TM2 - 11. kapitola

Překlad: Niki

Blake

V šest večer jsem chytil svůj let zpět do Los Angeles. Vlastně jsem letěl do Burbank, malé retro letiště nacházející se ve Valley nedaleko ordinace DickWicka. I když LAX, hlavní letiště LA, bylo mnohem blíž k mému bytu, nebyl jsem schopen si tam můj let na poslední chvíli zarezervovat. Nebyl to velký problém, i když jsem The Valley nenáviděl.

Sedíc v první třídě, jsem se pořád vzpamatovával ze setkání se Springerem. Zkurvenej, zkurvenej bastard. Alespoň, nyní sídlil v Las Vegas, daleko od Jennifer. Moje potřeba ji chránit byla divoká. Vytáhlo to instinkt zabijáka, o kterém jsem nikdy nevěděl, že ho mám. Nebe, pomoz muži, který ji ublíží. Přesunu se k Supermanovi, Batmanovi a Ironmanovi. Thatman bylo mé nové alter ego, to by mohlo uříznout jeho zasraný koule!

S vědomím, že je v bezpečí se moje mysl zatoulala. Přemýšlel jsem, jestli dostala můj kaktus. Byl jsem zklamaný, že mi nenapsala e-mail, nebo neposlala děkovnou sms. Možná si myslela, že to byl nějaký druh lsti. A nebo neměla ráda kaktusy. Nebo ho nikdy nedostala. Nee. Na květinářství mé matky jsem se mohl spolehnout. Zejména proto, že v průběhu roku tam utratila několik desítek tisíc dolarů - nákup květin pro oba naše domy a mnoho jejích charitativních slavností.

Od letušky jsem si objednal pivo. Vychutnával jsem si ho a uvažoval, jak chci dokázat, že snoubenec Jennifer, Bradley Wick, DDS, byl špatný na žaludek. Totálně to není ten správný člověk pro mou tygřici. Fáze tři z operace DickWick byla oficiálně zahájena. Doufejme, že to bude ta poslední.

Sakra. Ani jeden průlomový nápad. Skoro tak rychle, jak jsme byli ve vzduchu, jsme byli zpátky dole. Let do Burbank byl dlouhý jen čtyřicet pět minut. Přistáli jsme bez problémů. Po přistání, jsem zavolal pro své auto. Zaparkoval jsem ho s obsluhou. Bylo to vlastně jednodušší, než si brát taxíka a navíc, mám umytí auta zadarmo.

Noc byla teplá. Člověče, bylo to, jako bychom měli nekonečné léto, zatímco všichni ve zbytku země měli zmrazený zadky. Moje třpytivě čisté Porsche přijelo rychle. Potěšený, jsem do něj naskočil a spěchal pryč.

Jen několik minut na cestě domů mi zakručel žaludek. Měl jsem hlad. Během Very smršti natáčení ve Vegas, jsem nic nejedl. Jel jsem k jednomu mizernýmu sdruženýmu rychlýmu občerstvení, kde bylo jedno za druhým, a pak jsem si vzpomněl na slušné místo, kde bych si mohl dát něco k jídlu. The Smokehouse.

Nebyl jsem ve Smokehouse v Burbank roky. Ve skutečnosti jsem tu byl jen jednou se svým otcem. Bylo to tady jako kolem roku 1940, byla to dost stará škola - velký červený kožený boxy, nabídka maso-a-brambory a staromódní nápoje. Bylo to útočiště pamětníků Hollywoodu. Zejména těch, co hledali dobrý zaprcání. Nebylo žádným tajemstvím, že šlapky obcházeli bar a hledali dobře platící šukálisty.

Pro mě to byl sociologický zážitek. Sedíc ve vlastním tlumeně osvětleném boxu, jsem zkoumal šedé vlasy v křiklavých polyesterových bundách, které chtěly získat nějaké kundičky, uvažoval jsem - budu tohle já za dvacet let? Už jsem měl pár předčasných šedin, gen, který jsem zdědil po mém stříbrovlasém otci. Bylo tu něco o ubohých starých mužích, procházejíc se po barech a hledajíc šoustačku. Možná to byl důvod, proč mě sem můj starý muž vzal - aby mi ukázal, kam by se můj život mohl ubírat, kdybych se neusadil.

Přišla servírka a ptala se na mou objednávku. Přišla s teritoriem - sexy, ale levně vypadající s hromadou mosazných vlasů a prsy, které by mohly mít novou velikost podprsenky - dvojité X. Kupodivu mě nezaujala, i přes její svůdné způsoby. Objednal jsem si ještě jedno pivo - Corrs, jediné na lístku - a cheesburger s hranolky. Moje mysl byla zaměřena výhradně na mé dilema - Jennifer McCoy. Byl jsem do ní blázen. Ale zatraceně jsem nevěděl, jak s ní zacházet. Proč neviděla, že její snoubenec hňup byl pro ní celý špatný? A proč jsem to nemohl dokázat?

Prsatá servírka s mým pivem přišla rychle. Přes velký doušek jsem uvažoval o svém dalším tahu. Možná je na čase, říct Jennifer, že jsem ten muž, kterého políbila  v té hře Pravda nebo Odvaha. Možná, že by to věcmi zamíchalo. Nebo podělalo. Frustrovaný, jsem bouchl půllitrem zpátky o stůl a otevřel jsem kopii The Hollywood Reporter, který jsem si přivezl, abych se zabavil. Pohřbívajíc své oči v časopise z branže, zachytil jsem, co se děje za nejnovější show šoubyznysu. K mému překvapení tam byl malý článek o zrušení Kola Bolesti. V tomto městě cestovaly novinky rychle. Zkurvenej Don Springer. Každý sval v mém těle se napjal. Jestli někdy znovu uvidím toho zasranýho bastarda....

Má myšlenka byla zaražená, když mě napadla povědomá vůně. Nemluvím o grilovaných fazolích. Silný, přeslazený odér, který mi zvedal žaludek. Svraštil jsem obličej a vzpomněl jsem si, kde jsem se s tou vůní setkal. Jak bych mohl zapomenout? V ordinaci Bradleyho Wicka, DDS. Byla to přeslazená vůně špatná na žaludek jeho dentální hygienistky, Candace.

Letmo jsem pohlédl od The Reporter a nemohl jsem uvěřit svým očím. Do prdele! Byla tam, prodírajíc se kolem mého stolu. Celé to její 90-60-90 bylo obalené v té nejtěsnější, nejkratší mini sukni, jakou jsem kdy viděl a byla ukotvená v šesti palcových podpatcích. A visela jako šperk na paži muže. Svatý zkurvený hovno! Bradley Wick, DDS. DickWick. Dal jsem si rychlý doušek svého piva a málem jsem se pozvracel. Neměl svůj laboratorní plášť a byl ve své uniformě hňupa - špatně padnoucí tmavomodré sako a o dva palce krátké kalhoty. Candace s déčkama se nad ním tyčila, ale on ji nosil hrdě, jako kdyby byla zlaté Rolexky. Jsem si jistý, že mě ani jeden z nich neviděl. Byli do sebe tak zamotaní. Ale musel jsem být opatrný. Postavujíc svůj půllitr zpátky na stůl, jsem rychle stáhl kšiltovku, kterou jsem měl pořád na sobě, takže mě nepoznají a skryl jsem se do svých stínů. Přesun přes Oral Covert, Private Dict. Teď jsem byl Blake Burns, Agent V Utajení. Konečná operace DickWick byla nyní v plné síle. Šel jsem ho vzít na dno.

Dal jsem si další doušek piva a kradmo jsem pozoroval, jak vklouzli vedle sebe do koženého boxu. Rychleji, než jsem mohl říct ´poprsí´, byl všude na ní, ocucávání, osahávání a tápání. Co to je za zkurvenou existenci. Vymrdanejwick! Věděla Jennifer, že jí její zkurvenej snoubenec podvádí za zády? Prcá jeho sexy hygienistku?

Žárovka zasvítila v mém mozku. Přísahám, že jsem mohl vidět a slyšet, jak to cinklo, stejně jak to je v komických knihách. Tohle musel být osud, určený. V hlavě mi blýskla slova Jaime Zandera. Odstraň konkurenci. Neplýtvajíc ani vteřinou jsem popadl mobil a dřepl jsem si pod stůl, jen tak, aby moje oči byly nad okrajem. S mobilem namířeným na milostný pár jsem stiskl ikonu foťáku a upravil jsem nastavení na ´video´. Poklepal jsem na obrazovku a začal jsem nahrávat malé sezení ústní péče DickWicka. Rty se mi zkroutily do podlého úsměvu. Bral jsem to všechno - jejich vášnivé objetí, s chamtivými ručičkami milence po celé Candy-girl. Škoda, byl jsem moc daleko, abych zachytil nějaký zvuk. Ale bylo to očividné; lapali po dechu do úst toho druhého, naříkali, sténali. Byla to ta nejlepší zábava pro dospělé, které jsem byl za několik let svědkem. Lepší než cokoliv, co jsem kdy viděl na SIN-TV. Pak přehlídka skončila. Přišla servírka, aby vzala jejich objednávku a oni se stroze rozdělili. Mírně v rozpacích si DickWick otřel své slizké rty ubrouskem. Žhavé rty, nicméně, pokračovaly v okusování jeho krku. Stopl jsem nahrávání. Měl jsem všechno, co jsem potřeboval. Spěšně jsem vrazil ruku do kapsy pro mou peněženku a plácl jsem na stůl sto dolarovku. I když jsem ani nedostal svůj cheesburger, tohle jídlo stálo za každý cent. Bleskově jsem odtamtud zmizel, můj mobil bezpečně ve své ruce.

Jennifer musela vědět, co ten dvojí kokot její budoucí manžel byl. Je to milá holka. Zaslouží si lepšího. Někoho, kdo by jí vyšukal mozek z hlavy a ne vymrdával s jejím rozumem. Někoho, kdo by byl věrný a navždy ji opatroval. Někoho, jako jsem já.

Sedíc ve svém Porsche, které jak se stalo bylo zaparkované vedle Bradleyho Priuse, jsem se přihlásil do jednoho z mých mnoha falešných gmail účtů - charlespalmerthethird@gmail.com. Jméno znělo důležitě a odlišně. Vždycky jsem dostal ze zákaznického servisu zpátky rychlou odpověď, když jsem ho používal.

Komu: jmccoy@sin.tv
Od: charlespalmerthethird@gmail.com
Předmět: Nápad pro novou televizní show

Pokračoval jsem dál ve psaní na obrazovce svými palci. Byla tam jen jediná věc, díky které pracovaly rychleji a lépe. Tip: rýmuje se to s ´zásahem´.  (hint-hit)

Vážená paní McCoy:

Gratuluji k vaší nové práci v SIN-TV. Jsem producent televizních seriálů, většinou na bázi reality. Myslel jsem, že nová show, kterou jsem rozvíjel by byla perfektní pro vaši síť. Připojil jsem krátký videoklip, aby jste měla představu. Předběžně jsem to nazval DickWicks. Těším se, že brzy uslyším vaší odpověď a v blízké budoucnosti vás připojím.

S pozdravem,
Charles Palmer III
Výkonný Producent

Rychle jsem mail zkontroloval - tak moc jsem chtěl změnit ´připojím´ na ´spojím´ - a dal jsem k mailu záběry. Říká se, že vidět znamená věřit. Ďábelský úsměv se mi rozšířil po celé tváři, jak jsem klikl na odeslat. Úspěch. Teď to byla hra na čekání, dokud svědomitá slečna McCoy neotevře svůj e-mail. Přál jsem si, abych u toho mohl být a vidět výraz v její tváři, když klikne na přílohu. Poklesnou její sladká ústa? Zalapá po dechu? Bude plakat? Odpoví? Samozřejmě, moudře jsem upravil své nastavení na auto-odpověď: Pan Palmer je mimo kancelář....

Zařadil jsem zpátečku a se skřípěním jsem vyjel z parkoviště. Nastavil jsem satelitní rádio na můj oblíbený oldies kanál. ´Bad Boys´, ústřední song z televizního seriálu Policajti střílela z reproduktorů, jak jsem zrychlil po Barham Boulevard k vjezdu na 101.

Byl jsem velmi zlý kluk. To jsem musel uznat. Ale myslím to dobře. Prostě jsem hleděl na blaho mých zaměstnanců. Jejich budoucnosti. Za méně než dvacet čtyři hodin bude Jennifer McCoy nově svobodná a dostupná. Tím jsem si byl jist. Když jsem křižoval podél dálnice, skočila mi do hlavy rýmovačka.

Byl jednou jeden zubař, jmenoval se Bradley
Ten byl přistižen při podvádění jednu špatnou noc.
Jeho snoubenka chytila dech
Ten sráč zhřešil
A to byl jejich smutný konec.

Zítra to bude skvělý den v práci. Nemohl jsem se dočkat.