas. "Můžu říct, že se toho kolem tebe hodně změnilo." Usmála jsem se od ucha k uchu, když mě políbil na tvář. "Pořád jsi mi neodpověděla na otázku." Odtáhl se a otřel se špičkou nosu i mou tvář a bradu. "Proč jsi tady?"
Neodpověděla jsem hned. Nemohla jsem mu říct pravdu. Roy a Montana si myslí, že by bylo dobré, kdybych si s tebou promluvila a já si myslela, že bych mohla zkusit promluvit s tvou sestrou. Musela jsem rychle něco vymyslet. "Dostala jsem práci v Arts Global. Začínám v srpnu, ale přišla jsem dřív, abych dokončila velký projekt."
"Oh." Klesl hlasem, než znovu promluvil. "Ale jak jsi věděla o tomhle koncertě? Byla to soukromá věc. Jenom někteří lidé byli pozváni."
"Ben. Je to váš manažer," řekla jsem sarkasticky. Rozhodně další lež.
"Oh." Pokrčil rameny. "Správně. Jen jsem si nemyslel, že bys chtěla být znovu kolem kapely." Na moment se usmál, ale jeho obličej zase zvážněl. Podíval se do mých očí, jako kdyby něco hledal - nějaký druh odpovědi - ale nevěděla jsem co.
"Proč se na mě takhle díváš?" usmála jsem se.
Povzdychl si, ale pořád zíral. "Potom, co opustíme tuhle místnost… nesmí mě s tebou nikdo vidět, Elizo." Tohle mi otřáslo srdcem.
"Já vím," zamumlala jsem. "Ale to se může změnit. Gagi."
"Já-já nemůžu, Elizo. Je příliš pozdě se snažit a změnit věci."
Bolelo to slyšet, ale pokračovala jsem v mluvení. "To je to, kde se mýlíš. Nikdy není pozdě. Není těžké svatbu odvolat, Gagi. Chtěla jsem tě vidět, abych tě přesvědčila, že tohle je špatně. Nemiluješ jí. Nemusíš to dělat jenom proto, abys udržel svou sestru v bezpečí. Ona je tvoje rodina. Jsem si jistá, že to pochopí."
"Je nemocná. Nechci, aby se stresovala."
"Ugh!" vytrhla jsem se z jeho objetí a vyhodila ruce do vzduchu. ,,Uvědomuješ si, jak idiotsky teď zníš, Gagi?"
"Ne, co je idiotský je, že ses tady neohlášeně ukázalo, Elizo. Kdykoliv tě mohl vidět a domyslet si, kdo jsi. Měla jsi štěstí. My jsme měli štěstí. Nemůžu riskovat její život kvůli tomu, v jakých jsem teď sračkách!"
"Myslíš si, že se starám o to, co si kdokoliv myslí?" Viděla jsem rudě. Opravdu tohle dělal. Neletěla jsem celou cestu do New Yorku, abych prohrála a nehodlala jsem to vzdát…ne jako posledně. "Roy mi všechno řekl. Jsi na tom mizerně. Ben mi řekl, že všechny tvoje písničky jsou depresivní. Montana si myslí, že se kapela brzo rozpadne - chci říct, neřekl to, ale vím, že si to myslí. Všichni si to myslí! Nejsi stejný a nemusím být kolem tebe, abych to věděla. Je bezcenná. Prostě se s ní rozejdi. Jenom si to děláš těžší."
Sklopil hlavu. Neřekl nic, ale mohla jsem vidět, že se mu v koutcích očí objevily slzy. Bylo to potom, co jsem si všimla kruhů pod jeho očima. Rozhodně nebyl ani trochu blízko k tomu, aby byl se svým životem spokojený nebo s čímkoliv, čím si procházel. Byl rozervaný a všichni jsme věděli, že se vydal špatnou cestou.
Uchopila jsem jeho obličej a donutila ho se tak na mě podívat. Nejdřív byl ztuhlý, ale když jsem to udělala znovu, setkal se s mýma očima. "Musíš toho nechat, Gagi. Nestojí ti za to. Nejsi šťastný. Jestli s ní zůstaneš, kapela půjde do háje, a když Kristina zjistí pravdu, bude na tebe naštvaná, že jsi jí to neřekl."
"Dělám, co můžu, abych udržel Kris šťastnou. Nepotřebuje to vědět, Elizo. Daří se jí dobře."
"Ví o mně?"
Zaváhal. "Možná."
"Co myslíš tím možná?"
Přimhouřil oči. "Co víš?"
Založila jsem si ruce na hrudi. "Vím, že jsi o mě Kristině před tím řekl."
Zavrčel. "Zasranej Roy. Od kdy jste se vy dva staly takovými přáteli?"
"Od chvíle, kdy si všiml, že jde kapela kvůli tobě do prdele. Když zjistil, že se dostatečně stará o tvé štěstí, aby mluvil s holkou, kterou neměl rád od prvního dne. Všichni se o tebe staráme, ale tobě to uniká. Kdyby se o tebe Penelope starala, tak by tě nevydírala. Využívá tě. Je to mrcha. Všechno, o co se stará je jenom ona a její postoj na veřejnosti."
"Vím to, ale-" Zlomil se mu hlas, když sklouzl do křesla. Sledovala jsem ho, jak si přejel prsty přes obličej a přes vlasy, zanechávajíc tak červené a bílé stopy na tváři a čele. "Elizo, snažil jsem se dělat všechno, co můžu, ale je to jako kdyby měla Penelope svoje pasti všude. Řekla Kristině, že jsem jí vzal její panenství a teď si Kristina myslí, že je špatné, abych jí nechal. Řekl jsem ti, jak je na tom Kristina ohledně panenství. Chce, abych to respektoval."
Zamračila jsem se. "Ty jsi…nezval její panenství…že ne?" Zaváhala jsem s otázkou, ale chtěla jsem to věděl. Nechtěla jsem, aby Penelope měla s Gagem taková druh intimnosti, který jsme spolu jednou sdíleli. Chtěla jsem, aby moje panenství bylo jediné, které vzal. Bylo to trochu sobecké, abych na sebe myslela v tuhle chvíli, ale doufala jsem, že mi nelhal ohledně toho, když mi tehdy řekl, že to nikdy před tím neudělal.
"Zatraceně ne."
Oddechla jsem si. Díky bože. "Okay. Tohle je potom naprosto mimo."
"Já vím, že jo." Postavil se a použil ruce, aby uchopil můj obličej. Přitáhl si ho k sobě a políbil ně na špičku nosu před tím, než pohltil moje rty. Jeho jazyk mi vklouzl do pusy a hrál si s mým, což mě donutilo zasténat. Uvolnila jsem se jako tající máslo a zahákla mu ruce kolem krku, když se odtáhl, aby mě políbil na krk. "Myslel jsem si, že jsi mě nenáviděla měsíce potom, co jsi mě opustila pod mostem. Chtěl jsem tě nějak kontaktovat, ale - do prdele. Nevím. Nebyl jsem s jistý, jak bys to vzala. Nechtěl jsem tě zmást. Věděl jsem, že bych tě nemohl mít s ní kolem." Gage mi zvedl mou bradu, takže se mohl podívat do mých očí. Dvakrát mě políbil, ale jeho oči nikdy nepustily moje. "Měla jsi pravdu s tím, že nejsi žádná možnost. Stojíš za mnohem víc, než jen to. Zasloužíš si být pro někoho ta jediná. Nezasloužím si někoho tak krásného a sladkého, jako jsi ty. Cítím se, jako bych tě zničil a mrzí mě to. Přísahám na hrob mé matky, že mě to mrzí, Elizo. Nikdy ti nechci znovu takhle ublížit."
Povzdychla jsem si, naklánějíc se, abych políbila koutek jeho úst. Sám víš, že jediný způsob, jak mi znovu neublížit je, že jí necháš je a budeš akceptovat následky, které tahle mrcha nadrobí."
Zasmál se a kolem jeho očí se objevily rozkošné vrásky. Byl to opravdový, upřímný smích a já byla ráda, že jsem mu jeden takový mohla dopřát. Vypadalo to, jako že se nezasmál už hodně dlouhou dobu.
"Já…si s ní promluvím. Pokusím se to nějak vyřešit." Pokrčil rameny a potom mě znovu políbil na tvá. "Možná to nebude fungovat, ale pokusím se. Následky a všechno. Jenom si slib, že tu budeš se mnou, Ellie. Neutíkej ode mě. Pokusím se o to nejlepší."
Znovu mě políbil a já mu to oplatila, ale tak trochu sem věděla, že neudělá nic, pro dobro svojí reputace a jeho sestry. I když bylo kapele jedno, že by ztratily dohodu s otcem Penelope, pořád za to nechtěl být viněn. Gage potřeboval nějakou podpěru - dav lidí, kteří ho podrží a poskládají ho dohromady. Jediná věc, kterou jsem mohla udělat, bylo dokončit jeho plán a zajistit, abych se zítra setkala s Kristinou. Ale řekla jsem: ,,Slibuju."
"Můžeme se sejít na oběd zítra něco něco," nabídl a sevřel svou peněženku.
Zaváhala jsem. "Nevím, Gagi."
Zamračil se. "Proč ne?"
"Protože…." Podívala jsem se pryč. "Ano, pořád tě miluju, ale dokud nebude Penelope pryč z tvého života, nemůžeme si být blízcí tak, jako jsme si byli. Nechci si tím projít znovu. Jsem tady pro tebe, ale nechci být jediná, která pro něco bojuje."
Nadechl se a vydechl, jak jsem se na něj podívala. "Udělám, co můžu, Elizo," řekl a položil mi dlaně na tvář. "Vím, že to, co jsem udělal, bylo špatné. Nechci nic víc, než to napravit."
"Já vím. Jenom…dokud se věci s ní nějak nepohnou…tak nemůžeme mluvit o nás." Vynutila jsem úsměv a políbila ho, protože to pravděpodobně bude na nějakou chvíli naposled a potom jsem si propletla svoje prsty s jeho.
"Samozřejmě. Pojďme odsud vypadnout." Usmál se na mě, políbil mě na tvář a potom otevřel dveře, aby vyšel ven.
Když jsme vyšli ze dveří, Gage mě požádal o číslo. Potom, co jsem mu ho dala mi řekl, že mi zavolá později v noci, aby se semnou trochu promluvil. Bylo nejlepší, abychom s Kelsey šly dřív, než si někdo všimne, kdo jsem a udělá z toho něco naprosto příšernýho, takže jsem přikývla a vydala se najít Kelsey s Royem.
Věděla jsem, že Penelope polevila s obranou potom, co o mně dva roky neslyšela. Pravděpodobně předpokládala, že jsem to vzdala… No, tak trochu jo, ale teď jsem byla zpět a věděla jsem, že ona nebude čekat, že se vrátím. Bylo dobře, že byla mimo město, ale byla jsem si jistá, že bude připravená, hned jak se vrátí, se k němu znovu připojit, jako pijavice. A vysaje ho do sucha.
Zamířila jsem po schodech dolů a cítila jsem se mnohem líp, než když jsem šla nahoru. Lobby bylo naprosto prázdné, takže jsem vytáhla mobil z podprsenky a zavolala Kelsey. Když to po třetí zazvonila, vyšla jsem ven a uviděla jí…a doslova jsem vyprskla smíchy.
Roy seděl na lavičce ve stínu a Kelsey mu seděla na klíně. Jejich rty byly zaklesnuté do sebe, jazyky propletené. Hádala jsem, že jsem měla pravdu, když jsem si myslela, že Kelsey balí.
Očividně je můj smích nijak nevyrušil, protože k sobě byly pořád přísátí, takže jsem si odkašlala a zastrčila telefon zpátky do podprsenky. Roy se chystal sevřít Kelseyin zadek a přitáhnout si jí blíž, ale kdy mě uslyšel, lehce jí od sebe odstrčil, rty měl červené a nateklé.
"Gage se o to postará," řekla jsem, abych prolomila ledy. Otřel si pusu hřbetem ruky a přikývl.
"Oh..sakra." Kelsey seskočila z jeho klína, utírajíc si pusu svou paží. "Uhm.. woa. Okay. Ty panáky tequily nebyly nejlepší nápad."
"Nebyly?" zeptal se Roy, naklonil hlavu na stranu, dívajíc se na Kelsey a usmíval se. "Tak trochu jsem se… bavil."
"Se mnou?" Kelsey vyprskla smíchy a zakymácela se na svých podpatcích. Roy se postavil a chytil jí za pas dřív, než mohla spadnout na zadek.
"Ano, s tebou," řekl. Podíval se na mě. "Co říkal Gage?"
"Řekl, že se pokusí o nějaký kompromis s Penelope, ale já vím, že to nebude brzo, takže pořád platí, že navštívím Kristinu."
Roy povytáhl obočí a podezřívavě se na mě podíval. "Je to tak? Tvoje vlasy vypadají trochu pocuchaně. Takhle před tím rozhodně nevypadaly," zasmál se.
Trochu jsem se usmála. Věděla jsem, kam se snaží dostat, ale nehodlala jsem tam jít s ním. "Taky chtěl, abych se s ním setkala na oběd. Řekla jsem, že ne."
Roy se ušklíbl. "Samozřejmě, že jsi řekla ne." Podíval se na Kelsey, která se snažila udržet rovnováhu.
"Je opilá?" zeptala jsem se s svrásčeným obočím.
Roy si povzdychl a pomohl Kelsey zpět na lavičku, aby se posadila. Zvedl jí nohy do svého klína, aby jí mohl sundat boty a já se usmála v úžasu. Wow, byl o moc sladší, než jsem si myslela. "Jo, vzal jsem jí do vedlejšího baru. Chtěla jít. Zavolám Stanovi a řeknu mu, aby vás dvě vzal domů, aby jste si nemusely shánět taxík."
Kelsey se zhoupla a něco zamumlala.
Roy se zasmál a položil její boty na zem, očividně zaslechl, co řekla. "Pořád objednávala panáky. Myslel jsem, že bude nejlepší jí vzít ven, aby měla trochu čerstvého vzduchu, ale pak se to nějak přesunulo….k tomuhle." Pokrčil rameny a odhrnul si střapaté vlasy z očí a potom vytáhl svůj mobil.
Zasmála jsem se. Jo, tenhle kluk rozhodně netrhal hlavy koťátkům. Byl příliš milý a já byla vděčná, že jsem ho trochu poznala. Byla jsem ráda, že jeho chování bylo pryč, protože stejně tak jako Montana Deed, Roy mohl být jako můj bratr.
Potom, co Roy zavolal Stanovi a prodiskutovali jsme zítřejší událost, jsem s opilou Kelsey byla na cestě do našeho bytu. Během celé jízdy jsem se nemohla přestat usmívat a byla jsem ráda, že Kelsey vedle mě skoro usnula. I když jsem nebyla tam, kde jsem chtěla být, to, že jsme se s Gagem tase setkali mě tak nějak dělalo… kompletní. Nemohla jsem se dočkat, až se přes všechno dostanu a budu zase šťastná. Zasloužili jsme si jeden druhého. Jenom musel taky trochu zabojovat.
Dostala jsem se do bytu a pomohla jsem Kelsey převléct, než jsem jí uložila do postele. Než jsem se otočila a zhasla světlo, Kelsey zavolala moje jméno a já se otočila.
"Jo?" ozvala jsem se.
"Dneska jsem se s Royem bavila. Nikdy ani za milion let bych si nemyslela, že by s tohle mohlo stát, ale zeptal se mě, jestli s ním nepůjde o víkendu na rande." Zasmála jsem se, když jsem se svalila na prázdnou část její postele. Pořád měla zavřené oči a ruku měla hozenou přes tvář.
"No a půjdeš s ním na rande?"
"Nevím," zamumlala. "Přemýšlela jsem o tom, zatím, co měl svůj jazyk v mé puse, a řekla jsem ti už před tím, že nechci být nijak veřejně známá. Mám ráda své soukromí. Neměli bychom to, kdybychom byli spolu…ale mám ho ráda…"
"Myslím, že tě má rád taky."
"Myslíš?"
"Jo. Nemyslela jsem si, že by mohl mít rád někoho kromě kapely, abych byla upřímná. Ale potom jsem viděla, jak se na tebe dívá…sleduje tě. Je to roztomilý." Usmála jsem se, když se zakřenila, pořád měla zavřené oči. Její dech se po chvíli ustálil a to byl znak toho, že usnula. Zavřela jsem za sebou dveře její ložnice a zamířila do svého pokoje, abych se osprchovala, vzala jsem si pyžamo, vyčistila zuby a potom jsem vklouzla pod přikrývky a to vše, zatím, co jsem myslela na Gage.
Když jsem se usadila, zazvonil mi telefon na nočním stolku a já ho zvedla, věděla jsem přesně, kdo to byl.
"Ahoj?" odpověděla jsem.
"Ellie," Gage řekl do telefonu. "Jak se cítíš?"
Zamračila jsem se, když jsem se posadila a opřela jsem se o čelo postele. "Dobře…hádám. Co ty?" Zaslechla jsem klepání na přední dveře, které přerušily můj hovor, vyšplhala jsem z postele, zmatená, kdo by mohl klepat takhle pozdě na Kelseyiny dveře. Věděla jsem, že měla Kelsey pár spontáních přátel v AG, ale pochybovala jsem, že by to byl někdo z nich. "Vydrž, někdo je u dveří."
"Okay."
Pospíšila jsem si chodbou, rozsvítila světlo a podívala jsem se skrz kukátko. A potom jsem uviděla jeho, jak stojí s telefon u ucha, rozzářila jsem se jako hvězda. Odhodila jsem telefon na gauč, odemkla dveře a otevřela je.
"Ptáš se mě, jak se mám? Teď mnohem líp," řekl gage a usmíval se, když odtáhl telefon od svého ucha. Nedala jsem mu žádný čas na to, aby znovu promluvil. Místo toho jsem mu hodila paže kolem krku a vrhla se na jeho rty. Rozevřel rty a usmál se do polibku a potom se posunul dovnitř, zavírajíc za sebou dveře. Líbali jsme se celou cestu do mého pokoje a jakmile jsme byli uvnitř, pustila jsem ho a zavřela dveře.
"Jak jsi věděl ,kde jsem?" zeptala jsem se, i když mi to bylo jedno. Byla jsem ráda, že je se mnou. Nemohla jsem bojovat se svou radostí.
Chytil jsem venku Roye a on mi řekl adresu od Stana. Přijel jsem, jakmile jsem mohl." Jeho rty se usmály, jak naklonil hlavu na stranu. "Nemůžu se od tebe držet daleko. Vidět tě dnes večer mě nutilo si uvědomit kolik noci jsem strávil tím, jak moc jsi mi chyběla. Vím, že jsem to podělal. Hodně. Já jsem k ničemu a om-omlouvám se, Ellie. Opravdu mě to mrzí." Sevře mé ruce a políbil mě na klouby, ale já zavrtěla hlavou.
"Ne, to je dobrý." Uvolnila jsem si ruce a sevřela jeho obličej. Tvrdě jsem ho políbila na rty a usmála se. "To je dobrá, Gagi. Žijeme a učíme se, že? Nejsi k ničemu, tak to přestaň říkat. Jenom mi prosím slib, že tentokrát jí necháš jít, bez ohledu na to, co se stane. Víš, že tu jsou lidi, kteří tě podpoří. Nemůžeš to nechat, aby to trvalo. Dřív nebo později tě to zničí a zničí to i kapelu. Jsi silnější než tohle a ty to víš, tak bojuj."
Polkl a přemýšlel o tom, zda to byl dobrý nápad. Začala jsem se bát potom, co ticho naplnilo místnost, ale když se přes jeho rty roztáhl úsměv, usmála jsem se s ním. "Slibuju, sladká Ellie. Miluju tě."
Usmála jsem se. "Taky tě miluju."
Po několika minutách muchlování jsme se svlékli navzájem, skončili na posteli a naprosto neuvěřitelně se milovali. A z nějakého důvodu - i když jsme věděli, že tu budou trable - tak to bylo to nejlepší milování, které jsme kdy dělali. Na budoucnosti nezáleželo. Na Penelope nezáleželo. Na životě nezáleželo. Byli jsme to jenom my, v našem vlastním vesmíru a nikdy jsme nechtěli nechat toho druhého jít. Byli jsme šťastný, vraceli jsme se zpátky do naší lásky, kterou jsme si od sebe navzájem vzali. Bylo to dobré. Byli jsme dobří.
Chystali jsme se tohle vyřešit, aby to mohlo fungovat.
Neměla jsem o tom pochyby. Mohla jsem vidět v jeho očích, když mě hladil po bradě a jak jsme společně dýchali, bez toho aniž bychom řekli jediné slovo, že mě chce zpátky víc, než cokoliv, ale byla tu jedna velká překážka - Penelope. Aby si mě udržel, musel se s ní vypořádat. Doufala jsem, že svá slova myslel vážně a že z toho nevycouvá tak, jako to udělal před dvěma lety. Chtěla jsem, aby byl silnější.
Pustila jsem ho znovu dovnitř a to ode mě nebylo moc chytré, ale jak bych nemohla? Milovala jsem ho - zatraceně - byla jsem do něj zamilovaná - a vztek nikdy nemohl pohltit to, co moje srdce doopravdy cítilo. Po nějaké době jsem na něj přestala být naštvaná, když jsem zjistila, proč mě opustil, aniž by řekl sbohem. Chyběl mi, protože jsem byla ráda, že pro měl byl v New Yorku, ale udělal hloupé rozhodnutí a bohužel jsem nebyla jeho výsledkem. Ale rodina je první. Rodina je vždycky první. A já chápala, proč se tak strachoval.
Nemohla jsem si dovolit mít srdce ještě víc zničené, takže jsem zavřela oči a modlila se za to nejlepší před tím, než jsem se přitulila na zbytek noci k jeho hrudi. Modlila jsem se, aby zítřek šel líp, než jsem čekala, a aby si mír našel znovu zpátky cestu k nám. Byli jsme mnohem víc, než jsme mohli vidět. Dostal se do mého srdce po prvé, kdy řekl, že mě miluje a od té chvíle jsem byla jeho. Nemyslím si, že bych kdy mohla být někoho jiného, bez ohledu na to, kolik času jsme strávili odděleně. Tak kde byla temnota, mě naplnil světlem. On byl moje světlo. Moje spása. Můj svět.