WHI - 23. kapitola

Překlad: Sim
Kor.: Tory

Města ubíhala tak rychle, že jsem si ani nevšimla, kdy jsme dorazili do Chicaga. Uvědomila jsem si to až když jsem slyšela hučení větru venku za oknem a vzpomněla si, jak mě předchozí odpoledne Ben několikrát poučoval o tom, jaké tohle město bude. Byli jsme ve Větrném městě něco málo přes jednadvacet hodin a já si toho teprve všimla. Jestli to bylo matoucí pro mě, stejně tak to muselo být i pro kapelu.

Gage a já jsme nakonec usnuli na gauči. Ležela jsem na něm, jednu paži omotanou kolem jeho pasu a druhou pod ním. Vypadal tak klidně, když spal. Jeho rysy byly uvolněné a ani trochu nevypadal, jako by se strachoval nebo byl naštvaný kvůli předchozí noci. Rty měl oddělené a díky tmavým kruhům pod očima jsem si uvědomila, že se opravdu potřeboval vyspat. Nechtěla jsem ho probudit, takže jsem z pod něj vytáhla paži a pomalu se odtáhla. Posunul se a zamručel, zatímco uchopil mou paži a zamumlal něco, co jsem nedokázala rozpoznat.

Povzdychla jsem si, znovu osvobodila svou ruku a seskočila z gauče. Otočila jsem se, abych se podívala, jestli se neprobudil nebo znovu nepohnul, ale zůstal naprosto v klidu, dech se mu opět ustálil.

Potěšena tím, že pořád spí, jsem si rychle obula pantofle, vyšla ven a tiše za sebou zavřela.

Dneska bylo nějak víc větrno. Stromy za autobusem se pod náporem větru prohýbaly a všechno nasvědčovalo blížící se bouřce. Oblohu pokrývaly šedé mraky a světlá mlha zahalila parkoviště, obklopila autobus a rojila se kolem mě.

Zachvěla jsem se z chladu a pospíšila si k autobusu, když jsem uslyšela někoho křičet: "VSTAŇ!" což mě donutilo ztuhnout a zastavit se. Zamrzla jsem, zalapala po dechu a prohlížela si okolí. Nikdo kolem nebyl, parkoviště bylo prázdné. Řekla jsem si, že to byl možná někdo z ochranky ve svém přívěsu, kdo se nechal unést sportovní hrou, tak jsem se otočila a znovu zamířila k autobusu, ale tentokrát jsem zaslechla hlasité plesknutí a potom někdo vykřikl bolestí.

Znovu jsem zalapala po dechu a pospíšila si za hlukem.

Plácnutí a zvuk křupnutí kostí se ozývalo znovu a znovu, jak jsem se odstávala blíž a znělo to extrémně bolestivě. Bručení naplnilo ticho, a jakmile jsem zahnula za jeden přívěs, zarazila jsem se v chůzi a jen nevěřícně zírala před sebe.

Skrčený na kolenou tam byl Deed. Hlavu měl lehce předkloněnou a ze rtů mu na dlažbu kapala krev. Mokré rozcuchané vlasy mu spadaly do očí a funěl, zatím co se držel za břicho. Překvapilo mě, že byl skrčený, ale co mě překvapilo ještě víc, byla přítomnost toho muže v obleku - který mě vždycky děsil - stojícího nad Deedem s nenávistí v očích. Jeho široká dlaň byla zatnutá v pěst a držel ji ve vzduchu, čelist měl zatnutou, jak zíral dolů na Deeda. Když uslyšeli moje zalapání po dechu, oba se na mě otočili a mužova ruka pomalu poklesla.

"Co - co to děláte?" zkoušela jsem udržet svůj hlas jistý… Naneštěstí se mi to ani v nejmenším nepovedlo.

Muž v obleku si prohrábl rukou vlasy v barvě pepře. Podíval se na Deeda ještě jednou a potom udělal krok zpátky. "To není tvoje starost," řekl, a strčil ruce do kapes kalhot u obleku.

"Proč ho mlátíte?" Vyštěkla jsem. Potom jsem se podívala na Deeda, ale jeho hlava byla skloněná hanbou a pořád funěl a svíral si břicho. "Deede," zašeptala jsem. Znělo to spíš, jako by byl můj hlas zlomený. "Jsi v pohodě?"

"Elizo… jsem v pohodě… jen… odejdi," zamumlal.

Okamžitě jsem vzplála. Slyšet jeho zlomený hlas mě naplnilo bolestí vzpomínek. Vzpomínek, které jsem si nechtěla připomínat. Facka na tvář. Kopanec do břicha. Pěst do hrudi. Další facka. Kůže proti mé odhalené pokožce. Všechno se mi to vracelo do mojí mysli a já udělala krok zpátky. "Ty jedna bezvýznamná sračko," zasyčela jsem na muže v obleku.

Zasmál se, pobavený mým náhlým vztekem. Chtěla jsem ho praštit přímo do jeho zasraný čelisti. Najednou jsem věděla, proč byl v poslední době Deed takový, jaký byl. Nebylo to mnou. To tenhle muž byl na vině. Soucítila jsem s Deedem, protože nechat sebou pohazovat a být mlácen nebyl nikdy dobrý pocit. Bolelo to. Věděla jsem to z vlastní zkušenosti.

Protáhla jsem se kolem toho muže a snažila se pomoc Deedovi na nohy, ale trhl sebou, jak jsem mu zahákla paži kolem ramen. Začalo mrholit, když jsem ho chytla za ruku, abych ho udržela na nohou. "Deede, podívej se na mě," řekla jsem a natočila mu bradu směrem ke mě. "Jsi zraněný?"

Jednou přikývl, ale rty držel pevně sevřené. "Neměla bys tu být, Elizo," zašeptal. "Jenom to budu mít horší později." Jak Deed mluvil, opřel se mu do zad vítr a on se zhroutil. Nechtěla jsem ho pustit, ale nemohla jsem sama podepřít celou jeho váhu, takže jsem nakonec skončila i s ním na dlažbě.

"Ještě jsme neskončili, Dedricku," řekl muž, až příliš zastrašujícím hlasem. Posunula jsem se s Deedem kousek dozadu, ale ten muž udělal krok vpřed, jeho oči temné, hrozivé.

Trhla jsem sebou, připravená na to, co přijde. Čím výš se jeho noha zvedala, tím víc vyděšenější jsem byla - tím tvrději bilo mé srdce proti hrudi. Křečovitě jsem zavřela oči. Udělám to pro Deeda. On už trpěl dost. Hned potom můžu jít za Benem a říct mu, aby toho chlapa hodil do vězení. Kdo ksakru jen tak mimochodem byl?

Ve chvíli, kdy se ta myšlenka vynořila, někdo z dálky zařval: "Bentley!". Rychle jsem se otočila a všimla si Gage, jehož obočí bylo svraštěné. Nosní dírky měl rozšířené a rty tak sevřené, až byl kolem nich celý bledý. Kůže na jeho kloubech byla stejně tak bílá, jak pevně svíral ruku v pěst.

"Koukejte, jak se vy všichni sráči staráte o mě a o můj byznys. Starejte se o sebe," vyštěkl Bentley, ale dřív, než mohl říct něco víc, vrhl se Gage dopředu a praštil ho do čelisti. Bentley zavrávoral a začal padat, ale vyrovnal to. Zavrčel a šklebil se na Gage, vyrazil vpřed, ale bylo pozdě. Gage rozšířil svůj postoj, zatnul pěsti a byl na něj připravený. Vtom z okolních přívěsů vyskočilo pár chlapů, nahrnuli se k Bentleymu, sevřeli ruce kolem jeho paží a snažili se ho odtáhnout pryč, ale nebyli schopni s ním pohnout.

Bentley se sarkasticky zasmál, podíval se na muže, na Gage a nakonec i na mě s Deedem. Deedovo hlava stále přepadávala dopředu a těžce, bolestivě dýchal. Kdo je sarka Bentley pro Deeda?

"To je vtipný," řekl Bentley, zatímco se rozhlížel kolem s širokým, děsivým úsměvem. "Opravdu vtipný." Vytrhl ruku mužům ze sevření a vystřelil k jednomu z přívěsů poblíž. Dveře se za ním zavřely a s několika zavrčeními a soustředěnými pohledy se muži vrátili zpět do svých přívěsů. Gage stál pořád na místě, obočí svraštěné, jak zíral na Bentleyho přívěs.

Pomalu jsem se postavila a bojovala, abych Deeda vytáhla sebou. Gage mě slyšel, jak funím a přispěchal k nám, zahákl si Deedovo paži kolem ramen. "Mám ho," povzdechl si Gage a odtáhl ho ode mě. "Jdi Ellie. Najdu tě později."

Přikývla jsem, nechtěla jsem se hádat. Byla jsem vyděšená. Byla jsem tak blízko tomu, aby mě kopl - tak blízko, aby mi ublížil a já se vrátila zpátky do noční můry, ve které jsem už jednou žila, takže jsem se musela dostat pryč. Do prdele. Bentley to spustil.

Začala jsem panikařit, vdechovala a vydechovala nosem i ústy až moc rychle. Spěchala jsem ke dveřím autobusu a zabouchala na ně. Ben se objevil, oblečený a s úsměvem, ale jakmile uviděl, jak jsem bledá a rychle dýchám, zpanikařil taky a vtáhl mě dovnitř.

"Elizo, zlato, co se děje?" zeptal se a táhl mě ke gauči.

Zhluboka jsem se nadechla, ale nezdálo se, že to stačilo. Oh, ne. Prožívala jsem to znova. Záblesky se vracely. Fackování. Mlácení koženým opaskem. Strkání do mých zad. Její útrpná slova, jak se smála, když se mi to dělo. Bylo to bolestivé, děsivé.

"Elizo, co jsem ti před tím říkal?" řekl Ben, zatímco klesal dolů přede mě. "Dýchej, Elizo. Je to minulost. Jen… dýchej, zlato."

Přikývla jsem a hluboce se nadechla. Začala jsem se uklidňovat, jak jsem sepjala ruce dohromady, ve snaze se toho zbavit. Naneštěstí se mi to začalo vracet a můj dech zrychlil. Chvíli na to jsem začala lapat po dechu a Ben zaklel, odtahujíc se ode mě. Vyřítil se halou a mě se sevřela hruď, cítila jsem, jak mi divoce tluče srdce.

Nechápala jsem, proč jsem samu sebe nemohla dostat pod kontrolu. Byla jsem teď starší a bylo to za mnou. Bylo docela dávno, co jsem si na ty hrůzy naposledy vzpomenula, avšak Bentleyho napadení to ve mně všechno zase spustilo. Ty hrozivé, děsivé myšlenky, tu agónii. Začínal se mi bortit svět, žebra se svírala kolem srdce a plíce odmítaly přijmout kyslík.

Přední dveře autobusu se otevřely, ale neobtěžovala jsem se podívat, kdo to byl. Nemohla jsem. Nemohla jsem se hnout.

"Elizo?" Gage zavolal ode dveří.

Chtěla jsem mu odpovědět. Moje srdce dokonce vynechalo úder, když jsem uslyšela jeho hlas. Byla jsem vděčná, že ho slyším, ale nemohla jsem to zastavit. Bylo překvapivé, že když promluvil, obavy trochu opadly.

Přišel blíž a klesl na jedno koleno. "Elizo, co se děje?" zeptal se, jeho hlas se třásl. Zavrtěla jsem hlavou, stále si tiskla ruce k sobě. Podíval se dolů na moje prsty, jeho oči se rozšířily, jak se setkaly s mými. "Elizo, řekni mi, co se děje." Uchopil můj obličej a donutil mě podívat se do jeho očí. "Dýchej, Elizo. Dýchej. Co se děje?" zašeptal.

Políbil mě na tvář a moje srdce vynechalo další úder. Dech se mi zpomalil a já mu stiskla ruku, žádala jsem ho, aby řekl něco dalšího, aby se moje mysl zbavila vzpomínek. Moje nehty se mu zatnuly do paže, jak silně jsem ho stiskla.

"Co?" zeptal se s pohledem na moje sevření. "Co? Elizo, prosím, řekni něco." Pomalu se odtáhl. "Do prdele, kde je Ben?"

"Tady." Ben se vyřítil zpoza rohu s inhalátorem v ruce. "Musel jsem najít její inhalátor." Vložil mi ho do ruky a já si ho přiložila ke rtům, zalapala po vzduchu, stiskla jsem vršek a vstříkla si to pusy tolik, kolik jsem jen mohla. Bylo to ponižující, ale vzhledem ke stavu, v jakém jsem byla, mi bylo fuk, že mě takhle vidí Gage nebo Ben. Ani mě nezajímalo, když vešel do obýváku Cal. Pobrukoval si, ale přestal ihned, jak uviděl Bena a Gage stojící přede mnou a jejich pohled soustředěný na mě.

"Co se děje?" zeptal se, zatímco těkal pohledem mezi námi.

Mé srdce se pomalu uklidňovalo s každým dalším stlačením inhalátoru, až jsem se konečně mohla nadechnout. Naposledy jsem se nadechla z inhalátoru a začala dýchat nosem.

"Jsi v pořádku, medvídku Lizo?" zeptal se Ben. Pomalu jsem přikývla, ale třásly se mi ruce. Gage si toho všiml a polkl se zavrtěním hlavy. "Co se ksakru stalo?" zasyčel Ben a plácl Gage do ramene.

"To jsem nebyl já!" vyštěkl Gage a postavil se. "Deed tě ohledně Bentleyho varoval od prvního dne, ale tys ho pořád držel kolem. Proč sakra nemůžeš pustit jeho prdel k vodě?"

Pustit ho k vodě? Co myslí tím 'pustit ho k vodě'?

"Bentley je součást skupiny. Stará se o řidiče autobusů, řeší mapy a zajišťuje, že se dostaneme včas a v pořádku na místo."

Gage se zamračil. "Bentley je podělanej kretén." Konečně jsem si všimla, jak se Benovo hlas třásl. Proč to jeho hlas dělal? Gage zavrtěl hlavou a prohrábl si vlasy. "Bentley skoro… nakopl Elizu."

Pokrčila jsem rameny a přemlouvala svoje tělo, aby na to nemyslelo. Ben se na mě podíval a nasál vzduch. "Co myslíš tím nakopl jí? Proč by jí kopal?" V jeho hlase byl vztek.

Gage si založil paže, udělal krok dozadu a pohodil hlavou ke dveřím. "Nevím. Co kdyby ses ho zeptal? Jsi mu nejblíž kromě Deeda. Jestli ho uvidím, nakopu mu prdel."

Ben strčil Gage a zamířil ke dveřím.

"Gagi," zaskřehotala jsem, pořád jsem se třásla. Gage se posadil vedle mě a přitáhl si mě k sobě. "Proč si mu to řekl? Neměl si to říkat. Možná to zničí turné."

"Stejně bude dnešní show nejspíš zrušena. Mohl jsem to klidně srovnat." Pokrčil rameny. "Mimo to, kdyby tě opravdu kopl, naservíroval bych ho Benovi na stříbrným podnosu." Podíval se krátce na mě, v očích měl obavy. Uchopil moje ruce a políbil je na klouby. "Proč si pro mě nepřišla? Mohl ti ublížit, Elizo."

Pokrčila jsem rameny, vrtíc hlavou. Mohlo být příliš pozdě. "Nemohla jsem ho nechat, aby znovu praštil Deeda. Někdo se mu musel postavit do cesty."

"Jsi tak maličká, Elizo. Mohl ti ublížit mnohem víc, než by ublížil Deedovi."

Povzdechla jsem se, když si Cal odkašlal. "Takže… dneska žádná show?" zeptal se.

Gage zavrtěl hlavou. "Pravděpodobně ne."

Cal stiskl rty, přikývl a otočil se na patě, aby následně zmizel v chodbě. Gage si povzdechl, přitáhl si mě k sobě a políbil na čelo. "Co to bylo?" zeptal se.

"Co?" zašeptala jsem. Věděla jsem přesně, na co se ptal, ale bylo lepší hrát hloupou.

"To… sípání a lapání po dechu. Měla jsi záchvat úzkosti?"

"Něco takovýho," povzdechla jsem si. Vzhlédla jsem a Gage se hřejivě usmál, donutilo mě to přitulit se k němu ještě blíž. "Měla jsem malou ukázku PTSP." Jeho obočí vyletělo vzhůru, jako bych mluvila cizím jazykem a já se s vrtěním hlavy zasmála jeho nechápavému výrazu. "Posttraumatická stresová porucha."

Zamračil se. "Proč? Co se ti stalo?"

Skousla jsem si spodní ret a odmítala se tam vrátit. Vrátit se tam znamenalo přemýšlet o minulosti a to bylo něco, co jsem nechtěla. Nechtěla jsem zpátky ty záblesky, takže jsem se mu otočila v náručí a zavrtěla hlavou.

"Chápu." Povzdechl si. "To je v pohodě. Nemusíme o tom teď mluvit."

Byla jsem vděčná, že to chápe. Nechtěla jsem znovu panikařit. "Je mi líto, že vaše show musí být zrušena," zamumlala jsem, když mě objal.

"Není to tvoje chyba," zašeptal a opřel se do pohovky. "Není to ničí chyba, až na Bentleyho. Ochranka pomohla dostat Deeda do nemocnice. Myslí se, že má zlomený žebro. Byl pěkně pomlácený. Nebude se mnou ani mluvit."

Zavrtěla jsem hlavou nad tím, co jsem slyšela. Gageovo sevření se kolem mě utáhlo a chvíli na to začal hlasitě oddechovat. Vzhlédla jsem, zmatená tím, proč se jeho tělo tak napnulo. "Gagi, co se děje?"

"Já jen…" zavrtěl hlavou a odtáhl se ode mě. "Cítím se, jako by to byla moje chyba, že se Bentley dostal k Deedovi tak blízko. Měl jsem být s ním-" Znovu přestal mluvit, povzdechl si a přejel si rukama po obličeji. "Pokaždé, když Deed opustil party, Bentley ho našel. Deed mi to řekl minulou noc. Myslí si, že mu může utéct, ale Bentley ho neustále sleduje. Šílí, když Deed není s kapelou."

"Nejdřív ho Bentley začal mlátit, protože od něj očekával jen to nejlepší. Kdysi řekl Deedovi, že jestli chce být součásti kapely, musí se chovat jako profesionál, kterým chce být. Což znamenalo, že jako bubeník to nesměl podělat. Bentley je mistr na bicí a jednou… jednou slyšel Deeda, jak to podělal a… Bentley se vytočil. Naštval se natolik, že mu udělal monokl. Deed ho musel týdny schovávat."

Gage přestal mluvit a můj dech se zadrhl, když jsem se konečně dozvěděla pravdu o tom monoklu. Takže Gage to celou dobu věděl. Věděl to od prvního dne, ale celou dobu to držel jako tajemství. Zajímalo mě, jestli to Roy a Montana věděli taky. Když Deed nosil sluneční brýle, byla jsem si jistá, že většina lidí si jen myslela, že je to jako módní doplněk a přehlíželi to, ale já ne. My ne. Ne, když jsem věděla, co se za slunečnými brýlemi skrývá. Gage to zahrál extrémně dobře.

"Proč si to neřekl Benovi?"

"Benovi?" Zavrtěl hlavou a suše se zasmál. "Ben je pravděpodobně s Bentleym v jeho přívěsu a líbají se, zatím co my tu mluvíme."

Zalapala jsem po dechu a praštila ho do paže, ale tentokrát ne hravě. "Proč to říkáš?" vyštěkla jsem.

"Protože se spolu scházejí, Elizo. Není to jasné? Ben není jediné ovoce v zeleninové zahradě." Gage vykouzlil malý úsměv a já si nemohla pomoc a zahihňala se tomu. Ačkoliv to netrvalo moc dlouho. Ne, když jsem si uvědomila, že to Ben přede mnou schovával.

Ben byl velmi tajemný, co se jeho soukromého života týkalo. Nevadilo mi, že je gay. Neštítila jsem se ho nebo jsem si ho nevážila míň. Nevadilo by mi, kdyby mi o něm řekl. Nebylo moc očividné, že se stýkají, ale všimla jsem si, že Ben vždycky řekl, že stráví noc s přáteli. Všechno jsem si to dala dohromady. Tím 'přáteli' myslel noc s 'přítelem' Bentleym.

"Takže se nezbaví Bentleyho, protože ho má rád?"

"Spíš ho miluje." Ušklíbl se. "Ty dva to spolu táhnou už nějakou dobu."

"Fajn, miluje ho. Cokoliv," mávla jsem rukou.

"Jo," povzdechl si. "Bentley tu byl ještě před tím, než se kapela stala slavnou. Na chvíli byl náš řidič a Deed to nenáviděl, protože Bentley neměl jinou možnost, než jít na každý koncert. Deed byl kolem něj vždycky tak ztuhlý, tak… mimo. Sotva řekl slovo, když byl Bentley kolem a já si to dal dohromady. Samozřejmě, že to vždycky odmávl, že to nebylo nic, ale jednoho dne jsem na to přišel. Byl jsem svědkem toho, jak byl pomlácenej a měl monokla,

když jsem ho jednou náhodně navštívil. Je ostuda, že to trvá tak dlouho. Bentley se chová líp k Benovi, než ke svýmu nevlastnímu synovi. To je ta nejsmutnější část na tom všem."

"Nevlastní syn?" zeptala jsem se a moje obočí vystřelilo nahoru. Možná, že jsme Deed a já toho měli společnýho víc, než jsem si myslela.

"Jo," Gage si odkašlal a přejel dlaní znovu přes obličej. "Jen… nikomu to neříkej," řekl a podíval se na mě.

"Proč bych to dělala, Gagi? Nikdy bych neklesla tak hluboko."

"Věřím ti. Jenom to říkám. Montana a Roy o tom neví… nebo alespoň zatím ne."

Pokrčila jsem nad tím rameny a jakmile jsem si byla jistá, že se udržím, postavila jsem se na nohy a zamířila do kuchyně. Vzala jsem si lahev vody a napila se, nato vešel Ben a ujistil nás, že show byla pro dnešek opravdu zrušená a že poslal Bentleyho domů. Potom zavolal do nemocnice a řekl nám, že Deed má zlomené žebro a je opravdu hodně pomlácený. Museli mu zašít čelo a levou ruku.

Bylo mi Deeda strašně líto a chtěla jsem ho navštívit, ale Gage mi řekl, že se nemám strachovat a že mu s kapelou pošlou ode mě upřímnou soustrast a několik polibků. Snažila jsem se být alespoň trochu veselá potom, co odešel, ale když jsem se otočila, bylo to ještě horší.

Ben seděl u stolu a několikrát si povzdechl nad skleničkou Jacka Danielse. Cítila jsem se příšerně, protože jsem věděla, že jsem byla částečně zodpovědná za to, že musel říct Bentleymu, aby odešel. Bylo to buď muž, kterého miluje nebo jeho dcera a jeho kariéra. Byla jsem vděčná, že si vybral svou kariéru a mě, protože jsem věděla, že byli i lidi, který by si vybrali toho muže místo jejich vlastního dítěte… místo jejich budoucnosti. Nemohla jsem zaplnit tu díru, kterou měl v hrudi, mou láskou. Moje dceřiná láska nebyla ten druh, který hledal.

Neviděla jsem Bena takhle na dně od doby, co nás moje matka vykradla. Byl to můj poslední rok na střední a Ben a já jsme si udělali malý výlet na Virginia Beach, aby se mohl postarat o nějakou práci. Když jsme se vrátili zpátky domů, dům byl naprosto zničený. Spousta našich věcí byla pryč - televize, stříbrné příbory, čínský porcelán, gauče… dokonce i naše postele. Všechno bylo pryč a my věděli, že to byla moje matka. Byla závistivá, naštvaná a já se nakonec rozhodla, že se přestěhuju k Benovi. Několikrát nám vyhrožovala, ale nikdy jsme si nemysleli, že by něco mohla udělat.

Jediné věci, které v našem bytě zůstaly potom, co nás vykradla, a co mě donutilo si na chvilku myslet, že jí na mě záleží, byly moje kreslící potřeby. Byly netknuté, ve stejném rohu místnosti, kde jsem je nechala. Když jsem to viděla, tak mě to zlomilo.

Potom, co Bena vyhodili z práce jsme neměli moc peněz a žili jsme v jednopokojovém apartmánu, takže ztráta všeho nás zabíjela. Zabíjelo to Bena. Byl bez práce a nenáviděl, že mi nemůže dát všechno, co chtěl. Avšak i to málo, co měl, utratil za to, abych byla šťastná. Když mu byla nabídnuta pozice manažera FireNine, několik týdnu na to se všechno zlepšilo. Těžce pracoval a nakonec všechno získal zpátky. Potřebovalo to čas, ale dokázal to. Koupil dokonce větší dům a potom, co mi v jeho apartmánu nechal jediný pokoj, co tam byl, řekla jsem mu, ať si v novém domě vezme ten největší. Trvala jsem na tom, protože on ho koupil a protože si to zasloužil. On to však odmítl a řekl, že to všechno udělal proto, aby mi dal svět. Chvíli na to jsem se s ním přestala dohadovat a přijala to. Nikdy nemůžu Benovi dostatečně poděkovat za to, co pro mě udělal.

Vytrhla jsem se z mých myšlenek a objala Bena, zatímco jsme mluvili o jeho situaci s Bentleym. Řekl mi přesně, co Bentleymu řekl: "Jsem unavený poslouchat, jak ubližuješ svému synovi. Skoro si ublížil mojí dceři. Už to nemůžeme dělat, Bentley. Musíš jít. Ubližuješ kapele… omlouvám se, ale… máš padáka."

Bolelo mě slyšet slova, která vycházela s jeho úst, protože s každým dalším slovem se jeho hlas tříštil víc a víc. Na konci našeho rozhovoru měl Ben v sobě už pátou skleničku a pospíšil si k sobě do pokoje, dveře za ním zaklaply, aby nikdo neviděl jeho slzy. Věděla jsem, že pláče. Slyšela jsem jeho potahování a sípání, když jsem mířila do koupelny, abych se osprchovala. Každé popotáhnutí udeřilo do mých nervů a nutilo mě cítit se vině. Někde vzadu v mojí mysli jsem věděla, že opravdu na vině jsem, to jen Ben nechtěl, aby to vypadalo, že je to moje vina.

Kdybych se nezastavila a nepomohla Deedovi, Bentley by tu pravděpodobně pořád byl a Deed by to prostě nechal být tak, jako vždycky. Kdybych se nikdy nepřipojila k téhle výpravě, Gage mohl být s Deedem a Deed by nebyl zraněný. Měl by někoho, kdo by ho kryl a byl by s ním každou noc. Bentley by ho nehledal, protože by věděl, že ho nebude moc praštit, když s ním bude někdo z kapely. Kluci by mohli hrát a jejich show by nikdy nebyla zrušena. Bolelo mě víc, než cokoliv, vědět, že můj táta byl nešťastný - vědět, že Gage něco slíbil Deedovi a porušil to, aby mohl trávit čas se mnou, holkou, kterou zrovna potkal. Holkou, kterou teprve poznával.

Ale co mě bolelo ze všeho nejvíc, byl fakt, že Ben neopustil svůj pokoj do dalšího odpoledne.