TM2 - 9. kapitola

Překlad: Niki

Jennifer

Pomalu jsem otevírala oči, jedno po druhém. Dezorientované mi trvalo několik dlouhých chvil si uvědomit, že jsem ve svém hotelovém pokoji. Cítila jsem se jak hovno. Jazyk se mi lepil ve vyprahlé paletě, Bože-hrozná chuť naplňovala má ústa a v hlavě mi bušilo. Kurva. Kolik čokolatini jsem včera v noci spořádala? Přestala jsem počítat po prvním. Musela jsem je do sebe házet jako pytlík M&M’s[1].

Paprsek slunce klouzal skrz zatemňovací závěsy. Musí být ráno. Do ucha mi znělo hlasité klepání na dveře. Běžte pryč! Klepání přetrvávalo, stále hlasitější. Okay, dost. Odhazujíc ze sebe přikrývku, jsem se vypotácela z postele, abych zjistila, kdo to byl. K mému překvapení jsem byla oblečená ve svém flanelovém SpongeBob pyžamu. Neměla jsem žádnou vzpomínku na to, jak jsem si ho oblékala. Ve skutečnosti, jsem měla jen malou vzpomínku na některé z událostí minulé noci.

Klepání se proměnilo v neúnavné bouchání. Můj zastřený mozek udělal nějaké zbožné přání....možná to byla pokojová služba s velkou konvicí kávy - něco, co jsem opravdu mohla využít. Ale nevzpomínala jsem si, že bych si to objednala.

S nejitou rukou - Bože, měla jsem kocovinu - jsem odemkla dveře do svého pokoje a prudce jsem otevřela. Přede mnou stála Libby, oblečená v ležérním volném outfitu a nesla svou velkou plátěnou tašku pro poslíčky.

"Ahoj," zacvrlikala.

Jak mohla mít tak jasné oči a být tak čilá? Taky vypila ty čokolatini a ve skutečnosti byla ten, kdo mě přivedl na tuhle smrtící směs. Možná, že vypila méně než já, i když ona má mnohem větší výdrž, když jde o alkohol.

Snažila jsem se osvobodit jazyk z patra úst suchých-jak-poušť, když prošla kolem mě a vešla do mého pokoje.

"Myslela jsem, že bychom si mohly vzít taxíka a jet na dnešní cílové skupiny spolu," řekla a žuchla dolů na mou postel.

Realita mnou prudce škubla. Vlna nevolnosti se mi převálcovala přes hruď. Měla jsem další den tady ve Vegas pozorovat více cílových skupin a setkat se s více autory. V mém žalostném stavu, jsem se necítila na nic. Jen jsem chtěla zalézt zpátky do postele a přetáhnout si deku přes hlavu.

Můj jazyk byl opět v akci, zamířila jsem zpátky do svého pokoje, pořád v potácejícím se módu. "Můžeš počkat deset minut? Musím se osprchovat a obléknout."

"Jasně. Podívám se na své e-maily." Sedíc se zkříženýma nohama na mé posteli, vytáhla mobil z kabelky a začala projíždět.

"Díky." Klopýtala jsem k mému šatníku a vytáhla ven nějaké čisté prádlo - bílé bavlněné kalhotky a odpovídající košilku - a pak jsem procházela skříní, kde jsem vzala oblečení podobné včerejšímu - tmavé kalhoty a světle růžovou hedvábnou blůzu. Nepřivezla jsem si sebou velký sortiment oblečení. Jen to základní.

"Libby, jak jsem se dostala zpátky do svého pokoje?" Zeptala jsem se, když jsem položila kalhoty a blůzu na neustlanou postel.

Libby vzhlédla od svých e-mailů. "Blake tě sem donesl."

Polkla jsem. "To udělal?"

Otočila jednou ze svých dlouhých krásných kadeří. "Byla si včera v noci docela legrační."

Postavily se mi chloupky vzadu na krku. "Co myslíš?"

"Nepamatuješ si?"

V hlavě se mi otočila mlhavá fotomontáž událostí včerejší noci. Blake sedící s námi. Já zpívající ´Roar´. Všechny ty čokolatini.

"Myslíš to karaoke?"

Libby se zasmála. "To sotva. Byla si úžasná. Převálcovala si konkurenci."

"Tak, co?" V žaludku mi vřelo. Možná jsem to nechtěla vědět.

Libby se na mě kysele usmála. "Ožrala ses a omílala si slovo ´penis´."

"To jsem udělala?" Před svým šéfem? Kousala jsem si ret.

"A pak si řekla Blake Burnsovi, že má velký penis."

"To jsem udělala?" Ach Bože! Jak jsem to mohla říct? Nikdy bych s tím nemohla žít. Žluč mi vzrostla v zadní části krku, jak jsem byla bezradná, když Libby pokračovala.

"Povídá se, že jeho penis by mohl hrát v porno filmu."

"To bych nevěděla."

Rozloha Blakeovi velkoleposti naplnila každou štěrbinu mé mysli. Pravda: nepřestala jsem přemýšlet o jeho neskutečném penisu od doby, kdy jsem ho náhodou viděla v domě jeho rodičů. Spolkla jsem další vlnu nevolnosti. Ve stavu něco-jako-šok a zoufalství, jsem vrazila do koupelny. Zahlédla jsem se v zrcadle. Můj odraz mě překvapil. Oči podlité krví a kůže barvy okra. Vypadala jsem tak příšerně, jak jsem se cítila. První věc, kterou jsem udělala bylo vyčištění zubů, abych dostala z pusy pachuť a pak jsem si dala dva Advily a zapila jsem je sklenicí vody. Shazujíc pyžamo, jsem zapnula sprchu a nastavila teplou vodu, tak horkou, jak jsem mohla zvládnout. Možná, že horká sprcha s párou by smyla můj emocionální zmatek a dala by mi schopnost myslet jasně. Vstoupila jsem do kabinky a nechala jsem na sebe padat teplou vodu. Stisknutím jsem zavřela oči. Můj Bože. Blake Burns byl zpátky. Tentokrát stál ve sprše se mnou, jeho penis - ano, jeho ohromný penis - mi ukázal cestu. Trhnutím jsem otevřela oči a vypnula vodu. Kdybych jen mohla vytrhnout včerejšek z kalendáře. Zařídit, aby to zmizelo. Zařídit, aby on zmizel.

Jak jsem se osušila ručníkem a vklouzla do spodního prádla, napadla mě jedna uklidňující myšlenka. Je šance, že bych dnes Blakea neviděla. Včera dal hlasitě a jasně najevo, že už mu cílové skupiny a autogramiády stačí. Oh, prosím, dnes žádný Blake.

Sesbírala jsem si mokré vlasy do culíku a měla jsem tu smůlu, že jsem ještě jednou viděla svůj odraz. Pořád jsem vypadala jak sračka. Dnes - s nebo bez Blakea - nebude dobrý den.

Zpátky v mém pokoji jsem si rychle oblékla zbytek oblečení. Shromáždila jsem svou kabelku a aktovku se zápisníkem a notebookem uvnitř. Než jsem se vydala ven s Libby, sáhla jsem do kabelky. O pár vteřin později, mé tmavé sluneční brýle seděli na mém nose.

Jak jsme nastoupily do vysokorychlostního výtahu, Libby mi vyprávěla o nadcházejících cílových skupinách. Respondentky té včerejší byly ´těžké´ čtenářky erotických romantických knih, četly čtyři nebo více romantiky za měsíc; dnešní účastníci byli ´střední´ čtenáři, četli jednu až tři knihy měsíčně. Zazvonil její mobil. Vyndala ho z kabelky a dala mi vědět, že to bylo z výzkumného zařízení. Vše pro dnešní skupiny bylo na místě. Zatímco Libby mluvila s ředitelem zařízení, já jsem se hrabala ve své kabelce a hledala jsem svůj vlastní mobil. Chudák Bradley se mě musel snažit zastihnout, když jsem odpadla. Musí se o mě strachovat.

Prohledala jsem kabelku, ale můj mobil nebyl nikde k nalezení. Do prdele. Možná, že mi minulou noc vypadl z tašky. Tenhle den se nelepší. Když výtah dosáhl hlavního podlaží a dveře se s cinknutím otevřely, řekla jsem Libby, že mi chybí mobil a musím se vrátit do svého pokoje.

"Oh, položila jsem ti ho na noční stolek," řekla. "Jen v případě, že by si ho potřebovala. Rychle. Sejdeme se před hotelem."

Libby vystoupila z výtahu a já jsem hned stiskla dvacáté podlaží, podlaží, na kterém jsem bydlela. Naštěstí, výtah nedělal žádné zastávky. Když jsem dorazila do mého cíle, hnala jsem se z výtahu do mého pokoje. Měla jsem se rozeběhnout, ale byla jsem ještě ve stavu, kdy jsem se nepohybovala víc než hlemýždím tempem. Každý krok byl odporně bolestivá připomínka včerejšího trapného debaklu. Přísahala jsem, že se nikdy znovu neopiju. Nebo alespoň, se nikdy nedotknu dalších čokolatini.

Našla jsem rychle mobil a chvíli trvalo, než jsem zkontrolovala svoje zprávy a textovky. K mému překvapení, tam nebyla žádná sms nebo zpráva od Bradleyho. Ani jedna. Mé srdce sebou škublo. Možná, že se mu něco stalo. Okamžitě jsem spěšně vytočila jeho číslo. Šlo to přímo do hlasové schránky. Místo toho, abych nechala zprávu, jsem mu napsala.

Zavolej mi nebo napiš, jakmile dostaneš tuto zprávu. Miluji Tě.
xJ

Má mysl se zatoulala. Proč mi nezavolal nebo nenapsal? Říkala jsem si, že musí být okay. Jistě, jeho rodiče, nebo dokonce jeho hygienička, Candace, by se semnou mohli dostat do kontaktu, kdyby se mu stalo něco strašného. Všichni měli moje telefonní číslo. Možná, že ztratil svůj mobil, nebo si udělal spontánní noční výlet na nějaké místo, kde mu mobil nefunguje. Neschopná rozptýlit svůj pocit znepokojení, jsem hodila mobil do kabelky a zamířila jsem zpátky do kabiny výtahu.

Výtahy si tentokrát braly svůj sladký čas. Tenhle den stál prostě kurevsky na hovno. Kromě toho, že jsem měla pořád kocovinu, byla jsem čím dál tím víc otrávená obavami. Bradley. Výsledek dnešních cílových skupin. Čelit Blakeovi.

Přemýšlela jsem o tom, že bych to vzala po schodech - nebyl to skvělý nápad vzhledem k mému ubohému stavu a úrazové náchylnosti - když výtahová kabina konečně dorazila. Dveře se rozešly a stejně tak mé rty. Stojící plácnutý přede mnou byl ten poslední člověk, kterého jsem chtěla vidět. Blake Burns! Zahanbení se hnalo skrze mě. Srdce jsem měla v ústech.

Znovu byl oblečený v džínách, v těch černých co obepínají tělo a visely mu nízko na bocích a pak měl jedno z těch drahých luxusních bavlněných bílých triček, které vystavovalo jeho nedávno do bronzova opálené bicepsy. Z ruky mu visela drahá světle hnědá kožená taška na noc s jeho iniciály - BB - provedenými ve zlatě. Musí se odhlašovat z hotelu, aby se vydal zpět do LA.

"Slečno McCoy, míříš dolů....?"

....na tvýho kurevsky velkýho ptáka? Bože. Co se to se mnou děje? Držela jsem svůj pohled na jeho nádherném obličeji. Vypadal čerstvě osprchovaný a zasraně sexy jak hřích.

"No?" Držel dveře otevřené.

"Um, uh, ano," zakoktala jsem. Jedna moje část chtěla utéct, nebo počkat na další výtah, ale kdo ví, jak dlouho by to trvalo. Libby na mě čekala dole a nechtěla jsem, aby na skupiny přišla pozdě.

Váhavě jsem vstoupila do výtahu. Stála jsem tak daleko od něj, jak jsem mohla a čelila jsem přední straně kabiny. Dveře výtahu se zavřely a začali jsme sestupovat.

"Tak, jak se dnes cítíš, slečno McCoy?" Jeho tón byl cynický a v duchu jsem viděla úšklebek, co měl na tváři.

"Fajn." Vyplivla jsem na něj to slovo a upravila jsem si sluneční brýle.

"Včera v noci jsi byla docela zábavná."

Každý sval v mém těle byl zaťatý a cítila jsem, jak rudnu rozpaky. "Mrzí mě, co se včera v noci stalo," vyhrkla jsem, pořád směrem dopředu.

Zasmál se. "Neboj se, tygřice. Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas."

Vysokorychlostní výtah nemohl dosáhnout vstupní haly dostatečně rychle. Když se dveře rozestoupily, vyrazila jsem ven.

"Přeji hezký den, Jennifer, a vyhni se problémům. Já letím zpátky. Uvidíme se zítra v kanceláři."

"Ahoj," vyjekla jsem, neotáčejíc se zpátky na něj.

******

Cílové skupiny probíhaly stejně jako ty včerejší. Vrátila se ke mně střízlivost, díky pozornému řediteli výzkumného zařízení, který mi připravil konvici silné černé kávy a mísu čerstvého ovoce. Po rychlém obědě s Libby v restauraci s rychlým občerstvením v blízkosti zařízení, jsem zamířila zpět do hotelu, abych se zúčastnila finální autogramiády. Znovu jsem se setkala s mnoha autory a bloggery, kteří nemohli být víc nadšení z bloku programování, které jsem vyvíjela pro SIN-TV. Měla jsem jejich plnou podporu a skončila jsem s taškou plnou podepsaných knih a kořisti.

Libby a já jsme si zarezervovaly zpáteční let do Los Angeles na 7:30 večer. S několika hodinami na zabití jsme se rozhodly setkat se v Hard Rock bazénu. Chytit nějaké paprsky a zaplavat si několik kol. Margarita pro ni, třešňová kola pro mě. Po včerejší noci, alkohol nebyl v mé bezprostřední budoucnosti.

Zatímco jsem se ve svém pokoji převlíkala do plavek, zazvonil mi mobil. Rychle jsem ho popadla v naději, že to byl Bradley a děsila jsem se toho, že to byl Blake. Nebylo to ani jedno. Místo toho, to byla Libby.

"Jen, přiměla jsem se začít psát zprávu z cílových skupin, takže pokud ti to nevadí, sejdeme se u bazénu o něco později."

"Žádný problém." Práce přicházela na první místo; tohle byla služební cesta, ne výlet pro potěšení.

"Drž mi lehátko."

Řekla jsem jí, že budu a ukončila jsem hovor.

Před odchodem z místnosti, jsem se zkontrolovala v zrcadle, co je u skříně u vchodu. Poprvé dnes, jsem se usmála na svůj odraz. Do obličeje se mi vrátila barva a červené pavučiny mi zmizely z očí. V tyrkysových jednodílných plavkách a žabkách, jsem to byla zpátky já. Zavřela jsem skříň a pokrčila rameny v nadýchaném bílém froté županu, který byl dodán do pokoje. Byla jsem připravená na osvěžující koupání.

******

Areál bazénu byl přeplněný. Nikdy jsem neviděla tolik kůže v celém mém životě. Ženy v provázkových bikinách se mísily se svalnatými, potetovanými muži ve Speedo[2], nebo se opalovaly. Všude byly exotické nápoje. Měla jsem na sobě své tmavé dioptrické sluneční brýle a držela jsem plastový kelímek plný ledové koly, nakonec jsem si našla cestu dovnitř a ven z davu, hledala jsem vedle sebe dvě prázdná lehátka. Konečně, jsem dvě zahlédla. Spěchala jsem k nim, než je zabere někdo jiný. Uvelebujíc se do jednoho z nich, jsem usrkávala svou limonádu a prohlížela jsem si scénu.

Tři ženy v bikinách, které by se mohly vydávat za trojčata, velká prsa a ještě větší blond vlasy, se lísaly po dobře stavěném, opáleném muži, ležel tváří dolů na lehátku vedle mě. Kšiltovka s kšiltem dozadu mu zakrývala hlavu. Jedna z blondýnek mu masírovala chodidla, další jeho svalnatá stehna a třetí jeho horní část zad a ramena. Poznala jsem tu poslední - Kay, koketní koktejlová servírka z tamté noci.

Začala zasazovat polibky po celých jeho vlnících se zádech. Trhl sebou.

"Hej, co to děláš?"

Vydechla jsem. Ten hlas byl tlumený, ale okamžitě jsem ho poznala. Blake! Pořád tu byl?

Ve stavu zuřivosti jsem vyskočila ze svého lehátka a poslala jsem své pití se proletět, kostky ledu a všechno. K mému zděšení, jsem potřísnila celou Kay a Blakea.

Kay ječela a svraštila tvář odporem, zatímco Blake zamumlal, "Co to kurva?" A převalil se. Naše oči se setkaly, široké šokem.

"Blaku, bejby, mrzí mě to, já to neudělala," prosila Kay. "Všechno je to chyba tý malý děvky." Střelila po mě pohledem, který by mohl zabíjet. Cítila jsem, jak mi vzplanul obličej a krev se srazila.

Blake se napřímil. "Jen, tohle není tak, jak to vypadá."

Vzala jsem si pár hlubokých nádechů. "Víš, co se říká: Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas."

S tím, jsem odkráčela pryč, připravená vypadnout ze Sin City.

---

[1] http://www.mms.com/

[2] http://www.speedostoreeu.com/men