13. kapitola (Nečekaná návštěva)
"Co
tady do prdele děláš?" zavrčela jsem.
"Jsem tady, abych tě pozdravila," řekla, pořád se usmívajíc.
"Jak víš, kde bydlíme?"
"Vím spoustu věcí. Znám lidi." Zamračila jsem se na ní a začala jsem zavírat dveře před jejím obličejem, ale ona tam strčila ruku. Na drogami zničenou anorektičku byla pěkně silná. "Vydrž." Otevřela jsem znovu dveře, mračíc se. "Chtěla jsem s tebou mluvit. Slyšela jsem o tvém absolvování. Nemůžu uvěřit, že jsi se sebou něco udělala."
"PROČ. JSI TADY?"
"Jsem tady, abych tě viděla, to je vše."
"Nepotřebuješ mě vidět." Začala jsem znovu zavírat dveře, ale její skřehotavý smích mě zastavil. "Co je tady sakra vtipnýho?"
"Teď máš koule. Kdy se to stalo? Když jsi tomu hezkýmu klukovi řekla sbohem? Nebo to bylo, když tě Jason bral na všechny ty bitky s holkama?"
Přimhouřila jsem oči a zmocnil se mě opravdu velký vztek. "Prosím?"
"Slyšela si mě." Protočila oči. "Podívej, mám na tebe malou prosbu. Jason má velký problém najít nějakou práci. Potřebujeme půjčku. Ben má teď spoustu peněz. Ty si šukala toho slavného rockera. Jeden z vás by nám mohl něco dát."
"Ben ti nedá ani hovno potom, co jsi ho okradla o všechno, co měl," zavrčela jsem. "Ty máš tu drzost stát přede mnou a žádat o mě o peníze?"
"Ben mi dluží spoustu laskavostí z předchozích let," řekla a založila si svoje kostnaté ruce.
"Ben ti nedluží vůbec nic, mami! Nebo bych ti snad měla říkat Debro? Nebyla jsi zrovna dobrá matka." Založila jsem si ruce, čelíc jejím rysům.
Debra se zasmála, sledujíc mě, zatím, co si olízla rty. "Tohle je sranda. Přisahám, že jo. Podívej se na sebe, jak jsi vyrostla. Stojí na pevně na zemi. Snažíš se být žena." Debra udělala krok zpátky. "Nech mě zavolat Jasona. Vsadím se, že tě zlomí."
Opravdu mě štvala. Ustoupila jsem a zavřela za sebou dveře, takže jsem stála tváří tvář proti ní. "Seru na tebe a seru na Jasona. Skončila jsi s tím, abych mě děsila."
"Řekni mi to do obličeje, krásko." Jasonův hluboký hlas se ozval za Debrou a ona se zasmála, ustupujíc do strany, abych ho mohla vidět. Jakmile jsem ho uviděla, zmocnila se mě panika. Nadechla jsem se, ale něco jako by mě dusilo. Jason byl větší. Nedbalejší a větší. A ošklivější. A pořád zastrašující.
Při pohledu na něj všechna moje kuráž opadla. Skoro jako by se všechno vzpomínky na to, jak se mnou zacházel, točily kolem mě. Měl na sobě otrhaný svetr a udělal krok dopředu. Jeho pivní pupek se rozšířil a postrádal několik zubů ve svém děsivém úsměvu.
"Vypadáš dobře," řekl Jason. "Zatraceně dobře. A když vypadáš tak dobře, tak nám můžeš dát nějaký peníze, jak řekla tvoje matka. Starali jsme se o tebe. Podrželi jsme tě. Je to jenom naše právo. Dlužím nám to."
"Jdi do prdele," zasípala jsem.
"Oh, mám jít do prdele?" Jasonův smích zaburácel přes celou verandu. "Ho ho, Eliza na mě vyrostla."
Zavrtěla jsem hlavou. Nehodlala jsem ho nechat vyhrát. Ne dnes večer. Ne potom, jakýma sračkami jsem si kvůli němu musela projít. Ne potom, co mě mlátil a obtěžoval. Ne potom, co oba okradli mého otce o všechno, co mu patřilo. Ne potom všem, co mi udělali.
"Jo," vyštěkla jsem. "Jdi do prdele!"
Jason udělal další krok a sevřel mou paži. Debra ustoupila dozadu a odfrkla si, když si založila ruce na hrudi a sledovala nás. "Co jsi mi to právě řekla?"
"Jdi do prdele!"
Jason mě volnou rukou chytil pod krkem a já se dusila, jak mě za krk zvedl. Přitiskl mě ke zdi a já zalapala po dechu, zatínajíc mu nehty do ruky. "Co teď?" zavrčel Jason, jeho zelené oči byly prázdné.
"Neubližuj jí, J. Pořád potřebujeme ty peníze."
"Seru na ty peníze. Nikdo se mnou takhle nebude mluvit." Jasonovo sevření se ještě víc zpevnilo a já se snažila volat o pomoc, ale bylo to zbytečný. Nemohla jsem dýchat. Skoro mi drtil krk. "Potřebujeme jí udělit lekci. Jenom proto, že žije s buzerantem a šuká bohatýho kluka neznamená, že se mnou bude takhle mluvit. Budeš mě respektovat a uznávám tak, jako si to dělala vždycky. Chápeš to?"
Radši bych se udusila k smrti, než abych mu dala to uspokojení. Jason mě svíral pevněji a pevněji, čekajíc, že něco udělám. Nic. Chtěla jsem to vzdát. Chtěla jsem mu říct, že jo a on by měl nade mnou nějakou sílu, jako měl vždycky. Děsil mě tak moc a já věděla, že to tak bude po zbytek mého života. Vždycky mě bude děsit. Vždycky se ho budu bát. Ale nenáviděla jsem ho. Chtěla jsem pro jednou být silná.
Ale zrovna, když jsem se chystala ho prosit, aby toho nechal, někdo uchopil Jasona za rameno a odtáhl ho pryč. Spadla jsem na zem a zalapala po vzduchu, ale viděla jsem všechno. Roy strčil do Jasona a potom na něj skočil. Nejdřív jsem si myslela, že mám halucinace, takže jsem se podívalas Debru, která zírala jejich směrem v naprostém šoku a mě došlo, že tohle je opravdový.
A potom se Montana pohnul přes verandu a pomohl mi na nohy. "Jsi v pořádku, Elizo?" zeptal se, oči plné znepokojení.
Přikývla jsem, ale nemohla jsem si pomoc, abych nesledovala to, co se dělo přede mnou. Roy byl na Jasonovi a jeho pěsti zasypávaly jeho obličej. Jason se ho snažil shodit, ale Roy se nenechal. Nemohla jsem vidět Royův obličej, ale věděla jsem, že byl naštvaný. Proč byl naštvaný? Co tady sakra dělal? A proč se kvůli mně pral?
Lehce jsem se zamračila, poslouchajíc praskání kostí. Roy tloukl Jasona naprosto bezhlavě…a já ho nehodlala zastavit. Ani Montana se k tomu neměl.
"Přestaňte!" zaječela Debra, pospíchajíc ke schodům, aby chytla Roye. Roy se ani nehnul. Pokračoval v mlácení Jasona, až mu zkrvavěly klouby. A potom zvedl svou pěst do vzduchu, aby ho udeřil naposledy. Udeřil Jasona a jeho hlava přepadla na stranu. Roy ho srazil do bezvědomí. "Proč jsi to do prdele udělal?" ječela Debra na Roye.
Roy vyskočil na nohy a jeho obličej byl bledší, než list papíru. Byl naštvaný a vidět jeho vztek mě šokovalo. "Radši bych odtud vypadnul, nebo budeš další na řadě," zavrčel Roy. Jakmile to řekl, otevřeli se dveře na verandě a za nimi stál Ben, oči rozšířené.
"Co se tady do prdele děje?" Ben se podíval kolem a potom zalapal po dechu.
"Debro?" zavolal, dívajíc se na ní ostře. Debra se na něj zamračila před tím, než se ohnula, aby sebrala svého manžela. Celou dobu trpěla, ale nakonec ho zvedla. "Co se tu děje?" zeptal se Ben znovu a pořád se mračil.
"Nic se neděje. Odcházíme," vyštěkla Debra.
"K čertu s tebou. Máme nevyřízený účty."
"Možná někdy příště, teplouši." Mávla rukou ve vzduchu před tím, než se otočila.
Na Benovo obličeji se usadilo hluboké zamračení. Další věc, kterou jsem si uvědomila, byla, že se řítil dolů po schodech verandy a vyrazil za ní. Debra viděla, že se blíží a otočila se, ale před tím, než se k ní Ben mohl dostat, Montana a Roy si k němu pospíšili a chytlli, aby ho zastavili. "Přišla si ke mně domů a budeš toho litovat, ty mrcho! Slyšíš mě?" zařval Ben. "Můžu tě nechat zavřít za to, že jsi nechala toho bastarda, aby vztáhl ruku na mou dceru!"
"Oh, cokoliv." Debra ho odmávla a otočila se, držíc Jasona. Hodila na korbu jejich rozpadlýho náklaďáku a potom si pospíšila na místo řidiče. Snažila se být odvážná, ale věděla jsem, že byla vyděšená, až ztrácela rozum. Byla zbabělec, vždycky, a měla štěstí, že vypadla. Jason prohrál, ale ona si myslela, že vyhrála.
Všichni jsme sledovali, jak se jejich náklaďák odlepil od cesty a zanechal za sebou obláček prachu. Zhluboka jsem se nadechla, vrtíc hlavou a klesla jsem do nejbližšího křesla. A potom to přišlo, cihla na mojí hrudi. Sevřelo mi to srdce a zaplavilo mě vzpomínkami.
Nemohla jsem dýchat. Do prdele. Nemohla jsem dýchat.
"Elizo?" ozval se Ben a vyběhl po schodech nahoru. "Elizo, zlatíčko?"
Nemohla jsem mu odpovědět. Nemohla jsem mu říct, že jsem v pořádku, protože jsem nebyla. Myslela jsem si, že všechny ty noční můry jsou pryč - že už se nikdy nebudu muset děsit jí a nebo Jasona, ale spletla jsem se. Vidět ho to všechno přineslo zpátky a já nenáviděla, jak slabá jsem byla. Nemyslela jsem na ně tak dlouho. Skoro jsem na ně zapomněla a to bylo dobře. Noční můry přestaly. Všechno.
"Co se jí to sakra děje?" zeptal se Montana.
"Jenom musí dýchat," zamumlal Ben.
"Dýchej, Elizo. Oni za to nestojí," řekl Roy. Byla jsem překvapená, že promluvil. Byla jsem překvapená ještě víc, když v tom pokračoval. "Můžu říct, že jsi s tím bojovala roky, tak pokračuj. Nenech je vyhrát." Podívala jsem se na něj zpod svých řas a můj těžký dech se pomalu začal uklidňovat. Zíral na mě, tmavé oči široké, prsty zastrčené v předních kapsách. "Všechno je to o dýchání a k posunutí se vstříc novým dnům."
Z nějakého důvodu slyšet ho mluvit mě trochu uklidnilo. Nečekala jsem, že by mluvil. A způsob, jakým mluvil, z něj dělal moudrého člověka, jako by si tím samým prošel taky. Jako by věděl, o čem je být silný.
Roy se na mě podíval a já se neklidně zavrtěla v křesle, než jsem se postavila na vratké nohy. Ben se mě zeptal, jestli jsem v pohodě a já kývla.
"Potřebuješ svůj inhalátor?" zeptal se.
"Ne," zaskřehotala jsem. "Jsem v pohodě."
"Jsi si jistá?" zeptal se Montana a naklonil hlavu. Přikývla jsem a usmála se na něj.
"Proč jste vy dva tady?" zeptal se Ben, dívajíc se na hodinky. "Tohle nesedí ani na jednoho z vás."
"Byli jsme ve městě a mysleli jsme si, že by bylo dobrý, kdybychom navštívili slečnu Elizu, když jsme byli blízko," řekl Montana a pokrčil rameny. "Máme nějaké vážně věci, které chce probrat."
"Oh. Souvisí to nějak s kapelou?"
Oba přikývli.
"Budu naštvaný?"
Znovu přikývli.
"Je…tu.. něco, co bych měl vědět?"
"Je to o Gageovi a Elize. Nějaké osobní záležitosti," řekl Roy.
Tohle mě naprosto vyvedlo z míry. Střelila jsem pohledem k nim oběma.
Ben povytahl obočí a povzdychl si. "Osobní záležitosti, hm? Obvykle jsem já ten, kdo je zvědavý, ale myslím, že tentokrát se ptát nebudu. Nemůžu se montovat do těhle věcí. Jdu do postele." Sevřel moje rameno a já se podívala do jeho očí. "Jsi si jistá, že jsi v pořádku?"
"Jsem v pohodě, Bene. Slibuju."
Povzdychl si a projel si rukou vlasy. "Měli jste mě nechat jí nakopat zadek," zamumlal a sevřel kliku dveří.
"To by nebylo tak hezký, šéfe!" vyprskl Montana smíchy. "Myslím, že zapomínáš, že v těhle úzkých kalhotách máš pořád koule."
Ben se zasmál taky. "Trochu, Delrayi." S tím za sebou zavřel Ben dveře a zmizel v domě.
Postavila jsem se na jeden schod na verandě a Roy si povzdychl, odstrkujíc si vlasy z očí. "Musíš si myslet, že jsme nějaký šílenci, co se někde náhodně objeví, co?" zeptal se.
Pokrčila jsem rameny. "Zachránili jste mě, takže vůbec."
Uhnul pohledem a zasmál se zatím, co Montana přistoupil. "Neměli jsme sem chodit," řekl Montana. "Gage nám řekl, abychom to nedělali a my se snažili, ale nenecháme, aby se tyhle sračky děly dál."
"O čem to mluvíš?" zeptala jsem se a těkala pohledem mezi nima.
"Gage a Penelope, o tom," řekl Roy. Bylo divný ho slyšet, že se mnou mluví. Nikdy jsem si nemyslela, že by se něco takovýho mohlo stát. "Nemá koule na to, aby něco řekl nebo udělal, takže to řeknu já. Není šťastný. Přichází o rozum s toho, jak se pořád vypořádává s Penelope a jeho nemocnou sestrou."
"Gage to nezvládá," Montanovo hlas se zachvěl a to bylo špatný ho takhle slyšet. Děsilo mě to, protože on měl obavy a byl vyděšený a to jsem si myslela, že není možný. Ne u Delraye. Nikdy se nestrachoval. "Vyjebává to s kapelou. Obvykle se nestarám o jeho věci nebo o tu mrchu, ale když se to týká i nás, musíme něco udělat."
"Vy to víte?" zeptala jsem se a přimhouřila oči.
Roy přikývl. "Jo. Víme to. Nebylo těžký to zjistit. Víme, kdo je táta Penelope. A víme, že jí Gage nemůže vystát."
"Je to podělaná, kluzká mrcha," zamumlal Montana.
Roy se na mě podíval temnýma, smutnýma očima. "Gage tě miluje. Chybíš mu. Mluví o tobě pokaždé, když je s náma, což je často. Přišli jsme, protože chceme, abys mu pomohla. Slyšeli jsme, že budeš pracovat v New Yorku..od Bena. Chceme, aby ses vrátila brzo a promluvila s Gagem, dokud je ve městě s Kristinou."
"Já-já to nemůžu udělat. Je to tak dlouho. Gage a já nejsme.."
"Ty a Gage jste spolu byli šťastný. Znám ten pocit. Když se snažíš dát někomu všechno ze sebe, ale on si vybere opačnou cestu..," zamumlal Roy. "Cítil jsem s Gagem, když si se připojila k nám to léto na turné."
"Co tím myslíš?" zašeptala jsem.
Roy si povzdychl, kousajíc si svůj ret. "Chci tím říct, že vím, jaké to je myslet si, že s tebou někdo stráví zbytek tvého života, ale potom odejde, když ho potřebuješ nejvíc." Zatraceně. Možná, že Kelsey měla pravdu, když řekla, že Roy byl zamilovaný. "Vždycky tu byl důvod, proč jsem se od tebe držel dál." Řekl Roy. "A byl tu i důvod, proč jsem byl tak zahořklý, když jsi byla kolem.."
"Oh, ten je dobrej." Montana se ušklíbl a zastrčil si prsty do kapes. Roy se na něj podíval a Montana pokrčil rameny.
"Proč?" zeptala jsem se.
"No, když o tom teď tak přemýšlím, tak to ode mě bylo hrubé a hloupé…ale připomínala si mi jí. Její jméno bylo Rosemarie. Říkal jsem jí Rose. Měla blond vlasy stejně tak, jako ty. Usmívala se…tak jako ty. Následovala svůj sen…tak jako ty. Máš s ní tolik společného a to mě strašně vyděsilo." Roy se na mě podíval. Po chvíli odvrátil pohled a zíral přímo před sebe, na pole naproti našemu domu. "Měl jsem vědět, že to přijde. Nebylo to tak že by o svých snech nemluvila. Chtěla být učitelka. Milovala děti a dokonce jsme mluvili o tom, že budeme mít děti. Byla takový ten lidský člověk…daleko od toho, co jsem byl já. Co kdy budu. Nemohl jsem vystát být kolem lidí. Byl jsem to jenom já, ona, moje kytara a moje kapela. Nic víc. Kapela pro mě byli jako bratři." Roy se zasmál a sklopil pohled. Montana se zasmál s ním, jako by mu to připomnělo den, kdy se potkali.
"Pamatuju si, když přišel pro kapelu ten velký zlom. Byli jsme z toho nadšení - já jsem byl nadšený. První člověk, kterému jsem to řekl, byla moje matka. Byla šťastnější víc, než já. Druhý a poslední člověk, kterému jsem to řekl, byla Rose a ona byla šťastná….ale nebyla nadšená. Tahle práce s kapelou znamenala cestování a…no, ona s tím nebyla v pohodě. Hádali jsme se kvůli tomu hodně. Chtěl jsem, aby šla se mnou; ona chtěla zůstat. Začal jsem víc cestovat; ona se ode mě začala odtahovat. Jednou jsem se vrátil s turné domů a přemýšlel o tom, že jí požádám, aby si mě vzala. Miloval jsem tu holku. Udělal bych pro ní cokoliv a chtěl jsem jí ve svém životě po zbytek mého života." Roy přestal mluvit a polkl.
"Co se stalo?" zeptala jsem se.
Zůstal potichu. Podíval se znovu na pole a potom vypustil zadržovaný vzduch z plic. "Viděl jsem jí… s jiným chlapem. A co mě bolelo nejvíc, bylo, že s ním vypadala šťastná…víc šťastnější, než kdy byla se mnou. A nedlouho na to moje matka zemřela. V tomhle bodě toho na mě bylo moc, abych to zvládl."
Zalapala jsem po dechu. Jeho matka zemřela? Wow, tohle o Royovi hodně vysvětluje. Myslela jsem si, že Roy byl nějaký emo kluk, která sekal koťátkům hlavy a olizoval ještěrky, ale všechno, co se s ním dělo, bylo, že si procházel bolestí. Byl raněný. Viděla jsem, o čem mluvila Kelsey. Ta bolest, která byla vždycky v jeho pohledu. Ten odtažitý pohled, nad kterým neměl kontrolu.
Přehrála jsem si ono léto v hlavě a vzpomněla jsem si, jak se Roy na mě málo kdy během turné vůbec podíval. "Royi, omlouvám se."
Mávl rukou. "Nemusíš se omlouvat. Stalo se tu před spoustou let. Naučil jsem se, jak se s tím vypořádat."
"V tichosti?" zeptala jsem se.
"Jop. Nejsem zrovna ukecaná člověk. Navíc jsem se víc zamiloval do hudby a v dnešní době se na to soustředím nejvíc. Nikdy jsem se tím nenechal srazit z cesty. Znamenalo by to, že bych s prošel tím, čím si prochází Gage a opravdu netoužím po tomhle druhu dramatu." Roy se zasmál a já se zakřenila.
"To, čím si prochází Gage jsou naprostý sračky," zamumlal Montana.
"Podívejte, kluci…Jsem ráda, že jste kvůli němu přišli a všechno, ale nemyslím si, že můžu pomoc. Gage nenechá Penelope vyhrát. Řekl mi to poslední den, kdy jsem ho viděla."
"Takže ho radši necháš, aby si jí vzal? A co ty?" zeptal se Montana. "Budeš se cítit mizerně. Budeš ho za to nenávidět. Možná nerandím, ale vím, jak holky uvažujou."
"No, jestli jí vezme, bude to mimo mou kontrolu. Jestli to opravdu nechce, tak to odvolá."
Montana se poškrábal na obočí s piercingem. "Už dovolal svatbu čtyřikrát. Tohle všechno, co může udělat. Penelope dochází trpělivost. Tentokrát to chce už opravdu udělat."
Roy si povzdychl, postavil se a oprášil si zadek. "Víme, že je toho na tebe moc, abys to teď pobrala, takže tě necháme, abych o tom přemýšlela. Nech to usadit. Řekli jsme Gageovi, že je nám to fuk. Má tyhle okovy kolem svých kotníků a my uděláme cokoliv, abychom ho jich zbavili, i když to znamená, že porušíme smlouvu a budeme muset najít někoho jiného. Známe Bindse a víme, že jestli se něco podělá s jeho dcerou, tak půjde to prdele všechno. Potopí nás…a my jsme na to připraveni. Ale Gage nechce být viněn z toho, že to bude jeho vina. Právě teď je vše, o co se strachuje Kris. Už to není jenom o kapele." Postavila jsem se s Royem a on zalovil v kapse u kalhot, aby vytáhl přeložený papírek. "Zavolej mi, až změníš názor, Elizo." Dal mi papírek a já ho sledovala, jak dochází s rukama v kapsách. Naskočil do Porsche a já si povzdychla.
"Elizo, je to jenom správná věc, řekl Montana, dívajíc se do mých očí. "Gageovo život bez tebe je jen… depresivní. Pořád ho miluješ, že?"
"Samozřejmě, že ano," řekla jsem.
"Tak se tak potom chovej. Neříkám, že je teď Gage v právu. Chová se jako idiot, ale vím, čím si prochází. Rodina je vždycky první, bez ohledu na cokoliv. Uděláme pro něj cokoliv… To je proč jsme přišli. On to ví, ale nevzdává to." Přitáhl si mě do objetí. "Miluje svojí sladkou Ellie. Chybí mu." Škádlil mě.
Usmála jsem se mu do hrudi.
"Přemýšlej o tom," řekl a odtáhl se. "Zrovna teď si myslí, že ztratil tvou lásku. Ale já to vidím. A jestli mu dokážeš, že je tu něco, kvůli čemu má vydržet - za co má bojovat - možná, že tentokrát udělá to, co je správné. Ví, že to skončí tím, že svou sestru ztratí a myslí si, že nebude mít nic. Měla bych mu dokázat, že potom, co bude pryč, pořád tu někoho má. Teď musíš bojovat s ním. Budeme tady do zítřejšího odpoledne." Montana vynutil úsměv a potom se otočil a zamířil k autu. A potom oba zmizeli.
Sledovala jsem je, až jsem je nemohla vidět a potom jsem vešla do dobu, míříc do svého pokoje, abych si dala dlouho, potřebnou sprchu. Po sprše jsem si lehla na záda a zírala jsem do stropu. Spousta věcí se mi honila hlavou a já nenáviděla, že už jsem zase musela myslet na Gage. Nechtěla jsem, aby si vzal Penelope, ale co jsem s tím mohla udělat? Už mi řekl, že si vybral bezpečí svojí rodiny a s tím jsem nemohla soupeřit. Montana měl pravdu. Rodina je první. Vždycky to tak je. Ale i kdybych za ním šla, aby mě viděl, jak si můžu být jistá, že bude bojovat?
Během toho, jak jsem zírala do stropu mě něco napadlo. Vyskočila jsem a zírala před sebe, přemýšlejíc nad tím, co mi řekla den před tím Kelsey: ,,Myslím, že bychom měli najít Penelope a nakopat jí zadek….Nebo se vrátit do New Yorku, najít, kde Gage bydlí a zmanipulovat jeho sestru, aby řekla Gageovi, aby se rozešel s Penelope."
Nehodlala jsem Penelope kopat zadek, ale mohla jsem pracovat s druhou částí toho nápadu - zmanipulovat Kristinu. Promluvit si s Kristinou by mohlo pomoc. Mohlo by to pomoc kapele. Gage miloval svojí sestru a udělal by pro ní cokoliv. Došlo mi, že nemá ponětí o tom, co se děje a on to tak chtěl nechat. A možná, že když to zjistí, tak s tím něco udělá. Pomůže svému bratrovi. Vyskočila jsem z postele a zvedla jsem kousek papíru ze svého stolu, vytáčejíc Royovo číslo a doufajíc, že tenhle plán bude fungovat.
"Jsem tady, abych tě pozdravila," řekla, pořád se usmívajíc.
"Jak víš, kde bydlíme?"
"Vím spoustu věcí. Znám lidi." Zamračila jsem se na ní a začala jsem zavírat dveře před jejím obličejem, ale ona tam strčila ruku. Na drogami zničenou anorektičku byla pěkně silná. "Vydrž." Otevřela jsem znovu dveře, mračíc se. "Chtěla jsem s tebou mluvit. Slyšela jsem o tvém absolvování. Nemůžu uvěřit, že jsi se sebou něco udělala."
"PROČ. JSI TADY?"
"Jsem tady, abych tě viděla, to je vše."
"Nepotřebuješ mě vidět." Začala jsem znovu zavírat dveře, ale její skřehotavý smích mě zastavil. "Co je tady sakra vtipnýho?"
"Teď máš koule. Kdy se to stalo? Když jsi tomu hezkýmu klukovi řekla sbohem? Nebo to bylo, když tě Jason bral na všechny ty bitky s holkama?"
Přimhouřila jsem oči a zmocnil se mě opravdu velký vztek. "Prosím?"
"Slyšela si mě." Protočila oči. "Podívej, mám na tebe malou prosbu. Jason má velký problém najít nějakou práci. Potřebujeme půjčku. Ben má teď spoustu peněz. Ty si šukala toho slavného rockera. Jeden z vás by nám mohl něco dát."
"Ben ti nedá ani hovno potom, co jsi ho okradla o všechno, co měl," zavrčela jsem. "Ty máš tu drzost stát přede mnou a žádat o mě o peníze?"
"Ben mi dluží spoustu laskavostí z předchozích let," řekla a založila si svoje kostnaté ruce.
"Ben ti nedluží vůbec nic, mami! Nebo bych ti snad měla říkat Debro? Nebyla jsi zrovna dobrá matka." Založila jsem si ruce, čelíc jejím rysům.
Debra se zasmála, sledujíc mě, zatím, co si olízla rty. "Tohle je sranda. Přisahám, že jo. Podívej se na sebe, jak jsi vyrostla. Stojí na pevně na zemi. Snažíš se být žena." Debra udělala krok zpátky. "Nech mě zavolat Jasona. Vsadím se, že tě zlomí."
Opravdu mě štvala. Ustoupila jsem a zavřela za sebou dveře, takže jsem stála tváří tvář proti ní. "Seru na tebe a seru na Jasona. Skončila jsi s tím, abych mě děsila."
"Řekni mi to do obličeje, krásko." Jasonův hluboký hlas se ozval za Debrou a ona se zasmála, ustupujíc do strany, abych ho mohla vidět. Jakmile jsem ho uviděla, zmocnila se mě panika. Nadechla jsem se, ale něco jako by mě dusilo. Jason byl větší. Nedbalejší a větší. A ošklivější. A pořád zastrašující.
Při pohledu na něj všechna moje kuráž opadla. Skoro jako by se všechno vzpomínky na to, jak se mnou zacházel, točily kolem mě. Měl na sobě otrhaný svetr a udělal krok dopředu. Jeho pivní pupek se rozšířil a postrádal několik zubů ve svém děsivém úsměvu.
"Vypadáš dobře," řekl Jason. "Zatraceně dobře. A když vypadáš tak dobře, tak nám můžeš dát nějaký peníze, jak řekla tvoje matka. Starali jsme se o tebe. Podrželi jsme tě. Je to jenom naše právo. Dlužím nám to."
"Jdi do prdele," zasípala jsem.
"Oh, mám jít do prdele?" Jasonův smích zaburácel přes celou verandu. "Ho ho, Eliza na mě vyrostla."
Zavrtěla jsem hlavou. Nehodlala jsem ho nechat vyhrát. Ne dnes večer. Ne potom, jakýma sračkami jsem si kvůli němu musela projít. Ne potom, co mě mlátil a obtěžoval. Ne potom, co oba okradli mého otce o všechno, co mu patřilo. Ne potom všem, co mi udělali.
"Jo," vyštěkla jsem. "Jdi do prdele!"
Jason udělal další krok a sevřel mou paži. Debra ustoupila dozadu a odfrkla si, když si založila ruce na hrudi a sledovala nás. "Co jsi mi to právě řekla?"
"Jdi do prdele!"
Jason mě volnou rukou chytil pod krkem a já se dusila, jak mě za krk zvedl. Přitiskl mě ke zdi a já zalapala po dechu, zatínajíc mu nehty do ruky. "Co teď?" zavrčel Jason, jeho zelené oči byly prázdné.
"Neubližuj jí, J. Pořád potřebujeme ty peníze."
"Seru na ty peníze. Nikdo se mnou takhle nebude mluvit." Jasonovo sevření se ještě víc zpevnilo a já se snažila volat o pomoc, ale bylo to zbytečný. Nemohla jsem dýchat. Skoro mi drtil krk. "Potřebujeme jí udělit lekci. Jenom proto, že žije s buzerantem a šuká bohatýho kluka neznamená, že se mnou bude takhle mluvit. Budeš mě respektovat a uznávám tak, jako si to dělala vždycky. Chápeš to?"
Radši bych se udusila k smrti, než abych mu dala to uspokojení. Jason mě svíral pevněji a pevněji, čekajíc, že něco udělám. Nic. Chtěla jsem to vzdát. Chtěla jsem mu říct, že jo a on by měl nade mnou nějakou sílu, jako měl vždycky. Děsil mě tak moc a já věděla, že to tak bude po zbytek mého života. Vždycky mě bude děsit. Vždycky se ho budu bát. Ale nenáviděla jsem ho. Chtěla jsem pro jednou být silná.
Ale zrovna, když jsem se chystala ho prosit, aby toho nechal, někdo uchopil Jasona za rameno a odtáhl ho pryč. Spadla jsem na zem a zalapala po vzduchu, ale viděla jsem všechno. Roy strčil do Jasona a potom na něj skočil. Nejdřív jsem si myslela, že mám halucinace, takže jsem se podívalas Debru, která zírala jejich směrem v naprostém šoku a mě došlo, že tohle je opravdový.
A potom se Montana pohnul přes verandu a pomohl mi na nohy. "Jsi v pořádku, Elizo?" zeptal se, oči plné znepokojení.
Přikývla jsem, ale nemohla jsem si pomoc, abych nesledovala to, co se dělo přede mnou. Roy byl na Jasonovi a jeho pěsti zasypávaly jeho obličej. Jason se ho snažil shodit, ale Roy se nenechal. Nemohla jsem vidět Royův obličej, ale věděla jsem, že byl naštvaný. Proč byl naštvaný? Co tady sakra dělal? A proč se kvůli mně pral?
Lehce jsem se zamračila, poslouchajíc praskání kostí. Roy tloukl Jasona naprosto bezhlavě…a já ho nehodlala zastavit. Ani Montana se k tomu neměl.
"Přestaňte!" zaječela Debra, pospíchajíc ke schodům, aby chytla Roye. Roy se ani nehnul. Pokračoval v mlácení Jasona, až mu zkrvavěly klouby. A potom zvedl svou pěst do vzduchu, aby ho udeřil naposledy. Udeřil Jasona a jeho hlava přepadla na stranu. Roy ho srazil do bezvědomí. "Proč jsi to do prdele udělal?" ječela Debra na Roye.
Roy vyskočil na nohy a jeho obličej byl bledší, než list papíru. Byl naštvaný a vidět jeho vztek mě šokovalo. "Radši bych odtud vypadnul, nebo budeš další na řadě," zavrčel Roy. Jakmile to řekl, otevřeli se dveře na verandě a za nimi stál Ben, oči rozšířené.
"Co se tady do prdele děje?" Ben se podíval kolem a potom zalapal po dechu.
"Debro?" zavolal, dívajíc se na ní ostře. Debra se na něj zamračila před tím, než se ohnula, aby sebrala svého manžela. Celou dobu trpěla, ale nakonec ho zvedla. "Co se tu děje?" zeptal se Ben znovu a pořád se mračil.
"Nic se neděje. Odcházíme," vyštěkla Debra.
"K čertu s tebou. Máme nevyřízený účty."
"Možná někdy příště, teplouši." Mávla rukou ve vzduchu před tím, než se otočila.
Na Benovo obličeji se usadilo hluboké zamračení. Další věc, kterou jsem si uvědomila, byla, že se řítil dolů po schodech verandy a vyrazil za ní. Debra viděla, že se blíží a otočila se, ale před tím, než se k ní Ben mohl dostat, Montana a Roy si k němu pospíšili a chytlli, aby ho zastavili. "Přišla si ke mně domů a budeš toho litovat, ty mrcho! Slyšíš mě?" zařval Ben. "Můžu tě nechat zavřít za to, že jsi nechala toho bastarda, aby vztáhl ruku na mou dceru!"
"Oh, cokoliv." Debra ho odmávla a otočila se, držíc Jasona. Hodila na korbu jejich rozpadlýho náklaďáku a potom si pospíšila na místo řidiče. Snažila se být odvážná, ale věděla jsem, že byla vyděšená, až ztrácela rozum. Byla zbabělec, vždycky, a měla štěstí, že vypadla. Jason prohrál, ale ona si myslela, že vyhrála.
Všichni jsme sledovali, jak se jejich náklaďák odlepil od cesty a zanechal za sebou obláček prachu. Zhluboka jsem se nadechla, vrtíc hlavou a klesla jsem do nejbližšího křesla. A potom to přišlo, cihla na mojí hrudi. Sevřelo mi to srdce a zaplavilo mě vzpomínkami.
Nemohla jsem dýchat. Do prdele. Nemohla jsem dýchat.
"Elizo?" ozval se Ben a vyběhl po schodech nahoru. "Elizo, zlatíčko?"
Nemohla jsem mu odpovědět. Nemohla jsem mu říct, že jsem v pořádku, protože jsem nebyla. Myslela jsem si, že všechny ty noční můry jsou pryč - že už se nikdy nebudu muset děsit jí a nebo Jasona, ale spletla jsem se. Vidět ho to všechno přineslo zpátky a já nenáviděla, jak slabá jsem byla. Nemyslela jsem na ně tak dlouho. Skoro jsem na ně zapomněla a to bylo dobře. Noční můry přestaly. Všechno.
"Co se jí to sakra děje?" zeptal se Montana.
"Jenom musí dýchat," zamumlal Ben.
"Dýchej, Elizo. Oni za to nestojí," řekl Roy. Byla jsem překvapená, že promluvil. Byla jsem překvapená ještě víc, když v tom pokračoval. "Můžu říct, že jsi s tím bojovala roky, tak pokračuj. Nenech je vyhrát." Podívala jsem se na něj zpod svých řas a můj těžký dech se pomalu začal uklidňovat. Zíral na mě, tmavé oči široké, prsty zastrčené v předních kapsách. "Všechno je to o dýchání a k posunutí se vstříc novým dnům."
Z nějakého důvodu slyšet ho mluvit mě trochu uklidnilo. Nečekala jsem, že by mluvil. A způsob, jakým mluvil, z něj dělal moudrého člověka, jako by si tím samým prošel taky. Jako by věděl, o čem je být silný.
Roy se na mě podíval a já se neklidně zavrtěla v křesle, než jsem se postavila na vratké nohy. Ben se mě zeptal, jestli jsem v pohodě a já kývla.
"Potřebuješ svůj inhalátor?" zeptal se.
"Ne," zaskřehotala jsem. "Jsem v pohodě."
"Jsi si jistá?" zeptal se Montana a naklonil hlavu. Přikývla jsem a usmála se na něj.
"Proč jste vy dva tady?" zeptal se Ben, dívajíc se na hodinky. "Tohle nesedí ani na jednoho z vás."
"Byli jsme ve městě a mysleli jsme si, že by bylo dobrý, kdybychom navštívili slečnu Elizu, když jsme byli blízko," řekl Montana a pokrčil rameny. "Máme nějaké vážně věci, které chce probrat."
"Oh. Souvisí to nějak s kapelou?"
Oba přikývli.
"Budu naštvaný?"
Znovu přikývli.
"Je…tu.. něco, co bych měl vědět?"
"Je to o Gageovi a Elize. Nějaké osobní záležitosti," řekl Roy.
Tohle mě naprosto vyvedlo z míry. Střelila jsem pohledem k nim oběma.
Ben povytahl obočí a povzdychl si. "Osobní záležitosti, hm? Obvykle jsem já ten, kdo je zvědavý, ale myslím, že tentokrát se ptát nebudu. Nemůžu se montovat do těhle věcí. Jdu do postele." Sevřel moje rameno a já se podívala do jeho očí. "Jsi si jistá, že jsi v pořádku?"
"Jsem v pohodě, Bene. Slibuju."
Povzdychl si a projel si rukou vlasy. "Měli jste mě nechat jí nakopat zadek," zamumlal a sevřel kliku dveří.
"To by nebylo tak hezký, šéfe!" vyprskl Montana smíchy. "Myslím, že zapomínáš, že v těhle úzkých kalhotách máš pořád koule."
Ben se zasmál taky. "Trochu, Delrayi." S tím za sebou zavřel Ben dveře a zmizel v domě.
Postavila jsem se na jeden schod na verandě a Roy si povzdychl, odstrkujíc si vlasy z očí. "Musíš si myslet, že jsme nějaký šílenci, co se někde náhodně objeví, co?" zeptal se.
Pokrčila jsem rameny. "Zachránili jste mě, takže vůbec."
Uhnul pohledem a zasmál se zatím, co Montana přistoupil. "Neměli jsme sem chodit," řekl Montana. "Gage nám řekl, abychom to nedělali a my se snažili, ale nenecháme, aby se tyhle sračky děly dál."
"O čem to mluvíš?" zeptala jsem se a těkala pohledem mezi nima.
"Gage a Penelope, o tom," řekl Roy. Bylo divný ho slyšet, že se mnou mluví. Nikdy jsem si nemyslela, že by se něco takovýho mohlo stát. "Nemá koule na to, aby něco řekl nebo udělal, takže to řeknu já. Není šťastný. Přichází o rozum s toho, jak se pořád vypořádává s Penelope a jeho nemocnou sestrou."
"Gage to nezvládá," Montanovo hlas se zachvěl a to bylo špatný ho takhle slyšet. Děsilo mě to, protože on měl obavy a byl vyděšený a to jsem si myslela, že není možný. Ne u Delraye. Nikdy se nestrachoval. "Vyjebává to s kapelou. Obvykle se nestarám o jeho věci nebo o tu mrchu, ale když se to týká i nás, musíme něco udělat."
"Vy to víte?" zeptala jsem se a přimhouřila oči.
Roy přikývl. "Jo. Víme to. Nebylo těžký to zjistit. Víme, kdo je táta Penelope. A víme, že jí Gage nemůže vystát."
"Je to podělaná, kluzká mrcha," zamumlal Montana.
Roy se na mě podíval temnýma, smutnýma očima. "Gage tě miluje. Chybíš mu. Mluví o tobě pokaždé, když je s náma, což je často. Přišli jsme, protože chceme, abys mu pomohla. Slyšeli jsme, že budeš pracovat v New Yorku..od Bena. Chceme, aby ses vrátila brzo a promluvila s Gagem, dokud je ve městě s Kristinou."
"Já-já to nemůžu udělat. Je to tak dlouho. Gage a já nejsme.."
"Ty a Gage jste spolu byli šťastný. Znám ten pocit. Když se snažíš dát někomu všechno ze sebe, ale on si vybere opačnou cestu..," zamumlal Roy. "Cítil jsem s Gagem, když si se připojila k nám to léto na turné."
"Co tím myslíš?" zašeptala jsem.
Roy si povzdychl, kousajíc si svůj ret. "Chci tím říct, že vím, jaké to je myslet si, že s tebou někdo stráví zbytek tvého života, ale potom odejde, když ho potřebuješ nejvíc." Zatraceně. Možná, že Kelsey měla pravdu, když řekla, že Roy byl zamilovaný. "Vždycky tu byl důvod, proč jsem se od tebe držel dál." Řekl Roy. "A byl tu i důvod, proč jsem byl tak zahořklý, když jsi byla kolem.."
"Oh, ten je dobrej." Montana se ušklíbl a zastrčil si prsty do kapes. Roy se na něj podíval a Montana pokrčil rameny.
"Proč?" zeptala jsem se.
"No, když o tom teď tak přemýšlím, tak to ode mě bylo hrubé a hloupé…ale připomínala si mi jí. Její jméno bylo Rosemarie. Říkal jsem jí Rose. Měla blond vlasy stejně tak, jako ty. Usmívala se…tak jako ty. Následovala svůj sen…tak jako ty. Máš s ní tolik společného a to mě strašně vyděsilo." Roy se na mě podíval. Po chvíli odvrátil pohled a zíral přímo před sebe, na pole naproti našemu domu. "Měl jsem vědět, že to přijde. Nebylo to tak že by o svých snech nemluvila. Chtěla být učitelka. Milovala děti a dokonce jsme mluvili o tom, že budeme mít děti. Byla takový ten lidský člověk…daleko od toho, co jsem byl já. Co kdy budu. Nemohl jsem vystát být kolem lidí. Byl jsem to jenom já, ona, moje kytara a moje kapela. Nic víc. Kapela pro mě byli jako bratři." Roy se zasmál a sklopil pohled. Montana se zasmál s ním, jako by mu to připomnělo den, kdy se potkali.
"Pamatuju si, když přišel pro kapelu ten velký zlom. Byli jsme z toho nadšení - já jsem byl nadšený. První člověk, kterému jsem to řekl, byla moje matka. Byla šťastnější víc, než já. Druhý a poslední člověk, kterému jsem to řekl, byla Rose a ona byla šťastná….ale nebyla nadšená. Tahle práce s kapelou znamenala cestování a…no, ona s tím nebyla v pohodě. Hádali jsme se kvůli tomu hodně. Chtěl jsem, aby šla se mnou; ona chtěla zůstat. Začal jsem víc cestovat; ona se ode mě začala odtahovat. Jednou jsem se vrátil s turné domů a přemýšlel o tom, že jí požádám, aby si mě vzala. Miloval jsem tu holku. Udělal bych pro ní cokoliv a chtěl jsem jí ve svém životě po zbytek mého života." Roy přestal mluvit a polkl.
"Co se stalo?" zeptala jsem se.
Zůstal potichu. Podíval se znovu na pole a potom vypustil zadržovaný vzduch z plic. "Viděl jsem jí… s jiným chlapem. A co mě bolelo nejvíc, bylo, že s ním vypadala šťastná…víc šťastnější, než kdy byla se mnou. A nedlouho na to moje matka zemřela. V tomhle bodě toho na mě bylo moc, abych to zvládl."
Zalapala jsem po dechu. Jeho matka zemřela? Wow, tohle o Royovi hodně vysvětluje. Myslela jsem si, že Roy byl nějaký emo kluk, která sekal koťátkům hlavy a olizoval ještěrky, ale všechno, co se s ním dělo, bylo, že si procházel bolestí. Byl raněný. Viděla jsem, o čem mluvila Kelsey. Ta bolest, která byla vždycky v jeho pohledu. Ten odtažitý pohled, nad kterým neměl kontrolu.
Přehrála jsem si ono léto v hlavě a vzpomněla jsem si, jak se Roy na mě málo kdy během turné vůbec podíval. "Royi, omlouvám se."
Mávl rukou. "Nemusíš se omlouvat. Stalo se tu před spoustou let. Naučil jsem se, jak se s tím vypořádat."
"V tichosti?" zeptala jsem se.
"Jop. Nejsem zrovna ukecaná člověk. Navíc jsem se víc zamiloval do hudby a v dnešní době se na to soustředím nejvíc. Nikdy jsem se tím nenechal srazit z cesty. Znamenalo by to, že bych s prošel tím, čím si prochází Gage a opravdu netoužím po tomhle druhu dramatu." Roy se zasmál a já se zakřenila.
"To, čím si prochází Gage jsou naprostý sračky," zamumlal Montana.
"Podívejte, kluci…Jsem ráda, že jste kvůli němu přišli a všechno, ale nemyslím si, že můžu pomoc. Gage nenechá Penelope vyhrát. Řekl mi to poslední den, kdy jsem ho viděla."
"Takže ho radši necháš, aby si jí vzal? A co ty?" zeptal se Montana. "Budeš se cítit mizerně. Budeš ho za to nenávidět. Možná nerandím, ale vím, jak holky uvažujou."
"No, jestli jí vezme, bude to mimo mou kontrolu. Jestli to opravdu nechce, tak to odvolá."
Montana se poškrábal na obočí s piercingem. "Už dovolal svatbu čtyřikrát. Tohle všechno, co může udělat. Penelope dochází trpělivost. Tentokrát to chce už opravdu udělat."
Roy si povzdychl, postavil se a oprášil si zadek. "Víme, že je toho na tebe moc, abys to teď pobrala, takže tě necháme, abych o tom přemýšlela. Nech to usadit. Řekli jsme Gageovi, že je nám to fuk. Má tyhle okovy kolem svých kotníků a my uděláme cokoliv, abychom ho jich zbavili, i když to znamená, že porušíme smlouvu a budeme muset najít někoho jiného. Známe Bindse a víme, že jestli se něco podělá s jeho dcerou, tak půjde to prdele všechno. Potopí nás…a my jsme na to připraveni. Ale Gage nechce být viněn z toho, že to bude jeho vina. Právě teď je vše, o co se strachuje Kris. Už to není jenom o kapele." Postavila jsem se s Royem a on zalovil v kapse u kalhot, aby vytáhl přeložený papírek. "Zavolej mi, až změníš názor, Elizo." Dal mi papírek a já ho sledovala, jak dochází s rukama v kapsách. Naskočil do Porsche a já si povzdychla.
"Elizo, je to jenom správná věc, řekl Montana, dívajíc se do mých očí. "Gageovo život bez tebe je jen… depresivní. Pořád ho miluješ, že?"
"Samozřejmě, že ano," řekla jsem.
"Tak se tak potom chovej. Neříkám, že je teď Gage v právu. Chová se jako idiot, ale vím, čím si prochází. Rodina je vždycky první, bez ohledu na cokoliv. Uděláme pro něj cokoliv… To je proč jsme přišli. On to ví, ale nevzdává to." Přitáhl si mě do objetí. "Miluje svojí sladkou Ellie. Chybí mu." Škádlil mě.
Usmála jsem se mu do hrudi.
"Přemýšlej o tom," řekl a odtáhl se. "Zrovna teď si myslí, že ztratil tvou lásku. Ale já to vidím. A jestli mu dokážeš, že je tu něco, kvůli čemu má vydržet - za co má bojovat - možná, že tentokrát udělá to, co je správné. Ví, že to skončí tím, že svou sestru ztratí a myslí si, že nebude mít nic. Měla bych mu dokázat, že potom, co bude pryč, pořád tu někoho má. Teď musíš bojovat s ním. Budeme tady do zítřejšího odpoledne." Montana vynutil úsměv a potom se otočil a zamířil k autu. A potom oba zmizeli.
Sledovala jsem je, až jsem je nemohla vidět a potom jsem vešla do dobu, míříc do svého pokoje, abych si dala dlouho, potřebnou sprchu. Po sprše jsem si lehla na záda a zírala jsem do stropu. Spousta věcí se mi honila hlavou a já nenáviděla, že už jsem zase musela myslet na Gage. Nechtěla jsem, aby si vzal Penelope, ale co jsem s tím mohla udělat? Už mi řekl, že si vybral bezpečí svojí rodiny a s tím jsem nemohla soupeřit. Montana měl pravdu. Rodina je první. Vždycky to tak je. Ale i kdybych za ním šla, aby mě viděl, jak si můžu být jistá, že bude bojovat?
Během toho, jak jsem zírala do stropu mě něco napadlo. Vyskočila jsem a zírala před sebe, přemýšlejíc nad tím, co mi řekla den před tím Kelsey: ,,Myslím, že bychom měli najít Penelope a nakopat jí zadek….Nebo se vrátit do New Yorku, najít, kde Gage bydlí a zmanipulovat jeho sestru, aby řekla Gageovi, aby se rozešel s Penelope."
Nehodlala jsem Penelope kopat zadek, ale mohla jsem pracovat s druhou částí toho nápadu - zmanipulovat Kristinu. Promluvit si s Kristinou by mohlo pomoc. Mohlo by to pomoc kapele. Gage miloval svojí sestru a udělal by pro ní cokoliv. Došlo mi, že nemá ponětí o tom, co se děje a on to tak chtěl nechat. A možná, že když to zjistí, tak s tím něco udělá. Pomůže svému bratrovi. Vyskočila jsem z postele a zvedla jsem kousek papíru ze svého stolu, vytáčejíc Royovo číslo a doufajíc, že tenhle plán bude fungovat.
Děkuji
OdpovědětVymazatĎakujem.Zuzana
OdpovědětVymazat