TM1 - 7. kapitola

Překlad: Niki

Jennifer

Během pracovního týdne jsme se Bradley a já domluvili, že spolu nebudeme trávit noc. Rád chodil spát brzy, aby měl jasné oči na jeho časné ranní pacienty, zatímco já jsem byla poněkud noční sova. Moje pozdní noční aktivity, které se skládaly ze škály sledování televize, nebo čtení knihy a následné roznícení útoku na ledničku, nedržel s tím krok. Navíc pevně věřil, že s žitím společně bychom měli počkat, až budeme manželé.

Takže po večeři, Bradley a já jsme šli každý svou vlastní cestou. Stál se mnou před restaurací, zatímco jsem čekala na obsluhu, až mi přiveze moje auto. Bradley zaparkoval o několik bloků dál, aby ušetřil peníze. Když přijela moje malá červená Kia, letmo mě políbil na tvář a řekl mi, že mě miluje. "Taky tě Miluji," řekla jsem, jak jsem pádila na místo řidiče. Když jsem odjížděla, zapnula jsem si rádio. Alicia Keyes zpívala, ´This Girl is on Fire.´ Srdce se mi v hrudi sevřelo. Tahle holka nebyla.

Dům jsem sdílela s Libby, byl to malý třípokojový španělský domek ve skromném sousedství známém jako Beverly Hills Adjacent (adjacent-přilehlý,sousedící). Byl to poslední dům na ulici, nacházející se mezi prázdným zabaveným domem a opuštěným parkovištěm. Unaveně jsem zajela na příjezdovou cestu.

Měla jsem dům pro sebe. Libby pracovala pozdě na chování cílových skupin. Obvykle, když měla skupiny večer, nedostala se domů ani do deseti. Nemarnila jsem žádný čas, převlékla jsem se do mého pohodlně-útulného SpongeBob pyžama a stočila jsem se na gauči se šálkem heřmánkového čaje u stohu žebříčků sledovanosti. Zasunula jsem si na hlavu brýle, což jsem potřebovala jen kvůli vzdálenosti, podrobně jsem studovala čísla.

Moje mysl nicméně, stále bloudila a čísla přede mnou se rozostřila. Nemohla jsem ze své hlavy dostat ten polibek. Ty rty pohlcující ty moje. Ten jazyk. Propletený s mým, krouží a točí se.

Padl na mě nemocný pocit. Dala jsem si další doušek čaje. Byla to jen věc extrémního štěstí. Hloupá odvaha. Hloupá hra. Neměla by to pro mě nic znamenat. Ale nepochybně to ve mně vyvolalo city a pocity, které jsem nikdy necítila. Tep se mi zrychlil a brnění tančilo mezi mýma nohama, jak jsem o tom stále přemýšlela. Zavřela jsem oči a představovala jsem si, že se znovu líbám s tím mužem, převalujíc můj jazyk pomyslně, přesto velmi skutečně v mé hlavě.

Povědomé zvonění mého mobilu mě vytrhlo z fantazírování. Sáhla jsem do kabelky položené vedle mě na gauči. Srdce mi poskočilo, když jsem na obrazovce viděla, kdo volá. Můj šéf! Blake Burns. Volal mi, aby mě zkontroloval? Aby mě vyzkoušel?

"Prosím," řekla jsem nervózně. Způsob, jakým ze mě to slovo vyšlo znělo skoro jako otázka.

"Ahoj." Jeho hlas byl uvolněný a smyslný. Přivodilo mi to husí kůži. Nevěděla jsem, co dalšího říct. Naštěstí mě ušetřil od toho, abych reagovala.

"Jen volám, abych zjistil, jak jste na tom. Když jsem o tom přemýšlel, napadlo mě, že jsem vás možná první den v práci přetížil."

"Ne, všechno je v pořádku," koktala jsem. "Jsem zvyklá na kontrolu čísel. Dělala jsem to hodně na USC."

"Dobře. Budu se těšit na vaši analýzu zítra. Mimochodem, preferuji ústní prezentaci."

Způsob, jakým dýchavičně protáhl to slovo ´ústní´ rozechvěl celé moje tělo. Mobil se mi zatřásl v ruce.

"To není problém." Můj hlas se taky třásl.

"Pak vás nebudu zdržovat od vaší práce. Dobrou noc, Jennifer."

Cvak. Telefon zemřel dřív, než jsem mu mohla popřát to samé. Okamžitě jsem se vrátila ke stohu papírů a studovala jsem čísla. Formuloval se vzorek. Muži 18+ byli v plné síle v hlavním vysílacím čase a probouzeli se v časných ranních hodinách. A pak tam byl téměř totální spád. Velká většina mužů sledující SIN-TV ve dne bylo ve věku nad šedesát pět. Ráno linie zaostávala v klíčových datech inzerentů - dospělý 18-49.

Zvuk otevírání hlavních dveří odchýlil mou pozornost. Vzhlédla jsem. Byla to Libby se svou velkou poslíčkovskou taškou přehozenou přes rameno a obrovským stohem složek v ruce. I přes tak dlouhý den vypadala plná života. Připravená na párty.

"Ahoj," řekla jsem, v úžasu nad její výdrží. "Jak to šlo s tvými skupinami?"

"Bylo to opravdu zajímavé," odvětila, hodila tašku a složky na konferenční stolek a pak sebou plácla na obrovské křeslo v rohu ke mně, svalnaté nohy jí visely přes opěradlo na ruce.

"Takže jak?"

"Testovala jsem pilotní film s názvem Její Vesmír o manželkách astronautů s ženami pro CBC oddělení dramatu. Skoro každá si stěžovala, že to není dost sexy."

Moje uši ožili. "Co očekávaly?"

"Něco víc erotiky. Několik žen dokonce použilo slova ´erotický románek´."

Moje mysl závodila. "Je tam ráno obrovské ženské publikum?"

Libby přikývla. "Jo. Přes den je Tv celá o ženách." Přehodila si nohy mimo opěradlo křesla a vstala. "Jdu do kuchyně. Potřebuju skleničku vína. Chceš taky?"

"Jasně. Díky." Dost s čajem. Jak moje spolubydlící mířila z obýváku, můj mozek prosakoval nápady.

Libby se rychle vrátila se dvěma skleničkami naplněnými téměř po okraj. Podala mi jednu a sedla si zpátky do křesla.

"Na tvoji novou práci," připila. Ťukly jsme si našimi sklenkami a unisono jsme daly naše rty na okraj. Dala jsem si první doušek příliš známého, levného bílého vína. Starý dobrý Trader Joe’s Two-Buck Chuck.

Polkla jsem a cítila chlazenou kapalinou proudit skrz mé krevní řečiště. "Lib, už si někdy dělala cílové skupiny pro SIN-TV?"

S úšklebkem moje nejlepší kamarádka zavrtěla hlavou. "Ani jednu. Jak jsem ti řekla u oběda, Blake Burns nevěří na tuto oblast výzkumu. Věří na programování podle jeho instinktu."

Víc než to je kokot. Dala jsem si další doušek vína. "No, myslím, že je čas na změnu přístupu. Přesvědčím ho, abychom udělali nějaké stěžejní skupiny se ženami. Mám teorii a dokážu to."

Libby nechala uniknout malé zasmání. "Jsem ti k službám, pokud ho přiměješ se dohodnout. Hodně štěstí s arogantním, sobeckým, vím-všechno egomaniakem."

Vybuchla jsem smíchy. Víno, které nešlo do krku mi vyletělo z úst, postříkalo Libby.

Moje spolubydlící si taky odfrkla smíchy. Nevím, jestli to bylo tím vínem, nebo jsem jen potřebovala uvolnění, ale pořád jsem se smála, až se mi slzy sypaly z očí. Druhou rukou jsem je setřela.

Uslzené oči Libby se rozšířily, chytila dech. "Co to sakra? Je to,  to co si myslím, že to je?" Její pohled se zaměřil na můj prsteníček.

"Jo. Bradley mi dal konečně prsten."

"Ukaž mi to."

Natáhla jsem ruku, takže prsten byl téměř v její tváři. Zkoumala ho. Brutálně upřímný výzkumný analytik nemohl zamaskovat svůj odpor. "Není to prsten, který bys chtěla nebo - "

Utnula jsem to dřív, než udělala další negativní komentář. "Já vím. Bradley má teď trochu nedostatek peněz. Pokládá na první místo jeho praxi."

"Osobně si myslím, že by měl na první místo pokládat tebe," zavtipkovala. "Určili jste datum?"

"Ještě ne."

"Nespěchejte." Z jejího hlasu odkapával sarkasmus. Moje nejlepší kamarádka nemohla skrývat své city. Nikdy se o Bradleyho nestarala a ty pocity byly vzájemné. Svobodomyslná Libby byla opakem mého upjatého snoubence. Oba se navzájem vytáčeli. Navíc, ona věděla, že sex s ním byl, jak ona bez obalu řekla: ´nudný´.

Pravda: Nemohla jsem se dočkat, až uzavřu to rande. Co se to se mnou děje? Přemýšlela jsem. Bradley byl matčin sen. Dobře vypadající zubař z dobré rodiny s dobrou budoucností před sebou. Byli jsme přátelé, než jsme byli milenci, ale v poslední době jsem se cítila, jako bychom byli dva cizinci. Místo trávení více času společně, jsme ho trávili méně a méně. Toužila jsem říct Libby, jak jsem se cítila, ale bála jsem se, že by se mě snažila přesvědčit, abych ho opustila. Nemohla jsem to udělat. Byli jsme spolu pět let a on mi pomohl dostat se přes otřesný útok, který jsem přetrpěla jako druhačka. Staral se o mě a já se starala o něj. Tak jsem přemýšlela.

Libby si dala velký doušek svého vína a zkroutila jednu ze svých dlouhých rudých kudrlinek. "Tak teď je to oficiálně oficiální. Ty a Bradley se vezmete."

Přikývla jsem. "Jo." Můj hlas zakolísal. "Budeš moje hlavní družička, že jo?"

"Samozřejmě." Z jejího hlasu vytékalo teplo a úsměv hrál na jejím pihovatém obličeji.

Bez ohledu na to, co si myslí o Bradleym, Libby tu pro mě vždy byla. A vždycky bude. Škubla jsem malým úsměvem zpátky a poděkovala jí.

Pokládajíc téměř prázdnou sklenku na konferenční stolek, zvedla nohy. "Půjdu říct dobrou noc. Možná zkusím zaskypovat Everettovi."

Everett Pierce byl její dlouhodobý-vzdálený přítel. Setkali se na USC, ale on teď dělal postgraduální práci v lingvistice na Oxfordu. I při posílání smsek a skypování, osmihodinový časový rozdíl dělal komunikaci náročnou. Libby ´Ev´ chyběl, zvlášť častý sex, ale vrhla se do své práce, aby si to vykompenzovala. Naštěstí se uvidí přes Vánoce na východním pobřeží, kde žije Everettova rodina. Libby si potřebovala zapíchat.

Dala mi pusu. "Uvidíme se ráno. Gratuluju ke všemu."

Mimovolně jsem zamumlala ´díky´ a vrátila jsem se k žebříčkům sledovanosti SIN-TV. Našla jsem ve sledovanosti díru. Velkou.

A taky jsem našla jednu v mém srdci.