TM2 - 3. kapitola

Překlad: Niki

Jennifer

"Co se sakra stalo? A čí je to sako?"

Neštěstí. Nepodařilo se mi propašovat do domu, aniž bych se vyhnula Libby. Bylo těžké to udělat, když jste vstupovali hned do obýváku - naše oblíbené místo - jakmile jste otevřeli přední dveře. Kalifornské chatky z dvacátých let neměly velké vchody.

Moje zrzavá spolubydlící byla stočená do klubíčka na pohovce se kterou skórovala na bleším trhu a pila sklenici červeného vína. Její počítač byl na konferenčním stolku vedle láhve a několika roztroušených složek. Musela dohánět nějakou práci.

Pachtila jsem se k ní, nebyla jsem si jistá, co jsem chtěla říct. Zaplula jsem do gauče a dala jsem si lok vína přímo z lahve.

"Volal někdo?" Zeptala jsem se unaveně, vyhýbajíc se jejímu dotazu.

"Jen Bradley, abys věděla, že v práci skončí pozdě."

Povzdechla jsem si. V poslední době můj snoubenec vždy pracoval dlouhé hodiny.

"Okay, teď to vyklop."

Neochotně, jsem se pustila do událostí tohoto večera. Jak mě Don Springer napadl na Kole Bolesti. Znovu prožívajíc každý hrůzný okamžik, řekla jsem jí, jak Blake Burns přišel na mou záchranu. Vyslovení jeho jména způsobilo, že se mi chvělo srdce.

Libby měla do široka otevřené oči. "Ó můj Bože! Ten hajzl tě mohl znásilnit.

"Jo, já vím." Libby byla jednou ze dvou lidí v mém životě, kteří věděli, co se stalo, když jsem byla ve druháku na USC. Tím druhým byl Bradley. Nikdy jsem to neřekla svým přehnaně ochranitelským rodičům, protože jsem věděla, že by vyšilovali a donutili mě jít domů. Libby mi dodávala odvahu, abych hledala poradenství. To mi hodně pomohlo s tím, abych se pohnula dál a vstoupila do vztahu s Bradleym. Přesto, tak, jak moc jsem se uzdravila, bolest a strach, které přicházeli s tím být obětí téměř znásilnění nikdy neodešli. Nebyla jsem první na akademické půdě, kdo byl napaden tím bláznem. Jen jedna z mála šťastných, kterým se podařilo uniknout jeho brutálnímu útoku. Díky mému pepřovému spreji (u kterého moji rodiče trvali na tom, abych ho nosila v kabelce), jsem ho odrazila. Ale teď byly vzpomínky na jeho napadení živé, jako kdyby se to stalo včera. Pach jeho dechu. Váha jeho těla. Vlna lyžařské masky přes jeho obličej. Opakoval znovu a znovu jedno slovo....píča. A jeho strašlivý podpis - uřízl pramen mých vlasů. Třásla jsem se nad tou děsivou vzpomínkou. Hlas Libby mě od toho odřízl. "Měla si takový štěstí, že se Blake ukázal, když to dělal."

Přikývla jsem po dalším napití se vína z lahve. Chianti prosakovalo v mých žilách a mělo teplý, uklidňující účinek.

"Jak to, že přišel?" [1]

I přes můj rozrušený stav, slovo ´přišel´ mě zadusilo. Ztěžka jsem polkla. Bylo to prostě jednoduché, otázka jako vystřižená, zatížila jsem to sexuální narážkou. Co se to se mnou děje? Potřebuju víno.

"Nevím," odpověděla jsem. "Nedostala jsem šanci se ho zeptat."

Přemítala jsem nad její otázkou. Proč se objevil na natáčení? Nikdy neřekl, že tam bude. Kontroloval mě prostě, aby viděl, jestli dělám svoji práci? Nebo na tom bylo něco víc?

Lila jsem do sebe víno, dokud z lahve už nic neteklo. "Musím se osprchovat a pak půjdu zalehnout. Jsem vyčerpaná."

"Budu se dívat na Bones a potom půjdu taky spát." Moje nejlepší kamarádka miluje tenhle seriál, zejména nepředvídatelně analytický postup hlavní postavy.

Unaveně jsem vstala. "Ach, Lib, mimochodem, můžeš mě zítra svézt do práce? Nechala jsem svoje auto u studia."

"Jasně. No problemo. Uvidíme se ráno."

Potom, v mé malé ložnici jsem si skopla boty a strhla své oblečení. Před mou podprsenkou bylo poslední věcí, kterou jsem si sundala sako Blakea. Sundávala jsem ho pomalu, zbožně a přičichla jsem si k němu předtím, než jsem ho položila na postel. Povzdechla jsem si. Jeho nebeská vůně byla pořád na saku. To způsobilo, že jsem pociťovala ještě víc slabosti, než už jsem cítila.

Vklouzávajíc do mého froté županu, jsem chodbou mířila do malé koupelny a podívala jsem se na sebe do zrcadla. Vypadala jsem zmateně a zranitelně. Vzpomínka na Don Springera lezoucího na mě, dotýkajícího se mě v místech, na která neměl žádné právo, poslala nával nevolnosti do mé hrudi. Potřebovala jsem se osprchovat. Smýt ze sebe tu odpornou vzpomínku a jeho dotek.

Po zapnutí sprchy a nastavení teploty, jsem si sundala župan a vstoupila jsem do kachlové Art Déco sprchy. Stála jsem pod sprchou a nechala jsem na sebe padat teplou vodu, jak jsem se všude drhla velkou mýdlovou houbou. Přesouvajíc se k mému středu, vyklenula jsem hlavu a se zavřenýma očima jsem si dělala rozkoš. Podařilo se mi smýt stopy toho špinavce, ale jak jsem vešla do sladkých vln, krásná tvář Blake Burnse naplnila mou hlavu. Nemohla jsem na něj přestat myslet. Přišel na mou záchranu a opět mě držel v náručí.

Stočila jsem se ve své posteli, čerstvě čistá a úplně nahá. Omotaná v měkkém kašmírovém saku Blakea jsem zavřela oči. Spánek si mě brzy získal.

---

[1] come - přišel, ale je to slovo i v souvislosti udělat se, jen pro vysvětlení následujícího odstavce