WHI - 22. kapitola

Překlad: Sim
Kor.: Tory

Probudila jsem se stále uspokojená z předchozí noci. Protáhla jsem se, zírajíc na strop a ucítila jsem mírné bodnutí mezi nohama.

Odhrnula jsem pokrývku, abych se podívala dolů. Na bílém prostěradle bylo trochu krve a já zalapala po dechu.

Pokrčila jsem rameny a podívala se na místo, kde spal Gage, všimla jsem si, že jeho oblečení a boty byly stále na podlaze. Uslyšela jsem hluboký hlas, mluvící nedaleko a uvědomila jsem si, že mluví s někým z kapely.

S povzdychnutím jsem vyskočila z postele a sebrala jsem svoje oblečení. Potom, co jsem si dala narychlo sprchu, jsem si stáhla vlasy do koňského ohonu a zírala na Gageovy rozházené přikrývky s rukou v bok.

Nemohla jsem to tu takhle nechat a už vůbec jsem nechtěla, aby mu ta krev připomínala, co mi vzal. Chtěla jsem, aby to vypadalo, jako příležitostný, bezvýznamný sex, takže jsem to všechno z postele stáhla dolů. Hodila jsem to do rohu a pak se vydala k jeho skříni, abych vyndala čisté prostěradlo a povlečení.

Potom, co jsem ustlala postel, načechrala polštáře a vyhodila původní povlečení, jsem vklouzla do pantoflů a otevřela dveře. Zhluboka jsem se nadechla a ucítila jsem silné aroma kávy ve vzduchu.

Jak jsem vešla za roh, Gage a Roy seděli na stole a v ruce měli propisky. Gage mě zaslechl a rychle vzhlédl s hřejivým úsměvem na rtech. Díky bohu tohle nebylo trapné. Během noci jsem mu několikrát dokola opakovala, že to bylo jenom panenství. Nebylo to tak, že by to ukradl nebo něco. Chtěla jsem, aby se to stalo. Nevadilo mi, i kdybych nebyla připravená, nechtěla jsem to vzdát. Nakonec se spokojil s mojí odpovědí a znovu usnul.

"Dobrý ráno," vydechla jsem, vešla jsem do kuchyně a vyndala jsem si jeden hrnek. Páchl po pivu, tak jsem použila mýdlo, abych se ujistila, že se toho zápachu zbavím. Gage řekl dobré ráno a Roy taky, ale jeho hlas byl sotva slyšitelný a jeho oči vůbec neopustily papír.

Bylo to zvláštní, chvíli jsem na něj spočinula pohledem a potom jsem vzala konvici s kafem. Nalila jsem si trochu do svého hrnku, přidala jsem smetanu, cukr a svezla jsem se na stůl vedle Gage.

Políbila jsem ho na tvář a on mi polibek vrátil, ale Roy ztuhl, uchopujíc svůj hrnek a napil se. Nechala jsem to být. Věděla jsem, že Roye nikdy nepochopím, takže jsem usrkávala kafe, zatím co kluci dál psali.

"Pracujete na textu?" zeptala jsem se.

"Jo," povzdychl si Gage. "Nejlepší je na tom pracovat ráno, když zvířata jako Montana a Deed ještě spí." Mrkl na mě. Přikývla jsem a znovu si srkla kávy. Podívala jsem se na Gageův papír a všimla si slov jako, "bolest, smutek, je po všem, nedívej se zpět," a "nově nalezená závislost."

S pohledem na nově nalezenou závislost jsem k němu vzhlédla, ale on zpozorněl a přejel si hřbetem ruky přes nos. Nemluví o mně, říkala jsem sama sobě. Je to stejně jenom text.

Podívala jsem se Royovým směrem, ale nestihla jsem si ničeho všimnout, protože svůj papír schoval. Podívala jsem se do jeho očí, ale byly tmavé a studené. Měl vytažené obočí a stále se na mě díval, zvedl svůj hrnek kafe a stále se na mě dívajíc, vydal se do obýváku.

Gage nevypadal, že by nad tím nějak přemýšlel, ale já byla pěkně dotčená jeho chováním. Co jsem kdy udělala tak špatnýho, že mě tak hrozně nenáviděl? Sotva jsem Royovi řekla dvě slova a on se choval jako bych ho nakopala do koulí.

"Neber si to osobně," zamumlal mi Gage do ucha, sledujíc Roye, jak si sedl na pohovku zády k nám.

"Co mu je?" zašeptala jsem a doufala, že mě Roy neslyšel.

"On je jen… není moc zvyklý být kolem nás."

"A nenávidí mě, protože já kolem vás jsem?" zamračila jsem se.

"Musí si na tebe zvyknout. To je vše. Nevěří jen tak jednoduše. Je hodně konzervativní."

"Jo, to vidím," odfrkla jsem si, dívajíc se na Roye, který něco zuřivě čmáral do svého bloku. Gageova ruka mi přejela po stehnu a odvedla tak moje myšlenky pryč. Podívala jsem se na něj zpod mých řas a on se usmál, uchopujíc mojí ruku.

"Neublížil jsem ti… uhm… minulou noc? Jestli jo, tak mě to mrzí, nikdy… -"

"Ne, Gagi. Jsem v pohodě. Bylo to dobrý." Sladce jsem se na něj usmála a on přikývl, utahujíc sevření kolem mojí ruky.

"Proč se tak strachuješ?" Pokrčil rameny a odtáhl ruku, aby se znovu chopil pera. Vzal si hrnek kafe a napil se, potom ho zase položil dolů a jeho čelist se pohnula.

"Nevím. Hádám, že na to nejsem zvyklý." Vynutil úsměv, ale já se zamračila. Bylo v tom víc, než tohle, naneštěstí, než jsem mohla promluvit, Montana vyloudil na chodbě přehnaně hlasité zívnutí.

Oba jsme vzhlédli, abychom se na něj podívali, jak vešel k nám a škrabal se na jeho nahé hrudi. Montana měl taky draka na žebrech, ale na rozdíl od Gageova modročerného, jeho byl červenočerný. Ti draci byli téměř identičtí a já si nemohla pomoc a musela jsem se zeptat.

"Udělali jste si vy dva ty tetování draků společně?" zeptala jsem se. Montana se usmál, když vešel do kuchyně a vyndal si krabici mléka. Přímo se z ní napil a já nakrčila nos, jak si moje mysl poznamenala, že nikdy nemám pít mlíko u kluků v autobuse.

"Všichni máme jedno," řekl Gage. Moje obočí vyletělo nahoru a zvědavost zesílila. "Oh?"

"Jo," povzdychl si Montana a posadil se naproti mně

. "Můj je červený a černý, Gage má černomodrého, Deed má zelenočerného a Royův je oranžovočerný. Byla to… opilá a šílená noc. Bylo to jako označení kapely."

"Ou," zakřenila jsem se. Bylo to docela roztomilý. "Ale proč draci?"

"Za prvé jsou draci nejreálnější mýtické bytosti, jaké člověk kdy znal," řekl Montana věcně.

Usmála jsem se a našpulila na něj pobaveně rty.

"Plus, nejsou to obyčejní draci. Jsou to čínští draci. Smysl těchhle draků je něco mnohem většího."

Podívala jsem se znovu na Montanova žebra a studovala design tetování - špičatý jazyk, divoké červené oči, extrémně ostré zuby. Potom jsem se zamyslela nad tím, jak vypadá Gageovo tetování. Vypadali tak čínsky, jako nic jinýho.

"Jako štěstí, nesmrtelnost, schopnost ochránit před zlými duchy," řekl Gage. "Chtěli jsme něco, co by přidalo kapele štěstí a od té doby, co je jimi tak trochu posedlý," - Roy zamručel a pokrčil rameny - "Řekli jsme si, že to prostě uděláme. Zatím jsme si vedli dobře. Jsme pořád

všichni šťastní a nesmrtelnost spočívá v tom, že i když se rozpadneme nebo umřeme, chceme, aby jméno naší kapely zůstalo živé - trochu jako Beatles nebo Rolling Stones."

"Hmmm," přikývla jsem. "To je dobrý. Takhle bych o tom nikdy nepřemýšlela."

"Vidíš," řekl Montana a předklonil se dopředu. "Nejsme úplní kreténi. Pořád se umíme starat."

"Jste totální kreténi." Zasmála jsem se a z nějakých důvodů se Roy zasmál taky. Podívala jsem se jeho směrem, ale pořád byl k nám otočený zády.

"Když už mluvíme o starání se a pečování, slyšel jsem, jak dobře se Gage staral o tebe minulou noc," Montana vybuchl smíchy, zatím co moje srdce vynechalo úder, rozšiřujíc moje oči.

"Čelo postele a tak." Zasmál se ještě víc a já celá zrudla, podívala jsem se na Gage, jehož úsměv byl pobavený.

Jasně, že byl zvyklý, že ho někdo slyší, takže si s tím moc hlavu nelámal, ale vzhledem k tomu, že to bylo moje poprvé, chtěla jsem se propadnout hanbou. Gage položil ruku na moje stehno a já si zvedla kafe, abych si dopřála pořádný lok. Nemohla jsem být tak hlasitá… nebo jsem alespoň doufala.

"Autobus by měl zastavit za několik minut," Deedův hluboký hlas přišel odnikud. Už nenosil svoje sluneční brýle, ale pořád jsem mohla vidět náznaky barev kolem jeho oka. Jeden by se mohl splést, že to je z nedostatku spánku, protože měl kruhy pod oběma očima, ale já moc dobře věděla, jak to bylo doopravdy.

"Fajn?" řekl Montana a podíval se přes rameno s lehkým zamračením.

"Musíme tam být dneska brzo." Montana položil ruce na stůl, až to udělalo rámus. "Vole, co to s tebou do hajzlu je?" zeptal se, jeho obočí vyskočilo nahoru. "Chováš se jako mrcha od chvíle, co jsi přišel na koncert pozdě." Deed vešel do kuchyně a opřel se o skříňku, pohledem přejel od Montany ke mně.

"Jenom to říkám. Tentokrát nesmíme přijít pozdě, takže tím myslím, že návštěvník by měl odejít." Vnitřně jsem se přikrčila, vyděšená jeho tónem. Gage vedle mě ztuhl, padajíc do stejné nálady jako Deed.

"Deede," řekl a zvedl se ze stolu. "Pojďme si promluvit. Teď." Gage pohodil hlavou nalevo a zamířil chodbou. Zamračila jsem se, sledujíc jak se Gage rychle podíval přes rameno na mě, jeho oči mě prosily, abych nebyla dotčená, před tím, než zmizel.

Dveře se za nimi zavřely a nedlouho na to se ozval křik a vrčení. Roy bleskově odhodil svůj blok a zamířil chodbou za nimi, a Montana sykl, "oh, do prdele," před tím, než zmizel za ním.

Otřásla jsem se, položila hrnek kafe na stůl a seskočila ze stolu, abych se za ním vydala taky, ale při pohledu na Gage, jak drží Deeda pod krkem, jsem si přála, abych to neudělala. Vztek byl vepsaný po celé Gageovo tváři. Jeho klidné chování naprosto zmizelo a změnilo se v zuřivost.

"Gagi, uklidni se," Montana se je snažil nějak rozdělit. "Nech ho jít. Uklidni se." Gage se ihned odtáhl, ale věděla jsem, že to nebylo kvůli Montanovu hlasu. Bylo to proto, že jsem je sledovala. Věděla jsem to, protože se podíval přímo do mých očí. Deed seskočil z postele a praštil Gage do hrudi. Gage zavrávoral. Deed se chystal otočit, ale Montana a Roy se rozběhli, aby mu v tom zabránili. Montana držel Gage, Roy držel Deeda.

"Vyjebává s celou kapelou!" řval Deed. Trhla jsem sebou, protože jediná "ona" jsem to byla kolem já.

"Mohl bys prostě zavřít hubu, do prdele?" procedil Gage skrz zuby. "Jedinej, kdo tu vyjebává s kapelou, jsi ty a tvůj posranej přístup!"

"Bere tě kapele a ty to víš." Spolkla jsem knedlík v krku, když se Deed odtáhl od Roye a divoce se na mě podíval.

V jeho šedých očích jsem viděla led a vztek. Co jsem mu udělala? Proč na mě byl tak naštvaný? Protože jsem viděla jeho monokl? Bylo to tak vážné? Nikomu jsem o tom ani neřekla.

"Jak, Deede?" zeptal se Gage, jeho hlas naplněný frustrací. "Nic neudělala!" Před tím, než tohle turné vůbec začalo, jsi mi řekl, že budeš můj společník, že se mě zastaneš, když budeš muset. Měl si být za mnou, ale místo toho pícháš jí a bereš jí ven a další hovna. Naprosto jsi zapomněl, kdo jsi a s kým máš na turné být!"

"Takže jsi naštvaný, protože s ní trávím čas? Deede, jsi sakra dospělý chlap! Nepotřebuješ mě, aby ses bavil."

"Jsem dospělý, ale Bentley mi nakopává prdel. Jelikož s ní trávíš všechen svůj čas, Bentley je -" Deed přestal mluvit, uvědomujíc si, že řekl až dost. Jak přestal, Gageovo obočí se nakrčilo a jeho oči zjemněly, jak mu konečně došel význam Deedových slov. Pořád jsem neměla ponětí, o čem to mluví.

Montana pomalu povolil sevření kolem Gage, ale všechny oči spočívaly na něm, očekávajíc, že nějak objasní ten zmatek. V Gageovo očích se objevila panika. Panika, strach a frustrace a dokonce i lítost.

Co se to sakra právě stalo?

"Deede… do prdele, chlape, omlouvá -"

"Nechci tvojí podělanou omluvu, Gagi. Nepotřebuju jí. Vidím, kdo je pro tebe teď důležitější, dokonce i když mě znáš pěknou část svýho života a jí právě jenom poznáváš. Dokonce, i když jsi mi dal svoje zasraný slovo." Deed si stáhl tričko přes hlavu a zamířil prudce ke dveřím, chtěla jsem uhnout, ale neudělala jsem to dostatečně rychle a tak mi narazil tvrdě do ramene a musela jsem zavrávorat několik kroků dozadu.

Zírala jsem na jeho záda, oči rozšířené šokem. Škubl dveřmi, aby je otevřel a zařval na řidiče, ať zastaví.

Autobus pomalu zpomalil a hned, jak přešel k předním dveřím a otevřel je, zakryl si oči proti slunci. Vystoupil z autobusu hned, jak úplně zastavil a zavřel za sebou dveře, až jsem sebou škubla.

Jakmile byl pryč, pohledem jsem sjela na zem.

V místnosti bylo mrtvé ticho a já se nechtěla nikam podívat, ale nakonec jsem to vzdala a udělala to. Všichni se dívali na mě, jejich oči plné utrpení, dokonce i Royovy. No, alespoň byl stále schopný lidských emocí.

"Elizo, omluvám se," omluvil se Gage, prošel kolem Montany, aby se dostal ke mně.

"Já… nemyslel to tak. Přísahám. Jen si prochází těžkými časy…" Chystal se říct ještě něco dalšího, ale já to už nechtěla slyšet. Když jsem se podívala kolem do každých dvou očí, viděla jsem, co jsem udělala. Oživila jsem si několik vzpomínek - hlavně tu té noci v klubu. Gage měl být s Deedem, ne se mnou.

Deed se jenom snažil donutit Gage, aby žárlil a fungovalo to, ale nakonec Gage strávil noc o samotě.

Montana mě varoval, když se mnou šel pro snídani. Nikoho nechtěl naštvat, ale stejně to udělal. Stavěla jsem se mezi ně. Říkala jsem Gageovi pořád, že je v pohodě, aby šel s kapelou ven a bavil se beze mě, ale vždycky odmítl.

Vždycky chtěl 'abych šla s ním. Byli jsme spolu tak moc, že si ani nevšiml, jakou vzdálenost postavil mezi sebe a kapelu. Když jsme se bavili, Deed byl nakonec vždycky ten, co chyběl. Byl ten, kdo vždycky odcházel brzo a důvodem jeho přístupu byl flirt mezi mnou a Gagem.

Kdykoliv jsem byla kolem, díval se na Gage a čekal, že mě odmávne, ale nakonec se mnou Gage vždycky odešel. Před tím jsem si toho nevšimla, ale kdykoliv Gage se mnou někam odešel, Deed se zmizel bavit někam jinam.

Vypadalo to od Deeda strašně nevyspěle a já věděla, že za tím musí být něco víc. Nemohla jsem být jediným důvodem jeho frustrace.

"Měla bych nejspíš jít, Gagi." Jeho oči se rozšířily a zavrtěl hlavou. "Ne. Proč, Elizo? To je v pohodě. Nemyslel to tak. Jen musí trochu vychladnout. Bude v pohodě."

Pokrčila jsem rameny, jakoby Deedovo slova ve skutečnosti nic neznamenala, ale uvnitř mě, mě to zabíjelo.

Polkla jsem, abych trochu zmírnila to drásající sucho v krku. Montana udělal krok vpřed a založil si ruce.

"Elizo, nemůžeš ho nechat, aby tě takhle dostal. Promluvíme si s ním. Donutíme ho, aby se ti omluvil, když budeš chtít."

"Nemusí se omlouvat," povzdychla jsem si. "Budu ve svém autobuse." Vynutila jsem úsměv na Gage, ale on zavrtěl hlavou a chytil mě za paži.

"Elizo, pořád je brzo. Můžeš tu zůstat ještě chvilku… ne?"

"Gagi." Usmála jsem se tak hřejivě, jak jen jsem mohla, ale cítila jsem jen chlad. "To je dobrý. Můžeme si promluvit později. Musím jít zkontrolovat Bena stejně." To byla lež. Jen jsem potřebovala nějakou výmluvu. Gage pomalu povolil sevření mého ramena a já udělala krok dozadu.

"Jsi si jistá, že jsi v pořádku?" zeptal se a následoval mě chodbou.

"Jsem v pohodě, Gagi." Usmála jsem se a, nečekaně, si mě přitáhl k sobě. Zavrtala jsem se do jeho objetí a zhluboka jsem se nadechla přes jeho rameno.

"Uvidíme se. Jdi najít Deeda a promluv si s ním. Můžeš mi o tom říct později."

Pomalu se odtáhl a podíval se mi do očí. Snažila jsem se být silná a ujistila jsem se, že mám pořád na rtech úsměv, i když to jediné, co jsem chtěla udělat, bylo zahrabat se sama do postele a spát po zbytek dne i noci.

Gage si povzdychl, políbil mě na tvář, na čelo a potom mě obejmul ještě jednou. "Neber si to, co řekl k srdci," zašeptal mi do ucha. "Přísahám, že to tak nemyslel. Znám Deeda. Mluvil z něj vztek."

Znovu se odtáhl a jeho klukovský úsměv mi zahřál srdce.

"Nebudu." Samozřejmě to byla lež, protože potom, co jsem jemně políbila Gage na tvář a vyšla jsem z autobusu, jsem si pospíšila do svého autobusu a zaklepala jsem na dveře, připravená ponořit se do svého žalu. Cal vrávoravě došel ke dveřím, ale s pohledem na mě se usmál a jeho oči se rozjasnily.

"Dobrý ráno, Elizo."

"Dobrý ráno," zamumlala jsem, procházejíc kolem něj. Nepotřebovala jsem ho v cestě. Nepotřebovala jsem nikoho v mé cestě a poslední člověk' kterého jsem chtěla vidět, byl Ben.

Dobrá věc byla, že byl pořád ve svém pokoji, protože jsem si byla jistá, že kdybych ho potkala, tak by to dalo průchod slzám.

Nenáviděla jsem brečet a nehodlala jsem to dneska dělat. Místo toho jsem za sebou zavřela a zamkla dveře a zahrabala jsem se do postele.

Ben přišel k mým dveřím dvakrát a klepal, ale pokaždé jsem mu řekla, že se necítím moc dobře. Můj hlas byl nejasný, slabý. Cítila jsem se slabá a myslela jsem si, že jsem moc dramatická, ale nebyla jsem. Opravu mě to trápilo.

Byla jsem ráda, že jsem dveře zamkla, protože, znala jsem Bena, by vrazil dovnitř, donutil mě, ať s ním mluvím a potom, abych se na něj podívala a pravděpodobně bych začala brečet. Žádné slzy, řekla jsem se. Žádné slzy.

Ben se mě zeptal, jestli se půjdu podívat na show, ale řekla jsem mu, že ne. Nechtěla jsem. Chtěla jsem zůstat sama. Moje obavy mě pohlcovaly.

Věděla jsem, že autobus bude prázdný, zatím co všichni budou venku, takže jsem vyšla ven z pokoje a kreslila na stole. Udělala jsem si několik hrnků kafe mezitím tím, dokud jsem se nerozhodla přestat a zalézt si do postele. Noc se pomalu připlížila a já si povzdychla, přetočila jsem se na záda a zavřela oči. Sklouzla jsem do malého podřimování, ale moje oči se znovu otevřely, když jsem uslyšela zvuk otevírání a zavírání dveří.

Moje srdce přidalo na bušení, jak se kroky blížily chodbou k mým dveřím, které se hned na to otevřely. V duchu jsem se proklela, že jsem je nezamkla. Doufala jsem, že to není Ben nebo Cal. Nechtěla jsem vidět ani jednoho z nich, protože oba dva byli vždycky v dobré náladě. Zvlášť Ben, který vždycky chtěl, abych se zbavila toho, co mě trápí. Tohle nebyla noc, kdy jsem se chtěla něčeho zbavovat. Líbilo se mi být sama, ale část mého těla bolestivě toužila po Gageově doteku. Jeho přítomnosti. Cokoliv, jen aby tu byl.

Pokoj se uklidnil, jak jsem čekala, že kdokoliv přišel, rozsvítí světlo nebo něco. Postel se zhoupla pod něčí vahou a ruka se dotkla mojí nohy. Znala jsem ten dotek. Vzhlédla jsem. Gage se na mě usmíval, měsíční záře mu rozjasňovala obličej. Jeho oči byly unavené, ale kromě toho vypadal úžasně. Byl celý v černém; několik pramenů vlasů mu viselo do čela. Jeho kolínská voněla skvěle, jak mě lehce praštila do nosu a já se nadechla, užívajíc si to.

"Čau, Ellie," zašeptal.

"Ahoj," zašeptala jsem zpátky.

"Nepřišla jsi na show. Jsi v pořádku?" Přikývla jsem a začala se cítit pohodlně.

"Jen jsem potřebovala nějaký čas pro sebe." Moje rty se zkroutily a já se podívala jinam.

"Je… Deed v pohodě?"

"Je mu fajn." Povzdychl si. "Je naštvaný… a raněný. Teď když vím, proč se tak choval, cítím se jako ten nejhorší podělanej kamarád na světě."

"Proč?" zeptala jsem se a opřela jsem se o čelo postele. "Co se stalo?" Pokrčil rameny a skopl si boty z nohou. "Řekl bych ti to, ale je to pro něj trochu osobní."

"Nikomu to neřeknu."

"Vím, že ne, Ellie, ale musím respektovat jeho soukromí." Usmál se, jeho ruka odpočívala na mojí noze. Našpulila jsem spodní ret, ale on se předklonil, aby ho políbil. "Není to nic mezi náma," ujistil mě.

"Kdyby se nestaral o to, co si lidí myslí, řekl bych ti to." Povzdychla jsem se, protože měl pravdu a já na něj nechtěla tlačit. Nechtěla jsem s tím otravovat, tak jsem se posadila o trochu víc.

Gage zíral do mých očí, před tím, než se naklonil a přitáhl si mě. Jeho paže se obtočily kolem mého pasu a spočinuly na mých zádech, položila jsem mu bradu na rameno a objala ho zpátky.

"Omlouvám se, Ellie. Vím, že řekl věci, které se tě možná dotkly, ale chce se omluvit. Nemyslel to tak." Polkla jsem a přikývla jsem.

"To je v pohodě. Možná bys měl zbytek noci strávit s ním. Pravděpodobně by se cítil líp." Gage se ode mě odtáhl a úsměv se mu roztáhl na rtech. "Jde s Montanou a několika dalšíma, do strip klubu. Montana mu dal nějaké peníze, aby ho trochu povzbudil a ono to, překvapivě, fungovalo."

Zděsila jsem se nad představou Gage, jak jde do strip klubu a zírá na prsa a zadky jiných holek, ale pomalu jsem řekla: "No, měl by ses k nim přidat. Jsem si stejně jistá, že bys chtěl jít."

Jemně se zasmál, jeho široká ramena se zatřásla. "Měl bych, ale chtěl jsem tě zkontrolovat."

"No, jsem v pohodě," povzdychla jsem se. "Opravdu. Měl bys jít. Můžu malovat a potom si číst, než usnu." Gage na mě chvilku zíral, než si povzdychl a odtáhl se ode mě. Trochu jsem se zděsila, když se postavil, aby se dostal z měsíčního svitu. Sebral si svoje boty a já sklopila pohled, protože i když jsem to řekla, nechtěla jsem, aby odešel. Nesnášela jsem, jak moc jsem se o něj strachovala. Nenáviděla jsem, jak jsem se zajímala, víc, než bylo nutné. Brali jsme to vážněji, než jen flirt a já to věděla, ale nechtěla jsem tomu čelit. City k němu přicházely odnikud a já to nemoha popírat.

Ležela jsem na boku a poslouchala, jak se kolem hýbe. Nakonec vydal povzdech a postel za mnou se zhoupla. Teplo mě hřálo na zádech, on zahákl svou ruku kolem mě, přitahujíc si mě do obětí.

"Prostě z tebe pro dnešní nic udělám moji striptérku," zašeptal mi do ucha. Úsměv se mi roztáhl přes rty a v břiše se mi rozkmitali motýlci, ale musela jsem se kontrolovat. Nemohla jsem dávat najevo moc emocí. Nezahrnovali jsme do toho emoce… nebo city.

Gage mě políbil na krk a já zaklonila hlavu, dovolujíc mu v tom pokračovat. Byla jsem tak trochu ráda, že tu zůstal, protože jsem moc dobře věděla, že bych ani nekreslila ani si nečetla potom, co by odešel. Jen bych sama sebe trápila myšlenkami na to, co by možná mohl dělat nebo s jakou striptérkou by se mohl možná vyspat.

Jeho horké, jemné rty se posunuly k mému uchu a jazykem mi po něm přejel, což zapříčinilo horko mezi mýma nohama. Sevřela jsem jeho ruku, kterou měl na mém břiše, usmívajíc se od ucha k uchu, protože jsem věděla, že po zbytek noci ho mám sama pro sebe.

Ochotně jsem se mu otočila v náručí a podívala se do jeho očí. Byly těžké a jeho tělo ztuhlé, jak se na mě díval s úsměvem na rtech.

"Měl bych toho nechat?" zeptal se.

"Ne," zavrtěla jsem rychle hlavou. "Líbí se mi to. Pokračuj." Usmál se mému komplimentu a políbil mě znovu na krk. S každým dalším polibkem jsem se topila víc a víc. Alespoň jsem se teď nemusela bát, že toho nechá, kvůli mému panenství. Už jsem panna nebyla a to dělalo tu věc s příležitostným sem mnohem lepší.

S každou pozicí jsem byla blíž nebi. Několika sténání, vrčení a těžkého funění mezi našimi drsnými, sladkými a dravými polibky, jsme si Gage a já dali sprchy, každý sám, oblékli se a rozhodli se, že zajdeme do nejbližší restaurace na večeři.

Rozhodla jsem se pro cheesburger s hranolkama a Gage si dal dva grilované sýrové sendviče a sýrové chilli hranolky.

"To je hodně sýra," zakřenila jsem se, když zvedl hranolek a strčil si ho do pusy. Zakřenil se. "Miluju sýr. Máma mi vždycky dělávala grilovaný sýrový sendvič po škole -" Zarazil se a nechal větu nedokončenou, takže jsem naklonila zvědavě hlavu.

"Potom je začala dělat moje sestra a potom… jsem si je musel dělat sám."

"Oh," řekla jsem jemně. "Kolik ti bylo, když sis je začal dělat sám?"

"Dvanáct." Pokrčil rameny a držel si pohled dole. Moje zvědavost vzrostla ještě víc. Jen zřídka kdy mluvil o své rodině a mně vždycky zajímalo proč. I když jsme byli mladší, ve Virginii, nikdy jsem neviděla Gage s nikým jiným, než s někým z kapely. Žádná rodina, žádní další přátelé.

Bez většího rozvážení jsem se zeptala: "Kdo je Chloe a Kristina?" Sklouzl pohledem na mě a jeho oči potemněly. Potom si olízl rty a natáhl se pro skleničku se sodou. "Moje máma a sestra."

"Aha. Je tvoje sestra starší nebo mladší?"

"Starší." Zaklapala jsem pusu, zmatená tím, že mi dával jen jedno a dvouslovní odpovědi. Byla jsem vlezlá, to jsem si byla jistá, ale jen jsem se ho snažila pochopit. Potom, co jsem se s tím v hlavě trochu poprala, jsem se rozhodla to zjistit. Možná bych takhle mohla vyměnit informace, kdykoliv se mě on zeptá na mou rodinu nebo na mou minulost. Udělal bych to jen, abych Gage poznala o trochu víc, dokonce i když by mě bolelo o tom mluvit.

"Co se jim stalo?" zeptala jsem se. Polkl, jeho ohryzek se pohnul, jak se urputně snažil dostat neviditelný knedlík dolů. Zvedl ruku a prohrábl si vlasy, přitom přerušil oční kontakt. Díval se všude možně kolem, jenom ne do mých očí.

"Měli bychom jít," řekl, upustil ubrousek do svého talíře s hranolkami.

"Ne… Gagi." Natáhla jsem se pro jeho ruku, ale on jí odtáhl.

"Gagi?" Opět ticho. Nenáviděla jsem, když se mnou nemluvil. Cítila jsem se hrozně a vinně za to, že jsem se zeptala, zvlášť když jeho oči zaleskly. Jeho oči se zavodnily ještě víc, když jsem znovu řekla jeho jméno a on zatřásl hlavou, odstrkujíc se od stolu.

"Vážně, Elizo. Jdeme."

"Gagi, Já… já se omlouvám," zašeptala jsem, zvedajíc se ze židle. Nepodíval se na mě. Místo toho zíral z okna za mnou.

Postavila jsem se před něj, zvedajíc ruku, abych ho donutila se na mě podívat. Nejdřív byl jako socha, jeho krk ztuhlý, takže mě nemohl vidět, ale udělala jsem to znova a pak se na mě konečně podíval. Potom, co jsem to udělala, jsem si hned na to přála, abych to neudělala. Bělmo jeho očí bylo rudé a lesklé. Vidět jeho bolest mě bolelo.

"Gagi…" Chytla jsem jeho obličej. Rychle zavřel oči, vrtíc hlavou. "To je v pohodě, Elizo," zašeptal, jak mu jedna slza stekla po tváři. "To je v pohodě. Pojďme… prosím."

Polkla jsem a pomalu kývla. Abych ho uklidnila, omotala jsem mu paži kolem pasu a usmála se na něj. Vynutil úsměv, zahákl ruku kolem mých ramen a přitáhl si mě blíž. Moje srdce se zlomilo ve dvě. Neměla jsem se ho ptát. Vůbec jsem se neměla míchat do jeho věcí. To jsem nebyla já… Ale chtěla jsem to vědět tak moc. Věděla jsem, že to chce čas, aby o tom mluvil a tak jsem to nechala být. Po chvíli se na mě usmál a zamířili jsme zpátky do autobusu FireNine, mazlili se na gauči a muchlovali se, zatím co jsme se dívali na filmy. Byla jsem si jistá, že o tom stále přemýšlí, protože jeho oči byly odtažité. Jeho pohled byl skleslý a jeho čelist byla zatnutá a místo toho, abych ho rušila nebo ho z toho vytrhla, jen jsem ho sledovala.

Několik emocí se mu odráželo v obličeji před tím, než se podíval na mě a já se na něj usmála.

Vztek. Zklamání. Bolest.

V jednu chvíli vypadal tak chabě, tak slabě, že mě vlna pohltila ještě víc, zapříčiňujíc, že se mé srdce tříštilo. Očividně jsem vynesla zpátky špatné vzpomínky. Vzpomínky, které i pravděpodobně nikdy nechtěl připomenout. Zatraceně, Elizo. Tak hloupá! Proklela jsem sama sebe.

Měla jsem o Gage starost, ale kousla jsem se do jazyku, přisunula jsem se k němu blíž, políbila ho na tvář a na rty a doufala jsem, že ho to alespoň trochu přinutí na to zapomenout a bude se cítit líp. Usmál se na mě a postupně, s každou další uběhlou hodinou, byl víc a víc klidnější a objímal mě a líbal zpátky, jako vždycky.

Opravdu jsem chtěla vědět, co se stalo. Jen jsem doufala, že mi to jednou ochotně řekne před tím, než přijde čas, vrátit se zpátky do Virginie. Po téhle noci jsem se rozhodla, že už nikdy nevynesu znovu zpátky. Alespoň do doby, než o tom bude chtít mluvit sám.