TM2 - 2. kapitola

Překlad: Niki

Jennifer

Jízda k mému domu byla ponořená do ticha. Mé vzlyky ustaly, ale ještě jsem se třásla a cítila jsem se špatně od žaludku. Sexuální útok Dona Springera ve mě rozpoutal hořké vzpomínky, které jsem potlačovala. Nechala je na vysoký. Vzpomínky, kdy jsem byla téměř znásilněna. Nikdy nechytili mého útočníka a to je možná důvod, proč tam nemohou být jakkoliv uzavřeny.

Kradla jsem si pohledy na Blakea. Řídil sportovní vůz s přesností, jednu ruku na volantu, druhou na řadící páce. Obdivovala jsem jeho hezký profil a všimla jsem si délky a krásy jeho stočených prstů. Ačkoliv nebyla střecha stažená, poletoval skrze mě mráz a omotala jsem jeho kašmírové sako nadměrné velikosti těsně kolem sebe, jako přikrývku. Vdechovala jsem jeho opojnou mužnou vůni, která postupovala měkkou tkaninou, cítila jsem se, jako bych byla zabalená v něm. Cítila jsem se v bezpečí.

Všímajíc si, že už jsem nenatahovala, Blake prolomil mlčení. "Jen, jestli to zvládneš, řekni mi víc o tom, co se stalo."

Řekla jsem mu o senzačním kousku s bodavými včelami. Jak chudáci nazí soutěžící byli v hrůzné bolesti a jak jsem požádala Springera, aby ukončil natáčení.

Jeho tvář byla napjatá. "Udělala jsi správné nařízení." Otočil se a pohlédl na mě. "Dostala si žihadlo?"

"Jen do ruky."

"Nech mě se podívat."

Ukázala jsem mu svou oteklou levou ruku. Včelí žihadlo pořád štípalo a byla to bolestivá připomínka mého napadení.

"Kurva. Je to nabubřelý. Jsi na včely alergická?" V jeho hlase bylo hluboké znepokojení.

"Ne."

Vydechl úlevou a znovu zaměřil své oči na silnici.

Jak jsme se blížili k malému španělskému domku, který jsem sdílela s mou nejlepší kamarádkou Libby, znovu jsem se omluvila. "Je mi opravdu líto, co se dnes večer stalo." Hlas se mi chvěl.

"Přestaň. Já jsem ten, kdo by se měl omlouvat. Já měl jít na natáčení, ne ty." Odmlčel se, rty pevně stisknuté s výčitkami svědomí.

Položila jsem dlaň mé ruky se včelím bodnutím na jeho ruku svírající řadicí páku. "Přišel jsi na mou záchranu," řekla jsem tiše. "Děkuji."

Škubl malým, ale vděčným úsměvem. "Chceš vznést obvinění?"

Unaveně jsem zavrtěla hlavou. "Jen chci jít dál a zapomenout, co se stalo."

"Jsi si jistá?"

Přikývl jsem. "Ano, jsem si jistá."

"No, já se ujistím, že si v tomto městě už nikdy znovu nenajde práci."

Sdíleli jsme další úsek ticha a pak jsem se zhluboka nadechla. Při výdechu: "Blaku, nemyslím si, že jsem pro tuhle práci stvořená."

Otočil se a pohlédl na mě. "Blbost. Děláš skvělou práci. Udělala si dnes večer těžké rozhodnutí, ale to správné. A všichni jsou nadšení z programování během dne, které rozvíjíš."

"Opravdu?" Bylo to poprvé, co mi kdy dal kompliment. No, alespoň ohledně mé práce.

Mrkl na mě a střelil po mě sexy křivým úsměvem. "Jo, opravdu." Otočil oči zpátky na silnici.

Vyzařovalo skrze mě mravenčivé teplo. Pocházelo z více než z komplimentu, protože jsem věděla, od našeho oběda s Jaime Zanderem, že můj šéf pořád nebyl v mém rohu, když přišlo na můj nápad  s blokem erotických románů zaměřených na ženy. Byl to spíš způsob, jakým se na mě díval. Ty sexy modré oči, ten domýšlivý úsměv, ty roztomilé dolíčky. Mé oči zůstávaly na něm, jak zatočil na mou ulici. Věděl, kde jsem bydlela, když mě vezl domů z pláže o víkendu. Můj dům s kohoutí schránkou byl poslední na bloku, umístěný mezi prázdným domem, co propadl hypotéce a opuštěným parkovištěm.

Zajel před dům a zaparkoval. "Dovol mi, abych tě doprovodil ke dveřím."

"Ne, to je okay," řekla jsem, rozepínajíc si bezpečnostní pás. "Jsem v pořádku. Světla svítí. Moje spolubydlící je doma."

"Ne, trvám na tom." Můj galantní hrdina vyskočil z Porsche. Obešel ho a otevřel mi dveře, než jsem mohla vzít za kliku. Vystoupila jsem z auta tak ladně, jak jsem mohla a společně jsme šli bok po boku k mým dveřím.

Vlezla jsem rukou do kabelky a šmátrala po klíčích od domu. Myslím, že jsem mohla zaklepat, aby mi Libby otevřela dveře, ale nechtěla jsem, aby mě viděla s Blakem

Našla jsem klíče a ocitla jsem se čelící Blakeovi. Byl tak blízko, že jsem mohla cítit teplo z jeho dechu na mých tvářích.

"Tady máš zpátky své sako," zamumlala jsem, neobratně jsem se snažila si ho sundat.

Umisťujíc své silné ruce na má ramena mě zastavil. "S tím si nedělej starosti. Můžeš mi ho vrátit zítra."

"Tak jo," připustila jsem tiše. Pravdou bylo, že jsem si ho nechtěla sundat. Chtěla jsem jím zůstat přikrytá tak dlouho, jak to jen šlo.

Nechávajíc jednu ruku na mém rameni, mi tou druhou pozvedl bradu. Malé jiskry mi projely tělem, jak se mé oči setkaly s jeho. Cítila jsem, že se mi zrychlil tep. Rty se mi mimoděk rozešly, jako kdyby prosily o polibek.

"Potřebuješ zítra ráno odvoz? Můžu tě vyzvednout."

V duchu jsem fantazírovala, jak vybíhám z domu, naskakuju do jeho Porsche, střecha stažená a řítíme se dolů po La Cienega do naší kanceláře, zatímco vítr čechrá jeho hedvábné tmavé vlasy.

"Díky, ale ne, díky," přinutila jsem se říct. "Moje spolubydlící taky pracuje v Conquest Broadcasting. Může mě svézt."

Zvedl jedno obočí. "Kdo je tvoje spolubydlící?"

"Libby Clearfield."

"Ach, výzkumník."

"Jo." Nevyhnutelnost toho, být pod výslechem Libby se blížila, nebylo nic na co se těšit.

Rezignovaný výraz padl na jeho tvář. "Tak, uvidíme se zítra."

S trhnutím brady, běžel zpátky ke svému Porsche. Jakmile byl uvnitř, stáhl střechu. Jak jsem se chystala odemknout přední dveře, zavolal na mě.

"Nedostaň se do žádných dalších potíží, Jennifer. Potřebuji tě mít kolem." Jak se odlepil od obrubníku, povzdechla jsem si.