TM1 - 6. kapitola

Překlad: Niki

Jennifer

"Jdeš pozdě." Bradleyho hlas byl drsný. Dochvilný člověk, neměl žádnou toleranční politiku, pokud šlo o dochvilnost.

"Omlouvám se," řekla jsem, šplhajíc do křesla naproti němu. "Na dálnici byl velký provoz." Neřekla jsem mu o mém prst-rušícím incidentu.

Restaurace, kterou Bradley vybral byla thajská nacházející se v blízkosti jezera Toluca, v blízkosti jeho kanceláře v Burbank. Nebyl tu žádný rychlý ani snadný způsob, jak se tam dostat z mé nové kanceláře v Culver City a to zejména v době dopravní špičky. Všichni v celé té stresující nárazník-na-nárazníku jízdě, můj prst pulzoval a litovala jsem, že jsem nezrušila naše rande. Jediná dobrá věc ohledně mého bolavého prstu byla, že to způsobilo, že jsem přemýšlela o mém novém šéfovi, Blake. Byl překvapivě sladký a starostlivý. Tak odlišný od toho arogantního kreténa, kterým byl při mém přijímacím pohovoru. Možná, že pracovat pro něj nebude tak zlé, jak jsem si myslela. Ale rozhodně to je výzva, protože je tak náročný. A tak zatraceně hezký. Okay, zničující.

Zatímco Bradley studoval menu, prohlédla jsem si své okolí. Restaurace byla malá, nepřeplněná a tlumeně osvětlená. Páchlo to česnekem. Bradley tady rád jedl, protože byl vegan. Stal se jím v poslední době, přesvědčilo ho o tom to, že tento životní styl by měl zabránit smrtelnému srdečnímu onemocnění a zánětu dásní. Tak dlouho, jak ho znám, byl hypochondr a to že byl zubař, měl dost fobii z bakterií. To byl hlavní důvod, proč se zdržoval orálního sexu a vždy měl kondom.

"Jaký byl tvůj den?" Začala jsem po objednání si zeleného ledového čaje od asijské servírky, která se zastavila u našeho stolu. Pořád vystresovaná, jsem opravdu toužila po něčem alkoholickém (díky bohu, veganské víno existovalo), ale restaurace neměla licenci na lihoviny. Bylo to jen dobře, protože jsem chtěla mít čistou hlavu na moji první úlohu do práce. Bradley objednal jako obvykle - koktejl se sójovým mlékem s vysokým obsahem bílkovin a s listovou zeleninou. Nebyl pijan.

Bez promarnění jediné vteřiny se Bradley pustil do svého dne. Nekonečná minuta k minutě monologu o jeho pacientech a jejich problémech - od staršího muže, který si omylem hodil protézu do drtiče odpadků k ženě, která si zlomila přední zub o kroužek na penisu jejího přítele.

Poslouchala jsem napůl ucha, přikyvovala jsem a občas jsem reagovala jedním slovem jako, ´wow´, ´zajímavé´ a ´eew´. Moje mysl byla posedlá mým zadáním do práce a potěšená mým novým šéfem, Blakem. Obraz jeho tváře naplnil mou hlavu. Bože, on tak dobře vypadal s jeho pokřiveným úsměvem s dolíčky, doutnajícíma očima, silnou zarostlou čelistí a hlavou plnou tmavých, téměř černých vlasů. Tak odlišný od Bradleyho, který byl hladce oholený a průměrně stavěný, kolegiální styl, pečlivě upravené hnědavé vlasy (ubývající ze stran) a široký, zubatý úsměv. Měl ty největší, nejbělejší, nejrovnější zuby, jaké jsem kdy viděla. On opravdu patřil do muzea zubů.

Návrat servírky přerušil naší jednosměrnou konverzaci. Bradley objednal kari tofu a česnekový baklažán. Pořád mi bylo trochu nevolno z toho incidentu s přicvaknutím prstu, neměla jsem moc hlad a objednala jsem si malý organický zeleninový salát. Klidný salát. Necítila jsem nic než klid.

"Takže, jaký byl tvůj první den v práci?" Konečně se zeptal na něco o mně.

"Bylo to fajn. Mám velký projekt, takže nemůžu zůstat venku moc dlouho." Bradley neměl ponětí, že jsem přijala práci se SIN-TV, potom, co byl dětský kanál Conquest Broadcasting prodán. Bála jsem se mu to říct. Bála jsem se, že by mě soudil. A myslel si, že jsem nějaká děvka. Bála jsem se, že by mě opustil.

"Jaký je tvůj šéf?"

"Je dost sympatický." A sexy jak peklo.

Servírka se vrátila s našimi objednávkami. Bradley podrobně studoval své kari tofu, zatímco já jsem zobala svůj salát. Bylo těžké udržet vidličku. Můj prst, nyní nezakrytý, pořád pulzoval, takže bylo nemožné dostat Blakea z mých myšlenek.

"A jaká byla tvoje slavnostní večeře minulou noc?" Zeptal se, potom, co si strčil do úst vidličku s rozpustilou fazolí ve sraženém mléce.

"Bylo to skvělé," zamumlala jsem, ten polibek naskočil do mého mozku a drásal mé tělo do zmatku. "Přála jsem si, abys tam byl."

Bohužel se Bradley nemohl zúčastnit kvůli mimořádnému případu na poslední chvíli jednoho z jeho pacientů. Jedna věc o mém snoubenci....byl oddaný a vášnivý, když šlo o jeho práci.

"Mrzí mě, že jsem to propásl. A mrzí mě, že jsem ti to nemohl dát před všemi tvými přáteli." Strčil ruku do  náprsní kapsy jeho tmavě modrého saka a natáhl ruku s malou stříbrnou krabičkou v dlani. Byl tam štítek Zales[1]. Tep se mi zrychlil.

Otevřel krabičku a moje oči se rozšířily. Uvnitř byl diamantový prsten. Můj zásnubní prsten.

"Líbí se ti?"

"Je krásný," koktala jsem, naprosto zklamaná. Čtyřhranný diamant byl malý a nudný. Bradley měl peníze, nebyl miliardář, nicméně peníze měl. Ukázala jsem mu fotky prstenů, co se mi líbily, žádný z nich nebyl extravagantní, ale ani jeden nebyl jako tento. Ta vyhlídka, že si ho vezmu a stanu se paní Bradley Wick byla najednou mnohem reálnější, než kdykoliv předtím. Vzal mou roztřesenou levou ruku a navlékl prsten na můj prsteníček. Perfektně padl.

"Děkuji." Děkuji? Neměla jsem zalapat po dechu? Nebo mít husí kůži? Možná i omdlít?

"Teď je to oficiální." Široce se usmál, odhalil dokonalou sadu perleťově bílých zubů a pak se naklonil přes stůl a zasadil mi polibek na rty, nebyla jsem na to připravená a ani jsem to nechtěla. Moje oči zůstaly otevřené. Jak se jeho rty přitiskly na ty mé, polibek jiného muže ovládal mé myšlenky a smysly. Minulou noc jsem byla políbena jiným. Tajemným cizincem. A mně se to víc než jen líbilo. Jak mě Bradleyho polibek s napjatými rty naplnil chutí kari a česneku, toužila jsem po těch druhých rtech. Těch žhavých, hladových, prošpikovaných šampaňským rtech a sametovém jazyku, který tančil tango s mým. Bradley šel cítit po dezinfekci; ten muž byl cítit sexem. Dech se mi zadrhl v krku. Co se to se mnou děje? Zasnoubila jsem se s mužem, kterého jsem znala celou vysokou, ale toužila jsem po jiném. Po muži, kterého jsem neznala. Muž bez tváře, po jehož rtech jsem toužila.

S vinou bodající mě v srdci jsem se od Bradleyho odtáhla. Vrátil se ke své misce s tofu, vyškrábal talíř do čistoty, zatímco já jsem sotva ve svém salátu udělala důlek. Prostě jsem neměla chuť k jídlu.

Servírka přišla o nějaký čas později odnést naše talíře. Řekla jsem jí, že si vezmu zbytek svého salátu domů. Bradley nenáviděl plýtvání. Když se zeptala, jestli bychom chtěli dezert, rychle jsem to přešla, než mohl říct můj snoubenec jediné slovo.

"Měla bych jít. Mám spoustu práce. A chci udělat příznivý dojem na mého šéfa."

Bradley souhlasně přikývl. "Naprosto chápu." Ano, dobrá pracovní morálka byla pro Bradleyho důležitá. To je jedna z věcí na mě, která ho přitahovala na prvním místě. Byla jsem svědomitý student, který vždy dokončoval své úkoly včas a šel nad nutný rámec, aby získal vynikající známku. Oba jsme takhle věnovali přílišnou pozornost detailům, i když Bradleyho přílišná pozornost na detaily přesahovala tu moji, téměř až do extrému. On byl tvor zvyků a přesností - což se projevilo, když přišel účet.

Pečlivě ho prozkoumal a pak vytáhl jeho věrnou kapesní kalkulačku z kapsy jeho kalhot, aby vypočítal 17% spropitné. Nic víc. Nic méně. Pak vytáhl dokonale čistou peněženku a vyndal kreditní kartu. Umístil ji přesně do středu podnosu s účtem a podal to servírce, když se vrátila k našemu stolu.

"Opravdu se ti ten prsten líbí?" Rýpl si Bradley potom, co se servírka vytratila.

Přikývla jsem, předstírajíc malý úsměv.

Blýskl jeho perleťově bílou. "Vím, že je ten kámen trochu malý, ale teď chci dát do své praxe tolik peněz, kolik můžu."

"Samozřejmě," souhlasila jsem, skrývajíc své zklamání.

Pravda: Brad byl spořivý - do té míry, že byl téměř držgrešle. Myslím, že to bylo spojené s jeho rodiči, kteří navzdory svému bohatství žili velmi skromně a jeho chováním ohledně přílišné pozornosti na detaily. Nikdy nesvěřil své auto obsluze, parkoval několik bloků dál, aby ušetřil peníze a rád nakupoval ve výhodných prodejnách. Obchod pouze za 99 centů byl jeden z jeho oblíbených. A zřejmě stejně tak byl i Zales a ne Tiffany.

Podívala jsem se dolů na prsten. Jak nudný diamant to byl, slabě se třpytil ve světle svíček. Dosud jsem nepocítila ani záblesk vzrušení. Ani nejmenší. Svíčka vyhořela a já jsem přemýšlela - vyhořela moje láska k Bradleymu? Až do teď jsem to popírala. A teď jsme byli oficiálně zasnoubeni.

---

[1] http://www.zales.com/