WHI - 25. kapitola

Překlad: Sim
Kor.: Tory

Následující den jsme s Benem šli vyzvednout kytky a balonky pro Deeda. Žádný kluk nechtěl kytky, ale Ben tak naléhal a prosil, že jsem nakonec rezignovala a šla s ním. Měla jsem tušit, že za tím něco bylo. Vypadal mnohem šťastněji od noci, kdy brečel kvůli Bentleymu. Odmítla jsem to vytahovat, zvlášť když jsem věděla, že by ho zabilo, kdyby o tom mluvil.

Rozhodli jsme se dát si nějaký oběd potom, co jsme nacpali kytky a balonky s Marcem do auta. Marco protočil oči, jako vždy. Restaurace, kterou vybral Ben, byla v srdci New York City. Město bylo rušné, těla byla úplně všude. Smog byl naprosto všude, žluté fleky taxíků se míhaly po silnici. Nikdy nepochopím, proč je New York tak rušný, ale opravdu to bylo město, které nikdy nespalo.

Jak jsme vešli, přivítal nás vysoký muž se světle šedivými vlasy a hřejivým úsměvem. Na hlavě měl kuchařskou čepici a oblečený byl v bílé košili a černých kalhotách. Vypadal decentně a věděl kdo jsme hned, jak jsme vešli dovnitř. Zavolal na Bena jeho křestním jménem a Ben se několikrát začervenal, usmívajíc se na muže, který mi asi tisíckrát řekl, že jsem opravdu 'kočka'.

Usmívala jsem se a smála s Benem, abych udržela jeho dobrou náladu, ale věděla jsem, že se jen snaží zakrýt své zlomené srdce.

Přemýšlet o zlomeném srdci mi protočilo žaludek. Po minulé noci jsem byla rozervaná napůl. Špatně jsem spala. Nemluvila jsem tohle ráno s Gagem a mírně se mi ulevilo, že mi dál trochu prostoru. Potřebovala jsem si pročistit hlavu. Potřebovala jsem přemýšlet.

Ben si povídal s tím mužem na baru, ale můj pohled sjel na rušnou ulici. Můj pohled cestoval mezi chodci, stánky s jídlem a páry držící se za ruce. Povzdychla jsem si, toužíc po Gageovo ruce v mé. A pak jsem se znovu vytrhla z myšlenek, věděla jsem, že jeho ruka není to, co jsem potřebovala. Měla jsem jenom tři dny. Tři dny. Nechtěla jsem čelit realitě. Snění bylo lepší. Trávit čas s Gagem bylo lepší. Smích, vtipkování, mazlení, škádlení a dokonce i sex bylo lepší, než být sama.

Přemýšlela jsem nad tím, jestli přemýšlí tak moc o mě, jako já přemýšlela o něm. Řekl, že hodně, ale všechno bylo tak zmatený. Nedokončil tu větu a to mě zmátlo ještě víc. Jeho obličej byl zničený, ale potřebovala jsem to slyšet. Potřebovala jsem to vědět. Doufala jsem, že jsem nepřeháněla náš flirt, který se změnil v něco víc. Nebyla jsem hloupá. Mohla jsem to mezi námi cítit. Jen jsem to chtěla hodně moc ignorovat. Předstírat, že to nic není. Samozřejmě to bylo téměř nemožný.

"Elizo," Ben mě vytrhl ze zamyšlení. Spustila jsem ruku z brady a začala se soustředit. "Elizo, mluv se mnou," povzdychl si. "Jsi mimo celé ráno. Mluv."

Povzdychla jsem si, pokrčila rameny a vynutila úsměv. "Jsem v pohodě. Jen přemýšlím… o škole a třídě a tak."

Pokradmu jsem se na něj podívala a on nakrčil obočí, plný pochyb. "Gage," řekl.

Zamračila jsem se, tváře mi hořely. "C…Co?"

Usmál se, podivně pobaven mým zrudnutím a potom si znovu povzdychl a založil si paže. "Přemýšlíš o něm. Vidím ti to na očích. V obličeji. V tvých trochu červených tvářích," zamumlal, natahujíc se přes stůl, aby mě do nich štípl.

Odstrčila jsem jeho ruce pryč a usmála se. "Nepřemýšlím o něm. Jsem v pohodě."

"Hmmm," odfrkl si. "Cokoliv říkáš." Ben zvedl své menu a já udělala to samé, ale jeho oči pořád koukaly na mě. "Lizo, můžu se tě na něco zeptat?"

Vzhlédla jsem a těžce polkla. "Jasně, Bene. Na cokoliv."

"Až bude čas, abys šla, co mu přesně chceš říct?"

Stiskla jsem ruce k sobě. "Co tím myslíš?"

"Myslím… jak chceš odejít, aniž by to ublížilo tobě? Nebo jemu?"

"Neublíží mu to," řekla jsem sebejistě, odmávla ho a soustředila se zpět na svoje menu. Pokrčila jsem rameny, ale uvnitř jsem cítila, jak se mi něco plazí kolem srdce a cítila jsem bušení až v uších.

"Myslíš? A co ty?" zeptal se. "Neodpověděla si za sebe. Jak ty zvládneš říct mu sbohem?"

Skousla jsem si ret. Slzy se mi tlačily do očí, ale potlačila jsem je, natahujíc se pro sklenici vody. "Nevím, Bene." Můj hlas byl slabý, skoro nepostřehnutelný, ale nějak mě slyšel.

Ben si povzdychl a trochu se zavrtěl na své straně stolu. Vzhlédla jsem a jeho oči byly prázdné, odtažité, ale pořád na mě zíral. V očích se mu kroutily obavy a pak si znova povzdychl, natahujíc se po mé volné ruce, která byla položená na stole. Sevřela jsem sklenici vody, nenáviděla jsem, jak mě donutil o tom mluvit. Nechtěla jsem o tom mluvit. Jen jsem tím prostě chtěla projít, nechat to být, bez ohledu na to, jak moc mě to rozerve.

"Vidím, jak se na tebe dívá," zašeptal. "Vidím, jak se na něj díváš ty. Řekla jsi mi, že to byl jen flirt - jenom příležitostná věc - ale já vidím víc než to a ty s tím bojuješ. Popíráš to, aby sis neublížila na konci týdne."

Moje oči vzplanuly, sklopila jsem pohled, neschopná se dál dívat do jeho očí. Stiskl mi ruku a palcem mi přejel po hřbetě. "Budu v pohodě," šeptla jsem.

"Vždycky tohle říkáš, Elizo. Zapřísaháš se, že budeš v pohodě, ale to je to, co ti ubližuje nejvíc." Nenáviděla jsem, jak moc mě znal. "Elizo, drahoušku," řekl, jeho hlas se vlnil a nutil mě, abych vzhlédla. "Jenom si nelži. Nelži jemu. Udělej to správně. Neutíkej od toho. Zabije tě to stejně tak, jako to zabije jeho."

"Gage bude v pohodě, tati," vyštěkla jsem. "Povede si beze mě dobře, stejně tak, jako před tím. Pohne se vpřed. Bude v pohodě."

"A to je to, co tě trápí nejvíc? Fakt, že se může pohnout vpřed, s kýmkoliv bude chtít, a ty nemůžeš?"

"Můžu," odsekla jsem. Najednou jsem byla slepá vzteky a nenáviděla jsem tuhle celou konverzaci. Všechno se to ke mně začalo vracet. Po tomhle týdnu se všechno vrátí, tam, kde to bylo na začátku, on se vrátí k tomu, co dělal a bude to, jako bych nikdy neexistovala.

"Můžeš, ale nebudeš chtít," řekl. "Elizo, buď ke mně upřímná. Miluješ ho?"

Zamračila jsem se, mírně váhající. "Ne."

"Jsi si tím jistá? Přemýšlej o tom. O celém tom čase, který jste strávili dohromady. O všech těch nocích, které jste spolu sdíleli. O všech těch úsměvech. Tohle léto jsem tě viděl usmívat se víc, než kdykoliv ve tvém životě. Dělá tě šťastnou a ty si ten pocit užíváš."

Zavrtěla jsem hlavou a odtáhla ruku. Tohle nebylo něco, co jsem chtěla slyšet. "Proč ho teď tak bráníš, když jsi mi řekl, abych si chránila svoje srdce, zatímco budu s ním?"

"To bylo před tím, než jsem viděl, jak moc pro něj znamenáš - před tím, než jsem si všiml, jak moc času tráví s tebou, víc, než s kapelou, s klukama s kterýma vyrostl. Všímám si těchhle věcí, Elizo. Znám lásku. Prošel jsem si tím taky. Jsi zamilovaná, tak si přestaň lhát. Přestaň si v tom libovat."

"Nelibuju si v tom," zamumlala jsem. "A nejsem zamilovaná."

"Jsi a je ti to nepříjemný jak peklo, drahoušku." Snažil se být milý, ale věděla jsem, že mu lezu na nervy. "Jenom nechceš být, protože nechceš, aby ti to ublížilo. Protože víš, že to budeš muset nechat jít."

Nakonec jsem ustoupila, pomalu se nadechla a zírala do svého menu. Slzy se mi tlačily do očí a já se je snažila potlačit, ale jedna mi proklouzla a spadla mi do klína. "Vím, že potom, co budu pryč, to nebude stejný, Bene. I přesto, že chci víc, nemůžu to mít, protože budeme oddělený. Já budu ve škole a on… kdekoliv. Budu žít normální život a on bude žít jeho rychlý život. Holky budou pokračovat ve vrhání se na něj a já se pomalu začnu měnit v nic. Není to tak, že by odmítal holky, který mu zkříží cestu. Vyklouznu mu z paměti. Bude pít, pařit a zapomene na mě, a na to, co jsme měli, protože to je to, kdo je a to je to, jaký vždycky bude. Bude to, jako bychom my dva nikdy neexistovali. Tak, jak jeho flirt měl skončit… že?"

Ben byl na malý moment zticha, tisknoucí rty k sobě. Jeho mlčení mě vážně sžíralo, když si usrkl vody a prohrábl si jeho vlnící se vlasy. Chystala jsem se na něj ječet, aby mluvil - aby řekl cokoliv - ale před tím, než jsem mohla, mi řekl něco, co se mi v hlavě opakovalo po zbytek večera. "Promluv si s ním o tom a uvidíš, jak to doopravdy cítí. Nehádej. Bude tě to akorát dál trápit, když nebudeš znát pravdu, Elizo."

Bylo na nic, že měl pravdu.

***

Ben a já jsme se zastavili u autobusu FireNine. Rozhodla jsem se strávit trochu času s Deedem, zatímco Ben odešel s Terri podívat se na zbytek a ujistit se, že všechno bude v pořádku na sobotní show. Deed ležel na gauči, hrál video hru a nohy měl položené na stolku. Sedla jsem si naproti němu, naprosto zmatená tím, jak střílení zombíku může být něco, co si užívá. Trochu mě to děsilo.

"Sleduješ The Walking Dead?" zeptal se Deed a podíval se na moje šklebení se směrem k televizi.

Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, co je to?"

"Zombie nakopávající zadky seriál. Roy a já jsme se na to dívali celou věčnost. Pak už jsme neměli tolik času, ale přísahám ti, je to dobrý."

Zavrtěla jsem hlavou a zasmála se. "Nesnáším zombíky. Děsí mě. Jednou by se tu mohl objevit virus, všechny nás zabít a potom bychom se všichni začali pojídat navzájem, to je prostě… nechutný." Pokrčila jsem rameny nad tou hroznou představou.

Deed se zasmál. "Vtipný, Elizo."

Vrátil se zpátky ke své hře a já si povzdechla, dívajíc se směrem ke kuchyni. "Chceš, abych něco uvařila? Nejsem si jistá, co tu máte, ale můžu zkusit něco vytvořit."

"Ty vaříš?" zeptal se, povytáhl obočí, ale oči měl pořád přilepené na televizní obrazovce.

"Jo," zasmála jsem se a zvedla se z gauče. "Vařím pro Bena většinu času, co jsme doma."

"Oh, nevypadáš jako kuchařka."

"Jak přesně vypadá kuchařka?" podívala jsem se na něj.

Pokrčil rameny. "Jako moje máma."

Zakřenila jsem se a vydala se do kuchyně. Otevřela jsem skříňky, abych se podívala, s čím můžu pracovat. Byli tu makarony, láhev vína, sýr v ledničce, sklenice medu a plechovka kukuřice. Otevřela jsem mrazák a našla tam mražené plátky šunky. Bylo zvláštní vidět všechno to oddělené jídlo, ale vzala jsem makarony, sýr, kukuřici, med a šunky.

"Co třeba makarony se sýrem, medovou šunkou a kukuřicí?" Potom, co jsem se zeptala, jsem si uvědomila, jak vtipně to zní a zasmála jsem se zároveň s Deedem.

"Jistě. Cokoliv je v pohodě, Elizo."

Přikývla jsem, vyndala jsem hrnec a naplnila ho vodou. Hodila jsem do něj nudle, přidala sůl a potom se rozhlídla po struhadle na sýr. Mezi tím, co jsem strouhala sýr, nastalo ticho, podívala jsem se na Deeda, ale ten už se na mě díval, hlavu lehce nakloněnou na stranu. Vynutila jsem úsměv a doufala, že ho tak vytrhnu z jeho zírání a on se podívá pryč, ale neudělal to.

"Jsi v pohodě?" zeptala jsem se a stále se usmívala.

Zavrtěl hlavou, že ne. Pokračoval v zírání na mě, dokud se jeho oči nezaleskly a on se nepodíval pryč. Položil herní ovladač dolů, zavrtěl hlavou a zavrčel, jak se zvedl z gauče.

"Potřebuješ pomoc?" zeptala jsem se a přestala strouhat. Znovu zatřásl hlavou.

"Potřebuju použít koupelnu," řekl a pajdal směrem ke koupelně. Dívala jsem se za ním, dokud mi nezmizel z dohledu, obočí zvrásněné. Uslyšela jsem tekoucí vodu v koupelně a tak jsem začala znovu strouhat sýr.

Potom, co jsem smíchala med s trochou hnědého cukru, jsem rozbalila šunku a dala jí do trouby. Teď jsem jen čekala, dokud nebudou hotový makarony. Povzdychla jsem si, založila si ruce a opřela se o linku. Deed vyšel z koupelny a vypadal mnohem líp. Jeho oči se přestaly lesknout.

Jak vešel do místnosti, jeho pohled se setkal s mým a usmál se. Dobelhal se ke stolu, klesl na jednu židli a podíval se mým směrem. "Je tu něco, na co se tě chci zeptat," řekl.

Polkla jsem a kývla, jak jsem zastrčila pramen vlasů za ucho. "Fajn."

"Choval jsem se k tobě hrozně - hrubě, i když to nebyla tvoje chyba. Omlouvám se za to, vážně," řekl a prohrábl si tmavé vlasy.

"To je v pohodě," zamumlala jsem.

Přikývl a hlasitě polkl. "Proč jsi to udělala?" zeptal se.

"Udělala co?" Věděla jsem moc dobře, na co se ptá, ale nechtěla jsem, aby to znovu vracel k sobě i ke mně.

"Proč sis tam stoupla?" zeptal se. "Proč jsi se tu ránu chystala schytat za mě?"

Podívala jsem se mu do očí, které byly vážné, zoufalé po odpovědí. Nakonec mrkl a já si povzdechla a stiskla rty k sobě. "Já jen… Vím, jak moc to bolí když… ti ublíží někdo, o kom si myslíš, že tě miluje. Nechtěla jsem, aby se ti to stalo znovu."

"Takže sis prostě stoupla přede mě a chtěla tu ránu schytat za mě?"

Přikývla jsem. "Jo."

"Wow," vydechl a naklonil hlavu. Několik minut zíral ne desku stolu a já, abych našla něco, čím bych se zaměstnala, zkontrolovala troubu. Potom jsem zkoukla nudle a zjistila, že jsou hotové. Sebrala jsem sítko, vyklopila do něj nudle a pustila na ně trochu studené vody.

"Díky, Elizo." Řekl Deed od stolu. Zastavila jsem vodu a pomalu k němu vzhlédla. Jeho oči byli jemné. Několik slz mu teklo po tváři, ale usmíval se.

Položila jsem nudle a pospíšila si k němu, abych ho objala. "Nemusíš děkovat, Deede." Povzdechla jsem si a objala ho pevněji, ale ne tolik, aby ho bolela žebra. Popotáhl a přejel si rukou přes obličej, aby se zbavil slz, ale po chvíli to vzdal, protože mu slzy tekly dál. Zůstali jsme takhle nějakou dobu, dokud nepřestal brečet. Když přestal, odtáhla jsem se od něj a posadila se naproti němu.

"Jen nedokážu pochopit, jak jsi ho mohl nechat ti ubližovat tak dlouho. Proč ses nebránil?"

Pokrčil rameny a znovu si otřel nos. "Protože i když je Bentley hrubý, byl jediný, kdo podporoval můj sen. Byl jediný, komu se líbilo, že následuju svojí vysněnou kariéru bubeníka. Moje máma to nenáviděla, a vím, že to nenávidí pořád, protože kdykoliv s ní volám, sotva něco řekne. Jsem nejmladší v kapele, je mi dvacet dva, a když jsme se začali proslavovat, byl jsem v posledním ročníku na střední. Bylo to rozhodnutí mezi tím, jestli půjdu za svým snem nebo dostanu diplom. Vybral jsem si jít za svým snem a ona nenáviděla moje rozhodnutí. Potom, co se ona Bentley rozešli, nějakou dobu jsem o ní neslyšel. Bentley se doma vzdal všeho, jen aby se připojil k FireNine. Nevěděl jsem, jak mu poděkovat, tak jsem si myslel, že bude nejlepší ho prostě nechat."

"Ale neměl by být na tebe pyšný? Neměl by tě mlátit," řekla jsem a jeho minulost mě začínala rozčilovat.

"Nikdy nebudu Bentleymu rozumět." Přejel si rukou se stehy přes obličej. "Má rozdílný způsoby, jak dávat najevo, že je na mě pyšný. Je tak striktní a zvyklý na dokonalost, že kdykoliv jsem něco podělal, naštval se a zmlátil mě. Byl součástí kapely tak dlouho. Byli jsme jeho způsob, jak přijít k penězům. I přes to, jak jsem ho možná neměl rád, tak on mě vyzvedl a já ho za to miloval. Chtěl jsem, aby se staral a nebránil jsem se, protože toho pro mě pravděpodobně udělal mnohem víc, než kdy moje matka. Byl mnohem víc můj otec, než ten biologický…"

"Oh," bylo vše, co jsem zvládla. Byl rozervaný. Nechtěl, aby Bentley ztratil všechno, tak tím tiše procházel a trpěl. Ale dřív nebo později mohl být Deed brutálně zraněn, mnohem hůř, než teď. Bentley vypadal, jakože v tom, jak Deeda mlátil, hodlá pokračovat dál. "Co ho tak vytáčelo?" zeptala jsem se.

Pokrčil rameny a prohrábl si vlasy druhou rukou. "Nevím. Myslím, že měl dětství na hovno. Jednou jsem viděl pár jizev na jeho zádech … vyděsilo mě to. Vypadaly jako rány od biče. Nejsem si jistý, co se stalo, ale nikdy to nechci vědět."

Přikývla jsem. To by mohlo být pochopitelný. Možná se Bentley vypořádával se svou minulostí tím, že byl agresivní na Deeda. Možná se pro jednou cítil zase on, jako mocnější nad někým jiným a to ho pohánělo. To se stává.

"Vážně," řekl Deed a lehce se usmál, vytahujíc mě tak z myšlenek na Bentleyho, "jestli je tu něco, co bys chtěla, tak řekni. Dlužím ti to. Opravdu netuším, jak bych se z toho dostal."

Usmála jsem se zpět. "Kdykoliv, Deede."

Mluvili jsme dál o věcech, jako jestli bude připravený v sobotu hrát a jestli se bude cítit líp a samozřejmě se mě pokoušel přesvědčit, že je víc než připravený, ale stále kulhal a já věděla, že se potřebuje uzdravit ještě o trochu víc. Zatímco jsme si povídali, jsem dokončila vaření a potom, co bylo jídlo hotový, jsme si povídali o jídle a dali si to víno, které jsem našla ve skříňce.

Dozvěděla jsem se toho o Deedovi hodně, což mě překvapilo. Tak dlouho schovával to břímě, že když se teď opravdu otevřel, postavilo to pro naše přátelství dobrý most. Byl si hodně podobný s Montanou, ale Montana byl větší šílenec a míň přemýšlel. Alespoň Deed přemýšlel o holkách dřív, než si je prostě vzal do autobusu a vyspal se s nimi.

Uklidila jsem potom, co jsme dojeli a Deed se odebral zpět ke gauči, aby pokračoval ve hře. Během toho, co jsem uklízela, vešel Gage s příliš horlivým pohledem v očích.

Jakmile mě uviděl, divoce se usmál a pospíšil si ke mě. "Co děláš dnes večer?" zeptal se.

Zakřenila jsem se, když si mě přitáhl blíž. "Pokud vím, tak nic. Proč? Na co myslíš? Další party?"

"Ne," řekl, což mě překvapilo. "Něco lepšího. Překvapení."

"Jaké?"

"Je to překvapení, sladká Ellie," řekl a políbil mě na tvář. "Musíš jít se mnou, abys zjistila kde to je a co budeme dělat."

Políbila jsem ho na tvář taky a omotala paže kolem jeho krku. Nakonec jsem přikývla a dokončila úklid a Gage mi řekl, ať si vezmu nějaké oblečení i na noc. Připadalo mi to zvláštní, ale udělala jsem to, odmítala jsem promrhat jakýkoliv čas strávený s ním. Byla jsem nadšená ještě mnohem víc, když mi řekl, ať si sebou vezmu i nějaké kreslící potřeby. Nebyla jsem si jistá, které bych si měla vzít, takže jsem vzala pár barev, můj skicák a několik tužek.

Zabalila jsem si nějaké kraťasy a úzká tílka do svého malého batohu, toaletní potřeby a dokonce i úzké džíny, černou halenku a Chuck Taylorsky, které mi koupil Gage. Obdivovala jsem ho, že mi je koupil. Škádlila jsem ho, že bychom mohli být jako dvojčata a jednou se vzít. Neříkala jsem, kdy by to jednou bylo, ale hrozně jsem se nechtěla soustředit na budoucnost.

Potom, co jsem byla sbalená, poslala jsem Benovi zprávu o tom, s kým strávím dnešní noc a on odepsal mrkajícího smajlíky s dalším 'buď upřímná a otevřená' připomenutím. Snažila jsem se, aby mě to nedostalo, jak jsem si hodila batoh na záda a zamířila ke dveřím autobusu, vyšla jsem ven a setkala se s Gagem u auta.

"Všechno připraveno?" zeptal se, jak mi sundal batoh a kreslící potřeby a zaťukal na Stanovo okýnko, aby nám odemkl.

"Jo," povzdechla jsem si. "Všechno připraveno."

Potom, co odhodil můj batoh, přešel ke mně blíž. "Víš, co jsem si právě uvědomil?" zeptal se Gage a přejel špičkou nosu po mé tváři.

"Co?" vydechla jsem.

"Nedostal jsem od tebe ani jeden pořádný polibek za celý den, Ellie." Jeho rty se vznášely přesně nad mými. Jeho hlas zněl hluboce a jemně. Zachvěla jsem se, potěšená tím, jak byl blízko. Byl podzim, takže v New Yorku bylo v noci chladno, ale díky jeho blízkosti jsem uvnitř hořela. Teplo mi přebíhalo po celém mém těle.

"Co takhle, že by sis jeden ode mě vzal?" zaculila jsem se.

Povytáhl obočí a jeho úsměv se víc rozzářil. "Podívej, jak zdivočela. Doufám, že to není kvůli mně," škádlil mě a usmíval se.

Zasmála jsem se, když se usmál taky a brzy na to se naše rty setkaly. Oheň vzplanul po celém mém těle, šířil se dolů do mých prstů u nohou a já s nimi zakroutila. Vzdechla jsem jeho čerstvý dech, mužnou kolínskou a zabořila prsty do jeho trička, přitahujíc ho k sobě, aby mě nikdy nenechal jít. Mezi námi byla potřeba, která rostla, jak olízl můj spodní ret a ďábelsky se usmál. Vtáhla jsem jeho jazyk do své pusy, doplňujíc to zasténáním a vrčením. Okusoval můj spodní ret, jeho ruka se plazila z mého pasu na moje prsa. Spolkl moje další zasténání a já zavrněla, když mě začal líbat na krku. A pak se ozval hlasitý zvuk zatroubení, který nás vytrhl z našeho polibku.

"Máte na tohle čas později, vy dva!" zakřičel Stan z okýnka. "Dostaňte svoje zadky do auta. Nemám na vás celou noc!"

Zakřenila jsem se a podívala se přes rameno. Gage se usmíval, upravil si svoje černé tričko a potom mě vzal za ruku, obešel auto ke dveřím za Stanem. "Sorry, Stane," řekl Gage smějíc se, když otevřel dveře a nechal mě nastoupit jako první.

Stan se jenom zasmál a nastartoval auto.

Jakmile jsme s Gagem byli oba uvnitř, Stan vyjel z parkoviště a zamířil k mému 'překvapení'.